Za mně by byl týden u sirén úplně ideální. Je mi jedno co by tam dělali ostatní, ale já bych se určitě učila a snažila zlepšovat své mentální schopnosti, abych se ubránila tomu démonovi.

Co se té práce týče, myslela sem práci, jako opravdovou práci. Třeba u Zachariáše, tam bych zašla ráda. Vždy se hodí mít nějaké peníze navíc.

Z návrhů je zase debata a mně se to přestává líbit. Pár minut co jsme vstali a už aby mně zase začala bolet hlava. Nejlepší by asi bylo, aby si každý dělal co chce. Což se obávám asi nepůjde, ale to nevadí. "Jak navrhla Elisa..

Když by všichni ty dva dny pomáhali Marcovi, mohla bych já letět domů? Chtěla bych vidět dědu... Hned bych byla třetí den tady a mohli bychom k těm sirénám".

"A co vyplnit přání všem, to by nešlo?" zeptá se zkoumavě a ačkoliv jí je to asi jedno, tak poslouchá i ostatní.
"Mohli bychom třeba teď dva dny mít dopoledne normálně výuku s vámi a odpoledne pomáhat Marcovi. Pokud má těch surovin z lodi hodně a potřebuje pomoci, tak to asi zvládneme a něco se u toho naučíme. A pak se můžeme jít učit k sirénám a o víkendu bychom stejně někde pracovali, tak můžeme klidně pracovat u sirén. Tím bychom vyzkoušeli a pokryly vše, ne?" zeptá se zkoumavě ředitele i ostatních.

Bylo zjevné, že jí asi bylo jedno, jak to nakonec dopadne, protože se přizpůsobí a najde si na tom něco zajímavého, jen si nebyla jistá, že chce trávit týden někde pod vodou. To se jí na zkoušku zdálo jako dlouhá doba. Ale snažila se na tom najít něco pozitivního a tak to brala, že to nějak dopadne.

Ředitel to poslouchá a asi sestavuje nějaký plán.

"Aha, díky za cenné podněty," poděkoval, když se k tomu všichni vyjádřili.

"Takže navrhuji tuto změnu," podíval se na ně, "týden budete ve škole u sirén. Věřím, že se tam naučíte spoustu užitečných věcí. Klidně se zeptejte Aničky. Sice si toho asi moc nepamatuje, ale určitě vám popíše jaké jsou to odbornice."

"A ta práce... No já měl na mysli něco jako nemocnici nebo pomoc Markovy s tříděním bylin, ale pokud byste chtěly, tak vám určitě něco užitečného najdou i sirény. A tím myslím skutečně užitečného. Co vy na to? A nebo.. pokud se vám to nebude líbit, tak navrhněte svou variantu, ale na té byste se museli shodnout," řekl jim k tomu ředitel.

Je to docela zajímavé, sledovat ostatní a poslouchat jak se baví. Leckdy se jednoduše shodneme, ale teď má každý svůj názor. Hádám že nebudeme zas tak jednotní jak sem myslela.

Poslouchám ředitele a přemýšlím o tom co říká. Spokojila bych se s tím, kdyby nás učil on a Marco. Neviděla bych v tom žádný problém. Ale když se zmíní o práci a sirénách, tak je rozhodnuto. Tedy aspoň pro mně.

Dopiji své kakao a při pohledu na Elisu si jen tiše povzdychnu. Nejspíše má pravdu, ale že jí baví furt mluvit.. Mně by na jejím místě bolela pusa ještě od minule. "Co se mně týče, moc ráda bych šla třeba na půl týdne pracovat a zbytek bych ráda strávila u sirén. Pokud by to šlo".

//Omlouvám se, moc práce :(

Bude to tu zítra, max. v neděli! :)

Případně mně třeba přeskočte, ať nezdržuji.

"Mno spíše se optat, zdali o to stojíme, nebo chceme mít třeba normální týden" přizná fakticky a pokrčí rameny.

"Pořád nechápu, proč je takový problém se vrátit do tábora. Já chápu, že se nás nebo je snažíte chránit. Ale napadlo vás, že pokud nám budou chtít škodit, tak to stejně udělají a že pokud to udělají jednotlivcům, tak to bude horší nežli tomu čelit společně?" zeptá se ho fakticky a povzdechne si.

