Druhá strana (121 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(13:21) Morigan: Dovečeříme. Uvědomíte si, že tam sedíme už docela dlouho.
(13:26) Morigan: "Ráno vám tam pošlu komornou, která se o vás postará," řekne nám Loreen.
(13:26) Ketryn: Jsem ráda, že se to nějak zvládlo, ale bylo to dost psychicky náročné.
(13:27) Ketryn: "Děkujeme..." řeknu mírně zaraženě. Na komornou už opravdu nejsem zvyklá.
(13:27) Morigan: "Já myslím, že komorná nebude potřeba," namítnu.
(13:27) Morigan: "Ale ano," ujistí mě Loreen. "To je přece to nejmenší."
(13:29) Morigan: "Budu se moci ještě setkat s...princi?" zeptám se. "Nebo mají doživotní domácí vězení?"
(13:30) Morigan: "To jsem se ještě nerozhodl. Ale v setkávání s tebou jim bránit nehodlám, to by bylo kruté. A zbytečné."
(13:30) Morigan: Vstane od stolu a tak vstanou všichni.
(13:31) Ketryn: Taky vstanu.
(13:32) Ketryn: (Budu mít možnost ještě přistoupit k Linett?)
(13:33) Morigan: "Dovolíte, abychom vás doprovodili do komnat?" navrhne Yanick. "To není třeba," pokusím se. "Tohle přece není povinnost krále."
(13:34) Morigan: (Asi ano.)
(13:35) Morigan: Pobavím ho. "V některých případech si král může dělat co chce," usměje se a nabídne mi rámě, takže mi nezbyde nic jiného, než to přijmout. Loreen učiní to samé Katryn a Margaret a Linett se zařadí za vás.
(13:36) Ketryn: (Aha, tak to nechám až na pak u komnat.)
(13:37) Ketryn: (když jde Linett s námi)
(13:38) Ketryn: Tak se do Loreena nejistě zavěsím a je mi z toho opravdu divně. Když se ho dotýkám, tak si ještě víc uvědomuji, že je opravdu živý.
(13:38) Margare-tka: No... jako škoda, je že to s Garethem ještě slízne Niclas a Bren ´an. Taky se nechám doprovodit a mlčím asi... nechávám konverzaci na Kat.
(13:38) Morigan: "Musí to být zvláštní, že?" nadhodí Loreen cestou. "Nebyly jste tu dlouho."
(13:38) Morigan: Taky mi nedělá dobře se Yanicka dotýkat, zjištuji.
(13:40) Margare-tka: Nedivím se.....
(13:43) Ketryn: "Je... je to hodně zvláštní... I když nevím, jestli zvláštní je to pravé slovo..." vykoktám odpověď. "Dávno jsme se smířily, že se sem už nebudeme moct vrátit. A teď tu najednou po patnácti letech jsme, i když jen na krátko. A vy jste živí, což je opravdu neuvěřitelné. Takže zvláštní je slabé slovo."
(13:45) Morigan: "To je pravda," uzná s úsměvem. "Bohové mají někdy s lidmi zvláštní úmysly."
(13:49) Ketryn: "To tedy mají..." souhlasím. "Občas se asi musí docela bavit."
(13:50) Ketryn: "Pamatujete si něco z toho, co bylo mezi tím, co jste umřeli, a tím, kdy jste se vrátili?" odvážím se zeptat.
(13:53) Morigan: "Trochu," přizná. "Mlhavě. Tedy aspoň já. Ta zamlžená či ztracená paměť je asi dar za nový život, s tím se nejspíš nedá nic dělat. Takže nám detaily posmrtného života asi zůstanou utajeny."
(13:54) Margare-tka: Mlčím a jdu...a přemýšlím.
(13:56) Ketryn: To mlčky přikývnu.
(13:56) Morigan: "Občas se mi ale o tom zdává...asi i o jiných věcech, ale ráno zbyde jen pocit."
(14:00) Ketryn: "A... cítíš z té posmrtné doby něco, byl jsi tam šťastný? Nebo to vám taky zůstává utajeno?"
(14:00) Morigan: "Ano, myslím, že jsem tam šťastný rozhodně byl."
(14:08) Ketryn: "A potom, co jste se vrátili? Muselo to být hodně matoucí..."
(14:10) Morigan: "Ano to tedy bylo. Naštěstí nám Igraine všem velmi pomohl a asi to nebyla jednoduchá práce. Na některé věci jsme si postupně vzpomněli a jak říkal už Yanick, něco jsme zkrátka věděli automaticky. Pak se to srovnalo."
(14:12) Morigan: Dojdeme ke dveřím našich komnat. Jsem ráda, že Yanick věděl, kudy jít, já bych asi nevěděla.
(14:13) Margare-tka: No to já taky nevím.... kudy... poslouchala jsem se zaujetím a nekoukala na cestu.
(14:15) Ketryn: "Děkujeme za večeři a doprovod," řeknu a stále mám problém udržet jistý hlas.
(14:20) Morigan: "Jistě se zítra uvidíme, dobrou noc," odpoví Loreen. "Dobrou noc," popřeje nám i Yanick.
(14:23) Margare-tka: Děkujeme. A taky popřeji dobrou noc nějak mám pocit, že jsem v transu. a tohle všechno se mi fakt jen zdá.
(14:25) Ketryn: "Dobrou noc," popřeji taky. "Linett?" oslovím ji ještě. "Já... ráda bych s tebou strávila někdy chvilku čas. Pokud bys tedy chtěla. Ráda bych tě aspoň trochu poznala."
(14:26) Morigan: "Jak si přeješ," souhlasí Linett nejistě. "Dobrou noc."
(14:26) Morigan: Jsem ráda, když zmizíme za dveřmi komnaty.
(14:28) Ketryn: "Tohle mě zabije..." prohlásím zničen po chvíli, co už jsme u v komnatě.
(14:28) Morigan: "No teda vůbec to není jednoduché..." vzdychnu.
(14:30) Ketryn: "Není... je to fakt divné!"
(14:35) Morigan: "Už bych si přála, abysme odtud odjeli."
(14:36) Ketryn: "Já taky, modlím se, aby to vyjednávání nebylo na dlouho. Jinak nás to hodně vyčerpá..."
(14:37) Morigan: "Měly bychom se asi vyspat, zítra to nemusí být o nic lepší...budeme potřebovat dostatek energie."
(14:38) Ketryn: "Snad budeme moc nějak za našimi..." vzdychnu a jdu se připravovat do postele.
(14:38) Morigan: "Vypadalo to nadějně."
(14:39) Morigan: "Kéž by to bylo už zítra, myslím, že bez Ragnara už nevydržím," zaúpím.
(14:41) Margare-tka: "Asi budeme a to by Yanicka omyli, kdyby věděl co Greth na lodi dělal:"
(14:41) Ketryn: "Vypadalo... Taky bych si hodně přála, aby to bylo už zítra. Fakt bych byla raději zavřená s nimi někde dole."

