Druhá strana (193 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Sáhnu po ní, ale ucukne mi. Tohle nesnáším! Zatvářím se vražedně.
"Byla skoro zničená, ten oheň jí dal zabrat. Snažil jsem se jí dát dohromady. Není to rozhodně to, co předtím, ale pořád ještě s ní bodneš. Nějakého démona."
Sáhnu po ní a tentokrát mi ji milostivě přenechá. Má pravdu, oheň čepeli uškodil, ale Lambert jí zřejmě znovu vytvaroval a naostřil. A má pravdu i v tom, že už nebude jako bývala, ale bodnout dokáže i tak.

"Myslela jsem, že..." začnu a pak si všimnu, že na ní oheň přece jenom zanechal stopy, ale Lambert se jí zřejmě pokusil dát nějak dohromady.
"Díky," řeknu.
"No, je fakt, že ten vlk na jílci už rozhodně nebude k poznání," zvedne obočí. "Škoda, co?"

Ne, je to asi jen pár vět. Pak jdu za vámi ven.
Chvíli kráčíme uličkou mezi stany a nic neříkáme, když se vedle nás tiše objeví Lambert.
"Mám něco TVÉHO," řekne ironicky.
Lehce udiveně se k němu obrátím a on má v rukou stříbrnou dýku.

Tak se zvednu a mám se odchodu. Na chvilinku se zarazím, když tě Murtagh zadrží, ale rychle se vzpamatuji a pokračuji ven, kde na tebe asi počkáme, tedy jestli to nebudete řešit nějak dlouho.

Pár vteřin všichni pochmurně mlčíme.
"Dělej, co umíš, zaklínači, je tě tady hodně potřeba," řekne pak Murtagh přímo. "Tvá odměna bude odpovídající."
Lambert kupodivu neřekne nic arogantního, jen přikývne.
"Muže ta událost pochopitelně vyděsila a ještě dlouho se o tom nejspíš bude mluvit," pokračuje Murtagh.
"Ve skutečnosti není moc o čem mluvit," zdá se mi. "Byla to velmi rychlá událost..."
"Myslím, že je to všechno, co si k tomu můžeme říct," řekne Murtagh. "Můžete odejít."
Vstaneme a máme se k odchodu, Murtagh mě ještě chytí za paži a pár okamžiků zdrží, něco mi potichu říká.

(18:14) Morigan: "Slyšel jsem, zaklínači. Už jsi to říkal."
(18:14) Morigan: "Tohle se nesmí opakovat," prohlásí Murtagh a předstírá, že si jejich nevraživosti nevšímá. Možná si jí skutečně nevšímá, protože Lambert projevuje nevraživost všem, tak si pak člověk zvykne.
(18:15) Morigan: "Zesilte stráže. Víc poradit neumím," pokrčí rameny Lambert. "Pátrám po tom druhém."
(18:15) Morigan: "Pokud byli jen dva," dodá Murtagh.
(18:16) Morigan: "Ano, pokud," nepopírá Lambert.

