Kráter (33 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Žabikuch prohledává zdi na jednotlivých podestách.
Procházíte postupně první, druhou, třetí, ale stále nic neobjevuje.

Když už se zdá, že znovu přijde ke slovu barbar Parophis se svojí netradiční metodou, Žabikuch se konečně zasměje. Na čtvrté podestě vám ve světlu lampy ukazuje ve východní stěně nenápadné otvory pro zaklesnutí dlaní. Když zatlačí, část zdi se odsune a odhalí skrytou chodbu.

Za dveřmi se táhne na východ tunel. Jeho rovná podlaha a krásně svislé stěny se podobají tunelu dole. Vzduch je naštěstí sušší a žádná plíseň netvoří na podlaze kluzký povlak.

[Viz Mapy: Mapa-Horní tunel]

Nepříliš nadšeně prohlížím Žabikuchovu práci. Šikovnými prsty všechno prohmatává, zdá se jako kdyby se na chvilku nezastavili. Zvedá lucernu a pozorně si prohlíží prasklinu ve zdi.

Přemýšlím, že bych si něco dal, na zub. Ale jen chvíli, než se vrátím k myšlence, jak skvělé to bylo nahoře.

Možná, že bych měl přecejen zkusit tu fintu a rozběhnout se hlavou proti zdi.

Zabručím svou poslední myšlenku nahlas.

Žabikuch vrací lampu Trornovi, aby sám měl volné ruce a mohl tak důkladně prohlédnout zdi na jednotlivých podestách.

"Hmm, tak jsem nic nenašel. Ještě se, ale podívám na ty podesty na schodišti. Ty se mi nějak nezdají."
Přejdu k podestám a začnu je důkladně prohlížet.

Došli jste zpět k úpatí schodiště. Nezdá se, že by si Žabikuch nečeho všiml.

Jedno patro nad vámi je vstupní komnata se schody na povrch k ruinám. Kromě toho schodiště stoupá dále vzhůru přes pět dalších podest.

Zdá se, že se nikdo z vás nechce koupat v této studené kalné vodě. Otáčíte se tak a vracíte se zpět ke schodišti. Žabikuch si vzal od Trorna lampu, jde jako první a namátkou prohlíží stěny a podlahu.

Beru si lampu a vydávám se pomalu zpět chodbou, kterou prohledávám...

"Jo, tak ji prohlédni." Říkám sklesle. Zdá se, že okolní prostředí na mně moc pozitivně nepůsobí a představa potápění se zřejmě také ne. Opřel bych se o stěnu, ale je na ní ta plíseň. Takže jen se zatnutými zuby stojím a čekám až mně přejde bolest zad. Ten šutr mi ale dal!

"Mě se opravdu nechce koupat v té studené vodě a taky bůh ví co se tam skrývá za příšery. Brr, fuj já se tam nepotopím."
Při pomyšlení na nějakou odpornou, slizkou vodní příšeru rychle vylejzám z vody.
"Já bych raději pořádně prohlédnul tu chodbu, ale musím jít první ať se mi přitom nepletete."

Možná jsme něco přehlédli. Aspoň já jsem se soustředil hlavně na tunel před námi, jestli zdálky něco nezaslechnu nebo nezahlédnu.
Stěny ani strop jsem nijak podrobně neprohlížel.

Po chvilce přemýšlení dodám:
Jestli je tu ta voda pořád a čím dál hlubší, tak nevelcí trpaslíci by o kousek dál už měli větší potíže.
Můžeme se vrátit zpět ke schodům a pořádně přitom prohlížet strop, stěny i tu plesnivou podlahu. Třeba najdeme něco, co tam nahoře otevře tajný průchod.
Nebo zkusíme ještě kousek dál do té vody. Třeba je něco ukryté pod hladinou.

A taky mě napadá, že ta voda třeba ukrývá otvírač horního průchodu a napřed ji musíme nějak vypustit pryč.

Nebo je nějaká nápověda v tom nápisu, co je nahoře v ruinách?

