Druhá strana (123 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(17:05) Morigan: "Učil ho Igraine (zjistila jsem, že se píše takhle)."
(17:11) Ketryn: "Takže zná magii spíš po elundsku."
(17:15) Morigan: "Je to něco mezi tím."
(17:27) Ketryn: "Mohl by z něj být asi hodně silný čaroděj, viď?"
(17:29) Morigan: "Já myslím, že ano, když by na tom pracoval. Možná bude i tak."
(17:34) Morigan: "Je to možná i tím neobvyklým spojením dvou čarodějů," usoudím.
(17:34) Morigan: Děje se samozřejmě to, že soulodíme s Nicolasovou lodí. Jdu se obléknout, abych se s nimi ještě mohla rozloučit.
(17:35) Ketryn: "To asi ano."
(17:35) Ketryn: Taky se jdu obléct,
(17:43) Morigan: Nicolas s Bren´anem skutečně zanedlouho zaklepou na dveře.
(17:47) Ketryn: Tak je pozdravím a usměji se, když je vidím.
(17:54) Morigan: "Jdeme se rozloučit. Vzal bych vás rád na svou loď, ale Gareth si vás chce nechat pro sebe," usměje se. "Uvidíme se ale nejspíš za několik dní."
(17:56) Ketryn: To se musím držet, abych zvládala neutrální výraz. Bylo by mnohem lepší, kdybychom byly na Nicolasově lodi.
(17:57) Morigan: Na chodbě za nimi se objeví Gareth, ale zatím tam jen vyčkává.
(18:03) Ketryn: "Tak se zatím mějte," snažím se zas usmát a dívám se po tobě.
(18:09) Morigan: "Budu se těšit," řeknu. Bren´an mi políbí ruku, Nicolas taky, ale nakonec se prostě zachová spontánně a obejme mě. S ním je to prostě jednoduché.
(18:10) Morigan: "Nicolasi," řeknu ještě. "Mezi zajatci je i můj muž...na té třetí lodi. Chápu to, ale ráda bych ho aspoň na chvíli viděla."
(18:11) Ketryn: S ním je to opravdu fajn :-)
(18:11) Morigan: "Opravdu?" podiví se. "Tak...až se spojí lodě, tak to určitě půjde. Gareth to zařídí, že ano?" obrátí se k němu.
(18:11) Ketryn: To se nejdřív podívám po vás a pak na Garetha na chodbě.
(18:12) Morigan: "Zařídím. Určitě si o tom promluvíme," souhlasí Gareth a krátce se po mě podívá.
(18:19) Ketryn: No, promluvíte, ale jak... ujede mi zamračení.
(18:20) Ketryn: Ale mlčím, abych to nějak nezhoršovala.
(18:23) Morigan: Už je mi jasné, že s tím víc nezmůžu. Tak jen přikývnu. Usměju se na ně, než odejdou na palubu.
(18:29) Ketryn: Dívám se za nimi a najednou mi to vše přijde naprosto neskutečné a zároveň absurdní.
(18:34) Morigan: Absurdní to teda fakt je.
(18:35) Morigan: Chvilku se zase díváme z okna, když nám přinesou snídani.
(18:36) Ketryn: Jdu se najíst, ale tak nějak automaticky, nějakou chuť k jídlu moc nemám.
(18:47) Morigan: Já asi taky jím zamyšleně. Ještě, než stihneme dojíst, objeví se tam Gareth. Ani se neobtěžuje s klepáním.
(18:48) Ketryn: Nicolas už je pryč, tak ho slušnost zas nějak přešla :-(
(18:49) Ketryn: Dívám se na něj s otazníkem v očích.

(16:33) Morigan: "Prý tam taky jsou," odpovím.
(16:33) Ketryn: "Aha."
(16:34) Margare-tka: "A o čem jste se na té palubě bavili?"
(16:42) Morigan: "O všem možném...hodně se vyptává. Nejvíc asi o magii. Je jasné, že to ho zajímá."
(16:43) Margare-tka: "A používá svou magii?"
(16:43) Ketryn: "A je z něj čaroděj? Učil ho někdo?"
(16:44) Morigan: "Je to zvláštní. Umí ji používat, ale vůbec nezná zaklínadla. Prostě používá jen myšlenky."
(16:45) Margare-tka: "Aha. takže jakoby neumí takové věci jako ty? je to umírněnější? Jo?"
(16:51) Morigan: "Ještě ani nemůže být silný jako já, je mladý. Ale podle mě bude. Shodli jsme se, že jeho preference bude vítr. A něco jsme zkoušeli. Kdoví, kolik budeme mít ještě času, tak jsem mu chtěla aspoň něco ukázat."
(16:53) Ketryn: "Aha, tak to je docela husté, že ji umí nějak používat bez učení."
(16:54) Margare-tka: "No to je:-) aby neměl nadání, když je po vás:-)"
(16:54) Margare-tka: Koukám z toho okna a poznám co se děje?

(15:42) Morigan: Snažím se zamyslet nad tím, co řekla Margaret. "Ach jo, nějak si neumím představit, že mu fakt řeknu "chceš, tak pojď"," přiznám.
(15:44) Ketryn: "To si taky vůbec nedovedu představit. Možná by ho ale konečně něco překvapilo. Ale bojím se, že by v té hře pokračoval..."
(15:44) Margare-tka: "jako je to drsný, ale třeba by to pomohlo.... jen bychom musely doufat, že to nedá. Jinak by jsi měla problém."
(15:52) Ketryn: "Ale na to vůbec nedojde," řeknu, jelikož mě tahle debata celkem děsí. "I kdybys souhlasila s tím polibkem, abys mohla za Ragnarem, tak je to jen polibek."
(15:55) Morigan: "To ano," souhlasím. To zní přece jenom líp.
(15:56) Margare-tka: "Jo to zní hezčejc. Ale stejně. Myslím, že bude ideální se na to zeptat v přítomnosti toho Nicolase..... to by si snad další narážku nedovolil. Nebo dokonce požadavek."
(15:57) Margare-tka: "Ale myslím si, že Gareth byl už moc velký a zase moc malý, když jsme odešli všichni najednou. Určitě ho to trochu poznamenalo. " to říkám hodně vážně.
(15:57) Morigan: "Jako že má psychickou poruchu?"
(15:59) Ketryn: "Nemá psychickou poruchu, je prostě po Yanickovi."
(15:59) Margare-tka: "no to snad úplně ne, ale určitě ho to nějak poznamenalo, připadá mi, že moc Yanicka netoleruje. Jako kdyby byl na něj ještě rozlobený."
(15:59) Margare-tka: "No já bych řekla, že taky z velké části po Eledaře."
(16:00) Ketryn: "Rozlobený, že umřel? To je asi klidně možné," musím souhlasit. "Byl v takovém věku, kdy to nejvíc vnímal."
(16:00) Morigan: "Po Yanickovi rozhodně je," souhlasím. "Až děsivě."
(16:01) Margare-tka: "Jako nemylím, že by byl rozlobený jako že umřel, ale najdnou neměli nikoho, nejdřív Yanick a pak i vy.... A bylo to taky děsivě rychle po sobě, že to pro ně muselo být strašný...."
(16:03) Ketryn: "Margaret, ty si hraješ na psychologa..."
(16:03) Ketryn: "A stejně je to jedno. Změnit jsme to nemohly a ani teď to nezměníme. Teď to spíš nechá psychickou poruchu na nás."
(16:04) Margare-tka: "myslím, že nám tu brzo nic jiného nebude zbejvat."
(16:04) Morigan: "I kdyby se na něj zlobil, proč by si to kompenzoval...mým obtěžováním?"
(16:05) Margare-tka: "Hm.... jen jsem se ho snažila nějak pochopit...říkala jsem si, jako jestli mu to podvěmomě nějak nechce oplatit, ale tohle mi právě přijde uhozený."
(16:05) Ketryn: "To nevím..." zakroutím hlavou. "Možná ho to prostě jen baví. Vždycky byl rozmazlený a zůstalo mu to."
(16:06) Morigan: "Neříkám, že to nedává určitý smysl," musím uznat. "Ale je to dost úchylný."
(16:07) Margare-tka: "Jo to nepopírám....s kombinací jeho rozmazlenosti to docela sedí."
(16:08) Margare-tka: "Muselo to být pro ně strašný." dojde mi. "pro všechny, hlavně pro ty straší."
(16:15) Ketryn: Já mlčím, nemám sílu se o tom bavit.
(16:16) Ketryn: Myslím o tom, jak to pro ně muselo být strašné.
(16:16) Morigan: Pak se asi pokusíme spát.
(16:16) Margare-tka: Ani asi nečekám žádnou odpověď. "Ale sluší jim to spolu...." řeknu ještě.
(16:17) Ketryn: Taky se snažím usnout.
(16:18) Morigan: "To ano," musím opravdu souhlasit.
(16:19) Margare-tka: "Chtěla bych takhle vidět svoje děti. Aspoň na chvilku."
(16:28) Morigan: Usneme nakonec docela tvrdě. Ráno nás probere zase rozdílný pohyb lodě, jak začíná zpomalovat.
(16:29) Margare-tka: Tak to jdu hned vykouknout z našeho mega okna.
(16:32) Ketryn: Taky vstávám a jdu se podívat. "Nicolas je kapitánem na té třetí lodi, že jo? Tam zajatci nejsou?"

