Druhá strana (118 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(23:50) Morigan: "Tak tedy půjdu s tebou," rozhodne se Marion.
(00:04) Margare-tka: Bože po kom je tak umíněná.
(00:05) Margare-tka: No ani se nebudu ptát vlastně buď po babičce a nebo po mě....
(00:07) Margare-tka: No mám lehce zoufalý pohled, ale je dospělá.... ale stejně je ještě malá. To mi asi všechno proběhne výrazem. Doufám, že ji tam Nicolas nenechá.
(00:08) Morigan: "Tak tedy prosím," nabídne jí rámě. Kdyby to byl někdo jiný, odmítl by ji znovu, ale Nicolas to neudělá.
(00:10) Margare-tka: "No doufám, že to proběhne bez komplikací" řeknu když odcházejí... a Evarian zase nic neřekl, je úplně stejný.
(00:14) Morigan: I já s Yanickem, když se vracíme k vám, se po nich otočíme, prohodili jsme s Nicolasem pár slov.
(00:16) Margare-tka: Jsem tam z toho úplně napjatá....

(21:22) Ketryn: (Tak teď jsi mě fakt pobavila :-DD)
(21:23) Ketryn: "Jak už jsem říkala, nebere Morigan jako matku, ani jako nevlastní..."
(21:23) Margare-tka: Tak já mám v hlavě trochu bílo. takže nevím co by se tam vylouplo.
(21:26) Morigan: "A bere ji tedy jako... co?" podívá se na Katryn tázavě. A nechápavě, jako by raději ani nechtěl chápat. Vidíš, že vás poslouchá i Yanick, asi je zvědavý, co na to odpovíš.
(21:28) Margare-tka: No tak to na tebe kouknu.... co jako řekneš. Jako něco bych řekla, ale nevím co řekneš ty.
(21:28) Ketryn: To by mě taky zajímalo, co odpovím. To, že nás poslouchá i Yanick, mě vyvede z míry úplně.
(21:30) Ketryn: "Já... já nevím....tak sami vidíte..." přemýšlím, kam se zakopat.
(21:33) Margare-tka: Potřebovala bych si vzít Katryn stranou. a říct co bych řekla já, nevím totiž jestli se to hodí..... říct, že ji obdivoval už jako malý dítě.
(21:34) Ketryn: (Já tě nenutím mlčet :-D)
(21:35) Margare-tka: No je vidět že přemýšlím co říct, ale asi to raději říkat nebudu.
(21:38) Margare-tka: Mám vlastně šestku. "No obdivoval ji už jako malý kluk...." a doufám, že si to domyslí, říkat se mi to nechce nahlas.
(21:52) Morigan: Všichni se dívají, jak si s Garethem něco vysvětlujeme a zkoumají nás trochu jinýma očima. Gareth se v opilosti moc nebrání a už z jeho postoje vyzařuje, že by mě nejraději popadl a líbal. Když zvedne ruku, aby mi zasunul vlasy za ucho, Yanick k nám vyrazí.
(21:53) Ketryn: "Bohové..." :-/ ujede mi, když to vidím. Tohle už opravdu nepotřebuje vysvětlování.
(21:54) Morigan: "No," prohlásí Loreen. "To je nečekané." A vypadá, jako by mu některé věci teprve docvakly. "Co se děje, proč tu tak postáváte?" připojí se k vám zvědavě Nicolas.
(21:55) Ketryn: Tak tomu už vůbec nevím, co říct.
(21:57) Margare-tka: Tak to se asi zatváříme všichni jako slabomyslní. "Odpočíváme po tanci."
(21:58) Ketryn: "Ale nic, jen jsme si tak chvíli povídali," pokouším se.
(22:00) Margare-tka: No jako prý stojí tam kde jsme přestali tančit....
(22:12) Morigan: "Aha," pokrčí Nicolas rameny a pak si všimne, kterým směrem všichni zíráte.
(22:14) Morigan: "Ale ne, co se zase děje?" zvedne obočí. My tři tam stojíme s napjatými výrazy, ale ne dlouho. Vyměníme si pár ostřejších slov a pak se Gareth prudce otočí na místě a odkráčí. Nejdříve ke stolu, kde si vezme láhev vína a potom prostředkem místnosti k východu a ven ze sálu.
(22:14) Morigan: "Půjdu za ním," rozhodne se Marion.
(22:15) Morigan: "To není nejlepší nápad," chytne ji Nicolas jemně za loket. "V takovém stavu umí být hodně nepříjemný."
(22:15) Ketryn: To se překvapeně otočím za Marion a přemýšlím, jak jí říct, že to asi není ten nejlepší nápad.
(22:15) Morigan: "Myslím, že to přežiju!" oboří se na něj Marion a obdaří ho chladným pohledem.
(22:17) Ketryn: "Možná by opravdu bylo lepší nechat ho trochu vychladnout," pokusím se taky navrhnout.
(22:17) Margare-tka: Tak o kouknu na Evariana.
(22:17) Margare-tka: "Taky si myslím Marion."
(22:49) Margare-tka: (Jako Gareth je opilí a ještě nadržený, nemůže tam jít. Asi mě začne chytat panika pokud tam půjde.)
(23:38) Morigan: "O tom nepochybuji, Marion, ale přesto tě musím požádat, abys nechala jít za Garethem mě. Postarám se o něj dobře," pronese Nicolas mírně.
(23:45) Margare-tka: Bože proč musí být zakoukaná do takového floutka. Zoufnu si. ještě, že ten Niclas je tak úžasný.
(23:45) Margare-tka: Tedy doufám, že ho poslechne.

(20:22) Margare-tka: Tak to jsem koukala na vás a měla pecit, že mám deja vu. Ale ten pohárek mě z toho trochu vytrhnul.
(20:22) Morigan: (Margaret prý: Chudák Gareth to nese špatně, jeho vlastní otec sahá na břicho jeho nevlastní matce.)
(20:23) Morigan: "Tak to je možná načase přestat s tím pitím," mrkne na něj dobře naladěný Loreen.
(20:24) Morigan: "Možná ano," souhlasí Gareth. "Taky byste nad tím měli zauvažovat," obdaří významným pohledem Yanicka, což je velmi drzé, ale nelze proti tomu nic namítnout.
(20:25) Morigan: "Zauvažujeme," slíbí mu Loreen a položí ruku kolem Katryniných ramen. Vlastně těch jeho letmých dotyků přibývá, ale nejspíš to dělá spíš automaticky, než úmyslně.
(20:27) Ketryn: Ach jo, leknu se a pak mě z Garetha zas přepadne nervozita, která je ale zmírněná tím alkoholem.
(20:28) Morigan: "Nechceš si jít raději zatančit, Garethe?" dotkne se Marion jeho lokte a pokusí se zachránit napjatou situaci, které asi zcela nerozumí.
(20:28) Ketryn: Mně to v tu chvíli přijde asi taky takové automatické, že to moc nevnímám. Jen možná občas udělám krok dál, když si něco uvědomím, ale pak na to zas hned zapomenu.
(20:28) Ketryn: Chuděra, aby to ještě neodnesla.
(20:29) Morigan: Gareth se na ni podívá se zamyšlenou ironií. "Vlastně proč ne, pojďme tančit všichni. To postávání a popíjení nám nikomu neprospívá, jak je vidět!"
(20:31) Ketryn: Usoudím, že to není špatný nápad, a podívám se po vás ostatních.
(20:31) Morigan: "Skvělý nápad, smím prosit?" obrátí se ke mě Yanick. "Půjdeš tančit?" vyzve Loreen Katryn a Evarian Margaret.
(20:33) Margare-tka: No mám trochu obavy Marion, asi se mi ozývají mateřské city. Jdu tedy s Evarianem tančit... to to bude vypadat.... pomyslím si.
(20:34) Ketryn: "Jistě," :-) usměji se a jdu s Loreenem na parket vděčná, že se zažehnala ta napjatá situace. Jen se asi budu muset pekelně soustředit, jelikož můj mozek běží trochu pomaleji.
(20:38) Morigan: Je to pro vás trochu náročené udržet rovnováhu a směr a ještě ke všemu kroky. Naštěstí je tenhle tanec pomalejší, ale bohužel také střídací, alespoň v rámci určité skupiny, což je mírně náročnější. A také je to trochu intimnější tanec, což po naší předchozí debatě není úplně nejlepší.
(20:41) Ketryn: No, to není... To se mi asi střídají nálady pobavení (když se někde třeba trochu zapomenu) a zaražení (když se k sobě dostaneme s Loreenem blíž). Tohle je opravdu divné. Ten vymazaný mozek vínem mi moc nepomáhá.
(20:43) Margare-tka: Hm...myslím, že jsi to napsala naprosto výstižně. Je to peklo, když nejsem někde zapomenutá, tak tak jsem rozhozená z toho, že nevím co cítit. Je to fakt zvláštní.
(20:44) Margare-tka: Kdybych mohla tak po čočku kouknu po Maroin, ale to bych nezvládla teď se soustředím jen na sebe a okolní tanečníky.
(20:47) Ketryn: Jako je to asi přirozené, že nás to nějak rozhazuje. Sice už máme domov jinde a jiné muže, které milujeme, ale přeci jen jsme s nimi byli opravdu dlouho, prožili jsme toho hodně a byli jsme tu šťastné.
(20:56) Morigan: Ale Gareth se rozhodne odpovědět na Yanickovo vyhlášení války a pokaždé, když se ocitne v páru se mnou, něco mi zašeptá do ucha a celý jeho postoj i gesta jsou všechno možné, jenom ne synovské. A Yanick to teď už moc dobře vidí.
(20:57) Morigan: Marion to ale doposud nedošlo, nejspíš neumí číst takové signály, nebo je to prostě pro ni tolik nemyslitelné, že jí to prostě nedojde.
(20:59) Ketryn: Bohové :-/ Nemám z toho vůbec dobrý pocit. A ještě když to Yanick vidí... Všimne si toho i Loreen?
(21:00) Margare-tka: Díky bohu, že je neumí číst!! To by ještě scházelo.
(21:00) Margare-tka: a Evarian?
(21:03) Morigan: Ano, oba už si něčeho všimli.
(21:04) Morigan: Obávám se, že po tomhle Yanick Garethovi něco bude chtít říct.
(21:04) Ketryn: To je fakt blbec ten Gareth...
(21:04) Ketryn: To abychom se začaly děsit konce tance...
(21:05) Morigan: Já už se děsím.
(21:11) Morigan: Když tanec skončí a Yanick se zatváří, že okamžitě zamíří ke Garethovi, předběhnu ho. "Můžeme si promluvit, Garethe?" chytím ho za loket a pokusím se ho odvést stranou. Gareth je překvapený, ale neprotestuje.
(21:12) Morigan: "Asi pil opravdu příliš," usoudí Loreen mírně zaraženě.
(21:14) Margare-tka: "No evidentně." a koukám se po vás.
(21:16) Margare-tka: "Ještě, že tohle ji nedochází."
(21:16) Ketryn: To mě překvapíš, když takhle zakročíš. "To ano, přehnal..." souhlasím s pohledem na vaše záda. "Doufám, že se zas uklidní," vzdychnu.
(21:17) Morigan: Nejdu s ním daleko, jen z doslechu, ačkoliv on by to rád namířil někam na chodbu.
(21:17) Morigan: Yanick nás pohledem pečlivě střeží.
(21:18) Morigan: "O co tady sakra jde?" pronese Loreen nechápavě a tázavě se podívá na Katryn.
(21:20) Ketryn: Zatvářím se rozpačitě, zas jsem se ocitla na tenkém ledu. "No... baví ho provokovat..." řeknu nakonec.
(21:21) Margare-tka: No jako tohle vysvětlování ti nezávidím, ale kdyby jsi chtěla nějak pomoct, tak mi naznač. Snad to pochopím.... ale nevím co na to řeknu.