(15:07) Ketryn: Tak se dívám na Murtagha a říkám si, že my dvě asi nějaké převratné novinky neřekneme. Ale přemýšlím nad tím, jestli se tu bude řešit to, že ho mohla přitáhnout magie, když je tu lord Gordon...to může být ještě "zajímavé".
(15:12) Margare-tka: No zajímavý to každopádně bude, třeba až se to dá všechno dohromady, tak přece jenom něco zjistíme.
(15:15) Morigan: "Probudila jsem se ve chvíli, kdy protrhl plachtu a byl uvnitř," řeknu stručně. "Pak jsem se jen snažila dostat z jeho dosahu, proto mi rozlomil postel. Nedělalo mu to problém," začnu tedy. Mám pocit, že toho povídání z naší strany moc nebude, spíš chci slyšet, co řekne Lambert - nikdy bych neřekla, že budu tvrdit něco takového.
(15:16) Morigan: Murtagh se obrátí na Katryn, aby k tomu řekla svůj pohled.
(15:21) Ketryn: "No mě taky vzbudilo trhání plachty...Viditelně šel jen po lady Morigan a nás si nevšímal. Nevěděla jsem, jak ji bez ničeho pomoct, tak když se objevil lord Gord, tak jsem se rozběhla pro louč. Než jsem se ale stihla vrátit, tak bylo po všem..." pokusím se říct nějak srozumitelně asi směrem k Murtaghovi. "Ještě mě napadá, i když to s tím asi nemá nic společného, než jsme usnuly, tak jsme s Margaret měly pocit, že kolem našeho stanu nějakou dobu chodí. Nakonec jsme usoudily, že to asi bude hlídka, a usnuly jsme."
(15:33) Margare-tka: To jsem měla měla taky na mysli, tak s Kat souhlasím,.... že to se nám zdálo divné.
(17:16) Morigan: "Samozřejmě byl rychlejší a chytil mě... zachránila mě moje stříbrná dýka, zranila jsem ho. A pak lord Gordon, který rozbil petrolejku a způsobil oheň," dodám ne úplně ochotně.
(17:17) Morigan: "Hlídal jsem venku a slyšel křik, tak jsem se vydal tím směrem," doplní Gordon. Pomyslím si, že "vydal" není to správné slovo, protože tam byl asi do pěti vteřin.
(17:19) Ketryn: To jo, byla tam opravdu rychle, naštěstí! Začnu si myslet, že ten někdo, koho jsme slyšely chodit kolem stanu, mohl být Gordon.
(17:26) Morigan: Lambert nic nedodá, jelikož jeho role v tom incidentu je celkem jasná.
(17:28) Morigan: "Všichni jsme viděli, kdo to byl," řekne lord Murtagh. "Tedy to znamená, že démon může proměnit kohokoliv z nás za celkem krátkou dobu a to je velmi zlá zpráva."
(17:29) Morigan: "Evidentně," řekne Lambert. "Ale nevíme, jestli může proměnit kohokoliv. Ale raději bych s tím počítal."
(17:31) Ketryn: Napjatě poslouchám a jsem zvědavá, co k tomu Lambert ještě řekne.
(17:32) Morigan: "Tím chcete naznačit, že si klidně může vytvořit armádu démonů a s tím že máme počítat?" zamračí se ironicky Gordon.
(17:38) Morigan: "Já nechci naznačit vůbec nic. O zafirech nikdo neví příliš podrobností a pořád se učíme. Ale démoni jsou většinou dost sobecká stvoření, neřekl bych, že by si začal tvořit další a další. Možná to prostě jenom zkusil, nevím, jak je mladý. Ale je opatrný, takže nějaké zkušenosti mít bude. Tenhle váš Samuel byl po okraj přeplněný démonskými hormony a mozek se mu naprosto zatemnil."
(17:42) Ketryn: No doufám, že má Lambert pravdu, a nebudu tu stále noví a noví...
(17:44) Morigan: "Lady Morigan, vy a Samuel jste se přátelili?" zeptá se Murtagh.
(17:44) Morigan: "No...ani ne," řeknu. "Myslíte, že proto šel do našeho stanu?"
(17:44) Morigan: "Do jiného nešel."
(17:46) Ketryn: To by šel možná spíš po Margaret...pomyslím si. Chtěla bych se zeptat na tu magii, ale to před Gordonem nejde :-/
(17:48) Morigan: "Hm, znali jsme se, občas jsme něco prohodili, ale myslím, že znal víc on mě, než já jeho," snažím se ignorovat Lambertovy úšklebky. "Znal se povrchně s námi se všemi, ale pochybuju, že zrovna to by ho přivedlo k nám do stanu. Šel by spíš do svého, aspoň myslím."
(17:48) Morigan: "To si také myslím," řekne Murtagh.
(17:50) Morigan: "Zafirové si nejspíš pamatují svůj starý život, alespoň se to tak zdá. Nebo jeho části. Ale nahlížejí na něj zcela jiným pohledem, než dřív."
(17:55) Morigan: Řekne Lambert. "Prostě náhoda," řekne s vyzývavým pohledem do mých očí. "Bylo to štěstí, nebyl jsem daleko."
(17:56) Morigan: To sice bylo štěstí, ale mám tam chuť ho nakopnout.
(17:56) Morigan: "Takže pan zaklínač si myslí, že to byla náhoda," ujišťuji se.
(17:56) Morigan: "Ano," neuhne pohledem.
(17:57) Morigan: "Šel přes hlídku, ale musel být velmi rychlý," dodá Gordon. "Než se přišlo na to, že se něco děje - i když to netrvalo dlouho - byl už ve stanu."
(17:58) Morigan: "Zafirové jsou rychlí," zopakuje Lambert přezíravě. "Lorde Gordone."
(17:58) Ketryn: Ty Lambertovy pohledy, to by mě pěkně znervozňovalo...
(17:59) Ketryn: No když se budou stírat navzájem Gordon s Lambertem, tak to mi vadit nebude.

