Byl to jen nápad, ale zdá se, že sem na to přišla. Napadlo to tedy i Rolanda, takže žádnou zásluhu nemám, ale to je jedno. Aspoň se mi to potvrdilo. Né že by to tedy k něčemu bylo.

Příliš nechápu co přesně s tím kamenem je, zda je na něm příklad který musíme vyřešit abychom dostali souřadnice a nebo zda teprve musíme najít druhou půlku a ty souřadnice vyřešíme sečtením všech čísel. Tak či onak, zatím co se ostatní snaží neúspěšně na něco přijít, já přemýšlím o tom, co přesně řekl ředitel. "Dokud nedokončíte úkol, který jsme vám připravili, tak nic a to i kdybyste to nestihli než se ostatní vrátí".

Jestli že to vymýšlel Marco společně s ředitelem, tak pochybuji že by nám pomohl. Tak jednoduché to být nemůže. Ale jak řekla Elisa, možná bude chtít abychom prvně něco udělali, kdo ví...

"Svačina by byla super". Když už se s nimi Elisa dělala, tak by byla škoda jít si domů zbytečně chystat oběd. Najíme se a pak můžeme vyrazit. Je tedy škoda že ředitel přišel s takovým úkolem, těšila sem se, že se budu učit po obědech s Elisou, ale nevadí, i tohle by mohlo být vzrušující.

"To je možná tím, že tomu chybí ta druhá část. Že pohromadě je to silný magický kámen, ale takhle samostatně ne" přizná s klidem a pokrčí rameny.

"A myslíš, že nám pomůže, když ten úkol asi vymýšlel?" zeptá se Justýny na fakt, který jí napadl jako první.
"Ale tak třeba za protiúkol pomůže, nebo tak" přizná nakonec.

"Hm nic, to mě štve. Vůbec ho necítím, je to jako by byl mimo dosah. Tak nějak začínám mít pocit, že druhá část bude někde pod vodou, ve skále nebo tak něco" dodá smutně a povzdechne si.
"Dáme si svačinu a zkusíme přemluvit Marca?" zeptá se pak do pléna, protože nevěděla, zdali si ostatní nechtějí dát pauzu, dělat oběd nebo tak něco.

Erik zkusil do kamenu nalít energii, ale po chvilce zavrtěl hlavou: "Je to jak nalévat vodu do děravé nádoby. Cítím, že by to mohlo jít, ale je v tom díra."

Justýna se zasmála: "Řekla jsi to pěkně. Zůstali tu jen dva učitelé a knihovník. Není jeden z těch učitelů shodou okolností námořník a ten druhý matematik? Šla bych za obchodníkem a můžeme zkusit jestli by nám to nevypočítal nebo neporadil."

Erik s Rolandem, ale i holky se pak chytili toho nápadu s prolétáním pozemků a tak s Elisou létali. Víceméně pročesali celé pozemky školy od hor na severu po pahorky na jihu a od stepi na západě po pláže na východě. Ale všude to bylo stejné. Druhá část je mimo dosah. Ještěže to stopování nestojí Elisu žádnou energii. Jen co to pročesali, tak je v podstatě čas na oběd a poobědovou siestu, protože slunce už je dost silné. Jak se některým lidem těžko zvykalo na místní horké počasí, tak si teď uvědomují, jak je to příjemné se pořádně prohřát po tom sychravu na jihu.

"Nebrzdila ho voda, ale ředitel. Ten úkol je zjevně udělaný tak, abychom museli spolupracovat a aby k tomu bylo potřeba všech. Každý z nás totiž umí něco jiného a bez toho to dohromady nedáme. Anna umí plavat pod vodou, tak proto ti asi nešel vytáhnout" přizná s klidem fakt nad kterým už asi nějakou chvíli přemýšlí.

"Mno, když zkouším ten kámen stopovat, teda jako jeho druhou část stejně jako ten inkoust, tak mám pocit, že je druhá část mimo dosah a pro mě daleko. Může se s tím šutrem proletět po pozemcích a třeba se něco změní. Jo a taky je cítit, že byl očarovaný, což je asi očividné a že mu něco chybí. Ale to může být energie a stejně tak klidně ta druhá část a nebo něco úplně jiného. Ale můžeš ho klidně zkusit Eriku naplnit" dodá a pokrčí rameny s tím, že by to třeba mohlo pomoct.

