 |
Charmed Next Generation
Příběh hry sleduje osudy dětí Tří Sester a jejich boj se zlem.
Současná situace vznikla kombinací několika nešťastných faktorů. Chris už delší dobu znepokojeně sleduje, že se mu tak trochu líbí kluci, což se snaží vehementně popírat, až do chvíle, kdy s příbuznými navštíví budoucnost a dozví se, že už je čtyřikrát rozvedený, ale může to změnit jedním ano v případě, kdy by jinak rozhodně řekl ne. Brzy na to, se ukáže, že oním ano, které má říci, je souhlas na rande od agenta FBI. A tak si Chris užívá krásné odpoledne, zatímco jeho sestřenice Tamora je zavražděna svým bratrem Henrym, v té době posedlým démonem. Ke konci rande Chris se svým doprovodem naráží na svoji snoubenku Biancu, která mu přišla říci, že je těhotná. Střet dopadá tak, že Bianca v zlosti prchá za Charlesem - novým Zdrojem v podsvětí (který je náhodou synem Cola a Phoebe, který přežil). Celou následující noc hledá Chris s Henrym Biancu v podsvětí, ale nachází ji až ráno, kdy se do celé věci vkládá Tamora.
Tamoru přenos podle očekávání přenese do podsvětí. Ocitla se v obrovské jeskyni, kterou osvětlovaly koše s magickým ohněm. Hned bylo jasné, že je to sídlo nějakého velikána. A taky měla pravdu. Přímo před ní stál trůn, na kterém seděl muž, kterého identifikovala jako Charlese. Byl stejný, jako v Prueině vidění. Oválný obličej s výraznou bradou, tvář porostlá mírným strništěm, plné, avšak bledé rty v nepěkném úšklebku, nos, který jí připomínal Chrise a černé, hluboké oči, do kterých mu spadaly vlasy havraní barvy. Pokud mohla soudit, nejvíce se podobal ‚Chrisovi. Pak Henrymu a nakonec Wyattovi. A kdyby nebyl démon, určitě by ho prohlásila ze velice atraktivního.
Na sobě měl překvapivě lidské oblečení. Upnuté černé triko s krátkými rukávy, pod kterým se mu rýsovaly svaly, černé kožené kalhoty a velice drahé boty.
A vedle trůnu stála Bianca jako socha, s nešťastným výrazem ve tváři. Když si jí všimla, upřela na ni prosebné oči. Tamm zjistila, že ji k zemi táhne podivně silná síla a nemůže se téměř hýbat. Přesně jak je varovaly budoucí já. Ovládání gravitace.
Tamm stane tváří tvář muži, kterého znala z letmo zachycených střípků Pruina vidění. Žaudek se jí stáhl hrůzou, ale podařilo se jí zarazit ji někde tam, aby nepokračovala a zcela ji neovládla. Klidný, možná dokonce mírně spokojený výraz, se kterým opouštěla sféru Starších jí sice na rtech poněkud ztuhne, ale pořád je to daleko lepší, než kdyby její výrat odrážel to, co doopravdy cítí.
Ve zlomku vteřiny sjede Charlese pohledem, ale vzápětí pokračuje dál. Ji ve skutečnosti zajímá Bianca, která stojí vedle trůnu se zoufalým výrazem. Tamora je první, kdo by uznal, že je možná šílená, ale při tom pohledu se jí svým způsobem ulevilo. Byla to pořád ta Bianca, na které jí záleželo a které přišla na pomoc... Teď měla jistotu, že její pomocnou ruku přijme, pokud se jim z toho společně podaří nějak vylízat.
V jejím pohledu je něco zvláštního. Jako by jí chtěla něco sdělit, ale Tamm nedokázala pochopit co. Opatrně natáhne váhavou myšlenku k jejímu vědomí, stále ještě nejistá, jestli to není nějaký trik – aniž by si toho byla vědoma, rozhodí ruce jako v počátku bezradné otázky.
Dřív, než dosáhne Biančiny mysli, pochopí sama.
Charles vstal.