(23:15) Morigan: "Chtěl bych to znovu probrat a pokusit se dobrat nějakého výsledku, pokud je to možné," řekne Murtagh.
(23:21) Margare-tka: Předpokládám, že ty budeš vést řeč a my tě maximálně doplníme.

(20:14) Margare-tka: "No hlavně aby nám ten stan od těch loučí zbytečně nechytl:-D"
(20:15) Ketryn: "No myslela jsem samozřejmě nějak bezpečně!"
(20:18) Margare-tka: Kolik je tam tak hodin?
(22:10) Margare-tka -> Morigan: Viděla jsem se s Fergusem a nebo se to ještě nedalo stihnout? nějak jsem ztratila pojem o denní době:-)
(22:12) Morigan -> Margare-tka: Jako od napadení? No to jsou dva dny, stihnout se to dalo, ty žádné skutečné povinnosti nemáš.
(22:19) Margare-tka -> Morigan: Tak jsme se určitě viděli:-) Když má volno i on..
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(22:23) Morigan: Odpoledne druhého dne pro mě pošle lord Murtagh a chce, abych vás vzala sebou.
(22:25) Ketryn: Tak tedy jdeme...jsem docela zvědavá, co se dozvíme.
(22:26) Margare-tka: Jdeme s tebou. To jsem zvědavá co ti bude chtít.
(22:32) Morigan: Necháme se ohlásit, u Murtagha už sedí lord Gordon a Lambert. Když přijdeme, tak povstanou, dokonce i Murtagh.
(22:33) Ketryn: Tak pozdravím a asi se pak dívám z jednoho na druhého.
(22:34) Margare-tka: Pozdravím a koukám se.
(22:36) Morigan: "Posaďte se prosím," pokyne Murtagh k prázdným židlím. Nalije nám pohárek vína, ale já beztak neustále piju svůj lektvar, abych mohla mluvit. Beztak nesnáším, jak každý zírá na fialovějící otisk ruky na mém hrdle, ale v létě není možné ho schovat. Už jsem jednou podobný měla, od Damona, ale to jsem o tom nevěděla.
(22:37) Margare-tka: Předpokládám, že se nám řekne kde máme být.
(22:38) Ketryn: Tak se posadím a případně se trochu napiju vína.
(22:39) Margare-tka: Posadíme se. No... nedivím se. Mlčím a čekám jestli nás nějak vyzve. Předpokládám, že se hlavně bude ptát tebe. Ale pozorně poslouchám.
(22:58) Margare-tka: Když tak vidím jak ti koukají na ten krk, tak mi tam taky sklouzne pohled.
(22:58) Morigan: Založím si ruce.
(23:02) Margare-tka: To mě pabaví tady, ale dala jsi jim opravdu najevo svůj postoj...:-)
(23:04) Morigan: "Cítíte se už dobře?" zajímá se Murtagh.
(23:05) Morigan: "Nic mi není, jsem v pořádku," odpovím hlasem notorického kuřáka poněkud nevrle. "Měli jsme štěstí."
(23:05) Morigan: "Obrovské štěstí," přisvědčí Murtagh. "Ve vaší obrovské smůle, že si vybral zrovna váš stan."
(23:07) Margare-tka: Poslouchám.
(23:08) Ketryn: Podívám se na Morigan a pak na Lamberta...pořád si myslím, že to nemohla být jen náhoda.Samozřejmě ale mlčím a poslouchám.
(23:09) Margare-tka: Taky si to myslím, ale tyhle teorie zrovna rozvíjet nechci.

