Druhá strana (143 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(16:01) Ketryn: Margaret!!!!!!!
(16:02) Margare-tka: Co je??
(16:03) Margare-tka: Vždyť je docela pěkný.
(16:03) Ketryn: Nech si toho!
(16:03) Ketryn: Z té tvé adaptace mě tam fakt trefí!
(16:03) Ketryn: O tom, jak je pěkný nepotřebuji slyšet!
(16:04) Ketryn: tedy oprava: jestli je
(16:05) Margare-tka: No tak lepší než se stresovat, to miminku nedělá dobře. A bůh ví jak dlouho na té lodi budeme, s Derekem jsme pluly 4 týdny a to bylo blíž, ne? Jsme zvědavá co bude za týden:-D
(16:07) Ketryn: No tvým tempem se za týden budeš učit severské ukolébavky :-D
(16:08) Margare-tka: Proč? Mám rodit až za měsíc, tedy asi. Já vlastně nevím co je za čas.
(16:09) Ketryn: Myslela jsem ohledně té adaptace :-D
(16:10) Margare-tka: A ještě nemůžu rodit nemám vymyšlený ty druhý jména. Ale ukolébavky můžu používat naše.... spíš bychom se měly pomalu učit jejich řeč.
(16:10) Ketryn: Měl by být myslím červen.
(16:11) Margare-tka: No to je široký pojem 4 týdnů.
(16:11) Ketryn: Mě štve, že jim nerozumíme, ale zároveň se nechci adaptovat a učit se tu jejich řeč...
(16:11) Ketryn: Řekla bych tak půlka
(16:11) Margare-tka: Jako mělo by to být někdy kolem půlky července, ale počítám s tím, že to bude dřív.
(16:12) Margare-tka: Tak to si asi budeš muset hodit kostkou. jako když si tam tak trchu vybudujeme důvěru, pak bude jednodušší něco podnikat dál.
(16:13) Ketryn: To si zatím nehodlám připustit...
(16:16) Margare-tka: To je strašný paradox v době, kdy vy dvě jste mě nutily žít okamžikem, když jsem byla dne z lúúderu, ta jsem to nechápala, že to dokážete a te´d když jsem se to naučila, tak nechcete žít vy:-D
(16:19) Ketryn: Protože tenkrát to byla jiná situace. Naši manželé byli mrtví a přišly jsme úplně o všechno. Tak nám nezbylo než žít okamžikem, abychom se nezbláznily. Do Lúúderu se vrátit nešlo. Jenže teď jsme sice unesené, ale naši manželé jsou naživu, ostatní po nás pátrají a máme se kam vrátit.
(16:23) Margare-tka: Ale je to prakticky nemyslitelné se vrátit. Nevidím v tom, zas takový rozdíl.
(16:25) Margare-tka: Opět nemáme nic a jedeme do neznáma. Lepší se adaptovat a vzít to takový jaký je, než se stresovat. Ale je pravda, že nás zatím do ničeho nenutí. To pak nevím jak by vypadala moje adaptace.
(16:27) Ketryn: Ze Země nikoho jsme se taky nakonec vrátily. A není to vůbec stejné....
(16:28) Ketryn: Je to spíš podobná situace jako když nás unesli do Lúúderu. A s tím jsem se taky hodně dlouho nedokázala a nechtěla smířit a stále jsem chtěla utéct.
(16:29) Margare-tka: Tak uvidíme co po nás budou chtít a jak to bude probíhat.
(16:29) Margare-tka: Zrovna tu řešíme adaptaci;--)
(16:30) Margare-tka: A jak se ti v Lúúderu líbilo:-D
(16:34) Morigan: Ale "jak je pěkný" a "jestli je pěkný" mě fakt rozesmálo!!

(10:41) Ketryn: Na poznámky o Sigriedovi raději neodpovídám, opravdu bych nerada slyšela, jaký je milenec. Ale hřeben by se skutečně hodil, to jo!
10:44) Morigan: Když dosnídám a vidím ji, tak jdu pak za ní poprosit jí o půjčení hřebenu. Vrátím se s hezkým dřeveným hřebenem zdobeným vyřezáváním. "Jmenuje se Gudrun," oznámím vám a jdu se česat.
(10:45) Ketryn: Ty jo, myslím, že mi všechny ta jména začnou dělat problémy.
10:46) Ketryn: Jsem ráda, že se máme čím učesat. Myslím, že všechny dohromady nad tím strávíme celé dopoledne, než to po tom všem rozčešeme :-D
10:50) Morigan: Jo no to pěkně trvá.

(23:21) Margare-tka: Mě se na moři líbí.
(23:21) Morigan: Dítěti asi taky, vůbec ti není špatně.
(23:24) Margare-tka: "Asi fakt budu mít mořské dítě, vůbec mi to houpání nedělá špatně." říkám vám po cestě. Už jsem zadaptovaná.
(23:24) Margare-tka: "Jen doufám, že se tam nikdo nevrhnul na těhotnou Ellu."
(23:28) Morigan: "Tak...na nás se nikdo taky nevrhnul," snažím se to vidět pozitivně.)
(23:29) Margare-tka: "No to jo, ale nikdy nevíš co jede na té jiné lodi."
(23:29) Margare-tka: "A až se učešeme tak si něco zapleteme jo?"
(23:30) Morigan: (Už okoukáváš účesy, jo? :-D)
(23:30) Margare-tka: (Tak proč ně, ale to můžeš tak akorát ty. Myslím, že já tam zvládnu tak jeden)
(23:32) Morigan: "Asi o ten hřeben požádám nějakou ženu, třeba Alke...ale abychom se zas nedozvěděly něco, co vědět vůbec nechceme. Například, že Sigfried je taky dobrý milenec nebo tak něco," ušklíbnu se.
(23:33) Margare-tka: "No to by bylo už fakt šílený:-D A nebo tu co jsi se ji patala na kapitána."
(23:38) Morigan: "To by asi bylo lepší, ale nevím, jak se jmenuje."
(23:40) Morigan: Nejdřív si naberu snídani, pak s ní balancuju, abych si někam sedla a snažím se jíst.Dívám se, jestli ji někde uvidím.
(23:46) Margare-tka: Taky se dívám.
(23:58) Margare-tka: A opravdu se netvářím nešťastně.

(23:08) Margare-tka: No já nevím, mě se moc spát nechce, tedy myslím si to, ale pokusím se.
(23:11) Morigan: I Margaret usne. Probudíme se za světla, ale je nějaké jiné, matnější.
(23:12) Ketryn: Matnější? Tak se posadím a dívám se k oknu, jestli je zataženo?
(23:12) Morigan: Ono je dole šero normálně, natož teď.
(23:12) Morigan: "Asi je zataženo," usoudím.
(23:13) Ketryn: "Asi jo, snad nebude pršet..." Začnu vstávat, abychom se mohly jít nahoru najíst.
(23:15) Morigan: "Ach jo, potřebuju hřeben!" usoudím, když se podívám na stav svých vlasů.
(23:17) Ketryn: "Taky bych za něj byla vděčná..." souhlasím. Snažím se si vlasy pročesat nějak prstama a zaplést, aby mi nevadily.
(23:19) Margare-tka: "Tak si asi o něj budeme muset říct."
(23:19) Morigan: Jdeme nahoru. Zataženo skutečně je a fakt fouká. Díky tomu sice plujeme rychle, ale ty vlny...dneska se asi u snídaně tou kaší poliju.
(23:20) Ketryn: No, to bude dobrodružný houpavý den.

