Kráter (23 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Iniciativa: 3
Hody jsou níž.
Jestli vidím někoho, kdo si myslím, že je jejich šéf, jdu po něm, bez ohledu na to, jestli na mně někdo útočí zezadu nebo odkud :) třeba to prohrajem :))

útok:
(5/+4 + 2) = 7/+4
obrana se zbraní:
(3 + 1 - 1) = 3
obrana beze zbraně:
(3 + 1 - 3) = 1

Ten klidný a chladný stojí a zvažuje možnosti. Vlastně ne, nezvažuje. Je mu jasné, že žádné možnosti nejsou. A zavřít se v malé místnosti a čekat? To ne!

Radši nechal toho nezkrotného a teď i nezničitelného, ať jim dá, co se do nich vejde.

Není čas na přemýšlení, co dokázal zvuk gongu. Boj zůstává na nás.

Během několika rychlých kroků napřáhnu meč k úderu. Hned, jak se přiblížím ke skřetům, švihnu přes oba dlouhým obloukem, posíleným rychlostí pohybu celého těla. Znovu doufám, že zasáhnu aspoň jednoho z nich.
V příštím okamžiku poskočím do strany a trochu dozadu a seknutími meče ze strany na stranu a zpět vykroužím mezi sebou a skřety docela ucházející obranou osmičku.

Parophis má kolem sebe tři skřety, další dva ze zadu útočí kopími. Hraničář Aer Thano doběhl a z druhé strany se dostává do střetu se dvěma skřety.

Oznamte své akce a proveďte příslušné hody.

Skřeti přes značné ztráty nepolevují v útoku a dál dotírají v krvavé řeži.

Parophis se vrhá vpřed mezi skřety jako smršť. Máchnutím kyjem sráží stranou dotírající kopí a druhým obloukem odhazuje vřeštící skřety stranou.
Dalšího skřeta, který se po barbarovi chystá seknout svým zahnutým mečem, uzemní prudký náraz vystřelené šipky. Žabikuch mířil skvěle. Ohyzdné skřetí tělo se skládá k zemi s roztříštěnou hlavou.

Hraničář Aer Thano, který má těžká zranění a již se zdálo, že se zhroutí bezvládně k zemi, náhle ožil a utíká odvážně zpět ke vchodu, aby bránil příval nepřátel.

Vzduchem zajiskřil další zelenavý záblesk, zanechávající pachovou stopu ozonu. Všechny postavy s tváří mocného Trorna Silvidianského stojí urputně rozkročené, v očích se jim blýská, na rtech hraje vítězný úsměv.

Zamířím a vystřelím další šipku na dotírající skřety. Po výstřelu rychle odkládám kuši a z torny vytahuji prak...

Na kolenou, opřený o boční sloup gongu, zaslechl jsem zvuk svého úderu do gongu jakoby z dálky a velmi slabě.
V příštích okamžicích však začínám vnímat jeho sílící tón. Náhle si připadám plný sil - zkusím se zvednout, a hle, ono to jde,
... asi jsme opravdu byli potřební ...
myšlenka projela mojí hlavou.

Rychle pohlédnu na Žabikucha, jestli právě nezkouší vystřelit, a pak rychle přeběhnu na původní místo vedle vstupního otvoru.
Bolest z utržených zranění mi připomene, že hlas gongu mě asi neuzdravil, jen na chvíli posílil moje tělo.
... na chvíli ... boj ještě neskončil ... nepřítel není poražen ... musím bojovat dál, snad trochu opatrněji? ... jestli je to možné ...

Skřeti, které snad zvuk gongu nejdříve zcela ochromil, přeci jenom pookřívají, když se na ně rázným krokem řítí Parophis. Chápou se svých zbraní a s bojovným vřískotem se vrhají vpřed.

Vzduch naplní hluboký znělý tón. Zvučný, zcela jiný, než když do gongu prve udeřil Parophis.

Svaly vám rázem zaplaví nová síla a vaši nepřátelé se schoulí. Dunění gongu se prohlubuje a sílí. Máte málem pocit, jako by vám na pomoc dorazilo vojsko.

Barbar zařve a pak ještě několikrát. Skáče po mrtvole skřeta. Pak kus sebere a mrští ho ke vchodu. Svým obrovským kyjem udeří několikrát do zdi a s dalším řevem kráčí směrem ke skřetům, kteří se otřepávají z prvního šoku a znovu se sbírají do zbraně.

Několik posledních okamžiků se seběhlo dost rychle.

Barbar Parophis přiskočil k průchodu. Přestože se doposud neprojevoval jako vševědoucí mudrc, je mu rychle jasné, že vršit mrtvá těla do barikády by bylo s dotírajícími skřety dosti obtížné. Čapne tak za nohu jednu z mrtvol, která brání uzavření dveřního bloku, a chce je odhodit stranou. Ze tmy však vyskakují ostré hroty několika kopí, jako žihadla rozzuřených vos. O kamenný blok vedle se odrazí vystřelený šíp. Parophis uskakuje několik kroků vzad, aby získal trochu prostoru.