(19:24) Morigan: Yanick se v druhé polovině plesu rozhodl, že se mi bude nepokrytě věnovat, což mi trochu ztěžuje situaci hlídat vás dvě. Gareth na nás hledí poměrně znechuceně a rozhodl se asi totálně opít.
(19:26) Ketryn: Jejda, to se mi to pak nějak rozjelo, to se zas musím začít hlídat :-D
(19:27) Ketryn: No, tak se bavím a nějak asi nic moc neřeším. Ale samozřejmě se snažím udržovat slušnost a společenské chování a pamatuji na to, že jsme na plese v Lúúderu. A ráno budu mít tu morální kocovinu.
(19:28) Margare-tka: Hm... ještě, že nevnímám toho Garetha, ale asi se koukám na marion jak to nese jestli s ní tančil. Ale zatím to jen hlídám.
(19:28) Margare-tka: No na to se taky se taky snažím pamatovat.
(19:30) Ketryn: To je špatný s tím Garethem :-/ Možná jsem se z toho taky raději přiopila nebo nevím.
(19:30) Morigan: Marion je pořád v Garethově blízkosti, občas s ním i opatrně konverzuje, ale on je zaměřený na nás, takže jí odpovídá jen napůl.
(19:37) Morigan: Ten ples už je samozřejmě celkově méně formální.
(19:42) Morigan: Loreen se ujme dolévání a dolévá vám oběma. Sám sobě nálévá samozřejmě taky.
(19:43) Morigan: "Kdy se ti děti narodí?" zajímá se Yanick.
(19:43) Ketryn: No bezva :-D Jak se pak máme hlídat?? Asi se tam snažím mlít něco o tom, že už by nám neměl nalévat, že to špatně skončí, a u toho se směju
(19:44) Ketryn: Vzpomenu si, že jsme to nějak počítaly, a snažím se si vzpomenout, jak to vlastně bylo.
(19:46) Margare-tka: No tak to je fakt dobrá parta..... A Evarian zase nestíhá.
(19:47) Margare-tka: No já nevím jak jsme to počítaly. Ale myslím, že je to v půlce nebo na konci května.
(19:47) Margare-tka: Holky já vůbec nevím co tam mám v hlavě. Asi teď úpěnlivě počítám.
(19:48) Ketryn: Já tam mám celkem prázdno.
(19:49) Morigan: "Někdy na jaře, možná duben, květen," usoudím.
(19:49) Morigan: "A už víš, co to bude? Chlapci nebo dívky?"
(19:49) Morigan: "Nevím," uvědomím si. "Ještě jsem se neptala." Ale tvářím se, že se zeptat chci, zajímá mě to.
(19:50) Morigan: "To nevíš sama?" podiví se Loreen. "Myslel jsem, že čarodějky takové věci poznají."
(19:50) Ketryn: "No, měla by ses zeptat," zatvářím se na tebe přísně. "Když už je jednou za uherský rok ta možnost."
(19:53) Margare-tka: "No to by jsi měla."
(19:56) Margare-tka: "Je to dobrý, já jsem to věděla od začátku."
(19:58) Morigan: "Ne, to nevím," přiznám.
(19:58) Morigan: (Kat to bys nevěřila, co tady teď plácá Margaret!! :-D Ještě, že to neřekne tam, to bych omdlela!:-D)
(20:01) Morigan: "To je zvláštní, že jsme tady tři zasloužilí otcové a ani jeden z nás si na to nepamatuje!" prohodí Loreen filosoficky a pobaveně.
(20:01) Ketryn: (Co plácá :-D?? Ale u ní věřím snad už úplně všemu :-D)
(20:03) Morigan: (Že si mě ještě bude chtít Yanick nechat v Lúúderu i s těma dětma, že prý má takovou tendenci osvojovat si cizí děti!)
(20:03) Ketryn: (Tak to by byla fakt krize, kdyby to řekla :-D. Ale v tom osvojování má pravdu :-D)
(20:05) Morigan: "No, to je pravda," zasměje se Yanick. "A škoda. Chtěl bych vědět, jaké to bylo, když byli princové ještě tak malí, že nemohli proti ničemu protestovat. Jaké to bylo, když jsi je nosila."
(20:05) Morigan: Pokrčím rameny, ale uznávám, že je to škoda, že si to nepamatuje.Nikdo z nich.
(20:06) Ketryn: "Linett se narodila ve válce a moc sis jí ani těhotenství neužil. To spíš s Robinem, to byl klid. Vzpomínám si, jak jsme zjistily s Morigan podobně, že jsme těhotné, a ona to nevydržela a řekla to Yanickovi na válečné poradě," směju se.
(20:07) Ketryn: "No, on Gareth protestoval pro něčemu skoro od narození," vzpomenu si pobaveně. "A Bren´an docela taky, ten si nechtěl hrát."
(20:08) Morigan: "To jsem skoro zapomněla i já!" zasměju se. "To jsem čekala Bren´ana."
(20:09) Morigan: "A chodila jsi do bitvy i s ním," řekne Yanick. Tohle už se asi všeobecně ví. "Předpokládám, že jsem s ním nic neudělal."
(20:10) Morigan: "Jinak to nešlo," bráním se.
(20:12) Morigan: "Můžu?" zeptá se a když neprotestuji, položí mi ruku opatrně na břicho. "Ještě kopat nebudou," upozorním ho.
(20:13) Ketryn: Tak to se přestanu smát, když vás vidím a dívám se na vás se smíšenými pocity.
(20:14) Morigan: Gareth stojící blízko upustí skoro prázdný pohárek na zem. Zvuk roztříštěného skla trhne se všemi v okolí a Marion málem vyjekne. "Promiňte," prohlásí Gareth tězkým jazykem. "Udělalo se mi špatně."
(20:14) Morigan: Někdo ze sluhů to tam jde hned uklidit a Gareth se tváří znechuceně, aby bylo jasné, z čeho mu je špatně.