(22:37) Ketryn: "Morigan, jestli se začneš smát..." podívám se na tebe výhružně, ale pak na mě ten krizový smích ovlivněný i tím pivem taky začíná jít.
(22:38) Margare-tka: "No tak už jsem se tu naučila přizpůsobovat. Ale tebe si vždycky někdo vybere. Jako v tý zemi nikoho."
(22:39) Ketryn: Zírám na Margaret neschopna slov... A raději se ještě trochu napiji piva.
(22:40) Margare-tka: "No co koukáš, jako stejně tady zůstaneme, tak si budeme muset zvykat."
(22:40) Ketryn: "No to nezůstaneme! A přizpůsobovat se nehodlám!"
(22:42) Margare-tka: "No jak tady nad tím přemýšlím, tak nevím jestli dám tomu dítěti ty jména co jsem vybrala. Nejsou moc Severský."
(22:43) Ketryn: Tak tohle už je na mě opravdu moc! Nejdřív na Margaret koukám, že se opravdu zbláznila, a pak už to praskne a vybuchnu v krizový smích :-D
(22:44) Margare-tka: "Tak nemusí mít jen to jedno může mít jejich jméno a to naše Až odejdeme."
(22:44) Ketryn: "Končím tuhle debatu. A myslím, že bychom se fakt měly odebrat dolu, než se Margaret začne přizpůsobovat hned dneska večer i s těhotenským břichem." :-D
(22:46) Morigan: "Já bych taky radši šla dolů," souhlasím.
(22:47) Ketryn: Tak dopiji pivo a začnu se opatrně pohybovat směrem ke vchodu do podpalubí a dál do naší kajuty.
(22:47) Morigan: Já jdu s Kat.
(22:47) Margare-tka: "Už, já bych tu ještě chvilku zůstala."
(22:48) Margare-tka: !Jako už jdeme doopravdy, jo?"
(22:48) Ketryn: "Ano, jdeme."
(22:49) Margare-tka: "Vždyť je jedno jestli budeme tady a nebo dole, stejně ty dveře nejdou zamknout."
(22:50) Ketryn: "To tedy jedno není! Pojď, miminko by mělo spát." Otočím se a pokračuji v cestě.
(22:51) Morigan: "Ale nebudeme zbytečně na očích."
(22:51) Margare-tka: CHce se mu spát a nebo je aktivní?
(22:51) Morigan: Já taky pokračuju. Sejít ty schůdky není žádná sranda.
(22:51) Morigan: Kope.
(22:52) Margare-tka: "Tak já jdu za vámi, ale nechce se mi a dítěti taky, je úplně živý!!!"
(22:53) Morigan: "Ty vlny jsou šílené," konstatuji.
(22:53) Morigan: "Ale to pivo je dobré."
(22:53) Margare-tka: "Mě to nepřijde. Možná jsi tak opilá."
(22:53) Margare-tka: "To je, docela ráda bych vytěsniíla, že jsem těhotná."
(22:53) Ketryn: "To jo," souhlasím. "Je to jak dvojité opilství," zasměju se.
(22:55) Morigan: Otevřu dveře a po paměti se jdeme uložit na zem na deky.
(22:56) Ketryn: Ještě že tam nemáme do čeho vrazit. Snažím se nám nějak ustlat a lehnout si.
(22:57) Margare-tka: Jsme si sem mohly vzít nějakou svíčku.
(22:57) Morigan: Tam nahoře byly akorát lampy a to nevím, jestli si můžeme vzít dolů.
(22:58) Morigan: Slyšíme zeshora dusot a halas.
(23:00) Ketryn: "Zábava je tam opravdu v plném proudu. Myslím, že je opravdu dobře, že jsme se uklidily."
(23:01) Morigan: "To jo," souhlasím. Docela mě to uspává.
(23:01) Ketryn: Uvelebím se a snažím se spát.
(23:01) Ketryn: "Tak dobrou..."
(23:04) Morigan: Usneme docela klidně.

(21:57) Ketryn: "Nejsme tedy vůbec žádné puritánky, ale tohle mě opravdu zaskočilo..." konstatuji směrem k tobě.
(21:58) Morigan: "No..." řeknu jen.
(22:00) Morigan: "Mám obavu, že to byl jen začátek..."
(22:01) Ketryn: "To ani neříkej...!"
(22:02) Ketryn: "Rozčiluje mě, že jim nerozumíme, když mají ty svoje různé hlášky."
(22:02) Morigan: "Jo, to mě taky!" přiznám.
(22:05) Ketryn: Upíjím pomalu to pivo a doufám, že to trochu zchladí můj vztek. Navíc mě rozčiluje, že mě ta vášeň tak zaskočila, že jsem nedokázala reagovat hned. A ještě mi to nejde dostat úplně z hlavy. To ale nahlas neříkám.
(22:07) Morigan: Loď se houpe a houpe a už nejde rozeznat, za co může pivo a za co ne.
(22:07) Ketryn: To by mi snad přišlo i vtipné, kdybychom nebyly v takové krizi.
(22:08) Margare-tka: To jsem byla v šoku.¨
(22:11) Morigan: Tak se tak trochu potácím po palubě.
(22:12) Ketryn: No, to asi ano :-)
(22:16) Ketryn: Já se potácím s tebou.
(22:16) Morigan: "Kat, dej si na něj pozor," šeptám (tedy snažím se). "Nespustí z tebe oči."
(22:18) Ketryn: Přikývnu, že o tom vím a zamračím se. "Irituje mě to... doufám ale, že už se nepřiblíží," odpovím ti a tak se snažím o šepot.
(22:23) Morigan: "Možná bychom měly jít dolů a zabarikádovat dveře," řeknu ironicky.
(22:25) Ketryn: "Morigan, nemáme ale čím," dojde mi krizově :-D
(22:30) Morigan: "Tak se budeme střídat v držení dveří," vymýšlím. "Já druhé kolo s Ragnarem vůbec nemám v plánu," dodám, když vidím, že po mě kouká.
(22:30) Margare-tka: "No to nemáme čím. Ale trochu mi to tady zlepšilo náladu."
(22:31) Ketryn: "Co ti proboha zlepšilo náladu??" zděsím se.
(22:32) Morigan: "Asi ta tvoje líbací scéna," prohlásím.
(22:32) Margare-tka: "Nevím tady ta atmosféra a dobrá nálada."
(22:32) Margare-tka: "A ta taky:-) Ale to trochu krizově, kdybych nebyla vdaná a neměla za měsíc rodit:-/"
(22:32) Ketryn: Tak začnu koukat po Ragnarovi, jak kouká po tobě, a do toho kontroluji Sigfrieda. "No, možná bychom se fakt měly jít uklidit do kajuty..." konstatuji pak.
(22:33) Ketryn: "Ty jsi se fakt zbláznila!" nevěřím svým uším. "Já z toho málem měla infarkt a tobě to zvedlo náladu??"
(22:34) Morigan: Já mám blízko ke krizovému smíchu z vás.

(21:10) Morigan: Ten mladší má vlasy sotva po ramena, ale taky má po stranách dva copánky. Vlasy i krátkou bradku má světlé a narezlé. Ten druhý je o něco starší, má dlouhé vlasy a vousy a i na těch má krátký copánek.
(21:11) Morigan: Taky neskanduji, ale docela mě to baví. Snažím se tvářit, že ne.
(21:12) Ketryn: No, je to takové dobré rozptýlení :-)
(21:13) Margare-tka: Taky jsem tam s Vámi byla a jsem ráda venku.
(21:15) Margare-tka: Tak to se koukám,.je to docela změna atmosféry. Zjistila jsem, že se bdu adaptovat.¨
(21:17) Morigan: Nakonec s velkými ovacemi zvítězí ten mladší a kolem to dupe tak, že máme zase pocit, že zboří loď. "Sigfried! Sigfried!" skandují jméno vítěze. Asi se zapomenu a aspoň zatleskám.
(21:21) Morigan: K vítězi přistoupí jedna žena, obejme ho kolem krku a krátce políbí, na což ostatní reagují dalším pochvalným hučením. On polibek opětuje, ale pak ji odsune, najde v davu očima Katryn, vykročí rychle k ní a pak políbí ji. Je to tak rychlé a nekompromisní, že nestíháš nic udělat a je to tedy pořádně vášnivý polibek.
(21:22) Morigan: Já stojím vedle a asi jsem trochu zkameněla.
(21:24) Ketryn: Cože?! :-O Tak to jsem fakt v šoku!
(21:25) Morigan: To víš, nabuzený testosteron...
(21:27) Ketryn: Ta vášeň mě asi tak zaskočí, že mu to v první chvíli krátce vrátím. Pak mi ale mozek zas sepne a dám mu facku!
(21:28) Morigan: Já stále setrvávám zkamenělá...
(21:32) Ketryn: Jsem z toho ale tak vedle a rozhozená, že nejsme schopna žádné slovní reakce.
(21:32) Morigan: To zase zaskočí jeho. Ostatní na to opět reagují, pískáním a hlučným smíchem. On si překvapeně sáhne na tvář, ale pak se zasměje taky. "Ejdymörk bredi!" oznámí ostatním vesele a Katryn plácne přes zadek. Už ji znovu ale nelíbá.
(21:34) Ketryn: Tak to do něj naštvaně strčím, i když je to asi jako se pokoušet strčit do stromu.
(21:34) Morigan: No, tak nějak to vypadá.
(21:35) Morigan: "Bredi!" baví se ostatní.
(21:36) Ketryn: Kdybych těm blbům aspoň rozuměla. Mračím se jak tři čerti.
(21:45) Ketryn: Posunu se někam dál, abych se dostala z jeho dosahu. Tohle mě tedy fakt dostalo. A co sakra znamená bredi?!
(21:45) Morigan: Vzpamatovávám se a očima tě hlídám.
(21:48) Ketryn: Stále ho ale zabíjím pohledem a doufám, že si ostatní najdou zas nějakou novou zábavu.
(21:50) Morigan: Dost je to spolu s tím zápasem rozjařilo (a pivem), což způsobuje, že se někteří spárovali a jsou si dost blízko.
(21:51) Morigan: Tady si s tím asi moc hlavu nedělají.
(21:51) Ketryn: Myslím, že se taky potřebuji pořádně napít piva, abych se z toho šoku vzpamatovala.
(21:53) Morigan: Není problém, stačí někomu naznačit a už ti ho podá.
(21:53) Ketryn: Dojdu si nějaké sehnat, ale jinak se držím u vás.
(21:53) Morigan: Sigfried tě už neobtěžuje, ale upřeně tě pozoruje.
(21:54) Ketryn: Tak si ho s díky vezmu a pořádně se napiju.
(21:55) Ketryn: To mě asi docela irituje. Snažím se na něj nekoukat, ale je to těžké, když víš, že tě někdo pozoruje, takže mi občas ujede probodávající pohled.
(21:57) Ketryn: "Nejsme tedy vůbec žádné puritánky, ale tohle mě opravdu zaskočilo..." konstatuji směrem k tobě.

