Barevná srdce (30 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Almi se natáhl k otvoru nad sebou a podařilo se mu zachytit klíček konečky prstů. Potom napřáhl ruku před sebe, aby si ho prohlédl.
Vtom šedý klíček zjasněl a rozzářil se. Z jeho stříbrného lesku vyrazily proudy malých jiskřiček a zamířily k vám. Každého z vás obklopil jeden z proudů a jiskřičky zavířily kolem vašich postav.

Znovu zažíváte ten pocit, že někdo stojí kousek před vámi a pomalým vážným pohledem si vás zvolna prohlíží. Klíček jakoby se na Almiho dlani sám trochu pohnul. Pak se jiskřičky náhle stáhly zpět ke klíčku, ten zmatněl, zešedl a zmizel.

tech
Odjíždím na prodloužený víkend mimo dosah i-netu.

Přeji vám hezké dny.

"Uch..další překvapení. Klíček?" zachmuřím se. Objev je sice nadějí, že se odtud dostaneme dál, ale kdo ví, co dalšího si na nás Starý Hrádek přichystá. A pomůže nám vůbec ten klíček?

"Dokážete ho vytáhnout, pane Almi Zlaťáku? A vidíte nějakou klíčovou dirku?"

Almi přistoupil těsně ke dveřím a opřel se o ně rukou, ve které drží lucernu. Pak zvedl ruku s kostkou a když se postavil na špičky, dokázal kostku nastrčit na okraj otvoru. Na chvíli se uvolnil a potom znovu na špičkách přitiskl přední stěnu kostky. Ta zcela lehce zajela pomalu do otvoru.
Ve světle lucerny, kterou Almi znovu zvedl do výšky, sledujete kostku, jak pokračuje v pohybu dál do otvoru, jako by nebyl ukončený. Po chvíli je zřejmé, že kostka se sune dál a dál do nitra dveří.
Její přední strana je nyní mnohem hlouběji než předtím byla zadní stěna původního otvoru. Náhle jste zaslechli tiché klepnutí a v novém, větším otvoru se objevil nevelký šedý klíček.

"Možná by to mohlo být ono. Ale v tomhle proklatým hrádku? Kdo ví." zabručím a očima prohlížím podivné dveře.

"U všech Stínů! Asi nám nic jiného nezbyde, než tam tu cihličku vložit."

Almi se rozhlédl kolem sebe, potom postoupil o krok a zvedl ruku s lucernou přímo nad hlavu. Při jeho hobitích rozměrech tak dostal lucernu skoro do stejné výšky, jako je otvor ve dveřích.
Dobře tak nyní vidíte, že otvor je prázdný.

Hele
skoro křiknu a ukážu rukou na podivnou mřížku ve zdi,
to b ymohlo být naše místo pro cihličku, posviť tam pořádně a pojďme to pořádně prozkoumat.

Almi se na chvilku zastavil a několika rychlými pohyby uvolnil postranice lucerny a složil je, aby lucerna svítila rovnoměrně kolem dokola.
Za chůze nyní lépe vidíte na své nejbližší okolí.
Aniž by vás někde cokoliv zaujalo, došli jste tak až k V zdi, postavili se proti dveřím a začali je prohlížet.

Dveře tvoří mozaika těsně k sobě sesazených kamínků různě šedých odstínů. Celou plochu dveří překrývá kovová síť. Tenké železné dráty vypadají jako vbité do povrchu mozaiky a vytvářejí čtvercovou mřížku.
Na svislé ose dveří, asi jeden a půl sáhu nad podlahou, část mřížky chybí. V tomto místě vidíte ve dveřích nevelký hranatý otvor.

Jdu za Gwargem s loučí v ruce, abych mu svítil. Nějak mě zatim vůbec nenapadá, jak by se cihla dala využít, tak se jen rozhlížim kolem, jestli něco neobjevím.

S tichým souhlasem následujete Gwarga směrem ke dveřím a mezi kroky přemýšlíte nad situací.

Přece jenom, co kdyby někoho něco napadlo. A kdyby ne, tak u dveří se uvidí.

