Justýna i Erik nemají proti večeři vůbec nic, ale Elisa ten kámen zkoumá, stejně tak jako Roland a Panenka.

Elisa zkusila, nechat do sebe nasáknout jen část energie, ale když už povolila kousek tak se to do ní přelilo tak rychle, že to nestihla zablokovat. A to i ostatní, kteří to zkusili.

A ti o tom teď začínají mluvit. Tak prý stačí, aby člověk začal ten kámen magicky zkoumat a pokud tomu nezabrání tak se do nich přelije energie a díky tomu se ihned naučí kouzlo, díky kterému mohou vidět i v naprosté tmě.

Hlavně Panenka je z toho neskutečně nadšená.

"Nevím co v tom kameni je a proč se to děje, ale když ho zkoumám, tak ta energie z něj se snaží do mě přesunout aniž bych cokoliv dělala. Jde mi zablokovat, ale nevím, proč se to děje. Normálně zásobní kameny samovolně nepřenáší energii" zavrtí nechápavě hlavou. Na Anny nabídku pak kývne, posadí se na deku a začne kámen zkoumat daleko podrobněji.

Zkoumala jeho strukturu, energii v něm a snažila se i zjistit, zdali je to zásobní kámen či něco jiného. Nakonec do sebe nechala vklouznout jen nepatrnou část dané energie, než ten zbytek zablokovala.

Je zdá se rozhodnuto a tak bereme prkna a vyrážíme na místo. Nevím jak by mi šlo potápět se s ním na nohách a tak se na něj posadím a když z něj pak seskočím do vody, budu ráda když mi ho někdo pohlídá.

Voda je trochu studená, až mi naskočila husí kůže. Ale jinak je vše v pořádku. Hmm, zajímavé, že jde vidět i pod vodou. Ráda bych se podívala co je i v ostatních truhlách, ale raději to nebudu pokoušet. Beru tu naší a plavu zpět za ostatními.

Truhličku položím ve věži na zem a v ruce si vytvořím plamínek, kterým si začnu přejíždět kolem těla, abych se usušila. Vše samozřejmě sleduji. Krystaly? Je jich šest, jako nás. Že by byl jeden pro každého?

Já si tedy jeden z nich vezmu. Jen pak nevím co dál. Pro co jsme přišli máme, ale nějaká indicie co nás povede jinam? "Vzhledem k tomu že asi ani jeden z nás nemá tušení co s nimi, co si takhle odpočnout a dát si večeři?"

Klidně počkala ve věži, kdyby bylo potřeba cokoliv řešit. Sledovala je z dálky a kdyby se cokoliv dělo, tak byla připravená kolem nich udělat štít. Když se pak vrátili z truhličkou a Panenka jí otevřela, tak tiše zvedla lísteček a podívala se na krystaly. Jeden vzala do ruky a začala ho pečlivě zkoumat. Především chtěla vědět, zdali je to jen pěkný krystal naplněný energií, nebo umí kámen i něco jiného, když u toho byl takový vzkaz. Hlavně pak přemýšlela, zdali je jejich úkolem ještě něco dalšího či ne...

Dva zůstali ve věži a zbytek na prknech doletěl k místu, kam ukazuje paprsek. Není potřeba navádění, protože ten paprsek jde normálně vidět.

Anna je jediná, která umí dýchat pod vodou a tak se tam potopí. Pod vodou je tady spousta různých truhliček a truhel. Paprsek ukazuje na jednu konkrétní truhličku.

Anna ji bez problémů vytáhla a pak všichni přiletěli zpět do věže.

Panenka se podívala na truhličku a prohlásila, že vypadá čistá a že na ní není žádný skrytý mechanismus a tak ji otevřela.

Uvnitř je nějaký lísteček:
Světlo v temnotách

A k tomu je tam šest krystalů, které jsou naprosto nabité magií.

"Já bych řekla, že jsi to měl během chvíle.. Sama bych si toho vůbec nevšimla". Odpovím Rolandovi. V magii nejspíše nevyniká jako Erik nebo Elisa, ale zdá se, že je velice zručný a chytrý. Sem ráda že je s námi.

Poslechnu si jeho návrh, kouknu na Justýnu a s pousmáním přikývnu. "Dobře, tak by to jít mohlo". Určitě tedy lepší, než kdybychom se o něco snažili sami jako jednotlivci. Vezmu jednu z knih a dáme se do práce. Justýna se může dívat na knížku a já podle jejích rad obracím ty hvězdy do správného pořadí.

