Druhá strana (124 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(23:02) Morigan: Neváhám a začnu se svlékat, abychom se mohly nějak vystřídat v kádi a pořádně se umýt.
(23:04) Margare-tka: To já taky ne:-) "Člověk se v něm doopravdy nevyzná. Ale tohle se mu povedlo."

(22:19) Morigan: "Škoda, že váš názor momentálně nemá valnou cenu," prohlásí klidně. "Uvidíme, jak budete mluvit, až budeme v Lun-Ganerothu," věnuje nám opět úsměv.
(22:21) Ketryn: Ten jeho úsměv by mu měl někdo narovnat!! Bohové, já tam fakt nechci.
(22:21) Margare-tka: Zoufnu si pohledem.
(22:22) Morigan: "To je naprosto zbytečné! Naši za nás všechny výkupné dají, jsem si jistá. Dost možná budou svolní k nějaké dohodě, pokud jde o tohle," řeknu. "Můžeme to všechno vyjednat mnohem rychleji na našem pobřeží."
(22:22) Margare-tka: "Bude strašně dlouho trvat než se nějak spojíte a je před zimou." Začíná mě lehce chytat panika.
(22:23) Margare-tka: "Ano. Nebo třeba na moři. Určitě jsou někde na cestě." doufám v to.
(22:24) Morigan: "Já myslím, že to dlouho trvat nebude," usoudí sebejistě. "To jim málo věříte, těm "svým" seveřanům."
(22:26) Ketryn: "Proč to chceš zbytečně protahovat a dělat složitější? Zajatci vám přeci k ničemu nejsou. Zatímco čím dřív by se došlo k nějaké dohodě, tím líp pro obě strany."
(22:28) Morigan: "Ano. Možná. Ale věřte mi, jsou určité věci, které prostě rozhodně budou... zajímavé," prohlásí.
(22:29) Ketryn: "Co tím myslíš?"
(22:31) Margare-tka: "Jak to myslíš?"
(22:34) Morigan: "To si prozatím nechám pro sebe," rozhodne se. "Dojedly jste? Pokud ano, měl bych pro vás malé překvapení."
(22:36) Ketryn: Zůstanu na něj koukat, tyhle jeho hry mě začínají dohánět k šílenství.
(22:37) Margare-tka: No to jo... ještě jsem se chtěla zeptat na toho prince a na Ygraina, ale teď už se to zase nehodí....
(22:40) Morigan: "Jaké překvapení?" jsem obezřetná.
(22:42) Morigan: "Na to se budeš muset podívat do mojí ložnice," nakloní lehce hlavu na stranu. Jako Yanick.
(22:44) Morigan: "S tím nepočítej!" zvednu se.
(22:44) Ketryn: Dívám se po tobě a momentálně mám asi nevěřícný výraz.
(22:47) Morigan: "Ale prosím tě!" zasměje se. "Ty hned myslíš na to nejhorší. Nebo nejlepší...? Můžete jít do ložnice všechny tři. A já zůstanu tady."
(22:48) Ketryn: Já bych se to měla začít naučit ignorovat jinak se mi bude dělat furt špatně.
(22:49) Ketryn: Mám už toho fakt dost, takže se zvednu a jdu se tam podívat.
(22:52) Morigan: Jdu se tam taky podívat. Je tam káď plná teplé vody (není úplně velká, ale pořád je to káď), pěna, mýdlo a ručníky.
(22:53) Margare-tka: Asi jsme podle něj přišly o smysl pro humor....¨
(22:54) Ketryn: Tak to asi zůstanu zírat.
(22:55) Ketryn: Káď jsme neviděly ani nepamatuji...
(22:55) Morigan: Já teda taky. Pak se ohlédnu na něj trochu tázavě. "Jen pro vás," pokloní se lehce. I v tom je ovšem lehký výsměch. "Na posteli máte čisté oblečení, bohužel dámským nedisponuji. Snad to nebude vadit."
(22:57) Margare-tka: Tak to jsem opravdu mile překvapená. "Děkujeme."
(22:57) Ketryn: Chtěla bych tomu odolat a dát mu najevo, že tohle nepotřebujeme. Ale když to vidím, tak myslím, že nemáme šanci odolat.
(22:58) Morigan: Já za námi zavřu dveře.
(22:59) Ketryn: "No..." stále nemohu najít slova.
(23:00) Ketryn: "Musím uznat, že tohle mě fakt překvapilo," řeknu konečně, když zavřeš a já si prohlížím káď a bublinky.
(23:00) Ketryn: "Tak se asi jdeme koupat."

(21:05) Morigan: "Dobře," zasměje se.
(21:06) Morigan: "Ale možná bys mu měla dát pár lekcí slušného chování, nemyslíš?"
(21:06) Morigan: Zatnu zuby. "Dám, když mě k němu pustíš."
(21:07) Morigan: Nakloní hlavu na stranu a přemýšlí. "Ne," rozhodne nakonec. "Ale pošlu za ním léčitele, uklidní tě to?"
(21:09) Ketryn: Neovládnu se a zamračím se. Přeci jen jsem si dovolila doufat :-( Ale aspoň ten léčitel, když už nic jiného.
(21:10) Margare-tka: No nakonec mi to přijde jako dobré řešení, jelikož ten mu možná pomůže účiněji, když na něj nemůžeš čarovat.
(21:11) Morigan: Budu se s tím asi muset zatím smířit.
(21:11) Morigan: Ale já s ním chtěla aspoň na chvíli mluvit!!
(21:11) Margare-tka: A ještě bys panikařila a zbytečně se rozptylovala. Bůh ví jak na tom je.
(21:11) Morigan: "Bude muset," prohlásím hořce.
(21:12) Morigan: "Hodné děvče," usměje se.
(21:14) Morigan: Opět ho probodnu očima.
(21:14) Ketryn: Fakt mi leze krkem! Kdy my se k nim aspoň na malou chvilku dostaneme, to by mě tedy zajímalo :-((( Musím se kousnout do rtu, abych mlčela!
(21:14) Margare-tka: To se asi na chvilku neovládnu a vypadnou mi oči.....
(21:21) Margare-tka: Holky já z to jeho oslovení fakt nemůžu. On je příšernej.
(21:24) Morigan: "Ještě některá z vás tam má muže? Na lodi nebo kdekoliv na tom...ehm...ostrově?" zajímá se.
(21:26) Margare-tka: "Ano všechny."
(21:26) Ketryn: "Ano, máme..." odpovím mu chvilce zaváhání, tohle stejně nemá cenu tajit.
(21:32) Margare-tka: "Katrynin manžel je tady na druhé lodi a můj doufám na ostrově."dopovím mu.... musíme si ho trochu naklonit.
(21:33) Ketryn: Tak to koukám, jak se Margaret rozpovídala.
(21:42) Morigan: "Máš nějaký důvod, proč mě s ním nenecháš aspoň na chvilku promluvit?" zkusím to ještě.
(21:47) Ketryn: To by mě taky zajímalo, ale řekla bych, že jen prostě z principu.
(21:48) Margare-tka: Asi tak.... tak počkám až si to s ním dojednáš a bude... ale stále si myslím, že by nevadilo, kdyby jsi mu řekla, že jsi těhotná, ale nebudu to řešit, to si rozhodni sama.
(21:59) Morigan: Nakloní se mírně přes stůl. "Miluješ ho?" zeptá se se zájmem.
(22:01) Ketryn: Ten má tedy otázky! Jsem z něj vykolejená snad čím dál víc.
(22:03) Morigan: "Co mi to pokládáš za otázky?!"
(22:03) Morigan: "Ale mě to doopravdy zajímá," trhne rameny.
(22:04) Morigan: "Jistě, že ano, když je to můj muž! Proč se asi snažím, abych ho mohla aspoň na chvilku vidět? A proč se asi snažím, abyste ho nemlátili, když má ruce svázané za zády??"
(22:04) Morigan: "Rozumím, jen jsem se chtěl ujistit."
(22:06) Ketryn: "Pust nás za nimi..." neudržím se. "Prosím, aspoň na chvíli," dodám rychle.
(22:08) Morigan: (Jo, u toho jsme se snažili jíst.)
(22:08) Margare-tka: Asi mi opět vypadnou oči....
(22:08) Margare-tka: Tak je vybírám lžící z talíře.
(22:09) Morigan: Podívá se na Katryn. "Rozmyslím si to," odtuší.
(22:10) Margare-tka: Tak možná Katryn zabere. Přece jenom.
(22:11) Morigan: Víc z něj asi nedostaneme, prozatím. "Opravdu mě zajímá, co s námi chcete udělat. Jsem přesvědčená, že výkupné dostat můžete, není nutné plout s námi až do Lúúderu," řeknu.
(22:11) Ketryn: Ujede mi ještě prosebný pohled smíchaný s trochou zlosti a bezmoci a musím se kousnout do rtu, abych už k tomu mlčela.
(22:12) Morigan: "Já myslím, že byste se zrovna vy do Lúúderu podívat měly," usměje se opět pobaveně.
(22:13) Ketryn: "My jsme trochu jiného názoru... Nejsme tam vítané," snažím se mluvit klidně.
(22:14) Margare-tka: "Ale bude to složitý domlouvání, když pojedeme až do Lúúderu. Na dlouho. A ano asi nebudeme moc vítané."

