Mass Effect: Glow of Calypso (6 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

//předem upozorňuji že tu s vysokou pravděpodobností od zítřka 21.2. až do středy 27.2. nebudu. Možná se během toho objeví záblesky internetu, ale počítejte pro jistotu s nejhorším.

Poté co jsem smontoval hromadný kontakt a vtrhnul na pomoc Caseyové šla bitva ráz naráz. Kombinovaná síla naší stran rozmetala batariany. Náhlý vpád čehosi v obleku, které ukončilo bitvu, je sice překvapující záležitost, ale nevypadá to pro nás jako nebezpečí. Uposlechnu rozkaz a zbraň odložím k opasku, zatímco si vyposlechnu breky neznámého.

Jelikož nejsem žádný diplomat, tak se stáhnu dozaději a směřuji k Nově. Mám medi-gel a provést případnou první pomoc bych měl zvládnout...

Dopadnu z terasy a přseknu jedním úderem přeseknu Batariany. Jednoho podrřím, aby netřískl s RAketometem a ten náhodou nevystřelil. NArovnám se a koukám po místnosti, hledajíc další Batariany, ale vidím už jen ty, které jsem zřejmě právě zachránil. Koukám ,že lidése odměňují poakždé stejně, pokaždé na vás míří a vyhrožují. Ihned skočím za nejbližší překážku, abych byl krytý, pokdu ej překážka dál ,tak použiji Výpad, abych se k ní dostal rychleji.

Uslyším, jak jim zřejmě jejich velitelka přikáže, aby sklonili zbraně, pohlédnu z poza krytu a vidím ,že stále míří, poté i promluví. Vyslechnu si co říká a poté odpovím stále z poza krytu
,, Takle se vy lidé odměňujete?! Už je to po několikáté co jsem vám lidem zachránil život a pokaždé mě chcete zabít! Nejste zrovna důvěryhodná rasa! Stejně jako ten podivný modrokožec.. to kvůli němu jsem zde!"
křičím z krytu a jsem připraven zmizet. Pro jsitotu obnovým Bariéru.

Zatímco Tichus odtáhl Novu do bezpečí polorozbitého baru, padli poslední živí Batariani na zem, rozstříleni kombinovanou palebnou silou Skarrlesse, Sunshadové, Casey a čerstvě vběhnuvších: Grukara a Evelin. Během toho se víceméně semkli do houfu, když si všimli dvou posledních Batarianů na druhém konci místnosti, přímo pod terasou. Zrovna dokončili nabíjení gigantického raketometu a mířili teď na celou družinu.

Ještě než však stihli vystřelit, spadla zničehonic kousek vedle nich odnikud ostřelovací puška, za nimi se mihla černá skvrna, která skočila z terasy nad nimi a oba dva, klesli k zemi rozseknutí v pase za doprovodu mnoha gejzírů krve. Za jejich těly se vztyčila z kleče vysoká postava, celá oděná v černém, držíce v rukou holografický, svítivě oranžový meč. Jen vizory její helmy zářily jasně azurovým světlem, jako dva neony.

Casey instinktivně na nově přiletivšího namířila prudce svou útočnou pušku. "Nestřílet!" Křikla Sunshadová do prostoru, v případě, že by někdo další pozvedl svou zbraň, ale sama - aniž by však vystřelila - plukovnici napodobila. Držíce zbraň v pohotovosti, udělala dva kroky vpřed, postavíce se tak před svoji jednotku a pronesla směrem k zakuklené postavě:
"Deaktivujte svou zbraň a udejte identifikaci! Jsme v přesile a oprávněni střílet, nepodnikejte žádné agresivní akce!"

/Omlouvám se, budu až do čtvrtka neaktivní, jelikož jsem v Sokolově.

// Tak mi vymýšlej nějáké situace a nebo ať prostě najdu šéfa, sejmu ho.. zmocním se lodi a doletím na Citadelu :-D bo já nevím... nějáký dlouhý rozhovor nebo... nebo si počkám no :-D

//Vyhlašuji pauzu minimálně dva dny. Uzavěrky známek jsou svině. Nejpozději 24. se jede dál.

,,Mluvíš zkušeně, ale terč je pohyblivý, jen když si to navolíš na panelu. Ale tohle nejsou terče, který budou stát jako na povel.'' řeknu Grukarovi, ale ten stejně už neposlouchá, protože se zaposlouchal zase do nějaké písničky, tak jen nechápavě zakroutím hlavou a čekám až přijde TA chvíle...