(11:47) Ketryn: Já mám dost starost o vás o oba :-/ Snažím se jen uklidňovat tím, že všechny tvoje děti měly náročné těhotenství.
(11:50) Morigan: "Mohu poslat Evarianovi vzkaz, pokud bude chtít, může přijet na Attis," navrhne Loreen a Yanick souhlasně kývne.
(11:54) Ketryn: Kvůli Margaret jsem ráda, že to navrhl, když je chce vidět.
(11:59) Margare-tka: "Děkuji." usměju se.
(12:05) Morigan: "Jak dlouho jste v Daërii žily?" zajímá Yanicka.
(12:11) Ketryn: "Zatím něco přes rok," odpovím po pravdě.
(12:18) Morigan: "Ne moc dlouho," potvrdím. Za to intenzivně, pomyslím si.
(12:20) Margare-tka: Tak souhlasně přikývnu, asi mám tu stejnou myšlenku. Když se takhle o tom bavíme, tak už chci být zpět.
(12:20) Morigan: Yanick si nás prohlédne, poznám na něm, že uvažuje, proč tam vlastně jsme. Nelíbí se mi, že poznám jeho myšlenkové pochody.
(12:20) Ketryn: (No, intenzivně tedy opravdu ano :-)
(12:21) Ketryn: Je pořád stejný.
(12:21) Morigan: Nakonec se rozhodne nezeptat.
(12:28) Morigan: Což jsem ráda, nemám nervy na to ním rozebírat, proč tam jsme! Nebo alespoň ne teď.
(12:30) Morigan: "Nebyly jste raněné? Je mi nepříjemné, že jste byly v nebezpečí života díky mým synům, i když ne úmyslně," řekne nakonec.
(12:30) Ketryn: To chápu, jsem ráda, že se zatím těhle otázek zdržel.
(12:31) Margare-tka: No to mi trochu dojde, že to nebyl vlastně úplně hladký únos. A taky by mě zajímalo jestli jsou stále tak dobří přátelé.
(12:34) Ketryn: "Ne nijak vážně a byly jsme hned ošetřeny," odpovím. To je to poslední, co by mě teď trápilo.
(12:38) Morigan: "Nic, co bychom nezvládly," ujistím ho.
(12:43) Margare-tka: No nic co by nezvládla Morigan zaléčit, pomyslím si.
(12:44) Morigan: "To jsem rád."
(12:54) Morigan: "Měl bych se za to asi nějak omluvit, ale přiznávám, že si nejsem jistý, jestli se to vůbec omluvit dá," řekne.
(12:55) Margare-tka: No měl by se omluvit za jiný činy. Pomyslím si.
(12:58) Morigan: "Předpokládám, že nepluli s tvým požehnáním, takže... se ani omlouvat nemusíš," ujistím ho.
(12:59) Margare-tka: Ale Gareth, samozřejmě.
(12:59) Margare-tka: (Ukoukla jsem se v by a bych.)
(13:04) Ketryn: Souhlasím s Morigan, myslím, že on se nám za nic omlouvat nemusí.
(13:06) Morigan: "Ale jsem král. Jsem zodpovědný za všechno, co se tu děje, jen moji princové mají zřejmě opačný názor!" ušklíbne se. Zase má trochu vztek.
(13:10) Ketryn: Při vyrůstání jim asi docela otcovská pevná ruka, pomyslím si. Igraine na to viditelně nestačil. Ale to se neopovážím říct.
(13:12) Margare-tka: Docela ho lituji... musí být těžký je nějak umírnit. Když si tu rostli dvanáct let jako dříví v lese.
(13:14) Morigan: Raději k tomu taky nic neřeknu.

3:27) Margare-tka: No to byla. Chudák Yanick, takhle přijít zničeho nic k těm třem floutkům.
(23:30) Morigan: "No...trochu nám tam způsobili zmatek," řeknu.
(23:31) Morigan: "Varjagové si v létě také nebrali servítky, víš o tom?" nenechá se rozhodit.
(23:32) Ketryn: No, kdyby věděl, že jsi u toho asistovala.
(23:33) Morigan: To mě taky trochu znejistí, ale naštěstí to neví.
(23:33) Morigan: "Vím," musím uznat.
(23:38) Margare-tka: No to je mi taky jasný, že jste je nešetřili....
(23:47) Morigan: "Také doufám, že k nějaké oboustranně prospěšné dohodě dospějeme," řekne Yanick.
(23:48) Morigan: "Budu rád, když budete svůj čas zde na Atissu trávit podle své libosti," dodá Loreen. "Kdybyste cokoliv potřebovaly, pokusím se o to postarat."
(23:48) Margare-tka: "A Evarian se také o konjunkci vrátil? " zeptám se. Odhodlávala jsem se k tomu celou dobu.
(23:50) Morigan: "Ano, vévoda z Aneronu také," odsouhlasí ti Loreen.
(23:51) Ketryn: "Děkujeme," Docela koukám, že tu budeme mít nějakou volnost. Doufám, že mezi ty potřeby budou patřit i návštěvy zajatců. Ale snad ano, když to Yanick tak napůl slíbil.
(23:52) Ketryn: (Ty jo, to je fakt divné číst a psát jejich jména... po těch letech.)
(23:52) Margare-tka: (Jo to je strašně divné, úplně jsem měla problém to říct.)
(23:52) Morigan: (No to jo! :-D)
(23:56) Morigan: Mezitím nám tam samozřejmě nosí další jídlo. Konečně se můžu pořádně najíst a zrovna to není vůbec lehké!
(23:56) Margare-tka: (No po tom co řekl Vévoda Aneronu, tak mám asi arytmie.)
(23:56) Margare-tka: Nedivím se, ale musíš.
(23:57) Margare-tka: "To jsem ráda, je dobře, že Vás mají."
(23:57) Margare-tka: "Bylo by možné se s nimi vidět?" i když nevím jestli teď nejsem moc statečná.
(23:59) Morigan: "Evarian je v Lun-ganerothu," odpoví ti Yanick.
(00:00) Margare-tka: "A děti jsou s ním?"
(00:06) Morigan: "Marion myslím byla s ním a..." podívá se pátravě po Loreenovi, jak si není jistý. "Ti další jsou na Aneronu," dopoví Loreen.(00:14) Margare-tka: No stále mi neodpověděl jestli je možné se s nimi vidět. Tak koukám jestli bude nějak pokračovat.
(00:23) Morigan: Nebude, zřejmě to považuje za odpověď.
(00:24) Margare-tka: Jo, ale já ji nepochopila?:-/
(00:28) Margare-tka: Tak to se zatvářím trochu zmateně. Jako moc se mi nikam jezdit nechce, jestli jsem to dobře pochopila. Jako, že bych někam musela já.
(00:32) Margare-tka: "A je tedy možné, aby přijeli sem nebo by s tím byl problém?" dotážu se.

(22:42) Margare-tka: Já se do toho moc jako nepletu, nerada bych na sebe upozornila. Bůh ví co pak by je ještě napadlo.
(22:42) Margare-tka: A doufám, že se do toho taky moc nezapleteš.
(22:56) Margare-tka: "A ti co přijeli vyjednávat už jsou tady?" zrptám se
(22:58) Morigan: "Pokud vím, tak ano. Ale ještě jsem neměl tu čest vůbec zjistit, s kým budu jednat," odpoví Yanick.
(23:01) Morigan: "Postaral jsem se o všechny příchozí," ujistí nás Loreen.
(23:03) Margare-tka: "Děkujeme."
(23:11) Morigan: "A kdy..." vyhrknu málem otázku, pak se zarazím, ale stejně je pozdě. "Kdy se domníváš, že by mohlo k tomu jednání dojít?" dořeknu tedy.
(23:23) Morigan: "Během následujících dvou dnů, až zjistím všechny škody a všechny ostatní detaily dobrodružného výletu mých synů!" neubrání se opět ironii a taky vzteku. "Tedy...našich synů," opraví se a zadívá se na mě. Má z toho asi poněkud zvláštní pocit. Já taky.
(23:23) Margare-tka: A ví že Gareth je Katryn?
(23:24) Margare-tka: /To se to tedy vašim synům povedlo!!!! Pomyslím si.
(23:24) Morigan: Asi jo, když to ví Gareth.
(23:24) Margare-tka: Já jsem vlastně zapomněla, že to vždycky nějak ignoroval:-D
(23:25) Ketryn: To mu zůstalo :-D
(23:25) Morigan: Taky jsem si to uvědomila.
(23:25) Ketryn: Ty jo, ta výprava byla asi opravdu hodně nepovolená.