(17:42) Ketryn: (při tom čekání)
(17:42) Margare-tka: "Tak musí si nějak dokázat nadvládu... už jen tím, že na něj čekáme." já se tam taky snažím být co nejvíce v klidu a doufám, že docílíme toho co potřebujeme.
(17:45) Morigan: Pak pro nás přijde jeden z jeho mužů dolů. "Princ vás očekává," pokyne nám. Samozřejmě už nemáme svázané ruce a ani nám je nikdo neváže. Jdeme za ním do princovy kajuty.
(17:46) Ketryn: To jsem na to fakt zvědavá...přepadne mě skepse.
(17:48) Morigan: Gareth nás očekává u stolu s jídlem, které je připraveno i pro nás. Když vejdeme, tak vstane.
(17:49) Ketryn: Asi si trénuji prosebný výraz. (A ty bys taky měla, Mor.)
(17:49) Margare-tka: Já když ho vidím tak prostě nemohu věřit vlastním očím...."Dobré poledne." snažím se zachovat dekorum a vzpomenout si jak se to dělá:-D
(17:50) Ketryn: O vlastních očích mi povídej...
(17:51) Morigan: "Vítejte, dámy. Můžeš nás nechat o samotě, Laergene."
(17:51) Morigan: Laergen s lehkou úklonou poslechne a zavře za sebou dveře kajuty.
(17:53) Morigan: "Posaďte se," pobídne nás lehce. "Trnu nedočkavostí, co mi chcete říct."
(17:54) Ketryn: Tak se posadím a podívám se po Morigan, předpokládám, že bude chtít začít.
(17:55) Margare-tka: No to já taky trnu nedočkavostí co mu řekneme, jelikož když ho tam vidím, tak mi to přijde jako fata morgana. Tak si sednu a kouknu se p tobě jestli začneš a nebo začneme nějak mi.
(17:57) Morigan: Odkašlu si. "Chtěla jsem tě o něco požádat," začnu opatrně.
(20:21) Morigan: Zvedne obočí. "Nezastírám velký zájem."
(20:23) Margare-tka: Bože on dá dvojsmysl do všeho... ale tvářím se jako prosebně:-)
(20:29) Ketryn: Já vůbec nevím, jestli můžeme aspoň doufat, když ho tak vidím... :-/
(20:40) Morigan: Polknu. "Ten, kterého jsi včera nechal svázaného zbít je můj muž. Opravdu ráda bych měla možnost ho alespoň ošetřit."
(20:43) Morigan: "Jsi provdaná?" zaujme ho a opět se zatváří tak zvláštně pobaveně.
(20:43) Morigan: "Ano!"
(20:45) Ketryn: On je fakt úchylný :-/
(20:47) Morigan: "Hm. Netušil jsem, že seveřani mají něco jako svatby," zamyslí se. "Zajímavé, vážně. Ptal jsem se, kdo je tady z vás nejvyšší a on se ozval. Mluvil pravdu?"
(20:47) Morigan: "Ano."
(20:48) Morigan: Založí si ruce a pobaveně se ušklíbne. "Pořád míříš vysoko, Morigan."
(20:48) Morigan: To se asi neovládnu a zavraždím ho pohledem.
(20:51) Ketryn: Já si zoufám, s ním se opravdu nedá normálně mluvit!
(20:52) Morigan: "On rád provokuje, že?" usoudí.
(20:53) Margare-tka: On taky.
(20:53) Morigan: "On? Hm!"

(17:00) Morigan: (Skončily jsme večer v naší společné ženské kajutě. Snažím se usnout, ale nemám pocit, že by se mi to mohlo podařit! A navíc nemáme deky a není nejtepleji.)
(17:00) Morigan: Zkusím ještě Margaret vyléčit tu ruku.
(17:00) Morigan: A docela se mi to podařilo. Rozhodně to pomohlo bolesti, už je to o dost lepší. "Jen na ní buď ještě opatrná, kost není zcelená," řeknu.
(17:01) Ketryn: Taky se pokouším usnout, ale jsem celá tak rozklepaná, vykolejená a vystresovaná, že mám taky pocit, že se mi to nemůže podařit. Nervy mám tak na pochodu, že mám pocit, že každou chvíli prasknou.
(17:01) Morigan: "Zítra se pokusíme s Garethem promluvit," rozhodnu se, i když se mi absolutně nechce. Ale mám o Ragnara strach.
(17:01) Ketryn: Tak aspoň něco pozitivního.
(17:02) Ketryn: "Jo, zkusím... Třeba by fakt prosby mohly pomoct. Jelikož nic jiného mě nenapadá," :-/ :-((
(17:02) Ketryn: "Jo, zkusíme,"
(17:09) Ketryn: "Nemůže to být zas až takový idiot..." vzdychnu zkroušeně.
(17:13) Morigan: "Já nevím..."
(17:14) Morigan: Řeknu a pak si lehnu, zavřu oči a usnu.
(17:14) Morigan: (Můžete si hodit taky.)
(17:14) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 6
(17:15) Ketryn: (Hm :-D tak kupodivu taky vytuhnu. To asi naprostým psychickým vyčerpáním.)
(17:17) Morigan: Tak si můžeme hodit na ráno...
(17:18) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 2
(17:20) Margare-tka: Taky souhlasím s tím, že si promluvíme zítra a že by bylo dobrý jít na něj přes city. Hlavně se musíme dozvědět co má s námi v plánu pokud to ví. Můj názor je na to, že moc plán nemá a není na moři úplně oficiálně. Že má problémy s Igrainem.
(17:21) Morigan: Když se proberete, je vám pěkná zima a já už chodím po kajutě sem a tam. Některé ženy jsou taky už vzhůru, jiné spí. Nemáme v kajutě moc světla, ale je poznat, že už je den.
(17:22) Margare-tka: "Ahoj." pozdravím.
(17:22) Ketryn: Tak se proberu a posadím šokovaná, že jsem tak usnula. Vybaví se mi vše, co se stalo a padne na mě nová deprese. "Ahoj..."
(17:24) Margare-tka: "Už tu někdo byl?"
(17:25) Morigan: "Ne, nebyl," řeknu. "Ale už by mohl někdo přijít, mám hlad!"
(17:27) Margare-tka: "Snad někdo brzo přijde." máme nějak zanalizováno jaké tam mají zranění? Já jen jestli si nemáme vynutit aby je lépe ošetřili, pokud to je vážnější.
(17:27) Ketryn: Raději spolknu poznámku, že bys teď měla opravdu pořádně jíst, a jen přikývnu.
(17:29) Morigan: Máme, celkem ošetřené jsou, nebo si aspoň na nic nestěžují.
(17:29) Morigan: Nakonec se neovládnu a dvakrát zabuším na dveře.
(17:29) Morigan: A pak do nich kopnu.
(17:30) Morigan: Funguje to, do deseti minut (možná méně) někdo přijde. Jsou dva, nesou nám jídlo a vodu na pití.
(17:30) Morigan: Vyberu si jednoho z nich a řeknu: "Chtěly bychom mluvit s vaším princem."
(17:30) Ketryn: Aspoň něco.
(17:32) Margare-tka: Tak to mě překvapilo, že tak rychle dorazili:-) ještě že umíš dobře bušit. a jsem ráda, že tam nemáme nějak vážné raněné, to by se teď nehodilo.
(17:32) Margare-tka: Koukám na něj co na to řekne.
(17:33) Morigan: "Vyřídím váš vzkaz," řekne po malém zaváhání.
(17:35) Morigan: Pak odejdou a zase zavřou (zamknou) dveře. Už si asi nesednu a čekám. Po chvíli mi ale dojde, že se chci najíst a napít, tak se přece jenom posadím a najím se.
(17:36) Margare-tka: To se taky najím. "Uvidíme snad budeme mít dobré pořízení."
(17:36) Ketryn: Taky se jdu najíst. A snažím se hodit nějak trochu do klidu, ale vůbec mi to nejde.
(17:36) Morigan: No, bude to chtít hodně klidu.
(17:37) Morigan: Na odpověď si ale docela počkáme, až někdy do poledne, pokud dokážeme odhadnout čas.
(17:38) Ketryn: "Jako by mě tisíc věcí na práci..." hudrám potichu a stále se nedokážu smířit z tou jeho arogancí, nadutostí a bezcitností.

