Poté co se vzbudím samozřejmě pozdravím ostatní. Obléknu se a ráda se připojuji k Erikovy. Tahle cvičení mi v tom táboře chyběla. Když skončíme, tak se trochu opláchnu a pomohu připravit snídani.

"Co kdybychom si každý do oběda dělali co chceme a pak se společně vydáme na to místo na mapě?" Navrhnu dokud jsou zde všichni. Zda budou souhlasit a nebo né, už je jen na nich.

Pro jednou bych vynechala učení s Elisou a když je se mnou Justýna, tak bychom mohli třeba na pláž. Zaplavat si a pak chvíli trénovat na prknech.

Ráno začalo jako ostatní rána. Erik vstal a začal cvičit. V tomto cvičení se k němu připojila i většina třídy.
Nachystali si snídani a mají před sebou vlastně celý den.

Pokud nebudou chtít ostatní dělat něco dohromady, tak by si šel Roland číst do knihovny a Erik by chtěl něco zkoušet ohledně magie.
Panenka se vytratí a Justýna by ráda zůstala s Annou...

"Hm, tak zítra připravíme zásoby, zabalíme deky, knížky a podobné věci a vyrazíme tam na celou noc a uvidíme. Dneska se alespoň pořádně vyspíme a zítra si můžeme užít trochu volna třeba koupáním, tréninkem na prknech, nebo tak" navrhne s klidem a pousměje se.

Nakonec si ještě chvíli čte a pak také vyrazí do postele...

Panenka se zamyslela a odpověděla: "No spěchat asi nemusíme. To, co říkáš má asi smysl. Takže můžeme třeba den počkat, ale jinak je to tak, jak si myslíš. Všichni, kteří kdy šli na Hvězdnou hlídku tam šli, aby tam byli v noci. A jestli jsem dobře pochopila, tak se tam plní těch úkolů víc a většinou je potřeba tam být v určitou dobu podle daného úkolu. Ale myslím, že když tam strávíme celou noc, tak určitě nic neprošvihneme."

Když vidí, že jde Anna spát, tak se k ní asi připojí i Justýna. A jít tam jen ve čtyřech se nechce ani klukům. Tak jdou taky spát.

Pomůže s jídlem, pitím a přípravou stolu a případně umývá nádobí, co už není potřeba. Dají si v klidu jídlo a odpočinou si u toho. Když pak zjistí, že kniha je jen jedna, akorát pro každého, tak si oddechne. Představa, že by hledali řešení v šesti se jí nelíbila. Takhle to šlo a tak to ještě během večera vyřeší.

"Je potřeba spěchat? Chci tím říci Panenko, že bych to taky chtěla mít vyřešené, ale co když to bude už finální? A ředitel nám ještě něco zadá a nebo se začneme učit? Možná by bylo lepší se vyspat. Jen pro jistotu, kdyby to myslel vážně a hned jak to dokončíme pokračoval s výukou" přizná a pokrčí rameny s tím, že jako klidně jít může, ale raději by to nechala na ráno a zabalila všechny možné věci, když nevědí, co je tam bude čekat.
"Tušíme o tom místě vůbec něco? Nevíte proč se jmenuje Hvězdná hlídka? Jako jestli tam musíme kvůli hvězdám v noci, nebo tak?" zeptá se ještě pro jistotu a povzdechne si. Připadalo jí, že je to jen další z mnoha úkolů na školních pozemcích a raději by se chvíli zase jen normálně učila a zapadla do stereotypu.

Pokud Anna vypadala, že jde vrátit knihu, tak jí poprosila, aby se optala knihovníka na tu Hvězdnou hlídku, aby věděli, zdali tam musí v noci či ne. Poté šla v klidu zalít zahrádku, aby jim rostli bylinky a zelenina a poklidu se pak vrátila k mastičkám a sušení bylinek do zásoby.

Zdá se, že nikdo není proti a tak vyrazíme zpět domů. S Justýnou připravíme večeři a pak se můžeme podívat na ty učebnice. Bez nich by to bylo určitě těžší, ale aspoň konečně dokážeme vyřešit ty zpropadené příklady. A hle! Souřadnice.. Jak sem si myslela už od začátku.