(10:14) Ketryn: No mě taky opravdu zajímá, co ti k tomu bude moct Lambert říct a co to vlastně mělo znamenat. Snad se něco dozvíme co nejdřív...Trochu se totiž obávám, že se to může kdykoli opakovat, když si takhle v klidu pronikl do tábora. "Vypadalo to ale asi fakt tak, že ho přitáhla tvoje magie, viditelně šel jenom po tobě...Třeba jsi díky tomu pro ně emocionálně cennější nebo tak něco..." uvažuji, ale raději mluvím potichu.
(10:15) Ketryn: "Napadlo mě, jestli bychom nemohly mít třeba v předsíňce nebo hned před stanem na noc hořící louč nebo dvě...?"
(10:23) Morigan: "To bychom asi mohly, ale nevím jestli sis všimla, přišel plachtou, ne vchodem."
(10:25) Ketryn: "No to jo, já to spíš myslela tak, aby bylo v případě nouze, což pevně doufám, že už nenastane, po ruce více zdrojů ohně..."
(10:39) Morigan: "No to můžeme," řeknu, ale tvářím se u toho mírně skepticky.
(10:48) Ketryn: "No mám jen pocit, že bychom měly udělat aspoň něco..." řeknu odevzdaně. "Doufám, že Lambert najde rychle toho prvního démona, než zas stvoří někoho dalšího..."

(22:33) Morigan: "Stejně musel dovnitř přes stráže."
(22:34) Margare-tka: "No a co když je dokázal nějak minout, když věděl, jak se střídají a chodí."
(22:37) Morigan: "Myslíš, že by se střídali někdy tak, aby se míjeli?? To by bylo hodně amatérské vojsko. A navíc po tom všem, co už se tady stalo...jednoho zabil a druhého zranil. Ale možná to udělal ten druhý, i když to je celkem jedno, který to byl."
(22:40) Morigan: "Ale asi kdyby chtěl jít mimo hlídky, tak by šel...kdoví, jaké má schopnosti."
(22:41) Morigan: "Což mě moc neuklidňuje."
22:48) Margare-tka: "No já nevím spíš mě napadlo, ne že by se míjely, ale že věděl, kudy procházejí a kudy ne. Taky by mě zajímalo, jestli jsou nějaké úrovně démonů, jako třeba upírů, nebo vlkodlaků a nebo ne?."
(22:55) Margare-tka: "Vždyt logicky vzato by sem měl dostat ten vyspělejší a ne ten co je udělaný později."
(22:58) Morigan: "Nebo ten nejblbější. Neskončil moc dobře."
(23:00) Margare-tka: "No to neskončil. To je fakt. Zajímá mě co ti na to řekne Lambert. Mohla by jsi ho dneska pozvat na večeři z čistě zjištných důvodů..."

(21:00) Margare-tka: Odvyprávím ti: "Zrovna když nás ten protivnej doktor posílal pryč z Murtaghova stanu na noc, tak přišel z vaší ložnice Christopher a řekl, že to aby jsme tam byly i na noc je na příkaz Murtagha. Takže doktor zklapnul, ale jen na chvilku, šel to hned říct Murtaghovi a on samozřejmě zjistitl, že mu takový rozkaz nedával a že si to vymyslel, abychom my dvě nemusely být u nás na noc.. Jo a taky se Christopher ptal, tedy vyzvídal. Jak to, že byl Gordon u nás ve stanu.... asi mu to krapet vadilo, tak jsme mu vysvětlily, že přiběhl, když uslyšel volání."
(21:00) Margare-tka: "Což bylo od něj hezké."
(21:03) Morigan: To se podivím. "Lord Murtagh určitě rozkázal, abychom zůstali u něho ve stanu přes noc," usoudím. "To by bylo jinak dost divné, vždyť jste neměly kam jít."
(21:03) Margare-tka: "No, to jsme si taky říkaly, ale nějak mi to tam nedošlo."
(21:05) Margare-tka: "No určitě o tak tak bylo, prostě doktorovi se nelíbilo, že tak jsme a divil se, že tam taky máme být a Christopher řekl, že to taky říkal."
(21:07) Margare-tka: Jako, třeba nás pak měly někam odvést nebo nevím, myslím, že se nic konkrétnějšího neříkalo. ale určitě je ten doktor dost arogantní na své postavení... když se za zády šklebí veliteli."
(21:07) Margare-tka: To ti samozřejmě říkám ve stanu.
(21:10) Margare-tka: "Nebo je ti divný?"
(21:11) Morigan: "Kdo, ten doktor?"
(21:12) Margare-tka: "No ten co tě ošetřoval, myslím... Ardet??"
(21:13) Morigan: "Anders. No divný...nevím. Je jen arogantní, ale svojí práci umí."
(21:15) Margare-tka: "A je to člověk? mě už by tady nic nepřekvapilo. Vůbec nic, když si vzpomenu jak to bylo v Berklandu."
(21:17) Morigan: To mě pobaví. "Jo, je to člověk. Ačkoliv nevím, jestli se ptáš správné osoby, když jsem v Berklandu nepoznala ani vampýra."
(21:19) Margare-tka: "jako je divný, že Christopher dostal vynadáno, za to že vy vymysle rozkaz. Ale je pravda, že jsem si nějak pamatovala ať nás vezmou taky s sebou. Tak nevím."
(21:19) Margare-tka: "Ale nevím co pak s námi mělo být."
(21:33) Margare-tka: " A potkala jsi už dneska Lamberta?? "
(21:34) Morigan: "Ne, ale opravdu s ním chci mluvit. Naštěstí on bude nejspíš chtít mluvit i se mnou, takže k tomu snad brzo dojde."
(21:35) Margare-tka: "No ano bych se nedivila, kdyby zrovna stál b´venku."
(21:41) Margare-tka: "Myslíš, že to byla náhoda a nebo, že jsi ho přitáhla?"
(21:46) Morigan: "To by mě právě hodně zajímalo."
(21:47) Margare-tka: "Víš je divný, že přišel Samuel a ne ten co tu byl dřív."
(21:49) Morigan: "Ten co tu byl dřív vůbec nešel do tábora. Tedy aspoň o tom nevíme, ale je to pravděpodobné."
(22:07) Margare-tka: "No myslím, že se šel, jen proto, že věděl jak dovnitř... ne?"

