Barevná srdce (50 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"U všech stínů!" zabručím. "Chcete snad aby se tady ten sajrajt někde plazil a skočil vám třebas na hlavu? Já teda ne!" zavrtím rozhodně hlavou.

"Měli bychom to zapálit dřív, než to ze sebe všechen olej setřese. Cestu ven nám to asi neukáže. Dáš mi tu pochodeň?" otáži se znovu elfky. "Jen to zapálím."

"Souhlasím," zareaguji na Elienai návrh. "A co takhle TO sledovat? Třeba se to zase dá do pohybu a pokusí se to dostat od nás co nejdále. V tom případě by nám to mohlo ukázat dveře. Uznávám, není to zrovna jisté, ale za pokus to stojí, ne?" Vyhlídka na to, že budu muset další chvíle trávit ve tmě a v blízkosti něčeho, co se mi ani trochu nezamlouvá, mi trochu zvedala žaludek. Nicméně pořád jsem doufal, že nebudu muset po tmě ohmatávat studené stěny ve snaze najít východ. Co kdyby tady takových věcí bylo víc. Nemuselo by to příště dopadnout tak dobře. Tázavým pohledem přejíždím ostatní.

"No to teda ne!" ohradím se. "Vždyť je to skoro poslední světlo co máme. Nebo máš ten bágl plnej olejů?" Naštvaně si trpaslíka měřím od hlavy k patě.
*Já to věděla...*
"Stejně se to už nezdá nebezpečný. Najdeme nějaký dveře a vypadneme odsud." Zní mi to jako dobrý nápad. Do tý doby než si uvědomím, že dosavadní hledání dveří, vlastně jakéhokoli východu, bylo absolutně beznadějné. Ale stejně mu tu pochodeň nedám.

tech
Do pondělí budu mimo dosah i-netu.

Přeji vám hezké dny.

Když Elienai převezme lampu, zasunu své válečné kladivo do poutka na opasku. Pak sejmu ze zad svůj štít a za držadlo ho pevně uchopím v ruce. Druhou ruku napřáhnu k elfí dívce. "Tak, a teď tu pochodeň."

Stojím nad skvrnou s druhou pochodní a vůbec ji nehodlám obětovat. Na křiknutí trpaslíka se otočím a přejdu k němu.
Vezmu od něj lucernu, pochodeň pevně svírám v druhé.
*To by mě zajímalo jak... Tuhle mu nedám.*
Stejně mi ta skvrna nepřijde už tak nebezpečná jako prve.

"U všech Stínů!" zakleji, když elfkou vržená pochodeň zhasne.

"Pojď sem!" křiknu na ni a pozvedám ruku s lucernou. Zřejmě ji chci elfce podat a sám se pokusit skvrnu zapálit.

Pochodeň dopadla na okraj skvrny, přetočila se, zbytek její hlavy se rozlomil a zhasnul.

Ve světle lampy a zbylé pochodně vidíte, že skvrna se přestala posunovat. Předcházející vlnivý pohyb jejího povrchu se změnil v malé avšak rychlé otřesy.
... možná se tak skvrna snaží zbavit se té části oleje, která na ní ulpěla ... možná se chystá k něčemu jinému ... kdo ví ...

Elienai znovu uchopila každou pochodeň zvlášt, tou skomírající se rozmáchla a mrštila ji na skvrnu.

V ku­že­lu svět­la vr­ha­né­ho lam­pou jste za­hléd­li, jak sebou skvr­na škub­la. Pla­men po­chod­ně téměř uhasl, ale kus okra­je skvr­ny pod ním se změ­nil v tma­vou plac­ku.

V dal­ším oka­mži­ku nad skvr­nu vy­le­tě­lo ně­ko­lik cá­kan­ců oleje. Ně­kte­ré do­padly na její po­vrch a část se roz­střík­la na pod­la­ze a zdi kolem ní.
Eli­e­nai měla z blíz­ka větší štěs­tí nebo lepší mušku. Tak jako tak, lah­vi­ce se ro­ztříš­ti­la téměř upro­střed skvr­ny a zby­tek oleje se roz­lil po jejím po­vrchu.

