Mass Effect: Glow of Calypso (5 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Odkývu rozkazy, mlčenlivě podpírám Novu a míříme na ošetřovnu. Pokud možno rozumnější cestou, než jakou jsme přišli (fakt se necítím na lezení šachtou se zraněnou asarijkou).

//pass? :)

KDyž mě chtějí uvést do cely, tak se mi to vůbec nelíbí. Jen mávnu urkou a vstanu
,, JSte naprosto šílená a zřejmě máte něco s hlavou... já vám tu říkám ,že loĎ může buchnout, ale vás zajímám jen já. Doufám ,že si vás najde nějáká zbloudilá kulka... Třeba by jste se pak konečně probrala..."
dojdu k rusovlasé, ale mco si jich nevšímám. Prostě jdu před ní a odejdu pryč, avšak si udržuji takový odstup, aby neměla pocit ,že ji utíkám. Čekám na ni, i když poslat ji samotnou se mnou... ta jejich velitelka zřejmě nebude zrovna nejinteligentnější.

Když už jsme pryč od ostatních, tak se zeptám kudy a počkám
,, Ta vaše velitelka si kompenzuje nějáké mindráky? Musí si dokázat, že má prostě pravdu? TeĎ bych si přál, aby ti čtyčocí na můstku zadali autodestruční kód a tahle loĎ vyletěla do vzduchu. Třeba by si, ač pozdě, uvědomila, že je naprosto tupá... Vy mi příjdete přívětivější... copak mě nechcete zastřelit? Musím vás o něco poprosit.. je to v zájmu nás všech. Klidně mě spoutejte a buĎte za mnou, ale musíme nutně na můstek..."
otočím se po chvíli k ní a čekám zda bude souhlasit...

Celá situace je šíleně zmatená. Už dostávám z neznámého informace když mě přeruší Sunshadová a začne takzvané agresivní vyjednávání. To se mi zatraceně nelíbí. Jakmile začne do neznámého hustit ty její kecy o střelbě mírně se nakloním a pronesu.
,,Moc tomu..." V tom mě přeruší někdo jiný a já už jen zakroutím hlavou a nechám, aby velitelka promluvila.

Nakonec se dozvím své rozkazy a menší neochotou odtrhnu pohled od Wraitha s opětovným zakroucením hlavy. Přitisknu si prsty k vysílačce a jdu opět k baru pusou plnou řečí o tom, jak probíhala mise. Jakmile dojdu k baru všimnu si že modráska už je vzhůru a trochu se mi uleví. Nechtěl bych, aby někdo zemřel mou vinou.

Náhle se objeví skupina a já pohotově na ně zamířím. Projeví se ale jako přátelská, a já si oddechnu, protože dneska toho dobrodružství bylo už fakt dost.

Doslova nemám radost s toho co jsem dneska viděl... Ale musím to řešit klidně, jako člověk svého postavení. Sáhnu do brnění a otevřu otvor pro malé předměty. Vytáhnu si žvýkačku, a pustím se do žvýkání. Už se nemůžu dočkat, až budeme na Calypso.

//woops, pardon, chyba. Evelin odvádí, nepozornost z mojí strany, omlouvám se. Ta druhá Gosgeiddigová je Casey.

- mimochodem, seznam důležitých cizích postav naleznete vždy na nástěnce.

Přestala pomáhat turianovi s Novou a přikývla, než se znovu narovnala z podřepu. Připevnila si zbraň k boku a vydala se k jejich novému...zajatci? Všechno tohle dění poslouchala jen tak na půl ucha, byla příliš zaměstnaná svojí zraněnou spolubojovnicí, než aby jim věnovala plnou pozornost.

“Pojďte se mnou, prosím,“ na rozdíl od Sunshadeové, Evelin byla rusovlasá zdvořilost sama, nevyhrožujíc nikomu zbraněmi a nezvyšující hlas, aby dokazovala svojí důležitost. Stačila jedna mise a ona si byla jistá, že velitelku si nikdy neoblíbí. To byla škoda. Na první pohled byla sympatická. “Myslím, že nebude nutné vás spoutávat,“ podotkla, na první poslech nebylo jasné, zda je to otázka nebo prosté konstatování. Naznačila mu, aby šel před ní, aby ho mohla eskortovat do cely na Calypso.