(21:18) Morigan: "Mohly byste nám něco povyprávět o vašem setkání s mými drahými "dobyvateli"?" zeptá se Yanick ironicky. "Jejich verzi už jsem si vyslechl, ale z pochopitelných důvodů bych rád slyšel i jinou verzi. Opravdu vás přivlekli jako zajatce?" nechce se mu ani uvěřit.
(21:20) Morigan: "Ne tak docela. Jen do té doby, než nás poznali."
(21:27) Ketryn: "No, zajali nás spolu s ostatními našimi lidmi v bitvě na pobřeží," přikývnu. "Pak na lodi nás Gareth poznal."
(21:28) Margare-tka: "Ano tak. " přikývnu.
(21:28) Morigan: "S ostatními vašimi lidmi?" zaujme Loreena. "Takže je to pravda," obrátí se na Yanicka.
(21:31) Ketryn: Podívám se po vás, snad jsem neřekla něco špatně, ale nemá cenu to tajit, ne? "No... ano. Žijeme teď na Daërii..."
(21:46) Morigan: "Ale...pocházíte ze Svobodné," ujišťuje se Yanick.
(21:47) Morigan: "Ano. Jen tam nežijeme."
(21:49) Morigan: "Skutečně jste byly v té bitvě," konstatuje jen.
(21:51) Margare-tka: To mojí účast bych tam raději moc nekomentovala:-D
(21:55) Morigan: Položím obě dlaně na stůl. "Ano, skutečně jsme tam byly. Bránili jsme se," zdůrazním. "Jsou to naši lidé a teď jsou všichni zavření ani nevíme kde, takže to není zrovna nejlepší pocit!"
(21:57) Ketryn: To souhlasně přikývnu. Kéž bychom za nimi mohly.
(21:58) Margare-tka: Taky se tvářím souhlasně.
(22:00) Morigan: "Můj pane," dodám, když vidím, jakým pohledem se na mě podíval.
(22:06) Morigan: "Mrzí mě, že se to seběhlo tímto způsobem," prohlásí, ale zase tak procítěně to nezní. "Ale ti, co byli přivedeni jako zajatci musí zatím zajatci zůstat."
(22:10) Ketryn: "Mohly bychom je vidět?" nedokážu zadržet otázky. "Prosím, králi."
(22:11) Margare-tka: Pane bože.... tohle mi taky nedělá dobře. Doufám, že se umilosrdní.
(22:17) Morigan: "Určitě se na to najde příležitost," ujistí nás Yanick. "A taky s nimi bude zacházeno slušně. Nemám z toho zrovna radost, zajatecká politika není zrovna můj oblíbený způsob, jak řešit problémy, pokud to není nutné. Navíc s takovým počtem zajatců."
(22:19) Margare-tka: Tohle mi nedělá dobře to takhle slyšet.
(22:20) Ketryn: Snažím se, aby mě to aspoň trochu uklidnilo. Ale vše dohromady je opravdu náročné. Snad i pro něho je to tedy nepříjemné a nebude to jednání zbytečně protahovat.
(22:22) Margare-tka: Já taky doufám, ale teď se mi ta debata nehodí, teda vlstně taky hodí. Ráda bych se zeptala na to kdo přijel vyjednávat, jestli se s nimi už viděli. A taky na to, jestli se o konjunkci vrátil i Evarian.
(22:26) Morigan: "Dojde k vyjednávání, že ano?" zeptám se.
(22:29) Morigan: Opět se na mě chvilku podívá pohledem, že se příliš nedržím správného tónu jak mluvit s králem, ale je to jen okamžik. "Ano, když už mi moji drazí princové dotáhli Varjagy až pod nos. Nic jiného mi v tuto chvíli nejspíš nezbývá."
(22:30) Margare-tka: No to řekl hezky....
(22:33) Morigan: "Obě strany si přejí, aby k dohodě došlo hladce a co nejdříve," řeknu.
(22:34) Morigan: "Děláš Varjagům vyslance, má paní?" povytáhne obočí a upije z poháru.
(22:35) Margare-tka: No to mě pobaví, ty se prostě nikdy nezapřeš.
(22:37) Morigan: "To byla ironie, nebo skutečná otázka?" zeptám se a nejraději bych si pak dala facku.
(22:38) Morigan: "Já nevím," zamyslí se Yanick. "Myslím, že skutečná otázka. Neznám příliš jejich hierarchii, pokud nějakou mají. Zastáváš v jejich společnosti nějaké důležité místo?"
(22:38) Morigan: "Ne."
(22:39) Ketryn: To koukám, jak jsi se pustila do debaty.

(19:41) Ketryn: (Princové tam nejsou?)
(20:02) Morigan: (Princové ne.)
(20:03) Margare-tka: Takže jen Yanick a Loreen a Linet?
(20:03) Morigan: Ano, jenom tihle.
(20:03) Morigan: To by mě zajímalo, jak si posedáme.
(20:07) Morigan: Nevím, kam si sednout, tak se posadím do druhého čela stolu, naproti Yanickovi.
(20:07) Ketryn: To by mě taky zajímalo. A taky, jak vůbec celá večeře proběhne. Jsem tak mimo a psychicky rozložená, že jsem zvědavá, jestli ze mě vyleze nějaká rozumná společenská konverzace. Navíc, když oni nevědí nic o nás a my o nich.
(20:08) Ketryn: Tak se asi automaticky posadím někam vedle tebe zleva.
(20:08) Margare-tka: Ježiši my musíme konverzovat??? tak to už nepiju.
(20:12) Ketryn: (No já nevím, Margaret, ale většinou se to v takovýhle situacích dělá, ne :-D I když tady je to tak napjaté, že by mě zajímalo, co z toho bude.)
(20:15) Morigan: Tak to Kat sedí vedle Loreena a Margaret vedle Linett.
(20:18) Morigan: Hned jak si sedneme, tak nám přinesou předkrm a nalijí víno.
(20:19) Morigan: Tak se aspoň symbolicky napiju a chvíli všichni jíme mlčky a koukáme po sobě.
(20:21) Ketryn: Myslím, že mám s tím jezením kapku problém, protože mám totálně stažený žaludek, ale snažím se. Víno upíjím jen s mírou. Snažím se aspoň trochu nenápadně, ale koukám po nich. Stále mi to přijde neuvěřitelné.
(20:22) Morigan: "Omlouvám se, pokud jsem vám způsobil nějakou...újmu," promuví pak Yanick. "Netušil jsem."
(20:23) Morigan: "Ani my ne," řeknu já.
(20:25) Margare-tka: No já nějak jím a uvidím jak mi to půjde. Taky mi nedá a koukám po nich.
(20:28) Morigan: "Já vím," přikývne Yanick a hořce se ušklíbne. "Moji synové mě už seznámili se svými excesy. Jen doufám, že to už bylo všechno."
(20:34) Ketryn: Kdyby věděl, co vyváděl Gareth, tak tedy nevím...
(20:34) Morigan: Taky si na to vzpomenu.
(20:36) Ketryn: "No, nějak se zapomněli zmínit..." vzdychnu. "S varováním by byl příjezd asi o trochu méně šokující."
(20:41) Morigan: Yanick zakroutí hlavou a povzdechne si, jako by nemohl uvěřit, že něco takového zapomněli. "Ještě jednou se omlouvám, rozhodně jsem nikomu nechtěl způsobovat šoky. Nicolas mě ujistil, že vám cestou stihl vysvětlit určité okolnosti o naší paměti," zvedne trochu tázavě obočí, takže mu to potvrdím kývnutím.
(20:43) Morigan: "Je zvláštní o tom mluvit," přizná trochu uvolněněji.
(20:44) Morigan: "Stejně zvláštní je tu sedět," dodá Loreen.
(20:46) Ketryn: "Ano, to je..." přikývnu se smutným úsměvem. "Hodně zvláštní."
(20:48) Morigan: "Po konjunkci se nám, co jsme se vrátili, rozmlžily vzpomínky. Něco jsme si pamatovali, na něco jsme zcela zapomněli, některé věci jsme věděli a znali automaticky...tedy pokud mohu mluvit za sebe."
(20:51) Morigan: Loreen mu to potvrdí kývnutím. "Také to tak mám."
(20:51) Ketryn: "A... vrací se vám některé další vzpomínky nebo to už je pořád stejné?"
(20:52) Ketryn: "Myslím s postupem času."
(20:52) Morigan: "Mám dojem, že se občas něco objeví, ale jsou to jen střípky," zamyslí se Loreen.