(21:14) Morigan -> Ketryn: "Sentimentální, ale nakažlivé," prohlásí Gareth.
(21:14) Margare-tka: No to si říkám už delší dobu, že by to nebylo špatné. Domluvit si tu návštěvy.
(21:14) Margare-tka: Tak jdu ráda a je to moc hezký.
(21:18) Ketryn -> Morigan: "Je to hezké," dál se usmívám. "Nicolasova dobrá nálada se snadno přenese na i ostatní."
(21:21) Ketryn -> Morigan: "Trocha té rodinné sentimentality je občas potřeba," ;-)
(21:22) Morigan -> Ketryn: "Byl by to ideální král," prohlásí Gareth zamyšleně.
(21:25) Ketryn -> Morigan: To se na něho podívám překvapeně. "Budeš dobrý král a Nicolas ti vždycky bude k ruce."
(21:25) Ketryn -> Morigan: "A vůbec, co tě to přepadá za myšlenky?"
(21:33) Morigan -> Ketryn: "Lidi napadají různé myšlenky, když pijou víno..."
(21:38) Ketryn -> Morigan: "To je pravda...Ale pro tuhle chvíli je to moc přemýšlivé." Raději spolknu poznámku, že on by už raději pít neměl, protože by mě stejně neposlechl. "A stejně budeš jednou králem ty. A budeš dobrý král, až si užiješ nevázanost mládí," mrknu na něho.
(21:41) Morigan -> Ketryn: "Tak to bych měl pořádně začít," prohlásí.
(21:43) Ketryn -> Morigan: To má co dělat, abych se viditelně nezděsila. "Já bych řekla, že už jsi dost začal."
(21:43) Morigan -> Ketryn: "Vážně?" otáže se a vyhledá očima mě.
(21:45) Ketryn -> Morigan: "Garethe, já myslím, že by se to dneska mělo obejít bez problémů a nějakých incidentů..."
(21:50) Morigan -> Ketryn: "Jistě, matko."
(21:51) Ketryn -> Morigan: Začnu se znovu obávat, co se mu honí v hlavě a co by mohl vyvést.
(21:56) Morigan: Ples zdárně pokračuje, Igraine si postupně zatančí s námi se všemi také a opravdu, jak jsem řekla, tak nemáme ani chvilku na odpočinek. Kdyby nebyly přestávky, tak asi odpadneme :-) Jak pokračuje čas plesu, ubývá světel a přibývá vína v krvi všech zúčastněných. I tak je to ale pořád spořádaný večer proti těm, které známe ze Severu.
(22:00) Ketryn -> Morigan: To se musím docela dost hlídat, abych nepila nějak víc (ale hlídám). To uvolnění a dobrá nálada mi k tomu pití nějak nabádají.
(22:00) Ketryn: To se musím docela dost hlídat, abych nepila nějak víc (ale hlídám). To uvolnění a dobrá nálada mi k tomu pití nějak nabádají.
(22:11) Margare-tka: NO tak já se taky hlídám.....a snad se mi to daří. Abych tam neudělala nějakou ostudu,
(22:15) Margare-tka: Ale asi mírně připitá jsem, ale jak se tančí. Tak to jde rozhodně mám dobrou náladu.
(22:19) Morigan: Já bohužel pít nemůžu, ale trochu přece jen piju.

(15:09) Ketryn: Tak se s ním pozdravím a jdu tančit. Z něho jsem taky trochu rozhozená s ohledem na naši historii a tím, co nakonec udělal.
(15:20) Morigan: On si to sice nepamatuje, ale evidentně podle jeho výrazu o něčem ví. Nestihnete si ale o ničem podstatném povídat, tenhle tanec je hodně střídací a proplétací, takže máš za okamžik jiného tanečního partnera.
(15:24) Ketryn: Tak to se soustředím na kroky, abych ještě nezůstala někde sama zapomenutá stát :-D
(20:23) Morigan: Střídací tanec je docela zábavný.
(20:24) Morigan: I celý následující set je v podobném duchu spíš rychlejších a rozvernějších tanců.
(20:26) Ketryn: Tak mě to baví :-) a uvolní mě to asi zas ještě o trochu víc.
(20:28) Morigan: Potom Yanick vystoupí na své místo ke trůnu, kde seděl a sjedná si ticho. Snažit se o to vlastně nemusí, stačí, když chvíli stojí a významně se zatváří a ticho přijde samo. Pak se usměje. "Rád bych připomněl, že dnešní malý ples není jen k příležitosti uvítání vzácných hostů opět zde v Lúúderu, ale i oslava narozenin mého syna prince Nicolase."
(20:35) Ketryn: To se dívám jeho směrem s úsměvem. Tohle je hezké :-)
(20:36) Ketryn: (Falt mě ty rodinné vztahy a události nějak berou :-D)
(20:41) Margare-tka: No je to hezký.... mám tam už dobou náladu a jsem celá rozveselená z těch posledních setů. Střídací jsou vždycky sranda.
(20:42) Morigan: Nicolas s úsměvem vyskočí na vyvýšené místo vedle Yanicka. "Drahý synu, nejsem si jistý, jestli si zasloužíš dárky, které na tebe čekají, každopádně ti gratuluji, přeji vše dobré a můžeš zahájit další tanec..." řekne Yanick s upřímným úsměvem. Nicolas na něj potěšeně mrkne a zbytek hostů se roztleská.
(20:43) Ketryn: Taky tleskám a usmívám se od ucha k uchu :-)
(20:50) Margare-tka: No asi tak, on je opravdu tak strašně moc skvělý.
(20:51) Margare-tka: Pozitivní.
(20:57) Morigan: "Děkuji!" zvolá k ostatním. "Tanec zahájím rád, pokud si se mnou zatančí žena mého srdce!" prohlásí rozverně a dojde si pro mě. Jdu s ním samozřejmě ráda, po chvilce se připojí i ostatní páry. Gareth vyzve Katryn a Sebastian Margaret, takže je to takový tanec synů a matek :-) Uvědomuji si, že možná nebude tak úplně jednoduché odtud odjet...
(20:58) Ketryn: Jdu s Garethem tančit a drží se mě dobrá nálada :-)
(21:00) Ketryn: Jako z tohohle hlediska to nebude jednoduché... zas opustit děti, které jsme sotva poznaly. Říkám, že by bylo fajn to tu mít jako na návštěvy :-(

(20:44) Margare-tka: Tak s ním jdu tedy tančit a jsem ráda, že si Marion přišla na své i když jen díky Yanickovi.
(20:45) Margare-tka -> Morigan: "Koukám, že to máš s Marion složitý." řeknu pobaveně. Když už jsme dál.
(20:46) Morigan -> Margare-tka: "Proč myslíš?" nechápe.
(21:04) Margare-tka -> Morigan: "I je pravda, že ty jsi to s ní nikdy složitý neměl..... já to měla složitý když byla malá. Nebyla jsem přesně podle jejich měřítek. Vždycky byla jak bych to řekla hodně náročná na své okolí. S Izzabelou jsou úplný protiklady."
(21:37) Morigan -> Margare-tka: "Všechny děti jsou úžasné," prohlásí upřímně. "A Marion je náročná i sama na sebe."
(22:02) Margare-tka -> Morigan: "To jsou. Marion je doopravdy stejná jako byla. A dvojčata byla ještě malá. Vidím na ní, že je na sebe náročná. Za to Izzie to neřeší. Moc."

(21:34) Morigan -> Ketryn: "Omlouvám se," dojde mu. "Neuvědomil jsem si to..."
(21:38) Ketryn -> Morigan: "To nevadí, vždy to tak spíš bylo. Bohužel jsem Garethovi nikdy nebyla opravdovou matkou..."
(21:53) Morigan -> Ketryn: "Nevím, co na to říct," přizná.
(21:56) Ketryn -> Morigan: "To nemusíš říkat nic," usměji se.
(22:02) Ketryn -> Morigan: "Jsem ráda, že máte spolu takový bratrský vztah a máte se rádi."
(22:02) Morigan -> Ketryn: "Všichni to tady nemáme s matkami úplně jednoduché," pousměje se koutkem úst přesně tak, jak to dělává Yanick. "Vlastně ani s otci."
(22:03) Morigan -> Ketryn: Po tvé poznámce se usměje ještě víc a upřímněji. Bratry má evidentně opravdu rád.
(22:06) Ketryn -> Morigan: "No vy tři dovedete vyvádět celkem nezbedné kousky," mrknu na něho. "Není divu, že se pak váš otec zlobí."
(22:07) Ketryn -> Morigan: "Je pravda, že rodiny jsme to trochu komplikované."
(22:07) Morigan -> Ketryn: "Mám pocit, že se brzy zlobit přestane, sotva si přizná, že to nakonec přineslo mnoho dobrého," usoudí sebejistě, ale troufale, jak z něj také víc mluví víno.
(22:09) Ketryn -> Morigan: "No zatím jsou to spíš starosti. A jestli ho Gareth nepřestane provokovat, tak nevím."
(22:14) Morigan -> Ketryn: "Já myslel vás."
(22:16) Ketryn -> Morigan: "Aha... To bylo trochu šokující setkání," :-)
(22:17) Ketryn -> Morigan: "Ale už sem tak nějak nepatříme."

(17:00) Margare-tka: To mě taky pobaví. Oni jsou vážně asi stejní, proto se tam nemají rádi.
(17:01) Morigan: Obdařím ho významným pohledem, aby mlčel a raději mu podám ruku.
(17:02) Morigan: Gareth stiskne zuby a nejspíš to bere jako vyhlášení války. "Smím prosit o tanec, Marion?" obrátí se a Marion tím trochu zaskočí.
(17:03) Ketryn: Tak ta musí být štěstím bez sebe :-)
(19:45) Ketryn: Jestli se to napětí mezi nimi bude v průběhu večera zvyšovat, tak nás bohové ochraňujte...
(19:51) Morigan: Začíná mě to trochu děsit.
(19:55) Ketryn: Aspoň tvoje těhotenství by mohli respektovat a uklidnit se!
(19:57) Morigan: O tanec tě požádá Bren´an a pro Margaret dojde opět Evarian.
(20:03) Ketryn: Tak jdu tančit s Bren´anem a snažím se soustředit, abych to nepletla :-) Myslím, že dnes nebudeme mít o tance opravdu nouze.
(20:04) Morigan: Začínám si být jistá, že nebudeme sedět vůbec :-)
(20:04) Ketryn: Asi ne no :-)
(20:30) Morigan -> Ketryn: "Ať je to jak chce, byli hezký pár," prohlásí Bren´an prakticky, když se dívá na mě a Yanicka. Nejspíš zrovna řekl něco vtipného, protože jsem se zasmála.
(20:36) Morigan -> Ketryn: "Mají seveřané plesy?" zeptá se.
(20:44) Margare-tka: Tak s ním jdu tedy tančit a jsem ráda, že si Marion přišla na své i když jen díky Yanickovi.
(20:47) Ketryn -> Morigan: "Byli," souhlasím s úsměvem. "I když to neměli moc jednoduché, i díky vaší babičce," zavzpomínám.
(20:48) Ketryn -> Morigan: "Nemají, tam se slaví trochu jiným způsobem."
(20:58) Morigan -> Ketryn: "Mojí babičce? Neměla ji ráda?" zaujme ho.
(21:02) Ketryn -> Morigan: "No, ani ne. Tedy asi by měla jako Luan-coran, ale ne jako partnerku vašeho otce. Ten vztah se jí nijak zvlášť nelíbil."
(21:03) Ketryn -> Morigan: "Ale to pro ně nebylo nakonec překážkou," usměji se nad vzpomínkami :-)
(21:07) Morigan -> Ketryn: "Evidentně jim v moc věcech zabránit nedokázala, když měli tři syny," ušklíbne se pobaveně.
(21:11) Ketryn -> Morigan: "No právě jediné, čemu dokázala zabránit bylo, aby se Gareth nenarodil Morigan... Ale jinak máš pravdu."