A práce se vyplácí. Setmí se a zdá se, že zde nejsme nadarmo. Zatím tedy nic nemáme, ale možná máme místo, kde něco dalšího bude. "Na prknech tam určitě doletět půjde. A jeden či dva by zde zůstat mohli. Třeba nás navigovat, dávat pozor a třeba i před něčím varovat... Já bych však ráda letěla. Určitě bude zapotřebí se tam potápět". A upřímně, kdo tady jiný může dýchat pod vodou?

Počkám co na to ostatní a pokud nikdo nic nenamítne.. pak bychom měli plán.

Vzala si od Rolanda seznam a pohledem ho prošla, aby věděla co na něm je. Poté si ostatní vzali knížky a Roland opravoval to, co znal.
"Tak na mě volejte název souhvězdí, které opravujete a já to zapíšu" navrhne poté, stojí někde mezi všemi skupinkami a odškrtává.

Jakmile jich zbývalo už jen pár, tak hlásila, které ještě nejsou hotové, aby podle knížky vyhledali, jak vypadají a dodělali je. Nakonec to zase nebyl takový problém a opravili všechny.

"Hele, vypadá to, že se něco změnilo" usoudí, když vychází hvězdy a najednou se světlo kamsi soustředí.
"Půjdeme tam všichni, nebo tu dvojice zůstane, kdyby se něco změnilo? Asi tam půjde dolétnout na prknech, ne?" navrhne klidně a hledí do míst, kam světlo ukazuje.

Roland se na ně podíval.

"Dobře, Eliso, tady máš seznam všech souhvězdí a zaznamenávej, které jsme už opravili," řekl a podal jí papír na který něco vypsal.

"No já je taky všechny neznám, proto mě to trvalo docela dlouho než jsem zjistil, že jsou špatně," řekl Anně.

"Náhodou mám dvě knížky plné souhvězdí. Nemohl jsem se mezi nimi rozhodnout, tak jsem vzal dvě," prohlásil.
Pak se celkem rozumě zeptal, jestli někdo nezná nějaká souhvězdí. Dopadlo to očekávaně, nikdo nic.

Roland pak navrhl: "Já jich pár znám, takže půjdu opravit ty. Ani, mohla by sis s Justýnou vzít jednu knihu a jít opravovat souhvězdí z jedné strany. Panenka s Erikem z druhé. Může být?"

Všichni s tím víceméně souhlasili a tak se do toho pustili. Díky tomu se jim podařilo opravit všechna souhvězdí (a ještě jednou to překontrolovat) před soumrakem.

Za dalších pár minut padl soumrak a vyšly první hvězdy. Při východu třetí hvězdy si všichni všimli, že ten dalekohled nějak soustřeďuje světlo z hvězd a světelný paprsek ukazuje na jedno místo v moři.

Vnitřek věže kde jsme byly je docela zajímavý, ale jak se rozhlížím po zbytku, tak ke svému zklamání nenalézám vůbec nic, co by stálo za zmínku. Tomu by se člověk až divil. Taková stavba a kromě toho dalekohledu tu není vůbec nic?

Nakonec se tedy vracím za ostatními a docela zvědavě kouknu na Rolanda. Když je tak nadšený ze špatné zprávy, co by se dělo, kdyby měl nějakou dobrou?

Poslouchám vše co říká, ale nijak mně to nenadchne. Podívám se pak i na Elisu a jen si povzdychnu. "Nerada vám dvěma kazím náladu, ale.. Nevím jak jsou na tom ostatní, já se však ve hvězdách nevyznám. Takže pokud Rolande nemáš nějakou knihu o souhvězdích, tak si to budeš muset opravit asi sám".

Opravdu, nevím jak bych jim v tomhle mohla pomoci.. Snad se jen třeba dívat skrze dalekohled, zda se něco nestane, až budeme mít všechno správně.

Zkoumala okolí a už nějakou chvíli seděla na útesu a pozorovala vlny rozbíjející se o skalní stěnu. Uklidňovalo jí to a stačilo jí to ke spokojenosti. Když je pak zavolal Roland, tak se zvedla a vrátila se dovnitř.

