Barevná srdce (131 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Tenhle jelen by si spíš dal k obědu nás než my jeho. Ani nevím, jestli bych chtěl v tomhle lese potkat ještě něco dalšího živého." Zakroutím hlavou a chmurně dodám:"Nebo neživého..." Přidám do kroku, abych se příliš nezapoměl za celou skupinou.

Polední odpočinek byl podobně jako včera jen krátký. Po obloze zrána jasné od jihu přivál vítr několik malých oblaků. Lehce vám fouká do zad a občas některý mráček zacloní horké slunce. Jde se dobře, tak dobře, že teprve když silnice zamířila dolů, uvědomili jste si, že jste vyšlapali mírný ale dlouhý svah.
Z vrcholu jste zahlédli daleký obzor a o něco blíže druhou skoro neznatelnou čáru. Tam někde asi končí tento les.
Ta myšlenka pomáhá vašim nohám i nadále kráčet pevným, dlouhým, rychlým krokem. Povídáte si navzájem o svých dřívějších příhodách, abyste se trochu více poznali.
Dark kouká z jednoho na druhého, jakoby vám také rozuměl a vesele vrtí ocasem.

Leaff 11. června 2007 10:42

"Neber všechno tak vážně. Tohle byl humor například."

Ked zaspávam ešte stále myslím na toho jelena ktorého sme uvideli. Jelen je vznešené zviera, chodí po hore ako pán ale že by útočil na vlkov? to sa mi nezdá, i jeho veľkosť bola dosť pozoruhodná. Tento les v sebe skrýva tajomstvá Ked znovu vstanem a počujem Leaffa ako hovori o zabijani jelenov pridam sa do debaty
S tymto nesúhlasím. Jeleň je síce vznešený tvor ale pre potavu treba zabíjať i tie. I ked tento čo sme stretli priznávam asi ako potrava nebude slúžiť nikomu. Ešte som takého nevidel. Potom vezmem Darka a dám mu vody a jedla, obaja musíme byť pripravený na všatko čo sa môže udiať v tomto podivnom lese.

Jak to tak vypadá, z Leafa mrzutá nálada jen tak neodejde. I neuvěřitelné představení, které mohl shlédnout dnes ho nechalo relativně chladným. Celou cestu se zdá, že je duchem někde jinde. Jen Tuccova poznámka o zabíjení jelenů a sobů, ho vyprovokuje k nějáké reakci ... "Vím, že zabíjení zvířat je nedílnou součástí cyklu života, ale zabít něco tak vznešeného jako byl tento jelen ... to by snad neudělal ani nejtupější z tupých krollů, natož ty Tucco?" řeknu bojovníkovi...
Se zaujetím si prohlédnu stopy po záhadném jelenovi a poté se mlčky vydám na další pouť ... zrak se mi zafixuje na několik sáhů cesty přede mnou a mysl odpluje neznámo kam...

Tech
Ve vašich zavazadlech postupně převádím jedno "jídlo na 1 týden" na 7 "denních balíčků".
Bude se nám všem lépe sledovat, kdo začínáte strádat hladem, :-)
nebo kdo můžete vypomoci někomu jinému.

Po slunném dni byla noc příjemně teplá.
Ráno jste se probudili za úsvitu. Když se slunce začalo zvedat nad vrcholky stromů, jeho paprsky vás našly už znovu v čilém pochodu dál na sever.
Po několika hodinách jste na západní straně silnice zahlédli už známý tvar kamenné mísy. Bez přestávky jste pokračovali v chůzi, rozhodnutí zastavit se až v poledne na rychlý oběd a krátký odpočinek a pak jít co nejdéle.

Podivný zážitek zaplnil vaši mysl na zbytek dne. K večeru jste si k noclehu vybrali místo, kde se okraj lesa na krátkém úseku vzdálil na padesát sáhů od silnice.
Teprve při večeři jste dokázali mluvit o něčem jiném než o velkém černém jelenu, zkoušeli jste odhadnout další cestu.
Oba hostinští, v lese U rozcestí a nalíkovský U radnice, i radní mluvili o čtyřech až pěti dnech cesty od rozcestí do města. Za jeden den z Nalíkova jste došli k rozcestí a kus od rozcestí. Za včerejšek a dnešek jste to svým rychlým pochodem snad zvládli do půl vzdálenosti z rozcestí do Haraqy. Usínáte ve shodě, že zítra večer snad už dorazíte ke konci lesa a pozítří strávíte noc už v Haraqě.