(16:07) Morigan: Vede tě zpátky na místo, kde jsi stála předtím. I Nicolas tam vede mě a Gareth Margaret.
(16:08) Margare-tka: Mám docela dobrou náladu zesílenou vínem. takže už jakákoliv obava z plesu opadla.
(16:09) Ketryn: Tak se asi zas trochu občerstvím a musím se ovládat, abych se nenapila vína nějak víc.
(16:09) Ketryn: Doufám, že se o tebe teď Gareth s někým nepopere.
(16:11) Margare-tka: No to já se taky hlídám. Ale piju trochu ano.
(16:19) Morigan: S Nicolasem vypadáme zvláštně spřízněně, chová se ke mě velmi něžně, dost často mě drží za ruku nebo políbí na tvář či do vlasů, což není obvyklé u syna s matkou, ale přesto je to celé takové čisté. Nejspíš je prostě takový.
(16:20) Morigan: "Už nechci slyšet od žádné z vás výmluvu, že jste dlouho netančily a že to neumíte!" prohlásí Nicolas rozverně. "Myslím si, že to umíte skvěle."
(16:21) Ketryn: On je hrozně fajn, jak je takový bezprostřední :-) To se na vás musím dívat s úmsměvem.
(16:22) Morigan: I tím, jak jsme si podobní a vizuálně mezi námi není znát věkový rozdíl, vypadáme spíš jako sourozenci.
(16:22) Ketryn: "No, zatím jsme nezpůsobily žádný hromadný kolaps," směju se. "Ale u těch složitějších tanců..."
(16:22) Morigan: "Souhlasím," prohlásí Gareth. "To dělá ta šlechtická krev."
(16:23) Ketryn: To se na něj podívám, jak to myslí? Ale raději mlčím.
(16:38) Margare-tka: To taky nevím jak to myslí, ale nekomentuji to.
(16:40) Morigan: "Prince Garetha neopustí ironie ani na plese, že?" řeknu. Gareth se nadechuje k odpovědi, vlastně nejspíš plánuje požádat mě o následující tanec, když se tam mezi námi objeví Yanick. "Velmi vám to společně sluší, všem," řekne.
(16:42) Morigan: "Dovolíš, Nicolasi?" usměje se. "Rád bych si zatančil s tvou matkou."
(16:43) Morigan: "Je to sice má nejoblíbenější tanečnice, ale co mi zbývá," mrkne Nicolas a pustí mou ruku.
(16:45) Ketryn: Gareth by měl přestat pít... Jsem ráda, že ho pro tentokrát Yanick předběhl.
(16:46) Morigan: "Ach, ti jsou všichni tak sladcí," ušklíbne se Gareth potichu.
(16:48) Ketryn: To se na něho zamračím. A ovládám se, abych mu něco neřekla o provokaci a slušném chování.
(16:49) Morigan: "Mohu tě požádat o tanec?" řekne mi Yanick, aby bylo etiketě učiněno za dost.
(16:50) Morigan: "Ovšem. Musím využít příležitosti, kdy mě o něco žádá král," usměju se, ještě rozjařená z tanců s Nicolasem.
(16:52) Morigan: "Jsem si jistý, že jsem tě v minulosti už mnohokrát o něco žádal," řekne Yanick. Pomyslím si, že ty dvojsmyslné poznámky má Gareth asi po něm.
(16:53) Ketryn: Tak to se mi ze zamračení stane pobavený úsměv a musím se držet, aby to nebylo moc znát :-)

(15:17) Morigan -> Ketryn: "Mrzí mě to," řekne s účastí. "Jeho matka jsi ty, ale nejspíš tak vždycky bral spíš Morigan, jak to tak vypadá. Ale místo aby se o ní "přetahoval" s ostatními princi, dělá to s Yanickem. Je to zvláštní," pokračuje Loreen ve svých upřímných úvahách.
(15:18) Morigan -> Ketryn: "A ano, provokuje ho velmi rád," vzdychne. "Často si říkám, jak jsem rád, že mám dceru a navíc takovou, která zdědila vyrovnanou povahu své matky," zasměje se.
(15:19) Morigan -> Ketryn: "Snad je to mládím a postupně to přejde. Jsou si velmi podobní, myslím."
(15:22) Morigan -> Ketryn: "Ale upřímně - a opět pod vlivem vína - ta jejich divoká jízda na sever tu hodně zamíchala s kartami a emocemi."
(15:23) Ketryn -> Morigan: "Já jsem vlastně nikdy neměla moc možnost být jeho skutečná matka, bylo to dost složité," vzdychnu, ale smířeně. "Morigan bral vždy víc, asi i jako matku nebo starší sestru. Ale teď bych určitě neřekla, že ji vnímá jako nevlastní matku..."
(15:25) Ketryn -> Morigan: "Já myslím, že je Linett hodně po tobě," usměji se. "Mám radost, jaký z ní vyrostl člověk. Když už musela vyrůstat bez rodičů..."
(15:25) Ketryn -> Morigan: "Ale měl bys mít i syna jako dědice..."
(15:26) Ketryn -> Morigan: "Ano, povahou jsou si podobní hodně, asi proto mají trochu obtíž spolu vyjít."
(15:26) Ketryn -> Morigan: "No, divoká jízda to opravdu byla! Řekla bych, že se tak trochu utrhli ze řetězu," zasměji se.
(15:36) Morigan -> Ketryn: "Samozřejmě, že mě to napadlo, když je Linett jedináček, ale i ona může dědit po mě. A pokud se vdá za někoho vhodného, nevidím v tom problém. Abych měl dědice, musel bych se oženit a nejsem si jistý, jestli chci," přizná se šibalským úsměvem. "Život starého mládence mi zatím docela vyhovuje a už nás nevážou takové povinnosti, když jsme se vrátili z onoho světa. Společnost je k nám tak nějak tolerantnější."
(15:37) Morigan -> Ketryn: Pak se zamyslí nad tím, co jsi řekla o Garethovi. "Když myslíš, že ji nebere jako matku, tak jako co?" snaží se ti porozumět.
(15:37) Morigan -> Ketryn: "A přesnější označení je, že se utrhli ze řetězu velice!"
(15:41) Morigan -> Ketryn: "Nechybí ti plesy? Přece jen... předpokládám, že TAM u vás nic takového neprovozujete."
(15:41) Ketryn -> Morigan: "Ty se zatím neplánuješ znovu oženit a mít další děti?" překvapí mě to. Nějak nevím, jestli mám říkat, že by se měla vdát za Sebastiana. Ale nakonec o tom raději pomlčím.
(15:42) Ketryn -> Morigan: "No, nechová se k ní jako k matce..." mírně znervózním. "Tohle bychom asi neměli řešit."
(15:45) Morigan -> Ketryn: Tvoje znervóznění ho zaujme. "Zdá se, že je tu nějaké další tajemství," pronese. "To bys neměla dělat člověku, který toho už tak moc neví!"
(15:49) Ketryn -> Morigan: "Nevím, asi ani ne, nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Je pravda, že na Daerii se slaví úplně jinak," řeknu popravdě. "Měla jsem plesy ráda. I když myslím, že jsem byla raději tady než u dvora. Po Lúúderu byly ale jiné věci, které mi chyběly daleko víc... Navíc, když jsme byly teleportovány pryč, tak jsme se musely hodně rychle odnaučit náš šlechtický život tady."
(15:51) Ketryn -> Morigan: "Myslím, že jsme s tím neměli začínat," snažím se usmát a nějak od toho tématu odbruslit. "Vždycky a všude jsou tajemství," :-)
(15:54) Ketryn -> Morigan: "Nechci být krutá k někomu s vymazanými vzpomínkami," mrknu na něho ;-) "Ale ještě nejsem tak opilá, abych si pustila úplně pusu na špacír. Už tak jsem toho řekla víc než dost."
(15:54) Morigan -> Ketryn: "Muselo být velice těžké ztratit toho tolik najednou," řekne tiše a soucitně.
(15:59) Ketryn -> Morigan: "Bylo to hodně těžké," řeknu popravdě. "Ale musely jsme přežít, tak nám nezbylo nic jiného, než se s tím nějak postupně vyrovnat. Musím ale přiznat, že jsem Lúúderu nikdy neodpustila, že nás tu po vaší smrti nenechal. I když to tak asi muselo být..."
(16:04) Ketryn -> Morigan: "Ale už se tím netrápíme, je už to hodně let a čas zahojí všechny rány. Teď jsem hlavně ráda za ten zázrak, že má Linett tebe," :-)
(16:04) Morigan -> Ketryn: Tanec skončí, Loreen se ti ukloní a políbí ti jemně ruku, což není společenská povinnost, ale občas to muži na konci tance dělávají, není to tak neobvyklé. Ale se stále ještě soucitným, nežným výrazem se nakloní a políbí tě na čelo.
(16:05) Ketryn -> Morigan: To mě zaskočí. "Děkuji za tanec..." vypravím ze sebe mírně zadrhnutě.