Vejdu do výtahu a zmáčknu podlaží se zbrojnicí. Opřu se o jednu stěnu, a složím ruky do kapes. *Čím dál tím horší nápad...* Koukajíc na zavřené dveře čekám dokud neucítím, jak umělá gravitace a odstředivá síla pohne s každým kouskem mého těla. Dveře se otevřou a já se odrazím od stěny a pomalu se vydám do zbrojnice. Všimnu si že už jsou tu všichni a proto stroze pozdravím a vydám se ke své skříni. Otevři jí a začnu se pomalu vysvlékat své oblečení. Po nějaké době, už jsem ve svém brnění.

Do ruky si vezmu svou brokovnici a na zkoušku přebiju. Uslyším správný zvuk a proto začnu brokovnici ládovat termálními zásobníky. Po dokončené tohoto rituálu zmačknu knoflík a zbraň se začne skládat do mnohem přenosnější formy. Připnu si jí na zadní část muničního pásu to samé udělám s pistoly a granátometem. Pak už zbývá jenom jedna věc. Už dlouho jsme to nepoužil... K mé nedávné práci to nebylo třeba. Jistě bral jsem si cvičné kurzy, abych nezakrněl. Ale je něco to trénovat, a něco použít v praxi. Zavřu oči a stisknu pěst. Duševně začnu nashromažďovat energii až ucítím hřejivý pocit vzadu v zátylky. Vzduch se kolem mě, jakoby zvlní. Bariéra je utvořena a já jsme připravený. postavím se aby všichni věděli, že už jsem ready a čekám na ostatní.

Všichni nesnáší otroctví. Jak úžasné, plné duhy a motýlků... Dám si pilulku a chvilku počkám než začne působit.

Chci se zeptat na to, proč hodláme riskovat tak důležitou loď a misi na pár otrocích, ale předběhne mě ten mladší Turian, co jsem si ho jakž takž zapamatoval již na Zemi. Přidám se k němu a jen dodám Kolega má pravdu. Máme důležitý hlavní úkol, kvůli kterému bysme se neměli zdržovat s každým druhem života, který má nějaké drobné potíže. Vyhlazení celé galaxie mi příjde poněkud podstatnější, než záchrana otroků, kteří jsou chytáni každý den již po celá desetiletí.

Neočekávám úspěch, ale musím vyjádřit svůj názor. Příjde mi to příliš zbytečně emotivní se hnát do tohoto úkolu namísto sledování něčeho důležitějšího.

Posadím se v židli a malou chvíli si vychutnávám chuť žvýkaček. *Když ji polknu.... možná ten hlad zaženu... Ale no tak... nebuď prase...* Pak je zapnuto video a mě v sekundě přejde nálada. Otrokáři, Batariané, sami... ,,Nesnáším otroctví..." Procedím mezi zuby, a zatnu pěsti. Video dojede a já si všimnu jak krogan vstává a jde ke dveřím. Jak uvidím tu malou Iron Fist show, kdy si to rozdá dinosauří ekvivalent Mika Tysona a vzduchotěsné dveře lodi, kdy dveře jsou poraženy a odtaženi z ringu, otevřou se mi do kořán a doslova mi padne čelist dolů. V hlavě mi zní *Není divu, že jsme vyvinuli Genofág... Tohohle nasranou armádu mít před očima, tak zalezu ze Salarianama do laboratoře a budu jim tam klidně nosit Kafe...* Jakmile Krogan zmizí pomaličku se vrátím zpátky a a pronesu.
,,Jste si jistá, že je bezpečné mít ho na lodi? Vždyť už teď způsobil škodu aspoň za 1000 kreditů..." Pak zatřesu hlavu jako že to je jedno a vrátím se k tématu. Všechno si to v hlavě projdu.
,,Proč tam tedy máme letět? když nevíme jestli je to past. Proč posílat nejlepšího koně? Měli by jsme to nahlásit C-secu tohle je jejich obor..." Dodám se smrtelně vážným obličejem...
,,Neříkám že mě to utrpení lidí nevadí, ale když si to vezmu kolem, mohla by tahle mise dopadnout velice špatně. Takže... je dobrý nápad riskovat to s tou nejnovější lodí aliance, která má mnohem důležitější úkol než zachraňovat otroky..."

Skarrless seděl a díval se upřeně na obrazovku, kde se vysílala transmise. Vypadal, jakoby ho utrpení člověka nezajímalo. To se ovšem změnilo ve chvíli, kdy se objevili Batarianští otrokáři. Někteří z vás mohli vidět jeho lhostejný a unavený výraz následovaný (snad až nadpřirozeně) zuřivým. Balak ovšem jeho pocity sdílel a krátce silně zasyčel/zavrčel.