"U všech Stínů!" zavrčím, "Kdyby to byla velká cihla, možná tím dveře vymlátíme jak beranidlem. Ale co s touhle kostkou? Může to být klíč?" zeptám se spíše řečnicky, neočekávajíc odpověď. Zdá se, že jsou i ostatní bezradní.

"Zkusme prohlédnout dveře. Pak si můžem lámat hlavu, jak se odtud dostat." pokrčím rameny a jdu ke dveřím, podívat se, jestli vlastně mají kliku, případně klíčovou dírku, a zda-li se dají otevřít.

Gwarg opatrně uchopil kostku do konečků prstů, začal ji ze všech stran obhlížet a pak ji ještě zkusil potěžkat. Nakonec ji s pokrčením ramen vrátil Almimu zpět.

Pohlédli jste na sebe, ale nikdo se nepřihlásil s nějakým nápadem, co tady dělat dál. Letmo jste přejeli pohledem po zdech a nakonec se zvolna otočili k V stěně se dveřmi, kudy jste sem přišli.

Zatim jen pozoruji Gwarga a Almiho a čekám jestli na něco přijdou a nebo je něco napadne, sám jen obhlížim okolí.

tech
Do konce příštího týdne budu mimo dosah i-netu.

Přeji vám hezké dny.

"U všech rarachů! Co je zas tohle za čertovinu?" zabručím rozmrzele.

"Co s tím budem dělat? Jak tím otevřem dveře?" zamýšlím se nahlas a jdu si lépe prohlédnout kostku, kterou Almi vytáhl.

Almi udělal ještě jeden krok, vytáhl svoji dýku a zamířil proud světla přímo na škvíru. Natočil hlavu a přiblížil ucho. Když nic neslyšel, vložil čepel do škvíry a pomalu ji zasunul dovnitř. Vešla se tam celá, aniž by hrot narazil na zadní konec otvoru nebo nějakou jinou překážku uvnitř. Almi trochu zakvedlal dýkou sem a tam. Po chvilce dalšího naslouchání zavrtěl hlavou a se slovy Nic tam neslyším, dýku vytáhl a uložil zpět do pochvy.
Potom se nadechl a zastrčil do škvíry prsty. Zkusil nejprve zatlačit a pak lehce trhnul k sobě.
Ozvalou se tiché klapnutí, cihla se vyklopila a za ní se objevil hranatý otvor asi půl sáhu hluboký. Ve světle lucerny se něco zalesklo na jeho konci, Almi po tom zvolna sáhl a když vytáhl ruku ven, držel v ní dvě zlaté a dvě stříbrné mince. Almi je s potěšeným úsměvem zastrčil do kapsy, pohlédl znovu do otvoru a ještě jednou tam sáhl. Pak ukázal další nález.
Na otevřené dlani mu ležela nevelká kamenná kostka. Každá opracovaná hrana má skoro tři prsty na délku, světlou barvou se kostka podobá kamenům v podlaze a ve stěnách i cihle, která původně otvor zakrývala.
Už tam nic jiného není, žádný klíček...

"Nečíhám tam nějaká útrapa?" zavrčím podezíravě.

"Prohlédnete to pane Almi Zlaťáku? Jistě se v takových věcech vyznáte. Když budeme mít štěstí, mohl by tam být klíček."

Almi postoupil blíže a pozvedl lucernu ke stěně.
V proudu světla je runa jasně zřetelná.

Nevelký otvor v cihle pod ní vede do hloubky zdi. Samotná škvíra je vidět dobře, avšak kvůli její malé výšce nelze rozpoznat, co se v otvoru ukrývá.

"Ha, krtek v díře!" zaraduji se, když spatříme runu a škvíru ve zdi.
"Možná to za to skutečně stálo, vypořádat se s tou nemrtvou chátrou. Že by naše cesta vpřed? Pane Almi Zlaťáku, pojďte s lampou prohlédnout tu škvíru, jestli tam není klíček."

// sry, ale opouštim tuhle jeskyni, nějak nestíhám a proto mi to přijde blbý tu bejt a při tom nebejt.