"Hm, otázkou je, jak vyřešíme ty rovnice. Starší spolužáci tu nejsou, abychom je výměnou požádali o pomoc. Takže nám zbývají jen dva učitelé, kteří nám to zadali a knihovník a knihy" přizná faktcky a mlčky kouká znovu na rovnice a přemýšlím, zdali by nešli nějak zjednodušit a počítat třeba na etapy.

Panenka se tvářila spokojeně, že ten šutr zachytila, ale když vidí, co je to zač tak už tolik ne.

Elisa zkusila na kámen podobné stopování jako při stopování inkoustu, ale bez výsledku. Teda má stejný pocit, jako když stopovala inkoust a on byl mimo dosah. A taky si potvrdila, že ten kámen byl asi někdy očarovaný, ale že mu něco chybí.

Anna se podívala na ta čísla, jestli to nejsou spíš souřadnice než ne příklady a objevila zajímavou věc. Příkladů je přesně tolik, kolik čísel mají souřadnice, jak se o nich učili.
"Takže když vyřešíme příklady, tak máme souřadnice," řekl zamyšleně Roland.

"Mě by spíš zajímalo, jak jsi ten kámen chytla Panenko? To bylo něco úžasného!" řekl jí zvědavě a přitom obdivně Erik.
Panence to samozřejmě lichotí a odpověděla tak skromně, jak jenom dokázala: "Já ho tak trochu držela už když ho házel. Bylo mi to podezřelé. A chtěla jsem si ho pod hladinou přitáhnout. Normálně umím levitovat i věci, které nevidím, ale asi ho brzdila voda nebo nevím. Byla jsem ráda, že ho udržím na místě."

Myslela sem, že ten kámen budu muset hledat různě po dně, ale zdá se, že to nebude zapotřebí. Díky bohu že Panenka má takové reflexy. "Jdu na to!" Řeknu jí odhodlaně a hned vlezu do vody.

Je veliká škoda, že sem si od té doby co sem ten náhrdelník dostala nešla třeba jen tak zaplavat, je to pod vodou úžasné. Když mně nikdo a nic neruší a mohla bych zde zůstat jak dlouho bych chtěla. Jen je veliká škoda, že sem zde sama. Plavat spolu se sirénami by bylo úžasné.

No nic.. Vezmu ten kámen a zamířím zpět za ostatními. Trochu si jej prohlédnu a pak ho dám i jim, aby se mohli podívat. Zatím co oni přemýšlejí co s tím, já se osouším a oblékám.

V matematice nejsem tak dobrá jako Elisa nebo Roland a tak nechávám velení jim, budu dělat co uznají za vhodné. Ale ještě před tím než vyjdeme třeba do té knihovny, se znovu pozorně zadívám na ta čísla na kameni. Zda je to skutečně nějaký příklad, nebo něco jiného. Jako třeba souřadnice.

Dávalo by mi to smysl, když nám ředitel neřekl nic o tom že bychom měli najít i druhou půlku. Ale možná se pletu, kdo ví. Za pokus nic nedám.

Mlčky koukla na Annu s Erikem, kterým se chtělo do vody a tak je nechala. Překvapilo jí ovšem, že Panenka zvládá ten kámen držet, aby nespadl na dno. Přemýšlela jak by mohla použít levitaci, když ten kámen nevidí a pochybovala, že ho zachytila ještě předtím, nežli dopadl pod vodu. Mlčky čekala, jak ostatní dopadnou a když kámen skutečně přinesli, tak si ho tiše prohlédla. Opsala rovnice na papír a mlčky si to prohlédla.

"Buď to není úplné, nebo je to moc složité. Každopádně se na to můžeme podívat nebo poptat v knihovně" přizná a podá ostatním opsaný papír a mlčky prozkoumává plošky kamene. Vzpomene si na stopování inkoustu a přemýšlela, že by to mohl být podobný princip. Že vlastně potřebuje vystopovat druhou část a inkoust by neměl být potřeba, protože to bude stejné jako to co drží. A tak se pečlivě soustředila a snažila se najít stopu po totožném kameni jako byl ten, co měla v ruce...

Erik je taky hned v plavkách, ale ostatním se moc nechce. Panenka ale vypadá dost soustředěně a jenom na půl úst prohodí: "Držím ten šutr, aby nespadl na dno, ale nedokážu ho zvednout z moře ven."

Ostatní si mohli všimnout, že díky tomu náhrdelníku, který použila se Anně objevila kolem hlavy podobná bublina, jakou měly sirény. Jen tato jí pomáhá dýchat pod vodou. Takže je to pro Annu jednoduché. Ponoří se pod hladinu a doplave k místu, kde se ve vodě vznáší kámen. Přes pouto dá Panence vědět a může ho normálně odnést.