(13:28) Morigan: Málem dostal, ale ovládla jsem se.
(13:33) Morigan: Naštěstí si Nicolas ani Bren´an vůbec ničeho nevšimli.
(13:33) Ketryn: To by kluci koukali.
(13:33) Morigan: Jdu si sednout a snažím se nevybuchnout vzteky.
(13:36) Ketryn: Já se taky zas posadím a bojuji spíš se znechucením než se vztekem.
(13:36) Morigan: No to taky.
(13:37) Morigan: Snažím se pak bavit normálně, což s Nicolasem není tak těžké, naštěstí.
(13:38) Morigan: Když už je docela pozdě, zvednu se. "Už si půjdeme lehnout," řeknu.
(13:39) Margare-tka: Tak jsem ti tam ve chvilce když si oni povídají pošeptala, že by bylo vhodný se zeptat před Nicolasem na Ragnara a návštěvu tam.
(13:41) Ketryn: Tak se zvednu s tebou.
(13:42) Morigan: "Dobrou noc," popřeju jim.
(13:44) Morigan: "Uvidíme se ještě ráno, než se vrátíme na loď," prohlásí Nicolas. "Krásně se vyspěte," popřeje nám.
(13:44) Morigan: Jdeme vedle do kajuty.
(13:44) Margare-tka: "Dobrou noc." taky jim popřeji
(13:45) Morigan: Rozsvítím lampu a začnu se odsvlíkávat na spaní. "Bohové," vzdychnu si.
(13:45) Ketryn: "Dobrou noc," popřeji taky.
(13:45) Margare-tka: "Škoda, že jsi se nezeptala nějak mě to nenapadlo dřív.:-(" řeknu když jsme u nás v kajutě.
(13:45) Ketryn: "Tohle je opravdu psychicky náročné..." řeknu vysíleně a plácnu s sebou na postel.
(13:46) Morigan: "Zeptám se ho ráno," řeknu. "Zkusit to musím."
(13:47) Morigan: Vylezu na svou postel a chytá mě totální absťák po Ragnarovi.
(13:48) Margare-tka: "No hlavně aby tam přítomný i Nicolas. Jo a Gareth je fakt uchyl.... Jak ti proboha mohl sáhnout na zadek!!!!"
(13:49) Morigan: To přeruší mé myšlenky. "Vy jste si toho všimly??"
(13:49) Margare-tka: docela hlasitě si zoufnu, jelikož jsem to musela ventilovat.
(13:49) Margare-tka: "No já to docela očividně viděla" kouknu na Kat.
(13:49) Margare-tka: "Ale kluci ale ne."
(13:50) Ketryn: "Já taky..." vzdychnu. "Já už k tomu nemám slov. Je to strašné."
(13:51) Margare-tka: Spílám tam.
(13:52) Ketryn: "Já bych tak chtěla být doma v Harmu, přitulená k Sigfriedovi a v klidu usínat," zazoufám si. "Nebo aspoň na vedlejší lodi s nimi v kajutě." Začnu se pomalu chystat na spaní.
(13:53) Morigan: "Holky," nakloním se z postele. "Já osobně si myslím, že kdyby fakt mělo dojít k něčemu...jako...doopravdy..." ani se mi to nechce říct nahlas. "Že by to nedal. Protože já bych to prostě nedala."
(13:54) Margare-tka: "No to by asi nedal, ale kdyby to náhodou dal.... tak pak ty to nedáš....."
(13:54) Ketryn: "Jako jak doopravdy? Že by se s tebou vážně chtěl vyspat?" řeknu zděšeně. "To doufám, že by nedal! Přeci v něm nemůže být až taková zvrhlost."
(13:56) Margare-tka: "No Kat já myslím, že tam nějaká naděje je, že by to dal...bohužel."
(13:56) Margare-tka: "Ale možná by pomohlo.... prostě jít k němu a říct chceš, fajn, tak pojď... třeba by se konečně vzpamatoval. ale je tam to riziko."

(12:41) Margare-tka: No to je. pomyslím si... asi jsem přestala mluvit.
(12:44) Ketryn: Tak povstanu a připiji taky, i když se cítím opravdu všelijak... Ještě že to tam Nicolas zachraňuje.
(12:45) Morigan: Nicolas to tam opravdu docela zachraňuje.
(12:46) Margare-tka: Jo to zachraňuje, usoudila jsem, že by mnohem lepší kandidát na krále byl Bren´an. ale to si jen myslím, jako nejlepší by byl Nicolas, ale ten jím být nemůže....
(12:47) Margare-tka: Tak vám připiji taky a jsem tam fakt nevím na co.....
(12:47) Margare-tka: Na nějakou psychózu.
(12:49) Morigan: "Drahý bratře, přeji ti všechno nejlepší," řekne Nicolas. "Dary tě čekají doma, ale ten největší - tuhle plavbu - to sis stejně nadělil sám," zasměje se spiklenecky.
(12:51) Ketryn: Asi to opravdu nebylo tak úplně dovolené.
(12:52) Morigan: "Bez tebe by to šlo těžko, kapitáne," řekne mu Gareth upřímně. "A bez tebe taky," položí ruku na rameno Bren´anovi.
(12:52) Morigan: No, bratrské spojenectví tedy drží pevně, pomyslím si.
(12:53) Ketryn: To tedy ano.
(12:53) Margare-tka: No to teda jo....Oni fakt jely na tajno!!!
(12:55) Morigan: Bren´an se tváří rozhodně na víc, než na šestnáct.
(12:56) Ketryn: "Taky bych ti chtěla po těch letech popřát vše nejlepší, když už jsme tady," řeknu a snažím se aspoň trochu usmát. "Vše, co chceš určitě máš, ale přeji ti, abys byl šťastný."
(12:56) Ketryn: To on se tvářil vždy tak aspoň o pět let starší :-)
(12:57) Margare-tka: Jo když mu bylo půl roku tvářil se na šest.....¨
(13:00) Morigan: "Děkuji," řekne ti. "Ještě se najdou věci, které bych chtěl a nemám," zasměje se.
(13:01) Margare-tka: Taky mu popřeji. "Všechno nejlepší Garethe."
(13:03) Morigan: "Rád bych dostal alespoň pusu," nakloní hlavu na stranu. Nicolas k němu přistoupí a obejme ho, stejně tak Bren´an.
(13:08) Margare-tka: Když je takhle vidím pohromadě, tak jsou tak rozkošní, nejde na ně být nehrdá.... a ještě je zapírat.
(13:08) Margare-tka: Holky tenhle pohled vám asi závidím.... když je vidím.
(13:09) Morigan: Teda, tohle se mnou asi taky pohne.
(13:09) Ketryn: On ti opravdu nedá pokoj. Přistoupím k němu. "Mohu...tě obejmout?" zeptám se trochu nejistě, jelikož stále nevím, co si o našem vztahu nevztahu myslet.
(13:09) Ketryn: Já bych byla raději v nevědomosti...)
(13:09) Margare-tka: Asi dám přednost Kat, přece jenom jsi jeho matka.
(13:09) Morigan: "Samozřejmě," odpoví.
(13:11) Ketryn: Tak ho pevně obejmu a dám mu pusu na tvář. A s mými pocity to docela mává.
(13:12) Morigan: Já počkám až nakonec.
(13:14) Margare-tka: Nedivím se ti. Tak ho taky krátce obejmu a dám taky pusu na tvář. asi si vzpomenu, kolik od nás dostali pusinek, když byly ještě malý.... než jsme odjely do války.
(13:16) Morigan: K6
(13:16) Systém -> Margare-tka, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(13:20) Morigan: Obejme mě, nechá si dát pusu na tvář, ale všimly jste si, že mi něco zašeptal do ucha a nenápadným pohybem mi sáhl na zadek. Veškeré dojetí mě asi přešlo.
(13:21) Ketryn: To mi taky zmrzne dojatý úsměv. On se nemůže dát pokoj ani teď!
(13:23) Margare-tka: Tak to mi poklesne čelist.
(13:23) Margare-tka: Hodně.
(13:26) Morigan: Odehraje se mezi námi krátký bezeslovný souboj, kdy ho vraždím pohledem, na což odpovídá zvednutým obočím a nenápadným, vyzývavým úšklebkem. Radši od něj ustoupím.
(13:27) Margare-tka: Nepřijde mi to nijak zvláštní.... čekala jsem, že dostane facku a nebo kopanec.

(11:14) Margare-tka: Tak to dostanu záchvat smíchu." no to by mě zajímalo, jak to uděláš, Nicolas je docela pyšný na to, že tu má svou matku a Bren´an taky bude. A nemyslím, že by chtěli, aby se říkalo, že jsou naši bratři... myslím, že tohle je krapet šílený nápad.... a u Garetha už ani omylem. A nezapomínej, že takhle to nepůjde udělat až se dostaneme na pevninu, jelikož Gareth, pokud má nějaký plán, tak se vítězoslavně vrátit s Morigan ke dvoru. Myslím, že si budeš muset zvyknout na skutečnost, že se to ostatní dozví. Jen doufám, že to pochopí."
(11:18) Ketryn: Dívám se na Margaret zděšeně, jak to tak v klidu říká. "Nesmí se to dozvědět. To by jen tak nepochopili... ani by nemohli, vždyť je to vlastně šílené."
(11:19) Morigan: Jsem zděšená, o čem se to tu bavíte!
(11:20) Morigan: "Já si taky myslím, že se to nesmí dozvědět," souhlasím s Katryn.
(11:20) Morigan: "A hlavně doufám, že se vůbec do paláce nedostaneme a všechno se vyjedná v Attisu, jak řekl Nicolas!"
(11:20) Ketryn: No mně to povídej!
(11:21) Ketryn: "Jo, to taky doufám! Nechci tedy ani na Attis, ale do paláce už vůbec ne."
(11:24) Margare-tka: "Tak máme opět jiný názor....ale myslím, že není šance to tu utajit. Ale zatím si to myslete. Jsem v tomhle ohledu rozpolcená....Nevím jestli tam chci."
(11:29) Morigan: "Já myslím, že na tom nezáleží, jestli tam chceme, protože to záleží na Garethovi," ušklíbnu se. "Bohužel."
(11:33) Margare-tka: "Hm... asi ano.
(11:35) Margare-tka: "když jste odešli, tak řekl něco v tom smyslu že všechno pochopíme až tam budeme, že nemá smysl vysvětlovat jeho pohnutky, že je lepší abychom to tam viděly. Tak nevím co tím měl úplně na mysli."
(11:35) Ketryn: "Jo, to je mi jasné, že do toho nebudeme mít co mluvit a že bude záležet jen na něm," zamračím se. "Aspoň že Nicolas je opravdu fajn."
(11:36) Morigan: "No jeho pohnutky opravdu nemá smysl nějak vysvětlovat," prohlásím ironicky.
(11:36) Ketryn: "Aspoň že slíbil, že nám nikdo pak nebude bránit vrátit se k varjagům," snažím se najít něco pozitivního.
(11:37) Morigan: "No to mě ani nenapadlo, že by nám někdo bránil!" zděsím se. "Už takhle je toho dost. A na žádnou oslavu absolutně nemám náladu, ale šlo to dost těžko odmítnout."
(11:39) Margare-tka: "No nebude nám bránit, ale vyznělo to tak, že si je skoro jistý, že se nevrátíme. Až se tam dostaneme.... já fakt tedy nechápu co to mělo před těmi lety znamenat, když teď říká tohle. Ale bránit nám nebude, prý."
(11:39) Ketryn: "To taky nemám... za těhle okolností je slavení dost traumatizující."
(11:40) Margare-tka: "To se nedalo odmítnout. "
(11:40) Margare-tka: "Docela ti budu závidět, že už to shledání máš skoro tedy večer za sebou..... ani nevím jestli se já s nimi uvidím..."
(11:41) Margare-tka: "A když už dřepíme tady na tý blbý lodi, tak bych to asi tak ráda absolvovala. Když už tu je takový stres."
(11:46) Morigan: Gareth nás pozve do své kajuty, ale zdá se, že se tak nějak trochu slaví na celé lodi, i když předpokládám, že takové oslavy se rozhodně nebudou podobat varjagským.
(11:47) Morigan: Pevně doufám, že u nás to bude jen další taková večeře.
(11:50) Morigan: Nicolas skutečně přivede Bren´ana, jak slíbil. Už jsem na to připravená, takže doufám, že opět neomdlím, nebo tak něco. Bren´an je vysoký už skoro jako Nicolas a prakticky na něm není poznat, že nemá elundskou matku. Je Yanickovi dost podobný.
(11:51) Ketryn: Snad ano a snad to nebude na dlouho, popřejeme Garethovi, najíme se a mohl by být konec.
(11:52) Ketryn: Je opravdu zvláštní je takhle vidět.
(11:55) Morigan: To tedy je. Evidentně byl na mě zvědavý, protože mě hned vyhledá očima. Políbí mi ruku, stejně jako to udělal Nicolas, ale narozdíl od něj úsměvy šetří.
(11:57) Morigan: "Vypadáš jako obraz," sdělí mi pak a to už se lehce usměje. "Myslí obrazy v paláci," pobaví to Nicolase. "To musím souhlasit, je to dost věrné vyobrazení."
(11:57) Morigan: "A ty vypadáš jako Yanick," řeknu mu upřímně.
(12:01) Morigan: "Já vím," prohlásí ne úplně nadšeně.
(12:11) Ketryn: On je každý úplně jiný :-)
(12:14) Morigan: Sednu si k nim, abychom si mohli chvilku povídat. Zhora je slyšet, jak se baví posádka a tak si taky nechám nalít jeden pohárek.
(12:16) Ketryn: Taky se když tak posadím, ale myslím, že zatím mlčím a pozoruji vás.
(12:19) Morigan: "Každý jsme po otci něco zdědili," poznamená Gareth a věnuje mi jeden ze svých mnohoznačných pohledů.
(12:23) Ketryn: No, Gareth se povahou potatil úplně maximálně.
(12:24) Margare-tka: No já si myslím, že spoustu podědil i po babičce..... na umíněnost!!!!

