Kráter (35 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Netrpaslík?" Brblu uraženě. "Sklonit se?" A zdá se, že se mi do toho moc nechce, spíše vůbec než moc. Ale přesto se obezřetně dívám tam kam Aer a pozoruju co se stane.

Pozriem sa na tie schody a napadne mi čosi, čo radšej pripomeniem:
Tie pasce stavali trpaslíci. Zrejme tiež stavali na svoju veľkosť a ak sa musí nízko skloniť trpaslík.. Jak nízko sa musia skloniť netrpaslíci?
Premýšľam nahlas načo si to skúsim primerať na stene podľa lutny a len sa otrasiem keď mi napadne, žeby som tie schody mal výjsť po kolenách...

S ostatními prohlížím místnost. Když se kousek ode mne pohne kus stěny, rychle odkročím zpět. Při pohledu na schody vedoucí dolů i nohoru si vzpomenu na další část runového nápisu.
... Opět vystup vzhůru, ... a ukážu na schody vlevo, které stoupají. Další cesta bude jistě tudy.
Jak to pokračovalo?
... dávej však pozor, Nízko se skláněj, stoupaje, před kopími strachu ...
To zní jako upozornění na nějaké další nástrahy.
Nastrčím pochodeň ke zdi u schodů vlevo a snažím se rozeznat nějaké otvory odkud by mohly být vymrštěna nějaká kopí nebo vyjíždět ukryté hroty.

Když rozpoznám něco takového, ukážu ostatním, aby dávali pozor, co se bude dít.
Tohle je možná ono. Zkusím k tomu místu opatrně přiblížit čepel meče.

Hledání mně moc nebaví a tak se jen ledabyle rozhlížím a vlastně spíše jen opatrně stojím připraven ve střehu na další kamenné kolo, které se na mně bude řítit.

Když je nalezeno ukryté schodiště, něco nesrozumitelně zabručím a jdu se zařadit na své místo druhého v pořadí.

Ozdobné obličeje jsou připevněny na žebrech podpírajících strop, několik sáhů nad vámi. Ze země na ně tak nedošáhnete.

Podle rady Trorna tak začnete prohledávat okolní zdi.
Když jemně přejíždíte špičkami prstů po stěnách, objevíte v kameni puklinu, která je hlubší, než se jeví. Je poblíž rohu naproti schodišti, po kterém jste přišli. Štěrbina umožní zaklesnout prsty za kamenný kvádr a zatáhnout za něj.
Jakmile zatáhnete, celý roh místnosti se odklopí směrem k vám a odkryje vchod do další schodištní šachty.

Schodiště se spirálově točí kolem ústředního sedmibokého sloupku v sedmibokém prostoru.
Na této úrovni schody doleva stoupají a doprava vedou dolů.

[Viz Mapy: Mapa-Vstupní komnata a schody]

Zabrán do vlastních myšlenek sestupuji spolu s ostatními až dolů. Párova pohledu si skoro ani nevšimnu, nevěnuji mu velkou pozornost. Cítím zde zvláštní klid i napětí zároveň.

Když si místnost doprohlídnu, pronesu: "Pohřben v hlubině, obklopen kamenem hledej tajemství a pak jím projdi. Takže to je jasné, musíme to tady prohledat, bude odsud východ. Otázka je, zda mačkat ty obličeje, ale vzhledem k tomu, že nahoře nám pomohly, tak by bylo asi dobrý je zmáčknout i tady." Říkám a jen co najdu nějaký usměvavý obličej, zmáčknu ho.

"Z toho nemám dobrý pocit," řeknu potichu, když si prohlížím další místnost, ve které nejsou dveře a je prázdná.

"Kdo by stavěl prázdnou místnost, tajný tunel a ještě k tomu tady dával ty jezdící kola a odporné ksichty?!"

Odmlčím se a pak dodám s patřičným odporem (a vzpomínkou na našeho společníka): "Trpajzlíci."

Opatrně procházíte klenutým průchodem do místnosti.

V komoře je nehybný chladný vzduch příznačný pro podzemní prostory. Podlahu tvoří velké sedmihranné dlaždice, kdežto stěny mají pásový vzor: tři řady krychlových kvádříků, nad nimi dlouhé úzké naleštěné desky a další tři řady krychlí.
Stěny drží mělkou klenbu, jež se opírá o mohutná klenutá žebra ze zdobeného kamene. Obličeje, které zdobily schodiště, se opět objevují na kulatých terčích, krášlících ohnuté pruty.

[Viz Mapy: Mapa-Vstupní komnata]

Mlčky dojdu hraničáře a stojím hned za ním. Ohlédnu se zpět a sleduju jak ostatní schází. Když se můj pohled setká s Trornovým, otočím se k němu zády a dívám se zase vpřed.

Tak ta dunící kola osudu snad máme za sebou, prohodím potichu a spíše pro sebe, když došlápnu na podlahu vedle posledního schodu.

Udělal jsem dva opatrné kroky šikmo vpřed, abych za sebou udělal místo ostatním. Pochodeň jsem pozvedl a nakolik mi to zraněná ruka dovolila, trochu ji zaklonil, aby mi její světlo nešlo přímo do očí.
Zatímco čekám než ostatní sejdou také úplně dolů, nahlížím do prostoru před nás.
Meč držím před sebou, napřažený v obranném střehu.