(20:02) Morigan: "Vy ale ještě nejste naše ženy," odvětí.
(20:05) Morigan: Přidřepnu si před něj. "A ani nebudeme!" syknu.
(20:05) Ketryn: "Ne, to nejsme! A ani nebudeme! Ale nechápu, jak se můžeš vychloubat vaši svobodou, když ji někomu jinému bereš. Jste tyrani, ať už to mezi sebou máte jakkoli rovnoprávné..."
(20:06) Morigan: V klidu snídá.
(20:06) Ketryn: Mám co dělat, abych mu do té misky nekopla a nevyklopila mu ji do klína!
(20:07) Morigan: No, to já taky! :-D
(20:11) Ketryn: Asi pak naštvaně odejdu, než udělám nějakou blbost, a jdu si taky pro nějaké jídlo.
(20:30) Morigan: Tak jdu za tebou.
(20:31) Morigan: Ale najíst se jdu, budu se držet toho, že budeme co nejvíc jíst. Někam se s tím posadím, dál od něj.
(20:31) Ketryn: Asi mlčím a jen naštvaně jím.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(20:34) Margare-tka: Taky jím. Jako je neskutečně samolibě vychaluje svůj národ.... a přitom my jako jedny z mála můžeme fakt posuzovat druhy národů....
(20:35) Morigan: To nám říkáš?
(20:40) Morigan: No, asi ne.
(20:42) Morigan: Zůstanu asi na palubě a zase se dívám na loď a taky na ty vlny, které jsou dneska opravdu velké. Divím se, že to lodí nehází víc.
(20:43) Ketryn: Taky tam zůstanu. Být na vzduchu a koukat se na vlny a loď je lepší než trčet v kajutě.
(20:50) Morigan: Večer při večeři, která probíhá podobně jako předtím, se začnou dva Varjagové uprostřed paluby přetlačovat v páce, což se zvrhne v zápas beze zbraní. Všichni se baví a mohutně povzbuzují a skandují.
(20:52) Ketryn: Taky se dívám a beru to jako aspoň nějakou zábavu, ale neskanduji.
(20:54) Ketryn: Jak vypadají?
(20:55) Morigan: Ti dva?
(20:55) Ketryn: Jo, ti dva. (abych si to mohla představit :-)

(18:56) Morigan: Tak to se ani moc nenapojíš, jen tak zlehka.
(18:57) Ketryn: Tak budu muset doufat, že to příště bude lepší...
(18:58) Ketryn: Asi tedy jen tak sedím a pozoruji loď a lidi na není nebo se jen tak dívám na obzor.
(18:59) Ketryn: na ní
(19:01) Morigan: Prožijeme neobvykle klidný den, až jsem z toho nervózní. Nikdo nás neobtěžuje, když nepočítám, že jsme pozorovány, což je logické, nikdo nás nevyslýchá ani po nás nikdo nic nechce, dokonce ani Ragnar, přestože se několikrát potkáme.
(19:02) Ketryn: Jsem ráda, že po nás nikdo nic nechce, ale zároveň jsem z toho všeho dost napjatá.
(19:09) Morigan: Po večeři jdeme zase dolů spát.
(19:10) Ketryn: Tak si zas nějak rozesteleme a já doufám, že se snad už vyspím.
(19:14) Morigan: K6
(19:14) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 6
(19:14) Ketryn: (No konečně!)
(19:15) Morigan: Tak to asi odpadneš :-D
(19:15) Ketryn: Bylo načase, už jsem musela být fakt dost unavená.
(19:20) Morigan: Spíš tak tvrdě, že tě ráno probudíme až my. "Katryn, abychom nepromeškaly jídlo!" snažím se tě probudit.
(19:20) Ketryn: Tak se asi leknu, když mě budíš.
(19:20) Ketryn: A začnu pak hned vstávat.
(19:23) Ketryn: "Nějak se mi konečně podařilo pořádně usnout..." vysvětluji.
(19:24) Morigan: Vyrazíme pak zase nahoru a nakládáme si kaši. "Gerhas dagrr," ozve se nám za zády. "To znamená dobré ráno."
(19:24) Morigan: Obrátím se.
(19:26) Ketryn: Překvapeně se otočím.
(19:27) Morigan: "Dobré ráno," odpovím Ragnarovi ne moc přívětivě.
(19:29) Ketryn: Zamračím se. "Dobré ráno..." řeknu nakonec taky.
(19:34) Morigan: "Dneska jsou velké vlny," prohodí skoro konverzačně. Má pravdu, taky to dneska opravdu dost houpe.
(19:36) Ketryn: Já mlčím a jen koukám, že s námi chce konverzovat o počasí.
(19:40) Morigan: "Ale i přesto plujeme rychle," namítnu.
(19:40) Morigan: "Můžeme si to dovolit. To ty lodě," pochlubí se.
(19:41) Morigan: "Ty stavíš lodě?" zajímá mě.
(19:46) Morigan: "Ne, já ne. Pomáhal jsem je navrhovat, stavitel je támhle," ukáže na muže, který povážlivě visí na přídí a dívá se dolů do moře. Je to vysoký, hubený muž, na rozdíl od ostatních dost krátkovlasý. "Floki. Je to génius. Až se vrátíme domů, bude slavný."
(19:49) Morigan: I proti mé vůli mě to docela zajímá, ale snažím se tvářit, že ne.
(19:49) Morigan: A dělám, že ho ignoruji.
(19:50) Morigan: "Proč bude slavný?" nevydržím to pak.
(19:52) Ketryn: Koukám, že jsme u nějakého jejich převratného objevu... "Bezva, takže teď budete mít úžasné lodě a budete podnikat nájezdy na naše pobřeží pravidelně? Budete každou chvíli unášet ženy a muže a ničit rodiny?" zeptám se ironicky, když to nevydržím já.
(19:53) Morigan: "Protože dokážeme jarlovi to, v co ne tak docela věřil. Že tyhle lodě plují dál a rychleji a mohou převážet víc bojovníků a my mu vezeme důkazy."
(19:53) Morigan: "To už bude záležet na jarlovi," odpoví ti.
(19:53) Morigan: Obvinění z ničení rodin se ho zjevně nijak nedotýká.
(19:54) Morigan: "Vaše ženy jsou všechny takové, jako tady? Proto musíte unášet cizí, aby vám měl kdo rodit děti a starat se o domácnost?" ušklíbnu se.
(19:55) Ketryn: Začínám být z toho jeho přístupu zase vytočená!
(19:56) Morigan: "Naše ženy jsou rovné mužům," popojde a posadí se opodál na zem se snídaní. "Mohou si dělat, co chtějí. Cvičit se v boji, nebo být doma a starat se o děti. I tyhle ženy mohou rodit děti, pokud po tom budou toužit. My jsme skutečně svobodní, ne jako vy."
(19:58) Ketryn: "Bože! Jak tu můžeš mluvit o nějaké vaší svobodě, když nám naši svobodu surově bereš?? A co ty vůbec víš, jak to chodí u nás?!" rozčílím se.
(19:59) Ketryn: To jeho pokrytectví nebo jak to nazvat mi tak drásá nervy, že už teď praskly...