(09:57) Ketryn -> Morigan: Snažím se to pouto držet a poslouchat, jestli ještě něco říkají. Jsem z toho zas rozhozená a rozlítostněná :-(
(10:00) Morigan -> Ketryn: "Zjistím, jestli byste nemohli nějak pomoct," vzdychne Richie a Christopher kývne. Pak chvíli mlčí.
(10:02) Morigan -> Ketryn: "Chtěl bych se na něj podívat," řekne pak.
(10:02) Morigan -> Ketryn: "Proč?" podiví se Richie.
(10:04) Morigan -> Ketryn: "Nevím," přizná Christopher.
(10:04) Morigan -> Ketryn: "Nikoho kromě čarodějů tam nepustí, nejspíš kvůli bezpečnosti."
(10:05) Morigan -> Ketryn: "Je nebezpečný i ve spánku?" zeptá se Christopher ironicky.
(10:06) Morigan -> Ketryn: "Řekl bych, že ano," ušklíbne se Richie.
(10:15) Ketryn -> Morigan: Já myslím, že by ho tam neměl vodit... A Christopherovi to stejně nepomůže ho vidět :-/
(11:25) Morigan -> Ketryn: "Chtěl bych vidět...co na něm je," řekne Christopher. "Všichni se ho bojí."
(11:28) Morigan -> Ketryn: "Taky mají proč," ušklíbne se Richie. "Je fakt nebezpečný. Možná ne ani tolik tím, co dokáže - ačkoliv to taky tedy stojí za zmínku - ale hlavně tím, co má v hlavě. A je naprosto posedlý Morigan. Hm, máte něco společného," popíchne ho. "Ale věřte mi, vaše posedlost se ani zdaleka nevyrovná té jeho!" plácne ho lehce po rameni a nemyslí to zase tak špatně.
(11:28) Morigan -> Ketryn: Christopher se hořce ušklíbne. "Přece jen máme něco společného."
(11:28) Morigan -> Ketryn: "Ani ne. Vás měla ráda," řekne Richie. "Jeho se bála."
(11:29) Morigan -> Ketryn: Sice si ve skutečnosti o mém vztahu s Derekem a k Derekovi taky myslí svoje, ale to Christopherovi říkat nechce, protože se v tom sám moc nevyzná.
(11:31) Ketryn -> Morigan: Ach jo, chudák Christopher :-( Já myslím, že máš Dereka stále ráda a o to je to celé ještě horší :-( Nechápu, proč se musel takhle zbláznit.
(11:32) Morigan -> Ketryn: "Měla," zopakuje Christopher ještě víc hořce.
(11:32) Morigan -> Ketryn: "Možná ještě pořád má, nemyslete na to," doporučí mu Richie nečekaně dobromyslně.
(11:32) Morigan -> Ketryn: "Ale prosím vás. S ní přece pouto nemáte."
(11:32) Morigan -> Ketryn: "Ne, to nemám," uzná Richie. Naštěstí! pomyslí si.
(11:35) Morigan -> Ketryn: "A jsou... v pořádku? Víte něco?" zeptá se opatrněji.
(11:36) Morigan -> Ketryn: Richie trhne rameny, taková otázka mu zrovna teď není příjemná. "No... ano...ano, jsou."
(11:37) Morigan -> Ketryn: Poznáš, že ví o elundech a že nejspíš něco viděl ze scény léčení Ragnara. Není mu z toho vůbec dobře, jen když si na to vzpomene.
(11:48) Ketryn -> Morigan: Máš ho stále ráda, jen na něj teď asi moc ´úplně nemyslíš no :-( Ta scéna s Ragnarem byla fakt dost emočně vypjatá. Mně je při té vzpomínce taky stále špatně. Byla bych ale fakt raději, kdyby Richie nemohl přímo vidět, co tu děláme :-(
(11:50) Morigan -> Ketryn: Richie pomyslí i na Siegfrieda a na Ragnara (vidíš to v jeho mysli jako rozmazané obrázky) a přemítá (a ne poprvé), co jsou zač, jestli jsou to ti, co nás unesli, nebo nás vlastně zachránili nebo co vlastně.
(12:00) Ketryn -> Morigan: Z těch jeho myšlenek mi tak není vůbec dobře :-( Asi toho za ten rok viděl a cítil už docela dost...
(12:02) Ketryn -> Morigan: (Zamilovat se do svých únosců... tomu se nějak říká, ne :-D?)
(12:04) Morigan -> Ketryn: (Stockholmský syndrom :-D)
(12:06) Morigan -> Ketryn: Když na to teď letmo myslí, máš pocit, že toho asi už "viděl" celkem dost.

(22:11) Margare-tka -> Morigan: Tak jednou večer když jsem s Arim sama v pokoji. "Nedokážu si představit, že by jsi tu nebyl. Kat mi říkala co se tam stalo."
(22:15) Margare-tka -> Morigan: Řeknu se starostí.
(22:17) Morigan -> Margare-tka: Rozhodně není nadšený, že o tom musím mluvit, ale nic jiného mu nezbývá. "Byla to opravdu hloupá situace, stál při mě Ódin s Thórem dohromady...a Ragnar Lothbrok," řekne hořce.
(22:20) Margare-tka -> Morigan: "Jo to stály a při něm taky." políbím ho. Dál už se o tom bavit nechci, jsem ráda, že to ví:-) "Říkala jsem si, že bych měla taky nějak zase začít cvičit. Aspoň tu střelbu. Když jsem otěhotněla, tak jsem přestala a už jsem z toho úplně vypadla."
(22:21) Morigan -> Margare-tka: "To je rozhodně dobrý nápad," souhlasí s tebou.
(22:22) Margare-tka -> Morigan: "Jako ne bychom dřív nějak vyhledávaly boj, ale myslím, že jsme uměly docela obstojně se bránit.....ale po té nehodě jsem toho musela nechat. a většinou to zůstalo jen u kuše a nebo luku."
(22:23) Morigan -> Margare-tka: "A nepřemýšlela jsi někdy, že bys požádala bohy o vyléčení? Nemyslím při modlitbě, myslím ve svatyni, s knězi a kněžkami."
(22:28) Margare-tka -> Morigan: "Myslela jsem na to. Určitě, jen nevím jak moc velké jsou to šance, když s tím nesvedla nic ani magie. To léčení s knězi a kněžkami je na založené hlavně na jakém principu?"
(22:29) Morigan -> Margare-tka: "Na principu víry."
(22:31) Margare-tka -> Morigan: "To ano:-) já myslela jestli to ještě něco doprovází."
(22:31) Morigan -> Margare-tka: "Oběti a modlitby. Ale ta víra je opravdu nejdůležitější."
(22:36) Margare-tka -> Morigan: "Kdybych víru neměla, tak bych o tom nepřemýšlela. "
(22:37) Margare-tka -> Morigan: Trochu se obávám říct, že se obávám.
(22:40) Margare-tka -> Morigan: Toho, že si to časem vyžádá i jiné oběti.
(23:30) Margare-tka -> Morigan: "Požádám bohy. A zvládneš jet do svatyně?"
(23:30) Morigan -> Margare-tka: "Musím tam jet."
(23:35) Margare-tka -> Morigan: "Tak snad to bude dobrý"
(23:38) Margare-tka -> Morigan: "Pojedeme rovnou odtud a nebo se budeme stavět v doma?"
(23:39) Morigan: "Budeme muset jet rovnou odtud."
(23:41) Margare-tka -> Morigan: "To nebude snad problém. "
(23:43) Margare-tka: "No budeme muset vyrážet opravdu ještě v noci, abychom to stihli?"
(23:48) Morigan: "Nejspíš ano, velmi brzy."
(00:02) Margare-tka -> Morigan: "Už se docela těším až budeme doma. A strašně se těším na Sáru, ještě jsem nebyla delší dobu bez ní."
(00:09) Morigan: "To není žádná delší doba," mrkne na tebe.
(00:13) Margare-tka: "No je to už přes týden." řeknu, ale uvědomuji si, že to není dlouho

(22:15) Morigan -> Ketryn: Hoď si K6
(22:15) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(22:18) Morigan -> Ketryn: Druhý den, nečekaně a při práci někde na poli tě zastihne silné pouto. Bez varování se ocitneš u Richieho a vidíš jeho očima, jak se dívá na Dereka. Derek leží v nějakém stanu na posteli, do pasu je přikrytý dekou, leží na zádech a má zavřené oči. Vypadá skoro, jako by hodně tvrdě spal. Richie nepřistupuje nijak blíž, jen se dívá a v hlavě má smíšené pocity, ve kterých dominuje respekt, nechápavost a zlost.
(22:20) Ketryn -> Morigan: To je fakt zvláštního ho takhle vidět. Jsem z toho dost v šoku a sdílím Richieho pocity.
(22:22) Ketryn -> Morigan: To by mě fakt zajímalo, co s ním budou dělat... :-/ Myslí Richie ještě na něco jiného, poznám, jestli se něco nezměnilo?
(22:22) Morigan -> Ketryn: Je bledší, než obvykle býval a kolem očí má temné kruhy. Richie by už chtěl odejít, ale nějak se nemůže odtrhnout. Kolem Derekovy postele je spousta magie, máš pocit, že tu "síť" chvílemi i vidíš, ale rozhodně ji skrze Richieho cítíš. Je to síla.
(22:24) Morigan -> Ketryn: Dlouhou dobu má v hlavě jenom Dereka a útržky boje, který s ním prodělali. Taky myslí na Niala a na mě a na nás tři, jací jsme bývali předtím.
(22:26) Ketryn -> Morigan: Jsem z toho dost vyvedená z míry. A jeho myšlenky mi v hlavě udělají vír vlastních myšlenek a pocitů... Je mi z toho až špatně, když si na vás tři vzpomenu jako celek.
(22:26) Morigan -> Ketryn: Pak se konečně odhodlá k odchodu. Venku musí několikrát zhluboka dýchat, aby se uklidnil, ale funguje to.
(22:27) Ketryn -> Morigan: To se uklidňuji spolu s ním.
(22:29) Morigan -> Ketryn: Pak se pomalu rozejde táborovou uličkou.
(22:30) Ketryn -> Morigan: Tak se to snažím držet a vyčíst z jeho myšlenek, jestli se něco nezměnilo a jestli není něco nového s Annabellou.
(22:30) Morigan -> Ketryn: Na rohu narazí na lorda Christophera, ale dost možná tam na něj čekal. Richie to tuší, ale nevadí mu to.
(22:30) Morigan -> Ketryn: "Něco nového?" zeptá se Christopher.
(22:31) Morigan -> Ketryn: Richie trhne rameny, kráčí pomalu dál a Christopher se zařadí po jeho boku.
(22:40) Morigan -> Ketryn: "Budeme po Desmondovi pátrat," odpoví mu po chvíli. "A doufat, že ji má on."
(22:41) Morigan -> Ketryn: "Jak můžu pomoct?" řekne hned Christopher.
(22:41) Morigan -> Ketryn: Richie se na něj podívá a Christopher mu oplatí pohledem, ve kterém je směs dychtivosti, smutku a nesmírné únavy.
(22:47) Ketryn -> Morigan: Mně jich je tak líto... :-(
(22:49) Ketryn -> Morigan: Jak to, že se Desmond ještě neozval??! Takhle informace mě rozhodí.
(22:49) Morigan -> Ketryn: "Co kdybyste s tím prostě...přestal?" navrhne mu Richie poněkud nejistě. "Udělal jste, co jste mohl."
(22:49) Morigan -> Ketryn: "Vy to nechápete..." namítne Christopher.
(22:58) Morigan -> Ketryn: "Ale chápu..."
(22:59) Morigan -> Ketryn: "Nechápete! Jestli jsem někdy, jenom na chvilku, měl nějakou rodinu, byla to Morigan a Annabella! A můžete se mi posmívat jak chcete. Jediné, co můžu udělat je pomoct jí najít a pak se o ni postarat, když nikoho jiného nemá!"
(23:00) Ketryn -> Morigan: Z toho mě fakt bolí srdce :-(((! Tohle ti nemůžu nikdy říct...

