Barevná srdce (127 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Všechny, až na Loren, zaujal Crumův zvláštní pozdrav.
Asi patřil nebo stále patří k nějakému společenství, jehož příslušníci mají to gesto a slova jako poznávací znak. Vůči neznámým často bývá použití takového pozdravu chápáno jako projev úcty a nabízeného přátelství.
Když se Crum znovu podíval na Loren, uvědomil si, že její pohled míří přes něho do neznámé dálky. V dalším okamžiku si uvědomí, že Loreniny oči nevidí.

----------
:D:D ten vÝkend bije do očí :D:D

--- Info: O výkendu tu nejsem

Podívám se Loren hluboce do očí a můj led trochu pookřeje. "Dobrá. Vypadáš jako někdo komu se dá věřit. Povím o Haroqských temnotách, ale jen mezi čtyřma tobě. Mezi čtyřma očima. Jak s těmi informacemi pak naložíš je už tvoje věc."

Když slyším, její přesvědčivý hlas, pomyslím si: Valkýra. Ta ženská je tvrdší než kámen... To už sem dlouho neviděl. Můj pohled je stále ledový, ale v očích mi trochu zableskne, když se představí. Pozvednu ruku na pozdrav, ale dodělám ho jakýmsi zvláštním způsobem(což zasvědcení budou znát). Sepnu jí dlaň, prsty mezi prsty a druhou rukou si dvakrát bouchnu do hrudi. "Čest a hrdost," dokončím pozdrav.

Môj pohlad akosi neurčito mieri kamsi do priestoru v ktorom stojí Crum.. Nehlľadím však priamo naňho..
"Pýtam sa ja.." poviem presvedčivo..
Palicu zoberiem do ruku a pomaly sa postavím.. Hlavu zdvnihnem a sebaisto vykročím smerom ku Crumovi, no neurobím ani tri kroky, keď spustím..
"Moje dôvody sú samozrejme čisto osobné, ale ak nejaký dôvod potrebuješ, povedzme, že sa dokážem pohybovať medzi živlami, ktoré nezasvetení nazývajú podsvetím.. A nie, nestači sa pozerať, či počúvať.. Reči pomýlia a očiam už dávno neverím. Oveľa viac dávam na svoj inštinkt.."
To už však stojím priamo pred Crumom, keď zdvíham ruku na znak zoznámenia sa..
"Moje meno je Loren Voltair, dcéra Sira Voltaira staršieho.."
Chvílku počkám, či mi Crum svoje gesto opätuje a prejaví znalosť dobrých spôsobov, tak či tak však dodám..
"Prezraď mi čo vieš..."

Ledovým pohledem si změřím postavu, co prozatím byla ticho a jakoby stála stranou. "A kdo se ptá?" Zeptám se skoro až syčivě. "Vím, že stíny nad Haroquo jsou ukryté v temnotách... není snadné se o nich něco dozvědět. Přesto něco vím. Stačilo poslouchat lidi, dívat se kolem sebe, myslet a bejt na správným místě ve správnou dobu." Ještě jednou si ho změřím. "Proč tě to zajímá? Dej mi důvod abych ti řekl co vím."

Zbystriem a zvedavo sa Cruma spýtam..
"Čo vieš o tamojšom podsvetí? Povedz mi o ňom trochu viac.."
Táto téma ma viditelne zaujala a vôbec sa tým netajím...

"Hm... Ano, byl sem v Haraqě. Elemare, není to velké město, z toho nemusíš mít strach. Je přímo obří," zasměju se. "Jedno z těch největších, co sem kdy viděl a věř mi, že sem jich už viděl hodně. Jak sem říkal, ceny jsou tam dobré, ale místní strážní nejsou moc vstřícní lidé. A to nemluvím o podsvětí... Myslím, že by se vám hodil průvodce, co město zná. Nějakou dobu sem byl v knížecím městě, takže sem od lidí něco málo... pochytil." Odmlčím se

"Kapka vína se vždycky najde." A s tím zašmátrám ve své troně a vyndám malý měch, který otevřu, přivoním k němu, pak pokývu hlavou a zase jej zavřu a pustím se do přípravy lektvaru. Je vidět, že něco podobného nedělám poprvé, po tváři se mi při práci rozlévá blažený úsměv, stejný, jako když hostinský přinese talíř plný klobásek....