Řekla bych, že ti to Christopherovi řekneme, co udělal. Ale o nikom nic jiného nevíme.
Taky doufám, že se brzo dozvíš něco od Lamberta a ostatních.
Myslím, že se tam Samuel dostal jen proto, že věděl jak chodí hlídky. Tedy jestli to jeho démoní já vědělo. Tedy to je můj názor.

A navíc se mi nepovede narazit ani na lorda Gordona, kterému bych měla poděkovat a to mě docela štve a ani lorda Christophera, který si odpykává nějaký trest za neuposlechnutí rozkazu a ani nějak nevím, o co se jedná.
Takže doufám ve druhý den od našeho napadení.

První den po napadení lord Murtagh nechtěl ani slyšet o tom, že bych měla něco projednávat a Lamberta jsem nemohla vůbec najít. Štvalo mě to, ale na druhou stranu jsem k tomu stejně nemohla nic říct a ani se na nic zeptat. A že mě toho zajímalo, hlavně od Lamberta.
Takže doufám, že druhý den, když už jsem schopna mluvit (i když to zní tak, jak to zní), očekávám, že se to bude řešit nějak i s námi, jelikož jsme byli přímí svědkové. Vlastně svědkové je špatné slovo, jelikož my jsme byly přímo napadené.
Je pravda, že skutečnost, že démon zaútočil takhle uprostřed tábora, vyděsila celé osazenstvo. A navíc je někde ještě jeden - pokud je jeden.