(20:06) Morigan: "Ne, to jsem asi neslyšela..."
(20:07) Margare-tka: "Aha..."
(20:16) Ketryn: "Měla bys ještě raději odpočívat. Chceš donést něco k pití nebo jídlu?"
(20:37) Morigan: "Ne, mě už nic není," ujistím vás.
(20:39) Margare-tka: "Hlavně, že to pomohlo." nějak už moc nemluvím.
(20:40) Ketryn: "Dobře." Ale o ničem vážném už nezačínám. Ještě tam s vámi chvíli jsem, ale pak jdu asi zas pracovat, kde je potřeba.
(21:00) Morigan: Taky jdu (pomalu) něco dělat. Ale to, co bych dělala nejraději bohužel dělat nemůžu :-D
(21:01) Ketryn: :-D musíš si trochu počkat ;-)
(21:02) Margare-tka: No taky něco dělám. Jsem z toho nějak přešlá.... jak mi to tam všechno dochází.
(21:03) Margare-tka: A co je za denní dobu?
(21:08) Morigan: Odpoledne.
(21:08) Morigan: (Ty jo, do Svatyně už jdeme opravdu za chvilku! :-D)
(21:10) Ketryn: (Co to je za chvilku :-)?)
(21:10) Morigan: (Asi tak tři dny.)
(21:12) Ketryn: (Tak to je fakt chvilka!)
(21:13) Margare-tka: (No to je za chvilku.)
(21:24) Margare-tka: Holky mě už se stýská po Sáře.
(21:28) Ketryn: No, nějak se vám ta návštěva trochu protáhla...
(21:54) Morigan: No to se tedy protáhla.
(21:59) Morigan: Všichni se snažíme, aby byla vesnice v pořádku, aby se stihlo co nejvíc toho jde a je v našich silách a navíc jarl s ostatními vymýšlí systém hlídek a obrany, kdyby se útoky opakovaly, ne jen v Harmu, ale v celém klanu, takže k nám do vesnice jezdí jeho lidi z Kattegattu a u nás v domě se pořád schůzuje. Je opravdu plno práce ve všech směrech.
(22:00) Morigan: I přesto ale fakt chci jít do Velké svatyně, i z důvodu Katrynina a Sigfriedova slibu, ale také proto, že mám pocit, že po tom všem tu svatyni opravdu potřebuji. A blízkost bohů.
(22:03) Ketryn: Tohle vůbec není klidný konec léta jako loni... Jsem ráda, že se vymýšlí systém hlídek, snad to případně nějak pomůže.
(22:04) Morigan -> Ketryn: Taky (ale to je prakticky "rodinná" záležitost) Ragnar nechal zjistit, jestli jsou naše ukryté lodě v pořádku. A jsou.)
(22:05) Ketryn: Do Svatyně a na náš slíb se opravdu těším :-))! Kort i po tom všem, co se dělo.
(22:06) Margare-tka: No to máš co dělat Mor, jako Ragnarova žena:-D Samozřejmě ti pomáhám, jak to jde, když je třeba.
(22:06) Ketryn -> Morigan: To je dobře. Dávám si pozor, abych o tom před nikým neřekla ani slovo.
(22:07) Ketryn: Jako tam teď musí být fakt frmol a práce až nad hlavu. (Já se snad i začnu těšit na zimu :-D)

(19:13) Morigan: "Ale to mu samozřejmě nemůžu říct."
(19:13) Ketryn: "To je hezky a přesně řečeno."
(19:13) Ketryn: "On chce být ale taky u tebe a ne ve Valhalle..." řeknu opatrně.
(19:14) Morigan: Zakroutím hlavou. "Tohle tady berou jinak. Smrt v boji není smutná ani špatná, je to tak trochu...cíl."
(19:15) Morigan: (Jsme někde venku, ve vesnici.)
(19:16) Ketryn: "Ať si to tu berou, jak chtějí, ale teď jsou rozhodně všichni šťastní, že jsi ho odtamtud za vteřinu dvanáct vytáhla...I Ragnar."
(19:16) Ketryn: Mluvím raději potichu.
(19:19) Margare-tka: "Teď mi dochází, že to vlastně říkal." řeknu konsternovaně....
(19:20) Margare-tka: "Ještě, že tě napadl ten prsten.. ještě, že jsi ho měla..."
(19:26) Morigan: Floki, který se nečekaně vynoří zpoza rohu o nás skoro zakopne a málem nás sejme holí. "Co tu děláte?" podiví se. "Tobě něco je??" lekne se, když uvidí můj opět bílý obličej.
(19:28) Ketryn: Polknu a dívám se po tobě.
(19:28) Morigan: "Ne, ne, nic!" snažím se ho uklidnit a vstávám ze země.
(19:28) Ketryn: Taky vstávám a jsem připravená tě chytat.
(19:31) Morigan: "Nevypadá to," nevěří mi úplně. "Mám tě odnést domů?" zavtipkuje s tou svou holí.
(19:32) Morigan: "Ne," zasměju se.
(19:33) Morigan: "Mám dojít pro Ragnara?"
(19:34) Morigan: "U všech bohů, ne! Co vás to všechny bere poslední dobou, jižanské návyky?"
(19:34) Morigan: "No dovol!" urazí se Floki naoko.
(19:35) Morigan: Jsem ráda, že se to zamluvilo.
(19:35) Ketryn: Já taky! A vypadáš už trochu líp?
(19:36) Morigan: Jo, už vypadám líp.
(19:36) Ketryn: Aspoň že tak, tohle jsem krapet neodhadla :-/
(19:40) Ketryn: Zůstane tam Floki s námi nebo pak zas jde?
(19:40) Morigan: Zamíříme k našemu domu a když v kovárně uvidím Ragnara, tak k němu vyrazím, odtáhnu ho od kovadliny a opravdu pořádně ho políbím. Překvapím ho tak, že upustí kladivo na zem (Arnulfa z toho kladiva asi už opravdu trefí) a šokovaně se za mnou dívá, když potom zase pokračuji v cestě.
(19:40) Morigan: (Ne, Floki pak s námi už nešel.)
(19:41) Ketryn: :-D to jsem taky překvapená, ale musím se usmívat :-))
(19:43) Ketryn: Může být u vás ještě chvíli samy? Chtěla bych vám ještě něco říct, když už jsem u toho zpravování.
(19:44) Morigan: Ano, můžeme.
(19:45) Ketryn: "Mám ještě jednu zprávu, už ne tak rozrušující, nebojte," usměji se.
(19:46) Ketryn: "Zaslíbíme se se Sigriedem před Ódinem."
(19:47) Margare-tka: No to já taky. Zatím se z toho nějak nejsem schopná vzpamatovat, budu mu muset poděkovat. To je jediné co mám v hlavě a taky že o musím říct Arimu. jen nevím jestli chci slyšet jeho reakci.
(19:48) Morigan: Z toho mám velkou radost! :-)
(19:48) Margare-tka: Tak se na tebe kouknu s otázkou co se ještě děje.
(19:48) Margare-tka: "Tak to je úžasný... to je ale za chvilku:-)"
(19:50) Ketryn: "Ty poslední dny to ve mně nějak definitivně změnily," :-) vysvětlím.
(19:51) Margare-tka: "To se nedivím." usmívám se.
(19:51) Morigan: "Já se taky vůbec nedivím," konstatuji.
(19:52) Ketryn: Dívám se po Morigan pátravě. Přála bych si vědět, jak je to s ní a jejími pocity, ale nevím, jak se zeptat.
(19:54) Margare-tka: "Poslední dny byly hodně psychicky náročný, hlavně pro tebe Mor."
(19:55) Margare-tka: "Slyšela jsi něco co jsme říkali, když jsi byla v tom spánku?"

