Mass Effect: Glow of Calypso (4 strany zpět) | Herna - Aragorn.cz

Po celou dobu představování mu v tváři setrvával vyrovnaný výraz a nedával na sobě nic znát. Jen lehce kývl hlavou při pronesení svého jména a dál přejížděl pohledem budoucí, no už vlastně své nové kolegy. Jeho ač zatím poměrně krátký, ale tvrdý život ho naučil že lidé si musí nejdřív jeho důvěru zasloužit. Už tolikrát se spálil, když na svých nedávných cestách začal někomu věřit. Na druhou stranu pozvání od další rusovlásky v týmu nemohl nepřijmout. "Rád se k vám přidám." řekl a trochu se usmál. Naposledy se David pořádně "společensky unavil" před....no už to je hodně dávno. Převléct se nepotřeboval. Svou zbraň při cestě na planetu taky nemínil nechávat v kajutě a proto se vydal rovnou k východu z lodi, kde čekal na ostatní.

Jakmile Velitelka dopoví svou řeč, vyskočím a nohy a ještě něž stihne někdo odejít na všechny zvolám.
,,Takže všichni členové výsadkového týmu, ať se hlásí u hlavního průchodu za 20 minut... Dnešní mise... Dojít zpátky po méně, jak po čtyřech..." Podívám se na Sunshadovou...
,,Samozřejmě pijeme s Mírou..." Dodám a vydám se taky do svých ubikací, připravit se na večer. Jakmile jsme ready, vyjdu k místu určení a čekám na ostatní.

Když jí turian jí něco pošeptal zpět, rusovláska se kousla do rtu, aby nevybuchla smíchy. Ach bože. Rychle se postavila a vrtěla hlavou, jako by se snažila tu větu dostat z hlavy, ale nešlo to. Zhluboka vydechla. Měla vypadat reprezentativně.

Quarian mezitím odešel, tak tam z nováčků zůstali jen David a Sarah. “Přidáte se k nám v epické cestě za alkoholem? Mistr turian mě chce zabít nějakou z jejich odrůd, takže mě musíte dostatečně poznat, abyste mi následně mohli přednést řeč na pohřbu,“ pozvala je s úsměvem na tváři a jiskrou v oku. Očividně se nemohla dočkat, až se konečně dostanou do baru.

Přišel, usadil se do křesla (jak bylo řečeno vedle Evelin) a trpělivě vyčkával, co jim Sunashadeová řekne k novým členům. Ušklíbl se pobaveně, když mu Evelin něco pošeptala v průběhu a po chvíli ji s podobným úšklebkem odpověděl.

Jinak si členy prohlédl, pokývnul (asi na pozdrav, ale těžko říct, jestli to šlo vnímat) při představení každého nového člena.

Nakonec při zmínce Sunshadeové o místní zastávce jen odkýve všechna varování a zamyšleně si tiše poklepává prsty o područku. Sám nemá důvod nic říkat, takže vyčká ještě, kdo bude mít co na srdci a pak nejspíše zamíří do své ubikace.

Při zmínce o quarianovi Haptsu významně natáhne krk. Díky rasovému zastoupení bylo více než jasné, o kom se mluví. Jako už po několikáté od chvíle, kdy přišel do místnosti, se krátce rozhlédl po přítomných v židlích, které dle pootočení hlavou sjel pohledem, dokud se neozvalo listování v papírech ruku v ruce s odmlkou.

Až za kapitánčiným vyslovením jména se poohlédl. "Haptsu" Poopravil ji ve chvíli ticha, jíž mu dala.

"Haptsu'Nurrah" Zmínil i druhou chybu ve výslovnosti a nakonec s pohledem upřeným zpět ke členům týmu to zopakoval pro jistotu uplně celé."Haptsu'Nurrah nar Quib Quib"

Vyčkal pak konce uvítání, při němž se ještě jednou překvapeně pootočil za kapitánkou kvůli délce, jíž se chystali na planetě pobýt. Nevyřčené otázky i bez možnosti mimiky v obličeji ale jak se zdálo zvládal velice dobře a tak zůstal u mlčení až do chvíle, kdy byl uvolněn a s taktickou výhodou toho, že již stál, se otočil na patě a jako první si to zamířil ven na chodbu a snad i zpět do laboratoře.

Tohle zde, řekne Sunshadová, když se dostaví černovlasý muž. Je David Jensen. Je to Sentinel, takže mu asi budete hodněkrát děkovat za záchranu života. Podpůrná jednotka v bitvě. Přenese svou pozornost na útlou, snědou, rusovlásku s rošťáckým výrazem v očích. To je Sarah Jane Starraxez. Rusovláska spontánně zamávala. Z toho, co jsem četla má nejradši vyhazování všeho do vzduchu. Náš nový pyrotechnik. Obrátila se k poslednímu nováčkovi. A tenhle milý Quarian je náš nový technik v akci. Jmenuje se... uhmm zalistovala Sunshadová v paměti a u toho zamhouřila oči. Hatsu Nurra nar Quib Quib. Vyslovila jsem to správně? Zeptala se Nurraha a dala mu chvíli, jestli bude odpovídat.

