Sandy si vzala své věci a vydala se s Helenou a Tomem do hradu.
"Nó do velké síně?" Navrhla Sandy, ale pak si uvědomila, že tam bude moc lidí a to co jim chce Tom říct jim bude chtít říct asi o samotě. "No to je blbost, co třeba někam do učebny, kde by nikdo nemusel být?" zkusila to Sandy znovu.

Opatrně si vzal Myšku a usadil jí na rameno a cestou k hradu se snažil uklidnit a hlavně vymyslet, zda jim to říct, nebo ne. Ale říkal jim téměř vše...
Když vešli branou dovnitř, zase ho přepadl ten divný pocit... chtěl být zase venku, jenže to nešlo. Tiše si povzdechnul. Víc ho teď trápilo, co viděl.
"Hele... asi bych Vám měl něco říct... ale..." Nevěděl. Byl poříd stejně bledý.
"Asi už vím, proč jsou učitelé divní... Půjdem si někam sednout?" Navrhnul a přeměřil si obě pohledem.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

// ne k hradu, ale do hradu

Po dalších pěti minutách Sandy konečně Myšku našla, "Myško tady jsi, jak já se s tebou nazlobila," zkontrolovala, že má i Bobika a chtěla se vrátit k úkolu, když tu přiletěl Tom celý bledý, v Sandy hrklo. Sandy už věděla, že se nemá na nic vyptávat, znala Toma. Když jí zabalil věci poděkovala a vyměnila je s ním za Myšku. Mezitím přišla Helena. Sandy zas nic neříkala, i když byla oslovená jako první ona. Většinou Tom odříká hlavní věci a ona je v pozadí, moc toho opravdu nenamluví. Nakonec se všichni vypravili k hradu.

Když zaslechl za zády hlas profesorky, s trhnutím se otočil.
"Paní profesorko..." Vydechl trochu překvapeně. "Zákaz? Omlouvám se, nevěděl jsem to... už letím." Nasedl na koště, ale když vzlétal, všimnul si, že Hagrid něco drží. Neudržel se, připadalo mu to jako nosítka s... tělem?
Jistě, linie noch, hrudníku, hlavy... zakrvácená látka. Polknul a rychle odletěl, jen se nějak nedokázal soustředit a bylo mu... po pravdě dost divně.
*To bylo tělo? Vážně tělo? proč tolik krve? Proto jsou profesoři divní? Co to mělo sakra... být...*
Doletěl k Sandy a tak si hned mohla všimnout, že je divně bledý, jakoby měl za chvíli začít zvracet a přistání bylo krapet nemotorné.
"Musíme do hradu... hned." Oznámil jen stroze a už pobíral její věci.
V tu chvíli k nim přišla Helena... s trhnutím se an ní otočil.
"Musíme zptáky do hradu... Je údajně zákaz vycházení, pak ti to řekneme..." Řekl jen a nebyl o nic méně bledší. Přemýšlel o tom, jestli to bylo opravdu to, co si myslel, že viděl.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Helena zamíříla z ošetřovny rovnou k Nebervírským, když se nedozvěděla nic nového podívala se z okna na jeden z posledních letních dnů před sychravým a chladným skotským podzimem. " Díky za pomoc." Plácla k Nebervírským a podívala se z hradu všimla si skupinky lidí, kteří vycházejí z Zapovězeného lesa. Pokračila rameny a zamířila ven. Kdež očekávala, že najde svoje přátele.

Po pár minutách chůze došla k FM hřišti a všimla si Sandy na tribunách. " Sandy!" Křikla a zamířila k tribuně , kde seděla. " Co se stalo?" Zakřičela, ale nejspíše to nebylo na tribunách slyšet. Když po dalších pár minutách a pár desítkách schodech přišla k Sandy zeptala se. " Co se to sakra děje?"

Ze zapovězeného lesa vycházel průvod s tělem, který se skládal z Profesora Lupina a Kratiknota, profesorky Mcgonagalové, Hagrida a Filche s paní Norrisovou. Hagrid nesl na nosítkách tělo přikryté bílým prostěradlem.
Vydali se směrem k Hgridově boudě a do hradu. U Hagridovi boudy byl Tom, přičemž se profesorka McGonagalová ujala slova, "Pane Blackwoode, co tady děláte, je vyhlášený zákaz, jestli odsud ihned nezmyzíte do školy odečtu Nebelvířu padesát bodů."

"Panebože!" vykřikla profesorka McGonagalová, když uviděla, co jí chtěl profesor Filch ukázat. Za jedním z kořenů snad stoletého stromu byla chybějící paže celá pokousaná a rozlámaná.
"Myslíte, že to byl vlkodlak, nebo nějaké zvíře?" zeptal se malý mužík.
"To já nevím profesore Kratiknote," odpověděl Kratiknotovi obrovský muž až nadpřirozeného vzrůstu.
"Vezmeme ho do hradu," rozhodla profesorka McGonagalová.
"Dobře," řekl profesor Lupin, který přišel k místu teprve nedávno.