(18:23) Morigan: "No...v boji," zatvářím se zmateně.
(18:24) Margare-tka: A to jsem tam s Vámi?
(18:25) Morigan: (To záleží na Katryn, kdy to řekla :-)
(18:26) Ketryn: "Já vím, že se tím nic nemění a možná to ani není tak důležité... ale napadlo mě, myslím si, že bys to asi měla vědět."
(18:26) Ketryn: (Já myslím, že tam jsme normálně asi všechny)
(18:27) Margare-tka: (Dobře.)
(18:27) Margare-tka: Tak si taky myslím, že se mu to stalo v boji....
(18:29) Ketryn: "Ano v boji, ale probodl ho elund, se kterým bojoval, když dost sebevražedně zachránil Arimu život...a nechal si nekrytá záda."
(18:32) Margare-tka: Tak to na tebe koukám dost vyjeveně. A nějak nevím co na to říct. "Bohové!"
(18:33) Morigan: "Cože??" trvá chvíli, než mi to dojde.
(18:36) Ketryn: "No...já jsem to celé viděla..." nevím, co k tomu řícr.
(18:36) Morigan: "To mi neřekl! Nikdo mi to neřekl!"
(18:40) Ketryn: "Napadlo mě, že ti to asi neřekl...ale myslela jsem, že bys to chtěla vědět. Ani nevím, jestli to někdo řekl jarlovi, moc lidí to asi neví..."
(18:41) Margare-tka: "A proč jsi to neřekla dřív?"
(18:42) Margare-tka: "Aha no to je fakt, možná on to taky neví. Když byl v bezvědomí." výrazně jsem pobledla. když mi dojde co by se stalo, kdyby jsi neměla ten prsten.
(18:43) Morigan: "To bych teda vědět chtěla...nebo možná nechtěla...já nevím...jak se to přesně stalo?" zblednu.
(18:44) Ketryn: "Jako jak dřív? Nebyla skoro možnost být teď o samotě a já o tom nechtěla začínat před ostatními."
(18:45) Margare-tka: Tak to taky poslouchám a taky nevím co bych vlastně chtěla vědět.
(18:45) Ketryn: "Ty to chceš slyšet dopodrobna?" řeknu překvapeně.
(18:46) Morigan: "No..."
(18:55) Ketryn: "Ta jarlova strana měla dost problémy, tak tam přiběhl Ragnar, Sigfried a nějací další na pomoct. Byla to fakt krize.... Ari přišel o meč a nakonec i o štít a dostal tu ránu do hlavy...ten elund už se ho chystal zabít, když si toho všiml Sigfried, ale zvládl jen zakřičet, protože měl proti sobě další dva. Tak tam skočil sebevražedně na poslední chvíli Ragnar prakticky šipku a srazil ho a zabil... bohužel ho vzápětí probodli...pak už se tam dostal i Sigfried, ale už bylo pozdě," řeknu mírně roztřeseně, nepočítala jsem, že to budeš chtít slyšet znovu celé.
(19:00) Morigan: Asi jsem si to měla víc promyslet, protože se mi udělá trochu špatně. "Bohové..."
(19:01) Margare-tka: asi jsem tam oněmněla.
(19:01) Ketryn: "Asi jsem měla mlčet..." zhrozím se vlastních slov, když vás vidím.
(19:01) Morigan: Tak se mi udělá špatně víc a musím si sednout na zem, abych neomdlela. Daleko k tomu nemám.
(19:02) Morigan: Nejspíš ještě nejsem úplně v pořádku.
(19:03) Ketryn: To zblednu i já a jsem připravená tě chytat! "Určitě jsem měla mlčet...!" dojde mi definitivně. Kdyby to slyšel Ragnar, tak mě stáhne z kůže.
(19:06) Ketryn: Pozoruji tě docela vyděšeně a doufám, že se ti začne vracet barva.
(19:06) Morigan: No, chvilku to trvá.
(19:07) Ketryn: "Morigan, promiň, nechtěla jsem tě znovu tak rozrušit. Měla jsem počkat nebo si to spíš rozmyslet úplně," melu starostlivě.
(19:07) Morigan: "Musím se vzpamatovat..." snažím se neomdlít. "Chápu Valhallu a to všechno kolem...věřím tomu, ale...tohle mi dobře nedělá," přiznám.

(15:28) Morigan -> Ketryn: Ráno už je ti mnohem lépe ve všech směrech.
(15:31) Margare-tka: ...
(15:39) Ketryn -> Morigan: To mám dobrou náladu a při vstávání strhnu Sigfrieda zpátky do postel. "Nějak se vás seveřanů nemůžu nabažit," provokuji žertovně.
(15:40) Ketryn -> Morigan: Pak už opravdu vstáváme a přistihuji se, že se usmívám. Po snídani, než půjdu pracovat, vás dojdu navštívit, abych zjistila, jak na tom jsi??
(15:58) Morigan: U nás je živo, protože ráno tam hned přišla Arletta a Giselher s kopcem jídla, sotva jsme se stihli pořádně umýt, tak se tam začaly střídat návštěvy (Floki, Aella, Sorren, Brigg, Astrid, Gwen s Larettou...). "Ani nevíte, jak perné chvíle jste mi připravili!!" vynadá nám Floki a pak obejme dlouze nejdřív mě a potom Ragnara.
(15:58) Morigan: Mě už je o dost líp. Ještě chvilku možná budu nabírat síly (a barvu :-), ale už můžu fungovat.
(15:59) Morigan: Ragnar je naprosto zdravý a samozřejmě se mu vyléčily i jiné, menší rány, které v boji utržil. A moc dobře si toho všiml.
(16:00) Ketryn: Jsem ráda, že už vypadáš líp a jdu tě taky na uvítanou obejmout :-) Floki to fakt vystihl.
(16:01) Ketryn: To jsme tam asi dobré procesí :-D
(16:09) Ketryn: Chvíli tam s vámi jsme a zjišťuji, jak ti je a jestli už je opravdu vše skoro v pořádku. Taky jsem ti asi víc konkrétněji povyprávěla, jak to vypadá ve vesnici.
(16:12) Morigan: No já se hodlám jít podívat ven.
(16:13) Morigan: Jsem převlečená, umytá, učesaná a najedená, nic mi nebrání. Ragnar by mi možná bránil, ale protože se minulé dny sám na vesnici vykašlal, má v plánu jít se mnou.
(16:20) Ketryn: Aha, tak to jo :-) Jsem z tebou dokud to jde a nemusím jít něco dělat. Ragnar tě asi nepustí z dohledu, co :-)?
(16:25) Morigan: Ne :-)
(16:34) Morigan: Snažím se aspoň obejít vesnici a podívat se, jak to tam vypadá. Zase až tak při síle nejsem, ale dělám, že ano.
(16:34) Morigan: A Ragnar se konečně dostane mezi své lidi, ale to nevím, že tam ještě nebyl!
(16:37) Ketryn: Tak jdu chvíli s vámi a jsem ráda, že vás lidi konečně vidí :-)
(16:38) Morigan: Já jsem taky ráda, že je všechny vidím, snažím se s každým promluvit a neuvědomím si, že to trochu beru za Ragnara :-)
(16:41) Ketryn: :-) je to hezké.
(16:56) Ketryn: Nějakou dobu jsem s tebou, ale pak vás asi nechám s vědomím, že jsi v opravdu dobrých rukou, a jdu pracovat. Ale navečer se zas zastavím :-)
(17:22) Morigan: Vesnice se snaží vrátit do svých kolejí, i když to samozřejmě není úplně jednoduché. Ale žně nepočkají.
(17:23) Morigan: Takže práce je víc, než dost.
(17:26) Ketryn: To jo, to bohužel nepočkají... Snažím se pracovat, co to jde, a přijde mi, že mám takovou novou energii po tom, co jsme zvládli.
(17:55) Morigan: Nabírám síly a snažím se taky něco dělat v rámci svých možností. I Ragnar se vrátil ke svým povinnostem a ujal se jich velmi snaživě, aby dohnal ztracený čas a špatné svědomí.
(17:56) Morigan: Jarl se léčí u nás v domě a zdá se, že to časem bude dobré. Taky se snaží dělat, co mu jeho stav dovolí, poslat zprávy do Kattegattu a schází se s Ragnarem a některými dalšími muži, aby se poradili nejspíš o novém elundském problému.
(17:59) Margare-tka: Já vám pomáhám taky s čím zvládnu. jsem ráda, že mohu být s Vámi i když ne úplně za ideálních okolností.
(18:07) Ketryn: Nový elundský problém se mi vůbec nelíbí :-(
(18:07) Ketryn -> Morigan: Mohu někdy v dalších dnech zkusit pouto, jestli se něco nezměnilo s Annabellou?
(18:08) Ketryn: Máme možnost někdy v příštích dnech mluvit spolu jen tak o samotě?
(18:09) Morigan: Pouto můžeš zkusit a mluvit spolu můžeme taky, vyber si, co chceš první.
(18:11) Ketryn: (To je asi jedno :-D Tak jdu zkusit třeba pouto.)
(18:11) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 2
(18:12) Ketryn: (Tak to bylo rychlé :-/ tak spolu můžeme mluvit :-) )
(18:14) Ketryn: "Morigan, víš jak se Ragnarovi stalo, že byl tak zraněný? Jako za jakých okolností..." ptám se tě, ale až po nějaké chvíli, co spolu mluvíme o jiných věcech. Jestli to nevíš, tak mám pocit, že bys to měla vědět.
(18:17) Margare-tka: No až se to dozvím já tak mě šmejkne.....