(09:36) Morigan: "Občas ano," zamyslí se Gareth. "Myslím, se dost často vyskytuje i na Atissu."
(09:38) Ketryn: "A... má se dobře, nic jí nechybí?" zeptám se a při vzpomínkách se mi začne trochu stahovat krk.
(09:39) Ketryn: (Koukám, že jsem Loreena přejmenovala :-D To je z toho stresu...)
(09:40) Morigan: (Já jsem si toho ani nevšimla :-D Mozek to přečetl dobře.)
(09:41) Morigan: "Pokud vím, tak ne," odtuší Gareth.
(09:46) Margare-tka: "A víte něco o Marion a dvojčatech?" zeptám se, ale myslí, že mě tohle bude stát zdraví rozum.
(09:49) Morigan: "Všichni jsou v pořádku, občas se vídáme u dvora," odpoví Nicolas.
(09:55) Morigan: "Na Attisu se určitě budeme zastavovat, takže je dost pravděpodobné, že tam Linett zrovna bude," řekne Gareth.
(09:58) Margare-tka: Pane bože... to fakt bude síla....Já ani nevím co chci. Jediný s čím se si jistá, že chci abychom už byly spolu s arima vy Ragnarem a Siegfriedem. že to pak možná bude snažší. Ale tohle se ani dozvědí.
(10:02) Morigan: "Najednou už nepovažujete návštěvu Lúúderu za tak špatný nápad?" poznamená Gareth.
(10:03) Morigan: Podívám se po něm ostře, ale radši na to nic neřeknu.
(10:03) Ketryn: Z představy zastávky na Attisu se mi udělá úplně špatně. "Je nutné se tam stavovat..." zeptám se potichu.
(10:05) Morigan: "Máme to cestou," odpoví Gareth.
(10:06) Morigan: "Cestou kam?" nechápe Nicolas. "Myslel jsem, že budeme se seveřany jednat tam."
(10:06) Morigan: "Uvidíme."
(10:07) Morigan: Nicolas se po něm významně podívá a Gareth mu němý pohled nějakou dobu opětuje. Nahlas ale nic neřeknou.
(10:09) Ketryn: "Co uvidíme? Proč to chceš protahovat a někam nás vozit?" nechápu.
(10:09) Morigan: "Řekl jsem, že uvidíme," zopakuje Gareth důrazněji.
(10:13) Margare-tka: "Je to zvláštní si povídat a vidět vás, když jsme si myslely, že už vás nikdy neuvidíme." Já asi bych je chtěla vidět, když teď vidím Nicolase, jak je skvělý.
(10:18) Morigan: "To je každopádně dost zvláštní," souhlasí Nicolas vesele. "Prošla by ses se mnou po palubě, prosím?" řekne mi. "Rád bych se tě zeptal na spoustu věcí." "Jistě," zaváhám jen chviličku. Garethovi se evidentně nelíbí, že by se mnou byl Nicolas sám, ale v tuhle chvíli proti tomu nějak nemůže nic dělat. Tak se zvedneme a jdu s ním.
(10:19) Morigan: Když odejdeme, Gareth zavolá někoho, aby odnosil jídlo a nádobí, popřeje vám hezký zbytek dne a odejde taky.
(10:22) Margare-tka: Taky mu popřeji hezký den a asi si lehnu na postel. "Kat teď fakt nevím co chci. asi nejvíc ze všeho abych se mohla na chvilku především schovat u Ariho a na noc nemyslet:"
(10:22) Ketryn: „Garethe, počkej prosím. Já… vím, že jsem ti nemohla být… nebyla… nikdy matkou, a opravdu mě to moc mrzí, ani nevíš jak…“ řeknu s nervama na pochodu a v očích se mi zalesknou slzy. „Ale tohle už je opravdu těžké... Proč stále mluvíš v hádankách? Proč nám nechceš říct, co s námi chceš udělat?“ začíná se mi lámat hlas. Vstanu a chci odejít, když mi dojde, že to nejde. „Sakra, ani odejít nemohu…“ řeknu potichu a zas se posadím a mám co dělat, abych se uklidnila.
(10:24) Morigan: Tak se zastaví, podívá se na tebe, ale žádný velký soucit z něj nevydoluješ. "Pochopíte, až tam budeme. Jsou věci, které je lepší vidět, než je vysvětlovat," řekne.
(10:27) Ketryn: Tak už asi nic říct nezvládnu a s upřeným pohledem ho nechám odejít. A je mi bídně...
(10:29) Morigan: "Podívejte, mohu slíbit, že vám nikdo nebude bránit připojit se zpátky ke svému novému lidu," řekne lehce posměšně. "Otázka je, jestli to stále budete chtít..." A pak teprve odejde.
(10:32) Margare-tka: Tak to co jsme říkala řeknu až když odejde samozřejmě. "Bohové, jak si může být jistý, že se nebudeme chtít vrátit."
(10:46) Ketryn: "Já chci zpátky! Chci domů..." odpovím Margaret se zoufalstvím v hlase. "Nechci zpátku do Lúúderu... byla to uzavřená minulost, ale teď to začíná být stále horší a horší..."
(10:48) Margare-tka: "No právě, bude to těžké." předvídám. " Já fakt doufám, že na pevnině budeme moct být spolu."
(10:50) Ketryn: "To taky doufám! Tak moc bych si přála být i Sigfrieda, že bzch nejraději na tu druhou loď doplavala..." sednu si smutně na postel.
(10:53) Margare-tka: "To zvládneme, musíme. Dojedná se to a bude."
(10:54) Margare-tka: "Jen fakt nevím jestli bych chtěla Marion a dvojčata vidět. Z jední strany to bylo něco o jsem si přála po dlouhé roky ze všeho nejvíc a teď nevím jestli to zvládnu. A taky nevím jestli by nás to nezdržovalo, kdyby se to řešilo jen na pobřeží."
(11:01) Ketryn: "Já se taky bojím, že to nezvládnu, jestli uvidím Linett..." vzdychnu. "Ale na Attis se mi opravdu nechce. Na to mám moc vzpomínek, které jsem zdárně uzavřela, ale takhle se to bolestně vrátí."
(11:05) Margare-tka: "To je další věc. ako docela ráda bych se podívala na Aneron, Taky bych se chtěla podívat k Evarianovu hrubu rozloučt se ním. Teda to všechno jsem chtěla předtíma teď když by možná byla ta možnost, tak nevím. Asi bych to nezvládla. "
(11:08) Margare-tka: "Zvládla bych to, ale musela bych mít po boku Ariho a to nevím jestli tohle unesl on. Ale mslím, že se to asi dozví, až budeme na pevnině. minimálně rupne ten Gareth a Nicolas s Bren´anem."
(11:10) Morigan: Jsem venku docela dlouho, vrátím se až pozdě odpoledne. Kajutu tentokrát nikdo nezamkl a ani když se vrátím, nikdo ji nezamkne.
(11:11) Ketryn: "Jak rupne?" nechápu. "Jako že jsou to naše děti? To rupnout nesmí! Kdzž tak jsou to maximálně naši bratři."
(11:12) Ketryn: Dívám se po Morigan a asi moc nevím, co říct. Slova už mi nějak došla...
(11:14) Margare-tka: Tak to dostanu záchvat smíchu." no to by mě zajímalo, jak to uděláš, Nicolas je docela pyšný na to, že tu má svou matku a Bren´an taky bude. A nemyslím, že by chtěli, aby se říkalo, že jsou naši bratři... myslím, že tohle je krapet šílený nápad.... a u Garetha už ani omylem. A nezapomínej, že takhle to nepůjde udělat až se dostaneme na pevninu, jelikož Gareth, pokud má nějaký plán, tak se vítězoslavně vrátit s Morigan ke dvoru. Myslím, že si budeš muset zvyknout na skutečnost, že se to ostatní dozví. Jen doufám, že to pochopí."

(08:04) Ketryn: Ty jo, Nicolas by tam měl být častěji, to by s Garethem byla asi hned lepší domluva.
(08:06) Ketryn: "Vídáš se s Linett?" nevydržím to a zeptám se s pohledem na Garetha (nebo jsem spíš zeptala, než začala ta debata o Ragnarovi). "Žije v Lyře u Lorrenovi rodiny?" Asi se úplně neovládnu a zalesknou se mi oči.