Ani sem tu Rolandovu mapu pořádně nestudovala, takže ani nevím co to místo o kterém mluví je. Panenka je zase nějak moc akční. Já si jen povzdychnu a zavrtím hlavou. "Jestli chcete, tak jděte. Ale já mám pro dnešek dost.." Řeknu tak nějak všem a až dojí, tak uklidím nádobí.

Ani nevíme za čím se ženeme, tak proč se zbytečně namáhat skoro v době kdy bychom stejně měli spát?

Je mi jedno co ostatní, já po úklidu vezmu tu mojí knihu kterou mam ze zdejší knihovny a půjdu jí vrátit. Pokud si mně všimne knihovník, tak mu řeknu že přeháněl když sem si to brala, že je úplně k ničemu...

A znovu se pokusím najít to, co sem hledala původně!

Vrátili se do domku, kde si udělali něco na večeři a k tomu si dali buď bylinkový čaj a nebo juice, který z ovoce vyrábí Erik podle učebnice, když na tom trénuje silovou telekinezi.

Pak se podívali na ty učebnice. Sice jich je šest, ale jsou všechny stejné, tak se do toho mohou opřít všichni, což taky udělají. Podle učebnic to není tak těžké. Vrhli se na to a během slabé hodinky se jim podařilo příklady vyřešit. Mimo to se jim podařilo naučit (a to jako všem) tento matematický postup. Když to tak vypočítali, tak objevili, že jsou to skutečně souřadnice.

Roland vytáhl mapu školy, kterou s Panenkou překládají a podle souřadnic jednoznačně identifikoval, že cílem je Hvězdná hlídka.

"Venku už je tma, to abychom vyrazili, ne?" zeptala se Panenka, která si kontroluje své vybavení "dobrodruha".

V klidu se dali do práce. Popisovali cedulky, počty i názvy. Nějakou dobu to zabralo, ale dopátrali se konce a nakonec to vše roztřídili a nějak označili i kvalitu surovin do seznamu. Když už do toho lezli, tak to byla jen otázka chvíle navíc.

Naučili se řadu dalších informací o rostlinách a nerostech věděli jak některé z nich poznat. Pokud tam byli i zajímavé informace k rostlinám, tak si ty, které neznala v rychlosti kreslila bokem a psala k nim útržky informací.

Když jim pak Marco přinesl šest knih matematiky, tak se na něj zašklebila a povzdechla si.
"Nemůže to být snadné, co?" zeptá se s povzdechem a rezignovaně zavrtí hlavou. Byla zvědavá jak podle šesti knih najdou výsledek. Když pak promluví Anna, tak kývne.
"Jdeme udělat něco k brzké večeři, odpočineme si u toho a pak uvidíme, zdali se na to vrhneme večer nebo ráno" pokývá hlavou na její plán a tak mohou vyrazit zpátky k domku. Marcovi ještě poděkovali a pak mohli jít.

Věděla sem, že Marco musí někde mít uskladněné zboží, ale nenapadlo by mně, že toho bude tolik. Probůh.. K čemu to všechno potřebuje? Sice je všechno v pytlích a bednách, ale i tak bych řekla, že tu musí mít i nějaké věci které neprodává.

Což se mi vlastně potvrzuje, když dostaneme ty psací potřeby a můžeme se vrhnout do práce. Je toho mnoho, zejména květiny, bylinky, nerosty.. Opravdu sem si nevšímala že by něco z toho bylo na prodej přímo v obchodě. Možná že z toho vyrábí něco sám a nebo to má uskladněné pro někoho jiného, kdo ví.

Práce bylo mnoho a když máme konečně hotovo, tak sem docela unavená. Aspoň že získáváme zaslouženou odměnu. Ty učebnice se budou určitě hodit, nemluvě o nově nabitých znalostech.

"Děkujeme.." Řeknu Marcovi a podívám se na ostatní. "Já nevím jak vy, ale trochu bych si odpočinula a něčeho se napila. Pak se můžeme třeba podívat na ty příklady. Co?"

Ukázal jim i cedulky, i kde je inkoust a pera.

