Barevná srdce (143 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Slunce svítící proti vašim očím vám připomene, že odpoledne přechází v podvečer.
Před vstupem jste letmo obhlédli police po obou stranách vchodu. Pár svazků různých řemínků, dřevěné pomůcky do domácnosti, plátěné pytlíky s různými plody. V levé výloze několik nožů a dílenské nářadí. Za tím na podstavci kožená čapka, trochu připomíná jednoduchou helmici a vedle tmavý klobouk. Pravá výloha nabízí potravinové suroviny - různá koření a další drobné sušené plody z lesa i ze zahrady.
Když jste vešli, obrátil se k vám za pultem stojící muž. Přes krátkou hnědou košili má zapnutou vestu s řadou malých kapes. Další muž v obyčejné haleně přes kalhoty, asi podomek, pečlive umetá podlahu a vás si zdánlivě nevšímá.
Muž za pultem na vás pohlíží s otázkou v očích, jeho ústa však zůstávají zavřená.

"Najedli jsme se výtečně, to ano. Ale jestli máme znovu vyrazit do toho lesa, měli bysme si i někdě naplánovat nocleh, nerad bych, aby padla tma, až budem uprostřed těch ďábelských trnů....."

Pomalu vyrážím k obchodu, kam nám ukázali.

Běžte do obchodu a sluha pána Rynhema přivolá.
Potom se postavil u dveří, zatímco jeho druh vešel dovnitř, aby také něco pojedl.

Hostinský vám ukázal tabulku s účtem.
jídlo:
Vepřová nebo jelení pečeně s chlebem...5 st
Velký Farin navíc klobása a calty...1 st 6 md
Leaf jedna calta...2 md
pití:
voda k jídlu zdarma
1 pivo...4 st
Simon 3 piva...11 st 5 md
Gwarg 4 piva...15 st 5 md

Chvíli jste vzájemně cinkali mincemi, ale nakonec hostinský lehce kývnul na strážného. Ten počkal, až jste si pobrali svoje věci. Napřed vám s přátelským úsměvem přidržel dveře a potom vyšel za vámi. Venku ukázal do rohu náměstí na dům pána Rynhema.

No, jak jsem to pochopil já, tak tady asi ten klenotník není a my budem muset zase zpátky na cestu skrz ten hustej les. řeknu k družině a začnu se zvedat k odchodu...

Ale ta cesta za to stejně stála, takhle dobře jsem se už dlouho nenajedl. přidám na konec.

Mírně se na znamení pozdravu pokloním a pak se vrátím k našemu stolu.

"Tak slyšeli jste? Ta bestie byl nějaký Krysovlk či jak to radní nazval. Asi jsme měli štěstí, že jsme si v noci ustlali na správném místě. Jestli někdy znovu potkám toho hostinského, budu mu muset poděkovat."

"Co se našeho dalšího plánu týče, doporučili nám se zeptat modrého radního, který bydlí zde na náměstí. Takže pokud chceme dále hledat toho klenotníka, měli bysme vyrazit za tím radním."

Když domluvím, chopím se piva, které jsem tady nechal, než jsem vyrazil za radníma.

Celou dobu naslouchám rozhovoru, trpělivost je mi vlastní, takže mi to nedělá problémy.
Když vidím vojákovu s akrobacii s halaprtnou lehce se pousměju.

Radní odejdou a ja se tázavě podívám na družinu.

Během řeči radního se otevřely dveře a do sálu vstoupil muž v obyčejném vesnickém oblečení. Uctivě se poklonil radním a potom rukou kývnul na strážného. Ten mu mlčky podobně rukou odpověděl. Když radní zmlknul, přistoupil muž blíže a obrácený k bílému radnímu promluvil.
Pán Rynhem vás pozdravuje. Před chvílí dorazil a omlouvá se, že se nemůže hned dostavit. Vysvětlí to osobně. Má přijít na radnici nebo sem?
Až půjde, tak uvidí, kde stojí strážní, odpověděl mu strohým tónem bílý radní. Podomek se uklonil a odešel.
Pán Rynhem je v Nalíkově modrým radním. Tak k němu můžete vyrazit.
Když ještě důrazně dodal,
nezapomeňte zaplatit, strážný udělal krok do volného místa a jeho halapartna najednou zasvištěla v několika zvlněných kruzích kolem jeho hlavy a těla. Jeho ruce se přitom téměř nepohnuly. Potom krátce hvízdnul a zůstal stát u dveří.
Příkaz radního doprovázený krátkou ukázkou cviku s halapartnou jste pochopili velice dobře.
V této chvíli už asi s radními není třeba více mluvit.

Krysovlk - tak té bestii říkají místní lidé a uhlíři z osady u velké cesty. Možná v kronikách v Haraqě a v Tarambe jsou i jiná jména. Radní se napil a hned pokračuje v řeči.
Na práci jste měli přijít tak před dvěma týdny. Chystali jsme roční stádo ovcí a na doprovod je vždy třeba silných paží. A se zbraní jsou ještě lepší. Však za rok to můžete zase zkusit. Nebo později v létě až budou žně, a s přátelským úsměvem dodal, ale na to nemusíte být dobrodruhem.

"Krysovlk?" Zopakuji po radních jméno toho přízraku. "Doufám, že už se s ním znovu nesetkáme." A jen při té představě se zachvěju.

"Dobrá, zkusíme se zeptat modrého radního, zda-li nám o tom klenotníkovi poví něco více. Ale ještě než vyrazíme, nevíte o nějaké práci, která by vyžadovala několik dobrodruhů? Přeci jen než vyrazíme dál, mohli bysme si něco přivydělat."