Kámen přinese a mohou ho prozkoumat. Zaujali je na něm dvě věci. Jednak je to zvláštní tvar kamene. Vypadá jakoby ho byla jen polovina. Jakoby k němu existoval protikus, protože jedna část je zvláštně tvarovaná do různých ostrých úhlů a divných plošek. No a na té druhé části jsou nějaké matematické rovnice. Ale i když se na ně podívá Roland nebo Elisa, tak je takhle z hlavy nedokážou vyřešit.

Samozřejmě sem byla zvědavá co nás dnes čeká, nestává se, že by nás měl každý den učit samotný ředitel. Zdá se však, že k učení má velice zvláštní přístup. Řekne pár slov, hodí do moře nějaký kámen a je pryč.

Co to mělo být? Tohle sem tedy nečekala. Kdyť nám vlastně vůbec neřekl, co máme dělat. Hned je vidět, že nejsem jediná, kterou to mate.

"Kdo ví.. Možná že ten kámen co hodil do vody, je jen obyčejný kámen. A možná né, to zatím nevíme. Taky to s tím kamenem nemusí vůbec souviset, ale to nezjistíme, dokud ho nezkusíme získat". Odpovím Elise s pousmáním a začnu se svlékat, do spodního prádla. Když sem se dozvěděla že půjdeme na pláž, tak sem si samozřejmě vzala rovnou plavky.

"Já vydržím pod vodou déle než vy. Tak mi dejte chvíli, podívám se po něm". Až teď by si třeba mohli všimnout dvou náhrdelníků, na mém krku. Jeden ve tvaru kostky, o tom ví Justýna. Ten druhý mám od Selmy a o něm nevěděl nikdo, kromě mně. A právě ten, by mi měl umožnit bez problému vplout do moře a začít se dívat po tom kameni.

Mlčky ho poslouchala a sledovala, jak vytáhl z kapsy kámen a hodil ho do moře. Sledovala přibližně kam a pak se otočila zpátky na něj.

Už se chtěla zeptat, co je zadáním úkolu, ale ředitel se neobtěžoval a zmizel v bráně.
"Tohle mě ale vytáčí. Nesnáším ty rádoby mystické věci a hádanky. Neřekl nám zadání. To tu jako máme stát a koukat, nebo ten šutr najít někde v moři a vylovit? Nebo co?" zeptá se nevěřícně a zase se otočí do míst, kde viděla kámen spadnout do moře. Byla by třeba ráda za blbé zadání úkolu.
"Napadá někoho, jak ten kámen na tom dně moře najdeme?" zeptá se rezignovaně a povzdechne si. Potřebovali je na týden zabavit a očividně se jich zároveň potřebovali zbavit, aby neřešili uplynulé dny a zabývali se jinou blbostí. Vadilo jí to a nebyla zrovna nadšenec toho, aby hledala řešení.

Ředitel se na všechny dívá se zájmem a taky trochu tajuplně.

"Řeknu vám, že většina učitelů nepochopila takovou drobnost..." začal mluvit spikleneckým hlasem, "že nejlepší je to tehdy, když neučí učitel, ale když se učíte vy."

Z kapsy vytáhl kámen velikosti pěsti a hodil ho do moře.

"A co se teda budete učit? Pro mě za mě cokoliv, ale dokud nedokončíte úkol, který jsme vám připravili, tak nic a to i kdybyste to nestihli než se ostatní vrátí," řekl, vyčaroval bránu a zmizel.

Nevím zda ten čaj bude jako od Elisy, ale určitě se snažím aby byl co nejlepší. V klidu se pak posadím ke stolku a jen tak odpočívám. Jen poslouchat tu Elisiny a ředitelovu diskuzi bylo vážně.. vyčerpávající. Samozřejmě že se bavili o spoustě důležitých věcech a konečně se také objasnilo něco kolem mně, ale i tak to bylo zdlouhavé.

Ráda pak naliji trochu i řediteli. Rozloučím se a s ním a poděkuji za milou návštěvu. Na Rolanda se jen mile usměji, aspoň má co dělat, když to tady udržuje. Rozloučím se ještě s Panenkou a pak už si velmi ráda dám tu vanu. Umyji se a rovnou do postele. Zítra mám v plánu pár věcí a tak chci být při síle.