Mlčky sledovala, co jim ukazoval a jak se u toho posouvá dalekohled. Podívala se po stěnách a tiše si povzdechla.
"Knih asi nemáme víc, co? Mám nápad. Diktuj mi co opravuješ a já to budu psát. Ať víme, která už jsme opravili a kolik jich zbývá. A ostatní mezitím mohou hledat ty, co jsme ještě neopravili" navrhne s klidem a dojde si pro papír a tužku a dá se do psaní názvu těch, která už mají opravená.

Bylo očividné, že to alespoň dvě hodiny zabere a tak měli co dělat, aby to nějak rozumně stihli.

Když se jim podařilo vyřešit úkol, tak se všichni rozešli a každý zkoumá malby, okolí i samotnou věž. Je to příjemný způsob, jak tady zabít čas, když Roland všechny zavolal přes pouto do místnosti s dalekohledem.

"Mám asi blbou zprávu," řekl vzrušeně.
V ruce drží knihu a něco jim ukazuje: "Podívejte, jak má to souhvězdí vypadat a jak vypadá tady na zdi."
Ukázal na souhvězdí na zdi, které má jednu hvězdu trochu jinde. Roland se jí dotkl a posunul ji na správné místo. Už to bylo docela překvapivé, že se ta malba upravila. Překvapivější ale bylo, že se dalekohled o kousek pohnul.

"Zatím jsem opravil jen tato dvě souhvězdí," řekl a ukázal na dvě souhvězdí.
"Pokud jsou všechna špatně, tak nám jich zbývá opravit ještě 86!"
//Kdybyste to nevěděli (a já to nevěděl), tak souhvězdí je dohromady jen 88 ;) teda jako v našem světě.

Měla radost, když cítila, jak jí kámen ukazuje svůj protějšek a jak ji přitahuje. Došla k výčnělku a opatrně tam kámen vložila. Byla natolik zabraná do toho, aby sledovala, co se s kameny děje a jak to ovlivňuje jejich strukturu, že ani neřešila, že Roland poslal do kamene energii a ta spustila dalekohled.

Z přemýšlení jí probral až výkřik Panenky a tak se otočila.
"Hm, tak třeba nám ukáže něco dalšího. Hádanka asi ještě vyřešená není" přizná s klidem a pokrčí rameny. Dojde se podívat kam ukazuje dalekohled a jen pokrčí rameny.
"Část moře a obloha s ničím. Počkala bych ještě na večer a na hvězdy. Podíváme se znovu, zdali se to nezmění a případně se můžeme podívat pod vodu" dodá s klidem a pokrčí rameny.

S tím také začala procházet celou budovu a pečlivě pozorovala obrázky, souhvězdí a výzdobu. Prošla si okolí i venku a chvíli jen seděla na útesech a vnímala vítr ve vlasech.

Volný čas sem strávila pomáháním ještě s nějakými drobnostmi na cestu, případně úklidem naší domácnosti a následně čtením si. Najednou sem si říkala, zda je vůbec zapotřebí brát všechny ty knihy s námi. Zdá se, že to Roland bere docela vážně.

Když pak dorazíme na místo, říkám si zda tu vůbec máme co dělat. Zda tenhle ostrov ještě patří ke školním pozemkům a nebo jsme už někde, kde bychom být neměly. Ale to by nás sem ředitel neposlal, né? Kdo ví, jak je mrňavý, tak je prohnaný.

Ač mám trošku obavy, nemohu popřít že uvnitř té věže je to moc hezké. Líbí se mi, jaké je zde zdobení. Kdyby šel udělat ohýnek nad kterým bychom si třeba něco opékaly, tak by to s těmi hvězdami kolem vypadalo určitě nádherně. Bohužel, nemůžeme mít zdá se ani chvíli odpočinku. Ještě ani nevyšli hvězdy a všichni se už musí starat o ten proklatý kámen.

Nijak mně to netěší, ale i tak zvědavě sleduji co se s ním děje.. Srdce mi poskočí leknutím, když se Panenka z ničeho nic rozkřikne. Celé to sleduji a přemýšlím.

Už s ním nijak nelze hnout.. Že by to ukazovalo na místo kde najdeme něco dalšího k našemu úkolu? Ale jak do toho zapadají hvězdy? Možná že teprve až vyjdou se dozvíme něco užitečného. "Samo se to už snad nijak neotočí.. Počkejme až bude tma a pak se můžeme podívat". Pokud s tím budou ostatní souhlasit, tak to znamená že bychom přeci jen mohli mít trochu klidu.