Pak už se do toho pustili. Po pár desítkách pytlů narazili na kytky, které absolutně, ale absolutně neznají. Takže místo toho, aby popisovali, tak se vrhli na vyhledávání. A stejně tak to bylo i s nerosty. Za ty tři hodiny se toho naučili spoustu o bylinách a nerostech. Hlavně se ale naučili, jak efektivně vyhledávat v herbáři a nerostáři (hezké slovo, že?) i když mají k dispozici jen kousek kytky.

Na konci za nimi přišel Marco a moc jim poděkoval.
"Tady jsou ty knížky, co jsem vám slíbil," řekl, když jim předal šest učebnic matematiky.

Mlčky si od něj přebrala papíry a dvě knížky a zběžně se podívala na seznam. Když zjistila, že je toho taková hromada, tak si jen tiše povzdechla a když viděla to množství ve skladu, tak jí bylo jasné, že to budou dělat skutečně dlouho a celý úkol je jen o tom, aby to nedělal Marco sám a oni to mají odřít. Jakékoliv poznámky si odpustila, jen se tvářila suše a neutrálně.

"A jak to máme značit? Jsou někde nějaké cedulky, abychom to popsali a přivázali na ty pytle, nebo dali na bedny?" zeptá se ho a pokrčí rameny s tím, že neví jak jinak to označovat.

Když Roland otevřel pytel, tak našla v herbáři, jak přesně se zvonky jmenují, odškrtla je v seznamu a prohlédly stav, aby to k tomu připsala. Pokud dostali nějaké cedulky, tak to nadepsali a přivázali k tomu a mohli pokračovat dál.

Marco se na ně podívá a pak jim řekne: "Mám takový problém. Dorazily mi nějaké zásoby, ale nejsem si jistý jejich kvalitou a taky je značení na prd."

Vylovil nějaké papíry: "Tady je dodací list. Na bednách a pytlech nic není. Po vás bych potřeboval, abyste mi na každý pytel nebo bednu napsali co tam je. To by byla první část. Pokud to stihnete, tak bych pak potřeboval zkontrolovat kvalitu."

S tím jim ty papíry předal a přidal jim k tomu ještě dvě knihy:
Herbář pro obchodníky
Základy mineralogie

A odvedl je do skladu, kde je odhadem tak obsah jedné větší lodě. Desítky (možná nižší stovky) beden a bedniček různých velikostí a také desítky pytlů a pytlíků.

Roland namátkou otevřel jeden z pytlů a tam jsou sušené listy modrých zvonků.

"Dobře, mno tak to asi na výběr moc nemáme..." utrousí s povzdechem a pokrčí rameny, když to ostatní nakonec odhlasují.
"Můžeme začít rovnou, ať to máme co nejdříve za sebou?" optá se Marka a jen s poklidem čeká, co jim tedy obchodník zadá a budou mít teď na práci.

Někdo by si myslel, že Elisina řeč Marka naštve, ale ti všímavější si mohli všimnout toho, že potlačoval úsměv. Nijak jim do toho nezasahuje.

Roland si myslí, že teď když ví, jak se ten problém jmenuje že by mohli najít správnou knihu.
Erik na druhou stranu prohlásil, že by bylo fajn si nechat poradit a zase to není tolik času.
Justýna se k tomu nevyjadřuje a Panenka vypadá na jednu stranu trochu znuděně, ale přes pouto jde cítit, že je dost zvědavá.
Na Anninu variantu kývli všichni kromě Rolanda, ale i on s tím nakonec souhlasí.

Na to se pro jistotu ještě Elisa zeptala na další podmínky a Marko se musel napít než odpověděl: "Kdybyste to nedokázali, tak budu požadovat už jen ten rozdíl, takže 37 na osobu a ta nabídka bude samozřejmě dál platit."

"Hm, k tomu mě napadá ještě jedna otázka. Pokud si to odpracujeme, zjistíme v které knize co je a nebudeme schopní to vypočítat a budeme potřebovat další pomoc, tak dopracujeme zbývajících 37 hodin každý, nebo těch 40 a nebo už tato nabídka nebude platit?" ujistí se, protože by nerada zjistila, že to podle knihy nevyřeší a budou pak pracovat daleko víc a déle.

"Ahoj". Pozdravím mile Marca, když dorazíme do jeho obchodu. Je jasné že věděl, že za ním přijdeme. Ředitel to musel vymyslet nějak mazaně. Když do teď pořádně nevíme o co zde jde.