(18:26) Ketryn: (No, to nemáme :-D)
(18:27) Ketryn: Tak se pak probudím, když vedle sebe cítím pohyb.
(18:32) Morigan: Ledabyle si zapletu vlasy, protože nemáme hřeben a můžu jít. Samozřejmě si můžeme dojít na záchod.
(18:33) Ketryn: Taky je mám nějak svázané nebo zapletené. Na záchod budu určitě potřebovat. Tak si odskočíme a pak můžeme jít nahoru.
(18:33) Morigan: Zase pomáhám Margaret případně po těch schodech, které jsou úzké a strmé. Je ještě docela brzy ráno, nahoře fouká silnější vítr, jak rychle plujeme. Skoro všichni už jsou po jídle, ale ještě si stihneme vzít. Chutná to jako obilná kaše.
(18:35) Ketryn: Tak to si musíme dávat pozor, abychom nevstávaly moc pozdě a stíhaly jídlo. Najím se tedy a jsem ráda, že aspoň hlady tu netrpíme.
(18:38) Morigan: Asi pak zůstaneme na palubě, bude dobré, když Margaret bude hodně na vzduchu. Je skoro jasno, ale jak fouká vítr, není horko. Plujeme opravdu nezvykle rychle, takže chvíli jen tak sedím, ale pak si nenápadně prohlížím loď.
(18:39) Ketryn: Já si to taky prohlížím. Je pak někde vidět nějaké to kormidlo?
(18:40) Morigan: Na palubě ne.
(18:40) Ketryn: "Je zvláštní, že nemají na palubě kormidlo," konstatuji.
(18:41) Morigan: Loď je opravdu štíhlá a dlouhá a zvláštně stavěná. I plachta je trochu jinak, než jsme zvyklé.
(18:41) Morigan: "Asi je někde dole," usoudím.
(18:41) Morigan: "Možná nás přepadnou piráti a unesou zase oni," napadne mě krizově. Už přichází černý humor.
(18:43) Ketryn: "To by bylo z bláta do louže :-D"
(18:44) Morigan: "To jo. Možná ještě horší, to už bychom asi byly znásilněné. Ale na druhou stranu by neměli žádnou pitomou rezistenci."
(18:45) Ketryn: "To by neměli. A možná by šli přesvědčit k tomu výkupnému..."
(18:50) Morigan: "To asi ano," souhlasím smutně.
(18:52) Ketryn: Když tam tak sedíme, tak pak zas zkusím pouto a snažím se Richiemu sdělit, že nás neunesl Derek ale Varjagové ze severu a mají nás jako svou kořist.
(18:53) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 3
(18:53) Ketryn: (Hm, tak nic moc :-( )
(18:56) Morigan: Tak to se ani moc nenapojíš, jen tak zlehka.
(18:57) Ketryn: Tak budu muset doufat, že to příště bude lepší...
(18:58) Ketryn: Asi tedy jen tak sedím a pozoruji loď a lidi na není nebo se jen tak dívám na obzor.
(18:59) Ketryn: na ní
(19:01) Morigan: Prožijeme neobvykle klidný den, až jsem z toho nervózní. Nikdo nás neobtěžuje, když nepočítám, že jsme pozorovány, což je logické, nikdo nás nevyslýchá ani po nás nikdo nic nechce, dokonce ani Ragnar, přestože se několikrát potkáme.
(19:02) Ketryn: Jsem ráda, že po nás nikdo nic nechce, ale zároveň jsem z toho všeho dost napjatá.
(19:09) Morigan: Po večeři jdeme zase dolů spát.
(19:10) Ketryn: Tak si zas nějak rozesteleme a já doufám, že se snad už vyspím.

(17:41) Morigan: Chvíli se rozmýšlím a pak se nakloním zpátky k té ženě. "On," řeknu a ukážu bradou tam, kde sedí kapitán. "Co je zač? Váš král, náčelník, velitel, nebo jen kapitán lodi?" zeptám se jí. Doufám, že mi rozumí.
(17:42) Morigan: "My nemáme krále," rozumí mi.
(17:42) Morigan: "Ale nějakého...velitele máte, ne?"
(17:42) Margare-tka: To je dobrá otázka.
(17:42) Ketryn: Jo, to mě taky zajímá. A vůbec, jak mají uspořádanou společnost.
(17:44) Margare-tka: //Budu muset jít musím ještě na Floru. tak kdyby jste ještě něco uhrály dej to Kat na Fórum, naposledy jsem to kopírovala v 17:33. //
(17:45) Ketryn: //Jo, já vím :-) Vždycky to tam chci dát a ono už to tam je.//
(17:50) Morigan: "Ano," přikývne. "Ale on to není, náš jarl Haraldson je nyní na pevnině. Ragnar velí téhle flotile, jsou to jeho lodě a taky je bjarg...to je...nevím, jak to slovo říct vaším jazykem," přizná. "Zasedá v Radě starších, je významný muž."
(17:51) Morigan: "Hm," utrousím.
(17:52) Ketryn: Tak si to zapamatuji.
(17:58) Morigan: Samozřejmě si nás všichni prohlížejí, ale nikdo se nechová nijak urážlivě a v podstatě nás nechávají být. Nad mořem zapadá slunce, vlny na moři jsou nízké a široké a barví se do oranžova.
(18:01) Ketryn: Tak aspoň že tak... Když vidím to zapadající slunce, tak na mě padne obrovská melancholie. Koukám přes palubu a snažím se vidět ty ostatní lodě a říkám si, jestli tam Patrick opravdu někde je a je v pořádku...
(18:04) Morigan: V dáli vidět jsou.
(18:04) Morigan: Vypijeme to pivo, najíme se a pak asi pomalu jdeme do "naší" kajuty.
(18:05) Ketryn: Tak jdeme. Asi mlčím.
(18:06) Morigan: Z dek si uděláme nějaké ležení a uchystáme se ke spánku. Nemáme tam žádné světlo, takže už je tam pak tma.
(18:08) Ketryn: "Tak dobrou noc..." řeknu potichu do tmy. Snažím se pak usnout a na vše zapomenout.
(18:08) Morigan: "Dobrou noc," odpovím.
(18:13) Morigan: K6
(18:13) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 1
(18:13) Ketryn: No bezva.... už zas čučím do tmy.
(18:14) Morigan: Já mám zas 3...takže trochu dřímám.
(18:15) Morigan: Hodila jsem za Marg, ta má 6, takže si blaženě spí.
(18:16) Ketryn: To už je druhá noc, kdy nemůžu spát :-(
(18:19) Morigan: No, není zase divu.
(18:20) Ketryn: To není no... ale můj psychický stav to ještě zhoršuje
(18:21) Morigan: Nakonec nějak usneš, ale asi až k ránu, za malým okýnkem to už světlá.
(18:21) Ketryn: Tak aspoň trocha spánku.
(18:25) Morigan: Předpokládáme, že na jídlo si budeme muset dojít zase nahoru, takže čekáme, až budeme všechny probuzené (chtěla jsem napsat oblečené, ale to jsme vlastně pořád, protože nic jiného nemáme).