(15:59) Margare-tka -> Morigan: Ráno donesu vodu v umyvadle a nebo s něčí pomocí a omyji ho a převážu Arimu tu ránu.. Samozřejmě se také najíme. "neměla by se poslat nějaká zpráva do Kattegattu?" zeptám se ho.
(16:01) Morigan -> Margare-tka: "Musíme se do Kattegatu vrátit," poznamená.
(16:01) Margare-tka -> Morigan: "Já vím, ale ještě nemůžeš jet."
(16:05) Margare-tka -> Morigan: A vím jak se ti naši muži jmenovalI, já jen abych mu řekla jaký nepřežil.
(16:16) Margare-tka -> Morigan: "A padl jeden z našich mužů." (to jsem řekla to jméno.) A jak se cítí? Už nějak vstával?
(16:20) Morigan -> Margare-tka: Už vstává. Točí se mu hlava, asi mu není nejlíp, ale snaží se to zvládat.
(16:35) Margare-tka -> Morigan: Tak jsem připravená ho chytit i když si jsem vědoma, že by to bylo prd platný. "Možná by jsi měl ještě chvilku ležet....byla to velká rána"
(16:38) Morigan -> Margare-tka: "Ano, to byla," ušklíbne se. "Divím se, že to moje hlava vydržela."
(16:42) Margare-tka -> Morigan: "No já jsem opravdu ráda, že to vydržela.... Jako vím, že vám to přijde zbytečný, ale přece jenom ochrana hlavy není úplně od věci."
(16:44) Margare-tka -> Morigan: Hlídám ho, kdyby se mu udělalo blbě. A vůbec se mi nelíbí, že už vstává. "Asi se bude muset vyhlásit aby vesnice okolo pobřeží byly více ostražití.... Jako kdyby sem nikdo neodrazil, že se sem blíží, tak ani nechci domýšlet co by se všechno stalo."
(16:47) Morigan -> Margare-tka: Nechá si zavolat jednoho z těch mužů z vaší družiny, aby mu dal instrukce a zprávu do Kattegattu.
(16:49) Morigan -> Margare-tka: "Je Ragnar raněný?" vzpomene si pak.
(16:52) Margare-tka -> Morigan: "Už je to v pořádku, ale byl raněný. Měl vážné zranění, probodnutou plíci, ale Morigan mu pomohla. Takovým lékem bez magie"
(17:22) Morigan -> Margare-tka: To ho tedy dost překvapí. Chvíli neví, co na to říct.
(17:28) Morigan -> Margare-tka: "Čarodějka je plná překvapení, zdá se," prohlásí užasle.
(17:31) Margare-tka -> Morigan: "Byl to lék, který dostala od přítele a měla ho použít v krizové situaci... tak ho použil teď. Už nic takového nemá a asi už mít nebude."
(17:33) Morigan -> Margare-tka: "Viděl jsem, co dokáže s elundy. Rozhodně to bylo působivé."
(17:43) Margare-tka -> Morigan: "Jo to ano. Myslím, že to opravdu pomohlo."

(13:20) Morigan -> Ketryn: Doma po vás ale samozřejmě všichni chtějí informace a jsou neodbytní.
(13:23) Margare-tka: "Dobrou." Pak jdu zase k nám. A nechám vás tam v klidu, aby jste si mohli promluvit.
(13:23) Ketryn -> Morigan: Tak se snažím sebrat ještě nějakou energii a nějak stručně jim to vysvětlit, než začnu usínat úplně. "Morigan i Ragnar budou v pořádku. Morigan načerpala energii ze stromu ve Svatyni, takže už není v bezvědomí, ale je ještě slabá a musí jíst a spát, aby doplnila síly." Mám asi co dělat, abych potlačila zívání.
(13:34) Morigan -> Ketryn: Stejně je (a bude) menší rozruch z toho, že se mi ho podařilo vyléčit.
(13:37) Ketryn -> Morigan: To se nedivím, o tom už se bude povídat asi navždy :-)
(13:40) Ketryn -> Morigan: "Doufám, že se jarl dozví, že mu Ragnar zachránil život a prakticky skoro u toho přišel o ten svůj...nebýt Morigan..." řeknu a trochu se při té vzpomínce zamračím.
(13:52) Morigan -> Ketryn: Sigfried trhne rameny. "Nepochybuji, že se to dozví."
(13:56) Ketryn -> Morigan: "Nebýt vás, tak už by byl mrtvý... tak doufám, že si toho bude vážit..." vzdychnu, ale dál už do toho nešťourám.
(14:01) Morigan -> Ketryn: "Chránit jarla je naše povinnost," odpoví Sigfried, ale v jeho hlase je slyšet, že takovou cenu by za to dát nechtěl.
(14:03) Ketryn -> Morigan: "Já vím... ale přeci... měl by si toho vážit. Když třeba z postavení jarla nemusí nebo já nevím, ale jako člověk by měl..."
(14:08) Morigan -> Ketryn: "Já vím, ale nedělám si iluze o tom, jaký je člověk."
(14:11) Ketryn -> Morigan: "Hm..." vzdychnu. "Já stále nějak doufám, že v něm něco dobrého je... když je to manžel mé nejbližší přítelkyně."
(14:13) Morigan -> Ketryn: "To neznamená, že ji nemá rád."
(14:17) Ketryn -> Morigan: "Já věřím, že ji má ráda, ji i Sáru... to by z ní jinak snad neděla svou ženou. Jen bych si přála, aby v něm bylo dobrého i něco jiného. Ale to je jedno, stejně s tím nic nenaděláme. Hlavně že budou všichni v pořádku."
(14:18) Morigan -> Ketryn: "Tedy ne, že bych to věděl, jen to spolu nemusí souviset..."
(14:19) Ketryn -> Morigan: *nedělal
(14:25) Morigan -> Ketryn: "Chceš být taky moje žena?" zeptá se tě. "Vím, že to máš komplikované...máte komplikované. Ale taky už jste...naše."
(14:32) Ketryn -> Morigan: To na něj zůstanu koukat, protože teď jsem to fakt nečekala. "Chci... chci být tvoje žena," usměji se konečně, když se vzpamatuji, a políbím ho. "Patříme už sem..."
(14:39) Morigan -> Ketryn: Je šťastný a má v očích slzy.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(14:43) Ketryn -> Morigan: Opřu si hlavu o jeho rameno a vklouznu rukou do jeho dlaně. "Poslední dny byly hrozné, ale dnešek je opravdu krásný..." řeknu potichu.
(14:56) Morigan -> Ketryn: Myslím, že s tebou rozhodně souhlasí.
(15:03) Ketryn -> Morigan: Teď už na mě asi opravdu všechno padne a začnou se mi nekontrolovaně zavírat oči.
(15:07) Morigan -> Ketryn: Tak si tě odnese do postele.
(15:10) Ketryn -> Morigan: Tam se pokusím ještě aspoň na chvilku vzchopit ;-)
(15:10) Ketryn -> Morigan: Než úplně odpadnu do říše snů.
(15:16) Morigan -> Ketryn: :-)

(11:13) Ketryn: Konečně na mě padne pořádná úleva. Jsem tak šťastná, že to fungovalo a že jsi se probrala! Už jsem se začínala bát, jestli na tvůj stav nemá vliv ještě něco jiného. Ani teď nevím, jestli na mě z toho přijde totální únava anebo naopak velké nabití energií. Když tak vidím Raganara, tak mám v tu chvíli dojem, že už tě asi nikdy nepustí ani na metr od sebe :-)
(11:16) Morigan: Jsem ještě slabá a bílá, ale to se nejspíš spraví pořádným jídlem a dalším spánkem.
(11:17) Morigan: Cestou mi asi postupně dochází, co se vlastně dělo, takže asi na chvíli zase přijdu o řeč.
(11:18) Ketryn: To se ti nedivím, protože to bylo fakt hrozné!
(11:28) Morigan: Jsem uložena znovu do postele a donucena se najíst, což je nakonec opravdu docela dobrý nápad. Mlčím, jím a pozoruji Ragnara.
(11:29) Morigan: "Co ostatní?" řeknu pak po delší době jídla. "Floki, Sigfried, Sorren?"
(11:29) Morigan: "Jsou v pořádku," odpoví mi Ragnar.
(11:30) Morigan: "I Arnulf s Giselherem."
(11:30) Morigan: "A lidi? Vesnice?" zajímá mě dál.
(11:30) Morigan: Ragnar si uvědomí, že to neví a netuší, co mi na to má říct.
(11:31) Ketryn: Jsem ráda, že pro tebe máme jen více méně dobré zprávy.
(11:34) Ketryn: "Už se to dává nějak dohromady. Odnesly to palisády a napůl shořely naštěstí jen dva domy..." řeknu, co vím. (Tedy jestli tam ještě sem, nějak se nemohu rozhodnout, jestli jít domů a nechat vás, anebo ještě zůstat)
(11:35) Morigan: Tak je rád, že jsi to řekla ty.
(11:41) Margare-tka: Tak to když jsem vás slyšela, že jdete tak jsem taky přišla. "Pomohlo to? " zeptám se.
(11:43) Ketryn: "Jo! Asi z toho začne být zaručená metody," nedokážu zadržovat úsměv.
(11:45) Margare-tka: "Tak to je skvělý." usměju se a strašně se mi uleví, fakt jsem se bála, že to bude mít spojitost i s tím co se děje ve Svobodný.
(12:21) Morigan: Docela se mi uleví, že ty ztráty nejsou tolik fatální.
(12:23) Ketryn: Zato jsem fakt taky ráda, že se to nějak zvládlo, i když to byl tak tvrdý a nečekaný útok.
(12:23) Morigan: Když se najím, získám lepší barvu.
(12:25) Ketryn: To je dobře :-)
(12:27) Margare-tka: To jsem taky ráda.
(12:34) Morigan: Ale pak na mě zase začne padat únava.
(12:36) Ketryn: "Měli bychom vás nechat odpočinout a pořádně se vyspat," řeknu a začnu se zvedat k odchodu. "Jsem ráda, že budete oba v pořádku..." dodám se slyšitelnou úlevou v hlase. "Tak dobrou noc," popřeji vám i Margaret a půjdu domů.
(12:39) Morigan: "Dobrou noc," řeknu já i Ragnar.
(12:41) Ketryn: Tak pak jdu a cítím se tak nějak lehce :)
(12:47) Morigan -> Ketryn: Sigfried na tebe čekal asi u nás v kuchyni.
(12:50) Ketryn -> Morigan: "Půjdem domů...?" natáhnu k němu ruku. Po nadšené energii na mě po celém dni začne padat úlevná únava.
(12:51) Ketryn -> Morigan: "Morigan bude snad už v pořádku, jen musí ještě odpočívat a všechno tu energii dospat a dojíst."
(13:06) Morigan -> Ketryn: Sigfried se taky úlevně usměje. "Půjdeme," souhlasí.
(13:15) Ketryn -> Morigan: Tak jdeme domů a mám pocit, jako bych se probudila z hrozné noční můry.
(13:17) Morigan -> Ketryn: Opravdu na tebe padne únava.