/Asi odvádím, ona to PJka pak snad opraví.

// DOtaz.. kd omě teda odvádí, když ta co měm á odvést jde se Sunshadovou...

Sunshadová chvíli s nechápavým výrazem Wraitha poslouchá, ale pak ho uprostřed jeho proslovu přeruší a řekne směrem k rusovlasé ženě po její pravici: Gosgeiddigová, odveďte toho šaška na Calypso, ať počká v cele, než to tu vyřídíme. Pak pohlédne zpátky k Nově a Grukarovi. Inženýre, postarejte se o T'Orionovou. Odneste ji na ošetřovnu. V tu samou chvíli se Nově konečně taky otevřely oči. Grukarovy oživné pokusy byly úspěšné. Victusi, zajistěte spojení s Calypsem a řekněte jim, co se stalo, ať nezůstávají nadále ve tmě. Pokračuje Sunshadová v rozkazech. Gosgeiddigová, Skarre, vy půjdete se mnou a půjdeme ještě pročesat, co se dá. Ať si můžeme být stoprocentně jisti.

Když v tom do místnosti vrazí skupina divoce vyhlížejících lidí. Šest těžce ozbrojených, zarostlých mužů v čele s vysokou ženou. Všichni jsou v potrhaných, otrockých oblecích a okamžitě jak na jehlách, ale ve chvíli, kdy se na sebe Sunshadová s druhou ženou podívají, obě dvě přikážou sklonit zbraně a s přátelskými úsměvy k sobě dojdou.

Po velmi přátelské konverzaci plné referencí a vtípků, které jste neměli šanci zachytit jste vyrozuměli, že druhá žena je šerifem místní soustavy. Podle jejího plánu měla její jednotka kamuflovat velmi zranitelný, galaktický konvoj, který Batariané neomylně museli napadnout. Tak se stalo a zajali její muže. Všech osm pak uprchlo a využívajíc zmatku, který tak nenadále vhod způsobila jednotka Calypso, pronikli do zbrojnice, odkud ukradli Batariánské zbraně a jali se prostřílet lodí, když to už za ně prakticky udělala jednotka Calypso.

Po krátké taktizaci si se šerifkou rozdělila Sunshadová různé části lodě, které měly v plánu zajistit a pak už šlo všechno jako na drátkách...

-konec 1. dějství.

//prosila bych, abyste maximálně napsali svoji reakci na momentální situaci, ale mise na Batariánském plavidle je oficiálně ukončena, kdo nechce reagovat (prostě jen následuje rozkazy), nechť napíše //pass. Jakmile všichni zareagují, začne další dějství, nebo - chcete-li - kapitola.