„Zdravím tě, sestřenko,“ pronesl. Měl hluboký, vibrující a nebezpečný hlas. „Konečně ses ke mně přenesla. Škoda, že se nemůžeš přenést odsud.“ Zdálo se, jako kdyby celou tuhle situaci plánoval. Přešel k Biance. „Za chvíli sem dorazí i Chris s Henrym, až uvolním kouzlo, které je ode mě drželo dál. A pak se pobavím.“ Natáhl ruku a v ní se mu s fialovočernými jiskřičkami objevila dýka. Tu v příští sekundě vrazil Biance přímo pod hrudní kost. Čarodějka se v tu ránu zhroutila a na skalnaté podlaze se objevila krev. Charles se otočil k Tamoře, která nemohla v tu chvíli nic dělat. V tu chvíli do jeskyně vběhli Chris a Henry.
A pak Chris myšlenkami před sebou zachytil Tamoru. To mohlo znamenat jediné – našla Biancu dřív než on. Z hlavy se mu okamžitě vypařily všechny myšlenky na bratránka a vyběhl kupředu, takže minul Henryho, který se ho snažil následovat. Vběhli do obrovské jeskyně, kde stála Tamora jako socha, Bianca ležela na zemi a kolem ní se šířila krev, zatímco nad ní stál muž v černém. Ani jeden nemusel vědět, jak vypadá, ale okamžitě jim došlo, kdo to je.
„Bianco!“ zvolal Chris zoufale, když uviděl svoji přítelkyni na zemi a rozeběhl se k ní.
„A hra může začít,“ prohlásil Charles. Tamora se mohla pohnout.
Charlesův útok Tamoru zastihne nepřipravenou, uprostřed pohybu. Zůstane stát nehybná s pozvednutýma, napůl rozpřaženýma rukama a jenom překvapeně a rozčileně zasykne rychlým nádechem.
Běžně si z urážek a chvástavých výhružných plánů démonů nic nedělá, ale teď ji z nich běhá mráz po zádech. Ani Charlese nebere úplně vážně – koneckonců, pořád je to démon a pořád je to chlap – má ale pocit, že on by mohl být schopný svá slova opravdu vyplnit.
Pátrá lehkými telepatickými prsty po okrajích jeho vědomí. Není tak hloupá, aby se do jeho mysli opřela frontálním útokem, místo toho těká z místa na místo, ucukává, sotva se dotkne, a nenechává mu příležitost, aby ji zachytil a vnutil jí přímý telepatický střet.
Těká a hledá slabé místo.
„Za chvíli sem dorazí i Chris a Henry.“
Její myšlenky ucuknou, jako by se o ta slova popálily a místo toho se vrhnou někam do temnoty za jejími zády, kde tuší tunel vedoucí z jeskynního sálu. Nepotřebuje vládu nad svým tělem, aby vládla svou nejsilnější mocí, jen lehce soustředěním mhouří oči.
Snaží se zachytit jejich mentální stopu dřív, než překročí hranice Charlesovy pasti. Vycítí, jak se přibližují, ale už je nestihne varovat včas. Pozná, kdy vstoupí do jeskyně, přestože se na ně nemůže ohlédnout.
Jen na vteřinku, v krátkém gestu dílčí porážky stiskne rty a zavře oči. Tím nezachytí tu chvíli, kdy se v Charlesově ruce zjeví dýka. Když vzápětí oči prudce otevře, sama tlumeně vykřikne.
Henrymu se očka klíží, ale to pouze do doby, než Chris značně zrychlí. Trhne sebou a rozběhne se tedy za ním, jakmile nabere dostatečnou vzdálenost od něj a šetří veškeré možné síly, které ještě v sobě má. Rázem se ocitne v obrovské jeskyni a unaveným pohledem se podívá okolo. Samozřejmě, že uvidí Tamm, kterou obdaří zděšeným pohledem a rázem v kaluži krve ležící Biancu, načež zbledne ve tváři:
„Jak se opovažuješ, Charlesi!“
Snad strach vyvolá to nepřeberné množství sil, které se v něm najednou začne kupit a boj může začít. Trochu neohrabaně stane před sestrou, kterou chce svým tělem ochránit. Výhružně vztyčí pěst a poté řekne Charlesovi:
„Ty tedy už nikomu neublížíš. Už vůbec né Chrisovi a mé sestře, bratránku. Nezastavuj mě, Tamm. Prosím Tě,“
Řekne ještě sestře a hnán nenávistí vůči démonům se rozběhne přímo k Charlesovi s úmyslem jej zabít. Neponechává nic náhodě, protože i za běhu se snaží vytvořit laserovou střelu s touhou ji mrsknout přímo po něm a tím zřejmě osvobodit Biancu.