(15:09) Morigan: Tak když se přiblíží, tak se mi vybaví ta správná poklona docela automaticky. "Králi," řeknu a sklopím oči. "Luan-coran," odpoví mi formálně a stejně tak formálně mi políbí ruku. Zvednu k němu oči. "Já už nejsem luan-coran," upozorním ho váhavě. Neovládne se, aby se nepousmál, že se ho pokouším opravovat. "Titul luan-coran je doživotní a nepřenositelný. Mohu tě ujistit, že stále jsi luan-coran," opraví on mě.
(15:11) Morigan: Na to už nic neřeknu.
(15:12) Ketryn: Taky se mu samozřejmě pokloním a pozdravím, když se trochu vzpamatuji.
(15:13) Morigan: Políbí ruku i každé z vás a osloví vás lady Katryn a lady Margaret.
(15:15) Ketryn: Ty lady mě stále trochu zarážejí.
(15:21) Ketryn: (samozřejmě jsem ho oslavila "králi")
(15:22) Morigan: Když Yanick ustoupí, vystřídá ho Loreen. Nejdřív podobným způsobem pozdraví mě, pak vás. "Rád bych vám přestavil svou dceru Linett," řekne potom. Dívka přistoupí a pokloní se. "Luan-coran, lady Margaret," pokloní se nám. "Matko," pokloní se i Katryn.
(15:30) Ketryn: "Linett..." vypravím ze sebe a v očích se mi zalesknou slzy. Nejraději bych ji objala, ale to se asi v téhle formální situaci neodvážím. Neovládnu se ale a chytnu ji aspoň za ruku. "Vyrostla z tebe krásná dívka..." řeknu ještě a nedokážu se obránit velkému dojetí. Ta psychika se mnou opravdu cvičí.
(15:32) Morigan: "Děkuji," zrozpačití.
(15:41) Ketryn: Asi už nic dalšího říct nedokážu, protože bojuji se slzami. Do rozpaků jsem ji ale uvést nechtěla.

(14:11) Morigan: Já myslím, že tam prostě sedíme a jsme v takovém otupělém šoku. Margaret se přiopila a já ani nemůžu.
(14:14) Ketryn: Asi tak nějak. Já piju asi víc, než ty, ale míň, než Margaret (stejně už by na mě tolik nezbylo :-D) Takže si naliju pohárek, sednu si ke krbu a koukám do blba a v hlavě se mi honí vše možné. V šoku jsem opravdu velkém.
(14:15) Morigan: (To by nezbylo :-D)
(14:16) Ketryn: Pak se mi hlavou začne honit, jak asi vypadá Linett a jestli s Loreenem spolu nějak vycházejí, doufám, že ano.
(14:16) Morigan: Tak si nevědomky pořád zaplétám a rozplétám vlasy a čučím do krbu.
(14:17) Ketryn: A do toho myslím na Sigfrieda a ostatní zajatce, jestli už jsou tu a kdy je budeme moct vidět. Je mi nanic a smutno a do toho ta šoková otupělost.
(14:17) Ketryn: (Jako vypadám asi jak autisté v blázinci :-D)
(14:18) Morigan: (No to jo! :-D)
(14:23) Morigan: Naše mlčenlivé úvahy přeruší zaklepání na dveře. Vyskočím na nohy.
(14:24) Ketryn: Taky leknutím vyskočím.
(14:25) Morigan: Chvíli mi trvá, než ze sebe dokážu vypravit: "Vstupte!", ale ten za dveřmi trpělivě vyčkává.
(14:29) Morigan: Pak se dveře otevřou. "Dobrý večer, dámy. Král Yanick si vás žádá v přijímacím sále ke společné večeři. Rád vás tam doprovodím," řekne elundský sluha.
(14:29) Ketryn: Na to jsem si asi nevzpomněla vůbec, nějak jsem automaticky myslela, že vstoupí. Budeme si muset na tu etiketu a slušnost zas trochu zvyknou!
(14:30) Ketryn: "Děkujeme..." odpovím mu elundsky a vyrazím ke dveřím. Žaludek mi udělá kotrmelec.
(14:30) Morigan: "Ovšem," řeknu a taky vyrazím.
(14:32) Morigan: Stejně jsme se tomu nemohli vyhnout, takže to přijmu tak nějak apaticky.
(14:34) Ketryn: Potřebovala bych teď nějaká antidepresiva.
(14:35) Morigan: Jdeme dlouhými, rozlehlými chodbami, naše nohy se boří do měkkých koberců, nebo se naopak rozléhají po mramorových podlahách. Uvědomujete si, jak je nezvyklé po tom čase ve vojenských táborech a pak na severu kráčet po takových místech.
(14:35) Morigan: Cestou taky mlčíme.
(14:36) Ketryn: To jo, je to hodně zvláštní. Připadám si jako v nějakém divném snu. Nedá mi to a rozhlížím se a automaticky vzpomínám, co mi je známé a co ne.
(14:40) Morigan: Dojdeme k velkým vyřezávaným dveřím k přijímací síni, to už Katryn celkem známé je. Tentokrát sluha neklepe, otevře obě křídla dveří a ustoupí, abychom mohly vejít dovnitř.
(14:43) Ketryn: Tak tedy vejdeme. Zas se mi ale rozklepou ruce i nohy a jsem bílá jak stěna.
(14:51) Morigan: Uprostřed je přiměřeně velký stůl, který se tam dává jen při některých příležitostech a všichni, kteří tam seděli, tak povstanou, když vejdeme. Yanick seděl v čele, po pravé ruce Loreena a po levé hubenou světlovlasou dívku ve světle fialových šatech. Když se objevíme ve dveřích, tak tedy povstanou. Yanick nám vyrazí naproti a Loreen a Linett se zařadí k sobě a jdou pomaleji za ním.
(14:53) Ketryn: Chvíli se dívám na Yanicka, ale pak nedokážu odtrhnout pohled od Linett a totálně mi vyschne v krku.

