Barevná srdce (29 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Dobrý nápad, pane Almi Zlaťáku. Už moje vousatá prabába říkávala: Co si zaplatíš, to si taky sníš! A já říkám: a taky vypiješ!" zazubím se a jen na okamžik se zasním při pomyšlení na zlatavý mok.

Zpozorním, když ve světle lucerny zahlédneme jakési stíny. Zdá se, že se to nehýbe, snad nějaká věc, otočím se tak k válečníkovi.
Snažím se zahlédnout, na co to barbar ukazuje.
"Cože? Co tam vidíte? Hlavně opatrně s tim!"

Příjdu blíž ke stěně. A posvítím si pořádně na stěnu do výšky svých očí, což je asi půl metru nad hlavou GWarga.

"Tu kamínek, jiný než ostatní. Trochu on venku. Před stěnou. Rozumět tomu někdo?"pravím společníkům a posvítím na kamínek více.

Od dvojice u dveří se ozvalo několik tichých kovových cvaknutí, jak Almi rozložil postranice a tři strany lucerny jimi zakryl.
V místě, kde s Tarkem stojí, se trochu zešeří. V příštím okamžiku ale z lucerny vyrazí jedinou nezakrytou stranou silný proud světla. Hravě překoná celou délku místnosti a na S zdi kousek od SV rohu vykreslí jasnou oblast.

Almi přejel nejprve nad zemí stěnu až k místu, kde stojí Gwarg se Swannem a potom ve výši kolem dvou sáhů zpět k rohu.
Když už jste zaplatili za takovou lucernu, tak by byla škoda nepoužívat ji tak, jak situace žádá, zahlaholil Almi a podobně přejel světlem sem a tam po V zdi.

Nakonec zamířil světelný proud do JV rohu a začal na ni svítit smětem ke dveřím.
Když světelná stopa byla zhruba dva sáhy od rohu, zahlédli jste tam cosi na podlaze, těsně u zdi. Almi namířil lucernou přímo na nález, ale i tak nemůžete na tu vzdálenost rozpoznat, co vlastně vidíte.
Nejvíce vám to připomíná dlouhou hromadu nějakých tmavošedých hadrů.

Počkejte, křikne Almi a protože sebou překvapeně trhnete, dodá ještě, už normálním hlasem, jen na chvilku.
Na tváři se mu kmitne omluvný výraz.

Počkám, než barbar zapálí svoji pochodeň a pak se k němu přidám: "Počkejte pane urostlý Swanne! Projdu místnost s vámi." Vydám se za svalnatým válečníkem, přitom si odepnu štít a pevně ho sevřu ve své mozolnaté dlani. V druhé ruce stále svírám válečné kladivo.
"Pane Tarku, vy se možná držte zde s panem Almim Zlaťákem, než to tu zběžně prohlídnem. Chci se ujistit, že nás tu nečeká žádné nepříjemné překvapení. Pak můžeme začít dumat, jak se odtud dostat. Tuším, že dveře se lacino neotevřou." tvář se mi zkřiví do ponuré grimasy, něco mezi zoufalstvím a odporem.

Vykročím směrem do šera druhé poloviny místnosti. Jdu pomalu krok za krokem podel severní stěny. V jedné ruce louč a v druhé ruce tasený meč.
Kontroluju vše od stropu až po zem, ale né nějak detailně spíš tak nahrubo zda na něco nenarazím. Srdce mi tluče čím dál více a s napětím co skrývá přítmí této místnosti.

Obě pochodně, Swannova a Tarkova, vaše nejbližší okolí dostatečně osvětlují. Zatímco se ohlížíte kolem sebe, Almi na lucerně rozkryl všechny postranice a tak ode dveří vidíte dobře až k SZ a JZ rohu místnosti. Almi sklonil hlavu k závoře, obešel ji a prohlédl ji i z druhé strany. Nic ho na ní nezaujalo a tak ji překročil zpět k vám. Pak pozvedl ruku s lucernou nad hlavu a pomalu jí zakýval do stran.
Druhá polovina místnosti se ztrácí v šeru. Protilehlou V stěnu spíše jen tušíte.

Trochu napjatí ztichnete, ale slyšíte jen praskavý zvuk dvou hořících pochodní a vlastní dech.

tech
Odjíždím na víkend mimo dosah i-netu.
Pokračování příští týden.

Přeji vám hezké dny.

Otočím se ke svým druhům a už trochu ironicky povídám
A je to tu znova, zase ta samá situace, ten kdo nás tu drží se nejspíš vyžívá v hádankách a schovávačkách. tak čim začneme tentokrát? Asi to tu zase pořádně prozkoumáme, každej si vezmeme jedno světlo a projdeme to tu, aby jsme věděli co tu kde je.
Sundám si ze zad batoh a podivám se kolik že mám vlastně ještě loučí, abych věděl, jak dlouho ještě se světlem vydržim.

tech
Náčrt místnosti dodám do pátku.

Když se neděje nic neobvyklého, udělali jste několik dalších malých kroků dovnitř místnosti. Vtom se světlo lucerny zakomíhalo a současně Almi hekl, protože o něco zakopnul.
Rychle jste se všichni otočili a Almi se sehnul k podlouhlému předmětu na podlaze. Jak přiblížil lucernu, vidíte silný trámek opracovaný z nějakého hnědočerveného dřeva. Chvíli na předmět hledíte a právě když jste poznali těleso závory, ozvalo se za vašimi zády nepatrné klapnutí.