"Tohle se mi tedy nelíbí. Ta voda je pěkně studená a moc se mi nechce koupat.
Nebyla tam ještě nějaká jiná cesta?"

"Mno, ... jestli sem šel ten Slávek, tak asi umí dobře plavat." Nadhodím suše a zašplouchám nohou ve vodě.

Pokračujete za hraničářem dál tunelem. Snad padesát kroků od schodiště narazíte na vrstvičku vody na podlaze. Cestou dál je voda stále hlubší.
Hraničář Aer Thano se zastavil. Pokud byste totiž pokračovali dál, zmáčíte se zřejmě až po kolena.

Sledujete hladinu tmavé vody, která se občas zaleskne ve světle vaší lucerny, a přemýšlíte co dál.

Něco dál brlblám, ale potichu. Znovu se přikrčím a nedůvěřivě vstoupím na plísní pokrytý povrch. znovu nakrčím nos a přeju si být někde jinde. Pak ale vyrazím druhý za hraničářem, se svou palicí v ruce. Doufám, že na ní ta plíseň nechytne.

Žádné stopy jsem nenašel.
Nebo jinak řečeno, pokud se tu někdy někdo pohyboval, tak to bylo před mnohem delší dobou, než stopy na kamenech v takovém prostředí vydrží.

Postavil jsem se a vyměnil dýku zpět za meč. Poraněnou ruku s pochodní mám volně podél těla. Pochodeň je sice dohořelá, ale několik nenápadných značek udělat v případě potřeby ještě může.

Půjdeme dál tou chodbou. Když někdo budete něco říkat, tak potichu. V takových tunelech se zvuky nesou hodně daleko. A možná bude lépe jít poblíž stěn, namísto přímo prostředkem.

Přikročil jsem k levé (severní) stěně a pomalu vykročil. Za chůze ponechávám kus osvětlené chodby stále před sebou. Snažím se jít co nejtišeji a naslouchám tunelu před sebou.

"Tak co?" Zahuhlám netrpělivě.

Plíseň se pouze odtrhává a rozmazává po podlaze. Nevystříkl žádný jed, nevylétly žádné nebezpečné spóry. Zdá se, že to je obyčejná plíseň. Pokud ji nebudete zbytečně olizovat, zřejmě vám neublíží, s úsměvem radí hraničář.

Aer Thano vám ukazuje, ať ještě chvilku počkáte, a sám pokročil další dva sáhy do tunelu. Přidřepl blíže k zemi a pozorně ji prohlíží. Občas kousek podlahy očistí od plísně svojí dýkou a pak přejede po kamenech konečky prstů. Na závěr ještě chvílí hledí do dálky, jako by se snažil proniknout skrze tmu, která halí chodbu za hranicí, kam dosvítí vaše lucerna.

Chodba se mi najednou zdá úzká a malá. Shrbím se, abych nenarážel hlavou do stropu, přestože pro to není zjevný důvod.

Když ucítím pach plísně, nakrčím nos a zamračím se. Nebylo to nahoře na čerstvém vzduchu stokrát lepší? Trpajzlíci měli vždy divný vkus. Já bych tu teda nebydlel.

Poslední větu nevědomky řeknu nahlas a pak uposlechnu hraničářových instrukcí. Nadechnu se a co to ještě Aer říkal? Pozorně sleduju co dělá.

Přistoupil jsem k levé (severní) stěně a přiklekl na okraji tunelu, tak aby mi světlo lucerny nešlo do očí a já abych nevrhal do tunelu stín. Když na první letmý pohled nerozeznávám na zaplesnivělém povrchu žádné stopy, natočím hlavu k ostatním.
Nadechněte se a zakryjte si obličej, nejprve zkusím tu divnou plíseň. Pak přijde na řadu hledání stop.

Když se sám nadechnu, natáhl jsem ruku a hrotem meče zkouším prohrábnout plíseň na kamenné podlaze.

"To se mi nelíbí - jako by tady tudy nikdo dlouho nešel. Aeri, podívej se po stopách, jestli je tu nezanechal ten, co šel před náma," říkám rozhodným hlasem hraničářoj.