(19:49) Margare-tka: No mě asi trefí šlak!!!!
(19:50) Margare-tka: Jako že ho to mrzelo???? Já mám pocit, že se tam na něj vrhnu a začnu ho něčím mlátit do hlavy, aby se vzpamatoval.
(19:50) Morigan: "Byl to instinkt..." pokouším se mu namluvit.
(19:52) Morigan: Vypadá to, že mi aspoň napůl věří.
(19:56) Morigan: "Máš neobvyklé instinkty," usměje se sarkasticky.
(19:58) Margare-tka: Asi nechám, Igrainovi v Lúúderu dopis, že jsem tedy čekala, je vychová tedy jeho lépe... Al e jak je vidět trochu selhal.
(19:58) Ketryn: No svůj obvyklý instinkt, abys ho zmlátila, jsi bohužel musela potlačit.
(19:59) Morigan: :-D
(19:59) Ketryn: No, napiš mu tam, jak hrozně tě zklamal :-D
(20:00) Morigan: Chudák Igraine, obdržet takový dopis! :-D
(20:02) Morigan: "Pro čaroděje to není tak neobvyklé," namítnu lehce. Jsem ráda, že nevyvádí, takže mu raději klidně dál sedím na klíně.
(20:04) Morigan: "Co ještě umíš?" zajímá ho. "Myslím, že Nicolas žádné takové uspávací kouzlo neovládá."
(20:05) Ketryn: Jako dost se mi ulevilo, že se nevyvádí. Ale vidět tě sedět na klíně mého pětadvacetiletého syna je dost krizové.
(20:05) Morigan: "Nemůžu ti vyjmenovat, co všechno umím, ani nevím, kde začít, je toho dost...Nicolase to můžu naučit. Jako i jiné věci."
(20:06) Ketryn: Bylo by nejlepší, kdybys mohla být na Nicolasově lodi až do doplutí!
(20:07) Margare-tka: Bože to je tam zvrhlý, že mu sedíš na klíně jako malá holčička.....a doufám, že tohle ho ujistí, že je dobrý tě nechat u něj, aby se to naučil.
(20:10) Morigan: "Možná je pár věcí, které můžeš naučit mě," řekne a rozhodně nemyslí magii.
(20:10) Morigan: "Garethe!" vypadám už zase o něco blíž omdlení.
(20:11) Morigan: "Co? Snad sis to nevyložila nějak...neslušně," políbí mi ruku. Raději rychle z jeho klína vstanu.
(20:14) Morigan: Zadrží mě za rukáv, abych neodešla daleko. "Abys neřekla, že neplním sliby, odpoledne se připojíme k Nicolasově lodi. Můžeš tam přestoupit a zůstat do dalšího připojení," řekne.
(20:14) Morigan: To se mi neskutečně uleví!
(20:27) Morigan: "Opravdu?" užasnu.
(20:31) Ketryn: Uf, aspoň to. Jsem ráda, že tam budeš moct být. A taky, že aspoň na tu chvíli ti bude muset dát Gareth pokoj.
(20:32) Morigan: "Tolik se divíš?" zasměje se. "Musíš si o mě myslet, že jsem vážně padouch."
(20:33) Ketryn: Taky že je!!! :-/
(20:38) Morigan: Na to raději neodpovím. Napije se našeho vína a potom nás nechá, protože už ho zase někdo shání na palubě.
(20:38) Morigan: "To ještě dopadlo fakt dobře!" vydechnu, když se za ním zavřou dveře.
(20:40) Ketryn: "To jo!" taky se tvářím dost úlevně. "Jen aby to tak vydrželo."
(20:40) Ketryn: "Ale teď budeš u Nicolase a pak už by nemuselo zbývat moc času do doplutí."
(20:40) Morigan: "Jsem ráda, že půjdu vedle. Doufám, že nebude zase nějak terorizovat vás..."
(20:42) Ketryn: "To mě moc nenapadá jak... Nás nechává na pokoji. Řekla bych, že za tu dobu, co budeš pryč, ho moc neuvidíme."
(20:49) Morigan: "No snad to tak bude."

(18:42) Morigan: "Nepopírám, že jsem byl ráno opravdu zklamaný," řekne. "Velmi," chytí mě za ruku, posadí se na židli a přitáhne si mě tak, abych se mu musela posadit na klín. "Ale když mi prozradíš, jak jsi to udělala, nebudu se zlobit, princezno."
(18:48) Ketryn: Já se snad rozbrečím místo tebe! Tohle je hrůza :-/
(18:56) Morigan: Vypadám rezignovaně. "Bylo to jen zaklínadlo," řeknu.
(19:06) Morigan: "Jaké zaklínadlo?" chce upřesnit.
(19:19) Morigan: "Prostě...vnímačské...dokáže uspat člověka."
(19:19) Morigan: "Evidentně uprostřed čehokoli," dodá napůl pobaveně a napůl nevěřícně. Ale nejspíš se rozhodl dodržet slib, že se zlobit nebude.
(19:22) Morigan: To bych raději vůbec nerozebírala...
(19:22) Ketryn: Tak aspoň něco. To už začnu aspoň trochu dýcht
(19:32) Morigan: "Jak je to možné?" zajímá ho.
(19:39) Morigan: "To je prostě magie, nevím, jak to sakra funguje! Prostě to nějak ovlivní mozek a následně i tělo."
(19:44) Morigan: "Hmm..." protáhne.

(13:07) Morigan: "Nic jsem ti nenalila do pití, Garethe."
(13:43) Ketryn: Ale nelžeš.
(13:47) Morigan: No to nelžu.
(13:48) Morigan: "Ale něco jsi udělala, že ano?" naléhá dál.
(13:49) Ketryn: No, co mu na to říct :-/
(14:16) Morigan: //Nějak se ten dračák na mě přenáší, málem jsem omdlela v koupelně :-D//
(14:16) Morigan: "Já...nevím, jak to myslíš," rozhodla jsem se, že budu mlžit, alespoň zatím.
(14:30) Ketryn: //Ježkovy voči! Jak to?? Ten dračák nás ovlivňuje nějak čím dál víc :-D//
(14:32) Morigan: //Nevím, asi tam bylo moc horko.//
(14:37) Morigan: "Usnul jsem a nepamatuji si jak," osvětlí mi.
(14:37) Morigan: "Pil jsi," připomenu mu.
(14:39) Ketryn: Jako bylo by fajn, kdyby na to skočil. Ale nevím...
(14:42) Morigan: "To je pravda, pil jsem," uzná. "Ale ty jsi stejně něco udělala, že ano?" nevěří mi. "Nevím co, ale něco ano."
(14:42) Morigan: //Tak nevím, ten žlutý pruh přes ty fotoprezentace se posunul doprostřed! :-/// Tak to už fakt nemá cenu...//
(14:46) Ketryn: //Co?? To je debilní! Jak to? To nemohl aspoň zůstat tam, kde byl?!//
(14:48) Ketryn: Měl by mlčet a raději dělat, že se nic nestalo! Je to hrozné, že nemáš jinou šanci, jak se mu ubránit.