Vyslechneme si podmínky pomoci a nijak nadšená z toho nejsem. Myslela sem, že budeme muset udělat nějaký jeden úkol a né tu trávit kdo ví jak dlouhou dobu. Hned je jasné, že nejsem jediná, komu se to nelíbí. Elisa se rozmluví a najednou z toho všeho mám dost smíšené pocity.

Vzhledem k tomu že nám ředitel neřekl vůbec nic, tak to opravdu trochu působí jako by se nás zkrátka chtěli zbavit. Kdybychom aspoň věděli že na konci toho všeho na nás něco čeká...

Z toho jak je Elisa otrávená začíná i mně být trochu na nic, ale asi s tím teď nic nenaděláme. Povzdychnu si a podíváme se na ostatní. "Každý teda ty tři hodiny?" Zeptám se. Zní mi to asi jako nejlepší varianta. Pokud bychom mohli pracovat všichni najednou, pak to budeme mít ještě dneska hotové a bude už jen otázkou chvíle najít tu zpropadenou knihu.

"Nechtěli jsme otravovat a přišlo nám jako moc očividné, že bychom sem měli zavítat. A tak jsme zkusili jiné varianty řešení" odtuší s klidem a pokrčí rameny. Očividně jim to došlo hned, že by jim mohl pomoci, ale nechtěli to tak udělat.

Když jim pak oznámil, co za to chce, tak si jen povzdechla a ušklíbla se. Bylo vidět a cítit, že jí to štve.
"Já nemám nic proti pomáhání a stačilo říci a pomohla bych ti. Jen se mi opravdu nelíbí to zadání úkolu a styl výuky. Tak nějak to na mě působí jako zdržování, nucené práce a trestání za to, že jsme byli u soudu. Místo toho, abychom pomáhali tam, kde jsme potřeba, tak jsme tady zdržováni jinými úkoly, aby se neřeklo a neměli jsme na výběr" dodala ironicky a povzdechla si. Ačkoliv normálně Markovi pomáhala s nadšením, tak teď vypadala otráveně, neochotně a bylo vidět, že se jí to příčí.

"Je nás šest, takže varianty zní následovně. Každý bude pomáhat tři hodiny, což možná stihneme ještě dneska nebo zítra a pak to budeme nějak počítat z knihy a snad se dopočítáme. Druhá varianta je, že každý odpracuje čtyřicet hodin a pak to dostaneme vyřešené. Což to znamená, že je to minimálně na čtyři dny práce od rána do večera a nic jiného dělat nebudeme" dodá suše a povzdechne si. Bylo cítit, jak je jí to strašně proti srsti a jak už teď to zadání neměla ráda a vadilo jí to.
"A nebo tu knihu zkusíme najít sami. Tak jako tak je to prostě zdržování, abychom tu museli dřepět jak blbci a nesnažili se dělat něco jiného a abychom se nevrátili pomáhat. Snadné" oznámí prostě a podívá se na ostatní.
"Je mi jedno, pro co se rozhodnete, vadí mi všechno. Takže se podřídím většině" řekne nakonec, sedne si a čeká, jak se vyjádří ostatní. Ona si mezitím vzala knížku a četla si a působila značně otráveně.

//Promiň :) Jeden člověk za hodinu odpracuje 1 člověkohodinu. Dva lidi za jednu hodinu 2 člověkohodiny, stejně tak 1 člověk za dvě hodiny.
Prostě počet lidí × počet hodin = počet člověkohodi

//A třeba co to ta "člověkohodina", je?

"To nevím, jestli nám pomůže, ale nikdo jiný mě nenapadá," řekla smutně Justýna.

Po neúspěchu se stopováním se všichni zastavili, aby si dali svačinu a pak vyrazili za obchodníkem Marcem.

"Á čekal jsem vás dřív," přivítal je. Asi mu bylo jasné, že s tím nepohnou a dojdou za ním.

A tak bez nějakých řečiček jim navrhl rovnou dvě možnosti.
Nejdřív jim navrhl, že pokud si u něj odpracují 240 člověkohodin, tak jim to vypočítá. Nebo jim může za menší pomoc (18 člověkohodin) říct ve které knížce najdou postup, jak řešit tyto lineární rovnice.