Vlastně poprvé se Tamm postaví na odpor síle, která ji brání v pohybu, přesto se může jen dívat na Henryho záda, poslouchat jeho naivně bojová provolání a horečně přemýšlet. Lehce, téměř podvědomě ťukne do nitky, která se táhne až někam k mysli její sestry.
„Katty.“
Jako by jí to oslovení Tamm broukla přímo do ucha. Vzápětí ucítí varování, které z jejích myšlenek sálá.
A díky tomu, co vycítí hned na to, je jí jasné, že ho nebude moct uposlechnout.
Ve chvíli, kdy Tamora znovu získá vládu nad svým tělem, už nezaváhá. Henry je zrovna přímo před ní v té velmi nevyrovnané dynamické fázi pohybu, kdy se chystá jako šipka vyrazit dopředu, když si Tamm nakročí a s plným nasazením svých necelých devadesáti kilo živé váhy mu energicky vrazí oběma rukama do zad. Nesnaží se ho zastavit, vlastně mu udělí energii navíc, jen v jiném směru, než původně plánoval.
„Pomoz Biance!“ zahřmí telepaticky. Nemusí ani promluvit a přesto z těch slov odkapává hořká ironie, když si neodpustí dodat, „Mě nemůže zabít – jak ses postaral.“
Henry v hlavě najednou uslyší sestřiny myšlenky.
Doslova se lekne nad tím způsobem, jakým je podala, ale nemůže jí to mít za zlé. Zabil ji a takový čin se nedal vrátit zpátky. Emoce začnou bít na poplach, které v tom momentě zachvátí jeho tělo. Bez nějakého většího přemýšlení k ní vyšle jednu z těch myšlenek, jež je doprovázena mnoha výčitkami:
Neskutečně jsem Ti ublížil. Nedá se to odpustit, nenávidíš mě. Vím to. Snad čin, který hodlám udělat, napraví alespoň něco. Kat, mrzí mě to i u Tebe, ublížil jsem těm, na kterých mi záleželo.
Tamora se nemodlí , aby ji Henry jednou v životě poslechl. Jestli ne, už by ho vážně roztrhala na malé kousíčky, kdyby se nedalo očekávat, že ji Charles předejde.
Teď ale potřebuje minimálně chvíli času. Ohlédne se na Chrise tak letmo a rychle, že na něj téměř nestihne zaostřit, než znovu s obavami trhne hlavou k Charlesovi. Jejich podoba je při tom obzvláště znepokojivá.
Vyšle Chrisovi tichou obdobu mentálního zasyknutí, aby ho upozornila, že tady bude velice brzo velice nutně potřebovat jeho pomoc.
Přimhouří oči, ale stále démona úkosem pozoruje. Nezasáhne okamžitě, spíš sbírá koncentraci. Stěny jeskyně se lehce zachvějí, když postupně proniká tunami kamene, které je obklopují.
Chrisovi se téměř zastaví srdce, když uvidí svoji těhotnou přítelkyni ležet na zemi v kaluži krve. Cítí každý tep svého srdce, jako kdyby mu v hrudi bušil zvon. Jeho dech začne připomínat závodníka maratonu a tělo mu zaplaví strach. Neuvěřitelně silný, svíraví strach o ženu, jež miloval a které tak hloupě ublížit.
„Bianco,“ hlesne hlasem přetékajícím bolestí. Tamořino zasyknutí, jež mu zazní v hlavě mu přijde téměř jako zbytečné. Ví, co musí dělat. Zrakem spočine na Charlesovi, který je za to zodpovědný a jeho tělo zaplaví adrenalin. Ví, že nemůže být tak neskutečně hloupý a zbrklý, jako Henry, kterého Tamora směřuje k Biance. Dobře. Vzápětí přilétá Kat. Ještě lépe. Zatne pravačku v pěst a okolo ní se objeví namodralé blesky elektřiny, jeho nejsilnější útočné schopnosti.