Jí byly varianty vcelku jedno a bylo jí jedno, kde se bude učit. Jen co se týče práce chtěla vědět o co by šlo, ale nebyla proti žádné variantě.

Ředitel to poslouchal a stejně tak si ještě poslechl, jak se to Panence líbilo, Roland byl taky.. no nadšený není to správné slovo, řekněme spokojený. Erikovy to bylo jedno a Justýně to moc nevyhovovalo.

"Hmm, takže příště takové věci spíš dobrovolně?" shrnul si to, co nevyhovovalo té nespokojenější části třídy.
"Ne vždy to půjde, ale zkusím se tím řídit," slíbil.

"No a v tom případě se dostáváme ke klíčové otázce co dál," začal, "možnosti jsou následující. Nasadit skoro klasickou výuku. Asi by to bylo trošku chudší na vyučující, ale myslím, že se starým pirátem Marcem máme co nabídnout. A nebo byste mohli jít na zbytek týdne studovat k sirénám a nebo byste mohli jít na ten zbytek týdne pracovat. Ale do tábora vás nepošlu. To by nedopadlo dobře."

Navrhl jim a čeká na to, co by chtěli.

Roland by se učil a je jedno jestli ve škole nebo u sirén. Erikovy je to úplně jedno, Panenka by asi chtěla k sirénám a Justýna by chtěla pracovat.

Ani snídaně zdá se nemůže být v klidu. Už mně to trochu začíná štvát, že se poslední dobou vždy stane, že ať děláme cokoliv, tak se z toho stane debata.

A tak tedy ředitele a následně i Elisu poslouchám spíše jen na půl. Mohli jsme být v tom táboře a pomáhat lidem, mohli jsme zůstat ve škole a normálně se učit, nebo já bych mohla třeba k sirénám a ještě trochu se zlepšovat. Místo toho jsme zde a dozvídáme se to, co už dávno víme.

Nemám k tomu co říct a tak když dojím, si vezmu ještě kakao a posadím se někam dál, až bude po všem a čekaje co budeme muset dělat pak.

"Mno, ono nám nic jiného než se flákat, nebo zkusit na to přijít nezbylo. Nikdo se nás moc neptal" odpoví klidně a neutrálně řediteli na jeho informaci, že se na to snažili přijít.
"Že bychom se toho naučili víc mi nepřijde. Maximálně stejně a spíše jiné věci, než bychom se běžně učili, ale rozdíl v tom nevidím. Co mi ale vadí je přístup a princip. Kdyby mi někdo řekl, že Marco potřebuje pomoc s věcmi do skladu, co přijeli lodí, tak mu pomoci půjdu a neřeknu ani popel. Když jsem k tomu donucená rádoby úkolem, tak mi to vadí, protože nemám na výběr a není to proto, že bych to chtěla dělat, ale protože musím. A to je ten rozdíl, co mi hodně vadí" řekne mu klidně a upře na něj pohled. Byla zvědavá, zdali to pochopí.
"Tahle metoda možná platí na Panenku, ale obávám se, že tím to asi končí" dodá klidně a pokrčí rameny.
"Pokud je pro někoho tahle metoda učení lepší a pomůže mu to na to snadněji přijít nebo to pochopit, tak proti ní nic nemám, ale chci to vědět předem. Ne být hozená do toho, že nemám na výběr" řekne suše.

"Blbost to není. Vždycky se něco naučíme a je jedno, zdali se normálně učíme, pomáháme, jsme v problému nebo plníme úkol. Já se něco naučila i u toho soudu. Ale prostě nechci do toho být nucená a tlačená. Byli jsme dost otrávení a pak to na sebe přenášíme. Určitě by bylo lepší, kdybychom třebas mohli mít učení normálně a pak dostat na výběr, zdali další týden bude normální, nebo budeme něco plnit, tak je v tom dost velký rozdíl. To kouzlo na vidění ve tmě je zajímavé a znát další květiny a kameny taky neuškodí" utrousí klidně a pokrčí rameny s tím, že jim asi vadí nátlak a nemožnost výběru.

Ostatní ze třídy se pokusili o své odpovědi a byly ve stejném duchu, jak si myslela Anna s Elisou.
Ty odpovědi ale ředitele rozesmály.

"Úplně, ale úplně blbě!" řekl jim.