Zatímco jste prohlíželi závoru, dveře se zcela potichu pohnuly. Klapnutí při jejich zavření doplnil jen zvuk kovového cvaknutí západky zámku.

Možná si na dveře, které se samy zavírají, začínáte pomalu zvykat. Jen jste se otočili a krátce na zavřené dveře pohlédli. Po objevu závory vás ani nepřekvapilo, že po obou stranách dveřních rámů jsou pro závoru do zdi zasazené silné železné držáky.

Koukli jste jeden na druhého a s pokrčením ramen jste se mlčky shodli, že na dveře a pokusy o jejich otevření zřejmě bude ještě času dost. S tím jste se otočili zpět směrem do místnosti.

A14: (mapy)
Místnost je obdélná, asi osm sáhů široká. Jak po délce šero houstne, ztrácí se její V stěna skoro ve tmě. Odhadujete, že je alespoň dvacet sáhů daleko. Zdi tvoří obdélné a čtvercové bloky, jednu až dvě dlaně velké. Povrch kamenů je dobře opracovaný a tak vyniká jejich různé světlé a tmavé zbarvení. Podlaha je vyskládaná z hladkých dlaždic. Půlsáhové čtverce jsou z tmavé žuly. Dobrých pět sáhů nad podlahou je strop ze silných dřevených trámů.

V místnosti nejsou okna.

Tark sklo­pil po­cho­deň dolů. Kam až do­sví­tí její pla­men, je vidět tmavé dlaž­di­ce. Potom, sle­do­va­ný ostat­ní­mi, udě­lal další opa­tr­ný krok a s po­zved­nu­tou po­chod­ní se oto­čil a pro­hlí­ží stěnu v okolí dveří.
Prošli jste za ním. Almi vztyčil ruku s lucernou do výšky a v tomto silnějším světle hledíte kolem sebe.

Tark stiskl kliku, zatlačil do dveří a ty se o kousek pohnuly. Po zkušenostech z předchozích místností zamíříte pohledy na nepatrnou škvíru mezi dveřmi a dveřním rámem. Jak Tark dál zvolna tlačí do dveří, škvíra se pomalu rozšiřuje, ale zůstává tmavá. Ihned vám dochází, že v nové místnosti asi nejsou "okna", nebo jsou a venku je noční tma.
Tark pustil kliku a zapálil novou pochodeň. Potom znovu pozvedl ruku ke klice, na krátkou chvilku počkal a když nepřidržované dveře nejevily snahu se zavřít nebo vůbec se samy pohnout, znovu se do nich opřel. Přestože dveře připomínají hromadu kamení naskládaného do železné mřížky, nezdá se, že by Tark musel do nich tlačit nějakou velkou silou.

Za tichého skřípění se dveře úplně otevřely.

Než udělám další krok do nové místnosti, zapálim si louč a opatrně nakouknu. Při světle louče toho neni moc vidět, ale případné nebezpečí z bezprostřední blízkosti bych viděl. Strčim do dveří, aby se otevřeli naplno, posvítim na podlahu, jestli tam neni nějaká překážka či past a udělám další opatrnej krok do místnosti. Opět zkontroluju všechny strany a tentokrát i strop. Pak se otočim na ostatní.
Tak dem, ať se ty dveře nezavřou a já tu nezůstanu sám.
Pobídnu je, aby se hli a nečekali až zahřmí.

Sevřu pevně kladivo v ruce a kývnu na staršího muže:"Zkusme to, pane Tarku."

Co dalšího nám Starý Hrádek přichystá? derou se nepříjemné myšlenky na povrch, přesto se soustředím na jakékoliv případné nebezpečí.

Nachystám si zbraň. A připravím se do bojové pozice naproti dveřím připraven na nečekaný útok z další místnosti. Nohy pevně stojí na zemi prsty na rukou nervozně svírají jílec meče. Oči soustředěné skrze dveře na možné nebezpečí.

Hlavou pokynu na znamení, že já jsem připraven a že mohou případně společníci dveře otevřít.

Tark přibližil ruku k šedému klíčku vlevo, zvolna, jako kdyby čekal, že klíček uskočí nebo se ztratí. Avšak klíček setrval na místě a Tark ho bez problémů sevřel mezi prsty. Jakmile pohnul rukou směrem ke dveřím, druhý klíč náhle zmizel.
Zatímco se překvapeně díváte na prázdné místo, Tark vložil klíček do klíčové dírky a zkusil s ním otočit. Jakmile klíček dosedl do zámku, jeho šedý povrch se zaleskl. Pak náhle Tark ucuknul rukou zpět a vy jste zahlédli klíček, jak se sám otočil a za zvuků kovového klapnutí zmizel.

Tark pozvedl ruku ke klice a natočil se k ostatním. V jeho pohledu se nese otázka: Jdeme dál?

Když náhlý proud jiskřiček zmizí, otřepu se, jako kdyby se do mě zařezal mráz.

"U všech Stínů!" zavrčím, jako už mnohokrát předtím. "Až se mi dostane pod ruku ten, kdo se tu za vším skrývá a pohrává si s námi, rozhodně mu do úsměvu nebude!" odfrknu si.

"Když přiblížíte ruku ke klice, pane Tarku, tak se tam prostě objeví. Jen zkuste nějaký vzít, nebo nejlépe oba. Zřejmě jen tak se odsud dostaneme dál."

"Možná to chtít víc síly, když tlačit ty dveře." prohlásím když vidím marně se snažicího Tarka.