„Pošetilci.“ To je jediná Charlesova reakce. Vzápětí všichni čtyři vidí, jak se jeho ruce hýbou v stejném pohybu, jako to dělávala Piper. V další chvíli jeho příbuzní zmrznou. Okamžitě vidí, že jeho moc ihned slábne, jak by taky ne, jsou to mocní Halliwellové, ale jemu stačí i ta chvilka. Prudce švihne pravou rukou. Telekinetická síly mrskne jeho příbuznými dozadu. Chris vyletí zpět do chodby, kde dopadne obličejem na zem, ale hned rozmrzne.
Co to sakra? Pomyslí si.
Kat s Tamorou narazí zády na zeď a pak na zem, kde Charlesova mrazící moc pomine. Jejich soustředění bylo v háji.
Henry jediný jen prolétl vzduchem v jeskyni a dopadl na záda o kus dál, kde rozmrzl. A jeho světelná šipka se mu rozprskla v dlani.
Snad je to znamení toho, že si Katina příchodu všimnul. Už se chystá vyslat onu magickou šipku, když v tom najednou si všimne toho pohybu, tolik podobnému tomu, když se do boje vloží Piper. Ustane v docela směšné pozici a nemůže se hýbat. Kdyby to šlo, jeho výraz ve tváři by nabral jasnou stopu soustředěnosti, zřejmě nad tím, jak se snaží tuhle schopnost jakýmkoliv způsobem prolomit. Trhaně se začne hýbat, ale to už letí vzduchem a dopadá na záda někam daleko od Chrise.
Skoro si vyrazí dech, ale neotálí. Vstává ze země, i když krkolomně a doslova čumí na Charlese vražedným pohledem. To už se však nadechne k další akci. Rozpřáhne ruce a spojí dlaně v sebe, soustředí se a to bezvýhradně. Poslední zbytky sil, co mu zůstávají, soustředí do přenášení.
Doufám, že ta chodba není zabezpečená. Dostanu je odsud a zdržím ho.
Blokací myšlenek je znamením to, že teď nechce, aby jeho z příbuzných cokoliv věděl. Nakonec rychle pronese: "Do chodby!" Soustředí se na všechny tři příbuzné včetně Bianci a poté ještě jednou: "Domů! Okamžitě!" Poslední slova fakticky zakřičí. Snad doufá, že mu to vyjde, i když opak bude možná pravdou.
Telekinetická síla Charlesova útoku mrští Dvojčaty proti kamenné stěně. Tamm si vyrazí dech a když kost zazvoní o kámen, rozprsknou se jí před očima hrstě malých, jasně barevných, ježatých světýlek. Kat skončí jen o něco málo líp a to nejspíš jen proto, že její pád zbrzdí právě její sestra.
Přesto se jejich dlaně nerozpojí, jen nehty se v křečovitém sevření zaryjí hluboko do kůže.
Stačí jim zlomek vteřinky na ujištění, že krom pěkných pár modřin si nepřivodily nic závažného a Kat už táhne sestru za ruku, aby se s její pomocí snáz vyškrábala na nohy. Je přeci jen potřeba mnohem více snahy na to, vyřadit je z boje na déle než na několik okamžiků.
Tamora jenom v záchvatu bezmocného vzteku zaskřípe zuby, když pochopí, že si Henry z jejího pokynu nevzal vůbec nic. A jenom tím ještě víc ohrozil Biančin život i její dítě.
Nikdy to nebylo o moci. O schopnostech nebo zručnosti při jejich používání. Ale nikdy se na něj nemohli spolehnout, nikdy neudělal, co bylo potřeba, pokud mu to náhodou nebylo po chuti a nestavělo ho to do pozice zářné hvězdy na špici. Jako by jich bojovalo minimálně o jednoho míň. To proto z nich byl Henry vždy nejslabší...
