Druhá strana (117 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(18:34) Morigan: Dlouho se tam potom bavíme o léčení, hlavně s Nicolasem, ale ostatní poslouchají. "Škoda, mohl jsi zkusit vyléčit Garethova žebra," uvědomím si pak.
(18:35) Morigan: "Měl jsi polámaná žebra?" podiví se Bren´an. "Ze kterých schodů jsi to spadl..." zvedne obočí. Není vůbec hloupý.
(18:35) Morigan: "Z nebezpečných," ušklíbne se Gareth.
(18:36) Morigan: "To bych si rád zkusil, škoda," souhlasí Nicolas.
(18:37) Morigan: "Je mi líto, že jsem tě zklamal, mám se pokusit opět si něco zlomit?" pronese Gareth. "Já jsem náhodou docela rád. Ne, že bych ti nevěřil, Nico, ale Morigan je přece jenom...ehm...jemnější čarodějka."
(18:38) Morigan: "Jednou budeš rád, že se to naučím," prorokuje mu Nicolas vesele. "Co když zase spadneš ze schodů?"
(18:38) Ketryn: //Já fakt nemůžu :-D//
(18:42) Ketryn: "Léčení se opravdu může hodit kdykoli," souhlasím. "Ani nespočítám, kolikrát nám Morigan opravdu pomohla."
(18:49) Margare-tka: Ovládám se abych se nesmála, když se Bren´an ptal na ty schody.
(18:50) Ketryn: Já se vůbec musím dost ovládat :-)
(18:51) Margare-tka: "To je pravda." Třeba na lodi nám Morigan zaléčovala zranění z té bitvy..."Díky ní jsem byla schopná s tou zlomenou rukou fungovat opravdu brzo."
(18:51) Margare-tka: No a Nicolas s tím že by to chtěl taky zkusit.:-D
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(20:11) Ketryn: ...
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
(20:20) Morigan: "Bolí to léčení?" zajímá Marion.
(20:21) Morigan: "Pokud to není od Nicolase, tak je to i docela příjemné," prohlásí Gareth.
(20:21) Ketryn: Ach jo, už mu zas otrnulo!
(20:22) Morigan: "Dělal to poprvé!" bráním ho. "Neudělal to špatně, byl jen prudký a rychlý..."
(20:22) Morigan: "Po kom asi," poznamená Gareth škodolibě.
(20:24) Ketryn: Já myslím, že bys mu ta žebra měla zlomit ještě jednou, aby měl Nicolas na čem trénovat.
(20:24) Ketryn: Naštěstí nejsem opilá, tak mlčím.
(20:26) Morigan: Ono mu fakt otrnulo. Ale za toho Ragnara mu to všechno ještě pořád promíjím.
(20:30) Morigan: Chtěla jsem říct, že má Nicolas v sobě můj oheň, proto to Garetha tak pálilo, ale po těch jeho poznámkách raději pomlčím.
(20:31) Morigan: "Ale když je někdo otravný, můžeš to udělat tak, aby ho to bolelo," poradím Nicolasovi.
(20:32) Ketryn: To jo, to by sis znocu naběhla.
(20:32) Ketryn: To mě pobaví a zacukají mi koutky :-)
(20:32) Morigan: "Tohle si budu pamatovat," zasměje se Nicolas.
(20:34) Morigan: "Jestli budou tví bratři stále tak šikovně padat ze schodů, budeš si to moci i vyzkoušet," poznamená Bren´an.
(20:34) Morigan: "Neměli byste si z něho tolik utahovat, to se může stát každému," zamračí se Marion.
(20:36) Morigan: "Obzvláště, když jsou na Atissu tak zákeřné schody," souhlasí Nicolas rozverně. "To potom není fér, že Gary?"
(20:36) Morigan: "Navrhuji změnit téma!" prohlásí Gareth.
(20:37) Morigan: "Můžeš to rovnou rozkázat, jsi tu nejvýše postavený," poradí mu Nicolas škodolibě.
(20:37) Morigan: "To je diskutabilní," chytí se toho Gareth. "Nejspíš je výše postavená luan-coran."
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.

(20:15) Morigan: (Škoda, že mě nenapadlo počkat na Nicolase s těmi Garethovými polámanými žebry, to by měl o dost těžší úkol :-) Tady musel hlavně dávat pozor na pohledný obličej svého bratra :-D)
(20:17) Ketryn: (:-D Trochu škoda to je. Ale ty jsi v tu chvíli moc nepřemýšlela :-)
(20:21) Morigan:No to jsem asi nepřemýšlela, no :-D)
(20:44) Morigan: Po dvou hodinách s Ragnarem mám pocit, že už prostě musíme odjet domů :-)
(20:47) Morigan: Yanick to bude muset pochopit.
(20:59) Ketryn: To je jasný :-) Bude muset. A doufám, že už to nebude trvat dlouho, jinak mi z toho asi přeskočí. Ty jo, mám zas hroznou touhu jít na návštěvu do vězení :-D
(21:07) Morigan: Já taky. Asi tam na to začnu intenzivně myslet a přemýšlím, jestli by nám návštěvu vězení Yanick už zase dovolil.
(21:09) Ketryn: Já myslela tajně ;-) Ale vím, že to už nesmíme :-( Snad by ale mohl nějakou další dovolit... I když možná bude nejlepší se zeptat na ten přesun do lepších podmínek.
(21:17) Morigan: Mě by zajímalo, jak to Gareth udělal, že odvedl Ragnara, ale asi tady má přece jen důležité slovo i tady...
(21:19) Ketryn: Taky by mě zajímalo, jak to udělal, aniž by se o tom Yanick nebo Loreen dověděli! Viditelně v těhle tajných věcech za královými zády umí chodit :-D
(21:30) Morigan: Nejspíš nedělá nic jiného, než něco tají :-D Ale tentokrát to zvládl evidentně i bez pomoci Nicolase a Bren´ana :-D
(21:38) Ketryn: No, je mistr v oboru :-DD
(21:42) Morigan: Tohle byl celkem mistrovský kousek, to musím uznat...:-)

(15:29) Margare-tka: Tak to mám taky radost. Je fakt škoda, že Sebastiana nešlo vyléčit... uvědomím si.
(15:36) Margare-tka: "Je dobrý, že tě to Morigan může naučit." řeknu.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(16:17) Margare-tka: ...
(16:17) Margare-tka: škoda, že si to ještě nemůže někde zkusit.

(13:49) Morigan: Všichni ostatní se tváří dost zvědavě, Gareth se tváří nenadšeně, ale nejspíš se nechá přesvědčit.
(13:59) Morigan: Posadí se do křesla s odevzdaným pozvdechem a já zatím vysvětluji Nicolasovi základní princip.
(14:00) Ketryn: Tak vás pozoruji.
(14:03) Margare-tka: Já vás taky:-) Myslím, že všichni dávají pozor.
(14:16) Morigan: Nicolas se snaží pečlivě poslouchat. "U podlitiny je to jednoduché, nemusíš nic čistit, spojovat ani rovnat, jen ji najdeš a opatrně rozpustíš," říkám.
(14:20) Morigan: "Přilož ruce, jde to i bez přímého dotyku, ale kůže na kůži je vždycky lepší."
(14:24) Morigan: Nicolas si ke Garethovi klekne a já zůstanu za jeho zády, s rukama na jeho ramenou.
(14:25) Morigan: "Chci svůj obličej mít v původním stavu, Nico, jinak si mě nepřej!" vyhrožuje Gareth.
(14:26) Ketryn: To mě pobaví .-)
(14:31) Morigan: "Neboj, slibuji, že tvojí pohlednou tvář zachovám v její původní podobě! Každopádně hůř než teď to stejně už vypadat nemůže..."
(14:31) Margare-tka: No to mě taky pobaví. Je na sebe opatrný.
(14:31) Morigan: "Vtipálku! Myslím to vážně."
(14:31) Morigan: "Ano, já vím. Soustředím se," tvrdí Nicolas.
(14:32) Margare-tka: :-) Myslím, že Marion kolabuje, že se mu nějak zmenila tvář.
(14:37) Morigan: Marion je napjatá jak struna, že se bude něco pochybného vytvářet s Garethovým obličejem a stojí hned za křeslem, ve kterém Gareth sedí. Oni jsou teda všichni natlačení okolo.
(14:42) Morigan: Přesunu ruce na Nicolasovu šíji, abychom měli pevnější spojení a mohla jsem ho lépe vést. Přece jen to u toho léčení je důležitější. Nicolas přiloží ruce a zavře oči.
(14:55) Morigan: Vedu ho, aby bolest/zranění nejdříve našel a "chytil", potom oddálil ruce a řekl zaklínadlo, které ho rozpustí.
(14:57) Ketryn: Věřím mu, že to zvládne bez větších problému :-) Zdá se mi dost talentovaný.
(15:00) Morigan: Gareth sykne bolestí a ucukne. "Promiň!" lekne se Nicolas. "To ne, musíš opravdu opatrně, to bylo moc rychlé a prudké!" zastavím ho. "To by ho dost bolelo."
(15:00) Morigan: "Už se stalo..." zamumlá Gareth.
(15:02) Margare-tka: BOže to je cíťa:-)
(15:02) Morigan: "Musíš pomalu, postupně. Jakoby něžně..."
(15:02) Margare-tka: Ale pobavilo mě jak se všichni nahrnuli s němu. Teď by tam měl přijít Yanick a spol... tohle musí být trochu komický. jak tak stojíme.
(15:02) Morigan: "Takhle zní ta magie dobře," poznamená Gareth.
(15:03) Morigan: Komický by to rozhodně bylo :-D
(15:05) Margare-tka: Oni jsou fakt všichni roztomilí.... pokud tam nevzala Sebastiana Linett, tak ho vezmu já, aby aspoň slyšel co děláš, nebo mu po popřípadě tiše říkám. Možná to dělá Linett, už ne? Když jsou takový kamarádi.;-)
(15:05) Ketryn: Ach jo, on jsi vzpomněl, jak jsi ho něžně léčila ty.
(15:08) Morigan: Nicolas se opravdu snaží. "To je správně," usměju se. Nejspíš to cítím přes něj. Na Garethově tváři nezůstane po podlitině ani památka.
(15:08) Morigan: Sebastiana tam vzala Linett.
(15:08) Morigan: "To dokázal Nicolas?" podiví se Bren´an upřímně.
(15:09) Morigan: "Ano," potvrdím. Nicolasovy oči září upřímnou radostí.
(15:09) Morigan: "To je ale úžasné," uzná Bren´an.
(15:10) Morigan: Gareth si ohmatá tvář a pak se jde podívat k nejbližšímu zrcadlu.
(15:10) Ketryn: Usmívám se a mám radost, že se to tak povedlo :-) Je dobře, že ho můžeš takhle učit.
(15:12) Morigan: Taky mám radost. Rovnou mu vysvětluji další věci, jak je to s horšími zraněními a tak.
(15:20) Morigan: "No asi dobrá práce, Nicolasi," musí uznat Gareth, když se prohlíží. "Asi z tebe bude čaroděj."