(11:14) Ketryn: Tancuji s Loreenem a už si na to nějak postupně zvykám, asi to uvolnění vínem docela pomohlo.
(11:21) Margare-tka: Já jsem dotančila a dovedla Sebastiana k nám a teď myslím, že nevím s kým tančím....
(11:22) Margare-tka: //No a půjdu k tobě a pak vyrazíme a nebo se sejdeme někde na té skalce rovnou.
(11:22) Morigan: Margaret tančí s Garethem.
(11:23) Margare-tka: No jo vlastně, jako klidně bych ho přenechala Marion....;-)
(11:23) Margare-tka: Tak s ním nějak konverzuji. a soustředím se u toho na kroky.
(11:25) Morigan -> Ketryn: "Mívala jsi to ráda? Plesy a tak?" ptá se Loreen se zájmem.
(11:29) Ketryn -> Morigan: "Ano, měla jsem je docela ráda," usměji se při vybavení vzpomínek. "Hlavně to byly chvíli, kdy vy jste nebyli pryč ve válce a kdy jsme mohli být všichni společně."
(11:32) Morigan -> Ketryn: "Byli jsme často pryč, že?" zachmuří se. "Já vím, že bych měl být rád, že si nepamatuji tu spoustu zlých věcí, které se v té válce odehrály, ale bez toho všeho se cítím tak nějak...poloviční."
(11:39) Morigan -> Ketryn: "Všude je plno záznamů o hrdinských činech, ve kterých jsme, ale nikdo z nás si na to nevzpomíná," dodá.
(11:41) Ketryn -> Morigan: "No, byli jste docela pryč. I když ve válce v Assiru jsme tam byly s vámi. Tam jsme se tedy vlastně poznali. Nejvíc klidu jsme zažili, když jsme se vrátili, než přišla válka znovu sem, to bylo asi nejhezčí období. Chápu, že bez těch vzpomínek máš pocit, že ti něco chybí... ale stalo se spousta hrůzných věcí, které je možná opravdu lepší zapomenout. A aspoň jsi se kromě paměti vrátil zdravý."
(11:43) Ketryn -> Morigan: "Hrdinské činy to opravdu byli," usměji se.
(11:51) Ketryn -> Morigan: "Rozumím ti, že je to bez té paměti takové těžší a cítíš se ochuzený. I když samozřejmě nemohu vědět, jaké to je a jak to pociťuješ..."
(11:52) Ketryn -> Morigan: (já to znám vždycky jen z té druhé strany, že někdo zapomene na mě :-D)
(11:59) Morigan -> Ketryn: (To mu raději neříkej :-)
(12:02) Morigan -> Ketryn: "Jistě máš pravdu," souhlasí. "Ale Yanick řekl jednou takovou zajímavou věc, že nás všechny věci formují, obzvláště ty silné, ty dobré, i ty zlé. I když jsme stejní, jako předtím, vlastně nejsme, protože nemůžeme být zformovaní."
(12:02) Margare-tka: A tančíš taky pak ještě s Yanickem?? A nebo to už nějak nestíhá??
(12:03) Ketryn -> Morigan: (Ne, to opravdu nebudu :-D Ale tak nějak me to napadlo.)
(12:03) Morigan -> Ketryn: "Ach, to je ale moc filosofie na to, že je to ples!" usměje se omluvně a trochu i pobaveně, jak se sám nechal unést.
(12:06) Ketryn -> Morigan: "No, filozofické to je," zasměji se. "Ale je to asi pravda. Jste v základu stejní, ale neovlivnění průběhem života, válkou a dalšími věcmi..."
(12:07) Morigan: Ne, já tančím s Nicolasem a podle všeho se docela bavíme.
(12:09) Margare-tka: Tak aby jste se nebavily.
(12:09) Ketryn -> Morigan: "Ale ani my už po tom všem nejsme tak úplně stejné," uvědomím si. "Přijde nám to tu důvěrně známé, ale přitom tak nějak cizí."
(12:10) Ketryn -> Morigan: "Ten ples, už jsi musel plánovat delší dobu před tím, než jste nám to řekli, viď?" ptám se, ale směji se u toho.
(12:13) Morigan -> Ketryn: Loreen se krátce podívá po Yanickovi, který sedí na trůně s pohárkem v ruce a pozoruje tančící. "Ano, plánování plesu trochu času zabere," přizná.
(12:17) Ketryn -> Morigan: "Asi tak skoro celou dobu, co tu tak jsme," :-)
(12:18) Ketryn -> Morigan: "Mrzí mě, že spolu s Garethem moc nevycházejí," řeknu nahlas dřív, než stihnu zastavit pusu, když vidím směr jeho pohledu.
(12:22) Morigan -> Ketryn: "Celou dobu rozhodně ne! Až poté, co jsem se z toho vzpamatoval," upřesní.
(12:23) Ketryn -> Morigan: "Jo, šokující to opravdu bylo. Pro obě strany."
(12:41) Morigan -> Ketryn: "To není tak jednoznačné..." vzdychne a na Yanicka se podívá znovu. "Ale po tom, co princové vyvedli ohledně té seveřanské otázky se to dost zhoršilo."
(12:44) Ketryn -> Morigan: "Tak snad se to zas zlepší, až se tahle krizová situace vyřeší a my zas odjedeme," zadoufám.
(12:44) Ketryn -> Morigan: "Kdy by byl Gareth korunován králem, kdyby se Yanick nevrátil," zajímá mě.
(12:50) Morigan -> Ketryn: "Trochu mi přijde, že bojují o Moriganinu pozornost, ale takovou troufalou připomínku říkám proto, že už jsem vypil víc vína, než je má obvyklá denní dávka," pronese.
(12:52) Morigan -> Ketryn: "Neexistuje žádný předepsaný věk, kdy se princ má stát králem, ve většině případů je předchozí panovník na trůnu dlouho a většinou vládu sám předá. Pokud zemře, stává se princ králem hned. Tenhle případ byl neobvyklý, princ byl v době královy smrti ještě dítě, v podstatě záleželo na Igrainovi a okolnostech. Sám se domnívám, že by byl za pár let prohlášen králem a korunován."
(12:54) Ketryn -> Morigan: "S tím bojem to tak nějak," souhlasím a taky mi to díky vínu mluví víc. "Navíc mi přijde, že Gareth svého otce rád provokuje."
(12:56) Ketryn -> Morigan: A "obvyklá denní dávka" mě docela pobaví :-)

Kateřina Pružinová
To mě dojme, až mi to trochu vžene slzy do očí, které ale honem rychle zaženu. "Bylo to pro nás trochu šokující," pokusím se o úsměv. "Kvůli vám a hlavně kvůli Linett jsem šťastná, že se vrátili. Jsem moc ráda, že může mít zpátky aspoň jednoho s rodičů. A ta paměť... bylo nám řečeno, že je to daň za ten zázrak. Tak asi nemá cenu se tím nějak trápit, asi to tak má být..."

2013/11/9 10:40 odpol.
Anna Lucie Vajnerová
//Zlobil mě net.//
"Slyšel jsem, že máte všechny tři jiné manžely. Doufám, že jste šťastné," řekne.

2013/11/9 10:44 odpol.
Kateřina Pružinová
"Musely jsme začít žít dál, když to pro nás v Lúúderu tak náhle skončilo. A jsme šťastné," usměji se. "Jen teď se to krapet zkomplikovalo..."

2013/11/9 10:48 odpol.
Anna Lucie Vajnerová
Tenhle set tanců uteče taky celkem rychle. Jsou to vždycky tak čtyři tance.

2013/11/9 10:51 odpol.
Kateřina Pružinová
Jsem ráda, že jsem si s ním mohla zatancovat. Když jsem se uvolnila, tak ten ples začal být docela v pohodě. Jdu se pak zas občerstvit, ale s opatrností.

2013/11/9 10:54 odpol.
Anna Lucie Vajnerová
Jdu se taky občerstvit a Bren´an si rovnou zamluví další tanec se mnou.
A tebe vyzve opět Loreen.

2013/11/9 10:55 odpol.
Kateřina Pružinová
Jsem ráda, že je na tebe fronta a že se k tobě zatím nemohl znovu dostat Gareth.
Z Loreena mě zas chytne trochu nervozita, ale lehká hladinka alkoholu mi to snad pomáhá nějak zvládat.
A snažím se nějak konverzovat.

2013/11/9 10:57 odpol.
Anna Lucie Vajnerová
"Sice si to nepamatuji, ale je hezké znovu s tebou tančit," řekne s úsměvem.

2013/11/9 11:03 odpol.
Kateřina Pružinová
To mi to tedy moc neulehčuje. Ale usměji se. "To je milé Tak pro tebe to je jako poprvé," mrknu na něho. "Musím říct, že jsme se toho natančili docela dost, i tady na Attisu jsme několik plesů pořádali. Je to zvláštní na to zas vzpomínat."