(23:01) Morigan: "To je hezké," usoudí Nicolas.
(23:06) Margare-tka: "Proč jste se rozhodli zrovna teď, že vrátíte útoky Daërii?"
(23:07) Morigan: "Protože nám seveřani celé léto plenili pobřeží. Najíždíme na politickou debatu?" ušklíbne se. "A já si plánoval rodinný oběd."
(23:08) Margare-tka: "Tak nemusíme to řešit teď, ale docela by mě to zajímalo. Nejsme v Daërii dlouho." kouknu po tobě, že můžeš pokračovat v rodinné debatě,
(23:13) Margare-tka: "A Bren´an je v paláci?" kouknu optarně na tebe jestli to hodně vadí, že se ptám.
(23:15) Morigan: To mě trošku šokuje, nevím, jestli jsem připravená na takovou otázku.
(23:15) Morigan: "Bren´an je na mé lodi," odpoví Nicolas s úsměvem.
(23:16) Margare-tka: "A proč tady taky není?? To aby toho na začátek nebylo moc."
(23:17) Morigan: "Rád ho přivedu večer, skoro se nenechal odbýt ani teď," směje se Nicolas. "Gareth má narozeniny, bylo by příznačné to trochu oslavit společně."
(23:18) Margare-tka: "Ježiši no jo." kouknu se po Kat.
(23:21) Morigan: To asi opět zblednu, to je na mě trochu silné kafe.
(23:21) Morigan: "Pokud chceš," dodá opatrně, když to vidí.
(23:23) Morigan: "Jistě," řeknu ne úplně přesvědčeně.
(23:25) Margare-tka: "To bude hezké."
(23:28) Margare-tka: Řečeno zdvořile. když si uvědomím, jak bude Gareth vypadat lehce opilý... to ude průšvih.
(23:31) Morigan: "Nemáme úplně náladu na oslavy," přiznám nakonec upřímně. "Zbytek našich lidí jsou v podpalubí jako zajatci, není to moc příjemné. Mám mezi nimi muže."
(23:31) Morigan: Nicolase to udiví. "To jsem nevěděl," podívá se i po Garethovi, jako by si myslel, že ani on to nevěděl.
(23:32) Morigan: "Ale bylo o něj dobře postaráno," doplní Gareth.
(23:34) Margare-tka: To se na něj udveně kouknu!!! "Ano, bylo o něj postaráno. Po tom ho se svázanýma rukama za zády zmlátili."
(23:36) Morigan: "Je jedním z těch urputnějších seveřanů," trhne rameny Gareth. "Ačkoliv oni jsou všichni dost urputní - s odpuštěním," podívá se po nás. Netušil jsem, že má nějaký zvláštní význam," dovysvětlí Nicolasovi.
(23:37) Morigan: Vraždím Garetha pohledem!
(23:41) Margare-tka: "No myslím, že se to dalo odtušit z Moriganiných reakcí." dodám ještě. A taky se na něj kouknu úkosem.
(23:45) Morigan: "Už se to nestane," ujistí mě Nicolas. Garethovi k němu ujede nesouhlasný pohled, nejspíš se mu nelíbí, že Nicolas o něčem takhle nekompromisně rozhoduje.
(23:49) Margare-tka: Usměju se. Ale mrzí mě, že je Nicolas, tak naivní. A všechno mu sežere i s navijákem. "Tak to sem ráda, že je v tom jasno." ale vím, že to úplně jasný není. Chtěl by to teď domluvit tu schůzku s Ragnarem.

(22:25) Morigan: "To byla tvoje magie, že ano?" dojde mu užasle. "Varjagové čaroděje přece vůbec nemají."
(22:26) Morigan: I to mu potvrdím.
(22:26) Morigan: Je na něm vidět, že téma magie ho zajímá hodně, ale nepovažuje to za vhodnou konverzaci teď a ke stolu.
(22:27) Ketryn: Mě by zajímalo, jestli je čaroděj. Ale jako první o tom raději začínat nechci.
(22:29) Margare-tka: To mě taky, ale nechám to na Morigan, když se po tak dlouhé době vidí.
(22:29) Margare-tka: Myslím, že tam upadám do melancholické deprese.
(22:30) Morigan: Taky mám najednou nějak hodně otázek.
(22:33) Morigan: Na chvíli se díváme navzájem do očí, jako bychom si rozuměli, ale o magii oba mlčíme.
(22:35) Morigan: "Na elundské lodi nikdy nebudete zajatci," řekne přesvědčeně. "To je nemožné. Že ano, Garethe?"
(22:35) Morigan: "Ovšem," odpoví mu Gareth ne zcela upřímně.
(22:37) Ketryn: Jak tam tak sedíme a povídáme, tak si vzpomenu melancholicky na Linett a nejraději bych šla rovnou skočit přes palubu, abych nemusela do Lúúderu doplout. Rychle to ale zaženu.
(22:37) Ketryn: No, kdyby viděl, jak to s námi bylo na začátku a hlavně, co ti Gareth dělá a co po tobě chce, tak ho vomejou.
(22:37) Margare-tka: Jelikož mám v sobě dvě skleničky vína, tak trochu pousměju... jako že fakt ano Garethe. ale jinak se ovládnu.
(22:40) Morigan: No to by s ním asi švihlo, evidentně nic netuší.
(22:44) Morigan: "A máte tam rodiny? V Daërii?" zajímá Nicolase. "Nebo i někde jinde?"
(22:45) Morigan: "Nejsou to trochu osobní otázky k obědu?" zvedne Gareth obočí.
(22:47) Morigan: "Omlouvám se," zasměje se Nicolas. "Jen mě zajímá, jestli někde máme další sourozence."
(22:49) Ketryn: Podívám se po Morigan, co ona na to.
(22:50) Ketryn: Nicolas je ale opravdu hezky bezprostřední :-)
(22:51) Margare-tka: "Máme rodiny v Akárii, někdo z nás ve Svobodné a pak tady."
(22:53) Morigan: "Vlastně ano," řeknu nakonec. "Mám syna Henryho a dceru Anabellu," řeknu, aby to měl konkrétnější. Vypadá, že ho to opravdu zajímá.
(22:54) Morigan: "V Daërii?" ptá se.
(22:54) Morigan: "Ne, ve Svobodné a v Akarii."
(22:54) Morigan: Gareth po mě hodí pohled plný zájmu, ale ani on, ani Nicolas to víc nerozebírají.
(22:58) Margare-tka: Koukám na Kat jestli řekne, že jiné děti nemá a nebo ne.
(22:59) Ketryn: Já asi mlčím.

(21:25) Margare-tka: "Ahoj Nicolasi." pozdravím ho taky. A jsem úplně dojatá, že ho vidím...po takové době. Až se i chce z toho brečet. Ale ovládnu se. Kort když vidím tebe.
(21:27) Margare-tka: No to je jich dost, ale s Nicolasem taky neustále omdlévala.....a jak je v pořádku
(21:32) Morigan: Pomalu se posadím, Gareth mě podepře. Koukám na Nicolase, takže mi ani nedojde, že se ke mě tiskne. Nicolas poklekne a taky mi políbí ruku. "Matko," řekne opatrně.
(21:33) Morigan: "Jsi hezký," řeknu když se na něj dívám.
(21:33) Morigan: "Rozhodně mám být po kom," zasměje se.
(21:35) Morigan: "Ty jsi kapitán?" zeptám se.
(21:35) Morigan: "Ano," přikývne s trochou hrdosti. "A ne špatný. Už je ti lépe?"
(21:35) Morigan: "Ano," odpovím.
(21:36) Morigan: "Doprovodím tě ke stolu," řekne, jako by ten stůl nebyl dva metry od nás. Nechám se zvednout za ruku a odvést ke stolu.
(21:38) Margare-tka: Holky já jsem nějak přecitlivělá, když vás dva vidím. Asi fakt ukápne slza.
(21:39) Ketryn: Já se cítím přejetá všemi těmi překvapeními a šoky...
(21:42) Margare-tka: Taky jdu ke stolu a trochu mi to ujelo a popotáhla jsem.
(21:44) Ketryn: Jdu taky ke stolu.
(22:00) Ketryn: Ach bohové, já nechci být vtažena zpátky a myslet na to, co bylo v Lúúderu! Snažím se tomu bránit.
(22:09) Morigan: No jsem zvědavá, jak budu jíst, ale mám docela hlad, tak se o to budu snažit.
(22:09) Ketryn: Taky se mi těžko jí.
(22:13) Morigan: "Gareth říkal, že jste byly mezi varjagy," pronese Nicolas zvědavě.
(22:13) Morigan: "My pořád jsme mezi varjagy," odpovím mu. "I když to tak nevypadá, jsme zajatci."
(22:15) Morigan: *jsme tu zajatci
(22:15) Ketryn: Souhlasně přikývnu. "Patříme k nim."
(22:15) Morigan: "To vůbec nezní hezky," řekne Nicolas zamračeně. "Rozhodně nejste zajatci."
(22:16) Morigan: Pak se obrátí na Katryn. "Jak to myslíš?" zajímá ho.
(22:16) Morigan: "Je tam náš domov."
(22:17) Morigan: "Aha," řekne trochu překvapeně. "Myslel jsem, že jste se vrátily do Svobodné."
(22:17) Ketryn: "Jsme zajatci. Jsme tu nedobrovolně, takže jsme zajatci..."
(22:18) Morigan: "To je pravda. Ale teď žijeme na Daërii."
(22:18) Morigan: "To by mě nenapadlo," přizná Nicolas. "Opravdu ne."
(22:20) Ketryn: "No, nás taky ne," souhlasí s takovým všelijakým úsměvem. "Ale náš domov je teď tam."
(22:20) Morigan: "Chápu," souhlasím s ním.
(22:21) Morigan: "Takže jste byly v té bitvě? S nimi, tam na pobřeží?" zajímá se.
(22:21) Morigan: "Ano, byly," přikývnu. Chápu, že je to asi divná představa.
(22:23) Margare-tka: No nějak k tomu nic neříkám. Jen mě trochu naštvalo, že se tak strašně diví. To jako čekaly, že máme domov ve Svobodné? Nebo, že budeme čekat před bílou plání?