Ráno všechny pozdravím a jakmile se převléknu, tak se velice ráda přidám k ostatním a všichni společně můžeme cvičit. Moc mně těší že jsme takhle všichni pohromadě, tedy mimo Panenku. Docvičím, trochu se opláchnu a až teď se pustím do té snídaně kterou Elisa připravila. "Je to moc dobré. Děkuju". Pochválím ji. Trochu mně mrzí že sem to nestihla připravit sama, ale zase mně těší, že se učí vařit i ostatní.

Stejně jako Elisa, i já si dnes beru na první hodinu prkno. Po té naší včerejší debatě sem se rozhodla, že budu používat magii při každé vhodné příležitosti, abych se tak aspoň trochu procvičila. U pláže se k nám konečně přidává Panenka a já sem ráda, že je v pořádku. Pozdravím ji a pak už věnuji pozornost řediteli. Má opravdu hezké oblečení. Vlastně je to trošku srandovní, vidět někoho jeho velikosti v takovém kostýmu.

I tak se ale snažím být vážná a dávám pozor. Velice mně zajímá, o čem bude naše dnešní první hodina. Vlastně celý den by mohl být dost zajímavý, on a Marco budou jistě velice dobrými vyučujícími.

Přikývla na Panenku a byla ráda, že jim dala vědět, že se vracet nebude. Nechali jí prostor a každý se věnovali svému. Nakonec odložila knížku dříve nežli bylo běžné a šla spát dříve, aby dospala poslední dva dny. Ráno ovšem zase vstala první, aby stihla udělat snídani, čaj a svačiny.

A tak když ostatní vstávali, tak voněla míchaná vajíčka, mátový čaj s medem a další drobnosti na stole. Vše bylo přichystané na snídani, ani nechybělo ovoce a zelenina. Když vstal Erik, tak se pozdravili a překvapilo jí, že je tak brzy vzhůru i Roland s Justýnou. Pozdravila je, během toho, co v kuchyni dodělávala svačiny pro všechny. Poté se přidala ke cvičení s Erikem, jak často dělávala i předtím. Nakonec se najedli a vyrazili dle hodinek tam, kde měli hodinu. Vzala si na cestu prkno, aby si urychlila cestu a taky trochu trénovala. Na pláži na ně čekal ředitel, což jí trochu překvapilo. Když ovšem zjistila, že ve škole zůstal jen Marco, tak byla ráda. Byl to její nejoblíbenější učitel a počítala, že knihovník tu asi taky bude, takže bude o zábavu postaráno.

"Dobré ráno. Co se tedy budeme učit?" optá se tak nějak opatrně, protože si tím není jistá. Měli s ním jen námořnický kroužek a na nic dalšího kromě povídání o moři ho prozatím neměli. Přesto bylo jasné, že toho asi může jako minulý Bdělý asi hodně nabídnout.

Panenka se zasmála tomu, co jí Elisa říkala a ukázala pytel, který si s sebou bere. A podle toho, jak je velký, tak je tam určitě i nějaké jídlo, což je dobře, protože se na noc nevrátila. Jen dala přes pouto vědět, že přiletí až na první hodinu.

Erik ráno vstal, tak jak je jeho zvykem brzo. Dal se do cvičení a pokud se k němu někdo přidá, tak bude jedině rád. Je to zvláštní, ale zážitky z uplynulých dní se asi na všech podepsali, protože se k němu přidali i Roland s Justýnou.

V normální čas je hodinky vedou na nezvyklé místo na pláž. Kde už na ně čeká ředitel ve svém "kostýmu" piráta. Má vyhrnuté kalhoty a stojí po kolena ve vodě a usmívá se na ně.
Panenka právě přilétá od hor na severu na prkně. Na zádech ten svůj vak. Celá špinavá a zválená jakoby spala někde v příkopu nebo prolézala nějaké jeskyně.

"Dobré ráno. Máte smůlu většina učitelů je mimo s děckama, takže jsme tady na vás zůstali jen já a Marco," zasmál se ředitel.

S díky přikývla řediteli a už se dál raději na nic neptala. Bylo jí jasné, že těch dotazů měla dost a ty co by jí zajímaly dál buď odpověďět neuměl, nechtěl a nebo ho to vytáčelo a tak přestala.

S klidem sledovala jak ostatní postupně odpadávají a jsou unavení. Justýna s Annou to zabalily a Panenka se měla v plánu vytratit.
"Vem si sebou alespoň něco k jídlu a pití, kdyby si se zdržela a kdyby se něco dělo, tak nám dej vědět" řekne jí s klidem a očividně jí chápe, jen chce vědět, kdyby se něco dělo.