Tuhle vzteklou smršť dojmů, názorů a hodnocení, aniž by jim hledala konkrétní slova, kterými je formulovat a charakterizovat, zabalí do nahrubo splácané koule a tu vrhne Henrymu přímo do hlavy.
Dál jeho počínání už nevěnuje pozornost. Nemá ani špetku navíc, kterou by si mohla dovolit postrádat, a ví, že zrovna v tomhle by si Charles nevymýšlel – byla by to pěkně ubohá lež. Zato Kat sebou v první chvíli překvapeně trhne, sestřina ruka ji ale zadrží na místě.
´Chrisi´ najde si ho zřetelně odevzdaně, ´Zachraň Biancu´
Hlasy Tamm i Kat splývají, takže není jasné, od které z nich tahle změna plánu přišla..stejně na tom ale nesejde.
Chytí se za ruce, zavřou oči. Už ani myšlenkou není zřejmé, kde končí mysl jedné a začíná druhá. Rezonuje mezi nimi síla, s jejímž vznikem nikdo nepočítal, nikdo o ní vlastně nic nevěděl a vymykala se všem obvyklým limitům.
A pak tu moc rozprostřou kolem Charlese. Dokáží pohybovat vývojem života po celé jeho ose, už to dokázaly. A teď trhnou tím jeho životem prudce ve směru bezmocného stáří a krátkého rychlého konce.
Chris uslyšel několik křupnutí a palčivou bolest v nose a vzápětí ucítil kovově slaný pach krve, která mu máčela obličej. Zlomil si nos a několik kostí. Naštěstí byl Starší. Takže vzápětí všechna místa, kde si něco zlomil, zazářilo zlatooranžové světlo a bolest zmizela. Schopnost regenerace. Hlavně proto byl téměř okamžitě schopný vstát, s obličejem od krve a vrhnout se opět vpřed, aby zachránil ženu, již miloval. V tu chvíli mu v mysli zahřměla Tamořina myšlenka. Ano, měl o v úmyslu.
Henryho povely zůstávají nevyslyšeny a on tam stojí jako hlupák s napřaženou rukou, kterou mával směrem k lidem, které chtěl přenést.
„Přenášecí schopnosti jsem tu zablokoval,“ oznámí Charles. „Jinak by to nebyla taková zábava,“ ušklíbne se zlomyslně.
Charlesův obličej, a kůže na ruce začaly vraštět a scvrkávat se. Jeho vlasy postupně šedivěly a pak bělely. V tu chvíli se do jeskyně vrátil Chris, aby viděl, jak jeho sestřenice zatočily s tím vrahounem. Vysoká postava Zdroje všeho zla se zmenšovala a ohýbala. Démonova kůže žloutla a schnula, lepila se mu na kůži, takže vypadal téměř jako kostra. A pak zešedl a začal se rozpadat, až z něj zbyla jen hromádka prachu. Chris neváhal a vrhl se k Biance, aby ji vyléčil.
Všech se zmocnila silná úleva, že dokázali bratrance porazit. Z Chrisových dlaní vytrysklo měkké, zlatooranžové světlo, které proudí na Biančinu ránu. Cítit, jak málo života jí už zbývá, ačkoli signál života, vycházející z jejího břicha byl stále silný. Rána se ovšem neuzavírá tak, jak by si představoval. Biančin život už téměř vyprchal.
Pro svoji soustředěnost však neviděl to, co ostatní. Totiž to, že hromada prachu vyrazila vzhůru a zformovala se do podoby člověka, která v mžiku nabrala podobu Charlese, jako kdyby se nic nestalo. Zdroj všeho zla sjel pohledem vedle sebe, kde klečel Chris a snažil se zachránit Biancu. Zaťal pravačku v pěst, pootočil se a udeřil Chrise do tváře tak silně, až ho odhodil několik metrů dozadu, kde se rozplácl na podlaze jeskyně.
Pak se otočil na trojici svých příbuzných. O obou dlaních se mu vytvořily modré, prskající, energetické koule, které po nich hodil. Jedna se ještě rozdělila na dvě části a na každého z nich tak letěla jedna.
|