(09:36) Morigan: Vyšplhám na svou postel a snažím se usnout, ale myslím, že velmi bděle zírám do stropu.
(09:36) Morigan: "Nevím, jestli usnu," řeknu pak.
(09:51) Ketryn: Taky si jdu lehnout.
(09:51) Ketryn: "To se ti vůbec nedivím... Já si taky nějak nedovedu představit, jak usnu. Bojím se, co bude ráno."
(09:57) Morigan: K6
(09:57) Morigan: No tak já nakonec vlastně v pohodě usnu./
(10:10) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(10:10) Ketryn: Tak já taky. Psychické vyčerpání má asi opačný vliv, než jsem si myslela.
(10:36) Morigan: Asi tak. Ale na několik hodin máme aspoň ve spánku klid.
(10:46) Ketryn: To jo, aspoň na chvíli můžeme zapomenout...
(11:37) Morigan: Ráno se probudíme a nervy se zase vrátí. Obléknu se, pak nám normálně přinesou snídani a po Garethovi ani stopa.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(11:48) Ketryn: Taky se obleču, ale vůbec nevím,jestli budu schopná jíst. "Doufám, že jsi ho neuspala nějak moc..." říkám potichu.
(11:49) Morigan: "To asi ne, nejsem vnímač a neměla jsem moc možnost se... ehm...plně soustředit."
(11:56) Ketryn: "Tak to je možná dobré znamení, že sem hned ráno naštvaně nevlítl."
(11:59) Morigan: "Možná ano...pokud se nepokouší rozluštit, co že se to vlastně stalo..."
(12:05) Morigan: Nervózní z toho tedy jsem.
(12:12) Ketryn: Já taky a neustále jsem v napětí, kdy se otevřou dveře.
(12:13) Morigan: Gareth se ukáže dopoledne a pochopitelně se neobtěžuje s klepáním.
(12:19) Morigan: Málem vyskočím do vzduchu, jak se leknu a dívám se na něj napůl odhodlaně a napůl vyděšeně, nemůžu se rozhodnout.
(12:19) Morigan: "Garethe..." řeknu jen.
(12:26) Morigan: "Morigan," oplatí mi to. "Spala jsi dobře?" zeptá se. Výraz má napjatý, jako by nevěděl, jestli se zlobit, nebo ne.
(12:29) Ketryn: Já jsem nervózní jak sáňky v létě! Doufám, že se rozhodne pro tu možnost nezlobit se.
(12:29) Morigan: "Ano," řeknu váhavě. Otázku "A ty?" raději rychle spolknu.
(12:43) Ketryn: Sleduji ho a snažím se tvářit co nejnormálněji a nejklidněji, ale je to fakt těžké. Tak praštit si ho nemohla, tak co jsi měla dělat jiného?
(12:44) Morigan: Stiskne rty a zavře za sebou dveře kajuty. "Co jsi včera udělala?" přistoupí ke mě blíž.
(12:44) Morigan: "Jak to myslíš?"
(12:54) Morigan: "Nalila jsi mi něco do pití?"
(12:55) Morigan: "Co? Ne! Jak bych to asi udělala?" bráním se. Přistoupí ještě blíž, natolik, až musím ustoupit.
(12:55) Morigan: "Já nevím, to mi řekni ty. Ty jsi čarodějka," ušklíbne se. Stále ještě vypadá, jako by se nemohl rozhodnout, jestli se zlobí.
(13:03) Ketryn: Modlím se k Ódinovi.

(21:24) Margare-tka: "No třeba ne.... třeba měl v tu chvíli mozek úplně někde jinde... a ta si to nebude pamatovat."
(21:32) Margare-tka: "A nebo mu prostě řekni, že to bylo z magického hlediska protě ukončené.... že to tvé tělo podvědomě vědělo a bránilo se, nebo něco takového. Přeci tomu nerozumí a tak by ti mohl věřit."
(21:34) Morigan: "No, mozek jinde určitě měl..."
(21:34) Morigan: "Zkusím mu něco namluvit...nic jiného mi nezbývá..."
(21:35) Ketryn: "Snad to nějak půjde... Tak přeci si tě nemůže vzít proti tvé vůli!"
(21:35) Morigan: "To jsem sice taky doufala...ale fakt jsem se v té chvíli bála," přiznám.
(21:38) Ketryn: Naprázdno polknu a jsem z toho hodně zničená.
(21:38) Margare-tka: "No to je bomba. jako myslíš, že kdyby jsi ho neuspala, tak by pokračoval dál? I přes tvoje odmítání?"
(21:41) Morigan: "Já nevím...ale moc nešlo ho zastavit..."
(21:48) Margare-tka: "On je tedy fakt nějak nemocný, to přece jinak není možný. Tohle musí být nějaký styl úchylky."
(21:57) Morigan: "To nemůžu popřít..."
(21:58) Margare-tka: "No doufám, že na to brzo přijde a bude to někdo řešit. Jinak to taky nemusí dopadnout dobře, když má být král."
(21:59) Morigan: "Já myslím, že když nebudu poblíž, tak to bude mnohem lepší."
(22:02) Margare-tka: "No já taky doufám, jen nevím jak to tady jako chceš udělat. Když spí vedle."
(22:02) Margare-tka: "Snad tě pustí k tomu Nicolasovi."
(22:03) Morigan: Ani si nechci představovat, že by nepustil.
(22:05) Margare-tka: ůAsi se k tomu začnu modlit... a ty si na ráno připrav tu teorii proč usnul, klidně to toho zapoj magii, ale tak aby to bylo jako náhoda."¨
(22:06) Margare-tka: "a nebo tam dej to těhotenství. Hlavně nesmí být tolik naštvaný."
(22:14) Ketryn: Já už k tomu asi nezvládám nic dalšího říct.
(22:15) Margare-tka: "No tak si asi půjdeme lehnout ne? Nebo se chceš jít ještě na chvilku projít?"
(22:15) Margare-tka: "I když nevím jak je to tady vlastně bezpečné. Takhle večer."
(22:16) Morigan: "Ne, raději si půjdeme lehnout," řeknu.
(22:19) Ketryn: "To bude asi nejlepší..." souhlasím.

(20:06) Morigan: "Pak se to nějak zvrhlo a ty slzy jsem nějak nestihla...nebo na ně zapomněla. Asi si neuvědomil, že jsem ho uspala, ale ráno mu asi dojde, že něco nehraje."
(20:12) Ketryn: "Ach jo...:-/ Doufám, že ho to nějak moc nerozčílí."
(20:12) Ketryn: "A... a to se na tebe nějak vrhnul?" ptám se nejistě a asi mi trochu přeskočí hlas.
(20:42) Morigan: "No...jo. Ne nějak násilně, zpočátku, jen...neodbytně. Myslím, že má fakt nějakou posedlost na mou osobu."
(20:43) Ketryn: "To... to je fakt krize. Doufám, že to uspání vezme sportovně. To už je nemoc, když se nenechá odbít."
(20:43) Margare-tka: "no to je bezva, doufám, že ta večeře bude platit.
(20:43) Ketryn: "Mám dost obavy, co bude ráno."
(20:44) Margare-tka: "No to nevím co s tím budeme dělat, myslím, že urgentně potřebuje nějakou ženu do které se zamiluje."
(20:44) Morigan: "No tak...povečeřeli jsme, " řeknu krizově.
(20:45) Margare-tka: "Hm.... no snad si pod tou večeří představuje to samí."
(20:46) Margare-tka: "Jako Morigan jestli tohle bude pokračovat tak to musíš sdělit Nicolasovi."
(20:46) Margare-tka: "A odnesla jsi ho aspoň do postele?"
(20:46) Margare-tka: "a nebo kde jsi o vlastně uspala neleží tam na zemi?"
(20:47) Morigan: "Nicolasovi to nemůžu říct!!"
(20:48) Morigan: "Neboj, spí v posteli..."
(20:48) Morigan: "Co bude ráno se taky děsím," souhlasím s Katryn. "Ale mě nějak nic jiného nenapadlo..."
(20:50) Margare-tka: "Počkej vy jste se dostali do postel4e?"
(20:51) Morigan: "No..."
(20:51) Margare-tka: "Cože???!!!! Bohové!!!!!"
(20:51) Ketryn: "Souhlasím, že Nicolasovi se to říct nemůže. Jednak by to udělalo rozbroje mezi nimi a jednak by se mohl Gareth pomstít."
(20:51) Margare-tka: sednu si někam .
(20:51) Ketryn: "Asi mi vyskočí žaludek z těla..."
(20:52) Ketryn: "Měla bys na ráno začít trénovat ten brek. A když bude nejhůř, tak říct, že jsi těhotná."
(20:55) Margare-tka: "Jo. " zvládnu jen říct.
(20:59) Morigan: "Dobře...asi jo."
(21:00) Morigan: "Ale nic se v tý posteli nestalo...nic zásadního," snažím se vás ujistit.
(21:03) Margare-tka: "tak ještě aby.... vůbec nechápu jak jsi se tam dostala."
(21:06) Ketryn: "Je opravdu horší než Yanick. A zhoršuje se to, jestli rychle nedojedeme na pobřeží, tak nevím."
(21:06) Ketryn: "A nedozvěděla jsi se aspoň něco podstatného, když už to dopadlo takhle katastrofálně?"
(21:08) Morigan: "Dost rychle..."
(21:13) Margare-tka: "No to koukám, to jsi se an nestihla bránit, to si tě jako hodil přes rameno nebo co??? Je to fakt debil."
(21:20) Morigan: "Přes rameno ne, já ani nevím, jak to udělal, když mě u toho líbal...najednou jsme byli tam. Vždyť říkám, že jsem ty slzy nějak nestihla... tak jsem se na chvíli podvolila, pak jsem mu dala ruku na čelo a zašeptala do ucha zaklínadlo."
(21:23) Ketryn: "Bohové...!" už nejsem bílá ale průhledná. "To si asi uvědomí, že bylo něco divně :-/"