Zastavím se, když na mě namíří
,, Vypnul jsem svojí zbrAň a schoval je, co víc chcete?! Říkáte,že jste od Aliance, ale zatím se tak vůbec nechováte. Zachráním vám tu zadek a vy mě zdržujete od toho, abych tuhle loď dostal na Citadelu a zachránil otroky. Tento úkol jsem vám již řekl. Měla by jste si vyčistit uši, ale dobrá... jak chcete... Zdržujte mě od úkolu a ohrožujte loď.. ti batariani znají kód pro autodestrukci. Tak je ndo toho, natahujte to. S každou sekundou se můžou probrat a zadat ho. Mě je to jedno. My se smrti nebojíme, uctíváme ji, je to pro nás pocta umřít v boji za dobrou věc. To nyní dělám... a to že mě zastaví nesnášenlivá rasa.. budiˇž, když mám umřít.. tak prosím. .vy půjdete se mnou..."
Při tomto si v klidu sednu a dám ruce za hlavu
,, Nikdy nepochopím vaše myšlení. Nevím ja kto chodí tady u vás, ale u nás, když nám někdo zachrání život, jsme mu vděční. Ale jak jsem vypozoroval zatím v této části Galaxie, tak vy za záchranu jen ohrožujete a zabíjíte. A jméno nemám. Omlouvám se, ale naše jména nikomu nesdělujeme pokud mu důvěrně nevěříme."
Zasměju se pod maskou
*Je zde dost rozmanitých ras... lidé se mi zatím zdají jako nejhorší.. zdá se, že jsou na vrcholu a všichni je poslouchají. Měl jsem zůstat na své planetě... teď je tam myslím období veder a povodní... ach jak bych to bylo nádherné pod vodou..*
V nynější situaci mi nezbývá nic jiného než jen sedět a čekat
,, Mám ruce za hlavou, sedím, zbraně mám deaktivované.. chcete snad ještě něco? NEmám se třeba vysléknout, abych ukojil vaši nesmírnou touhu někoho střílet a trestat? Samozřejmě s tím svlékáním si dělám legraci. Bez obleku bych umřel...A to vám nedovolím..."
Očima si neustále všechny prohlížím a pak mě pohled opět padne na Modrokožce podobném Urlootovi
,, Ty jež jsi pdoobný Urlootovi... To lidé v této galaxii takto řídí vše? Zatím jsem nepotkal část galaxie, kde by to mělo být jinak, jsou agresivní, nepříjemní a... chovají se až moc nadřazeně.. jak dkyby byli něco víc a vše jim patřilo... ptám se, protože nejsi člověk a tvou rasu příliš neznám...až na to ,že mě jeden z vašich honí už nějákou dobu, ale vypadáš dle tvé mluvi rozumně..."

Vykouknu zpoza baru, kde se zabýváme Novou. Obnovím svoje tech brnění a dál se věnuji ošetřování.

Stát! Křikne Sunshadová ještě předtím, než stihne Wraith jakkoliv pokročit kupředu a rychle k němu o jeden krok postoupí. Nehrajte si se mnou. Krycí názvy mě nezajímají! Zavrčí. Koho zastupujete a jaká je vaše mise?! Udělá ještě jeden krok vpřed.

Snažím se krýt, ale koukám přímo na partu vojáčků předemnou
* Tahle parta by se snad možná mohla rovnat se mnou, když bych měl ještě jednoho člena komanda... sám by mi to dalo zabrat... ááá nesnáším tyhle cizácké rasy, jedni agresivn ía nepříjemní, druzí se mě snaží zabít, další unáší ostatní kvůli otrokářství...*
Zatáhnu omni-sword a kouknu se na turiana, který sem nou mluví jediný normálně. Ukážu na něj a začnu mluvit, aby věděl ,že mluvím k němu
,, Ty.. vypadající jako Urloot. Vypadá jediný trošku rozumně nebo tak spíš mluvíš."
Ukloním se lehce a dlaň si položím na srdce
,, Mé jméno je... Wraith.."
pak se zlostně podívám na ostatní, ael to naštěstí nevidí
,, Identifikaci máte... nyní si musím dořešit problémy, pokdu jste od Aliance, tak mě necháte být.. tuto loĎ se snažím nasměrovat k Citadele... nyní mě omluvte.. na můstku mám dva ty čtyřoké v bezvědomé a trošku bezkončetin. Nerad bych, aby mi vykrváceli, pokud se již nestalo..."
Jdu kousek k nim a jsme připraven kdyžtak uhnout do krytu. Podívám se na terásku odkud jsme skočil a použiji na ni Výpad, abych se tam dostal. Poté vlezu do šachty a běžím rychle opet na můstek v doufání ,že čtyřocí tam furt budou... měli by, když nemaj končetiny...

Všichni sklapnout! Štěkne po všech Sunshadová a pak znovu přenese svou pozornost zpátky k neznámému. A vy! zvýší hlas. Udejte identifikaci, nebudu se opakovat! Řekne důrazně tónem, který vylučuje námitky a pozvedne zbraň.

Byli rychle vrženi do víru boje a Evelin stačila jejich nového návštěvníka téměř "pozdravit" biotickým kopancem, když velitelka přikázala složit zbraně. Skloní zbraň, aby hlaveň stále směřovala na cizincovi nohy a nedůvěřivě ho sleduje. Krogan tomu všemu moc nepomohl, a když začne turian zuřivě vyjednávat, čímž vlastně odstrčil Sunshadeovou, ušklíbne se.