Při Marcusových pokusech s olejem se jen nervózně ošiju. Nic ale neříkám. Možná si sám nejsem jistý svým vlastním vrhačským uměním, možná jen prostě nechci nic říkat.

"Tak už to spalte, sajrajt. Musíme odsud vypadnout."

"Není to tak lehký," reaguji mírně podrážděně na připomínku Elienai. Snažím se trefovat dle požadavků, ovšem v dané situaci, konkrétně mám na mysli osvětlení, místo a způsob distribuce oleje, se mi to opravdu moc nedaří.
"Ale jistě, jak je ctěná libost," předám láhev a udělám pár kroků vzad. Opět si seberu svoji hůl a se zájmem pozoruji dění před sebou. Ani mě nenapadne rozhlídnout se kolem sebe či si v hlavě opět připravit nějaké to kouzlo.

"Bohové!" V duchu zaúpím, jakoby mi někdo přišlápl kuří oko. "Zkus s tím neplýtvat!" Cákance oleje nazdařbůh rozeseté všude možně, jen ne na té slizké hnusotě, drásají mé už tak napnuté nervy.
"Tady, tady!" snažím se nasměrovat Marcucovo úsilí správným směrem. Bohužel, nebo bohudík, se mi nezdají jeho reakce tak pohotové, jak bych si přála. "S dovolením..." vezmu do volné ruky (v levačce teď mám pochodně, v pravačce olej) flašku, ve které ještě něco málo zbylo, a švihnu jí po chvilce míření na skvrnu. Hned jak se roztříští a vyplivne svůj obsah na sliz, udělám pár krůčků zpět a po další chvilce věnované míření hodím do louže oleje skomírající pochodeň.

tech
Odjíždím na týden mimo dosah i-netu.
Pokračování po 19.9.
Přeji vám hezké dny.

Pro mě nečekaná žádost Elienai mě poněkud zaskočila. Rozhodně se nedá říci, že bych pohotově převzal vak. Vlastně jsem na něj dokonce i chvíli pouze zíral, než mi došlo, co mám vlastně udělat. Ač nerad, pustil jsem hůl k zemi a ta hlasitě dopadla na kamenou podlahu. Obě ruce jsem sice pozdě, ale přece zaúkoloval převzetím vaku a hledáním oleje uvnitř. Když ho konečně naleznu, vytáhnu ho, otevřu a jak nejlépe umím, pokusím se nastříkat trochu oleje na skvrnu. Protože se však snažím moc nepřibližovat ke skvrně ani k Elienai s máchajícími pochodněmi, snažím se skvrnu pokropit z větší vzdálenosti než by bylo zdrávo a spousta oleje tak končí mimo svůj zamýšlený cíl. Nutno poznamenat, že v tuto chvíli je má hlava natolik rozhozena, že bych pohotově zakouzlit asi nic nedokázal.

Daewin 7. září 2011 15:59
//vítej ;)

Ahoj, zdravím všechny vespolek děkuji za přijetí a budu se snažit nějak včlenit do děje :)

Další seškvařené kousky skvrny dopadly na podlahu.
Jak sledujete elfčino úsilí, vidíte, že plamen té pochodně, kterou útočí na skvrnu, se zmenšil. Přece jen už pochodeň nějakou dobu hoří a narážením na stěnu se část hořlavého konce sedřela.

tech
Přibyla nová postava Daewin.

Podobně jako v předchozích případech berte postavu, jako kdyby šla s družinou z města Haraqa.

Začíná mě znervózňovat šnečí tempo, kterým se hrabu k nějakému pidi výsledku.
Chvíli se zdá, že Gwargův návrh s olejem totálně ignoruji. Nechce se mi totiž plýtvat olejem, kterého není zrovna nazbyt. A být po tmě tu vážně nechci.
Připálím ještě několik výběžků šplhajících odvážně po zdi. A rezignuji. Tohleto je setsakra na dlouho.
"Marcusi," vezmu obě pochodně do jedné ruky, druhou mu podám svůj vak. "Vytáhni olej a polej to." V tomhle boji vyhraje flaška oleje a obětovaná pochodeň. Doufám.