Žena sundala ranec, který si před chvílí navlékla na záda. Sáhla do něho a vytáhla malý svazek suchých bylin a tázavě řekla: Jestli máte někdo trochu vína...
Dvě snítky oddělila a podala Farinovi. Rozemněte je mezi dlaněmi, přidejte trochu vody. Ale hlavně malou kapku vína.
Potom se žena otočila k vám a pokračovala.
Národ asi není správné slovo. Národy jsou početné, obývají rozsáhlá území, mají svoji kulturu.
Lesní lidé, tak se jim říkalo, protože žili jen ve velkých lesích. Setkat se dalo jen s jedním nebo se dvěma. Kdo potkal tři, mluvil o tom ještě dlouho. Ale když začalo lesů ubývat, začali mizet i lesní lidé. Poslední žili v tomto lese, ale nebyly spatřeni už sto let, možná ještě déle. Nikdo neví, kam odešli.
Žena se odmlčela a sleduje Velkého Farina, jak připravuje lektvar. Možná kdybyste někdo znal a uměl léčivé kouzlo. Vložit ho na směs než se přidá ta kapka vína. Zesílilo by to účinek lektvaru.

Ked Crum spomenie že bol v Haraqe hned sa k nemu otočím a prehovorím naň.
Bol si tam? je to velké mesto? nemám moc rád mestské prostredie. Radšej mám lesy na tváry sa mi objaví úsmev ale hned na to úškleb ked si spomenim na tento les
Teda nie všetky, tento mi nie je po srsti... a usmejem sa. Som teda zvedaví ako to bude vyzerat v tom meste, dúfam že tam bude dáka malá krčmička určite by som s Gwargom niekam zapadol pri mojich myšlienkach sa zasmejem i nahlas

Dožvýkávám studenou pečeni. Hlasitě a spokojeně si říhnu. Koukám na ostatní a poslouchám ženu. Hm, takže Haraqa. To zní zajímavě. "To neni špatnej nápad." Řeknu. "V Haraqě je docela dobře a ceny sou tam dost mírný, co se pamatuju."

Počúvam ženu ako rozpráva, jej rozprávanie ma hodne zaujalo. Ludia ktorý žili v súlade s prírodov to je počúvanie pre mňa, toho čo zrovna mestá neoblubuje. Pozorne sledujem ženu a počúvam všetky slová ktoré povie.
To naozaj nikto nevie kam ten národ mohol odýsť? nemohli sa iba tak stratiť. by ma zaujímao kam šli, mohli by sme sa od nich dozvedieť naozaj zaujímavé veci
poviem a pritom myslím na to aký to museli byť ludia ktorý prežili v tomto lese

Se zaujetím poslouchám ženino vyprávění a pozoruju ji při jejím vyprávění. Když pak pronese něco o bylinných směsích, zpozorním ještě víc.

"Ano, pár lektvarů udělat umím," odpovím na otázku.

Aj mňa ženine rozprávanie veľmi zaujme a tak sa posadím na zem, nohy prekrížim a palicu položím vedľa seba. Hlavou otočenou smerom k žene, hltám každé jej slovo..
"Leaff má pravdu, iste to bol veľmi múdry národ.. A načo používate ten hark vy? "
Takže ešte minimálne jednu noc a pol dňa chôdze.. To už nejako musím pretrpieť...

Vyprávění ženy mě velice zaujme a pečlivě poslouchám všechno co nám žena během svého obdělávání stromku řekla... A víte ještě něco o tom lesním národu? Z vaší řeči mi vyplývá, že to byl velice moudrý národ, který žil v souladu s přírodou? Kam a kdy odešli? snažím se s ženy dostat další informace a těch podivných lidech...

"Hmpf...konečně se dostaneme z tohodle zpropadenýho lesa!" spokojeně zamručím, když se žena zmíní o cestě do Haraqy.

Při jejích dalších slovech si prohlížím onu zajímavou rostlinu, ale příliš pozornosti tomu očividně nevěnuji. Při vyprávění o síle šípů, které lze z Harku vyrobit, se ušklíbnu: "No, pak musíte toho střelce zastavit dřív, než vůbec stačí vystřelit..."

Posloucháte ženinu řeč a téměř nevnímáte, jak čas pokročil. Slunce pomalu klesá nad vrcholky stromů.

Potom žena ukázala na odnož.
Když je odnož asi takhle velká, je možné z ní vyrobit tělo šípu. Ta spodní část dobře nahradí pera. Stačí vrchol naostřit nebo připevnit hrot.
Vydíte ty červené plátky? Zase se říká, že lesní lidé uměli odnož odlomit tak, že se dala usušit a plátky přitom vybledly a ztvrdly více než nejpevnější ocel. Na kratší vzdálenost břity prý dokázaly prorazit i kovový plát nebo kámen. Když takový šíp zasáhl málo chráněný cíl, tak břity vysekly kus těla.
Ale i toto tajemství se lesní lidé odnesli.

To nakypření pomáhá stromu růst, podporuje odnožování a také ty zvláštní listy jsou větší. Ty,které pozdě na podzim zaschnou a samy odpadnou, se sbírají do bylinných směsí.

Není to alchymistická truhlička?, žena znovu pohlédla na Farina.
Mohl byste zkusit vyrobit lektvar?