Barevná srdce (128 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Nad poslední Farinovou otázkou se žena zarazila.
Vy asi nejste odtud. No vlastně byste se neptali na cestu.
Hark je symbolem tohoto kraje. Kdysi před staletími tu prý rostly celé háje pouze ze samých harků. Mají vzácné dřevo, pevné, pružné a přesto docela tvrdé. Ale lidé je během let téměř zničili. Teď už rostou jen velice řídce sem tam a jeden. Dříve tu žili lesní lidé. Ti uměli kmen po délce rozštípnout a ze středních plátů vyrobit luk.
V rukou silného muže takový luk dostřelil tříkrát dál než obyčejné luky. Pověsti vyprávějí o bojovníkovi, který takovým lukem střílel až pětkrát dál. Kmeny z dalekých stepí za takové luky platily zlatem a drahokamy. Ale lesní lidé odešli už před desítkami let a tajemství jak štípat kmeny na pláty si odnesli sebou.

Ptáte se docela rychle, malý pane. Sotva stačím poslouchat, natož honem odpovídat, usmála se žena na Farina.
Ano jsem z Haraqy, ale od jara do podzimu přebýváme v domku na kraji velkého lesa. Chodíme sbírat byliny a sušíme je tam. Je to necelé čtyři hodiny avšak vy byste určitě došli na kraj velkého lesa rychleji, ještě před západem slunce. Tam se dá přenocovat u cesty.
Potom do Haraqy je to pro nás skoro celý den, vy když půjdete rychle, tak přes půl dne.

Žena během řeči dorýpala zem okolo stromku, narovnala se a očištěnou lopatku ukryla zpět do ranečku.

Sleduju ostatní a vybalím si z vaku kus chleba, do kterýho se pořádně zakousnu.

"Máte štěstí, že jsme šli zrovna kolem!" povídám neznámé ženě, když se vrátím k ostatním. "Tyhle zrzavý mrchy.." zatřesu mrtvým tělem lišky, ze které ještě trčí Farinova šipka, "..dokážou pěkně pokousat. Je ale zvláštní, že se na vás vůbec vrhly. Tenhle kraj je začarovaný! Divim se, že jste tady tak sama." zabručím s odporem, ale i se zvláštní bázní v hlase, a rozhlédnu se po okolí.

"No, můžeme ji k večeři opéct nad ohněm." usměji se a prohlížím mrtvou lišku.

"A odkud pocházíte?" Zeptám se ženy, jakmile zodpověděla naši otázku, co zde dělá. "Jste z města? Cestujeme do Haraqy, nevíte, jak je to ještě daleko?"

Když chvíli pozoruji, co žena děla, neudržím svoji zvědavost:"K čemu je dobrý ten hark?"

Tech
Měním sestavu počítače a připojení na net.
Je možné, že do konce měsíce nebudu moci na :A: pravidelně každý den.
Omlouvám se a přeji hezké dny.

Teprve nyní jste si všimli, že okolo kmene je nakypřený asi půl sáhu široký pruh.
Při pohledu na stromek vás zaujmou zvláštní listy, rostoucí téměř hned z kmene, na nepatrných krátkých větvičkách. U země od kmene roste asi půl sáhu dlouhá rovná odnož s několika plátky na konci. Jasná červená barva je stejná, jako jste po cestě několikrát zahlédli v lese škvírou mezi stromy.

mapy - Hark

Žena během vašeho hovoru jen pohlíží - trochu zmateně - z jednoho na druhého. Když pochopí, že se nehodláte pustit do sebe navzájem, jde a zvedne z trávy dva menší ranečky. Jeden si navlékne na záda jako batoh a druhý si pověsí přes hlavu šikmo k levému boku. Do pravé ruky potom uchopí svojí hůl.
Já jsem byla sbírat nějaké byliny. Když jsem šla podívat se tady na ten hark, přiběhly postupně čtyři lišky a napadly mě. První jsem pořádně nabrala holí do boku a ona utekla. Druhou jsem trefila přes hlavu, ale potom se mi zvrtla noha a já už jen taktak odháněla zbylé dvě. Ještě jednou vám děkuji. Nebýt vaší pomoci, nevím, jak bych dopadla.
Po těch slovech se žena otočila ke stromku. Z ranečku na boku vytáhla malou lopatku a začala rýpat do země kolem.

a je mi ctí setkat se jedním z jeho členů."
ááá, výborne, nie je sa čoho báť...
V očakávaní na ženinu odpoveď, otočená smerom ku Crumovi, pozerám niekam do neurčitého smeru...

Příchod dalšího bojovníka mě lehce vylekal. Po chvíli kdy se vše vyjasnilo a začalo vzájemné představování a vyptávání jsem se však uklidnil a znovu se posadil do trávy, sledujíce své druhy, bojovníka, ženu i celé okolí ... Zdá se, že tato cesta bude všechno, jen ne nudná...prolítne mi hlavou a dál si vychutnávám hřejivé paprsky odpoledního slunce...

Než se optám ženy, co tu dělá, v odmlce mi odpovídá Gwarg. Podívám se na něj. "Máš pravdu Gwargu. Sílu si musíš vypracovat, s odvahou v srdci se člověk rodí. Slyšel sem o vašem klanu a je mi ctí setkat se jedním z jeho členů." Otočím se na Elemara. "Zdravím tě Elemare. Sledoval jsem vás pouze tu chvíli, co jsem zaslechl křik této ženy," ukážu na ní. "Tábořil jsem kousek cesty odtud," a hrábnu rukou směrem za sebe, abych ukázal směr... Věřím že mé zkušenosti se ve vaší družině neztratí." Trochu se ukloním a nyní už pozoruji ženu.