Je-li to tak, já strávím volný čas tím, že si to zde budu chtít pořádně prohlédnout. Odspodu až nahorů. Při tom se dívám po všem, hledaje třeba i zmínku o tom, kdo zde mohl žít dříve. Pokud tedy vůbec někdo.

Elisa si půjčila kámen a zkusila k němu vystopovat protikus. Byla příjemně překvapená, že se jí to podařilo hned na první pokus. Jedna z děr ve zdi ji přímo vábila.

Když dala kámen do výčnělku, tak tam jakoby vrostl.
Erik do něj pustil magii a něco se stalo. Většina sledovala ten kámen, tak si nevšimli co přesně se stalo, ale Panenka vykřikla: "Dalekohled, pohnul se dalekohled!" a ukazuje na dalekohled.

Všichni se na něj podívali a je to zvláštní. Dalekohled je otočený k obloze tím koncem, kterým by se měli dívat a tím širším je otočený dolů. A ještě je zvláštní, že s ním nejde hýbat. Když se podívají tím užším koncem tak vidí jen kus moře a naopak nevidí vůbec nic. I když hvězdy ještě na obloze vůbec nevyšly.

Vyrazili se všemi zásobami, knížkami a dekami na místo, aby tam byli ještě před západem Slunce. Dorazili včas a tak si stihli ještě prohlédnout malby na zdech. Nakonec odložili věci na spaní nahoře v kulaté místnosti a rozložili si sezení a připravili knížky.

Když pak Panenku ukázala na místo, kam by mohl kámen patřit, tak zaváhala a podívala se, že tam těch míst je víc.
"Půjčí mi někdo ten kámen? Zkusím, zdali k němu najdu ten druhý" navrhne s poklidem a vyzkouší techniku stopování, zdali najde ten správný otvor.

Pokud by jí to nešlo, tak by se zkoušela naladit na kámen a hledat k němu správný výčnělek, který by byl stejný.

Nakonec se tedy shodli na tom, že vyrazí, až se trochu ochladí a slunce začne zapadat. Takže mají ještě několik hodin volných.

Pak seberou zásoby, knihy a další věci, aby tam mohli bez problémů přespat. Všechno si to pak rozdělili tak, aby to bez problémů zvládli unést. Navíc Roland trval na tom, aby knihy zabalily do voskovaných pláten nebo kožených vaků tak, aby se jim nic nestalo i kdyby třeba spadly do vody.

Bez problémů na prknech přiletěli na ostrov trčící z moře na kterém je nahoře ještě věž z bílého kamene. Panenka je hned vede nahoru do rozhledny. Ta je přesně taková, jakou ji popsala. Na stěnách jsou namalované hvězdy a souhvězdí, teda alespoň tam, kde nejsou okna. Kolem stěn jsou dřevěné lavice a uprostřed je stojan s dalekohledem.

Panenka ukazuje, kam si myslí, že ve zdi patří ten kámen. Ale ve zdi je takových prohlubní, co můžou sloužit jako protikus daleko víc.

Justýna nemá nic proti a tak sem moc ráda, když společně vyrazíme na tu pláž. Na prknech letíme už rovnou tam, abych se trochu procvičila. Docela se těším, až bude opět všechno v pořádku. Až budeme mít normální hodiny, já budu moci zvládnout tu trať a budu moci používat plnou rychlost, až mi to odemknou.

Aspoň se tak budu moci rychleji dostávat za dědou... Bylo to jen pár hodin, ale opravdu moc sem si to užila. Něco takového sem potřebovala, chvíli klidu a jen tak se "vyblbnout". Hrát si, jako normální děti.

Když je pak čas oběda, tak cestou zpět opět letíme. Sem ještě trochu mokrá, ale velmi spokojená. Klidně s Elisinou pomocí se pak vrhnu do přípravy nějakého lehčího oběda a přemýšlím o tom co pak řekla. "Hned né, určitě bychom měli aspoň chvíli počkat.. Třeba jak říkáš, až začne zapadat slunce. Stejně potřebujeme hvězdy, né?

Když bychom tam dorazily tak brzy, tak co bychom tam pak dělaly?" Nebude mi ani vadit tam přespat, ale čekat tam několik hodin než bude tma, to se mi jako nejlepší plán nezdá. Ale uvidíme, záleží i na ostatních.

Trénovala přes dopoledne s Erikem různé magické techniky, předávání a vlastně testovali i jejich stádové pouto. Nakonec Erikovi navrhla, že by mohli zkoušet i komunikaci přes pouto a postupně prodlužovat vzdálenost a že by to pak mohli otestovat až budou každý doma, zdali to půjde... Vrátili se o něco dřív, aby stihli chvíli meditovat a dočerpat sílu.