(17:04) Ketryn: "No nevím, veřejná koupel pro ně musela být horší než pro nás..." vzdychnu.
(17:06) Margare-tka: "No asi ano. Myslíš, že bychom měly říct, že patří k nám?"
(17:06) Ketryn: "Já se s nikým míchat nehodlám!" prohlásím zatvrzele.
(17:07) Margare-tka: "No jak jsem pochopila, tak tě nikdo do ničeho nebude nutit. Ale nevím jak se svobodné ženy žije v jejich komunitě. každopádně musíme nějak pak pryč."
(17:07) Ketryn: "Tak je jasné, že patří k nám, když nás unesli z jednoho tábora. Pokud tedy nemluvil o nějakých jiných ženách, které sebrali někdy jindy. Navíc to vypadá, že jim je jedno kdo ke komu a kam patří."
(17:08) Margare-tka: "Já bych to teď neřešila. Zatím jsme na lodi a je po téhle straně klid. Tady možná Morigan klid mít nebude, když na tebe má zálusk kapitán."
(17:09) Margare-tka: "Tohle je fakt situace. A doufám, že tím, že se najde otec, že to dítě mě zůstane."
(17:09) Margare-tka: "Mor a že budete u mě až budu rodit, já s nimi rodit nechci."
(17:10) Morigan: "To doufám předtím nemyslel vážně s tou postelí!"
(17:10) Morigan: "Samozřejmě, že tě nenecháme samotnou, kde bychom asi tak byly? Jestli nic neprovedeme, tak se můžeme asi volně pohybovat po lodi," usoudím.
(17:11) Margare-tka: "No to jsem pochopila taky a taky si myslím, že to s tou postelí myslel vážně. Jelikož on myslí všechno vážně."
(17:11) Ketryn: "Taky bych řekla... Navíc teď, jestli nechceme mít hlad, se budeme muset jít najíst s nimi..."
(17:12) Margare-tka: "No asi ano."
(17:13) Morigan: Vůbec se mi nechce, ale je to pravda.
(17:14) Ketryn: Mně se právě taky vůbec nechce...
(17:14) Morigan: "Ještě můžeme zůstat bez večeře," přednesu druhou možnost.
(17:15) Ketryn: "To mě taky napadlo...právě zvažuji, jak moc velký mám hlad." (Jaký mám hlad?)
(17:15) Margare-tka: "No tak bez večeře to přežijeme, ale co zbytek jídel!!"
(17:15) Morigan: "To je pravda, stejně bychom tam museli zítra," uvědomím si.
(17:15) Margare-tka: "Jíst musíme, abychom měly sílu na cokoliv."
(17:16) Ketryn: "Nechci uvažovat racionálně..."
(17:17) Margare-tka: "Ale Kat tady právě budeme muset uvažovat racionálně, stejně jako oni."
(17:18) Morigan: "S tou sílou je to pravda. Jíst musíme, co nejvíc a hlavně Margaret," rozhodnu se být zodpovědnější. "Jdeme nahoru."
(17:19) Ketryn: No nezbývá mi než souhlasit. Kdyby nebyla Maragaret těhotná, tak bych ještě odolávala, ale takhle... Tak jdu, ale vůbec se mi nechce.
(17:19) Morigan: Projdeme uzounkou chodbičkou a po schodech nahoru. Kdyžtak pomáhám Margaret.
(17:20) Margare-tka: "Jsem docela ráda, jelikož už mám asi hlad."
(17:21) Margare-tka: Tak se nějak asi upravím, ale spíš ze zvyku a jdeme. "Možná, že když jim půjdeme na ruku, tak to pak bude jednodušší jednání."
(17:23) Ketryn: "Jo, půjdeme jim na ruku a co nevidět jsme s někým v posteli, abychom si míchali krev!" odfrknu si.
(17:26) Morigan: Na palubě je plno lidí, ono asi většina věcí se vůbec odehrává na palubě. Všichni různě posedávají, jí sušené maso, nějaké placky a polévku, která se vaří ve velkém kotli. Koluje tam také nějaký nápoj.
(17:27) Morigan: Jdu si nejistě něco vzít, ale není to zase tak takový problém, protože hned nám někdo nabízí plechové misky a ostatní. Tak se někam usadíme blízko sebe a jíme. Pozoruju okolí a všechny.
(17:28) Ketryn: Když to jídlo uvidím, tak si uvědomím, že mám opravdu hlad a jdu se tedy taky něco vzít.
(17:31) Morigan: Jedna z žen, taková menší, podsaditá s medově hnědými vlasy zapletenými asi do dvaceti copánků, se k nám nakloní. "Zet´har?" podá nám pohárek. "Pivo?"
(17:31) Margare-tka: Já bych si ho snad i dala. Ale v poslední době tlak moc zvyšovat asi nepotřebuji.
(17:32) Ketryn: Tak asi přikývnu. "Děkuji..."
(17:32) Morigan: "Ehm...ano, děkuji," rozhodnu se a pohár si vezmu.
(17:32) Morigan: Napiju se a pak vám ho předám.
(17:32) Morigan: Je hutné a sladké.
(17:33) Margare-tka: Taky si trochu vezmu, ale jen trochu, abych ho ochutnala a jestli je sladké, tak mám problém si vzít jen trochu.
(17:33) Ketryn: Tak se pak taky napiju. A pustím se do jídla.

(16:25) Morigan: Tak se tě nedotkne, ale po tvém proslovu se na tebe dívá jako jestli mu vážně kladeš nějaké podmínky.
(16:25) Ketryn: "Šťastné dítě by to bylo, kdyby se mohlo narodit v klidu domova a být se svým otcem!" ujedou mi nervy.
(16:27) Ketryn: No nevlastním otcem, ale to je jedno.
(16:29) Morigan: "Dítě potřebuje otce," souhlasí s tebou. "Jsem si jistý, že ho bude mít."
(16:29) Morigan: Obrátí se znovu k odchodu a nechá nám odemčené ty dveře, jak řekl.
(16:30) Margare-tka: "Cože?" vyhrknu.
(16:30) Ketryn: Tak to se mnou fakt švihne.
(16:30) Margare-tka: "No tak to je bomba."
(16:31) Margare-tka: "Morigan, hned jak připlujeme, tak jedeme domů. A je mi jedno jak a jak dlouho. To dítě nikou dávat nebudu."
(16:31) Ketryn: "Mohli byste za nás chtít výkupné! Svou kořist byste měli a všichni bychom byli spokojeni," vyhrknu ještě rychle, než odejde.
(16:34) Morigan: No tak to se zase vrátí.
(16:35) Morigan: "Nejspíš pořád nerozumíte," řekne.
(16:37) Morigan: "Ne, nejspíš ne!" odseknu.
(16:39) Ketryn: "Ne, to tedy nerozumíme! Surově jste nás unesli, vezete nás bohové vědí kam a odmítáš nám to nějak pořádně vysvětlit. Tvrdíš, že nejsme otroci, ale přitom se nemůžeme svobodně rozhodnout, co chceme. Tak co tedy jsme? Tedy kromě toho, že vaše kořist!"
(16:40) Morigan: Tak vkročí do kajuty. Není moc kam ustoupit, kajuta je opravdu malá, jestli se to vůbec dá vlastně nazývat kajutou.
(16:41) Morigan: "Co si vezmeme, to patří nám a k nám! Výkupné pro nás nemá žádnou cenu!"
(16:43) Morigan: "Lidi si nemůžete brát stejně jako věci, protože narozdíl od těch věcí mají vůli!"
(16:43) Ketryn: Udělám automaticky krok vzad, jestli mám za sebou ještě nějaké místo. A začínám si myslet, že jsou to naprostí magoři.
(16:43) Ketryn: Přesně tak!
(16:45) Morigan: "Ano, lidé mají vůli," potvrdí mi. "Proto jsou vzácnější, než věci. Není nic vzácnějšího, než lidé se silnou vůlí, drekkja."
(16:45) Ketryn: Magor, fakt magor!
(16:46) Ketryn: "Proč sakra musíte krást lidi z jiných částí světa?? To si nevystačíte sami?!"
(16:49) Morigan: "Musíme se rozšiřovat, neboť moc a síla je v lidu, bettas," odpoví ti. "Míchání krve, přirozený výběr."
(16:49) Morigan: A já to začínám chápat.
(16:51) Ketryn: Já to chápat nechci...
(16:52) Ketryn: Já se s nikým míchat nehodlám!
(16:52) Margare-tka: "Jsou unesené ještě nějaké ženy?" ještě se ho zeptám. Napadne mě se zeptat, když ho tu máme?
(16:54) Morigan: "Ano," odpoví Margaret.
(16:57) Ketryn: Ach ne... :-(
(16:58) Ketryn: "Jsou tedy na téhle lodi i jiní zajatci? Můžeme se s nimi stýkat?" zeptám se a informaci o míchání krve založím někm do šuplíku, aby mi z toho nejeblo.
(16:58) Morigan: "Ne," odpoví.
(16:59) Ketryn: "Ne, že nejsou nebo že se s nimi nemůžeme vidět?"
(16:59) Morigan: "Ne, nejsou."
(17:01) Morigan: A znovu se obrátí k odchodu.
(17:01) Margare-tka: Tak snad je s nimi zacházeno stejně jako s námi. Pomyslím si.
(17:02) Ketryn: Já už se na nic neptám, jelikož už nemám slov...
(17:02) Margare-tka: Já už ho nechám odejít.
(17:03) Margare-tka: Když odešel. "no snad se k nim chovají tak jako k nám. Jinak se z toho Ella zhroutí."
(17:04) Margare-tka: "Vidíš Kat mají úplně stejný úmysl jako tamti domorodci."