Stále stojím pri mrtvej líške, po tom ako som ju prebodol meom, schovám ho do pochvy a priblyžujem sa k žene, no v tom skočil na scénu barbar spoza kríkov, najprv som bol ticho a iba sledoval konverzáciu ostatných s barbarom, no po chvílke prehovorím i ja
Bud pozdraven Crume. Moje meno je Elemar. Ukloním sa ale iba tak aby so sledoval správanie barbara. Dark naň vrčí ale to hned zastavím, Dark sadne pri mojej nohe a iba sleduje čo sa tu robí.
Putujeme, to je poravda, tak ako i to ž potebujeme všetky bojaschopné ruky, no to že ste nás sledoval ma trochu zaráža s vašimi úmyslami k nám
Pozriem vážnym pohladom na Cruma a premerám si jeho tvár očami.
Neviem kto to je ani čo chce, neviem čo o ás vie a určite si nedomyslel len tak z ničoho že necestujeme iba do mesta. Niečo mi tu nesedí no neviem čo to je... Potom pozriem na ostatných a následne na ženu ktorej sme pomohli
Prepáčte vzácna pani, pri tom zhone sme sa zabudmi predstaviť, moje meno už viete je to Elemar ale mi nepoznáme vaše, čo ste vlôastne robili taktosamav tomto tajuplnom lese plnom záhad? Sledujem i ženu i Cruma

"Frrrr..." odfrknu si. "Za zlato si koupím moře piva, ale sílu a odvahu ne! To musí mít jeden v sobě.."

Barbaři....pche, tupé hlavy hromotlucké..

Přehazuji si kladivo přes rameno, beru mrtvou lišku za ocas a vracím se zpět k ostatním.

Zasměju se. "A kdo říkal, že od vás chci platit, Gwargu ze Severních hor. Všiml sem si, že nebudete nuzná sedlácká pakáž, která neumí pevně sevřít zbraň v ruce. To, za čím putujete, určitě nebude bezcenné. Cítím v tom příchuť peněz. Pouze vám nabízím své služby, pokud na tom cestou nebude jen prodělávat, což nepředpokládám." Znovu se zasměju. "Zrovna ty my mistře trpaslíku neříkej, že s ostatními cestuješ pouze za pár dobrých slov. To si nemyslím. Si tu kvůli penězům, alespoň částečně. Tak jako všichni z vás." Podívám se významně na ostatní. "Každý bojeschopný muž se hodí vždy Gwargu." Pousměju se. "Dost plků. Ta žena je očividně v šoku. Co se to tu přesně děje, paní... co vy tu děláte?" Zeptám se zachmuřeně

Když se hřmotný barbar představí a je zjevné, že nemá zlé úmysly, trpaslík sepne zpět přesky a nechá tak štít stále upevněný na zádech, kladivo klesne mírně k zemi.

"Jsem Gwarg! Gwarg ze Severních hor z klanu Bouřného kladiva." také se představím svým hlubokým chraplavým hlasem.
Při Crumově nabídce a jeho gestu se zašklebím: "Pche, umíme se o sebe postarat a nepotřebujeme nikomu platit za naši ochranu! Možná tady dámy..." a kývnu směrem k Loren a další neznámé ženě.

Podívám se na Farina a na mé tváři se objeví něco podobné úsměvu. "Nepřišel jsem sem vybíjet škodnou, Velký. Nepřišel jsem jako nepřítel. Jaký je cíl vaší cesty... to je vaše věc. Vypadá to ale že v těchto končinách je dobré," ukážu na mrtvou lišku "mít při sobě každého bojeschopného muže. Jak jsem již říkal, jsem námezdní žoldák. Rád se k vám přidám, pokud z toho budeme mít oboustranný užitek." Třu si tři prsty a ukazuji tak symbol peněz

"Až poběží příště něco na mě, budu střílet ještě rychleji a přesněji." Přejdu trpaslíkovo rýpnutí. Když se objeví barbar, znovu zpozorním a opět zacílím sovji kuši. Po jeho promluvě ji opět skloním dolů. "Já jsem Farin, řečený Velký," při tom si přejedu přes svůj 'vypracovaný' břich. "Hledáte společnost, Crume?"
Během toho pohledem zkontroluji všechny společníky, jestli se nikomu nic nestalo.

Přikývnu směrem k ženě a opět se otočím k trpaslíkovi. Stále čekám na jeho odpověď.

Zasunutie meča do pochvy a ženiné slová ma trochu upokojili..
Dýku si zasuniem do puzdra pod plášťom a zo zeme zodvihnem svoju palicu..
Prečo nás ale sledoval? A čo od nás chce?
"To nestojí za reč.. Ste v poriadku?" spýtam sa ženy..
"Čo ste tu robila, mladá pani?" ..no tvár mám otočenú smerom ku Crumovi..

Náhlé objevení se barbara vás zarazilo. Napjatě koukáte na něho i na sebe navzájem. Vaše myšlenky by se daly číst z vašich tváří,
... bude snad boj pokračovat? ... asi ne, ten bojovník skryl meč do pochvy a stojí uvolněně ... možná i on spěchal na pomoc a v poslední chvíli se schoval, když uviděl tolik neznámých postav ...
i z Crumovy tváře
... hmmm, jako lupiči nevypadají ... té ženě jasně přispěchali na pomoc ...

Chvilka napětí opadla.
Žena pohlédla Loren a tiše jí řekla: Z trávy zpoza keříku vyskočil nějaký velký muž a dorazil mečem poslední lišku. Teď na sebe všichni navzájem civí. Potom se otočila a hlasitě pokračovala.
Děkuji vám za pomoc. Všem, i tobě pane.
Její slova zazněla zklidňujícím tónem.