Anna-Mám dojem, že na té večeři nic nesním, ale nakonec tuším, že stejně zvítězí hlad. Říkám si, že to není tak rozdílné, sedím, tam, co vždycky, jen je nás tu víc. A skoro naproti Igraine s pronikavýma očima. Všichni přítomní muži se ale dle pravidel snaží o zdvořilou konverzaci a jsou v tom tak zběhlí, že opravdu zní docela nenuceně. Po chvíli nás to opravdu trochu uvolní. Nicolas se k té nenucenosti ani nutit nemusí, nejspíš chce prostě jen zapomenout na nepříjemné zážitky při obědě a je ke mě milý.
Markéta -To mě uvolní, že tam není žádná další pře. A bavím s Evarianem.
Anna -Evarian se nejdřív ptá jen zdvořilostně, ale když si povídáte déle, zeptá se: "Prý teď žijete na severu, v Daërii. To je od Svobodné dost daleko." Marion rozděluje svou pozornost mezi zvědavým posloucháním, co říka Margaret a zíráním na Garetha přes stůl. "Smím se zeptat, co vás tam přivedlo? Jsou tam i jiní čarodějové?" zajímá se Evarian.
Kateřina -Taky jsem z toho napjatá, ale opravdu se snažím společensky konverzovat s Loreenem a Linett nebo s ostatními, když by byla nějaká společná řeč. Přítomnost Igreina mi dost vadí, ale snažím se to ignorovat.
Markéta -"Ano teď tam žijeme. " koukám, že tohle ji zůstalo. "Daleko to je, dost jsem cestovaly." dodám k tomu.
Anna -Je vidět, jak jsou všichni trochu slavnostně oblečeni a dali si na vzhledu záležet.
Markét-"Ne jiní čarodějové tam nejsou, dostali jsme se tam náhodným sledem okolností a rozhodly se zůstat." Tak to my jsme se snažili taky, tedy naše služebná se snažila.
Anna -Evarian se snaží, aby se s Margaret bavily i děti, což je na začátku dost těžké. I když společenskou konverzaci zvládají. Izzie ale evidentně společenské večeře moc nebaví a trochu to dává najevo.
Markéta -Taky se snažím. A lovím v paměti co třeba Marion dobře uměla, abych s ní navedla řeč.
Anna -"Je pravda, že vás omylem na severu zajali?" zeptá se Marion. "Marion," osloví ji Evarian s mírnou výtkou. "Omlouvám se, jen se to... říká." S Linnet a Loreenem nemá Katryn větší problém komunikovat, už jste si na sebe celkem zvykli. Linnet je očividně ráda, že přijel Sebastian.
Markéta -Tak to se usměju. "No asi úplně omylem to nebylo, Princ Gareth se rozhodl brát rukojmí a my jsme tam byly stejně jako ostatní lidé od nás." Je mi jasné že od slova princ Gareth moc nevnímá.
Anna -"Opravdu vás vzal jako rukojmí?" neubrání se Evarian údivu.
Kateřina-Jsem ráda, že se to napětí mezi námi částečně odbouralo, takže se pak i docela uvolním a konverzace mi jde snadněji. I když mi to stále přijde divné a pohled na Loreena jako cizího člověka mě tak trochu rozhazuje.
Anna -To ano, vím, o čem mluvíš...
Markéta -To mě trochu zarazí, že je tak udivený. "Nikdo nevěděl kdo jsme. Všechno se vysvětlilo až na lodi." upřesním.
Anna -"Muselo to být hrozné, to je mi líto," řekne upřímně.
Markéta -"To zjištění bylo lehce šokující." už to neberu jako tak hroznou věc, ten únos. Tedy krom toho, že se na tebe Gareth neustále vrhal. "A ty býváš s Marion u dvora a dvojčata jsou doma?" odvedu řeč jinam.
Anna -"Jak kdy. Bývám u dvora, abych byl králi k ruce a občas beru děti sebou. Marion nejčastěji, tu na rozdíl od Izabel a Sebastiana ruch dvora zajímá. Někdy až moc," pousměje se. "Nemohu za to, že na Aneronu je taková nuda," odtuší Marion. "Nuda je u dvora," odporuje Izabel.
Markéta -"Jsou pořád stejní, jen větší." pobaví mě. "A co ráda děláš na Aneronu?" zeptám se Izzabely
Kateřina -(Je to takové zvláštní, je to jiné, takové cizí, ale přitom je spousta věcí naprosto stejných. I oni jsou tak nějak stejní a děti vlastně jen vyrostly.)
Anna -Igraine většinu času mlčí a pozoruje nás. (U těch dětí to tak je, tedy u většiny. Někteří se trochu vymkly :-D)
Kateřina -(No Gareth k tomu měl našplápnuto, jen jsem nečekala, že to bude až extrémní :-D)
Kateřina -Tak to by sis pak měla jít nějak odpočinout, ať taky trochu odpočíváš.
.
Kateřina -No ano, Morigan je těhotná a potřebovala by trochu víc klidu a spánku. (mělo tam být: měla jít lehnout.)
Anna -Naštěstí se to potom chýlí ke konci. Do našich pokojů nás jdou doprovodit Evarian s Loreenem a Yanickem, což vyvolá u Garetha málem dost nepříjemnou reakci, ale naštěstí se ovládne. Jdeme ztichlými chodbami k našim pokojům, kam už samozřejmě trefíme, ale je slušností dělat nám doprovod.
Markéta -Bože on to fakt špatně nese. Jako já nevím mě Evarian připadá dost stejný,,, jenže je to táím, že on se tolik mnou nezměnil jako Loreen s Yanickem.
Kateřina -Tak to jsem ráda, že se ovládne. Když nás jdou takhle doprovodit, tak si zas hodně uvědomím, jak je to zvláštní a začnu z toho být zas nějak nervózní.
.
Markéta-Tak nějak konverzuji. A nějak nevím jak mám v hlavě. Asi upřednostním prázdno. Mě tam vlastně přijde jako kdyby ten čas neutekl. Jen je to takové neobyčejně obyčejné.
Kateřina -Je to prostě divné, jako bychom se dostaly do jiné paralelní reality.
Anna -Přesně. Někdy už se v tom neorientuju.
Kateřina-Po celé té večeři jsem z toho docela psychicky unavená, takže má snaha o nějakou společenskou konverzaci docela uvadá.
Anna-Moje už taky. Já spíš jen jdu, zavěšená do Yanicka.
Markéta -No.....Jako je fakt složitý se v poslední době orientovat v tolika paralelních realitách, skutečnostích a osudem. To je skoro filozofické téma.

Markéta-No asi je to na nich. Já mám totiž prázdno a snažím se identifikovat jestli bych ještě něco k němu mohla víc cítit jako dřív. (A není.....jako za poslední týdny jsem dost rozpolcená ve všech vrstvách.)
Anna -"Vím, že z toho nebudete vůbec nadšené," promluví Yanick po chvíli. "Ale měly byste vědět, že se Loreen rozhodl uspořádat ples." Loreen přikývne, ale taky tuší, že z toho nebudeme skákat radostí. (No, to tedy ano :-D)
Markéta -"Cože?" neovládnu se. to mě vytrhne z prázdna.
Kateřina -To zůstanu koukat a nadšeně opravdu nevypadám.
Markéta -Jako na ples nás tu moc není...... do můžeme brát jako večeři s hudbou...Jako ještě by chybělo aby tam šli naši vyjednávači...... Proběhne mi hlavou i s těma tečkama.
Kateřina -"Kdy?" vypravím ze sebe. Poznámku, že to je fakt debilní nápad raději spolknu. Z představy plesu se mi dělá úplně špatně. Naši muži hnijí ve vězení, nevím, co vůbec bude a my se budeme veselit na plese?? Mám co dělat, abych v sobě potlačila hněv.
Anna -Já taky ne. "Jste si jisti...že je to dobrý nápad?" podívám se na ně skepticky.
Markéta -No ty si fakt musí něco o nás myslet.
Anna -"Cítím to jako hostitelskou povinnost," odvětí Loreen. "Domníval jsem se, že dámy mají ples rády," pokusí se o chabý žert.
Kateřina -"To ano, ale tak nějak za jiných okolností..." vzdychnu a snažím se o neutrální tón.
Anna -Já už na to asi nějak nemám, co říct, Yanick mě pátravě pozoruje. "Já myslím, že to může být hezké," pronese Evarian.
Kateřina -"Já... nechceme být nějak neuctivé, ale dost nás to zaskočilo," snažím se to nějak společensky zachránit. "Není to pro nás zrovna jednoduché." Hezké by to bylo, jen v tom jiné realitě.
Markéta -No on je pořád stejný i s vymazanou pamětí. To mi asi nedá a usměju, jak tohle řekl, tak mi to připomnělo dřívější doby. Nicméně to nemění nic na to, že ten ples bude asi těžký.
Kateřina -Náročný tedy bude...
Markéta-"A není nás tu málo na ples?" pokusí se ještě, jako nevím jestli to nevyzní blbě... ale zdá se mi to tak.
Anna -"Teď na téhle chodbě ano," usměje se Loreen pobaveně.
Kateřina -to se musím chtě nechtě taky krizově usmát, když si představím, jak tu v šesti plesáme na chodbě.
Anna-Mě to taky pobaví. "Nebude to nic velkého," ujistí nás Loreen. Vzdychnu s pocitem, že se s tím asi budeme muset smířit.
Markéta -"Dobře." No koukám, že i elundi mají smysl pro humor.
Kateřina -Tak Loreen míval smysl pro humor, jen Evarian s tím byl na štíru
Anna -(To je pravda, jednou jsme mu zkusily udělat kanadskou noc a nepochopil to!
Markéta -No dobře... byl trochu. A taky evidentně je.
Anna -Popřejí nám dobrou noc a můžeme jít do svého pokoje.
Markéta -No taky jim popřeji a jsem ráda, že jsme v pokoji. "Holky to ještě bude složitý." řeknu a dosednu do křesla.
Anna -"No skvělý, ještě ples," vzdychnu unaveně a promnu si hřbet ruky. "Vím, že to dělá jen ze zdvořilosti, ale je divné, když mi takhle líbá ruku. Pro vás je to divné asi stejně."
Kateřina -Tak taky popřeji dobrou noc, a jsem ráda, když se za námi zavřou dveře."Jo, je to divné! A ples nám opravdu ještě chyběl Je mi z toho tak všelijak zle..."
Markéta -"Hm... tak to třeba nebude zas tak strašný jak to teď ." snažím se to ulehčit, když si uvědomím, že to je další stres pro Morigan.
Kateřina -"Chci jít do vězení a ne na nějaký ples," říkám nešťastně a začnu se chystat do postele. "Mor, měla by sis jít lehnout, ať se trochu prospíte...
Markéta -"No a vzít si ten čaj."