(23:22) Margare-tka: "Jo to je fakt."
(23:22) Margare-tka: "Tak zatím." rozloučím se.
(23:23) Ketryn: "Ahoj..."
(23:24) Ketryn: Jsem z toho dost napjatá.
(23:29) Morigan -> Ketryn: Připadá ti to jako dlouho, ale možná to zase tak dlouho netrvá, kdy se opravdu začnu probírat. Několikrát se hluboce nadechnu, pak otevřu oči a chvíli asi vůbec nechápu, kde jsem. "Co...se stalo?" zeptám se tiše. "Nic," prohlásí Ragnar nesmyslně a nesmírně šťastně.
(23:32) Ketryn -> Morigan: Postavím se a vydechnu absolutní úlevou! "Pomohlo to..." zašeptám si, jako bych se o tom potřebovala ujistit. A začne mě konečně zaplavovat šťastná úleva.
(23:32) Morigan -> Ketryn: "Nic?" nechápu.
(23:36) Morigan -> Ketryn: "Hm," odsouhlasí mi.
(23:36) Morigan -> Ketryn: Začala jsem mluvit obecnou, takže mi taky tak odpovídá.
(23:36) Morigan -> Ketryn: "Jsi v pořádku??" začínám se orientovat.
(23:36) Morigan -> Ketryn: "Teď už ano," řekne tiše.
(23:42) Ketryn -> Morigan: (zůstal tam Sigfried taky se mnou?¨)
(23:42) Morigan -> Ketryn: (Ano.)
(23:42) Ketryn -> Morigan: Jsem tak šťastná, že to takhle dopadlo!
(23:44) Ketryn -> Morigan: (To jsem mu nervozitou při čekání asi trochu rozdrtila ruku :-D A teď ho radostně obejmu.)
(23:45) Ketryn -> Morigan: Vstáváte nebo stále zůstáváte sedět u stromu?
(23:46) Morigan -> Ketryn: Ještě chvíli mě tam nechá, ale pak se opatrně zvedne i se mnou. Moc mu nepomáhám, ještě jsem přece jenom asi dost slabá. "Vezmu tě domů, musíš se pořádně najíst," řekne. "Nemám hlad," prohlásím slabě. "Ale máš," ujistí mě něžně.
(23:48) Ketryn -> Morigan: To tu dlouho nebylo :-) Ale má pravdu, musíš se pořádně najíst.
(23:53) Morigan -> Ketryn: Vezme mě do náruče a domů.
(23:56) Ketryn -> Morigan: No my jdeme zpátky s vámi, a cestou se asi rozloučíme a jdeme k nám. Teď stejně máte jen sami sebe a nikoho nepotřebujete :-)

(22:31) Morigan: "Dobře," rozhodne se.
(22:35) Morigan: Tak mě odkryje ze všech přikrývek a kožešin (samozřejmě zbroj už nemám, někdo mě odzbrojil) a pak mě opatrně zvedne do náruče.
(22:36) Margare-tka: "No asi tam s ní bude muset nějakou dobu sedět. A držet ji u toho stromu. takže to možná bude chtít s sebou nějakou kožešinu."
(22:36) Ketryn: Vezmu raději nějakou deku a kožešinu s sebou a jdu mu otvírat dveře.
(22:40) Morigan: Tak jde.
(22:41) Morigan: Je už večer, ale ještě ne tma, takže to docela vzbudí pozornost a po Harmu se začne šířit panická zpráva, že jsem asi mrtvá.
(22:41) Margare-tka: Něž jste pobraly Morigan a deky tak jsem zašla říct Arimu, že dorazí později a pak jdu taky s vámi.
(22:42) Ketryn: Ach jo, to nám ještě chybělo. Cestou do Svatyně se modlím, aby to fugovalo.
(22:43) Ketryn: Jo a tu zprávu popírám, jestli to nějak jde.
(22:43) Morigan: Jde. Jenže stejně jde s námi pak menší kolona.
(22:55) Morigan: Ragnar si ostatních nevšímá, soustředí se na cestu a ty řeči kolem mu moc nepomohly. Dojde do Svatyně, obejde Ódinovu sochu a jde k hlavnímu stromu i se mnou.
(22:57) Ketryn: Mně taky ne, to nemohou mlčet?!
(22:58) Morigan: Aniž to vůbec tuší, dělá to hodně podobně, jako tenkrát James.
(22:58) Ketryn: "Asi si sedněte a drž ji tak, aby celým tělem objímala kmen a ty zas ji..." pokusím se ho opatrně nainstruovat. "A mluv na ni... musíš ji přesvědčit, aby začala čerpat sílu."
(23:00) Morigan: Nečekaně se tam objevil i Sigfried.
(23:00) Ketryn: Tak to už mu do toho nemluvím. A jen když tak přes vás přehodím tu deku, abyste nevychladli, a trochu ustoupím.
(23:01) Ketryn: To jsem ráda, že ho vidím a vezmu ho za ruku.
(23:01) Margare-tka: "Ještě je přehodíme tou kožešinou."
(23:02) Ketryn: Jsou lidi nějak blízko? Snažím se je když tak vyhnat dál, aby nerušili.
(23:02) Ketryn: (jo, i kožešinu, když jsem ji měla v ruce :-)
(23:03) Morigan: Sigfried ti s vyháněním pomůže a to docela zabere.
(23:04) Ketryn: To je dobře.
(23:05) Margare-tka: "Možnái bylo lepší, aby tu měli víc soukromí." řeknu ti.
(23:06) Margare-tka: (To jsem asi řekla dřív:-)
(23:06) Ketryn: (Vždyť se o to snažíme ;-)
(23:09) Ketryn: Nedokážu teď odejít, ale zůstanu dál, abych nerušila, a dívám se a modlím se.
(23:13) Morigan: Ragnar se nejspíš taky modlí ze všech sil.
(23:14) Margare-tka: Taky jsem tam nějakou dobu, ale myslím, že to bude na delší dobu. Takže pak jdu.
(23:15) Margare-tka: Taky se modlím aby to pomohlo. Pomůže to.
(23:16) Ketryn: Já se tam asi někde posadím a čekám. Vůbec se mi nechce jít domů, chci vědět, jestli to pomůže.
(23:18) Margare-tka: "Kat já jdu, kdyby náhodou Ari něco potřeboval přijdeš mi říct. Až půjdete??"
(23:20) Ketryn: "Jo... tak stejně jste u Ragnara doma, tak budeš vědět, kdyby se vrátili..."

