Kráter (36 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"To teda bylo překvapení. Hlavně, že jste v pořádku." Hodnotím nebezpečnou situaci.
"Asi bychom měli opravdu zmáčnknout všechny obličeje. Pak by taky měl ten první nějakou holí zkoušet schody před sebou. Jen tak pro jistotu. Také bychom si měli dát větší rozestupy ať se dá dobře manévrovat."

Heh, nechej ho. Vzadu bude užitečnější, zkusím chytit Páru za ruku.

Jak to je v tom nápisu? Máme stisknout VŠECHNY zamračené, a ukázal jsem na druhý obličej. Tenhle druhý jsme nestiskli.
Třeba to cvaknutí byla nějaká západka, která zablokovala první past. To kolo je asi už druhá, když druhý zamračený obličej zůstal nestisknutý. A možná past nečíhá na prvního, kdo šlápne na schod, jinak bych ji musel spustit já. Leda že jsem šel těsně u stěny a Pára víc prostředkem schodů.
Opatrně jsem překročil schod a stiskl druhý zamračený obličej. Potom jsem přešel k meči, a znovu ho uchopil.

Když jsem zkusil levou rukou zvednout pochodeň, bolest mi zkřivila tvář do znatelného úšklebku. No, aspoň to zkusím, jestli tu pochodeň vydržím nést.

"Tak fajn, kámo." Říkám pořád rozzlobeným hlasem, "deš první a mačkáš." Prohlásím rozhodně a vydám se na kličkovanou mezi družiníky k Trornovi, abych ho ručně přemístil na čestné první místo na čele.

"To je divný, to nás přece to zmáčknutí mělo ochránit...a nebo ho máme zmáčknout každý! Teď už víme co nás čeká, tak to můžem ozkoušet." Říkám, možná spíš pro sebe a evidentně mě zranění spolubojovníků nijak netrápí.

"Jo," bručím stále rozzlobeně i když můj hněv není směrován k Aerovi.
"To jsou ale pitomé schody!"

Rozhlížím se okolo a hledám, kde skončil můj kyj. Jak jsem se drápal pryč z cesty kolu, úplně jsem na něj zapomněl.

"Ty kola tady padají jen tak pořád?" Říkám u toho a dívám se podezřívavě na stěnu schodu, na kterém stojím, přestože můj kyj tam není.

Aaaah, projede mi mezi zuby, když mě tíha Parophisova těla přimáčkne k hranám schodů. Chci se ohlédnout, kam až se barbar přes mě dokutálel, ale lupnutí vzadu pod krkem mě zarazí.

Opatrně přitáhnu jednu a druhou ruku a pomalu se nazvednu, abych se mohl posadit na sousední schod a zvolna se opřít o zeď.
Potom začnu, podobně jako Pára, zjišťovat, co se mi stalo. Skloním hlavu a znovu ji zkusím otočit na jednu a druhou stranu. Dále sevřu prsty v pěst a pozvednutou rukou zahýbám v rameni, ale když to zkusím s levou rukou, silná bodavá bolest od lokte a u ramene mi zkroutí ústa do úšklebku. Když dokážu pokrčit obě nohy, opřu se pravou rukou a opřený o stěnu se postavím.
Mám něco s ramenem a možná naprasklou kost. Odřeniny neberu v potaz. Taky žebra pěkně cítím, hezky jsi mi je na tom schodě přepočítal, zašklebím se na podobně kroutícího se Parophise.
No hlavně, že jsi dokázal uhnout tomu kolu a mě nenatlačil tamhle na meč nebo pochodeň. Myslíš, že se pohneš?

Chvilku jen tak ležím na místě a počítám jestli mám všechny kosti. Jedna, dvě, tři, ... pět? Kolo mi ošklivě vrazilo do zad a z toho místa mi teď do celého těla vystřeluje bolest. Pulzuje ve zrychleném rytmu bušení mého srdce.
"Zatrolený šutr!" Vyrazím ze sebe a opatrně si sednu na schod, na kterém ležím.
"Kde se tam vzal?! Za to můžou určitě ty ksichty na zdi! Všechny je rozmlátím!" Vyhrožuju a můj rozhněvaný hlas se rozléhá chodbou.

Místo toho však pomalu zkouším hýbat ramenem, jestli je v pořádku. A potom druhým. Prohmatávám záda a pak se zkusím postavit.

Aer Thano se hbitě vymrštil proti kolu, je až neuvěřitelné, jak ten chlapík dokáže rychle zareagovat. Vzápětí ale zjišťuje, že kamenné kolo skutečně ani nezpomalí. Silný 30 coulů, na výšku dobré dva sáhy, se tenhle masivní kotouč valí nezadržitelně dál. Rotující síla strhne hraničáře k zemi, který tak málem sám zůstane pod kolem.
Parophis zatím sebral všechnu sílu, vyhodil sebou a snaží se prudce naklonit vpřed, jako by se chtěl dostat do kotrmelce, aby se tak vyhnul srážce. Již se zdá, že to dokáže, ale kolo mu přeci jenom vrazí do zad. Barbar zařve bolestí tak, že si vzpomenete na obrovského medvěda, který vás přepadl cestou v horách. Ovšem těch pár coulů, co se stihnul zvednout, ho zřejmě zachránilo. Kolo ho pouze odmrštilo stranou na stěnu, Parophis přidušeně heknul a v otočce přes hlavu a bok se převalil přes hraničáře a sjel několik schodů níže.
Kolo zatím vjelo do protějšího otvoru, kde se odrazilo a přes opěrné kvádry se převalilo zpět. Jak zajelo do původního otvoru na pravé straně, panely spadly a opěrné kvádry se zasunuly. Skřípění ustalo.