Anna: Na chvíli se mírně pobaveně usměje, asi ta naše cesta tajnými chodbami byla i chvílemi zábavná.
"Pro nás oba bude dobré, když to zachováme v tajnosti," shrnu to. "Nesnažil se to ze mě vytáhnout," ujistím ho.
"Vážně máš protekci," usoudí Gareth znepokojeně..
Kateřina: Začíná z vás být zvláštní trojúhelník, pomyslím si zamračeně.
Anna: "Nemám protekci!" namítnu. "Cítí vinu za tu tvoji trestnou výpravu a naší hloupou situaci!"
Stiskne zuby.
"Cítí vinu, opravdu? A proč si z tebe chce udělat odměnu, princezno?"
"Nechce."
"Nechce?" podiví se. "Jak to?"
Zatvářím se neochotně a podívám se po vás, nechce se mi být žádnou spojkou mezi nimi, ani ničím podobným.
Kateřina: Pokrčím nešťastně rameny, nevím, co bys mu měla říct A chápu, že nechceš stát mezi nimi.
"Jen zkouší, kam je jarl ochoten zajít..." snažím se říct neutrálně, i když to ve mně stále vře, že by to jarl fakt udělal.
Anna: "Byla to jen zkouška?" podiví se upřímně. "Tak... to je mu podobné."
"Nevěděl, že to slyším."
"Ty ho omlouváš? No skvělé. To jsou obraty," ušklíbne se.
No jarl, ten mě teda taky štve!
Kateřina:Taky se trochu podivím, že už ho omlouváš.
Anna:Mě samotnou to udiví.
Markéta: Já se raději moc nevyjadřuji, jelikož bych si nejdřív chtěla promluvit s tím Areim, jako co tohle znamená..
Anna:"Neomlouvám ho, Garethe!" okřiknu ho. "Jen to prostě bylo trochu jinak, než se zdálo na první pohled. Nejspíš."
"Jestli ti nelže," podívá se na mě Gareth vyzývavě. "Což nevíš."
Markéta:No to mě taky napadlo.... takže se trochu souhlasně dívám na Garetha... mám takové tušení, že v tom je i něco jiného.
Kateřina:Jako asi chápu Yanickovo myšlení, ale i tak něco takového neměl dělat.
A jestli lže, tak už je to úplně hrozné.
Anna-"Myslím, že Yanick není lhář," řeknu.
"Tak to by stálo za to přestat na něj hledět přes růžové brýle!" ušklíbne se Gareth..
Kateřina-A jejej, ještě se pohádáte kvůli názoru na Yanicka. Docela mě štve, že vlastnímu synovi takhle leží v žaludku.
Nebo spíš mrzí.
Anna-"Nezdá se ti, že jsi příliš opovážlivý??"
Kateřina-Morigan, to se mu asi nezdá, po tom všem drzém, co už udělal.
Anna-"Jak to myslíš? Že si dovoluji takhle mluvit s princeznou? Jsem princ," upozorní mě. "Jen jsem chtěl poukázat na to, že si možná myslíš, že ho znáš, ale pleteš se. On není tentýž. Tentokrát ho nezjemňuje láska k tobě, na to nezapomínej."
Kateřina-Jako je pravda, že lásko k tobě ho tenkrát změnila.
Anna-Mám pocit, že Gareth má talent vždycky říct něco nepříjemně překvapivého.
Kateřina-To má. A akorát těě rozrušuje
Anna-"Garethe, tohle ale opravdu není tvá starost!"
"Jistě. A to si právě jenom myslíš," vzdychne si.
"Myslím, že bys měl jít," navrhnu důrazně. "Děkujeme, že jsi měl starost."
Zvedne se k odchodu.
Kateřina-To jsem ráda. Tak se automaticky taky postavím..
Anna-
"Uvidíme se u večeře, dámy," řekne. U dveří se ale ještě zastaví. "Můžu pro tebe ještě něco udělat princezno. Cokoli." Zamračím se a posadím se zpátky do křesla. "Mám hroznou chuť na něco sladkého," přiznám neochotně. Pousměje se koutkem úst a s úklonou vycouvá.
Kateřina-No, omlouvá tě jen to těhotenství
"Co budeme dělat?" ptám se, když odejde.
"Margaret by asi měla říct Arimu, že bude muset vymyslet něco jiného."
Anna-"Netuším. Můžeme vůbec něco dělat?"
Začínám si ohledně toho připadat bezradně a navíc mám opravdu velkou chuť na sladké.
Kateřina-"Musejí mu prostě nabídnout něco jiného, jinak se odsud nedostaneme "
Anna-"To ale musí jarl! Doposud nic nenabídl do doby, dokud ho král nepožádal o mě, to najednou souhlasil!"
Kateřina-"Tak mu to bude muset Margaret říct. Že ty jsi tu jako svobodná, takže bys tu musela zůstat jedině dobrovolně, což nehodláš. Navíc když čekáš Ragnarovy děti.".
Anna-"Začíná to tady vypadat na intriky," vzdychnu si. "To se mi nelíbí."
Kateřina-"Jednání s elundy bylo vždy těžké..."
"Mně se to nelíbí vůbec. Já už bych fakt chtěla domů... Ale zatím to na to moc nevypadá,"
Anna-Asi tak za deset minut nám sluha donese velký talíř sladkých koláčků.
"Gareth je zosobnění rozporu," prohlásím a jdu jíst.
Kateřina-"Kéž by šlo všechno tak jednoduše a hladce," vzdychnu s pohledem na ten talíř.
"To tedy je."
Markéta-"No tohle mu jde, dělat ti pomyšlení, tedy od té doby co jsme na panství..."
"Jo musím si promluvit s Arim a samozřejmě mu to řeknu, že jsi těhotná a že bude muset přijít na něco jiného."
Anna-"No, aspoň už mě tolik neobtěžuje," usoudím. "Ale logiku v jeho chování by opravdu nikdo nenašel."
Samozřejmě se s vámi o koláče rozdělím!
Kateřina-"Já myslím, že ta logika tam ani najít nejde.""
Anna-"Hm, asi ne," musím souhlasit.
"Teď se navíc musíme psychicky připravit na tu velkou rodinou večeři," vzdychnu podruhé.
Kateřina-"Horší než oběd už to snad být nemůže... Nedělá mi to ale vůbec dobře."
Markéta-"No to budeme muset, mohly bychom předtím navštívit zajatce a já Ariho."
Anna-"No samy tam těžko můžeme jít."
Markéta-"No dobře, tak to by nám asi už někdo řekl, co?"
Anna-"Myslím, že si budeme prvně muset říct samy..."
Markéta-"Hm... tak to musíme udělat co nejdříve."
Kateřina-"No snad to Yanick nějak zařídí, ne? Když říkal, že v tom nevidí problém."
Anna-"Říkal. Tedy pokud to myslel na nás všechny," podívám se na Margaret. "Ale to bychom ho musely teď jít někam shánět."
Kateřina-"Asi bude nejlepší počkat a doufat jako minule, že pro nás někdy někdo přijde. Třeba to nebude ani dneska."
Markéta-"No myslíš, že by mě znovu k Arimu nepustil?"
Anna-Pokrčím rameny.
"Neudivilo by mě, kdyby ho chtěl udržovat v napětí... bohužel."
Markéta-"Hm... tak snad to vyjde."
Anna-V podvečer přijde komorná, aby nás upravila.
Máme na výběr několik šatů, takže si můžeme zvolit, ve kterých půjdeme. Žádnou velkou radost z toho ale nemáme.
Kateřina-Tak se nechám upravit. Ale začíná mě přepadat z toho všeho stresu, vzpomínek a přítomnosti tady taková otupělost. Doufám, že ta večeře proběhne aspoň trochu v klidu.
Tak si nějaké vyberu, co mi padnou do oka, ale nějak zvlášť to neřeším, to je to poslední, co by mě teď trápilo...
Anna-Taky mám ten pocit.
Markéta-NO vlastně nevím jestli se tam těším, že je uvidím. Teď nejvíc potřebuji mluvit s někým jiným... takže se nechám upravit a vezmu si nějaké šaty. Aspoň pokud to jde si udělám barvou náladu.
Anna-Necháme se pak dovést sluhou do hlavní síně, kam už bychom ale trefily samy. Dneska to bude opravdu velká večeře, je nás tam dost.
Kateřina-Z toho mě asi zas přepadne nervozita a vůbec se mi tam nechce.
Markéta-No to bude dlouhá večeře, pomyslím si.
Anna-(11 lidí + my tři)
Markéta-Jo já zapomněla na toho Igraina.
Anna-Igraine sedí po králově pravé ruce, Gareth po jeho levé. Pro mě je nejspíš místo opět mezi Nicolasem a Garethem, na Katryn mezi Loreenem a Linett a na Margaret mezi Evarianem a Marion.
Yanick, Loreen a Evarian vstanou, aby nás na místa uvedli.
Kateřina-Ach bohové, to je fakt divné! Snažím se soustředit na to, abych se tvářila normálně a chovala se společensky.
Markéta-NO asi tak, trochu mě rozhazuje pohled na mojí rodinu. Ale snažím se.
Anna-Mě to celé rozhazuje taky. Připadám si trochu absurdně.
Markéta-No právě... asi mám chuť se štípat.
Markéta-"Dobrý večer. " pozdravím.