Sandy dál dělala úkol, když si ale po asi pěti minutách všimla, že se Myška ztratila. "No skvělý," řekla si Sandy zvedla se a zavolala, "Myško!" nic. "No opravdu výtečný já jsem blbá," vynadala si Sandy a vydala se Myšku hledat.

Tom zaletěl až k boudě. Koumín byl opravený, mírně se z něj kouřilo a chlapec se jen usmál. Přistál před dveřmi a zaklepal. Pak ještě jednou. Chtěl Hagrida alespoň pozdravit, když byl tu, ale nikdo neotvíral - když nahlédnul oknem, nikdo tam nebyl. Trochu se zamračil.
Kde může být?
Do mysli se mu loudila vtíravá myšlenka, jestli neřeší také tu věc s profesory. A jeho zvědavost snad ještě vzrostla.
Pak ale zahlédl krásu všech krás a okouzleně zašel za chatku, kde se páslo přenádherné bílé zvíře. O jednorožcích už slyšel a vídal je na obrázcích... ale naživo žádného neviděl. zůstal tam stát a jen ho tiše sledoval, aby ho nevyplašil. Jen uvažoval, jak to, že tu má Hagrid jednorožce. Pak si všimnul, že zvíře trochu kulhá a obvázané nohy. Chudák.

//tak, když jednorožec, tak jednorožec :D:D
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

<Mezitím v zapovězeném lese>
"Kdo si myslíte, že to mohl být?" zeptala se roztřeseným hlasem starší žena se špičatým nosem vyhlížejícím jako jestřábí zobák.
Kdo ví paní profesorko, odpověděl ženě malý mužíček s knírkem.
Profesorko McGonagalová na tohle byste se měla kouknout, houkl na starší dámu muž vypadající jako krysa, který měl u nohou kočku.
Co tam máte pane Filchy? zavolal malý mužíček k muži.
Tak se pojďte se kouknout Filch vypadal dosti netrpěliví
No tak pane Filchy už tam jdeme řekla profesorka McGonagalová.
Celá scéna vypadala hrůzostrašně. Ne jen že na zemi ležel mrtví muž, ale jako by to někomu nestačilo utrhl mu někdo celou paži. Všude bylo spoustu krve.

Dobře měj se a eee víc toho Sandy nestihla doříct, protože byl Tom už pryč a letěl za Hagridem. Podívala se dolů na Myšku, jak si hrála u jejích nohou. "No snad si takhle budeš hrát až do tý doby, než se Tom vrátí," řekla směrem k Myšce, která jí nevnímala a dál si hrála. Sandy se pak otočila k úkolu.

"Tak se jí pak zeptáme... chci se zaletět podívat k Hadridově boudě, jestli už opravit ten komín... postaráš se o Myšku?" Poukázal na lasici, co si hrála dívce u nohou. Pak jen zamával a vyrazil směrem, který předtím řekl.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Když došli s Tomem na hřiště Počkala, než Tom nasedne na koště a potom si šla Sandy sednout na tribunu.Teprve, když si sedla a rozhlédla se, že na hřišti nikdo není. I když mají nejspíš volno jen oni proč sem někdo nešel alespoň z jejich třídy. No nakonec usoudila, že se šli najíst, nebo šli někam jinam, ale jestli si dobře pamatuje venku potkala někoho z Mrzimoru. Nakonec vše hodila za hlavu, nemusí si s tím lámat hlavu, na starost má jiné věci jako učitelé, nebo ty úkoly co dostali. "No takže ten úkol z Dějin," zamumlala si pro sebe. Potom vytáhla Učebnici s dějinami čar a kouzel, pergamen a brk s kalamářem. Už otevřela učebnici, když přiletěl Tom, "No nevím, snad jí už pustili, ale nevím, že by mohla něco vědět, když byla na ošetřovně, třeba někdo z jiných studentů."

Zbytek děje:

Tu věštbu XXXX gaunta objevl nějaký známý Brumbála a jelikož to viděl jako hrozbu, chtěl jí B. dopravit. Cestou ho ale XXXX zabil, v Zapovězeném lese a jeho tělo našli profesoři...
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Co je prozatím vymyšleno:

Bratranec Voldemorta (XY Gaunt) byl jeho velký zastánce, ale ubožák, který nevěděl, jak svou velkou moc využít. Byl zabit, ale předtím počal syna. Jeho syn XXXX Gaunt sympatizoval s V. také, ale nechtěl být takový ubožák jako jeho otec a i když neměl od narození tak velkou moc, chtěl jí zvětšit a následovat V., aby dokončil, co on začal. Nechtěl ale čekat, co mu přinese osud, proto vyhledal svou věštbu, ze které se dozvěděl, že jeho vlastní síla nestačí, i o tom, že existuje předmět s mocí Voldemorta. Také se ale dozvěděl, že na cestě k moci mu bude bránit X (jeden z nás) a že ho bude muset porazit.