Než jsem otočil jsem hlavu, abych se podíval, co vydává ten rachot, už jsem se začal kácet pod Párovým postrčením. Zábradlí jsem se zachytil v poslední chvíli a spíše paží a loktem, než rukou, ve které držím meč.
Při pohledu zpět na ležícího Páru a kolo, které se na něho valí, však přemýšlím jen okamžik. Přikrčím se a pochodeň i meč položím na schod, kde stojím. Pak se z podřepu vymrštím zpět a vzepřu ruce proti kolu. Je mi jasné, že ho zřejmě nezastavím, ale snad dokážu aspoň zpomalit jeho pohyb a Pára získá trochu času navíc, aby se mohl odsunout pryč z jeho dráhy.

Pomoz mu odsunout se, křiknu na Žabikucha a pak už jen vší silou napírám tělo proti kolu.

Překvapeně se rychle zvedám na nohy.
"Dělej zvedej se rychle a uhni!!" křiknu na barbara a rozhlížím se zda mi také nehrozí nebezpečí.

Barbar Parophis vykročil za hraničářem, jakmile ale došlápl na schod pod druhou sadou vypouklých ozdob se zamračenou tváří, schod pod jeho vahou mírně klesl dolů. Okamžitě se ozval rachot a úpějící skřípání, ve kterém zanikla hraničářova slova.
Z obou zdí, těsně nad schodem, se vymrštily dva kvádry. Jsou šíře schodu, na výšku několik coulů, barbarovi sahají lehce nad kotníky.
Parophis jen tak tak nadskočil, když se kvádry prudce srazily a málem mu tak rozdrtily chodidla. Barbar se rozplácl na záda, strčil tak do hraničáře pod sebou i Žabikucha nad sebou. Aer Thano s pochodní v ruce zavrávoral, ale stačil se chytit štěrbinového zábradlí. Žabikuch dosedl na zadek.
Barbar Parophis sebou ale hned zuřivě háže a snaží se dostat pryč. Kromě kvádrů se totiž ve zdi po stranách zvedly panely a odkryly tak skrytý prostor. Z pravého se vyvalilo velké kamenné kolo, mířící po vysunutých kvádrech na druhou stranu, do druhého otvoru, přímo přes ležícího barbara.

[Viz Mapy: ilustrace-Kolová nástraha]

Pozvedl jsem pochodeň k další ozdobě.
Je to obličej, no asi ano. Připadá vám jako zamračený? zeptám se dalších za sebou a znovu zopakuji, jestli jsem si dobře zapamatoval pokyny runového textu:
Máme stisknout všechny zamračené obličeje, že?

Du hned za Aerem s kyjem připraveným na mačkání dalších knoflíků. Když se hraničář zastaví a naslouchá, opět netrpělivě přešlápnu z nohy na nohu, ale držím se jeho pokynu a nic neříkám.

Psst, syknu za sebe na ostatní.
Ten zvuk, hmm. Možná jsme odemkli nějaký zámek. Nebo naopak zamkli.
Nebo jsme upozornili někoho na náš příchod.
Překročil jsem k levé stěně, abych měl více volna pro pravou ruku s mečem a sestoupil o pět dalších schodů.
Upírám pohled do chodby před nás a pozorně naslouchám, jestli budou následovat další zvuky. Třeba pomalých šoupavých kroků, nebo zbraně vytahované z pouzdra či vrzání natahovaného luku nebo kuše.

Když Aer Thano sestoupil o dva kroky dolů poté, co barbar Parophis stiskl vypouklou ozdobu se zamračeným obličejem, uslyšíte cvaknutí.

Hraničář zvedá pochodeň a rozhlíží se pozorně kolem sebe.

"A nesejdeme nejdřív úplně dolů?"

To teda jde, ale neshoď mě dolů, odpovídám na Párovo bručení.
Do neznáma je lépe jít pomaleji, hmm, tedy pokud tě před sebou nežene stepní lev nebo smečka hladových psů.

Máme stisknout všechny zamračené obličeje, že?
Pozvednutím pochodně osvítím další ozdobu v druhé sadě, jestli také znázorňuje zamračený obličej.

"Dneska mi to de," říkám a spokojenost mi z hlasu jen čiší. Jdu dál hned za Aerem a když se zastaví trochu netrpělivě zabručím.

Zatím nebylo nic slyšet, teda kromě nás, říkám.

Sestupuji o pět schodů dál a znovu se zastavím, abych si prohlédl stěny kolem sebe a zaposlouchal se.

Když se před námi objeví vchod, spokojeně se zadívám dovnitř. Když vidím tu tmu, vytahuju lucernu a zapaluju ji. Jakmile Pára zmáčkne první zamračený knoflík, tak si uvědomím, že by bylo lepší text z vchodového kamene opsat - a tak i udělám. Pak už připraven sejít vydávám se společně s ostatními do hlubin.