"Soustřeďte se na to, co jste se za tu dobu naučili. A na to, co jsem vám na začátku řekl..." napověděl.
A když viděl ty nechápavé obličeje, tak dodal: "Já jsem vám řekl, že se tady nic nenaučíte dokud nesplníte úkol a ani jsem vám neřekl jaký. A co jste udělali? Zkusili jste odhadnout, co to je za úkol a pak jste ho plnili. Ano při tom jste zjistili, že když spojíte síly, tak toho zvládnete víc a všechny ty věci, které jste už říkali. Ale ani jste si nevšimli toho, že při plnění toho úkolu jste se naučili zhruba stejně, možná i víc, než při klasickém učení. Takže ponaučení, které jsem chtěl, abyste získali zní: Je jedno co děláte, ale zkuste se při tom vždycky něco naučit."

Podíval se po jejich tvářích a když to viděl, tak se podíval trochu zklamaně ale pak se zasmál: "Asi blbost, co?"

Probuzení tak příjemné nebylo, ale když vidím co vše je v tom košíku, tak se mi nálada aspoň o něco lepší. Hned si dám kakao a jeden z těch obložených chlebů.

Spokojeně jím, poslouchám ředitele a přemýšlím o jeho slovech. Lekci? Jakou lekci? Že musíme dělat to, co nám řeknou dospělí? Že společnou prací dosáhneme větších věcí? To už víme přeci dávno..

Popravdě, nevím co bych mu na to měla říct a tak jen zavrtím hlavou a dál si vychutnávám snídani. Řekne to někdo z ostatních a nebo se pak jistě zmíní on sám.

Když už to holky tak pěkně rozložily, tak si nakonec vzala nějaké ovoce a zeleninu a jeden obložený chléb. Zvolila k tomu nějakou šťávu, protože tu neměli běžně, ale do odpovědi se nehrnula. Vlastně bylo očividné, že k jeho otázce ať už byla řečnická či ne se nemá v plánu vyjadřovat.

To, že mají spolupracovat dohromady, dohodnout se a vzájemně se podporovat zjistili asi tak stokrát a neměla potřebu to znovu řešit stejně jako to, že každý člen "stáda" má svou funkci a místo, kdy je potřeba jeho schopností.

V koši byly nachystané obložené chleby, spousta zeleniny a ovoce. K tomu nádoba s teplým čajem, nádoba s teplým kakaem, ale taky nějaké ovocné šťávy. A samozřejmě k tomu i skleničky, hrníčky a talířky.

Anna s Justýnou to vytahaly a naaranžovaly tak, aby si každý mohl brát to, co chtěl.

Zatímco pak ostatní jedli, tak k nim mluví ředitel.

"Jsem rád, kam až jste se dostali. Je to hezké. A doufám, že jste se naučili tu nejdůležitější lekci z celého tohoto cvičení..." řekl a čeká, jestli mu někdo odpoví nebo ne.

//Prosím napište i když mu nechcete odpovědět ;)

Užila si příjemný výhled na hvězdy i klidnou noc venku. Když už nemohli stanovat s ostatními a pomáhat, tak proč si to alespoň nezpříjemnit tím, že využijí toho, že jsou ve škole sami...

Ráno je budí Panenka, která toho asi zrovna moc nenaspala. Nedivila se, že její učení a výkony ve třídě vypadají tak, jak vypadají, když camrá dlouho do noci a moc toho nenaspí. Přesto již byla probraná, protože obvykle vstávala za prvního světla a tak se jen posadila na okraj útesu a pozorovala východ slunce. To, že k nim zamířil ředitel jí bylo jedno. Momentálně nestála o žádné další úkoly a ani o to učení. Původně doufala, že jí někdo něco naučí a bude se v tom zlepšovat. Jelikož ale zjistila, že kromě Erika jsou ve třídě všichni za ní a že nejvíc se naučí na hodinách, co si domluví sama, tak jí ani úkol a ani klasické učení příliš nebavilo a netoužila po něm.

Až když se slunce vyhouplo na obzor, tak vstala, oprášila se a vrátila se zpět, aby po sobě uklidila.
"Dobré ráno" prohodila jen nezúčastněně a přisedla si. Nějak se ovšem do jídla nehrnula.