(14:33) Margare-tka: "No tak musíš mít připravenou nějakou odpověď.... ale to nebude třeba, jelikož t na to půjdeš přes city."
(14:41) Morigan: "Asi to nějak udělám podle situace. Aspoň, že mám pocit, že mám nějaké možnosti."
(14:49) Ketryn: "Budeme na tebe myslet..." vzdychnu. "A myslím, že tu mezi tím zešílím."
(14:53) Margare-tka: "Tak t je dobrý, že máš ten pocit a kdyby to bylo nějak neúnosné, tak prostě dáš nějak hlasitě vědět a my něco uděláme."
(14:55) Morigan: Koukám překvapeně. "To sice nevím co...ale dobře," řeknu opatrně.
(14:55) Morigan: Předpokládám, že večeři naplánoval na zítřek.
(14:59) Ketryn: taky bych řekla.
(15:07) Morigan: Tak se snažím během dne na to nějak moc nemyslet, abych se zbytečně nestresovala.
(16:40) Morigan: Den strávím zíráním z okna, procházkami po palubě a recitováním Máje. Dvakrát přidám i několik varjagských neslušných písniček, které jsem se naučila na nájezdech.
(16:48) Margare-tka: :-D tak to je fakt už krize, to nevím co budeme dělat jestli už cituješ Máj, ale aspoň tvé večerní zhroucení bude autentické.
(16:49) Margare-tka: Taky jsem se šla projít na palubu a asi se držím v blízkosti tebe, kdyby to s tebou náhodou chtělo švihnout, to bych se totiž vůbec nedivila.
(16:58) Morigan: Večer se nějak v rámci možností upravím a vyrazím do vedlejší kajuty.
(17:26) Margare-tka: "Mor když tak dej nějak vědět. A drž se." řeknu ti když odcházíš a mám za tebe úplně břišní nervozu.
(17:33) Morigan: Raději na to nic neřeknu a jdu.

(11:23) Morigan: "Když pominu samotnou podstatu toho, tak nechápu, že ho to vůbec těší, když ví, že všechny ty doteky snáším jenom proto, aby neublížil Ragnarovi."
(11:41) Ketryn: "Tak to nechápu. Prostě ho to asi úchylně baví nebo nevím," vzdychnu.
(11:47) Morigan: Margaret: "Tak budeš asi muset hrát tu apatii, prostě ať si dělá v rámci únosnosti co chce a dělat, že je ti to jedno. Být k tomu laksní."
(11:49) Morigan: Margaret: "A v nejhorším omdlíš a budeme doufat, že toho nějak nevyužije, když budeš v bezvědomí."
(11:57) Morigan: "No..." ani nějak nevím, co na to říct.
(12:00) Ketryn: "Já si Morigan nějak apatickou představit nedokážu... To jsem snad nikdy neviděla."
(12:04) Morigan: MArgaret: "No tak tady to snad nebude problém. Vždyť to ani nejde.... Že jo Morigan."
(12:05) Morigan: //Přejedu do Dušník.//
(12:24) Ketryn: //Dobře :-)//
(12:38) Ketryn: "No já nevím, asi tak jednoduché to s tou apatií nebude..."
(13:04) Morigan: Já vůbec nevím, co vám mám na to říct a vlastně vůbec nevím, co si o tom mám myslet!
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(13:05) Margare-tka: Aha tak to mě trochu zneklidinš, že nevíš co si o tom myset.
(13:06) Margare-tka: "Mor ty jsi nejsi jistá? s tímhle plánem?"
(13:06) Morigan: "S plánem? Co to je za plán?" rozhodím ruce.
(13:11) Ketryn: Taky moc nechápu, jak to Margaret myslí.
(13:22) Margare-tka: "No jestli zvláneš. To udělat být laksní a neublížit mu."
(13:22) Morigan: "No to já nevím, záleží taky na tom, co bude dělat on!"
(13:27) Morigan: "Do určité míry určitě ano," usoudím.
(13:29) Morigan: "Budu se snažit," slíbím si.
(13:36) Margare-tka: "mor musíš se snažit, jinak to bude mít blbý Ragnar. Díky tomu, že ví jak moc ho miluješ má důvod jak tě vydírat."
(13:38) Ketryn: "A co když mu apatie bude jedno nebo si to vyloží jako souhlas?"
(13:38) Morigan: "No právě! Co budu dělat pak??"
(13:38) Morigan: "Ale možná chce opravdu jen povečeřet..."
(13:53) Ketryn: "Budeme se za to modlit. K ničemu tě prostě nutit nemůže!"
(13:54) Margare-tka: "Tak se prostě budeš muset rozbrečet.... jinak než přes city na něj jít už nemůžeme."
(13:56) Morigan: "To asi zase takový problém nebude," usoudím.
(13:58) Margare-tka: "No tak v tom případě bych hrála apatickou a když by se to moc hrotilo, tak bych se na férovku zhroutila. A to se nedivím, že nebude problém, když jsi v tomhle stavu a ke všemu se nemůžeš brátnit, aby neublížil Ragnarovi."
(14:02) Ketryn: "V rozbrečení se a zhroucení vidím trochu naději."
(14:08) Morigan: "Tak asi udělám, co se dá...mohla bych ho přinejhorším uspat, ale toho si asi všimne..."
(14:09) Margare-tka: "Jo, ale to fakt v hodně nejhorším."
(14:10) Morigan: "Nevím, jak to udělat, aby si toho nevšiml..."
(14:18) Ketryn: "To asi jen tak nepůjde, kort když ví, že jsi čarodějka."
(14:20) Margare-tka: "To bys musela mít lektvar a nalít mu to do pití. Takže to asi nepůjde."
(14:21) Margare-tka: "Nebo!! Leda, že by jsi se na něj vrhla a chytla mu hlavu do rukou, jako že ho jdeš políbit.
(14:23) Margare-tka: "No a až se ráno bude divit, že usnul, tak mu řekneš že omdlel přepětím ve středních patiiích...."
(14:23) Margare-tka: Rozesměju se, jelikož se sama svou absurditou pobavím.
(14:27) Ketryn: "I kdyby měla lektvar, tak by mu asi bylo ráno divné, že tak najednou usnul."
(14:28) Ketryn: "Margaret, ty už začínáš bláznit."
(14:29) Morigan: Taky mám ten pocit. "No to je fakt skvělý nápad, Margaret! To mi určitě uvěří."