Předmět s mocí voldemorta:
Voldemort přeci jen měl malé pochybnosti, tak část své síly zaklel do nějakého předmětu, pro svého nástupce, ve kterém by se mohly obnovit jeho myšlenky a cíle. takže pro svého zastánce.

Zůstávají otázky:

Co bude ten předmět?
-přívěsek na řetízku? Jaký?
-???

Kdo z nás bude X?

aaaa... napadá Vás ještě něco?

Ale v podstatě už to máme vymyšlené :)
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

//Trochu jsem si pohrála s nástěnkou, tak kdyžtak řekněte, jestli Vám to vyhovuje...
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Smál se s ní, posbíral své věci a spolu se Sandy se vydal od svého oblíbeného místa k hřišti. Orzhlížel se, jakoby tu byl poprvé, ale bylo to jen proto, že se mu líbilo, jak rozlehlé jsou tyhle pozemky a jakou představují volnost a zároveň bezpečí... Měl to tu rád.
Překvapilo ho, když došli, že na hřišti nikdo není, když je volno... ale vlastně ani nevěděl, jestli mají volno všichni. Nebylo to tak překvapující. A tréninky jsou jistě domluvené na odpoledne.
Odložil tašku na trávník a s nadšením, jakoby letěl porvé v životě odletěl až k obručím. ten pohled, zeshora... ten měl taky rád.
Jako vždy začal řádit, že se to dalo přirovnat k malému dítěti, které zkouší, co vlastně s koštětem všechno může dělat a pak zaletěl blízko k tribunám, k Sandy.
"Jak to jde? Víš, co by mě zajímalo? Jestli už dneska bude Helena v pohodě... Možná jí něco napadne ohledně profesorů... Co myslíš?"
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

No to jsi uhád, já si hezky sednu na tribunu a udělám si ten úkol z dějin, zasmála se a vydala se spolu s Tomem k famfrpálovému hřišti.

Helena Ashwood

"Ty jsi ještě tu?" Zazněl rozlehlou ošetřovnou známý hlas madam. "Můžeš už jít, jen tu ruku moc nenamáhej a dávej pozor na to rameno, nerada bych tě tu viděla znovu..." Procupitala Pomfreyová místností s bílým kalíškem v ruce a spěchala zase kamsi jinam.
Mohlo se ti i ulevit.
Ležela jsi tu od včerejška odpoledne, to jste totiž měli trénink se svým týmem... Inu, jak to při famfrpále bývá. Občas stačí chvíle nepozornosti a bum...
Ani nezáleželo na tom, co přesně se stalo a kdo za to mohl, ale s pochroumaným ramenem a levou rukou jsi skončila u Poppy, která se o tebe jak se patří postarala. Teď už tě to ani nebolí.

Když jsi se dostala na chodby, překvapilo tě, že jsi sem tam zahlédla studenty, někdy více, někdy méně. Jakoby jim odpadla hodina. Nevěděla jsi, že tak to bylo teď u všech, že dnešek byl vážně zvláštní a profesoři už od rána řešili spousty věcí. Jakých? Kdo ví.
V polovině cesty tě najednou zastavila Melany Spilgová.
"Ahoj Helen... jsi už v pořádku? Jsem ráda, že ti nakonec nic vážnějšího nebylo." Usmála se, ale zřejmě někam spěchala. "Tak se měj... jo a," otočila se ještě k tobě, "odpadla nám tahle hodina, jak příští to nevím... tak ahoj." Spěchala chodbou dál.
"Neviděla jsi Toma?" Zaslechla jsi rozhovor dvou studentek z Nebelvíru. "Slíbil mi, že mi pomůže s tím kouzlem z minulé hodiny..."
"Neviděla... zase bude někde ze Sandy, vždyť je znáš, nechceš jít splašit nějakou svačinu?" Druhá dívka se smíchem přitakala a obě odcupitali. Slyšela si i útržky jiných hovorů, zkrátka, studenti využívali volna.

//Po domluvě s Night jsem tohle sesmolila, ale vím, že jako zapojení to není nic moc... nechci ale příliš psát o tvé postavě, abys už mohla sama napsat, kam Helena půjde, nepůjde a tak... Snad to bude alespoň trošku stačit :)
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.