Ať už tak učinil, nebo ne, otočila se velitelka ke zbytku posádky. Ať už se znáte, nebo ne, dneska dostanete všichni příležitost mezilidské, i ty mezi-nelidské vztahy utužit. Alarium je obchodní středisko a je to svobodné území. Aliance tu sice má svoji ambasádu, ale jsme tu jako hosté, tak nic kromě těch legálních věcí nevyvádějte. A prosím, v očích se jí zračí jiskřičky. pijte s mírou. Usměje se. Ještě připomínám, do 56 hodin buďte zpátky, ať tu nekotvíme déle, než je nutné. Už teď se nám kupí rozkazy a tohle je možná poslední příležitost si dát šlofíka, za dlouhou dobu. Tak vypadněte a užívejte si, dokud můžete. Uvidíme se brzy. Skončí svůj "proslov" a pak si sedne zpátky na pódium.

Sedl jsem si na místo, kde jsme seděl před tím a mírně jsem se v křesle uvolnil. Nohu jsme si dal na druhou nohu a ruce složil na hrudi. Nemohl jsem se dočkat baru, protože jsem měl neskutečnou chuť na Serranskou Whisky, která byla má nejoblíbenější. Když mi tito lidé kývli na můj nápad, netušili, jak moc toho budou zítra litovat. Do té doby se tvářím nevinně a diplomaticky. Sunshadová započala a já přesunul veškerou svou pozornost na ní.

Po představení nových členu se podívám na volné místo které tady zanechal ten krogan a mírně se mi zahmouří oči. Nakonec přetnu tok myšlenek a sleduji nově příchozí. První je člověk... Jaká sláva... Jako by jich tu už tak nebylo dost... Druhý člen, je ale mnohem zajímavější. *Quarian... Mimo svou flotilu... Pouť? Vyhnanec? Nebo se rozhodl žít si na vlastní pěst? Toť otázka...* Nebyl jsem klasickým zastáncem názoru Quarian = zloděj, ale už ve své funkci jsem se nejednou setkal se stížnostmi na jeho rasu. Nechám to ale zatím plavat a nadále sleduji další dění situace.

Krátce po uvedení od velitelky Sunshadové vešel do místnosti quarian, jenž byl už krátkou chvíli jako pěst na oko už jen při průchodu chodbou. Ne pro vlastní výstřelky či nápadnost, byl to zkrátka jediný tříprstý humanoid s enviro-suitem široko daleko.

Suit měl v základu kovově šedou barvu a měkké pružné materiály. Až na nich byly chrániče a vybavení lehké zbroje černé barvy s rudými doplňky. Hlavu a helmu na ní neměl zakrytou žádnou textilní látkou, stejně jako zbytek těla. Kryt tváře přitom byl celý odhalený, i tak ale metalické odlesky a filtr v něm nedovolily ani očím a jejich lehké záři proniknout do okolí.

"Zdravím" Prohodil k přítomným, zatímco se díval pod vlastní nohy, aby nevhodně neuklouzl a našel si díky tomu místo mezi židlemi a pódiem. Nervozně se pak ohlédl za velitelkou, pro případ, že by něco pokazil, než se vzorně a vzpřímeně postavil před své nové kolegy.

O čtení z tváře tak nemohla být ani řeč, menší typicky útlá quarianská postava stála napřímená jak při recitaci básničky před třídou a veškerá upovídanost skončila prvním a posledním slovem.

Evelin seděla mezi Novou a Grukarem. Když David se Sarah vystoupili před jejich skupinku, významně se na ně podívala. Já vám to říkala! bylo snadné vyčíst z jejího pohledu. Narážela na její předchozí tvrzení o rusovlásce. Naklonila se a něco pošeptala turianovi do ucha, pak se znovu narovnala a tiše se sama pro sebe zasmála.

Ale oba si prohlížela s jakousi zvláštní pečlivostí, jako by je chtěla zelenkavýma očima zrengenovat od hlavy až k patě, odhalit jejich motivy, povahu, sny, prostě všechno.

David následoval velitelku dále do lodi. Došli až ke konferenční místnosti a vstoupili. David šel jako druhý hned za svou novou nadřízenou a jakmile vešli do místnosti trošku ho zarazilo že už tam sedí dost lidí. "Hmm." zabručel překvapeně a ustoupil ze dveří aby mohli spatřit i osoby za ním. Přičemž však pořád zůstával stát a čekal na vyzvání. To se dostavilo o pár chvil později. David se otočil na rusovlásku vedle sebe, hledajíc v jejich očích náznak jejího dalšího kroku. Otočil se zpět a přešel na místo kde mu velitelka pokynula. Přičemž si pozorně prohlížel s kým bude mít ve své nové práci tu čest.