(21:22) Margare-tka: Pak jdu nějak přes den pomoct Alerttě s uděláním jídla pokud chce pomoct.
(21:25) Morigan: Změnilo se akorát to, že se Ragnar umyl z nejhoršího a mě umyl obličej, sundal mi všechny prsteny a umyl mi ruce. A pak se nejspíš rozhodl pokračovat v mém zahřívání, protože neví, co jiného by měl dělat. A snědl všechno jídlo, co mu tam Arletta donesla (a málo toho nebylo).
(21:31) Ketryn: Štve mě, že nemohu nějak pomoct :-( Pak tedy asi zas jdu a modlím se.
(21:32) Morigan: Sigfried i ostatní hodně pomáhají ve vesnici, převážně s uklízením a mrtvolami, ale ty nejhorší práce už jsou víceméně udělané.
(21:34) Ketryn: Já taky pomáhám, co se dá, anebo dělám doma to nejnutnější, podle toho, co je víc potřeba.
(21:35) Morigan: Už se to začíná dávat do pořádku.
(21:35) Margare-tka: Taky jsem tam samozřejmě pomohla s čím jsem zvládla.
(21:43) Ketryn: A jak to vypadá, jsou velké škody, shořelo hodně domů?
(21:43) Morigan: Vlastně to odnesly jen dva a ještě ne úplně fatálně. Palisády jsou pobořené hodně, ale to se spraví.
(21:46) Ketryn -> Morigan: Někdy během dne, když mám chvilku o samotě, si stáhnu Patrickův snubní prstýnek z prstu a chvíli se na něj dívám. Nakonec po chvíli váhání a s bolestným vědomím, že jsem Patricka opravdu zradila, si ho pověsím na krk k lineritu. Mám černé svědomí, ale po tom, co se vše stalo včera a jaký byl vlastně celý ten rok, jsem si definitivně uvědomila, že teď patříme sem.
(21:47) Ketryn: Tak aspoň že to není tak hrozné.
(21:47) Morigan -> Ketryn: (To je dobře symbolické, Ragnar mi taky sundal prsteny, i když tedy z praktického hlediska...:-)
(21:47) Margare-tka: Tak to jsem ráda taky. Že to nebylo tak zničující.
(21:49) Ketryn -> Morigan: (Jo, to jsem si ani nespojila :-)! Ale je to symbolické.)
(22:00) Morigan: Do večera je Ragnarovo zranění úplně pryč, zbyla tam jen tenká bílá jizva a i ta asi do zítřka zmizí.
(22:02) Ketryn: Je hustý, že takhle zafungovalo i to málo.
(22:02) Ketryn: A ty furt nic :-(?
(22:02) Morigan: Protože je pryč i jeho únava, začne být dost neklidný. Asi by rád šel ven a ví i, že by fakt měl jít za svými lidmi, ale odmítá opustit ložnici. Ten pocit, že jediné, co může dělat, je mě zahřívat a čekat, už pro něj začíná být nesnesitelný.
(22:07) Ketryn: Ach jo :-(
(22:07) Morigan: "Co to sakra má znamenat??" začíná se asi už opravdu bát.
(22:11) Ketryn: "Furt přemýšlím, jestli bychom ji přeci jen neměli zkusit vzít k nějakému tomu velkém stromu..." začnu polemizovat, když se tam potkám s Margaret a vidím tu situaci. "Říkala, že je tu silná země. A tenkrát s Jamesem to fungovalo, i když byla taky v bezvědomí. Tím bychom nic zkazit nemohli, ne?"
(22:13) Margare-tka: "Taky jsem o tom uvažovala. asi bychom to zkusit měli. Tedy Ragnar."
(22:13) Margare-tka: "Víš o nějakém příhodném stromu?"
(22:14) Ketryn: "Přemýšlím..." (Napadá mě něco?)
(22:15) Morigan: (Žádný zvláštní strom tu není, kromě naší malé svatyně.)
(22:17) Ketryn: "Jedině do svatyně bychom ji mohli zkusit vzít..." Podívám se po Ragnarovi.
(22:17) Ketryn: (A tam je i nějaký ten strom, co je ve Velké svatyni?)
(22:18) Margare-tka: Tak jdu tedy za Ragnarem. " Ragnare, mohl by jsi se prosím tě na chvilku zastavit u Ariho, chtěl by s tebou mluvit. Určitě to nebude na dlouho. Počkám tu. kdyby něco, tak tě hned zavoláme."
(22:19) Morigan: (Margaret to řekla dřív, než jsi řekla to o Svatyni)
(22:19) Morigan: Ragnar se podívá na Margaret, jako by se zbláznila. "Teď nemám čas!" prohlásí.
(22:20) Morigan: (Pak řekneš to o té Svatyni.)
(22:20) Margare-tka: "Dobře, tak já mu řeknu, že přijdeš později."
(22:21) Margare-tka: "No vždycky čerpala sílu tady ze stromů, tak bychom to zkusit mohli. Když ji tam doneseš a budeš nějakou dobu u toho stromu držet. Tak aby se do co nejvíce dotýkala."
(22:23) Margare-tka: "Mohlo by to pomoci." Kouknu na tebe Kat...
(22:24) Ketryn: Dívám se, co on na to. Nic jiného už mě totiž nenapadá kromě čekání :-( "Mohlo by, tenkrát to taky fungovalo... Jen se v ní musí probudit podvědomá touha, aby sílu začala čerpat."

(21:22) Margare-tka: Pak jdu nějak přes den pomoct Alerttě s uděláním jídla pokud chce pomoct.
(21:23) Margare-tka -> Morigan: Taky jsem ho pak omyla od krve a špíny.
(21:25) Morigan: Změnilo se akorát to, že se Ragnar umyl z nejhoršího a mě umyl obličej, sundal mi všechny prsteny a umyl mi ruce. A pak se nejspíš rozhodl pokračovat v mém zahřívání, protože neví, co jiného by měl dělat. A snědl všechno jídlo, co mu tam Arletta donesla (a málo toho nebylo).
(21:26) Morigan -> Margare-tka: Jíst ještě moc nechce, ale snaží se aspoň pít. "Jak jsou na tom ostatní?" zajímá ho.
(21:31) Ketryn: Štve mě, že nemohu nějak pomoct :-( Pak tedy asi zas jdu a modlím se.
(21:32) Margare-tka -> Morigan: "No nějak jsem ještě nezjistila jaké byly ztráty. Ale vím, že Ragnar byl docela vážně raněný a Morigan je absolutně vyčerpaná hodně čarovala. Takže stále spí. Zeptám se." ujistím ho.
(21:34) Margare-tka -> Morigan: "Ale nejsou zase tak úplně velké ztráty. Jen vesnice byla hodně poníčená, ale už se to dává do pořádku z toho nejhoršího. Na druhé straně bylo ztrát víc."

(20:28) Morigan: "Stál jsem u dveří síně a věděl jsem, že tam na mě čeká místo...skoro v čele stolu, po Ódinově ruce, mezi nejlepšími bojovníky a hrdiny...ta síň byla nepopsatelně nádherná...už tam na mě čekali...a mě to najednou bylo jedno. Celá ta Valhalla. Jediné, co jsem chtěl, bylo vrátit se domů k té tváři, co se nade mnou skláněla." Zůstane se dívat na mě a na vás se raději neotočí.
(20:29) Morigan: Arletta zamrká, chce mu položit ruku na rameno, ale pak si to rozmyslí.
(20:29) Ketryn: To na něj koukám úplně se zatajeným dechem, když o tom tak mluví.
(20:33) Morigan: "Nikdy jsem si nemyslel, že je to možné. Ale je," dodá.
(20:36) Margare-tka: Pomyslím si, že by tohle měla Morigan slyšet....
(20:37) Ketryn: Konečně se nadechnu a musím se nad tím (nad vámi) zas usmát. "Rozhodla se, že tě nemůže nechat... že tě nenechá umřít... a taky se tak díky bohu stalo." Taky si říkám, že je škoda, že to Morigan neslyší, ale on jí to snad zopakuje.
(20:44) Morigan: (Díky BOHŮM:-D)
(20:46) Morigan: Arletta se odhodlaně nadechne. "Donesu ti něco k jídlu a ty se zatím jdi ven umýt!"
(20:47) Ketryn: (No, tak :-D)
(20:47) Morigan: "To počká. Tedy to mytí, jídlo bych uvítal."
(20:48) Morigan: "To nepočká, protože ses neviděl. Jestli Morigan TOHLE uvidí po probuzení jako první, tak to jí tedy opravdu nezávidím, vypadáš naprosto příšerně!"
(20:48) Ketryn: Jdu se podívat i na tebe. Jak vypadáš? Už se ti aspoň trochu vrací barva?
(20:50) Ketryn: "My tu zatím počkáme a můžeš se jít rychle umýt," zkusím mu navrhnout.
(20:51) Morigan: "Z téhle místnosti se nehnu!" prohlásí.
(20:52) Morigan: Moje barva asi není moc poznat, protože na sobě mám podobný nános zaschlé krve a prachu jako Ragnar :-D Ale teplotu mám už asi normální, ty kožešiny a deky asi zabraly.
(20:52) Ketryn: "Dobře," rozhodně se s ním nehodlám hádat,
(20:53) Margare-tka: "Tak můžeme přinést sem nějakou vodu." napadne mě.
(20:53) Morigan: "Tak ti donesu umyvadlo sem!" rozhodne Arletta.
(20:53) Morigan: Pokrčí rameny. "Dones dvě."
(20:55) Margare-tka: Jsem ráda, že už jsi aspoň teplejší. Tak tě pohladím po vlasech a jdu pro pití pro Ariho a když tak pomohu Alerttě s tím jídlem.
(20:56) Morigan: "Dobře," zvedne oči v sloup, ale vyrazí.
(20:57) Ketryn: Jdu pomoct Arlettě donést to jídlo a vodu na mytí, aby to nějak pobrala.
(21:05) Morigan: Tvou pomoc docela uvítá, netuší, jak by mohla unést dvě umyvadla! Donese mu tam jídlo, dvě umyvadla s vodou a nechá mu tam i nějaká čistá plátna na umytí.
(21:08) Ketryn: Tak jí to tam pomohu nanosit. Chvíli ještě zůstanu a dívám se na tebe a doufám, že se nám brzy probereš. Pak přemýšlím, jestli bude Ragnar potřebovat ještě s něčím pomoct, ale vypadá to, že si asi vystačí sám.
(21:09) Morigan: Vypadá to, že asi jo :-)
(21:12) Ketryn: "Tak... já se zas zastavím," řeknu nakonec nerozhodně. Vůbec se mi nechce odcházet, ale měla bych jít něco dělat a pomoct, s čím je potřeba.
(21:13) Margare-tka: Tak já jsem pak donesla pití tomu Arimu a došla jsem se najíst. Pak jsem se k němu vrátila.
(21:14) Ketryn: Rozloučím se a jdu domů zapojit se do práce. Myšlenkami jsem ale stále u Morigan. Během dne se k vám budu pravidelně chodit koukat, jestli se něco změnilo.