(20:25) Morigan: "Já prostě nevím," lehnu si zpátky.
(20:27) Ketryn: "Tak uvidíš..." řeknu a opravdu s tebou soucítím :-( "Jen asi fakt neustoupí."
(20:29) Morigan: "To asi ne," souhlasím.
(20:36) Morigan: Každou chvíli během dne měním názor na tuhle situaci a koukám na lodě.
(20:37) Ketryn: Já ani nevím, co to poradit, tohle si musíš rozhodnout sama :-( Pekelně mě to ale rozčiluje.
(20:39) Morigan: První noc proběhne ale v klidu a aspoň se mnohem líp vyspíme.
(20:41) Morigan: Ráno nám donesou snídani.
(20:42) Ketryn: Jdu se najíst a asi se mi střídá apatie s nervou krizí.
(20:42) Morigan: Zase jdu koukat z okna. Moře nám zatím doopravdy přeje a plavba je aspoň poklidná.
(20:46) Margare-tka: No aspoň to, ještě aby byla nějaká bouře. Taky koukám na lodě. "Myslíte, že tam jede Ari? Doufám, že ano."
(20:48) Margare-tka: "A je ti dobře? Miyslím miminku."
(20:51) Morigan: "Jo, je mi dobře. Na to, co je za situaci... já snad nemůžu být těhotná v normální situaci! Chtěla jsem být doma v Harmu...s rodinou..." začne na mě padat smutek.
(20:53) Morigan: Ale snažím se to ovládnout.
(20:54) Morigan: V poledne nám přinesou oběd, sotva se vejde na stůl. "Princ si přeje s vámi poobědvat," sdělí nám jeden z elundů.
(20:59) Margare-tka: Začnu být zase nervozní. "Bože nikdy jsem si nemyslela, že oběd s Garethem bude tak stresující."
(21:06) Ketryn: "Tobě asi opravdu není souzeno být těhotná v klidu..." souhlasím hořce. "Hlavně že ti je dobře."
(21:06) Ketryn: "A jak dlouho už jsi těhotná?" ptám se.
(21:06) Ketryn: (To se ptám ještě před tím, než pro nás přijdou.)
(21:07) Morigan: Gareth pak otevře dveře a vejde. Má sametový, šedostříbrný kabátec s elundskými výšivkami. Pozdraví nás s úsměvem. "Mám pro tebe překvapení, princezno. Tedy pro vás všechny, ale tebe by to mohlo zajímat nejvíc."
(21:07) Morigan: (Myslím si, že tak dva měsíce.)
(21:07) Ketryn: Taky ho pozdravím a koukám, co má zas za překvapení?
(21:09) Morigan: "Rád bych ti představil kapitána druhé lodi," obrátí se směrem do chodby. Dovnitř vejde vysoký černovlasý mladík se zářivě modrýma očima a výrazně hezkou tváří. "Nicolasi?!" vydechnu.
(21:09) Ketryn: Tak to zas zůstanu zírat.
(21:10) Morigan: Z obličeje se mi ztratí všechna barva a podklesnou mi kolena, naštěstí je Gareth blízko a zachytí mě, než dopadnu na zem.
(21:11) Ketryn: To se leknu, když tě to začne kácet. "Morigan!"
(21:11) Morigan: Zvedne mě do náruče a přenese na postel. "Tys jí vůbec nic neřekl?" nechápe Nicolas s lehkou výčitkou v hlase.
(21:12) Morigan: Oba dva se nade mnou sklání.
(21:12) Morigan: "Chtěl jsem, aby byla překvapená," namítne Gareth.
(21:13) Ketryn: Taky bych se chtěla sklánět, ale to už se tam nevejdu. "Už těch překvapení bylo nějak moc..." řeknu vyčerpaně.
(21:13) Morigan: "Tak to se ti opravdu povedlo," zavrtí hlavou Nicolas a pozoruje mě s velkým zájmem a starostí. "Je opravdu pořád stejná," řekne tiše.
(21:14) Morigan: "Já vím," řekne Gareth a něžným pohybem mě pohladí po vlasech.
(21:15) Morigan: "Všechny jste," zvedne Nicolas hlavu a usměje se na vás. Je opravdu velmi pohledný. "Zdravím vás," zvedne se a lehce políbí ruku nejdřív Katryn a potom Margaret, podle toho, jak mu stojíte blíž.
(21:17) Ketryn: "Ahoj Nicolasi," pozdravím ho a musím se taky trochu usmát, jelikož jeho úsměv je nakažlivý. V tu chvíli mě zamrzí, že jsem s Garethem vlastně nikdy neměla mateřský vztah.
(21:20) Morigan: Gareth mezitím sáhl pro pohárek s vínem a pokouší se mi dát trochu napít.
(21:20) Morigan: Což mě probere.
(21:20) Ketryn: To je dobře, už mám o tebe starost! Těch omdlívání je nějak moc.

(19:39) Ketryn: Aspoň budeme moct koukat z okna. Myslím, že se na nic nevzmůžu a mlčím.
(19:41) Margare-tka: Musím se hodně ovládat, abych se hned nevrhla k oknu.
(19:43) Margare-tka: Vím, že toho moc neuvidím, ale stejně ten pocit. No asi to moc už nekomentuji.
(19:43) Morigan: Taky hned koukám na okno.
(19:43) Morigan: Ale počkám, až odejde, než se z něj podívám.
(19:44) Morigan: "Děkujeme," řeknu, ale nijak zaníceně to nezní. Jak v takové situaci můžu upřímně děkovat.
(19:44) Morigan: "Tvoje vděčnost je vítaná," vysekne mi lehkou poklonu.
(19:45) Margare-tka: Koukám, že taky mění taktiku.... Taky mu poději a čekám až odejde. Jestli odejde.
(19:50) Morigan: Naštěstí nás nechá o samotě a odejde. Pak se podívám z okna. Vidíme jednu elundskou loď a v závěsu jeden náš drakkar.
(19:51) Morigan: "Myslím, že budu spát nahoře," řeknu pak.
(19:51) Ketryn: Chvíli koukám z okna asi jak přimrazená.
(19:53) Ketryn: "Opravdu? Chceš spát nahoře?" raději nedodám ve tvém stavu. "Ale když chceš." Pak mi asi přijde absurdní, že se bavíme o postelích.
(19:54) Ketryn: "Myslíš, že se budou schopni vůbec nějak dohodnout?" řeknu skepticky s pohledem na drakkar.
(19:56) Morigan: "Nevím, nějak si to představit neumím po té poslední "promluvě" tady na lodích. Ale snad nakonec k nějakému výsledku dospějí...nic jiného stejně nezbývá."
(19:57) Ketryn: "Snad..."
(19:58) Morigan: "Jenom nevím, co Gareth vlastně chce. Tedy po nás," dodám pro upřesnění a zamračím se.
(19:59) Margare-tka: "Musí se domluvit, jen si myslím, že nás tahle cesta bude stát hodně úsilí."
(20:00) Ketryn: "To taky nechápu. Nelíbí se mi jak mluví... A už vůbec nechci do hlavního města. Myslím, že bych snad byla raději, kdyby s námi jednal jak s ostatními zajatci."
(20:01) Margare-tka: "No myslím, že má nějaký plán, tedy aspoň mi to tak připadá, když se neustále záhadně tváří na náš příjezd." jo mluvím Varjagsky, kdyby to bylo slyšet, tak aby nás neslyšel. "Tu poste nahoře chápu, myslím, že ne jedna noční návštěva proběhne....."
(20:01) Margare-tka: "No myslím, že má nějaký plán, tedy aspoň mi to tak připadá, když se neustále záhadně tváří na náš příjezd." jo mluvím Varjagsky, kdyby to bylo slyšet, tak aby nás neslyšel. "Tu poste nahoře chápu, myslím, že ne jedna noční návštěva proběhne....."
(20:01) Ketryn: Noční návštěva mi zas udělá bledý zděšený výraz.
(20:02) Margare-tka: "No Kat s tím počítej, že něco proběhne... je krapet jak hřebeček v říji."
(20:03) Ketryn: To raději nekomentuji.
(20:03) Morigan: Já snad ani taky ne.
(20:07) Morigan: No tak nám cesta může ubíhat alespoň ve větším pohodlí. Dolů už nás nepustí a taky dostáváme lepší jídlo. Ten den už nás nenavštíví.
(20:08) Margare-tka: No já jsem se rozhodla, že nenápadně se podívám, jestli sem není z druhého pokoje vidět.
(20:08) Ketryn: Po většinu času asi mlčím, sedím na posteli nebo chodím po kajutě, a jsem ubíjena tím nekonečným čekáním :-/
(20:08) Ketryn: Jo a koukám z okna.
(20:10) Margare-tka: Mor myslím, že když jsem takhle blízko něj. tak by možná šlo udělat plán dvě a to zkusit po té straně emocionální.... prostě, když by viděl, že jsi hodně nešťastná, tak by to třeba pomohlo."
(20:15) Morigan: "Možná, ale obávám se, že na té podmínce trvat bude," sednu si na své posteli a spustím nohy dolů. "Myslíte, že by to vážně bylo tak... strašný?" řeknu opatrně. "Třeba by pak dal pokoj...nebo já nevím...chci aspoň na chvíli mluvit s Ragnarem..."
(20:18) Margare-tka: "NO jako jsou dvě možnosti. Buď ukojí jeho touhu a dá klid a nebo zjistí, že jsi ustoupila a bude chtít víc."
(20:22) Ketryn: "Margaret má pravdu... Ale chápu, jak moc chceš mluvit s Ragnarem :-( Tak to udělej, jestli budeš chtít, my tě nijak odsuzovat nebudeme. Jen je to prostě z jeho strany zvrhlé."