(12:14) Ketryn: Jsem ráda, že to vypadá, že je další jednání, ale zároveň mě z toho přepadá ještě větší nervozita. Modlím se, aby se konečně nějak dohodli a my mohli jet konečně domů. A taky doufám, že už sejde z těch blbých nápadů, že bys tu měla jako výkupné zůstat ty.
(12:22) Morigan: Sejdeme se opět v malém salonku jako včera, tentokrát opravdu jen s dětmi.
(12:26) Ketryn: Tak se snažím maskovat svou nervozitu a povídám si s Linett i ostatními. Po obědě by nám zas mohli zahrát :-)
(12:26) Ketryn: Gareth tam je?
(12:30) Morigan: Gareth tam je taky a hned jak má příležitost, přistoupí nenápadně k nám (ke mě). "Chtěl jsem tě vzít na jednání, ale Nicolas zorganizoval společný oběd," řekne polohlasně. "Bylo by divné, kdybychom tu oba nebyli." Přikývnu, to má pravdu. Ale trochu mě to mrzí, jednání jsem vidět chtěla.
(12:32) Ketryn: To má ale opravdu pravdu, divné by to bylo. Ale je to škoda, chtěla bych vědět, co se tam děje :-(
(12:32) Ketryn: Takhle můžeme jen doufat, že se to časem dozvíme :-/
(12:44) Morigan: Snažím se nebýt tak nervózní, ale opravdu bych chtěla vědět, co se tam děje!
(12:49) Ketryn: To mi povídej. Je to těžké tu nervozitu nějak krotit.
(13:10) Morigan: Tak sním něco sladkého, co naštěstí náš obědový jídelníček obsahuje a pak se rozhodnu rozptýlit. "Nicolasi, co bys řekl tomu vyzkoušet si trochu magie na léčení?" řeknu. "Mohl bys zkusit opravit obličej svého staršího bratra."
(13:10) Morigan: "Teď a tady?" usměje se Nicolas. "No já nevím..."
(13:11) Morigan: "Je to jen podlitina, i když přes půlku obličeje, ale princip léčení na tom pochopíš dobře."
(13:12) Morigan: "Není přes půlku obličeje!" opraví mě Gareth a podívá se po mě pohledem, jestli to fakt myslím vážně.
(13:12) Morigan: "Budu mít tady přede všemi trému," vtipkuje Nicolas.
(13:12) Ketryn: To je dobrý nápad :-) Jsem ráda, že jsi si na to vzpomněla.
(13:13) Morigan: "Nikdo se nezeptal mě, jestli s tím souhlasím," poznamená Gareth.
(13:14) Morigan: "Přece bys neodpíral pomoc při vzdělání svého bratra," prohlásím.
(13:24) Ketryn: "To je pravda, teď je na to dobrá příležitost," usměju se.
(13:35) Margare-tka: No jsem si jistýá, že by Marion uvítala léčení toho hrudníku, pomyslím si:-D
(13:36) Margare-tka: Bavím se taky a jsem ráda, že jsme spolu, když to jde. Ale jsem nervozní z toho, že rupne ten vzkaz.
(13:36) Margare-tka: "No ano, a myslím, že to Nicolas bez problémů zvládne pod dohledem Mor:-)"

(20:19) Ketryn: "A mám se zkusit zeptat Loreena já? Nebo co myslíte, že by bylo nejlepší?"
(20:20) Margare-tka: "No já nevím stejně ti Loreen řekně, že se na to musí zeptat krále. Myslím, ne?"
(20:25) Ketryn: "Dobře, tak to necháme na Morigan ať to zkusí s Yanickem."
(20:27) Morigan: "Já bych to naopak zkusila nejdřív s Loreenem, když na něj Kat zapůsobí, mohl by Yanicka požádat on a bylo by to lepší. Pak požádám i já a bude to mít z obou stran."
(20:30) Ketryn: "Hm, tak já na něj zkusím zapůsobit," ujede mi trochu ironický tón. "Až bude možnost, tak se ho tedy nějak zeptám."
(20:39) Margare-tka: "No tak snad to vyjde," mám už teď radost.
(20:40) Ketryn: Tak to já mám do radosti daleko.
(20:57) Morigan: Když přinesou večeři, tak se najíme a pak se asi pomalu chystáme ke spánku, po tom včerejšku jsme ještě unavené.
(20:58) Ketryn: Myslím, že se do postele docela těším.
(21:04) Margare-tka: Já taky už jsem převlečená na spaní od pěti.
(21:42) Morigan: Ráno už vstáváme docela odpočinuté.
(21:44) Ketryn: Tak pak vstávám a oblékám. Napětí se mě ale nějak drží.
(21:56) Margare-tka: Taky se oblékám a mám docela dobrou náladu," dneska bude určitě další jednání a mohli bychom se pohnout".
(22:03) Morigan: Jednání asi skutečně je, protože nás na oběd nepozve král s Loreenem a Evarianem, ale jen Nicolas a ostatní děti.
(22:04) Margare-tka: "No doufám, že se do toho Igrain nebude plést abychom tu nebyly do jara. "řeknu ještě v pokoji.
(22:04) Margare-tka: Ale na oběd s dětmi jdu ráda.
(22:16) Morigan: "Já si myslím, že tam Igraine zcela určitě bude."
(22:19) Margare-tka: "No ještě aby nebyl, to bychom ho musely někde zamknout."
(22:19) Morigan: "Ty bys furt někoho zamykala..."
(22:33) Margare-tka: "Ale prosím tě.... jako kdyby nebylo té omluvy, tak by bylo lepší řešení ho tam zamknout."
(22:33) Margare-tka: "A je jistý, že Igrain to bude jen komplikovat."