Po otázce, kterou vznesla Evelin a následné odpovědi Sunshadové na ni, se Skarr zvedl, aniž by něco řekl, tak odkráčel směrem ke dveřím a dá se říct, že se proboural ven z místnosti dveřmi, jakoby na ně něžně zaklepala demoliční koule, když do nich uhodil pěstí, aby se otevřeli rychleji, když tak spěchal, vám neznámo kam. Balak ho následoval a proplul dveřmi, které se otřeseně zavíraly a málem se nemohly srovnat s tím, jak s nimi Skarr před chvílí tak hrubě naložil.

Ta možnost je velice reálná, ano. Přikývla velitelka. Proto po-odletíme za okraj planety Naboo, za níž už nás nebudou schopni na radaru vysledovat. Odtud vyletíme ve dvou transportech a poletíme asi tři hodiny na okolo nízkou rychlostí, aby náš příchod proběhl za přítomnosti pouze mála radiačních emisí. Na palubu vnikneme ve dvou týmech, každý z opačného konce lodi. Celou loď vyčistíme od jakýchkoli podezřelých individuí a pak celou loď i s rukojmími odvezeme do nejbližšího vesmírného přístaviště podléhajícího Citadelské jurisdikci.

Celou dobu měla hlavu mírně nakloněnou ke straně, jako by zpracovávala informace. U kořene nosu byla drobná vráska, možná od přemýšlení, možná v ní otrokářství vyvolávalo touhu zvracet a mračení byla jediná věc, která tomu zabraňovala.

"Ano, mám," ozvala se, když nikdo nic neřekl. Ruce měla do té doby založené na hrudi, ale teď je spustila podél těla. "Je tu nějaká záruka, že nejde o past? Nacházíme se na palubě vysoce moderní a drahé lodi. Otrokáři mohou čekat s malou osobní armádou."

Než stačil kdokoliv nadhodit jako téma její paranoiu, pokračovala: "Ale na druhou stranu chápu, že není na místě, abychom ignorovali volání o pomoc."

Konferenční místnost v druhém podlaží vypadala tak, jako každá jiná: spousta křesel vyrovnaných v řadě a jediný, gigantický screen přes celou zeď. Na pódiu už stála připravená velitelka Sunshadeová se sepnutýma rukama. Jakmile jste se všichni usadili, velitelka beze slova sáhla po ovladači, ležícímu na malém řečnickém pultíku a stiskla několik tlačítek. Pultík se okamžitě zasunul do podlahy a Sunshadeová ustoupila stranou, abyste mohli všichni vidět.

Po několika vteřinách zrnění se na monitoru zjevila kovová místnost střední velikosti plná konzolí, páček a obrazovek. Nejspíše můstek nějaké lodě. Přímo před obrazovkou stál člověk v potrhaných šatech a překotně mluvil lámaným basikem (univerzální vesmírný jazyk) do kamery.
...boha prosím! Pomoc. Chtít nás prodat, slyšel jsem mluvit je o tom. Nás asi třicet. Velký, ošklivé frachťák! Prosím, pomo- V tu chvíli se dveře za ním otevřely a dovnitř vtrhlo několik Batarianů. Začali na něj křičet něco v jejich rodném jazyce, okamžitě jím mrštili pryč od konzole a jeden z nich přerušil přenos. Pak už jen několik sekund zrnění a černá obrazovka. Sunshadeová si odkašlala.

Dámy a pánové. Co jste viděli, byla transmise, jež byla odvysílána na iridiových vlnách asi před deseti minutami ze středně velké, těžce modifikované transportní lodi, která nemá volně přístupný profil, čili je zde na černo a nemá ani označení. Domnívám se, že jde o otrokářskou fregatu, převážející otroky. Zde, na území Citadely je to nezákonná činnost i když to je mi upřímně úplně jedno, jestli to je tady, nebo v Terminusu. Nevím, jak se ten ubožák dostal do řídící kabiny, ale každopádně my na jeho volání odpovíme. Máte půl hodiny na přípravu posádko. Pak vás chci všechny vidět na můstku před přetlakovou komorou. Má někdo nějaké dotazy?

//mimochodem, pro všechny: Teď mi došlo, že tu možná dochází k nedorozumění, které zatím není znát ale později by mohlo být fatální. Když říkám "patro", mám tím na mysli "podlaží", tzn., že 1. patro je úplně nahoře - nejvýš na lodi a 5. patro je nejníž. Omlouvám se, pokud jsem tímto kohokoliv zmátla.

//další věc, panstvo. Pokud jste v nějaké situaci, v níž hodláte zůstat pasivní a nechcete nijak básnicky svoji pasivitu vyjadřovat, napište //pass
- odteď už navěky takto.