15:47) Morigan: Pak se asi snažíme zase odpočívat a všechny v duchu přemýšlíme, co dělat.
(15:48) Ketryn: Hrozně mě utápí, že teď vlastně nemůžeme dělat prakticky nic... :-/
(15:50) Margare-tka: No to tedy přemýšlíme. a nějak nic mě nenapadá, fakt jedině skočit přes palubu.
(15:56) Morigan: Docela dlouhou dobu nás nikdo neruší, než se zase ozvou kroky. Tentokrát jsou takové pomalejší a zvláštní.
(15:57) Ketryn: To se zas postavím a dívám se na dveře. Asi nás jde navštívit někdo jiný...
(16:00) Morigan: Není to nikdo jiný, jenom kapitán kulhá na levou nohu. Otevře dveře a zase už jsme všechny v "pozoru".
(16:01) Ketryn: Ha, dobře mu pak. Aspoň to mě nepatrně potěší.
(16:01) Ketryn: dobře mu tak
(16:02) Ketryn: Nedívám se na něj zrovna přívětivě.
(16:07) Morigan: "Jsi v pořádku, drekkja?" zeptá se mě. Nos už mám jen trochu zarudlý, což bych bez zaléčení neměla, zlomený byl. "Ano," odpovím taky dost nepřívětivě. "Pokud chcete, můžete s námi pojíst nahoře, jídla je dost. Nebudu zamykat vaše dveře. Nemáte kam utéct a věřím, že nebudete zkoušet nějaké...hlouposti."
(16:08) Morigan: "Počkej!" zarazím ho, když se obrátí k odchodu. "Jak dlouho... jak dlouho poplujeme?"
(16:09) Morigan: Dívá se na mě, zvažuje odpověď.
(16:10) Ketryn: Tak to doufám, že ti odpoví.
(16:10) Margare-tka: Teda to jsi mi sebrala slova z pusy, teď jsem to tu formulovala:-)
(16:11) Morigan: "Když nám bude Ódin nakloněn, možná jen pár týdnů," odpoví mi.
(16:11) Morigan: "Narodí se jí dítě," ukážu na Margaret. "Možná už brzy!"
(16:11) Morigan: "Já vím," ujistí mě.
(16:12) Ketryn: Myslím, že mi ten jejich Ódin začíná lézt krkem.
(16:12) Margare-tka: Mě z toho jejich ˇodina klepne.
(16:12) Morigan: :-D
(16:13) Ketryn: Dívám se nevěřícně naštvaně, jestli to je jako jediné, co k tomu řekne.
(16:13) Morigan: "Porod dítěte není nic jednoduchého!" zvyšuju nevědomky hlas.
(16:14) Morigan: "To vím taky," pokračuje v ujišťování.
(16:14) Margare-tka: Nechápu proč to říkáš na hlas, znervózňuješ mě.
(16:15) Ketryn: Ježiš, ten jeho klid a ujišťování mi fakt drásá nervy!
(16:17) Morigan: "Nemůže se narodit na lodi!"
(16:22) Morigan: "Proč by nemohlo?" nechápe. "Děti, co se narodí na moři, jsou celý život požehnáni Njördem. Bude to šťastné dítě," prohlásí s úsměvem a chce se dotknout Margaretina břicha. Je to spíš takový automatický pohyb.
(16:22) Margare-tka: To podvědmě ustoupím. "Až budu rodit a pokud to bude tady budeme potřebovat vodu a nějaký další materiál. A bude u toho Morigan a Kat." trochu spoléhám na to, že už v tom máme nějakou praxi. "
(16:23) Margare-tka: To bude potřebovat, aby mělo štěstí v tomhle spolku.
(16:24) Ketryn: Já jsem asi stále šokovanější...

(12:00) Margare-tka: "A ž budeme tam, tak to bude hodně daleko. ae třeba se ti tam bude dobře kouzlit jako v Lúúderu."
(12:12) Morigan: "To je možné, ale je mi to celkem na nic! A navíc po konjunkci může být všechno úplně jinak i tam..."
(12:12) Morigan: Jsem stále v depresi.
(12:12) Morigan: (Jo, samozřejmě jsem vám vrátila vaše věci, které jsem "vyhrála")
(12:13) Margare-tka: "Hm... uvidíme. Děkuji ti. Hlavně že se ti nic nestalo, já vím co říkala ta Alke, ale stejně."
(12:16) Ketryn: Taky poděkuji a vezmu si svoje věci, jsem opravdu ráda, že je máme zpátky.
(12:18) Margare-tka: "Mor a ty máš nějakou jako vizi, kam až bychom mohly jet? To bude jako ještě za Lúúderem?"
(12:19) Morigan: "Vizi teda rozhodně nemám, ale buď plujeme úplně přes moře...nebo asi někam ještě severněji, než je Lúúder."
(12:20) Margare-tka: "No tak snad to má společnou zem...."
(12:20) Margare-tka: (Budeme si muset udělat tu mapu.)
(12:22) Morigan: "Říkal,že teď byli nejdál...to znamená, že to nebude blízko..."
(12:23) Margare-tka: "No s naším štěstím to daleko bude.
(12:23) Ketryn: "To nebude... obávám se, poplujeme hodně dlouho..." :-/
(12:24) Ketryn: "Sakra, kdybychom aspoň věděly, co je s Patrickem a Jamesem..." vzdychnu nešťastně.
(12:25) Margare-tka: "Kat Patrick byl určitě na jedné z těch loděk, když mě vezli sem. Takže určitě bude na jedné z těch dalších lodí."
(12:25) Margare-tka: "Ale JAmeiho jsem neviděla, ale možná by tu taky mohl být, když nebyl u toho co jsi viděla přes Richieho."
(12:27) Ketryn: "A ty jsi si stoprocentně jistá? Vždyť byla tma... Navíc ani nevím, co by bylo vlastně lepší..." :-(
(12:28) Morigan: "Já taky nevím," přiznám.
(12:29) Margare-tka -> Morigan: (jsem se si jistá, že jsem ho tam viděla?)
(12:29) Morigan -> Margare-tka: (No na 100% asi těžko.)
(12:30) Margare-tka: "No dobře nejsem si jistá na 100%, ale skoro ano. "
(12:34) Morigan: "Pokouším se pořád pochopit, co s námi chtějí udělat," přiznám.
(12:37) Ketryn: "Jo, to mi hlava taky nějak nebere... říkal, že otroctví nemají, ale co jiného to je, když po nás budou něco chtít proti naší vůli. Třeba mají nějaký systém společnosti, do kterého nás budou chtít zapojit nebo já nevím..."
(12:41) Morigan: Zavrtím hlavou. "Možná..."
(12:48) Margare-tka: "No taky si myslím. Možná počítají s tím, že se dobrovolně sami zapojíme. Jako my s Kat tam u těch, ale tam nám nic jiného fakt nezbývalo."
(12:48) Margare-tka: "No taky si myslím. Možná počítají s tím, že se dobrovolně sami zapojíme. Jako my s Kat tam u těch, ale tam nám nic jiného fakt nezbývalo."
(12:49) Morigan: "A tady máš pocit, že zbývá?"
(12:51) Margare-tka: "No já nevím, jako přijde mi to o píď lepší, jelikož jsme na lodi a nemáme hlad a jsi tu taky ty."
(12:52) Margare-tka: "Ale asi máš pravdu nic jiného nám možná nezbyde."
(12:54) Ketryn: "Je to stejně beznadějné jako tenkrát v Zemi nikoho... což je fakt krize..." představa, že něco podobného zažíváme znovu mě zabíjí.
(12:59) Margare-tka: "No dobře, ale možná tu bude Patrick a je tu Morigan, bude to určitě jednodušší a aspoň jim rozumíme."
(12:59) Margare-tka: "jen jsem si tedy nepředstavovala, že budu rodit někde na lodi."
(13:03) Morigan: "Tím dítětem se to komplikuje dost!" souhlasím.
(13:03) Margare-tka: "No taky si myslím.... co jako budeme dělat až se to narodí? jako doufám, že s tím oni nebudou mít nějaký problém."
(13:12) Morigan: "No, z toho mám právě strach."
(13:13) Margare-tka: "Jak jako strach, jako, že by jim vadilo, že se to dítě narodí?"