(13:12) Margare-tka: :-D to mě taky trochu pobaví. No snad nebude mít z toho Gareth problém, že tu je.
(13:12) Margare-tka: A doufám, že se nic neděje.
(14:23) Morigan: "Přišel jsem navštívit svou... matku," řekne Gareth a věnuje Yanickovi jeden ze svých mírně vzdorovitých pohledů. "Nevěděl jsem, že to není dovoleno."
(14:23) Morigan: "Je to dovoleno," odvětí Yanick. "Samozřejmě."
(14:25) Ketryn: To už se mi fakt chce krizově smát! Ale ovládám se.
(14:27) Margare-tka: No jako tohle už je moc. Mám chuť říct jakou myslí, že u něj i nejsem jistá....
(14:47) Morigan: Gareth stále stojí ve dveřích a nějak neví, co dalšího říct.
(14:48) Morigan: "Už jsem byl stejně na odchodu," řekne Yanick a zvedne se. "Uvidíme se u večeře, doufám, že proběhne tentokrát v klidu."
(14:50) Ketryn: To taky doufám.
(14:53) Ketryn: Tak se s ním úklonou zdvořile rozloučím a říkám si, že nás čeká druhé kolo s Garethem.
(14:54) Morigan: Když Yanick odejde, Garetův napjatý postoj se mírně uvolní. "Nenapadlo mě, že ho najdu tady," zamračí se.
(14:57) Morigan: Pokrčím rameny. "Je to král, může být, kde chce."
(14:57) Morigan: "Jistě, to jistě," souhlasí Gareth a pátravě se na nás zadívá. "Pokračovali jste v započaté debatě?" zajímá ho.
(15:01) Margare-tka: No jako oni jsou opravdu stejní nedivím se, že se nemohu snést:-D
(15:01) Margare-tka: Koukám, žesi oba myslí, že si tě podepsali. A to se s nimi neviděl Ragnar a ten tě i podepsanou má.
(15:28) Morigan: "Přišel jsi sem z nějakého důvodu?" zajímá mě, jelikož se chová, jako by byl ve svém vlastním pokoji a ne v našem.
(15:33) Ketryn: To je dědičné. Taky mě zajímá, s čím přišel.
(15:36) Morigan: "Chtěl jsem jen vědět, jestli jste po tom všem v pořádku," přestane se mračit. Mluví v množném čísle, ale dívá se na mě. "Ano jsme. Yanick nám trochu osvětlil své záměry."
(15:36) Morigan: "To bych docela rád slyšel," přizná a bez okolků se posadí do křesla, kde ještě před chvílí právě Yanick seděl.
(15:57) Morigan: "Garethe, nemyslím si, že je dobrý nápad tady rozebírat královy plány," namítnu.
(15:57) Morigan: "Díky mě jsi o nich vůbec věděla," připomene mi jízlivě.
(15:59) Ketryn: Což má ale bohužel pravdu...
(16:00) Morigan: Zamračím se. "Yanickovi jsem neřekla o způsobu, jakým jsem se to dozvěděla. A neřeknu."
(16:00) Morigan: "Proč?" zajímá ho.
(16:00) Morigan: "Už tak máš dost potíží, nebo ne?"
(16:01) Morigan: "Asi ano," usměje se. "Poradím si s tím, o mě strach mít nemusíš. Ona by taky představa luan-coran plížící se tajnými chodbami plnými pavučin vykouzlila údiv na králově tváři."
(16:03) Morigan: Založím si ruce. "No jo."
(16:06) Margare-tka: No jo já z něj fakt nemůžu.

(11:40) Ketryn: Na mém taky.
(11:41) Morigan: "Politika je ošemetná věc a ta válečná obzvlášť," řekne.
(11:41) Ketryn: "Ale to by pak neplatila ani ta dohoda o neútočení, a to je pro vás to nejdůležitější, ne?" zeptám se opatrně.
(11:41) Morigan: "O tom mě nemusíš poučovat," vzdychnu si.
(11:43) Morigan: "Ne tak docela," odpoví Katryn. "Neexistovala by dohoda jako taková, ale měli bychom vaše zajatce, se kterými bychom mohli nakládat podle svého...nebo by se také dalo říct podle vašeho útočení."
(11:44) Ketryn: "Hm..." Upadám do další bezedné krize.
(11:46) Margare-tka: No tak to mě asi začíná trefovat šlak. Jako, že bychom tady zůstaly a ještě by to záleželo na neútčení.... no potěž....
(11:46) Ketryn: "A máš představu, co by sis tak přál, jako adekvátní náhradu? Kromě Morigan tedy."
(11:47) Margare-tka: "No?"
(12:05) Morigan: "To přece není o mé představě. Nepotřebuji vaše hmotné statky, je to víc o principu. Chci, aby váš náčelník nesl následky svých činů a sám se je pokusil odčinit. Řekl jsem i jemu, čekám, co mi nabídne."
(12:07) Morigan: "Po tom všem je nemůžu jen tak pustit a nechat to být, když už to Gareth a jeho trestná výprava vyřešili tímhle způsobem. Se kterým já jsem nesouhlasil."
(12:08) Morigan: Ach jo, kéž by Garetha tahle pitomost vůbec nikdy nenapadla! pomyslím si.
(12:10) Ketryn: To si myslím taky :-/ Teď to začíná vypadat dost zle. Modlím se, aby Ari vymyslel něco jiného.
(12:21) Ketryn: "Budeme s nimi moct ještě nějak mluvit?" odvážím se zeptat opatrně. Tohle by promluvu chtělo, hlavně jarlovi do duše. Ale myslím tou otázkou všechny. Bude se prostě muset vymyslet něco jiného
(12:24) Morigan: Podívá se na tebe a pak na mě. "Ovšem," řekne. "Není důvod, proč ne."
(12:28) Ketryn: "Děkujeme."
(12:29) Morigan: Stejně jim tyhle věci vůbec nebudeme říkat, pomyslím si.
(12:31) Morigan: To by ničemu fakt nepomohlo.
(12:32) Ketryn: No jarlovi by se to podle mě říct mělo, že ty bys tu mohla zůstat jedině dobrovolně, což rozhodně nechceš. Tak bude muset vymyslet něco jiného. Ragnarovi se to asi říct nemůže, to by mohlo špatně dopadnout, ale mohl by popřemýšlet nad tím, co by šlo elundům nabídnout. A i tak, když je možnost, tak chci Sigfrieda vidět, i když nebudeme moct s pravdou ven.
(12:36) Morigan: To samozřejmě.
(12:40) Morigan: Pocitím úlevu nad tím, že to vlastně nenítak hrozné, jak to vypadalo.
(12:40) Morigan: *není tak
(12:43) Morigan: "Omlouvám se, že jsem se chovala nevhodně," rozhodnu se pro omluvu.
(12:45) Morigan: "Nebylo to poprvé, že?" řekne a pár vteřin mi trvá, než pochopím, že žertuje. "Ženám v tvém stavu se promíjí leccos," pousměje se, i když jen nepatrně.
(12:45) Morigan: "Děkuji, můj pane."
(12:46) Morigan: "Když to není oficiální, nemusíš mi tak říkat. Můžeš...jak to přesně znělo?" Vím, co má na mysli. "Nicku," řeknu.
(12:47) Morigan: Přikývne.
(12:47) Morigan: "Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad," řeknu nejistě.
(12:48) Ketryn: Jsem ráda, že je docela v pohodě. To se mi celkem uleví, že není už uražený a naštvaný.
(12:49) Morigan: "Nemůžu tvrdit, že bych si na něco vzpomínal, ale zvuk tvého hlasu, když to říkáš ve mě vyvolává povědomý pocit," přizná zamyšleně.
(12:51) Ketryn: To není úplně dobrý....
(12:51) Morigan: Nevím, co odpovědět, protože nevím, jestli je to dobře, nebo ne, když nás přeruší rázné krátké zaklepání na dveře, po němž hned někdo vejde. V paláci je momentálně asi jediný člověk, který takhle vchází a který taky stojí ve dveřích - Gareth.
(12:51) Morigan: Yanick byl poslední, koho by tady čekal a podle Yanickova udiveného výrazu je to vzájemné.
(12:54) Morigan: "Otče...? Co tady děláš?"
(12:54) Ketryn: To je trochu trapná situace.
(12:54) Morigan: "Co tady děláš ty?" zajímá Yanicka.
(12:54) Morigan: Taky mám ten pocit. Raději vstanu.
(12:55) Ketryn: Otázka "Co tady děláš?" když to říká králi, mě krizově pobaví.
(12:55) Ketryn: Tak taky vstanu.
(12:56) Morigan: No! :-D

Taky jsem samozřejmě vstala, kdy přišel. Teď někde tiše sedím a koukám. Docela mě překvapil, že takhle přišel. A trochu se mi v mých očích tedy očistil, jestli to opravdu myslel jen jako zkoušku. O snad ještě víc nemohu uvěřit tomu, že to Ari přijal. To přeci musí mít taky nějaký háček!? Chtělo by to, aby s ním mohla Margaret ještě mluvit :-(
Bohové, jak tohle dopadne a kdy odsud vypadneme??

No je zajímavý ho poslouchat jak uvažuje.... raději moc uvažovat já nebudu. A doufám, že se ještě uvidím s tím Arim.

"Počkej," snažím se to pochopit. "Tím chceš říct, že jsi to... nemyslel vážně?"
"Tak nějak," pokrčí rameny. "Byla to jen zkouška toho, kam až jednání může vést. Překvapil mě, myslel jsem, že čarodějku si bude držet ze všech svých sil."
"Hm," ušklíbnu se.
"Nejspíš je zoufalý... nebo hodně hloupý," dodá Yanick.