(18:18) Ketryn: "Garethe, prosím, vždyť to přeci nemáš zapotřebí," pokusím se ještě.
(18:21) Margare-tka: No já mlčím a doufám, že Katryn bude fungovat. Přece tě nemůže pořád takhle trápit.
(18:32) Morigan: "To nemám," souhlasí. "Prostě to jenom chci," věnuje nám úsměv.
(18:34) Margare-tka: No musíme to nechat na Kat aby ho přesvědčila.
(18:35) Ketryn: Na to už nemám slov :-(
(18:35) Ketryn: Jak ho mám přesvědčit, tohle se prostě nedá!
(18:43) Ketryn: Já už nevím, co bych mohla říct, aby ho to obměkčilo :-( Je zvyklý, že má vše, co chce.
(18:46) Morigan: Já asi taky nemám slov.
(18:52) Margare-tka: "Řekl Vám Ygrain, proč jsme odešly. Vysvětlil to někdo?" jako ne že bych to chtěla vědtě zrovna teď, ale dá ti o možnost se vzapamtovat.
(18:54) Morigan: Tak to ustanu v půlce pohybu, ať už jsem dělala cokoliv a zůstanu jen překvapeně zírat.
(18:55) Morigan: Gareth se taky podiví. "Nejspíš ano," pokrčí rameny. "Prostě to tak bylo. V tu dobu se toho stalo spousta, celkem nám to změnilo naše dosavadní dny. Ne, že by to bylo poprvé nebo naposledy."
(18:56) Morigan: "Váš návrat bude každopádně...zajímavý."
(18:57) Morigan: "Předně to není žádný návrat," opravím ho.
(18:59) Margare-tka: Toignoruji, že to není návrat. To tak fakt neberu. "Předpokládám, že nikdo neřekl, že to nebyla naše vůle? a že jsme nikam nechtěly? Jelikož jsme Vás nechtěly nechat samotný?" až mě docela udivuje, že o tom mluvím tak klidně. Asi už je to vážně pryč.
(18:59) Ketryn: Já taky dost koukám, že o tom Margaret začala.
(19:00) Ketryn: Tak to zírám dál!
(19:00) Morigan: Pomyslím si, že už jí z toho hráblo.
(19:00) Morigan: I Gareth moc nechápe, co to má být za debatu.
(19:01) Morigan: "Nevím, Ygrain něco takového nejspíš říkal. Nevzpomínám si."
(19:02) Margare-tka: "Tak aspoň, že tak. Že jste věděli, že to nebyla naše vůle." trochu mě to zpětně po těch uklidní.
(19:05) Morigan: Pomyslím si znovu, že jí hráblo.
(19:06) Morigan: "Tenkrát nebylo moc věcí, které by se týkaly vůle," usoudí Gareth a zkoumavě se na mě zahledí. "Ty opravdu nevypadáš dobře, princezno," řekne a v hlase mu trochu zazní opravdová starost.
(19:08) Ketryn: Ta starost v jeho hlase mě překvapí.
(19:14) Ketryn: "Pust, prosím, Morigan k jejímu muži a bude jí hned líp..." vzdychnu.
(19:27) Morigan: "Rozhodl jsem se, že vás přestěhuji do jiné kajuty. Nesluší se, abyste tu byly takhle, když nás čeká ještě taková cesta," řekne.
(19:28) Ketryn: Tak to jsem překvapená nanovo.
(19:28) Morigan: Já taky.
(19:30) Margare-tka: Taky jsem překvapená a nejsem si jistá jestli je to dobrý vůči ostatním našim ženám, ale zase pro Morigan je to teď dobré.
(19:32) Margare-tka: On je prostě schizofrenik jednou nás hodí do kajuty na dva dny pak to s Mor a teď, že to není důstojný.... myslím, že má vážný problém a my taky.....
(19:33) Ketryn: Taky se mi od ostatních žen nechce úplně oddělovat. Ale je fakt, že Morigan by ve svém stavu trochu víc pohodlí neuškodilo.
(19:33) Morigan: On stejně žádnou odpověď nečeká, protože to nebyla otázka.
(19:33) Ketryn: To mi bylo jasné.
(19:34) Ketryn: Začínám si zvykat, že zas v ničem nemáme moc na výběr.
(19:37) Morigan: Když dojíme, tak nás on a jeden z jeho mužů odvedou do vedlejší místnosti. Kajuta není příliš velká, ale je tam jedna palanda a jedna postel navíc. Jsou tam čisté deky a poštáře, stůl se židlemi, lampa, truhla a docela velké okno.

(17:19) Morigan: Ta nejistota je ale hrozná.
(17:19) Ketryn: "Ach jo...!" jsem z toho hrozně nervní. Přecházím tam nebo přešlapuji na místě.
(17:19) Margare-tka: No to je jsem hodně nervozní.
(17:20) Ketryn: "Třeba jich vyplulo i víc, ale ty drakkary jsou prostě rychlejší," uvažuji.
(17:22) Morigan: "To je dost možné," souhlasím.
(17:23) Morigan: Mám pocit, že tu noc teda fakt neusnu!
(17:23) Morigan: Ale pořád nic nenasvědčuje tomu, že by se něco zásadního dělo.
(17:25) Margare-tka: "To je možné, ale naše lodě nemají děla tyhle je mají. Tak doufám, že se bude jednat." řeknu lehce nezvorně.
(17:26) Morigan: (Hoďte si na spaní)
(17:27) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
(17:27) Ketryn: Taky doufám, že se bude jednat. Z nervozity mi je úplně na zvracení.
(17:28) Ketryn: Tak asi nějak dřímám. I když i to mi v téhle situaci přijde jako luxus.
(17:30) Margare-tka: Tak já nespím:-( ale snažím se aspoň nějak usnout. Ale jsem nervozní z toho, že už jsou blízko¨ a nic nevíme.
(17:30) Morigan: Ráno, když nám nesou jídlo, dostaneme vzkaz, abychom se dostavily do princovy kajuty.
(17:31) Margare-tka: Tak já jdu a mám pocit, že poběžím,.
(17:31) Ketryn: Jdeme a jsem fakt zvědavá, co nám řekne.
(17:34) Morigan: Opět sedí před prostřeným stolem a vstane, když vejdeme. Elundsky pozdravím a na vyzvání se posadím.
(17:35) Ketryn: Taky pozdravím a jdu se pak posadit.
(17:36) Morigan: "Vypadáte unaveně," konstatuje celkem bez ironie.
(17:41) Morigan: Na to raději nic neřeknu.
(17:41) Ketryn: "No, za téhle situace se zrovna nejlíp nespí..." odpovím upřímně.
(17:42) Morigan: "Předpokládám, že víte o těch varjagských lodích," pustí se do jídla.
(17:42) Morigan: "Víme," řeknu.
(17:43) Ketryn: Snažím se taky začíst jíst, i když mám docela knedlík v krku.
(17:45) Morigan: "Dohodli jsme se, že k žádnému boji nedojde, což je dobré hlavně pro jejich stranu," řekne. "Poplují za námi poklidně až do Lúúderu, kde povedeme oficiální jednání." To už s ironií bylo.
(17:47) Ketryn: To se mi tedy uleví.
(17:51) Ketryn: I když to jednání by tedy mohlo být dřív :-( Ale aspoň se nebude teď bojovat.
(17:52) Margare-tka: "Za jak dlouho budeme v Lúúderu?"
(17:53) Morigan: "Přibližně za tři týdny," odpoví Gareth.
(17:54) Margare-tka: "hm." ujede mi nenadšeně. "A s kým jsi jednal?"
(17:55) Ketryn: Ty jo, to je ještě doba! :-/
(18:03) Morigan: "Jednal jsem s kapitánem," odpoví a napije se vína. "Takže před sebou máme ještě část plavby, snad nám bude přát moře a bohové. Pak tam možná budeme ještě rychleji."
(18:06) Ketryn: "Snad..." vzdychnu a doufám, že nám budou bohové přát i v jiných věcech.
(18:08) Ketryn: "Mohl bys nás prosím za tu dobu ještě někdy pustit na druhou loď... obě?" zkusím se zeptat.
(18:09) Margare-tka: Tak to se začnu soustředit na jeho výraz a modlit aby řekl ano,
(18:10) Morigan: "Mohl," přikývne a zadívá se na mě významně.
(18:11) Ketryn: "A pustíš?"
(18:13) Margare-tka: Mám chuť mu tam napsat v morzeovce vzkaz na ten jeho nablejskanej stůl. Jedno neslušný slovo na č....
(18:13) Ketryn: "Myslím bez podmínky." Snažím se tvářit prosebně.
(18:15) Morigan: "Bez podmínky rozhodně ne," usměje se. "Pořád sis to nerozmyslela?"

(15:10) Morigan -> Ketryn: Deky tam nikde nemají.
(15:11) Morigan -> Ketryn: Všimneš si, že je tam s nimi taky Adam.
(15:11) Ketryn -> Morigan: Hm :-/ Tak to se pak budu muset zeptat.
(15:12) Ketryn -> Morigan: "Adame...?" řeknu zaskočeně, když ho tam vidím. Je v pořádku? Nebo aspoň ošetřený?
(15:13) Morigan -> Ketryn: (A Sorren vlastně taky.)
(15:13) Ketryn -> Morigan: (Sorrena jsem pozdravila asi hned, jestli je u nich.)
(15:14) Morigan -> Ketryn: Nikdo nevypadá nějak ve velké krizi. Taky je ošetřili, stejně jako nás na vedlejší lodi.
(15:16) Morigan -> Ketryn: "Vsadím se, že naši poplují za námi," usoudí Sigfried.
(15:17) Morigan -> Ketryn: "Boj na otevřeném moři by byl ale nesmyslný," prohlásí Sorren.
(15:17) Ketryn -> Morigan: S tím musím souhlasit, ale obávám se, co by z toho mohlo být.
(15:18) Morigan -> Ketryn: Sigfried jim musí dát za pravdu, ale Ragnar se k tomu vůbec nevyjadřuje.
(15:19) Ketryn -> Morigan: "Je jich hodně... A až doplujeme do Lúúderu, tak jich bude ještě víc. Jestli jsem to dobře pochopila, tak s námi chce jít asi do hlavního města. Obávám se, že zpátky se silou jen tak nedostaneme."
(15:28) Morigan -> Ketryn: To se k tobě Ragnar obrátí, ale nějak neví, co na to říct. To hlavní město ho vůbec nepotěšilo.
(15:31) Ketryn -> Morigan: Mě to taky vůbec netěším. Kort, když si vybavím, že leží v srdci Lúúderu daleko od moře :-/
(15:31) Ketryn -> Morigan: //Jdu domů, za půl hoďky jsem zas tady :-)//
(15:36) Morigan -> Ketryn: "Až bude příležitost, tak ho zabiju," prohlásí pak Ragnar temně.
(16:01) Ketryn: //Jsem tu :-)//
(16:01) Ketryn -> Morigan: "To ne... " zblednu asi ještě víc.
(16:06) Ketryn -> Morigan: "Nosí vám jídlo a pití??" starám se.
(16:07) Morigan -> Ketryn: "Nosí," odpoví ti Sigfried.
(16:08) Ketryn -> Morigan: "A dost? Nepotřebujete nutně něco? Zkusím se zeptat na deky..."
(16:09) Morigan -> Ketryn: "Je čas jít," ozve se elundsky a objeví se tam Rien. Ragnar ho ihned probodne očima.
(16:09) Ketryn -> Morigan: "O nás se nemusíte bát, nám určitě neublíží... Ale vy... prosím, já vím, že byste se s nimi nejraději utkali, ale nemá to teď cenu, chovejte se rozumně...." řeknu prosebně a starostlivě.
(16:10) Ketryn -> Morigan: To se mi tedy vůbec nechce!! Políbím Sigfrieda a je pro mě bolestné ho pustit :-(
(16:10) Ketryn -> Morigan: "Mám něco vyřídit?" ptáme se ještě rychle Ragnara.
(16:11) Morigan -> Ketryn: Pro něj taky.
(16:13) Ketryn -> Morigan: "Miluji tě..." zašeptám mu varjagsky, než budu muset jít (nebo spíš než budu odtažena).
(16:15) Morigan -> Ketryn: "Že je miluji oba z celého srdce!" řekne Ragnar přiškrceným hlasem.
(16:15) Morigan -> Ketryn: Odtažena přímo nejsi, ale asi by to bylo časem dost nekompromisní.
(16:16) Morigan -> Ketryn: Rien se s tebou vrátí přes lávku zpátky na palubu naší lodi a vede tě rovnou dolů. Garetha už nikde nepotkáš.
(16:17) Ketryn -> Morigan: Tak Ragnarovi přikývnu. Pohled na vás dva rozděleně mě ubíjí :-((
(16:17) Ketryn -> Morigan: Tak pak jdu, ale do poslední chvíli se na Sigfrieda aspoň dívám. Vůbec se mi nikam nechce!
(16:18) Ketryn -> Morigan: "Bylo by možné, aby taky dostali deky?" ptám se Riena, když už Garetha nikde nevidím. Samozřejmě přejdu zpátky do elundštiny.