(19:17) Morigan: No tak se začne oblékat, ale moc mu to nejde. Asi mu pomůžu se zavazováním, jinak tu bude stát hodinu.
(19:17) Margare-tka: No to nevím jestli je dobrý nápad..... už by to mohl zvládnout sám. kyž ho nc nebolí.
(19:18) Margare-tka: To na tebe kouknu nechápavě, když vidím, že mu jdeš pomoct.
(19:19) Ketryn: Já jsem taky udivená.
(19:19) Margare-tka: "No tak to by mohl zvládnout už sám, ne?" neovládnu se.
(19:23) Morigan: Gareth probodne Margaret ošklivým pohledem a nasouká se do kabátce, aby zamířil k odchodu. "Děkuji," řekne mi. "Já taky," dodám po krátkém zaváhání.
(19:25) Ketryn: Tak to se podívám zas udiveně na Margaret, co jí to napadlo se do toho zapojivat?
(19:27) Margare-tka: Někdo tomu musel přítž udělat.... Mor to chtěla naivně urychlit a on prodloužit....
(19:29) Margare-tka: Tak to zase já nechápu Kat....
(19:39) Morigan: "Dobrou noc," rozloučí se Gareth a tiše opustí náš pokoj.
(19:40) Ketryn: "Dobrou noc..." popřeji mu taky automaticky.
(19:40) Margare-tka: Taky mu popřeji dobrou noc. A jsem ráda, že to relativně dobře dopadlo.
(19:41) Ketryn: "Já fakt tady nevycházím z údivu," říkám, když odejde, ale usmívám se u toho.
(19:43) Ketryn: "To musel Ragnar koukat na ten luxus mimo vězení," uvažuji. "A nebylo mu divné, že můžete takhle spolu být?"
(19:46) Morigan: "No... trochu ano. Ale moc se tím netrápil."
(19:46) Margare-tka: "No?"
(19:47) Ketryn: "Jasně, na povídání a přemýšlení nebylo moc času," směju se.
(19:48) Margare-tka: "ještě, že toho moc v poslední době neřeší."
(19:51) Ketryn: "Ach jo, já už chci vážně pryč. A strávit klidnou zimu do se Sigfriedem v posteli..." vzdychnu. "Snad už by zítra mohlo být nějaké další jednání."
(19:52) Ketryn: Kolik už je tak hodin?
(19:52) Margare-tka: No myslím na to samé. "Aspoň ti tohle přineslo nějaký prospěch."
(19:53) Margare-tka: "No uvidíme, jsem zvědavá jak to dopadne."
(19:57) Morigan: "Chudák Ragnar uprostřed té komnaty absolutně netušil, kdo za ním přijde a co se bude dít," řeknu. "Já jsem taky pěkně koukala, než mi to došlo."
(19:59) Ketryn: "Ty jo, to je fakt. To musel pak koukat :-) A taky chudáci ve vězení, museli mít o něj starost, když ho tak najednou odvedli."
(19:59) Ketryn: "Jako tímhle se fakt Gareth vyznamenal. Za to ten včerejší incident i stál."
(20:01) Margare-tka: "No to se musel divit. Já jsem tak ráda, že se Gareth trochu vzpamatoval."
(20:02) Morigan: "Jo, určitě za to stál," souhlasím. "To mě nenapadlo, asi o něj měli strach! No, teď už se to vysvětlilo...nebyl pryč dlouho."
(20:02) Morigan: "Ale to nic nemění na tom, že Gareth má nepochopitelné uvažování."
(20:03) Ketryn: "Tak dvě hodiny určitě. I nám tady to přišlo docela dlouho, natož jim dole. Ale naštěstí už vědí, že je v pořádku a ještě něco navíc :-)"
(20:03) Ketryn: "Má. Myslím že nemá ani cenu se to snažit nějak pochopit."
(20:10) Morigan: Je tak kolem deváté hodiny večer, asi dostaneme brzy nějakou večeři.
(20:15) Margare-tka: "No napadlo mě se zeptat Yanicka jestrli by vězni nemohly být také v nějaké domácím vězení, že už je zima.... myslíš, že to domluvit nešlo?? "
(20:15) Margare-tka: Na jídlo se docela těším.
(20:16) Ketryn: "Tak o tom už jsme mluvily. A určitě by to bylo dobré. Dost by se mi tím ulevilo. Dole už musí být dost zima."
(20:17) Ketryn: "Ale přeci už to nemůže trvat dlouho," :-/
(20:17) Morigan: Já mám vlastně asi fakt hlad.
(20:18) Morigan: "No, zkusit to můžu, když bude Yanick v přístupné náladě...možná by to šlo i přes Loreena, když je to jeho panství."
(20:18) Margare-tka: "To se taky nedivím, že máš hlad.":-)
(20:18) Margare-tka: "No taky si myslím a taky tady uběhl už nějaký čas... tak třeba budou svolnější."
(20:19) Margare-tka: " K týhle prosbě."

(12:09) Margare-tka: No snad tohle pro něj bylo poučení. A nehodlá to opakovat.
(12:14) Margare-tka: No snad tohle pro něj bylo poučení. A nehodlá to opakovat.m sedím v tom křesle a doufám že se Gareth vyléčil a po jiné stránce.
(12:18) Morigan: Když vstává, je fascinovaný ještě víc.
(12:19) Ketryn: Taky doufám, že ho to poučilo. A jsem ráda, že se ta situace takhle urovnala.¨
(12:19) Margare-tka: To jsme si pomohly, ještě jsi ho zfascinovala víc. Ale zase jsi mu dala najevo že máš navrch.
(12:22) Morigan: Dívá se na svoje žebra, na kterých už nic není. "Sundej si to ještě," přikážu mu. Poslechne, přes záda se mu táhne další fialová podlitina od sloupku, který přerazil. Stoupnu si za něj a chystám se vyléčit ještě to.
(12:22) Margare-tka: No jako dobila jsi ho slušně.
(12:24) Morigan: Garethovy výrazy si projdou celou škálou všech možných pocitů.
(12:25) Morigan: "Dobré," řeknu po chvíli a odtáhnu dlaně z jeho zad.
(12:25) Morigan: "Děkuji," řekne. Mám chuť mu taky poděkovat za tu "omluvu", ale nakonec mlčím.
(12:27) Morigan: Tu modřinu pod okem jsem mu ale nechala (beztak na to teď zapomněl).
(12:28) Morigan: "Tak já půjdu," přikývne. "Ale obleč se," upozorním ho. Byl by schopný odejít tak, jak je.
(12:29) Margare-tka: No já z něj fakt nemohu.
(12:30) Margare-tka: "Vidíš tohle by jsi mohla naučit Nicolase, možná se to hodí, až tu nebudeme."
(12:32) Morigan: Chvíli na Margaret koukám a musím si v hlavě přebrat, co vlastně říká.
(12:33) Ketryn: "To má ale Margaret dobrý nápad," souhlasím
(12:34) Morigan: "Nevím, jestli bych tohle chtěl nechat dělat Nicolase," poznamená Gareth.
(12:36) Margare-tka: !Ale hodit by se vám to mohlo. A takhle se to mohl naučit, pod vedením Mor."
(12:38) Morigan: Vypadáme s Garethem oba, jako bychom nemohli zapojit mozek, každý asi z jiného důvodu.
(12:38) Margare-tka: Hm... tak to jste dvojka.
(12:39) Margare-tka: Tak na vás koukám nechápavě co jako nechápete.
(12:39) Margare-tka: "Co je na to tak nepochopitelného??"
(12:42) Ketryn: Když vás vidím, tak se mi chce smát :-)

(11:01) Ketryn: Dvě hodiny?? Tak to tam asi zešedivíme...
(11:17) Margare-tka: Já se snažím být v klidu.
(11:17) Margare-tka: ale taky jsem trošku nervozní.
(11:24) Morigan: Vrátím se sama, s vlhkými vlasy a trochu nečitelným výrazem.
(11:25) Ketryn: "Morigan?" jsem ráda, že už jsi zpátky a dívám se na tebe tázavě. "Kde jste byli? A proč máč mokré vlasy?"
(11:30) Margare-tka: "Kde jsi byla?"
(11:32) Morigan: "Já toho Garetha asi fakt nikdy nepochopím..." pronesu.
(11:33) Margare-tka: "Viděla jsi se s Ragnarm?"
(11:34) Morigan: Přikývnu.
(11:35) Ketryn: Tak to zůstanu zírat :-), tohle bych od Garetha opravdu nečekala. "Fakt? A kde jsi byli?"
(11:36) Morigan: "Jako omluvu jsem dostala káď s horkou vodou, pokoj a Ragnara. Chápete to?"
(11:37) Margare-tka: "Jako jak se Ragnar tvářil, že byl dárek?"
(11:38) Ketryn: :-O "Ne, nechápu to vůbec tedy... To se opravdu překonal :-)!! A že se mu to vůbec podařilo, aby mohl Ragnar z vězení!" Jsem hodně ohromená.
(11:39) Ketryn: "A co říkal Ragnar, jsou všichni aspoň v rámci možností v pohodě. Tedy jestli jste měli vůbec čas na mluvení ;-)"
(11:40) Margare-tka: "A řekla jsi mu o dvojčatech?"
(11:41) Morigan: "Ne, neřekla jsem mu o dvojčatech...to si nechám na tu loď, až poplujeme domů."
(11:43) Morigan: Opět nás přeruší zaklepání na dveře, tentokrát chvíli čeká a pak opatrně vejde. Je to opět Gareth.
(11:44) Morigan: Tváří se zvláštně a napjatě. "Je moje... omluva přijata?" zeptá se opatrně a podívá se mi do očí.
(11:45) Morigan: Přikývnu.
(11:45) Ketryn: Otočím se ke dveřím a mám stále asi nevěřícný potěšený výraz.
(11:45) Margare-tka: Myslím, že má ta rána na něj nějaký vliv.....
(11:46) Margare-tka: A nebo přišel na jinou teorii, bude házet Yanickovi klacky pod nohy.
(11:46) Morigan: "Tak... to jsem rád," sebere se zase k odchodu.
(11:47) Margare-tka: No já asi fakt nemám slov.
(11:48) Morigan: "Počkej!" zastavím ho. Podívá se na mě tázavě. "Pojď sem, Garethe." Chvíli váhá, pak zavře dveře a jde blíž ke mě.
(11:51) Ketryn: Dívám se po vás a stále mi tomu nejde tak úplně uvěřit.
(11:53) Morigan: Chytnu ho za ruku, kterou si pořád drží na žebrech a odvedu ho kousek k našemu gauči. "Lehni si." Je vidět, že má na jazyku otázku "proč", ale nakonec se nezeptá a poslechne mě. I to lehání na gauč je pro něj bolestivé, i když se snaží nedat nic najevo. Když pak leží rovně na zádech, přejedu mu dlaněmi po žebrech a hrudníku, abych zjistila, kde je zraněný a pak mu začnu rozepínat kabátec a pak i košili. Ani se nehne a sleduje mě.
(11:55) Morigan: "Garethe ale dýchat můžeš," upozorním ho. "Aspoň trochu."
(11:55) Ketryn: To bude koukat, až ho vyléčíš :-)
(11:58) Morigan: Podle toho, jak má fialový levý bok a hrudník má těch žeber zlomených možná několik.
(11:59) Ketryn: To jsi mu dala pěknou nakládačku.
(12:03) Morigan: Taky se trochu leknu, až zamrkám. Přikládám pak ruce tam, kam je potřeba, říkám zaklínadla a soustředím se. Gareth mě pozoruje trochu fascinovaně.
(12:05) Morigan: Po chvíli, kdy je i vidět, jak podlitiny světlají, se zhluboka a osvobozeně nadechne.
(12:07) Morigan: Ještě nějakou chvíli v tom pokračuji.
(12:09) Margare-tka: No snad tohle pro něj bylo poučení. A nehodlá to opakovat.