Pro mě za mě se tu třeba poperte, děvčata...

Poodstoupí o pár kroků dozadu, aniž by spustila cizáka z očí. Teď stojí u baru, kousek od zraněné asarianky a turiana, co jí poskytuje první pomoc. "Co se stalo?"

Hned jak bitva ustane padnu za bar a celý se o něho opřu. Díky mému brnění a několika poličkám to slouží jako pohodlné křeslo. Oddechnu si a zhluboka se nadechnu.
,,Tohle je náročněj den..." Pronesu a povšimnu si opět Novy.
,,Zatraceně modrásko!!!" Pronesu a nakloním se k ní abych zkontroloval dech a tep.
,,Budeš v pořádku..." Oddechnu si a venku se najednou ozve hlas dalšího člověka. Přes bar přeskočí starší turian a začne se věnovat Nově. On toho o zdravotnictví musí vědět víc než já, a proto odstupuji a dávám mu prostor. Jakmile rozhovor skončí a já si uvědomím, že se nevyvíjí zrovna dvakrát dobře, Vytáhnu se na bar a překulím se přes něho na nohy. Trochu zvrávorám vyčerpáním ale pokračuji dál.
,,A co tahle si popovídat s Turianem..." Zavolám na cizince a vstoupím do středu dění mezi své kolegy.
,,Skloňte zbraně." Zašeptám na své kolegy a otočím pohled k novému neznámému.
,,Jsme tým, který přišel zachránit otroky. Jsem tu z prověření Aliance a tato loď je Otrokářská loď Jménem Hrdost Teranu. Možná si můžeme být i navzájem prospěšní. Několik z nás už si zažilo nějaké boje a jsem trochu potlučení takže proč nespojit síly, dokončit to tady a pak odsud hned vypadnout... Viděl jsem ten kousek s Omny mečem a musím uznat že mě zaujal... Jmenuju se Tichus... a Ty?"

// Se mi zdá, že jsi na mě pospíchala zbytečně :-D ještě jsem si vesele mohl běhat po lodi :-D

//jsem zpět. Nejpozději do 28.2. budeme pokračovat.

//mimochodem, to že jsem mimo neznamená, že si tu můžete volně afkovat. Standartní zákoník je pořád funkční, pouze prezident je indisponovaný, osazenstvo má pořád svoje funkce. Kdo ještě nenapsal, koukejte do 27. ty odpovědi napsat, ať to tu nemusí prořídnout.

// Zdravím, rád bych vás pozval do mé nové jeskyně, kde se chystá super hra. Hledá mvšak pouze aktivní a kvalitní hráče. Je to z velké většiny soukromá hra, ale chybí nám jeden. Pokud by senějáký našel, tak pištedo poštolky a podám další info

http://www.aragorn.cz/herna/bojiste-zeme/?_t=1361479729#kom

Po tom divadýlku zakončeným rozseknutím dvou zbývajících batarianů. Se přestanu zajímat o neznámou postavu, protože zjevně je nám nechce ublížit, ale nikdo nikdy neví.

Přebiju si svou mohutnou zbraň, zvednu si hledí své přilby, vyndám si doutník z jedné kapsičky svého opasku a dám si ho do pusy. Pak si ten doutník zapálím o rozžhavenou hlaveň svého laserového rotačního kulometu a několikrát silně potáhnu, aby se rozhořel, a dál ,,radostně'' pobafávám.

,,Skloňte všichni zbraně, právě nám zachránil naše prdele od toho, aby je tu pak nějakej smradlavej batarian sbíral ze země po tom, co by se všude rozprskly.'' řeknu vyčítavým hlasem a pak řeknu směrem k tomu Speedy Gonzalesovi: ,,A ty vylez a řekni co tu vlastně chceš nebo si to nakonec rozdáš s mojí kráskou. Nemám na tebe celej den...'' a připravím se na případnou střelbu.