"Tak jsem se přátelé nakonec rozhodl, že tohoto jelena lovit nebudu. Je moc velký a naráz bychom ho nesnědli... V tomhle teplém klimatu by se maso brzy zkazilo a zahnilo, věčná škoda. To u nás v Juze bylo možno natlouci soby do zásoby, maso krásně zmrzlo a bylo poživatelné i po letech. Ačkoli lovit soby, jeleny a podobně je otrava, je to moc náročné a je potřeba mnoho krollů, aby si je nahnali. Nejlépe se loví lední medvědi. Nalákáte je sami na sebe a až se vás pokusí ulovit, rozlousknete jim lebku kyjem."

Když okolní les začíná znovu štěbetat svoji píseň života, uvolním držení těla, štít klesne blíže k zemi.

"Tfuj..." odplivnu si a prohlížím si vzdálené stromy. "Ten les je plný čárů a kdo ví čeho všeho...radši půjdem dál...tohle není dobré místo..." ve tváři se mi zračí zvláštní bázeň, nedůvěra a nechuť.

"Zatracený les. Spálit a rozsekat..."

"Uf..." zamžourám očkama a ještě chvilku nehnutě hledím do míst, kde ještě před chvílí stál velký černý jelen a pohrával si s vlčími těly.
Paže, v ruce s masivním kladivem, instinktivně napnutá ve vzduchu, připravená udeřit.

"U všech Stínů! Co to bylo?" syknu a pomalu, obezřetně vykračuji po cestě dál, za chůze odepínám z přesky štít, který se mi zatím pohupoval na zádech, a pevně ho svírám do druhé ruky.

Mezera po vyrýpnutém kameni je stejná jako byly ráno tam, kde jste přespali. Ta a stopy vlčí krve dokazují, že aspoň zčásti to nebyl přelud.
Pohlížíte k západu, kam jelen hodil obě těla a zmizel za nimi. Jediné, co se ozývá, je však jen znovu počínající denní melodie lesa.

"Čo.. to.. bolo??" vykokcem, keď utíchne fučanie a hrabanie nôh..
Palicu držím v oboch rukách v obrannom postoji akoby pripravená každú chvílu sa brániť..
"Čo.. ste.. vi..deli?" vykokcem druhú otázku a je očividné, že zvláštne zvuky ma dosť zneistili...
Pomaly nasledujem ostatných na miesto, kde sa pred chvílou, súdiac podľa zvukov, musela odohrať riadne krvavá scéna..

Zvolna se probíráte z ohromujícího zážitku a na dotazy Loren trhanými úryvky vět popisujete, co se událo.
... že by les odhalil jedno ze svých tajemství ... a kolik jich ještě asi má ...

Dark tiše štěkl a táhne za řemínek. Asi opravdu nemá smysl dále stát na místě. Ostražitě pozorujete okolí a blížíte se k místu nezvyklého představení.