(14:15) Morigan -> Ketryn: Zatváří se opět lehce pobaveně. "Jenže ten tu není. Jaksi k tomu nemůže říct svůj názor."
(14:15) Morigan -> Ketryn: "Ale já ti ho říct můžu - nech si zajít na všechny podobné věci chuť!" sdělím mu.
(14:16) Morigan -> Ketryn: "Dobře tedy," nakloní hlavu na stranu a znovu si mě lehce přitiskne na stěnu. "Tvá vůle. To ovšem toho svého seveřana zase tak moc nemiluješ. Bude se muset obejít bez tebe."
(14:17) Ketryn -> Morigan: "Ne!" zděsím se, že jsme byly tak blízko a najednou by nemělo být nic. "Garethe, prosím..."
(14:18) Morigan -> Ketryn: Než tomu stihnu zabránit, vtiskne mi pusu na čelo. "Elliene!" zavolá směrem do chodby. "Vrať princeznu zpátky do její komnaty. Ty na druhou stranu jít můžeš," obrátí se na tebe nečekaně. "Asi mě obměkčuje to krevní pouto."
(14:20) Morigan -> Ketryn: "Co?!" neovládnu se. Ale mám smůlu, musím zpátky do kajuty.
(14:21) Ketryn -> Morigan: To mě dost překvapí! "Mám něco vyřídit?" zeptám se tě rychle s bolestným pohledem.
(14:22) Morigan -> Ketryn: "Že jsme v pořádku. A že ho miluju!" řeknu varjagsky.
(14:23) Morigan -> Ketryn: Jde s tebou chodbou nahoru na palubu. Chvíli jdete úplně sami.
(14:23) Ketryn -> Morigan: Tak přikývnu a hodně mě bolí, že nemůžeš jít taky.
(14:23) Ketryn -> Morigan: "Děkuji..." přinutím se mu cestou poděkovat.
(14:23) Margare-tka: "Co se stalo?"
(14:24) Ketryn -> Morigan: I když mě fakt vytáčí, že tě takhle vydírá!! Ale nutím se nevybuchnout, abych se šupem nevrátila do kajuty i já.
(14:27) Morigan -> Ketryn: Dovede tě na palubu. Vedlejší loď je přidružená a úzkými lávkami, jako minule, ale třetí loď je v dáli.
(14:28) Ketryn -> Morigan: Tak jdu, kam mě vede.
(14:30) Morigan -> Ketryn: "Rien tě tam odvede," řekne. On zřejmě zůstává na palubě. "A dej za mě pusu nevlastnímu tatínkovi," zašeptá ti škodolibě.
(14:33) Ketryn -> Morigan: Zvládnu jen nevěřícně zakroutit hlavou a jdu s Rienem.
(14:35) Morigan -> Ketryn: Rien ti pomůže přes lávku (to není zrovna vůbec jednoduché) a ocitneš se na druhé lodi. Pak tě vede dolů do podpalubí, kde jsou zavření podobně jako my. Odemknou ti dveře.
(14:37) Ketryn -> Morigan: Hned, jak to jde, tak vejdu (trochu rychle) a dívám se po Sigfriedovi s Ragnarem!
(14:38) Morigan -> Ketryn: Všichni vzhlédnou k příchozím. Ragnara i Siegfrieda najdeš velice brzy.
(14:40) Ketryn -> Morigan: "Sigfriede!" vrhnu se mu do náruče a přemůže mě nápor pocitů. "Jsi v pořádku? Jste v pořádku?" ptám se rychle varjagsky a trochu se mi klepe hlas.
(14:43) Ketryn -> Morigan: Když se trochu seberu, tak se dívám po Ragnarovi, jak na tom je??
(14:44) Morigan -> Ketryn: Sigfried má kolem oka podlitinu, rozkousnutý ret a čistě zafačované pravé předloktí, jinak vypadá v pořádku. Ragnarovi plátová rukavice roztrhla obočí a kůži na lícní kosti, ale ráda je vyčištěná a zatažená. Podlitin má ale na obličeji víc, než Sigfried.
(14:48) Ketryn -> Morigan: "Byli jste ošetřeni pořádně? Slíbil, že sem pošle léčitele," melu rychle (stále varjagsky), abych uklidnila všechny ty pocity a dívám se na ty rána. "Morigan je v pořádku, jen jí sem nepustil..." zamračím se.
(14:49) Ketryn -> Morigan: *rány
(14:51) Morigan -> Ketryn: Ragnar ani neví, co na to říct.
(14:52) Morigan -> Ketryn: "Ošetřili nás," ujišťuje tě Sigfried a pořád tě objímá
(14:54) Ketryn -> Morigan: Mám pocit, že ho asi vůbec nedokážu pustit a stále se k němu tisknu.
(14:54) Morigan -> Ketryn: "Zacházejí s vámi slušně? Máte dost jídla a tak?" ptá se rychle.
(14:55) Ketryn -> Morigan: "Mám ti vyřídit, že tě miluje a že jsou oba v pořádku..." říkám ještě Ragnarovi a hlas už mám o dost klidnější.
(14:55) Morigan -> Ketryn: Ragnar vypadá, že nemůže rozdýchat zklamání, že tam nejsem.
(14:55) Morigan -> Ketryn: Na tvou narážku "oba" má skoro slzy v očích. "Proč ji nepustil?" procedí skrz zuby.
(14:55) Ketryn -> Morigan: "Ano, nebojte, nám nic nechybí. Tedy za dané situace...Ale co vy??"
(14:58) Ketryn -> Morigan: To chvíli zaváhám. "Jen tak… prostě se mu nechtělo. Je s ním krapet těžší jednání," řeknu nakonec.
(15:00) Morigan -> Ketryn: "Kdo to vůbec je? Jejich král?" odplivne si Ragnar. Už teď ho dost nenávidí.
(15:00) Ketryn -> Morigan: "Prosím vás, hlavně nedělejte žádné hlouposti. Ani slovní ani fyzické. Jak už jste viděli, tak tady to nebude čestný boj, jaký znáte vy. Bude lepší s ním nediskutovat a hlavně neurážet..." řeknu s pohledem na Ragnara. "Už kvůli Morigan..."
(15:01) Ketryn -> Morigan: "Ne... královský princ."
(15:05) Morigan -> Ketryn: Ragnar vypadá, že by nejraději něco rozmlátil.
(15:08) Ketryn -> Morigan: "Teď můžeme jen čekat..." řeknu a snažím se mluvit aspoň trochu klidně, i když to ve mně vře. "Plujeme do Lúúderu. Myslím, že bude chtít vyjednávat o výkupném nebo nějaké dohodě nebo tak něco. Ale z neznámého důvodu se mu to chce protahovat a doplout s námi až tam."
(15:09) Ketryn -> Morigan: "Nepotřebujete něco? Máte aspoň deky?" dívám se.

(13:29) Ketryn: "Snad ale aspoň pošle léčitele za Ragnarem..." snažím se říct něco pozitivního.
(13:31) Margare-tka: "To nemáme."
(13:32) Margare-tka: "Jo to bylo trochu pozitivní. A říkal, že bude uvažovat o tom jestli si budete moct promluvit, tak snad si to rozmyslí v nás prospěch."
(13:33) Morigan: Snažím se neupadat do velké deprese a uklidňuji se tím léčitelem.
(13:34) Morigan: Zbytek dne už nikam nejdeme (když chceme na záchod, musíme si zabouchat na dveře) a večer nám přinesou jídlo, vodu a deky. Za ty deky jsem docela ráda.
(13:34) Morigan: K6
(13:36) Systém -> Margare-tka, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(13:37) Margare-tka: Tak to já taky. Moc nemluvím a držím si náramek a myslím na Ariho a Sáru....
(13:37) Morigan: Tak Katryn asi docela probdí noc...
(13:38) Morigan: Ráno, když nám nesou jídlo, přijde s nimi i Gareth.
(13:38) Ketryn: Jo, za deky jsem taky moc ráda. Mlčím a myslím na Sigfrieda a modlím se, aby se Gareth obměkčil a aspoň na chvíli nás za nimi pustil.
(13:38) Ketryn: To je bezva, po probdělé noci budu na nervy ještě víc.
(13:39) Ketryn: (Jo a asi jsem si z nudy při čekání nechala nějak zaplést vlasy. Stejně to líp drží.)
(13:39) Morigan: "Dobré ráno, mé milé dámy!" pozdraví rozverně. Vyslouží si několik polohlasných varjagských nadávek (ne od nás).
(13:39) Ketryn: To jsem překvapená, že přišel. Automaticky se postavím a dívám se na něj.
(13:40) Morigan: (Jo, to jsme asi udělaly všechny. A ukradla jsem Garethovi ten hřeben, takže se mohly učesat i ostaní :-)
(13:43) Morigan: "Můžete mi věnovat chvilku?" promluví na mě a na Katryn a chce, abychom si promluvili na chodbě.
(13:44) Morigan: Uvědomíte si, že lod vlastně od rána dost zpomalila a že je možné, že se bude spojovat s jinou lodí. Jdu s ním, pořád je tu ta možnost, že nás na tu druhou loď pustí.
(13:46) Ketryn: Tak jdu a dovolím si krizově doufat, že se trochu obměkčil a pustí nás.
(13:46) Morigan: Ti, co nesli jídlo, nás na chodbičce nechají s Garethem o samotě. "Jak se vám spalo?" zeptá se společensky.
(13:54) Margare-tka: Tak to doufám, že se uvidíte s Ragnarem a Siegfriedem. Držím vám tam palce. Tak u toho trochu jím, ale spíš myslím na vás jestli se to co chce týká jich.
(14:20) Morigan -> Margare-tka: Po chvíli někdo odemkne dveře a já se vrátím zpátky do kajuty bez Katryn s naštvaným výrazem.
(14:23) Margare-tka: "Co se stalo?"
(14:24) Margare-tka -> Morigan: "Kde je Kat?"