V tu chvíli doběhne hraničář Aer Thano ke gongu a z posledních sil do něj udeří.

Technická:

Omlouvám se za nečinnost v posledním týdnu. Nebyl jsem z pracovních a zdravotních důvodů dostupný.

Trornova slova mně ještě více rozdráždí. Co to ten chlap sakra kecá?! Zůstat tady zavření v malé místnosti je nesmysl. Musím ven! Na vzduch a ty titěrné komáry zadupu do země!

Nechápavě zírám na barbara, jak šel další skřety dráždit a s nabytou kuší vyčkávám co se bude dít.
Doufám, že barbar nezůstane v chodbě jinak ho nebudu moc podpořit střelbou...

Zakroutím očima ke stropu (což udělají i všechny mé věrné kopie), když vidím Aera jak mlátí do gongu. "Jestli chcete přežít, zavřete dveře." Říkám s klidem ke všem. Uvědomujete si, že vlastně ani nevíte, kdo jsem já a kdo je pouze má iluze.

Aer Thano 27. září 2011 16:02
Doufám, že je všem jasné, že tohle je ze strany Aera sebevražda :-) aneb zastavte ho někdo!

Parophis 28. září 2011 14:07
Sem si říkal, že lepší by byl ten frontální útok. Životama na to sice nemám, ale určo to bude větší sranda, takže pokud ještě můžu, tak beru zpět a:

Uááárghh! Zařvu, když rozdrtím posledního skřeta. Skočím na mrtvolu rovnýma nohama a pak ještě jednou, jako kdybych jí chtěl zadupat do země. Při tomu pokračuju ve vyluzování bohulibého řevu. Když mně to uspokojí, popadnu zbytek a hodím ho ze dveří ven, směrem k našim nepřátelům.

Když tělo dopadne, zvednu svůj kyj znovu vyjádřím z plných plic své rozhořčení nad faktem, že se pokusili nás napadnout a několikrát udeřím Hromotlukem do zdi.

Pomalými kroky se vydám ke vchodu vstříc nepřátelům a až budu v něm, ještě jednou vyjádřím hlasitě svou nelibost a touhu po další krvi.

Rozhlédnu se kolem a zhodnotím situaci . Nejraději bych si sedl a odpočinul, ale podle zvuků přicházejících zvenku, mi je jasné, že to nepůjde (zcela zjevně je čas na frontální útok :-) ). Podle toho, jestli se mi to bude zdát snadnější, zkusím ve vchodu vytvořit barikádu z mrtvol nebo z naopak, pár mrtvol odsunout a vchod zavřít.

Připadá mi, že ani Flaverius ani Žabikuch můj výkřik nezaslechli. Dlouho ale o tom nepřemýšlím.
Když Trorn s Parophisem uvolnili prostor směrem ke středu místnosti a skřeti v chodbě se na chvíli zastavili, rychle se rozhodnu
... snad jsme potřební ....

Pozvednu meč, vrhnu se směrem ke gongu, a jílcem meče do něho udeřím. Potom, oslabený zraněními, už jen vedle gongu klesnu na kolena.

Parophis stojí rozkročen, funí a rozhlíží se kolem. Zdá se, jako by mu bylo líto, že nemá do koho třísknout.

Hraničář Aer Thano také chytá dech. Tře si zraněnou paži.

Starý Pandemonix se krčí kdesi vzadu s bardem. Trorn stojí obklopen svojí stráží, v očích se mu blýská. Žabikuch míří na vchod. Za ním se ozývají štěkavé rozkazy a hněvivé nadávky. Další skřeti se ale zatím dovnitř nehrnou.

Skřet se sekerou se vrhá po hraničářovi, ten však úder sráží stranou. Vloženou sílu využívá k protiútoku a v opsaném půlkruhu sekne ohavného skřeta hluboko do krku. Shrbené tělíčko se za klokotu tmavé krve hroutí k zemi.

Druhý skřet seká svojí zakřivenou šavlí. Tentokrát už není hraničář dostatečně rychlý. Sykne bolestí, ale přesto ještě ramenem odrazí skřeta trochu stranou, více od těla.

To už se dlouhými kroky blíží barbar Parophis. Pod těžkým dusotem jeho nohou praskají kosti padlých skřetů, kteří se válí všude kolem. Kolem něho prolétne další jiskřící jazyk. Skřet zavřískne, když ho smrtící kouzlo ožehne. Jeho trápení však ukončí přiběhnuvší Parophis. Jedním úderem skřeta uzemní. Další mávnutí, kyj, který vypadá spíše jako kus kmenu nějakého stromu, rozdrtí třetího skřeta a mrští jím stranou.

Žabikuch v poslední chvíli nevystřelí a raději zamíří ke vchodu, v očekávání útoku dalších skřetů.