"Samozřejmě. Když už to máme vše s sebou.." Odpovím Elise, připravujíc si už své místo na spaní. Určitě bych se zrovna teď nechtěla vracet domů.

Usínalo a spalo se mi celkem hezky, dokud sem jako první věc ráno neuslyšela křičící Panenku. Zděšena že se něco děje odhazuji deku a běžím k ní, ale nikde nic. Jen východ slunce. Nemohu popřít že je to nádherné, ale nic co by se nedělo každý den. "To nás musíš budit kvůli takové věci?"

Řeknu jí trochu nabručeně, chystajíc se si opět lehnout, když v tom se objevuje ředitel. "Dobré ráno". Pozdravím ho s napůl nuceným úsměvem a s díky vezmeme ten koš. Podíváme se co je uvnitř a dle toho každý dostane snídani.

Sem velmi zvědavá, co nám ředitel řekne teď. Zda to bylo všechno, nebo nás čeká ještě něco.

Všichni (kromě Panenky) zůstali ve věži. Rozložili si spaní. Pozorovali hvězdy a při tom usnuli.

Ráno je budí Panenka: "Vstávejte a honem se pojďte na něco podívat!"

Všechny tahá z dek a ukazuje jim na východ, kde začíná svítat.

Se svítáním přišel po vodě z druhé strany ředitel. Všichni hleděli na nádherný východ slunce, takže si ho ani nevšimli dokud nevyšel po schodech za nimi. V ruce velký piknikový koš.

"Dobré ráno mládeži. Nesu snídani," hlaholí vesele a podává Anně s Justýnou koš, aby mohly servírovat.

"Když už jsme to sem všechno táhli a připravovali, tak co se vyspat tady? Mohlo by být hezké před usnutím koukat na hvězdy, ne?" navrhne s klidem a je zjevné, že jí by to asi nevadilo a nechce se jí teď letět zpět. Sice viděli dobře, ale tak proč si to neužít...

Pokud nikdo nic nenamítal, tak tam zůstali, možná i kdyby namítal, tak by tam klidně zůstala sama. Poté zalezla pod deku a před usnutím ještě hleděla nějakou dobu na hvězdnou oblohu.

Všichni se naučili kouzlo, které když použijí, tak vidí i v naprosté tmě. Díky tomu, že se to kouzlo naučili tímto způsobem, tak ho hned umí "dokonale", to znamená, že jim bere minimum magie a líp už ho umět nebudou.

Krystaly si pak mohou nechat, ale jsou prázdné.

Anna má ale pravdu, je večer a většina spolužáků je unavena. Takže pokud nebude mít nikdo žádný jiný nápad, tak půjdou všichni (snad s výjimkou Panenky) spát, ať jsou zítra svěží.

Sama vytáhnu z našich batohů nějaké připravené jídlo a nachystám každému porci na večeři, abychom se řádně posilnily. Zatím co někteří se věnují těm kamenům, tak já se posadím někam do klidu a pustím se do svého jídla.

Moc se mi o tom bavit nechtělo, jelikož mně štve že poslední dobou když chceme dělat něco klidného, do toho vždy něco vleze. Ale i tak mně to nakonec docela zaujalo. Světlo v temnotách.. Můžeme vidět ve tmě, což je parádní. Ale jak to využijeme? Co máme dělat dál? Přemýšlí někdo nad tím?

Jelikož to už udělala většina, tak poté co se najím, vezmu ten svůj krystal a sama se to kouzlo pokusím "naučit". I kdyby ten krystal byl pak prázdný, tak si jej nechávám u sebe, nechci to vyhazovat. I třeba jen kvůli tomu že je hezký.

"Tak co dál?" Zeptám se všech. "Půjdeme si lehnout?"

Překvapeně zkoumalo to, že do ní energie přelétla aniž by to ovlivnila. Když ovšem zjistila, že nešlo o zásobní kámen v pravém slova smyslu, tak si oddychla. Jakmile se ukázalo, že potmě daleko lépe vidí, tak se pousmála.

"Nejsou to běžné zásobní kameny. Obsahují kouzlo a to se na tebe přenese, když mu to dovolíš. To je super, nemusíme se to učit a stane se to samo" řekne klidně a zkoumá kámen a zkouší zjistit, zdali by s ním šlo ještě něco udělat, nebo ho má vrátit.