"Fujtajbl po tomhle se budu muset posilnit."

Řekne Simon zjevně zcela vážně a objedná si u hostinského hnedle velký tuplák piva a hned jakmile mu ho přinese začne z něj velkými doušky upíjet.

Kroll Leaf potichu sedí u stolu a popíjí svůj pohár vody. Pozorně naslouchá rozhovoru svých společníků s radním a snaží si zapamatovat celý dialog....Bohužel mu to mc nejde....

Bílý radní se odmlčel, ale jeho soused hned navázal.
Umí si přivolat vlky z okolí a ti se potom rvou až do konce. V minulých časech se několikrát různí dobrodruzi pokoušeli to monstrum najít a zničit. Nikdo už pak o nich nikdy neslyšel. Možná tu bestii i našli, ale určitě ji nezničili. Spíše ona zabila je.
Nevíme proč, ale nikdy nevyjde z velkého lesa ven. Asi je to naše spása. Za dne se ta potvora neobjevila už desítky let. Jestli půjdete lesem zpět k silnici a pak do města, měli byste vyrazit za úsvitu. Abyste velkým houštím prošli kolem poledne.

Při Farinově řeči se radní na sebe podívali a do jeho posledních slov sklouzlo z jejich rtů téměř neslyšně
...Krysovlk...
Vaše štěstí bylo větší než si možná umíte představit, pronesl vážným hlasem bílý radní.
Pověsti lidu i zapisy v kronikách vypráví o děsivém monstru s tělem velkého vlka a krysí hlavou, kterému obyčejné zbraně neublíží. A jako přízrak je prý zcela nezranitelný. Pokud jste se s ním opravdu setkali, je s podivem, že tu jste a jak se zdá i celkem v pořádku.

Hobit nejdříve naslouchá rozhovoru jeho nových přátel s radními pak se zavrtí na židli až skoro spadne a koukne na zbytek.

"Víte co? Rychle si mezi tím než to s radními vyřídí skočím pro věci abych tu nechodil tak nalehko a pak nezdržoval. Budu se snažit spěchat ,ale kdyžtak na mě počkejte možná se to zdrží... to víte kouzleník mě jistě bude zpovídat."

Řekne mile a seskočí ze židle. Simon udělá lehkou polonu. "Tak já běžím pro ty věci." Vyhrkne ze sebe a rychlým krokem vyjde z hostince.

Po asi čtvrthodině se ve dveřích objeví udýchaný hobit. Vypadá teď ještě tlustší než předtím a říkáte si ,že to snad ani není možné. Vypadá ,že má v pase dokonce víc než Farin. V ruce si nese klasické dvouzubé vidle úměrně zkrácené k jeho postavě a přez rameno má velký vak. Příjde ještě těžce oddechujíc ke stolu a odloží si.

"Tak sem zpět byla to docela chvilka ne?" Zazubí se Simon na celé kolo.

"Kožešiny nebo hlavy jsme nedonesli." A trochu omluvně se podívám na Elemara. "Přeci jen jsme se nechtěli v lese příliš zdržovat. Takovéhle překvapení uprostřed noci člověka přesvědčí, že by si měl pospíšit."

Pak zavzpomínám víc na onu noc:"To stvoření, o kterém jsme se zmínili, připomínalo svými tvary vlka, ale vlk to určitě nebyl. Musel to být nějaký zlý přízrak. Kdyby mi o něčem takovým někdo ještě před pár dny vyprávěl, tak bych mu nevěřil. Z toho zjevení přímo sálalo zlo a měli jsme velké štěstí že nás síla dobra ochránila. Jinak bysme tady teď s vámi nemluvili...."

Trpaslík se nad poznámkou elfa zašklebí a odfrkne si. Pak si bez ostychu dopřeje několik dalších doušků zlatavého moku. Nic ale neříká.

Elfové! Všecho znaj, všechno vědí, ale když jim skřet ze zadu podřízne hrdlo, tak se diví, zatracená špičatá ušiska z lesa.

Nadpřirozeného, říkáte?A zlý les?Mistře trpaslíku, skoro si začínám myslet, že moc pijete

Elf se významě podívá na tvůj korbel.

Když se nad tím zamyslím, výkony některých mých kolegů, taky někteří lidé považovali za práci nadpřirozených sil

Elf se pousměje a znovu upije ze sklenky s vodou. Když se nad tím tak zamyslíte, tak je to poprvé, co jeho tvář opustil kamenný vyraz. Ovšem jen na okamžik a ihned se zase vrátil do normálu

Modrý radní má dům tady na náměstí. Je to ten velký v rohu náměstí, s obchodem v přízemí.
Radní naznačil rukou směr k domu. Určitě tím myslí ten, na který jste se dívali, než jste vešli do hostince U radnice.
Zeptejte se, jinak vám asi nikdo jiný neporadí.
Bílý radní se znovu naklonil vpřed.
Co myslíte tím, že jeden vlk byl zvláštní?

Pozriem na radného ktorý sa pýta ako posledný...Ano bolo ich viacej, bol tam i jeden zvláštny vlk ale myslím že v tom lese žije viac takých zvláštnych tvorov...

Pomyslím si že by o tom mohli niečo vedieť a pokračujem

Ten modrý radný kde býva ak by som sa smel spýtať? Šli by sme ho navštíviť a pozhovárať sa s ním či nevie nič blyžšie

Potom sa zastavím, na okamih zamyslím
Som vrave že kožušiny by sa dali predať...

POtom pokračujem
Do Nalíkova sme prišli pre to, že sme sa v hostinci za lesom dozvedeli o tom klenotníkovy, mal byť odtialto...