Když sestoupíte k dalšímu, v pořadí třetímu páru ozdob, vidíte úpatí schodiště. Poslední schod je těsně před klenutým průchodem. Na druhé straně se do husté tmy táhne hladká kamenná podlaha. Musíte ovšem sestoupit ještě deset sáhů.
Minete tak tuto další sadu kamenných ozdob, tentokrát s křivým úsměvem a posměvačným výrazem v očích. Nedají se zatlačit do zdi, ať se namáháte sebevíc.
O kousek dál čtvrtý pár ozdob zobrazuje zarmoucený obličej se slzou stékající po tváři. Po lehkém zatlačení ustoupí do zdi. Jakmile hraničář stlačí následující schod, s cvaknutím zase vyskočí. Znovu tedy ozdobu stisknete a s překročením schodu spojeného s pastí pokračujete dál.
Pátá dvojice ozdob se usmívá, jako když říká:"Já něco vím, heč!". Tyto také nelze zatlačit. Když je minete, jste na úpatí schodů.

[Viz Mapy: Mapa-Schodiště]

Technická:

Omlouvám se za zdržení hry v posledních dnech. Byl jsem pracovně vytížen.

Děkuji za pochopení,
Osud

Mlčky pokračuju za hraničářem, stále ve střehu.

Pozvedl jsem meč k ozdobě a jílcem jsme zatlačil na čelo obličeje.

Připadá mi, že Trornova i Flaveriova slova dávají dobrý smysl, přesto pro jistotu pokračuji dál stejně. Mečem zkusím trochu zatlačit na středu dalšího schodu a potom na něj šlápnu a přenesu váhu. Přitom poslouchám, jestli uslyším cvaknutí a ohlédnu se zpět na naposledy zatlačený obličej.

Tak sestoupím k následujícímu páru ozdob a znovu prohlížím obličeje, zda i tyto jsou zamračené.

"Ten schod pod ozdobami, na který pan Parophis šlápl, když past spustila, je zřejmě spojený s celým mechanismem. Stisknutím ozdob se vyřadí z provozu, ale pokud někdo projde, uvede se očividně znovu do chodu. Proto se panu Thanovi nic nestalo." souhlasím s Trornem.

"Buďte opatrní, možná tu je více pastí. Můžeme být šťastni, že si pan Parophis odnesl jen zhmožděniny a může pokračovat! Stačila chvilka nepozornosti! A vše mohlo dopadnout mnohem hůř!"

Velkým barbarem se nenechávám vůbec zastrašit, ačkoliv teď, jak je pomlácen vypadá ježtě hrůzněji. Buď si myslím, že proti mně nemá šanci a nebo to dobře hraju.
Když vidím, jak tlačítka poskočily zpět, je mi už vše jasné - "Takže tlačítka musíme zmáčknout každý. Můžeme teda pokračovat."

Když Aer Thano došlápne celou vahou na schod pod první dvojicí ozdob se zamračenými obličeji, znovu se ozve jakési cvaknutí. Stejné jako jste slyšeli prvně, než se zde spustila past.
Nyní jste si ale všimli, že ozdoby znovu povyskočily zpět do původní polohy před stisknutím.

"Tak dobře," zabručím, nechám si říct od hraničáře a poslušně se zařadím na své místo. Trornovi však ještě věnuju jeden krátký pohled, který nevěstí moc hezkého.

Na obličeje a otázku Aera nic neříkám, jen se rozhlížím okolo připraven uhýbat dalším kamenům.

Tady ... no něco jsem udělal, prohlásím v reakci na krátký ale znatelný pohyb zatlačeného obličeje a následný pohyb ozdoby na protější stěně.

Otočil jsem se do směru klesajícího schodiště a pozorně naslouchaje, jestli se ozve nějaký zvuk, jsem opřel hrot meče o další nižší schod.
Zkusil jsem zatlačit mečem na střed schodu a když se zdá pevný, šlápl jsem na něho poblíž levé stěny a pomalu přenesl celou svoji váhu.
Takto jsem postupně zkusil mečem a sestoupil přes dalších asi šest schodů.
Zastavil jsem se u následujícího páru ozdob a s bolestným ušklíbnutím jsem trochu přizvedl pochodeň.
Tak co vy dva, mračíte se? ptám se řečnickou otázkou. Já bych řekl, že ano a zmáčkl, prohlížím ozdoby a ukazuji ostatním za sebou, ať se také vyjádří.

Barbar Parophis musí být od kamenného kola ošklivě pochroumaný, ale zdá se, že tenhle svalnatý válečník dokáže bolest snášet velmi dobře. Jistě už ve svém divokém životě schytal několik ran a dokázal se z nich vždy vylízat.
Obrovský kyj, kterému důvěrně říká Hromotluk, leží na schodech poblíž hraničáře. Jakmile se Parophis zvedne na nohy a konečně ho uvidí, hned se k němu hrne a bere ho do svých velkých pracek. Téměř se s ním láskyplně laská jako matka se svým dítětem, které delší dobu neviděla.

Když se vrhne po Trornovi, hraničář Aer Thano ho zadrží. Spíše ho tedy zbrzdí, protože zastavit Parophise není při jeho výšce a váze tak jednoduché.
Pak hraničář znovu zkouší stisknout ozdobu se zamračeným obličejem. Opět zajela snad o coul do zdi. Tentokrát si ovšem dáváte pozor a tak vidíte, že stejným způsobem zajela i ta protilehlá. Zdá se tedy, že stačí stisknout jen jednu z nich.