23:52) Ketryn: Já stojím a zírám, tohle jsem tedy nečekala. Ale jsem šťastná, že je tady a omlouvá se, už jsem se fakt bála, že je hodně v nepořádku.
(23:53) Ketryn: A pevně doufám, že se s těmi svými pocity vypořádá a nějak se srovná :-(
(23:53) Ketryn: Dívám se, co ti dává.
(23:53) Margare-tka: Jako taky mě překvapil. Jako chápu že si s takovými pocity neví rady.
(23:53) Margare-tka: To se taky koukám.
(23:59) Morigan: "Mám pro tebe něco jako omluvu, ale ne tady. Musíš jít se mnou."
(23:59) Morigan: "Nikam s tebou nepůjdu, Garethe a žádnou omluvu nechci," prohlásím.
(00:00) Morigan: "Tuhle chtít budeš, věř mi," natáhne ruku.
(00:00) Morigan: "Věř mi?" ušklíbnu se.
(00:00) Morigan: "Ano, věř mi. Prosím, Morigan."
(00:01) Ketryn: Ten jsem na rozhraní, jestli mu věřit, že opravdu udělá něco dobrého, anebo se bát tě s ním pustit, že zešílel úplně.
(00:01) Ketryn: *Teď
(00:01) Margare-tka: Já si myslím, že má pro tebe Ragnara, ale jistá si nejsem.
(00:02) Morigan: Vážně se mi nechce a váhám, ale ten jeho kajícně bolestný, odhodlaný pohled mě nakonec dostane. "Dobře," vzdychnu a vložím jeho dlaň do své. "Ale jestli to bude nějaký podraz, zlomím ti další žebra!" zašeptám výhružně. "Nepochybuji," odtuší ironicky. Podívám se po vás s pokrčením ramen a jdu s ním.
(00:03) Margare-tka: No já si myslím, že to bude dobrý. Tak se na tebe usměju.
(00:05) Ketryn: Já se dívám za vámi se smíšenými pocity a opravdu nevím, co si myslet.
(00:05) Margare-tka: Když odejdete. "Myslím, že ji vede za Ragnarem....As se rozhodl sám sebe trápit."
(00:05) Ketryn: "Už aby byla zpátky," řeknu, když se zabouchnou dveře.
(00:05) Ketryn: "Myslíš?"
(00:06) Margare-tka: "Jo, měl hodně odhodlaný výraz."
(00:06) Ketryn: "Tak uvidíme."
(00:12) Morigan: Nevracím se ale docela dlouho.
(00:13) Ketryn: To tam nervozně přecházím a na spaní jsem úplně zapomněla.

(23:09) Morigan: Oběd ubíhá celkem ucházejícím způsobem, i když asi nemáme moc hlad.
(23:09) Morigan: Ale nic nervydrásajícího se neděje, což jsme opravdu rády.
(23:09) Margare-tka: o já spíš piju vodu.
(23:09) Margare-tka: o já spíš piju vodu.
(23:09) Morigan: Margaret je trošku špatně a vína se ani nedotkne.
(23:10) Morigan: Garethovi ale asi taky.
(23:10) Morigan: Chtěla jsem se zeptat na další jednání, ale potom usoudím, že na to není vhodná chvíle, tak pomlčím. Rozejdeme se až pozdě odpoledne, kdy už je venku soumrak.
(23:12) Margare-tka: Jako bylo to příjemné odpoledne. Ale asi jsem dost unavená. Taky jsem poprosila jestli by nám něco Sebastian nezahrál.
(23:12) Margare-tka: Jestli má to náladu.
(23:13) Ketryn: Taky jsem na to myslela, ale zeptat jsem se neodvážila. Jestli se ale nezačne nic dít, tak budeme muset. Myslím, že už tě Gareth na žádné další špehování nevezme...
(23:14) Morigan: Jo, je tam piano a Sebastian nám zahraje rád a hraje opravdu krásně.
(23:14) Morigan: No tak to mě vůbec zatím nenapadlo, že mě tam nevezme!
(23:14) Margare-tka: Tak ho tam poslouchám a jsem z too úplně dojatá i mě přestala bolet hlava.
(23:14) Ketryn: Jsem ráda, když hraje, u toho se nemusí mluvit.
(23:15) Ketryn: Ale uvědomím si zas, že mi tyhle rodinné sešlosti opravdu nedělají dobře.
(23:15) Morigan: Linett mu potom sekunduje na loutnu.
(23:17) Margare-tka: Myslím že nám nebude dělat nic moc dobře nic.
(23:18) Ketryn: No, tak to mě začíná dostávat, když tam takhle spolu hrají a my je v klidu posloucháme.
(23:18) Margare-tka: Poslouchám a asi toho moc v hlavě nemám. Když pak skončí ta mu dám pusu. "Bylo to moc krásné."
(23:21) Ketryn: "Hrajete moc hezky," začnu se usmívat taky.
(23:22) Morigan: Oba jsou roztomile potěšeni.
(23:26) Ketryn: Oni se k sobě opravdu hodí :-) pomyslím si v tu chvíli a musím se zadržet, abych to neřekla nahlas.
(23:28) Margare-tka: No taky si to pomyslím.
(23:30) Morigan: Když jdeme se pak vrátíme do pokoje, za okny je už tma a na nás padne únava.
(23:32) Margare-tka: No já se převleču do spacího a jdu si asi lehnout a nebo aspoň zatím sedím u krbu."Nějak jsem už unavená."
(23:34) Morigan: Sotva se Margaret převlékla do spacího, ozvalo se zaklepání na dveře. Nebylo moc sebejisté a osoba za dveřmi čeká trpělivě na vyzvání.
(23:34) Ketryn: "Já taky... Možná bychom si mohly jít lehnout."
(23:34) Ketryn: To se udivím. "Dále?" vstanu a jdu ke dveřím.
(23:35) Ketryn: (Tedy pokud zrovna nebyla Margaret polonahá v té první místnosti :-D)
(23:35) Morigan: Dveře se otevřou a v nich stojí Gareth.
(23:35) Margare-tka: Tak se víc zabalím to toho pláště.
(23:37) Ketryn: Tak to jsem překvapená nanovo, že takhle klepe a čeká.
(23:38) Margare-tka: Tak to mi tedy hned nedošlo, že on vlastně nečeká. No asi se jde omluvit.
(23:40) Morigan: Nemám vůbec radost, že tam je.
(23:41) Morigan: "Můžu dál?" zeptá se.
(23:42) Ketryn: Já z toho překvapení fakt nevylezu, kde se v něm vzala ta slušnost? Ustoupím stranou a podívám se na tebe, tohle je na tobě
(23:42) Margare-tka: Asi je mu fakt špatně.
(23:42) Margare-tka: Nebo má i otřes mozku....
(23:47) Morigan: Tak kývnu, ale založím si ruce.
(23:47) Morigan: Postoupí dál a taky zůstane stát.
(23:49) Morigan: "Chci se omluvit..." začne, ale do očí se nedívá ani jedné z nás. "To, co jsem udělal včera, rozhodně nebylo v pořádku...byl jsem hrubý a mohl jsem ublížit tobě i dětem...to bych si opravdu neodpustil. Neměl jsem tolik pít... to jsem vážně neměl."
(23:50) Morigan: Nevím nějak, co na to mám říct, tak jen stojím.
(23:51) Morigan: "S některými pocity si prostě nevím rady... poslední dobou," vzdychne. "Něco pro tebe mám... jako omluvu. Potřebuju, abys ji přijala," zvedne oči.