(09:47) Ketryn: Jsem z toho opravdu hotová... "Uzdrav si pak aspoň ten nos..." řeknu vyčerpaně, když se mi nějak podaří zastavit ten pláč.
(09:48) Morigan: Tak jsme si společně pobrečely a pak jsme se zase uklidnily. Potom dorazila Alke se džbánem plným vody na pití a také s tunikou, kterou si mám obléknout místo svého zkrvaveného oblečení a zase odejde.
(09:50) Morigan: Pravda je, že košili i spodní košilku mám už celkem nepoužitelnou, obojí je rozsekané a dost od krve, takže mi asi nic jiného nezbyde.
(09:58) Ketryn: Tak to je dobře, že ti přinesli něco na převlečení. Pak se někam posadím a nejspíš mlčím...
(09:58) Morigan: Tunika je modrá, hruběji tkaná a olemovaná výšivkou a má krátké rukávy. Tak si ty cáry svléknu a obléknu si jí. Rukávy jsou mi k loktům a tunika je mi samozřejmě široká, ale je čistá.
(09:58) Morigan: Pak si zkusím léčit ten nos.
(09:59) Morigan: A jde mi to nečekaně dobře.
(10:00) Morigan: "No, bezva!! I bez krve zvládám léčivá kouzla, která ani nejsou můj obor a na ně nedokážu použít ani úderové kouzlo!!" mám zlost.
(10:12) Ketryn: "No aspoň že sebe léčit dokážeš, to se ještě může hodit..." snažím se najít něco pozitivního.
(10:18) Morigan: "Není možné, aby jakýkoli bůh způsoboval magickou rezistenci jenom proto, že oni v něj věří!"
(10:25) Ketryn: "No, já věřím snad už úplně všemu... Ale tak třeba to je tak, že mají medailony z nějakých přirozeně antimagických kamenů nebo tak něco."
(10:25) Morigan: "Taky si to pořád myslím."
(10:26) Morigan: Napiju se vody a pak asi většinou ležím, abych se vzpamatovala po tom výprasku.
(10:41) Ketryn: Já propadám beznaději, jelikož fakt nevím, jak se z tohohle můžeme dostat.
(10:43) Ketryn: "Asi bych se měla pokusit o pouto a snažit se Richiemu naznačit, že v tomhle Derek fakt prsty nemá..." napadne mě pak, když tam tak sedím a utápím se. Můžu?
(10:45) Morigan: Jo.
(10:54) Margare-tka: No tak třeba jsou sami trochu magičtí a nebo mohou mít nějaký ten medailon. ale hlavně, že tobě to jde:-) A že tady na moři to jde lépe.
(10:55) Margare-tka: "Hm... a ještě mě napadlo, jestli by ti nešlo poslat ptáčka, až budeme na pevnině."
(10:59) Morigan: "Jako že by letěl přes moře?"
(11:03) Morigan: "Nevím, nakolik to může vyjít, ale rozhodně to zkusím," pokrčím rameny. "Vůbec nevím, kdy nás ale čeká nějaká pevnina..."
(11:11) Margare-tka: "No spíš mě napadlo, že by letěl po pevnině, když jsou ze severu Svobodné, tedy jestli jsem to dobře pochopila."
(11:46) Margare-tka: ...
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(11:49) Morigan: "Ze severu Svobodné??" podívám se na tebe, jestli jsi spadla z višně a nevím, jestli ti tvoje iluze mám brát nebo ne. Nebo ne hned.
(11:50) Margare-tka: "Aha tak to jsem blbě pochopila.. takže na sever čeho?"
(11:54) Morigan: "O tom přece nemluvili, ale pokud se jim říká Seveřané, budou asi ze skutečného severu..."
(11:56) Margare-tka: "Hm...No i kdyby se nám nějak podařilo utéct a nebo odejít, tak se mnou to bude složitý"
(11:59) Morigan: "S tím si zatím vůbec nelam hlavu, z lodě stejně neutečeme."
(12:00) Margare-tka: "A ž budeme tam, tak to bude hodně daleko. ae třeba se ti tam bude dobře kouzlit jako v Lúúderu."

(22:59) Ketryn: To já taky...
(22:59) Margare-tka: "Tak něco máš jistý." řeknu krizově
(23:00) Morigan: No tak to mě už úplně dorazí, sednu si na zem. "Já chci Klause, chci se napít a rozlomit tuhle loď na dvě poloviny!!"
(23:01) Ketryn: "Ježišmarja, tohle je fakt ironie. Nad námi stojí zhouba Dereka a Magie krve a místo toho nás omylem unesou nějací seveřená!" jsem totálně vyřízené.
(23:02) Ketryn: Podívám se na tebe soucitně :-( "Nejhorší je, že na tom debilním moři tě ani ti vampýři nenajdou..."
(23:03) Morigan: "Ne, to ne..."
(23:03) Morigan: Asi se rozbrečím.
(23:05) Ketryn: Morigan, nemůžeš brečet! Jestli brečíš, tak už to nevydržím a taky se rozbrečím a jdu tě obejmout.
(23:09) Margare-tka: No tak to je v čudu, to mě úplně rozložíte taky.

(22:19) Ketryn: "Já se obávám, že těm ignorantům je úplně jedno, že jsi důležitá pro budoucnost Svobodné a možná i dalších zemí..." odfrknu si naštvaně a cítím absolutní bezmoc.
(22:20) Morigan: "Že bys byla tak důležitá, drekkja?" zvedne obočí a rozhodně si to vůbec nemyslí. "Tak to jsme asi měli šťastnou ruku. A nikdy jsem nemluvil o otrocích, nemáme otroky, ne v pravém slova smyslu."
(22:22) Morigan: "A jak to, že mluvíte elundsky vy? A jak to, že máte na krku nerosty, které jsou vzácné i v Lúúderu a jak to, že má jedna z vás na ruce prsten s lúúderským královským znakem? Budeme si hrát na otázky? Nebo budeme chvíli odpočívat po boji?" zeptá se.
(22:24) Ketryn: Tak to mi nezbývá než zmlknout, jelikož na tohle mu fakt odpovídat nebudu.
(22:24) Margare-tka: "No úplně jednoduše, žily jsme tam dlouho a pak jsme byly nuceny tu říši opustit, takže nehodlám odpouštěť další, jen pro to, že jste nás unesli." nevydržím to.
(22:26) Morigan: "Nebo si dáme druhé kolo!" vstanu v náhlém popudu. S mým obličejem to asi působí komicky. "O svobodu!"
(22:27) Ketryn: To se zas leknu...
(22:28) Margare-tka: "Morigan!?" taky se leknu tvého rozhodnutí.
(22:28) Morigan: Opře se o rameno Alke a postaví se taky. "Až si budeme dávat druhé kolo," řekne tichým, pevným hlasem s přízvukem, "bude to v posteli, drekkja."
(22:29) Morigan: Vypadám, že asi brzy exploduju na tisíc kousků vzteky!!!
(22:30) Ketryn: Cože?! To je neskutečné!!
(22:30) Margare-tka: No já jsem si říkala, že tím chováním jen provokuješ k posteli. ale nedivím se, že málem exploduješ.
(22:32) Morigan: "To si radši otevřu žíly!" vyprsknu.
(22:33) Morigan: Alke pro změnu vyprskne smíchy.
(22:33) Morigan: "Ale neotevřeš," je si jistý.
(22:35) Margare-tka: Jen aby jsi je neotevřela jemu.
(22:35) Morigan: Zrovna na to myslím, ale raději to nahlas neřeknu.
(22:36) Margare-tka: No to už b pak nebyl tajný plán.
(22:39) Morigan: "Varjagové - zloději a otrokáři, co znásilňují ženy!" pronesu. "Hned o vás mám obrázek!"
(22:40) Margare-tka: No až takhle bych ho neprovokovala.
(22:43) Ketryn: "To jsi to výstižně shrnula..." zamračím se.
(22:43) Morigan: "Já přece nemluvil o žádném znásilňování," zakroutí hlavou. "Jsme svobodný národ, víc než si tví lidé umí představit," zůstává klidný. "Bude lepší, když si odpočinete dole, zatím."
(22:47) Margare-tka: Bože tohle bude ještě složitý.
(22:49) Morigan: "Alke, doprovoď je dolů," přikáže. Nemá cenu, aby nás vedlo dolů víc lidí, z lodi stejně nemáme kam utéct a to je pravda.
(22:50) Morigan: Tak mlčky jdeme. Trochu se vleču, točí se mi hlava.
(22:51) Ketryn: "Může dostat aspoň napít?" ptám se té Alke, když tě vidím.
(22:51) Morigan: Doprovodí nás do naší malé kajuty, ale podle toho, jak loď vypadá, ani ty ostatní nejsou větší.
(22:53) Morigan: "Už nemáte pití?" zeptá se a podívá se do džbánku, který tam máme. Něco tam ještě je, ale rozhodne se, že ho vezme. "Přinesu," slíbí. "Dobrý boj," řekne mi ještě. "Nechal tě vyhrát, to ale víš, ne?"
(22:53) Morigan: "Vím," přiznám zahanbeně.
(22:54) Ketryn: To se mi nelíbí.
(22:55) Morigan: Zlehka mě plácne po rameni. "Ragnar je laeg´hart...dobrý milenec, opravdu!" řekne a pak vezme džbánek, odejde a nezapomene zamknout dveře.
(22:57) Margare-tka: "Pane bože. Odtud se asi jen tak nedostaneme."
(22:57) Morigan: Z jejího prohlášení jsem v mírném šoku.