Poté šla dodělat péči k bylinky na zahrádce a následně se šla umýt. Po koupeli si na chvíli sedla k Rolandovi s knížkou a další hodinu si četla knihu o štítech a snažila se pochopit už část matematiky co k tomu byla potřeba na pokročilejší úrovni. Po hodině knihu uklidila a šla si také lehnout, aby mohla vstát brzo tak jak měla ve zvyku, aby udělala snídani, čaj a svačiny.

//OK :) počkám ještě, co Elisa.

//Anna by šla také rovnou spát..

(Nějak se mi nechce psát jen pár řádků, tak to pak když tak nějak shrnu)

"Ano, je to tak. Kdyby se všichni lidi chovali hezky a nikdo nebyl nadřazený blb, tak by bylo na světě daleko příjemněji," souhlasil ředitel s Elisou.

"Pokud budeš chtít u nás dál studovat, tak to budu považovat za čest," řekl Anně a otočil se pak i na zbytek, "a to se týká samozřejmě i vás."

Na konci se na všechny usmál: "Jsem rád, že jsem zodpověděl aspoň ty nejpalčivější otázky. Kdybyste potřebovali, tak dejte vědět a klidně za vámi někdy zase přijdu."

S tím se rozloučil a skutečně odešel. Na odchodu ještě s díky vypil čaj, který Anna připravila.
Když se podívají ven, tak bude za chvíli soumrak. Ani si neuvědomují, kde se jim ten den ztratil...

Kluci ohřáli vodu, kdyby někdo chtěl večer horkou koupel. Roland si stěžoval, že je to tady asi nějaké zakleté, protože všechno tady vyžaduje častější údržbu než by si myslel, že je normální. A tak hned vytáhl nářadí a začal znovu utahovat šroubky a kontrolovat vodoinstalaci a další vybavení.

"Pokud vám to nebude vadit, tak bych chtěla zmizet. Budu na severu v jeskyních. Možná dorazím ještě dneska, ale možná taky až zítra. Mám nějakou teorii, kterou si potřebuji ověřit," řekla jim zamyšleně Panenka.

Justýna půjde hned spát a Roland.. ten už sedí v rohu a čte si.

Mlčky poslouchala ředitele, občas si něco zapsala, ale hlavně si asi skládala dílky skládačky v hlavě, protože to vypadalo, že nad něčím ustavičně přemýšlí. Mlčky poslouchala vysvětlení o tom, co se kolem děje i co se děje a neděje s Annou. Připadalo jí, že sice všichni tuší, co je v ní a co to ovlivňuje a dělá, ale nikdo neví nic přesně a to ani jaké následky to kde ponese. Když pak zmíní ředitel, že trpaslíci bojovali na straně lidí, tak na něj nechápavě pohlédne, proč to tak zdůrazňoval. Neměla v plánu se na to ptát a nechápala, proč by to mělo být divné.

Pak už jen zjistila, že postup znají dobře, bude sílit společně s nimi a na další postupy a varianty zatím nestačí a tak to hold nechala být a odložila úvahy i dotazy tímto směrem někam jinam a do pozadí. Pak ovšem došla opět slova na Bdělého a poznala, že ředitel ho skutečně nemá v lásce a bude to takový problém, jaký si myslela. Tiše si povzdechla a už se raději dál neptala, aby tu třeba ještě nerozmlátil stůl, nebo ho nenaštvala.
"Vím, co je to politika. Mamka kvůli tomu odešla od druidů a Sváťa kvůli tomu u nich nechtěl dokončit vzdělání. Nedokázali od své politiky a uvažování odstoupit a přišli tak o velice nadané jedince. Mě všichni v domovině říkají, že bych taky byla dobrý druid, ale když vím, jací jsou, tak se do toho neženu" přizná tiše a povzdechne si.
"To, že je někdo ze starého kouzelnického rodu ho nedělá ani moudřejším ani mocnějším a už vůbec ne nadřazeným ostatním. Ale už jsem si všimla, že si to někteří jedinci rádi myslí. Tedy minimálně do té doby nežli narazí" přizná suše a povzdechne si.
"Mě je zcela jedno jaký má kdo původ nebo odkud pochází. Vím, že ovšem ne každý se nad to dokáže povznést. Bohužel" odtuší a pokrčí rameny. Dál to raději nekomentuje, protože jí bylo jasné, že většina lidí není schopná takového uvažování jako ona.