(22:03) Morigan: Vypadá to, že to prostě bude jen neformálnější oběd, kdy budeme sedět pohodlněji v měkkých křeslech u nízkých stolků.
(22:03) Margare-tka: No hlavně ty zlomený žebra.
(22:04) Margare-tka: "Dobré poledne." pozdravím všechny. Jsem docela ráda, že tam jsou všichni.
(22:05) Morigan: Gareth dorazí ještě, než si všichni posedáme a než se začne nosit jídlo. Pod okem má fialovou podlitinu a podle toho, jak drží tělo a jak si sahá na hrudník má s těmi žebry docela potíže.
(22:05) Morigan: Je skoro slyšet, jak Marion zalapala po dechu a není jediná, koho to udivilo.
(22:06) Morigan: "U všech bohů, Gary, ty ses s někým popral??" přistoupí k němu Nicolas. Mluví polohlasně, ale my jsme nedaleko a slyšíme ho.
(22:06) Morigan: "Vypadám tak?" ušklíbne se Gareth.
(22:06) Morigan: "Jo, to tedy vypadáš!"
(22:06) Morigan: "V tom případě jsem se popral."
(22:07) Morigan: "A s kým??"
(22:07) Morigan: "To bys nevěřil..."
(22:08) Ketryn: Tohle je taková ta krize, kdy už se mi snad ze zoufalství začíná chtít smát! Ale samozřejmě se ovládám a snažím se vydolovat aspoň trochu překvapený výraz nad Garethovým stavem.
(22:08) Ketryn: (No, to by fakt nevěřil :-D)
(22:09) Morigan: "Ty ses zbláznil, opravdu!" zakroutí Nicolas hlavou.
(22:09) Morigan: "To máš pravdu, Nico, asi jsem se zbláznil."
(22:10) Morigan: "Garethe, co se stalo?" přistoupí k němu Marion starostlivě. Odpověď zajímá evidentně všechny.
(22:10) Morigan: "Zakopl jsem na schodech," prohlásí Gareth. Našim pohledům se ale vyhne.
(22:10) Morigan: "Co že jsi?" zvedne Yanick obočí.
(22:10) Ketryn: Doufám, že ji chudinku nějak neodpálkuje.
(22:11) Morigan: "Zakopl na schodech," zopakuje statečně. "Asi mi nesvědčí přemíra pití."
(22:11) Morigan: "To se shodneme, drahý synu," poznamená Yanick.
(22:11) Ketryn: Ježiš, mám co dělat, abych se nezačala dusit.
(22:11) Morigan: "To ano," hlesne Gareth.
(22:12) Morigan: "Bolí tě to moc?" dotkne se Marion jeho předloktí.
(22:12) Morigan: "Ani netušíš jak," hlesne opět a posadí se do jednoho hlubokého křesla.
(22:15) Margare-tka: Jo to se mu bude blbě zvedat... když ho vidím, tak je mi ho líto. že ho to tak bolí... ale zase narazil tě na postel a na zeď. Rakže......
(22:18) Morigan: Přinesou nám předkrm a pití, tak se usadíme všichni.
(22:21) Morigan: Přiznám, že jsme po včerejšku trochu unavené, aby bylo jasno, že námi velká zábava nebude, ale nikomu to naštěstí moc nevadí. Je to takové klidnější. Gareth neřekne skoro nic a většinou se dívá stranou a Nicolas si šeptá s Bren´anem.
(22:22) Margare-tka: Já asi moc nepiju, myslím, že se se mnou točí celý salonek, teď tak budu střízlivět.
(22:22) Ketryn: Já jsem taková napjatá, ale snažím se nějak uklidnit a aspoň trochu konverzovat. Ale žádný zázrak to není.
(22:24) Margare-tka: To já taky konverzuji. asi tedy s Evarianem jestli Marion čučí na Gareth a a Sebastian se baví s Lineth. Zapoojuji do konverzace Izzie.
(22:24) Margare-tka: Pokud chce:-)

(21:03) Ketryn: "Je mi líto, že je asi nemocný nebo nevím, ne že jsi mu nabančila. Včera už to opravdu hodně přepískl..."
(21:03) Margare-tka: "No to neměl v tvojí přítomnosti."
(21:04) Margare-tka: "Hlavně, že jsi v pořádku. A myslím, že by jsi si měla dojít za léčiteli, že tě boí hlava, že jsi třeba upadla, aby se na tebe podívalli a rovnou ti mohou říct co je to za miminka."
(21:05) Morigan: "Radši nebudu říkat, že jsem upadla, když máme v pokoji rozbitou postel," zamračím se. Pomalu vstanu a zjistím, že se nám v pokoji válí láhev vína a Garethův kabátec.
(21:06) Ketryn: "Hm, vypadá to tu opravdu jak po boji... Co s tím budeme dělat?"
(21:06) Ketryn: "Ale za tím léčitelem by sis měla dojít, souhlasím s Margaret."
(21:06) Morigan: "To by mě taky zajímalo, nevím," vzdychnu si.
(21:07) Ketryn: "Minimálně bychom to neměly nechávat v ložnici."
(21:11) Ketryn: Po nějaké době se pokusím vstát a jít to tam trochu srovnat, aby se služebnictvo nezděsilo úplně.
(21:12) Morigan: To je pravda, to musíme. Spaly jsme dlouho.
(21:14) Morigan: Pozvání na pozdní oběd do malého salonku nám náladu už vůbec nevylepší.
(21:14) Margare-tka: "Já bych to hodila na chodbu, ale alespoň o patro víš."
(21:15) Margare-tka: "No mám takový pocit, že tam budou jen oni tři."
(21:15) Margare-tka: řeknu když vidím tu pozvánku.
(21:16) Margare-tka: No tak tam pomohu Kat poklidit a tebe přesuneme do křesla u krbu.
(21:16) Ketryn: To tedy nevylepší, se svou morální i normální kocovinou jsem dneska vůbec nechtěla vyjít z pokoje.
(21:16) Margare-tka: A vypiju asi tunu vody.
(21:17) Ketryn: Margaret má fakt vtipné nápady :-D Nejdřív ty zamčené dveře a teď si představuji, jak jdeme o patro víš, házíme tam někam kabátec a lahev a tajně utíkáme pryč :-D
(21:17) Ketryn: "Hm, bezva... To se půjde jen těžko vyhýbat."
(21:20) Margare-tka: "No a jako to to tady chceš nechat. Jako aby to všichni vidfěli??"
(21:21) Ketryn: "Já nevím... Ale kdyby nás viděli na té chodbě, tak by to bylo taky trapné. Ještě ho můžeme schovat pod postel nebo spálit."
(21:21) Ketryn: "Nebo raději pod sedačku, do ložnice už bych to netahala."
(21:24) Margare-tka: "Já bych to hodila na chodbu a nebo z okna."
(21:26) Ketryn: "Tak to jdi hodit na chodbu," přepadá mě krize.
(21:30) Margare-tka: Tak lahev tu můžeme nechat a jdu dát ten kabátec někam na chodbu. Jako, že jsem na našla válet se venku, kdyby mě někdo potkal. Samozřejmě se obléknu nelítám tak v košilce.
(21:31) Ketryn: "Za jak dlouho vůbec bude ten oběd?" napadne mě, když vidím, v jakém jsme stavu.
(21:31) Morigan: Asi tak za dvě hodiny.
(21:33) Margare-tka: Už za dvě hodiny!!!! To nestihnu ani vystřízlivět.
(21:33) Ketryn: Hodně se napiju a dám si něco k jídlu a pak uvažuji, že bychom se měly dát dohromady. "Asi to pozvání odmítnout nejde, co?"
(21:38) Morigan: "To bychom asi musely mít nějaký vážný důvod..."
(21:38) Ketryn: "Kocovina..."
(21:39) Margare-tka: "Hm... a myslím, že kocovina důvod není." Já jdu zahodit ten kabátec. Asi se zamotám do nějakého šálu a ten kabátec si vezmu pod.
(21:40) Morigan: Pak přijde komorná, aby nám pomohla se upravit, což je docela dobře.
(21:42) Ketryn: To je dobře, samotným by nám to šlo těžko. Tak se nechám upravit, ale myslím na to, že bych nejraději zalezla do postele.
(21:43) Margare-tka: No to je dobře myslím, že zděsí...Dneska na to nemám buňky.
(21:56) Morigan: Oblékneme si pak nějaké z těch šatů, co tam máme a vyrazíme. Do toho salonku se raději necháme dovést.
(21:58) Margare-tka: No asi necháme a jsem tam z toho tak nějak vnitřně napjatá.
(21:58) Morigan: Hned jak tam vejdeme, zjistíme, že to nebude v šesti, ale i s dětmi, i když tam zatím nejsou všichni, například Gareth.
(21:58) Ketryn: Po včerejšku mě nějak chytne nervozita. Už aby byl ten oběd za námi.
(21:59) Ketryn: Tak to jsem opravdu ráda, že tam budou i děti, dost se mi tím uleví a s úsměvem všechny pozdravím. Říkám si, jestli Gareth přijde nebo jestli to musí ještě vyležet.