Když jste všichni dorazili do konferenční místnosti a usadili se na svá oblíbená místa, zvedla se velitelka Sunshadová, která až doteď pohodlně seděla na pódiu a zběžně přihlížela vašemu příchodu, sklouzla z pódia a začala mluvit.

Zdravíčko. Už jste si asi všimli, že nás je o jednoho míň a o tři více. Důvod, proč s tím přicházím tak pozdě je ten, že jsem chtěla, až všichni kýžení dorazí a... opustí tuhle loď. Mluvila spíše osobně, bez obvyklého ocelového nádechu v jejím tónu. Kromě Urdnota Skarrlesse, který se rozhodl, že tato práce není, co si představoval, jsme ale do našeho týmu přijali tři nové členy. Prosila bych, aby se nám všem ukázali a přišli tu za mnou. Posadila se znovu na pódium kousek stranou a podívala se na malý prostor mezi židlemi a pódiem, naznačíc tak, aby rekruti přišli právě sem.

//odteď můžete psát veřejně

//ono, zní to zajímavě, ale momentálně jsem hodně zaneprázdněná. Navíc mám plný stav jeskyní a na prémiák to opravdu nevidim. Snad ale jindy.

// Nedávno jsem dostal nápad na jednu Mass Effect jeskyni a nedávno i ji schválili. Všichni jste zvaní samozřejmě je volných jenom 6 míst tak se přihlašujte rychle.

http://www.aragorn.cz/herna/mass-effect-hnev-prastarych/#kom

//ok, lidi, ještě počkám na jeden, dva příspěvky a pak dojde k časovému skoku, ať se to utřepe. Prozatím stand by.

//prosila bych, aby nyní každý zase whispoval jen přítomným členům.

Ještě se tedy zastavím a otočím se na Victuse: ,,Nevím jestli to Balak přežije a navíc tu bombu může vyřídit asi jen Wraith, tak se vzepřeme rozkazu ohledně jeho zajmutí a necháme Wraitha jít, aby ji zneškodnil a já půjdu zachránit svého přítele, ale pak tu bude nejspíš problém se Sunshadovou, která nám zabrání ve všem, co bychom mohli chtít udělat, pokud to sama nerozkáže.''

Dívám se za odcházejícím kroganem omyje mě divný pocit, jaké si nutnosti okomentovat tuto situaci. Nenechám ho odejít bez toho komentáře.
,,Scarre... Vím, že ti na tom varrenovi záleží, ale uvědom si v jaké situaci tam byl. Neříkám že je mrtvý ani jsem na to nepomyslel, ale kdyby teď bouchla ta bomba, nechtěl bych ztratit za jednu akci dva produktivní členy týmu..." Řeknu a chvíli čekám jak zareaguje.

S nechápavým pohledem sleduji celou událost, jako hodně nepovedený film. Pak ale velitelka zavelí abych šel s ní, ale: ,,Ne velitelko teď, když už je vše pod kontrolou, kromě bomby ,kterou zmínil ten Wraith, tak se co nejrychleji vrátím pro Balaka a ujistím se, že je v pořádku a poletím s ním v transportu ihned na Calypso. Vy si tu bombu zneškodněte, stejně tak jako zbytek lodi, když jste tak schopná velení.'' řeknu ne dvakrát milým tónem a rozeběhnu se, aniž bych nějak reagoval na něco co by přišlo později z její strany, pro Balaka.

Pak když jsem u něj zkusím jestli má nějaké životní funkce a pokud ne tak pospíchám k místu, kde nás má vyzvednout transportní loď. Pokud má životní funkce v pořádku, tak i tak budu pospíchat.

Tma, špendlík světla, ze špendlíku Turianova tvář. Mátožně se na něj podívám a lehce se pousměju. To už je ráno? Ještě pět minut... A pokusím se zasmát. Vzhledem k tomu, že se ze mě místo smíchu ozve jen bodavé zakašlání, rychle od toho upustím a snažím se vstát a odbelhat se pryč. Jen neochotně přijmu Grukarovu pomoc, když zjistím, že toho sama nejsem schopna. Chovám se odtažitě, ale v duchu mu děkuju.

Celý jeho monolog poslouchá a nakloní hlavu na stranu s úsměvem na rtech, jako kdyby ona byla spíše učitelka, která nezbedné dítko odvádí pryč z hřiště, aby nekazilo ostatní děti. “Myslím, že není na mě, abych posoudila psychický stav naší velitelky,“ řekla a pokynula mu, aby pokračoval, nijak nereagujíc na jeho prosby, aby ho dovedla na můstek.