(22:02) Morigan: Pak se rozloučí, popřeje nám dobrou noc a odejde.
(22:02) Margare-tka: Tak snažím se nějak konverzovat, ale moc valné to není:-)

(20:38) Ketryn: *drzý!
(20:39) Morigan: Usměje se tak zvláštně přezíravě, že nevíš, jestli se mu to srovnání líbí nebo ne.
(20:40) Ketryn: Ale je to pravda. Jen doufám, že má z Yanicka i ty dobré věci! Ale to už se nahlas taky neodvážím říct.
(21:12) Morigan: "Taky mu vše patřilo a nakonec dostal vše, co se mu zlíbilo, ne?"
(21:15) Ketryn: "Nemusíš si v tomhle brát z něho příklad a ještě to uvádět do extrému."
(21:15) Ketryn: Snažím se nemračit, ale úplně moc mi to nejde.
(21:16) Morigan: "Nemyslím si, že bych byl extrémní," řekne.
(21:20) Ketryn: No extrémně neodbytný tedy jo, ale to zas raději spolknu.
(21:22) Ketryn: "Jak myslíš... Ale ani Yanick se nesnažil Morigan dostat podmínkami nebo dokonce výhrůžkami."
(21:27) Morigan: To máš ale pravdu.
(21:28) Morigan: "Opravdu? Vlastně by mě velmi zajímalo, na co tě dostal, Morigan," obrátí se zase ke mě.
(21:28) Ketryn: Promiň! Podívám se na tebe omluvně, tohle jsem fakt nechtěla.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(21:31) Margare-tka: Cože?? No holky já tam asi opravdu přijdu o řeč!!!!
(21:31) Margare-tka: Tohle se mi tam zdá... asi se pod stole štítu do ruky.
(21:32) Morigan: "Ty rozhodně nejsi ta osoba, které bych o tom vyprávěla, Garethe!" ujistím ho.
(21:32) Morigan: "Věř mi, že jsem osoba, kterou by to zajímalo ze všech nejvíc."
(21:33) Ketryn: To je taky úchylný!
(21:41) Morigan: "To máš asi smůlu!"
(21:43) Morigan: "To mě mrzí. Mám tedy návrh - povečeříš se mnou a můžeš pak strávit nějaký den na Nicolasově lodi. Informování seveřanských žen k tomu samozřejmě patří taky, pokud na tom trváš."
(21:45) Ketryn: Je prostě hrozný! Chudák Nicolas, kdyby tohle slyšel. Ale už raději mlčím, abych to ještě nezhoršila. Dívám se po tobě.
(21:50) Morigan: "Dobře," souhlasím nakonec.
(21:51) Ketryn: Zoufale se modlím, aby na tebe nic extra neodbytného nezkoušel :-/ Protože bít ho nesmíš a je komplikované bránit se jinak.
(21:53) Morigan: Garethovi se zvedne nálada a po celý zbytek večeře nás baví společenskou konverzací.
(21:53) Ketryn: Zato moje nálada je na bodu mrazu.
(21:54) Margare-tka: Bože.... myslím, že jsem si udělala modřiny....On si asi fakt myslí, že tě dostane.
(21:54) Margare-tka: Hm... tak to se asi musí hodně snažit. Koukám, že mu tvá společnost dělá jen dobře. Už jen myšlenka na ni.
(21:58) Morigan: Takže si tam spíš konverzuje sám. Ale nevadí mu to, nebo předstírá, že mu to nevadí.

(18:37) Morigan: "Ano!" sdělím mu. "Ráda bych strávila nějaký čas s Nicolasem a Bren´anem, dokud to jde."
(18:38) Morigan: "Nejsi zrovna skromná, když na to přijde."
(18:38) Ketryn: Mně to tedy nepřijde jako nějaká náročná přání! Neovládnu se a mračím se.
(18:44) Morigan: "Ne, když na to přijde, tak nejsem," podívám se na něj zpříma.
(18:55) Morigan: "A co za to dostanu já?" zvedne obočí.
(19:21) Morigan: "Co takhle udělat to z dobroty srdce?" navrhnu.
(19:28) Morigan: "Já náhodou mám velmi dobré srdce," řekne. "Po rodičích."
(19:30) Morigan: Obdařím ho vražedným pohledem.
(19:50) Morigan: "Dobře," zasměje se. "Chci jen abys se mnou povečeřela v mé kajutě. Sama, dámy prominou."
(19:56) Morigan: "Proč?" neubráním se lehkému zděšení.
(19:57) Morigan: "Chci si s tebou v klidu popovídat, princezno. V soukromí."
(20:00) Morigan: Znělo by to i normálně, bez toho tónu a bez toho, že mi zase sáhl na koleno.
(20:20) Ketryn: Jsem zas zděšená!!
(20:23) Ketryn: "No po otci jsi to zdědil opravdu hodně..."ujede mi, jelikož už to nějak nejde udržet. "I když mám pocit, že se to u tebe ještě nějak znásobilo."
(20:23) Ketryn: *toho zdědil
(20:26) Morigan: "Znásobilo?" otočí se k tobě se zájmem. "To mě opravdu zajímá, jak to myslíš."
(20:27) Ketryn: Měla jsem se držet!
(20:28) Morigan: Ono ho to ale asi doopravdy zajímá.
(20:28) Morigan: Dál se na tebe tázavě dívá a dál mě jakoby mimoděk hladí po koleni.
(20:30) Ketryn: "Dával rád najevo, že mu vše patří a že dostane vše, co se mu zlíbí. Válka ho v tomhle naštěstí trochu změnila," řeknu nakonec.
(20:32) Ketryn: "Ty jsi chováním a gesty stejný, jen snad ještě víc zatvrzelý..."
(20:36) Ketryn: A ještě víc drzí! Ale to raději spolknu, jelikož bych ho v téhle situaci nechtěla nějak moc urazit.

(17:11) Margare-tka: "No doufej."
(17:11) Ketryn: "Já ti ji určitě nechci brát. Kvůli Nicolasovi by to lepší být mohlo."
(17:12) Margare-tka: "Myslela jsem na to před pár dny, že bychom se o ně měly zajímat jestli mají vše co potřebují. Ale pak jsem na to zapomněla." řeknu smutně.
(17:30) Morigan: "Zeptám se Garetha, až přijde," rozhodnu se.
(17:33) Ketryn: "To bude nejlepší. Stejně tu můžeme normálně chodit, tak by to přeci problém být neměl."
(17:44) Morigan: Gareth se zastaví až na večeři, obědváme sami.
(17:49) Ketryn: Za jídlo bez něho jsem ráda, aspoň se najíme trochu víc v klidu.
(17:55) Margare-tka: To jsem docela ráda. Nějak se mi ho nehcce vidět zase na oběd.
(18:05) Morigan: Když přijde, tak chvilku počkám, až začneme jíst a pak řeknu: "Chtěla bych navštívit ostatní ženy dole v podpalubí, jen aby věděly, že jsme v pořádku. Nic o nás neví."
(18:06) Ketryn: Dívám se po něm, co on na to?
(18:09) Margare-tka: No to já jsem taky zvědavá. Jen aby zase nechtěl nějaký úplateček v podobě tebe.
(18:14) Morigan: Požadavek ho asi trochu překvapí. "A co bys jim řekla? Že jste dostaly kajutu vedle té princovy?" ušklíbne se pobaveně.
(18:16) Ketryn: No, to by se muselo trochu vymyslet, co jim říct.
(18:24) Morigan: Tím mě moc nepotěší, sama slyším, jak moc blbě to zní, obzvlášť, když slyšely tenkrát dole o tom, že po mě chce polibek. Teď si určitě myslí, že se mnou spí.
(18:24) Margare-tka: No asi tak... vlastně teš nevím jestli je dobrý je dráždit.
(18:25) Ketryn: Takhle černě to vidět nechci.
(18:32) Morigan: "Nevím, co jim řeknu," zamračím se. "Ale ráda bych je aspoň viděla!"
(18:36) Morigan: "Ještě nějaké přání, princezno?" řekne s lehkou ironií a opět mi políbí ruku, což dělá nějak často.