(19:55) Margare-tka: "Jste v pořádku??"
(19:58) Morigan: Přikývnu. Ale obávám se, že Gareth není.
(19:59) Ketryn: Dívám se na něho, jestli vstává nebo co dělá.
(20:00) Morigan: Zatím se snaží nabrat vyražený dech.
(20:03) Margare-tka: No taky na něj koukám. "myslí, že by měl brát něco na uklidnění." pronesu a mám chuť se jí tpodívat na něj jak na tom je, ale nechce se mi od tebe zase odcházet.
(20:12) Morigan: Jsem trochu vyděšená, že jsem to přehnala.
(20:14) Morigan: "Garethe?"
(20:14) Morigan: "Bohové..." zaúpí bolestně. "Ty jsi... nebezpečná..."
(20:14) Ketryn: Zasloužil si to a tys neměla moc času na přemýšlení... Jen doufám, že vstanu. Jdu k němu blíž.
(20:19) Morigan: "Ty jsi nebezpečný..." zabručím.
(20:20) Morigan: Přesto to asi dostal pořádně, vstává těžce a drží se za hrudník.
(20:21) Ketryn: Tak hlavně že vstává, tohle ho snad trochu zklidnilo.
(20:23) Morigan: To asi jo, i když se na mě dívá ublíženě, toužebně, naštvaně i ohromeně zároveň.
(20:24) Morigan: Ztěžka se vyhrabe z postele a namáhavě se postaví na nohy. Může být rád, že mu na hlavu nespadly ty nebesa.
(20:26) Morigan: "Garethe, raději odejdi," řeknu. A doufám, že tentokrát poslechne.
(20:27) Ketryn: Taky doufám, že už další nakládačku chtít nebude.
(20:28) Morigan: "Rozkaz, ledová královno," ušklíbne se, ale v tom úšklebku je pořád dost bolesti ze zranění. Kdyby mohl, asi by praštil dveřmi, když odchází, ale nejspíš na to nemá sílu.
(20:29) Ketryn: "Tak tohle byla síla..." vydechnu stále v šoku, když odejde.
(20:29) Morigan: "Bohové, mohla jsem ho zabít!" zděsím se, když odejde.
(20:32) Margare-tka: Já asi už moc nemám slov.. "No ale je to v pořádku."
(20:34) Ketryn: "Kéž by se aspoň poučil... A neměla jsi na výběr. On ti taky mohl ublížit a nijak ho to netrápí."
(20:34) Margare-tka: A toužebně se tvářil i tak dost.
(20:34) Margare-tka: ""
(20:41) Morigan: "Absolutně netuším, jak teď usnu!" prohlásím.
(20:42) Margare-tka: "Tak ti uděláme ten čaj a bude." a zítra to bude už dobrý.
(20:42) Ketryn: "To já taky ne. Nevěděla jsem to už před tím a po tomhle už vůbec ne."
(20:42) Ketryn: "Ale měly bychom se pokusit..."
(20:42) Ketryn: Jdu se podívat na tu tvou postel, jestli se na ní bude dát v klidu spát.
(20:43) Margare-tka: "No Morigan si lehne v noci na mou a já si lehnu sem. A nebo se tam můžeme vejít obě."
(20:43) Morigan: Tu postel bych neriskovala, jeden sloupek je přeražený napůl, aby se to na mě v noci nezřítilo.
(20:44) Ketryn: "Tak se vejdeme všechny na tu větší," rozhodnu a jdu nám odestlat.
(20:45) Margare-tka: "Tak jo."
(20:47) Margare-tka: "Jdu udělat ten čaj.
(20:47) Margare-tka: "
(20:47) Morigan: Tak si lehneme a pokusíme se usnout.
(20:48) Morigan: Jestli ho Margaret dělá, můžeme ho vypít všechny.
(20:48) Ketryn: To by asi bylo dobré, myslím, že ho všechny potřebujeme-
(20:50) Morigan: Tak ho vypijeme a opravdu nám to pomůže usnout.
(20:50) Ketryn: Díky za to.
(20:50) Margare-tka: JO asi ano. Udělám ho. a dávám si bacha abych tam něco nevyvedla. Kat mezitím rozestele a můžete se převléknout.

(19:08) Ketryn: "Garethe, Morigan je těhotná a unavená a potřebuje si odpočinout! Tak toho prosím tě nech a odejdi," docházejí mi nervy.
(19:10) Morigan: "Ráno?" posadí se. "Nevydržím už ani hodinu, zblázním se, nemůžu spát, nemůžu jíst, ovládáš moje myšlenky a já ten pocit nenávidím!" vyskočí navzdory své opilosti docela rychle a namáčkne mě na vyřezávaný sloupek postele. Jsem naprosto zděšená. Zhýralí mladíci jsou sexy, ale tohle fakt nejde. "Garethe okamžitě přestaň!"
(19:10) Margare-tka: "Ano tohle není vůbec vhodné když je těhotná. A ke všemu jsi skoro její syn."
(19:11) Morigan: To už Margaret asi nestihl vnímat.
(19:11) Margare-tka: "Měříš Kat těch dvacet vteřin." šeptnu.
(19:12) Ketryn: "Garethe!!" vykřiknu úlekem. "Ještě jí ublížíš!!"
(19:13) Ketryn: Mám pocit, že si Margaret asi ěnco šlehla...
(19:14) Margare-tka: No není tu co.... takže si to musím jen navodit.
(19:16) Ketryn: On je opravdu nemocný...
(19:17) Morigan: Chová se, jako byste tam nebyly. "Věnuj mi aspoň jednu noc, nebo mi přeskočí... můžeš zavřít oči a myslet si, že jsem Yanick..." Je dost urputný, šaty mám vyhrnuté skoro k pasu. Neudržím se a prostě mu jednu vrazím.
(19:18) Ketryn: :-O Fakt nemocný!! Udělám krok k vám a jsem připravená ti nějak pomoct.
(19:18) Margare-tka: "Garethe, tohle prostě nejde!!""
(19:18) Margare-tka: Taky se přiblížím.
(19:19) Morigan: To ho zarazí a tak se mi povede dostat na druhou stranu tak, že je mezi námi postel. "Vzpamatuj se!" pokouším se ho umírnit. Drží se za tvář, tentokrát to byla větší rána, než tehdy na lodi. Na okamžik se podívá na vás, že jste byly svědkem jeho potupy.
(19:20) Ketryn: Začnu se bát, co bude jeho dalším činem.
(19:20) Margare-tka: No to já trochu taky.
(19:21) Margare-tka: Měly jsme ho nechat zamčenýho, já jsem věděla, že to bude špatný když ležel polosvlečený ve tvé posteli.
(19:21) Ketryn: Snažím se stát tak, aby mezi vámi nebyla nejen postel, ale i my.
(19:26) Margare-tka: Joto je dobrý nápad.
(19:37) Margare-tka: (Holky mě z toho Garetha hrábne.)
(19:38) Margare-tka: Myslím, že bychom měly zavolat léčitele.
(19:39) Morigan: "Toužím po tobě, až to bolí, očarovalas mě, čarodějko?" ušklíbne se. Zakroutím hlavou, jako že ne, na víc se nezmůžu. "Nenávidím to," dodá.
(19:39) Ketryn: Tohle je opravdu na psychiatra :-/
(19:40) Margare-tka: No tak to nevím co tam s tím budeme dělat. Jako nuž vymýšlím plán jak to třískneme do hlavy a poloožíme něj´kam na chodbu, kde naaranžujeme i tu láhev k němu.
(19:40) Margare-tka: On se zbláznil.!!!!!
(19:42) Ketryn: Já už se taky začínám dívat, čím bychom ho mohly praštit, tohle mě hodně děsí.
(19:43) Morigan: Skoro dopitou láhev zahodí na zem a přeskočí tu postel tak nečekaně, že to stihnu zaregistrovat až ve chvíli, kdy mě opět na něco narazí, tentokrát na zeď. Ještě z toho budu mít otřes mozku!
(19:45) Margare-tka: "Garethe!! Je těhotná "zakřičím."
(19:45) Margare-tka: jak se z toho leknu.
(19:45) Margare-tka: "Kat musíme jít pro pomoc, je opilý a asi s ním moc neuděláme."
(19:46) Ketryn: "GARETHE!!" zakřičím zděšeně a vrhnu se k němu, abych se ho snažila od tebe nějak dostat.
(19:46) Ketryn: Nemůžeme tam nechat Morigan samotnou.
(19:47) Morigan: (To nebyl dobrý nápad :-D) Opřu ruce o jeho hruď a pustím do něj úderové kouzlo.
(19:47) Morigan: K6 Katryn.
(19:48) Margare-tka: Jdu ti pomoct.
(19:48) Ketryn: (A sakra :-D No bylo to impulzivní, bojím se o miminka.)
(19:52) Morigan: Gareth odletí nečekaně a kouzlo ho zvedne ze země. Ramenem srazí Katryn, která odletí do strany, což ho alespoň trochu zbrzdí. I tak ale narazí zády do jednoho ze sloupů podpírajících nebesa a přelomí ho. Nebesa nad postelí povážlivě zapraskají a nakloní se. Gareth dopadne na postel a šokovaně lapá po dechu, úderové kouzlo provedené na dotek bylo asi hodně silné.
(19:53) Morigan: Oba máme na rtech krev od jeho neurvalých polibků, ale to je teď to poslední, co by Garetha zajímalo, evidentně se ještě praštil pod oko o rám postele.
(19:54) Ketryn: To se mega leknu. Snažím se sebrat a vzpamatovat a pochopit, co se stalo.
(19:54) Ketryn: Tohle už je fakt moc! A ještě ti teče krev!
(19:55) Margare-tka: Tak to jsem se lekla, nějak jsem zapomněla, že budeš kouzlit. Tak se snažím vzpamatovat a jdi k tobě a hodlám u tebe už být, kdyby náhodou zase vstal.
(19:55) Margare-tka: "Jste v pořádku??"