//důležité upozornění pro všechny: Shepard je v naší jeskyni pro změnu žena.

Po příjemně nedlouhé době čekání se na druhém konci místnosti za pódiem otevřely dveře a dovnitř vstoupili dva lidé. Starší muž - běloch a snědá žena kolem třicítky. Oba dva měli velmi vysoké hodnosti, byli oblečeni ve zlatomodrých aliančních uniformách a oba dva vyhlíželi velmi autoritativně. Bez okolků vystoupili oba na pódium a muž, zkřížeje ruce na bedrech, si vzal slovo.

(pro umocnění atmosféry, doporučuji - když budete číst středně rychle, načasování je perfektní)
http://www.youtube.com/watch?v=v6PMJYoaGf8

Dobrý den, dámy a pánové. Jsem Admirál Steven Hackett z páté flotily. Představil se.
Celá galaxie se svíjí v nejistotě. Začal proslov poněkud netradičně.
Quariané jsou izolovanější, než kdy dřív. Gethové se vydávají za Perseuskou hranici a napadají samotné jádro naší společnosti. Zvyšoval hlas a začal mírně přecházet po místnosti. Mikrofon ho však nadále přenášel stejně silně. Naše hranice jsou napadány neznámými nepřáteli. Celé galaxii hrozí válka. K proslovu přidal energickou gestikulaci.
Je na čase, aby Aliance všem dokázala, že si své místo v galaxii zaslouží. Že dokážeme věci měnit. Že jsme schopní ochránit nejen nás samotné, ale i ostatní. Že naše zájmy se zase tolik neliší. Celá intergalaktická společnost na nás pohlíží jako na tyrany. Je na čase jim ukázat, že takoví nejsme. Že dokážeme být i přínosem pro tuto společnost.
Přátelé, jsem rád, že jste se tu dnes se mnou sešli v tak hojném počtu. Jsou mezi vámi ti nejlepší. Všichni tu dnes jsme, abychom něco změnili. Abychom změnili tvář samotného vesmíru. Vy jste elita této galaxie. Vy jste první i poslední obranná linie tohoto vesmíru. Máte k dispozici ty nejlepší prostředky. Ty nejlepší odborníky. A také, Podíval se pohledem vyjadřující úctu k černovlasé ženě vedle něj.
To nejlepší vedení. Dovolte mi vám představit velitelku Sunshadeovou! Pokynul jí a sám odstoupil od mikrofonu. Ta se pomaličku a s pečlivou přesností přesunula na jeho místo a pak promluvila.

Dámy a pánové. Děkuji. Nemohu se dočkat, až s vámi budu spolupracovat. Je na čase ukázat universu, co jsme všichni zač. Teď jděte a ukažte, co umíte!

Celým sálem zazněl hromový potlesk.

***

O několik hodin později jste již plně rozloženi po svých (zde už mnohem pohodlnějších) kajutách na palubě lodi SSV Calypso. Za tu dobu jste se nestihli ani porozhlédnout, takže víte, kde je můstek, jídelna a hlavní výtah. Zbytek je pro vás zatím španělská vesnice.

----------------------------------------------------------------------------------------------

Nyní jste na svých pokojích rozděleni po dvojicích.

Dvojice jsou takto:
-Evelin Gosgeiddig, Nova T'Orion
-Tichus Danom Victus, Edwin Malik
-Nalk je separátně v kombinaci laboratoře a kajuty
-Urdnot Skarrless je separátně ve větší místnosti, uzpůsobené pro potřeby Krogana

-Všechny tyto místnosti jsou propojeny velkou společenskou místností, která slouží také jako jídelna. To všechno a ještě víc se nachází v 3. patře (zhruba střed lodi)

-Vaše akce od teď whispujte jen vašemu spolubydlícímu a mě. Pokud se náhodou při budoucím prohledávání lodi potkáte, dám vám vědět.

Jen chvíli po tom, co jsem si zapálil doutník, tak si přisedl Turian a taky na mě začal mluvit. *Jsem tu jediný, kdo vypadá odpudivě, tak proč mi nikdo nedá pokoj a nehledí si svýho?!!* pomyslím si a otočím se na něj, potáhnu z doutníku a fouknu mu kouř do obličeje. Pak jen řeknu: ,,Hele Tichusi, si celkem odvážnej, že mluvíš zrovna na mě, ale nemám si s tebou co říct, takže si hleď svýho a já ti pak mimo zasedačku nebudu muset urvat hlavu... Jasný??'' dodám s výhružným pohledem a pak se dívám směrem na pódium, kde už během chvilky měla začít ta ,,velká show''.