(21:26) Ketryn: No, hodně toho...
(21:27) Margare-tka: No právě, taky jsem si to říkala.
(21:30) Ketryn: Asi teď není vhodná chvíle na otázky, tak mlčím, ale je to těžké.
(21:30) Morigan: "Pracujete pro Boraze?" zeptám se.
(21:32) Morigan: "Kdo je Boraz?" zeptá se. "Nepracujeme pro nikoho."
(21:32) Morigan: Zlomený nos možná bude, ale snad se mi ho potom podaří zaléčit.
(21:34) Margare-tka: Tak ti tam uděláme tamponádu. Teda jestli ji schceš.
(21:34) Ketryn: Tak to pevně doufám, že se ti to pak podaří vyléčit.
(21:37) Morigan: "Tak...proč??"
(21:37) Morigan: "Co proč?"
(21:37) Margare-tka: No tak v tom případě nechápu proč nás unášeli.
(21:37) Morigan: "Proč jsme tady!"
(21:38) Morigan: "Ett Varjagi! Bereme si kořist!" odpoví ta žena, co ho ošetřuje.
(21:39) Morigan: "Ticho, Alke!" přikáže jí. "Ale...ano. Protože to tak děláme. Teď patříte sem."
(21:40) Ketryn: "A kdo jste?" neudržím se.
(21:40) Morigan: "Ne, to nepatříme!" ujistím ho.
(21:42) Margare-tka: Já jsem v šoku, nechce mi nýt nějaká kořist.
(21:45) Morigan: "Varjagi," zopakuje. "Také Varjagové, Seveřani...říká se nám různě," odpoví mi po uvážení.
(21:45) Morigan: "Nikdy jsem o vás neslyšela!" přiznám.
(21:48) Margare-tka: A plně s tebou souhlasím.
(21:50) Morigan: "Hm..." zamručí. "Dělí nás obvykle velká vzdálenost."
(21:52) Ketryn: "A kde jste se tu vzali? To jen tak plujete po pobřeží a unášíte lidi? A co od nás chcete?" nervy mám fakt na pochodu a dává mi to čím dál menší smysl.
(21:55) Morigan: "Jsme nejdál, co jsme zatím byli. Moje lodě jsou lepší, než doposud kdo postavil. Naši lidé jsou odjakživa nájezdníci a dobyvatelé, co si vezmeme, je naše. Poprvé si něco přivezeme z tak velké dálky."
(21:57) Morigan: Dívám se na jeho tetování, má je na obou pažích a z části zasahují i na jeho levé rameno a hruď. "My tu ale nemůžeme zůstat, musíme zpátky, za každou cenu!" prohlásím, ale sama vím, jak málo důležité pro něj to prohlášení bude.
(21:59) Margare-tka: "To teda musíme." dodám.
(22:00) Ketryn: Tohle fakt nemůže být pravda! "Nemůžete si nás jen tak odnést jako věci!" odmítám to přijmout. "Máme svoje životy tam!"
(22:00) Margare-tka: Co tady budeme dělat???
(22:00) Morigan: "Věřím, že si to myslíš, drekkja," řekne vážně.
(22:00) Morigan: (To bylo na mě)
(22:01) Ketryn: (Jo, to jsem pochopila :-)
(22:01) Morigan: "Nemyslím si to, vím to!! Mám tam důležitý úkol, musím tam být!!" popadne mě opět lehká hysterie a vztek.
(22:06) Margare-tka: Snažím se ještě držet nervy na uzdě, ale povolují mi. Musíme domů...
(22:10) Morigan: "Horr´ghan messe, ásas varge... člověk míní, bohové mění," trhne rameny nevzrušeně.
(22:12) Ketryn: Mělas ho zabít!!
(22:12) Margare-tka: Jo.
(22:12) Margare-tka: Jo.
(22:12) Margare-tka: Jo.
(22:14) Margare-tka: Tak po tomhle mi už nervy vytečou. "To ne, to ne." Zhroutím se tam do totální apatie.
(22:15) Ketryn: "A co jsem teď? Otroci?!" rozčílím se. "A jak to, že mluvíte elundsky??"
(22:15) Morigan: "Vaši bohové jsou mi úplně ukradení!! Tím, že mě nepustíte, ohrožujete velké množství lidí, ani nemáte představu, co tím způsobíte!!"

(21:26) Ketryn: No, hodně toho...
(21:27) Margare-tka: No právě, taky jsem si to říkala.
(21:30) Ketryn: Asi teď není vhodná chvíle na otázky, tak mlčím, ale je to těžké.
(21:30) Morigan: "Pracujete pro Boraze?" zeptám se.
(21:32) Morigan: "Kdo je Boraz?" zeptá se. "Nepracujeme pro nikoho."
(21:32) Morigan: Zlomený nos možná bude, ale snad se mi ho potom podaří zaléčit.
(21:34) Margare-tka: Tak ti tam uděláme tamponádu. Teda jestli ji schceš.
(21:34) Ketryn: Tak to pevně doufám, že se ti to pak podaří vyléčit.
(21:37) Morigan: "Tak...proč??"
(21:37) Morigan: "Co proč?"
(21:37) Margare-tka: No tak v tom případě nechápu proč nás unášeli.
(21:37) Morigan: "Proč jsme tady!"
(21:38) Morigan: "Ett Varjagi! Bereme si kořist!" odpoví ta žena, co ho ošetřuje.
(21:39) Morigan: "Ticho, Alke!" přikáže jí. "Ale...ano. Protože to tak děláme. Teď patříte sem."
(21:40) Ketryn: "A kdo jste?" neudržím se.
(21:40) Morigan: "Ne, to nepatříme!" ujistím ho.
(21:42) Margare-tka: Já jsem v šoku, nechce mi nýt nějaká kořist.
(21:45) Morigan: "Varjagi," zopakuje. "Také Varjagové, Seveřani...říká se nám různě," odpoví mi po uvážení.
(21:45) Morigan: "Nikdy jsem o vás neslyšela!" přiznám.
(21:48) Margare-tka: A plně s tebou souhlasím.
(21:50) Morigan: "Hm..." zamručí. "Dělí nás obvykle velká vzdálenost."
(21:52) Ketryn: "A kde jste se tu vzali? To jen tak plujete po pobřeží a unášíte lidi? A co od nás chcete?" nervy mám fakt na pochodu a dává mi to čím dál menší smysl.
(21:55) Morigan: "Jsme nejdál, co jsme zatím byli. Moje lodě jsou lepší, než doposud kdo postavil. Naši lidé jsou odjakživa nájezdníci a dobyvatelé, co si vezmeme, je naše. Poprvé si něco přivezeme z tak velké dálky."
(21:57) Morigan: Dívám se na jeho tetování, má je na obou pažích a z části zasahují i na jeho levé rameno a hruď. "My tu ale nemůžeme zůstat, musíme zpátky, za každou cenu!" prohlásím, ale sama vím, jak málo důležité pro něj to prohlášení bude.
(21:59) Margare-tka: "To teda musíme." dodám.
(22:00) Ketryn: Tohle fakt nemůže být pravda! "Nemůžete si nás jen tak odnést jako věci!" odmítám to přijmout. "Máme svoje životy tam!"
(22:00) Margare-tka: Co tady budeme dělat???
(22:00) Morigan: "Věřím, že si to myslíš, drekkja," řekne vážně.
(22:00) Morigan: (To bylo na mě)
(22:01) Ketryn: (Jo, to jsem pochopila :-)
(22:01) Morigan: "Nemyslím si to, vím to!! Mám tam důležitý úkol, musím tam být!!" popadne mě opět lehká hysterie a vztek.
(22:06) Margare-tka: Snažím se ještě držet nervy na uzdě, ale povolují mi. Musíme domů...
(22:10) Morigan: "Horr´ghan messe, ásas varge... člověk míní, bohové mění," trhne rameny nevzrušeně.
(22:12) Ketryn: Mělas ho zabít!!
(22:12) Margare-tka: Jo.
(22:12) Margare-tka: Jo.
(22:12) Margare-tka: Jo.
(22:14) Margare-tka: Tak po tomhle mi už nervy vytečou. "To ne, to ne." Zhroutím se tam do totální apatie.
(22:15) Ketryn: "A co jsem teď? Otroci?!" rozčílím se. "A jak to, že mluvíte elundsky??"
(22:15) Morigan: "Vaši bohové jsou mi úplně ukradení!! Tím, že mě nepustíte, ohrožujete velké množství lidí, ani nemáte představu, co tím způsobíte!!"