"Mamka by to taky nenechala asi zajít dál. A jelikož umí vyrovávat energie i v Magickém háji, tak jsem jí zavolala, protože by to zvládla sama" přizná tiše a je zjevné, že hledala více variant a pojistek a uvědomovala si věci, které většina lidí vůbec neřešila. Na zbytek jen kývla.
"To si právě myslím. Že nemají potřebu riskovat při odstraňování kletby, když to pánům pomůže k lepšímu životu. Ale těžko říci, zdali se s tím vyrovnají. Někomu to možná pomůže, někdo možná bude ještě horší" odtuší s povzdechem.

"To by mi vadilo. Nelíbilo by se mi to. Chci být dobrá, to ano, ale nedělám to kvůli tomu, abych byla nejlepší nebo někomu něco dokazovala. Dělám a učím se to, co si myslím, že využiji, hodí se nebo považuji za správné a soupeření a nutnost být první se neslučuje s tím, že jsem si v labyrintu vybrala cestu triády. Byla bych na takové škole vlastně asi spíš nešťastná. Možná dobrá, ale nebyla bych spokojená" namítne mu a zavrtí hlavou. Bylo jí jedno, zdali je lepší ona nebo Erik, nebo Anna když jí popadne amok. Raději věděla, že se na ně může spolehnout, že může hledat v knihách a nalézat věci a porozumění kolem sebe.

"Nevidím důvod. Kdyby měli řeči, tak je můžeme ignorovat, kdyby nás chtěli napadnout, tak zvednu štít a Annu přinejhorším uspíme no. Ale, to je jedno, alespoň si budu číst a dám do pořádku květiny" utrousí nakonec a pokrčí rameny. Přesto jí je asi líto, že nebude léčit a pomáhat. Bylo ovšem jasné, že si najde něco jiného na starosti.

Pak už poslouchala Annu a ostatní, kteří se občas ozvali a vypadalo to, že už se raději na nic ptát nebude.

//Pardon že na moc věcí nereaguju, ale shrnout něco takového.. To opravdu není snadný úkol :D

Věděla sem, že po mně bude mít i Elisa nějaké dotazy, ale to co následovalo.. Ani nevím kolik těch otázek bylo. Přišlo mi, jako bychom zde seděli a ona mluvila v kuse několik minut. Vím že se ředitel ptal zda máme nějaké dotazy, ale po tomhle mi ho začalo být skutečně líto.

Debata mezi ředitelem a mou spolužačkou začala nabírat na obrátkách a mně přišlo jako by to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven. Samozřejmě sem si pamatovala nějaké důležitější věci, ale jinak.. Ještě nikdy sem neslyšela že by někdo takhle moc mluvil! Já být na jejich místě, tak mi z toho asi upadne jazyk!

První co mi utkví v paměti je zmínka o tom démonovi. Kus starého démona.. Když se bojovalo s draky.. Někdo ho vyvolal, nebo stvořil a najednou je ve mně. Jak se něco takového mohlo stát?! Démon.. Stále mi to zní v hlavě. Je to docela fascinující, ale také děsivé. Jestli se to ještě někdo dozví.. budou se na mně dívat jako na zrůdu?

Sem z toho docela nesvá, ale snažím se nepanikařit a tvářit se, jako že je vše v pořádku. "Studium.. Samozřejmě. Moc ráda zde zůstanu i po základní škole. Čím více toho budu umět, tak tím lépe". Maličko se pousměji a dál poslouchám.

Další věcí která mně dost zaujme, je fakt, že někdo z mých předků byl stejný jako já a bojoval ve válce. Nebo spíše bojovala. Moje pra babička.. Ona v sobě toho démona také měla. Že by ho někdo vyvolal a vložil do ní? A nebo ho třeba vyvolala ona sama aby získala větší sílu a mohla bojovat. To ta válka byla opravdu tak strašná, že někoho napadlo používat démony?

Jak to, že ho teď mám v sobě já? Vědět něco takového, to opravdu není jen tak. Prý toho démona možná jednou ovládnu a získám obrovskou sílu, ale.. to vůbec není přeci jisté. Co když on porazí mně? Co když nade mnou přebere kontrolu a někomu ublíží, dříve než se ho naučím ovládat?! Ta myšlenka mně děsí asi jako nic jiného.

Je to na mně opravdu moc informací a tak nechávám Elisu, ředitele a ostatní aby se bavili. Sama se zvednu a jdu z těch Elisiných bylinek udělat čaj. Něco uklidňujícího by bylo fajn, jako připravila tehdy v táboře.