(13:31) Margare-tka: "To nemáme."
(13:32) Margare-tka: "Jo to bylo trochu pozitivní. A říkal, že bude uvažovat o tom jestli si budete moct promluvit, tak snad si to rozmyslí v nás prospěch."
(13:33) Morigan: Snažím se neupadat do velké deprese a uklidňuji se tím léčitelem.
(13:34) Morigan: Zbytek dne už nikam nejdeme (když chceme na záchod, musíme si zabouchat na dveře) a večer nám přinesou jídlo, vodu a deky. Za ty deky jsem docela ráda.
(13:34) Morigan: K6
(13:36) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 1
(13:37) Margare-tka: Tak to já taky. Moc nemluvím a držím si náramek a myslím na Ariho a Sáru....
(13:37) Morigan: Tak Katryn asi docela probdí noc...
(13:38) Morigan: Ráno, když nám nesou jídlo, přijde s nimi i Gareth.
(13:38) Ketryn: Jo, za deky jsem taky moc ráda. Mlčím a myslím na Sigfrieda a modlím se, aby se Gareth obměkčil a aspoň na chvíli nás za nimi pustil.
(13:38) Ketryn: To je bezva, po probdělé noci budu na nervy ještě víc.
(13:39) Ketryn: (Jo a asi jsem si z nudy při čekání nechala nějak zaplést vlasy. Stejně to líp drží.)
(13:39) Morigan: "Dobré ráno, mé milé dámy!" pozdraví rozverně. Vyslouží si několik polohlasných varjagských nadávek (ne od nás).
(13:39) Ketryn: To jsem překvapená, že přišel. Automaticky se postavím a dívám se na něj.
(13:40) Morigan: (Jo, to jsme asi udělaly všechny. A ukradla jsem Garethovi ten hřeben, takže se mohly učesat i ostaní :-)
(13:43) Morigan: "Můžete mi věnovat chvilku?" promluví na mě a na Katryn a chce, abychom si promluvili na chodbě.
(13:44) Morigan: Uvědomíte si, že lod vlastně od rána dost zpomalila a že je možné, že se bude spojovat s jinou lodí. Jdu s ním, pořád je tu ta možnost, že nás na tu druhou loď pustí.
(13:46) Ketryn: Tak jdu a dovolím si krizově doufat, že se trochu obměkčil a pustí nás.
(13:46) Morigan: Ti, co nesli jídlo, nás na chodbičce nechají s Garethem o samotě. "Jak se vám spalo?" zeptá se společensky.
(13:47) Morigan -> Ketryn: "Už jsme spaly na horším místě," ujistím ho, aby si nemyslel, že nás to nějak zlomí.
(13:47) Morigan -> Ketryn: "To vím," ujistí zase on mě. "Budeme se spojovat s druhou lodí. Ještě stále se tam toužíte na chvíli podívat?"
(13:48) Morigan -> Ketryn: "Ovšem," řeknu.
(13:49) Ketryn -> Morigan: "Samozřejmě." Poskočí mi srdce, že bychom je opravdu mohly vidět.
(13:52) Morigan -> Ketryn: "Dobrá. Něco bych za to ale chtěl, protože nic není zcela zadarmo," opře se zase o stěnu dlaní vedle mé hlavy. "Garethe! To nemyslíš vážně!"
(13:54) Margare-tka: Tak to doufám, že se uvidíte s Ragnarem a Siegfriedem. Držím vám tam palce. Tak u toho trochu jím, ale spíš myslím na vás jestli se to co chce týká jich.
(13:56) Morigan -> Ketryn: "To už se mě ptáš podruhé. Klid, princezno, chci jen polibek. Dobrovolný."
(13:57) Morigan -> Ketryn: "Ty ses snad úplně zbláznil!" odstrčím ho trochu.
(13:57) Ketryn -> Morigan: "Garethe...!" vydechnu zděšeně. Mně i polibek přijde dost.
(14:03) Morigan -> Ketryn: "Ale no tak!" pronese shovívavým tónem. "Proč jste pořád tak zděšené? Moje matka přece nejsi," sáhne mi na jeden ze zapletených copů. "Jsi vlastně něco jako moje první láska," ušklíbne se pobaveně. "A pokud ho tolik chceš vidět, tohle za to stojí, ne?"
(14:08) Morigan -> Ketryn: "Nevím, o co ti jde, ale laskavě na to zapomeň!!" pronesu šokovaně.
(14:08) Ketryn -> Morigan: Naprázdno polknu a dívám se po tobě. "Tohle je zvrácené... Yanick se musí v hrobě obracet," řeknu potichu a stále šokovaně,
(14:10) Morigan -> Ketryn: To se na tebe obrátí. "Myslíš?" zeptá se s upřeným pohledem do tvých očí.
(14:12) Ketryn -> Morigan: "Jo...!" řeknu se staženým krkem, ten jeho pohled mě zaráží ještě víc (jestli je to vůbec možné).
(14:15) Morigan -> Ketryn: Zatváří se opět lehce pobaveně. "Jenže ten tu není. Jaksi k tomu nemůže říct svůj názor."
(14:15) Morigan -> Ketryn: "Ale já ti ho říct můžu - nech si zajít na všechny podobné věci chuť!" sdělím mu.

(12:23) Morigan: Zapletu si jen jeden cop, na nic složitého asi nemám sílu.
(12:24) Ketryn: Tak v tom případě si kalhoty taky nechám svoje, když ještě jdou. Ale košili a případně i tuniku si převleču a svoje oblečení si zabalím s sebou.
(12:25) Ketryn: Vlasy si rozčešu a nějak zapletu třeba do dvou. Až se budeme nudit v kajutě, tak si je zas můžeme zaplést po vikingsku.
(12:32) Ketryn: No, tuniku si asi nechám tu, co je teplejší, když nad tím tak přemýšlím. To možná bude ta moje původní.
(12:35) Margare-tka: Tak si vezmu ty jejich a poprosím pak Garetha jestli by se ti nedala sehnat jehla a niť, když si je přemáchnu. Košili si vezmu jejich a hořejšek nejspíš svůj.
(12:37) Morigan: Svoje oblečení si taky vezmu sebou, i když ta košile už za to možná nestojí, jak je od krve.
(12:37) Morigan: Ale nic neperu.
(12:40) Morigan: Pak vezmu za kliku, abychom zase vešly do Garethovy předkajuty. Opět vstane, když vejdeme a na tváři má spokojeně škodolibý výraz. Trochu mu ale zmizí, když nás uvidí. "Páni...vy vypadáte vážně pořád stejně," prohlásí.
(12:41) Morigan: "Ale ty ne," neovládnu se.
(12:41) Morigan: "To je ovšem víc než dobře," zasměje se upřímně.
(12:43) Margare-tka: Pomyslím si, že jako dít byl přijatelnější, ale to se snad časem uklidní.
(12:45) Margare-tka: Mám stle tak trochu pocit, že tohle je sen, ze kterého se probudíme... tedy spíš můra.
(12:46) Margare-tka: Já jsem si přeprala ty nohavice, abych je mohla pak zašít a popřípadě i obléct kalhoty co mi lépe sedí.
(12:48) Ketryn: Snažím se ten výraz ignorovat, aby mě to furt tak nevytáčelo. Jako bylo by to lepší, kdyby byl stále dítětem, tohle mě děsí.
(12:55) Morigan: "Ani se mi nechce poslat vás zpátky do kajuty k těm ostatním divoškám, ale budu muset," řekne naoko smutně. "Leda bys sis znovu promyslela můj návrh, princezno. To by pak měnilo situaci."
(12:57) Ketryn: "Bohové..." ujede mi potichu, on to fakt nenechá!
(12:59) Morigan: "Pořád doufám, že to nemyslíš vážně," sdělím mu.
(13:04) Margare-tka: Taky se tak koukám, ale doopravdy nemám slov. jediný co celou dobu formuluji je jehla a niť.
(13:05) Ketryn: "Děkujeme za koupel…" řeknu mírně přiškrceně, abych trochu změnila téma, z tohohle se mi opravdu dělá špatně. I když bych byla mnohem raději za jinou laskavost – že by nás pustil za Ragnarem a Sigfriedem. Vydám se ke dveřím, ale pak mi dojde, že nás bude muset někdo odvést.
(13:07) Morigan: Přistoupí ke mě tak, abych musela ustoupit až ke stěně a frajerským gestem položí dlaň na stěnu vedle mého obličeje. Je to plynulý, sebejistý pohyb. "Ale já to myslím vážně, princezno." No, když se dívám na jeho výraz, tak mu bohužel musím věřit. A je mi špatně.
(13:09) Morigan: Provléknu se pod jeho paží a zamířím rychle za Katryn k východu.
(13:09) Morigan: "No tak, nechtěl jsem tě urazit," řekne skoro omluvně.
(13:10) Morigan: "Přijmi mou omluvu, princezno," řekne, ale podle lehce posměšného tónu to zase tak vážně nemyslí.
(13:10) Morigan: "Už nejsem princezna," upozorním ho.
(13:13) Morigan: "Založí si ruce a opět se usměje. "No, jsou možnosti, jak bys ses jí zase mohla stát."
(13:13) Morigan: Raději otevřu dveře, aby to se mnou doopravdy nešvihlo. "Laergene!" zvolá Gareth. "Odveď dámy dolů do jejich kajuty."
(13:14) Morigan: "Ano, můj princi," odpoví Laergen a pokyne nám, abychom ho následovaly.
(13:17) Ketryn: Tak ho následuji, vděčná, že budeme pryč z Garethovy blízkosti. Ty jeho narážky mi vždycky obrátí žaludek, nějak si na to nedokážu zvyknout.
(13:19) Margare-tka: "Bohové!!" zděsím se a mám pocit, že si budu muset sednout. Ale zvládnu to a s pocitem na zvracení jdu k vám a tím jeho pobočníkem.
(13:22) Morigan: Já fakt mlčím. Odvede nás zpátky do kajuty, kde jsou všechny ženy v pozoru, když se tam vrátíme.
(13:23) Morigan: Musím si sednout na zem.
(13:24) Morigan: "Víte něco nového?" zajímá Alke. Přejít z elundštiny do varjagštiny malou chvilku trvá, obzvlášť v našem psychickém stavu.
(13:26) Morigan: "Vypadá to, že poplujeme do Lúúderu. Budou chtít vyjednávat s jarlem, ale zdá se, že nám ublížit nechtějí," pokusím se to shrnout. I když o tom ublížení si jistá až tak nejsem.
(13:27) Morigan: Moc nadšení to nevzbudí.
(13:28) Morigan: "Naši nás dojedou na lodích a rozmetají je!" usuzuje Gella a evidentně se na to těší.
(13:28) Ketryn: Tak jen přikývnu. Nadšená z toho taky vůbec nejsem :-/
(13:28) Morigan: "Nemáme tolik lodí, abychom měli početní převahu," zakroutí hlavou Alke.
(13:28) Morigan: Musím s ní souhlasit.
(13:28) Morigan: Upadám do deprese.
(13:29) Ketryn: Já taky, jsem v krizi...