Polední přestávka na letmý oběd ze zásob a trocha odpočinku obnovila vaše síly. Už přes hodinu jste znovu pochodovali, když jste si všimli, že poklidná melodie lesa umlkla. Vlastně prvním, kdo to postřehl byla Loren a s ní Dark. Elemar si všimnul, že pes zpozorněl a jeho ocas se už chvíli jen volně kývá. A potom se z lesa ozvalo zavytí. Zastavili jste se a hledíte k severovýchodu, odkud zvuk přišel. Druhé zavytí následovalo skoro hned. Vaši vzpomínku na setkání s krysovlkem přerušilo třetí zavytí, nepatrně hlasitější ale s podtónem bolesti.
A potom jste spatřili, jak mezi vrcholky stromů něco tmavého proletělo vysokým obloukem nad třiceti sáhy travnatého pruhu a dopadlo to doprostřed silnice. Díváte se na divnou hromadu, hodně přes sto sáhů od vás. Mezi tím z lesa vyletělo něco podobného a dopadlo vedle první hromady. Když se druhá hromada nepatrně pozvedla a od ní se opět ozvalo zavytí, uvědomili jste si, že jsou to velká vlčí těla.
Dark se napjal a kromě jeho vrčením slyšíte krátký dusot podobný tomu, který vás ráno probudil. A potom se z lesa pomalu vynořil velký černý jelen. Podle vzdálenosti odhadujete, že hlava na silném krku je asi čtyři sáhy vysoko. Rozložité parohy sahají ještě další dva, možná dva a půl sáhu výše. I když jejich šířka je úměrná velikosti zvířete, nezdá se, že by jelenovi překážely. Když procházel mezi stromy na okraji lesa, máte pocit, že se parohy nehmotně prolínají skrze větve. Potom jelen vystoupil ze stínu a vy i přes denní světlo vidíte jak špičaté konce parohů obklopuje blýskavá fialová záře.
Jelen pomalu došel až na cestu. Když jeden z vlků znovu nadzvedl hlavu, jelen do ní prudce kopl. Potom zvolna natočil hlavu k vám. Stojíte jakoby zkamenělí a jen pozorujete podivnou scénu. Jelen ukročil a záře kolem jeho parohů pohasla. Nabral jednoho vlka a vyhodil ho do výšky. Když vlčí tělo začalo padat zpět, prudkým trhnutím hlavy parohy kmitly vzduchem a úder mrštil vlka přes travnatý pruh na západní straně silnice. Vlčí tělo proletělo vysoko nad vrcholky stromů a zapadlo hluboko do lesa. Jelen zahrábnul nohou do povrchu silnice a stejným způsobem poslal do lesa i druhého vlka. Když sešel z cesty do trávy, hlasitě zafrkal a jeho paroží znovu začalo fialově blýskat. V polovině travnatého pruhu se zastavil, přikrčil a potom mohutným odrazem přeskočil až k lesu a ztratil se mezi stromy.

Spokojeně pochoduji pár kroků za krolly. Další slunný den mi vlívá energii do celého těla. Během chůze stále pozoruji elfku, jak jistě pochoduje, ani jednou nezakopne o vystouplí kámen nebo o vykotlanou díru v zemi.

"Tucco, užívej si poklidné chůze. Nikdy nemůžeš vědět, co nás v tomhle lese může překvapit. A co nás potká ve městě, až dorazíme, to už nemůžeme ani hádat."

"Mám už nějakou tu tisícovku mil v nohách, chůze mi nevadí, ale... je to strašná nuda..."

Hospoda...to je to posledné na čo by som teraz myslel...skorej by som sa chcel dostať z tohoto prekliateho lesa, i ked les mám rád no tento mi naháňan strach poviem si akosik pre seba apokračujem s ostatnými po ceste...Noc prebehla pokojne, ani sa mi to nechce veriť po mojich doterajších skúsenostiach z týmto lesom... pomyslím si

Tak ako zvyčajne, držím si miesto za krollmi, ktorých kroky sú natoľko dunivé, že palicu vlastne ani nepotrebujem.. Napriek tomu, hádam už iba zo zvyku si ňou stále klopkám pred sebou, keď sa ku mne donesie trpaslíkov krik...
Zakričím mu späť "Súhlasím, nejakú hospodu by som tiež privítala.. Vlastne akúkoľvek civilizáciu.."
Koľko to ešte bude trvať, začínam toho mať dosť, rozmýšlam, že sa vrátim.. ;)

Mlčky ukrajuji svými krátkými kroky míli za mílí, zaostávajíc několik sáhů za čelem družiny, kde rázně pochodují velcí krollové.

"U všech Stínů!" křičím ze zadu. "Jak daleko je to zatracený město? A co nějaký zájezdní hostinec! K čertu!!" hudruju a zamračený se napiji ze svého měchu. Záhy se šklebím ještě víc. "U všech Stínů! Hlubinný červ aby to sžral! Pivo došlo, všichni pojdem..." hartusím, zatímco připevňuji prázdný měch zpět na přesku.