(18:28) Morigan: "Souhlasím s Katryn, nemůžeme ho tam nechat zamčeného!"
(18:29) Ketryn: (Ale je to komické :-D Nechápu, co to Margaret tak rychle napadlo :-D Když si to tady představím, jak se zasekne ve dveřích, zabouchne a zamkne, tak se mi chce opravdu smát :-D)
(18:30) Morigan: (No já tam asi nestíhám :-DD)
(18:32) Margare-tka: "No, ale já myslím, že ho jen tak ven nedostaneš."
(18:32) Margare-tka: Už jako necouvám, jelikož si uvědomím, že tady spát nemůžeme.
(18:32) Margare-tka: jako já už se začínám smát.
(18:33) Margare-tka: Takový to histerický.
(18:34) Ketryn: Já ji taky nějak nestíhám a když se začne smát, tak už vůbec :-D
(18:35) Margare-tka: Jako pobaví mě myšlenka, že máme Garetha zamčenýho v ložnici, to by Marion trefil šla.
(18:38) Morigan: Mě to zas tak moc vtipné nepřijde.
(18:39) Margare-tka: "no já ti ten klíč dám, ale nevím jestli to je dobrý nápad. Jako myslíš, že se s ní dohodneš, aby odešel? Nebuď naivní."
(18:39) Margare-tka: "Ještě, že je tak opilí."
(18:40) Ketryn: "A co by asi tak dělal? Jsem tu přeci všechny tři. To musíme jednoho chlapa zvládnout."
(18:40) Margare-tka: "Možná ani nevstane. No mohly ychom ho odtáhnout sem a zamknout se."
(18:40) Ketryn: "Odemkni to, ať už je pryč a my můžeme jít konečně spát."
(18:41) Margare-tka: "No tak dobře, ale buďte připravený."
(18:43) Morigan: "No to já nevím, jestli mě poslechne a odejde, ale nemůže tam zůstat zamčený!"
(18:44) Margare-tka: "No dobře, ale jak říkám." jdu spíš se potichu plížím ke dveřím.
(18:45) Margare-tka: S tím klíčem v ruce a u toho se směju.¨
(18:47) Morigan: Pozoruju Margaret co jako dělá a čekám, až odemkne, abych tam mohla jít.
(18:48) Margare-tka: Tak strčím klíč do zámku. "jste připravený?"
(18:49) Morigan: "Dělej, Margaret!" obrátím oči v sloup.
(18:50) Ketryn: Já z ní fakt nemůžu :-D!
(18:50) Margare-tka: Tak odemknu.
(18:52) Morigan: Tak otevřu dveře a podívám se dovnitř. Gareth pořád leží na mé posteli, opřený o lokty a zvědavým přiopilým pohledem se dívá, co děláme s těmi dveřmi. S rozcuchanými vlasy, lahví vína v ruce a rozepnutou košilí vypadá jako naprosto zhýralý mladík.
(18:53) Margare-tka: "Já to říkala." řeknu.
(18:53) Ketryn: Mračím se a nemám slov. Kdyby to viděl Yanick, tak ho snad zabije.
(18:54) Margare-tka: Jo."Co tady děláš?" ujmu se slova.... jsem opilá.
(18:55) Morigan: "Nějak vám to trvalo," prohlásí a napije se. "Dlouhé loučení?"
(18:57) Morigan: "Ale s tebou bude krátké loučení, Garethe! Okamžitě opusť naší ložnici!" vejdu dovnitř se založenýma rukama.
(18:57) Margare-tka: No to jsem zvědavá jak ho vypakuješ.
(18:58) Morigan: "Měj se mnou soucit, princezno, takovou dobu ti tu zahřívám postel," posune se o kousek, aby mi udělal místo.
(18:59) Margare-tka: Zašeptám Katryn dávám mu tak dvacet vteřin než se na ni vrhne....
(19:01) Morigan: "Soucit si rozhodně nezasloužíš po tom, co si předvedl na plese!"
(19:02) Ketryn: Margaret mě fakt dostává...
(19:03) Margare-tka: No soucit, já mu dám....."měly jsme zavolat Yanicka, když byl zamčený." šeptnu ti.
(19:03) Morigan: Trhne rameny. "Co se stalo, stalo se. Pojď ke mě, Morigan," zvážní. To mě ani nenapadne. "Musíš odtud odejít, hned!" prohlásím.
(19:03) Ketryn: "Garethe, odejdi. Tohle opravdu není vhodné. Pokud si chceš s Morigan promluvit, můžeš přijít ráno."
(19:04) Margare-tka: Jako Kat, když mor už poodešla dopředějc.
(19:05) Margare-tka: Jako mě už totálně popadá čelist alkohol nealkohol.

(17:55) Margare-tka: Jako nepiju hodně ale trošku jsem se ještě napila.
(17:55) Ketryn: (Morigan, to už je zas ten typ myšlenky: Jsem ráda, že on se ovládl, jeho to nenapadlo!! :-D Jako s Moredem a Rogerem. Proč vždycky já :-D?)
(17:56) Morigan: (Přesně na to jsem si taky vzpomněla :-D)
(17:56) Ketryn: "Ale Yanick vypadal, že od toho taky nemá daleko..."
(17:56) Morigan: "No...to nejspíš to kouzlo večera a víno..."
(17:57) Ketryn: Podívám se na Margaret nechápavě, jak může něco takového říct??? "Jak jedno? Není to jedno. Můj muž je zavřený dole v kobce, zatímco já si tady užívám večer a ještě se nechám líbat jiným..."
(17:58) Ketryn: "No... proto fakt musíme pryč, aby těch kouzel nebylo nějak víc."
(17:58) Morigan: "To jo, to já naprosto souhlasím!"
(17:58) Ketryn: "A nejsem si jistá, jestli to pro Yanicka bylo jen kouzlo večera."
(18:00) Morigan: "Každopádně mě nepolíbil a teď už k tomu mít příležitost nebude."
(18:00) Margare-tka: "No kouzlo je to řečený pěkně."
(18:01) Margare-tka: "Jo... no furt je políbek nejmíň co může být. a jaký to bylo?"
(18:05) Ketryn: Tak teď se na Margaret podívám zděšeně. "Jak se na něco můžeš takhle s klidem ptát??!"
(18:06) Ketryn: "To je jedno, už o tom nebudeme mluvit. Musíme to tu ještě nějak zvládnout a zanedlouho poplujeme domů." Zavřu to okno a jdu se pomalu chystat do postele.
(18:07) Morigan: Začnu si svlékat vrchní šaty a odkopnu boty. "Je pěkně pozdě, měly bychom jít spát," souhlasím s tím.
(18:07) Ketryn: "No, doufej, že už k tomu nebude mít příležitost," odpovím ještě Morigan.¨
(18:07) Margare-tka: "No já nevím asi to bude tím alkoholem a nějak jsem z toho celá přecitlivělá....měla strach o Marion a tak nějak mě to rozhodilo všechno."
(18:08) Margare-tka: "Hm... " tak si je taky sundavám, ale nevím jestli si dokážeme ty vlasy rozplést.
(18:09) Ketryn: Převleču se do spacího a z hlavy vyndám, co jde. Asi už spíš mlčím.
(18:09) Morigan: K6
(18:09) Morigan: (To není na spaní)
(18:09) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
(18:10) Ketryn: (Aha, už jsem se chtěla radovat, že aspoň nějak dřímám.)
(18:10) Morigan: Margaret nakráčí jako první z nás do ložnice.
(18:10) Margare-tka: no kdyby to bylo na psaní, tak usnu ve stoje.
(18:14) Morigan: Přišlo nám zvláštní, že se Margaret zarazila ve dveřích a stojí tam.
(18:15) Margare-tka: Tak udělám krok zpět a ty dveře zabouchnu.
(18:15) Margare-tka: "Holky, myslím, že má Morigan problém." řeknu, když už jsou ty dveře zabouchlé.
(18:16) Morigan: "Co děláš??" nechápu absolutně.
(18:16) Margare-tka: "Je tam Gareth..."
(18:16) Margare-tka: Zamknu.
(18:17) Margare-tka: A klíč jsem schovala do ruky,
(18:18) Morigan: "Cože? V naší ložnici? Zbláznila ses, dej sem ten klíč, nemůžeš ho tam zamknout!"
(18:20) Margare-tka: "A proč ne?" couvám, nechce se mi ten klíč ti tam dát.
(18:23) Margare-tka: "Myslíš, že se ti ho podaří vyhodit?"
(18:24) Ketryn: Nechápu, pak se zděsím a pak znovu nechápu, když ho tam zamkne. (Jako takhle to zní jako dost komická situace :-D)
(18:24) Margare-tka: "je na tvé posteli v košili a s tou vypitou láhví."
(18:24) Ketryn: "A spí??" snažím se myslet nějak racionálně.
(18:25) Margare-tka: "už ne, vzbudla jsem ho."