Potom mu nabídla, zdali jí nepomůže a dali se do dělání dvou typů placek, které pak mohou použít k večeři a snídani. Nakrájela pak kousky uzeného, sýru, zeleniny a dalších věcí, aby sebou nemuseli tahat zbytečnosti a vzali jen hotové věci. K tomu ještě namazali chléb, udělali čaj, který přelili do nádoby ve které pak čaj můžou kdykoliv ohřát a stejně tak udělali nějaké šťávy a další věci. Když pak dorazili ostatní, tak měli suroviny a základní věci sbalené a stačilo zabalit knihy a nějaké ty věci na psaní a přespání.

"Takže uděláme oběd a pak co? Zabalené a připravené věci na večer máme. Udělali jsme s Erikem nějaké obložené chleby a placky s oblohou, tak tam máme večeři a případně i snídani. Udělali jsme čaj a šťávu, ještě bychom mohli vzít vodu a přihodím tam pár sušenek a čokolád a pak už stačí jen zabalit knížky, psací potřeby a věci na přespání" řekne s klidem a pokud se holky hrnou do vaření, tak umyje nádobí a připraví stůl. Pokud ne, tak klidně udělá nějaký salát, polévku nebo tak něco.
"Kdy budeme chtít vyrazit? Hned po jídle, nebo až se trochu ochladí a skloní slunce?" zeptá se poklidně a na informace od Panenky s úsměvem kývne.

U snídaně se rozhodli, že se teda rozdělí a každý si bude dělat něco jiného.

Anna s Justýnou si užívají volný půlden na pláži, kde se střídavě jen tak válí, střídavě koupou a k tomu ještě trénují na prknech.

Roland se zahrabal v knihovně. Elisinu knihu samozřejmě vzal s sebou a slíbil, že vezme nějaké knížky, které by se jim tam snad mohly hodit.

Erik je rád, že s ním Elisa šla, aspoň můžou trénovat věci, kde je potřeba víc lidí. Erik totiž objevil, že po tom, co se stalo a jak posílal takové obrovské množství magie, tak se mu s tou "silovou" magií pracuje daleko líp.

U oběda se pak sešli všichni, Roland dal na hromadu asi deset knih s tím, že by asi bylo fajn je vzít všechny a že když si je mezi sebe rozdělí, tak to bez problému unesou.
Vrátila se dokonce i Panenka o které nikdo celé dopoledne nevěděl. Je sice suchá, ale je vidět, že uschla před chvílí.
"Byla jsem to očíhnout. Na místo můžeme přiletět na prknech a po schodech vystoupat až nahoru na samotnou věž. Tam se dá přespat, pozorovat hvězdy nebo i okolí dalekohledem, který je tam. Na zdech jsou tam namalovaná různá souhvězdí a je to tam moc hezké. Taky jsem objevila, kam se má dát ten náš šutr," řekla ostatním.

Je jasné, že tam byla, ale určitě musela být ještě někde jinde, protože toto by jí zabralo tak maximálně hodinu.

Tak jako vždy vstávala první, uvařila čaj a dala se do přípravy snídaně. Nakrájela nějaké ovoce a zeleninu, uvařila vajíčka a nakrájela chléb. Dokonce tentokrát udělala i nějaké placky s ovocem a druhé se sýrem.

Poté se přidala k ostatním a šla také cvičit a trénovat. Poté se hromadně nasnídali a odkývali, že do oběda si všichni budou dělat co uznají za vhodné. Pak udělají společný oběd, připraví a zabalí zásoby a někdy po obědě vyrazí na ono místo, aby tam byli dostatečně předem.

Když Roland zamířil do knihovny, tak ho poprosila, zdali by za ní nevrátil jednu knihu, co už dočetla a poprosila ho, aby vzal pak cestou zpět všechny možné slovníky, kdyby potřebovali něco překládat a zdali by se nepodíval po nějaké knize o hvězdách a souhvězdích, že by se jim to třeba mohlo hodit.

S tím se optala Erika, zdali se k němu nemůže přidat ohledně trénování magie. Asi se dneska taky nechtěla moc ušit a spíše chtěla trénovat. Včera se učili hromadu bylinek a kamenů a tak dneska chtěla něco jiného.