(17:11) Morigan: "Jeden z nejhezčích večerů za poslední dobu," řekne Yanick upřímně a vřeleji, než je obvyklé u jeho královského tónu.
(17:14) Ketryn: S ním to taky pěkně hýbe... Holky, my fakt musíme pryč, co nejdřív, jinak z toho budeme pak rozhozené.
(17:17) Margare-tka: Já jsem tam z toho nějak na měkko. Když nás tam všechny vidím a vím co všechno bylo a oni to neví....;-(
(17:20) Ketryn: Tak to by nám ještě chybělo, aby věděli... To já jsem naopak vděčná, že si nepamatují, už tak to začíná být nějak těžké.
(17:22) Morigan: "Nakonec to bylo příjemné rozptýlení," řeknu. Ty negativní věci z toho vynechám.
(17:26) Ketryn: Já už asi raději mlčím, řekla jsem toho dneska víc než dost a pak to takhle dopadá. Nejraději bych utekla do pokoje, ale pamatuji ještě na slušnost před králem.
(17:29) Morigan: "Dobrou noc, Loreene, Evariane," usměju se na ně. "Dobrou noc, Nicku." Ve sporém světle svíček, nastrojení a už ne tak uhlazení vypadají všichni opravdu stejně jako dřív.
(17:29) Margare-tka: "Bylo to jako dřív."
(17:31) Morigan: Evariana Margaretino prohlášení zarazí a nejspíš trochu dojme.
(17:31) Margare-tka: No to já už jsem tam dojatá úplně.... asi bychom měly jít jinak se tam rozbrečím.
(17:33) Margare-tka: Jako oči se mi tam zrcadlí.
(17:33) Margare-tka: A to ještě nevím o té kat.
(17:33) Ketryn: Margaretina poznámka mi tedy vůbec nepomohlo...
(17:34) Morigan: "Dobrou noc, Mori," řekne Yanick tiše a nakloní se, což vypadá, jako by mě chtěl políbit. Protože jsem prakticky opřená o zeď, neměla bych šanci s tím něco udělat, ale nakonec dostanu jen pusu někam na tvář. Loreen uhne od té scény očima a zadívá se významně na Katryn.
(17:34) Morigan: Evarian políbí Margaret ruku a dlouho jí drží ve své dlani.
(17:35) Ketryn: "Dobrou noc..." popřeji všem ještě jednou takovým tišším hlasem. Pohled mi sjede k Loreenovi, kde se na chvíli zasekne.
(17:36) Ketryn: Pak ale uhnu a jsem fakt taková rozhozená. A jdu otevřít dveře k nám do pokoje.
(17:37) Morigan: Jdu hned za Katryn, abychom co nejdříve zmizely u nás v pokoji.
(17:38) Margare-tka: No já koukám na Evariana a ani nevím co všechno mám v hlavě a co tam nemám. Rozhodně sjela rukou pak té jeho asi mi to nedalo. Pak ji tedy ještě popřeji dobrou noc a snažím se z nich spustit oči. Už abychom byly v tom pokoji.
(17:40) Ketryn: V pokoji jdu rovnou na sebe otevřít okno.
(17:40) Morigan: To se trochu podivím, co děláš??
(17:40) Margare-tka: Co to děláš?? leknu se, že jde skočit....
(17:41) Margare-tka: "Co to děláš!!??"
(17:41) Morigan: Služebné nám tu nechaly nějaké světlo a máme roztopený krb.
(17:43) Ketryn: Tak s tím skočit jsi mě zas pobavila :-DDD!
(17:43) Ketryn: "Nic, potřebuji trochu čerstvého vzduchu..."
(17:43) Margare-tka: Tak já si sednu do křesla a asi potřebuji ještě trochu alkoholu.
(17:44) Ketryn: Stojím tam před tím oknem a snažím se hodit nějak trochu do klidu.
(17:44) Margare-tka: "Holky dneska to bylo moc hezký, ale přijde mi, že to to ještě bude problém."¨
(17:44) Margare-tka: "Jo aha, bála jsem že jde skákat."
(17:46) Ketryn: "Hm, to by možná stálo za myšlenku," ušklíbnu se ironicky.
(17:46) Morigan: Začnu si bezmyšlenkovitě vytahovat sponky z vlasů a taky se posadím do křesla.
(17:47) Margare-tka: "A proč? zas tak mi nepřijde, že mám fatální myšlenky."
(17:47) Ketryn: "Doufám, že už se to jednání nějak pohne a my odsud konečně vypadneme. Tohle byl hezký večer, až moc. A to pro nás opravdu není dobré."
(17:48) Morigan: "Souhlasím," řeknu. "Tohle bylo náročné, opravdu."
(17:49) Ketryn: "Bylo...ů
(17:49) Ketryn: "Holky, Loreen mě políbil..." řeknu, jelikož to nějak nezvládnu udržet v sobě.
(17:50) Morigan: Nechápu, že do sebe Margaret ještě lije další víno!
(17:50) Morigan: "Cože??"
(17:50) Morigan: "A kdy to stihl?"

(13:38) Ketryn: "Měli bychom jít spát..." rozejdu se zas naším směrem, ale jsem z toho taková rozklepaná. Musíme pryč a to hned!
(13:41) Morigan: Nepronásleduje tě, ani ti už nic neříká. Dojde za tebou k našim dveřím, kde už stojíme já s Yanickem a opodál Margaret s Evarianem.
(13:45) Ketryn: "Dobrou noc. A děkuji za hezký večer," popřeji Loreenovi (a myslím to upřímně) a když tak i vámostatním, jestli mě vnímáte.

(11:53) Morigan: Docela ano, ale evidentně se snaží to rychle ovládnout. "Myslím, že si ještě zatančíme pár tanců a ukončíme ples, je pozdě," prohlásí a políbí mi hřbet ruky, neuvědomělým a uklidňujícím způsobem.
(11:54) Morigan: "To je dobrý nápad," souhlasí Loreen. "Jestli budu pít ještě víc, než už jsem pil, mohl bych si udělat nějakou ostudu," zavtipkuje.
(12:00) Ketryn: "To bude asi nejlepší," taky souhlasím. "Další pití už by opravdu nemuselo být dobré," při představě nějaké ostudy mi v té opilosti začínají cukat koutky, ale snažím se ovládat.
(12:01) Morigan: "Od toho jsou tu jiní," zabručí Yanick.
(12:02) Morigan: Jdeme ještě párkrát tančit, samozřejmě se i vystřídáme. Nicolas s Marion se vrátí do sálu.
(12:04) Ketryn: Myslím, že jsem docela ráda, když se vrátí. Asi s nimi nechtěl moc mluvit.
(12:05) Morigan: Vypadá to tak.
(12:05) Morigan: Když je pak přestávka a jdeme se napít, zeptám se Nicolase. "Mluvili jste s ním?"
(12:07) Morigan: "Nepotkali jsme ho, nejspíš odešel spát," řekne Nicolas.
(12:07) Ketryn: Poslouchám a doufám, že šel opravdu spát....
(12:10) Ketryn: Škoda, že tohle tak nějak pokazilo jinak fajn večer.
(12:10) Morigan: "Dobře," vzdychnu si.
(12:11) Morigan: "Netuším, co to do něj tak najednou vjelo, opravdu," položí mi ruku na rameno a tváří se omluvně.
(12:12) Ketryn: Já bohužel tuším, toho jsme se obávaly... Ale své myšlenky si samozřejmě nechávám pro sebe.
(12:13) Morigan: "S tím se netrap, Nicolasi."
(12:23) Ketryn: Ještě že to Nicolasovi moc nedocvaklo. Doufám, že nad tím nebude moc přemýšlet. Jen se obávám, že po tomhle se Garethovy a Yanickovy vztahy zrovna nezlepší :-/
(12:25) Morigan: No to nezlepší, protože Yanickovi to bohužel docvaklo.
(12:30) Ketryn: Tohle už bylo buhužel dost očividné... :-/
(12:30) Morigan: Jsme tam ještě tak hodinku, než se rozhodneme odejít spát. I tak je dost pozdě.
(12:40) Ketryn: Je dobře, že už pak jdeme spát. Pro dnešek toho bylo víc než dost. Z toho vyprchávajícího vína a protančeného večera už jsem určitě dost unavená.
(12:42) Morigan: Rozloučím se v sále s Nicolasem a Bren´anem a ostatními, co tam ještě jsou, protože mi Yanick nabídl doprovod do pokoje, jdu tedy s ním. Vy s Loreenem a Evarianem jdete taky s námi, ale jak jsme už přiopilí a unavení (a neformální), jdeme tak trochu roztroušeně.
(12:47) Ketryn: Tak se taky rozloučím a popřeji jim dobrou noc.
(12:48) Ketryn: To jdeme asi i trochu klikatě :-)
(12:49) Ketryn: "Byl to dlouhý večer," :-) konstatuji cestou a dávám pozor, aby se mi nohy nezamotaly do sukně.
(12:49) Morigan: "Ne dost dlouhý," usměje se Loreen. "Opravdu jsem se bavil, jako už dlouho ne."
(12:53) Ketryn: :-) "Měla jsem z toho obavy, ale musím říct, že to byl fajn a příjemný večer," řeknu popravdě a usměji se. "Až tedy na ten záverečný incident."
(12:54) Ketryn: "Ani jsem nečekala, že se budeme tak bavit."
(13:02) Morigan: "Kdysi jsme se spolu uměli bavit dobře, že?" směje se.
(13:04) Ketryn: "Jo, to ano," :-) souhlasím. "Bylo nám spolu hezky," ujede mi..
(13:06) Morigan: "Nepamatuji si to, ale nějak to vím...cítím," řekne a než se vzpamatuješ, ujede mu něco jiného - chytí tě za ramena a políbí tě.
(13:13) Ketryn: Tak to se leknu a uvede mě to do naprostého šoku!
(13:17) Ketryn: "Loreene...?" vypravím ze sebe zaskočeně a seberu nějaký mozek a snažím se odtáhnout.
(13:20) Morigan: "Omlouvám se, udělal jsem chybu...?" přestane, ale stále tě drží a konec jeho věty zní tázavě.
(13:23) Ketryn: "Já..." jsem absolutně zmatená. "Byl to fajn večer... a kdyby to bylo jinak... ale já už patřím jinam..." vykoktám ze sebe.
(13:26) Morigan: Stejně vypadá, že by tě chtěl políbit znovu.
(13:30) Ketryn: Tak seberu sílu a snažím se dál odtáhnout. Tohle mě děsí!
(13:31) Morigan: Samozřejmě nějak násilně se nechová, když cítí, že se odtahuješ, tak tě nechá.
(13:37) Ketryn: "Promiň..." vykoktám ještě zaraženě. "Já vím, že za to nemůžeš, ale umřel jsi, umřel jsi mi v náručí... A já musela jít dál, abych přežila a nezbláznila jsem se," přepadne mě vlna všech zabijáckých pocitů. "Nikdy by mě nenapadlo, že se vrátíš..."