(17:24) Ketryn: Tak jestli už je možnost, tak se jdeme asi najíst a pak si necháme ukázat, kam máme jít.
(17:33) Margare-tka: Najíme se etd a pak se necháme odvést.
(17:33) Morigan: Jsme přestěhovány do jiného stanu, některé věci jsou přenesené z toho původního - tedy ty nezničené. Nebydlíme daleko toho původního.
(17:35) Ketryn: A jsou tam i naše osobní věci?
(17:37) Morigan: Ano.
(17:40) Ketryn: "Ty jo, to je opravdu dobré, že nám hned takhle obstarali nový stan a i nám přestěhovali věci!" Asi se trochu převleču a pak půjdu někam pomáhat (do stájí nebo do kuchyně, do lazaretu ne, nehodlám se zas potkat s tím debilním doktorem), abych se nějak zaměstnala.
(17:43) Margare-tka: Tak já jsem to v tom stanu dala udělala jako to bylo v tom našem. A oak taky jdu něco dělat.
(18:14) Margare-tka: ...
(18:28) Margare-tka: Přijdeš do stanu a nebi se potkáme až později.
(18:46) Margare-tka: //Jdu si koupit něco k jídlu. Budu tu hned.//
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
(18:48) Morigan: Já přijdu do stanu později. Nic vážného se ani jednomu z nás nestalo, Gordon měl naražená žebra a já pohmožděný krk. To způsobuje (kromě děsivých fialových otisků démonovy ruky), že nemůžu mluvit. Takže piju lék, který mi urychlí vyléčení a mlčím. Měla jsem štěstí, že jsem ho bodla včas tou dýkou, jinak bych dopadla daleko hůř.
(18:56) Ketryn: Jsem opravdu ráda,že tě vidím a že relativně v pořádku. Děkuji andělům, že jsi to zvládla a nic vážnějšího se ti nestalo...vypadalo to fakt děsivě.
(19:07) Margare-tka: "No to jsi měla, ještě, že tu dýku máš:-). Mor a myslíš, že ho přitáhla tvá magie??"
(19:08) Margare-tka: "Jo a stačilo ho jen probodnout, všimla jsem si, že ten meč v něm raději Lambert nechal. Teda hned po tom co jsme tam přišly."
(19:19) Margare-tka: "Nebo se s ním muselo ještě něco dělat?"
(19:21) Morigan: Netrpělivě ti naznačím, že ti asi těžko můžu odpovědět!!
(19:23) Margare-tka: "No jo... jsem blb." tak později.
(19:25) Margare-tka: Jdu taky pracovat a taky se starám, kdyby jsi něco potřebovala.
(19:53) Morigan: Druhý den už mluvit můžu, i když můj hlas zní jako bych vykouřila dvě krabičky denně.
(19:54) Margare-tka: Tak ho ještě šetři. Až budeš moct mluvit trochu lépe, tak se tě zeptám znovu.
(20:04) Ketryn: To je pravda, měla by ses v mluvení ještě raději šetřit...Ale taky jsem zvědavá, jestli nám k tomu můžeš říct nové věci.

(19:54) Morigan: "Cítíte se už líp?" zeptá se Murtagh, když vás vidí, jak jste tam nastoupené.
(19:59) Ketryn: "Ano, děkujeme...A...můžu se zeptat, jak je na tom lady Morigan?" zeptám se trochu nejistě a doufám, že jsem se nějak moc neopovážila.
(19:59) Margare-tka: "Ano už ano, děkujeme"
(20:08) Margare-tka: Tak to zpozorním a jsme zvědavá co na Katryninu otázku odpoví.
(20:26) Morigan: "Ta snídaně je pro vás, zatím se v klidu najezte, Byron vás potom odvede k vašemu novému ubytování," řekne docela mile, ale stručně. Je vidět, že toho moc nenaspal. "Lady Morigan bude v pořádku."
(20:28) Margare-tka: "Děkujem." s jídlem počkáme až se vzdálí. nejspíš. Myslím, že hlad docela máme.
(20:28) Morigan: Vypadá, jako že chce odejít, ale nakonec se zase zastaví. "Je mi líto, že se něco tak příšerného stalo zrovna vám," řekne pak a zní to upřímně.
(20:30) Morigan: Doktor (víte o něm, že se jmenuje Anders) se tak soucitně rozhodně netváří, ale Murtagh na něj nevidí.
(20:36) Margare-tka: Už včera jsem ho ohodnotila za křiváka... takže teď si to jenom zpečetil. Chudák Murtagh, ani neví, že takovéhle situace jen přitahujeme...
(20:36) Ketryn: Já fakt nějak nevycházím z údivu. Opět mě lord Murtagh překvapil, samozřejmě mile. "Děkujeme...za všechno...Naštěstí to vše dobře dopadlo."
(20:36) Ketryn: Doktor je fakt idiot...
(20:50) Ketryn: Asi jsem si vůbec neuvědomila, jaký mám hlad, takže když odejdou, tak se jdu najíst.

(17:09) Margare-tka: Pak se tam pokusím usnout. nebo aspoń opočívat.
(17:15) Ketryn: Tak já asi po tom psychickém vyčerpání usnu.
(17:15) Margare-tka: Já taky:-)
(17:46) Morigan: Takže tvrdě usnete. Když se proberete, je už venku bílý den a taky vás asi probere teplo, které vám je, když jste takhle přikryté.
(17:49) Ketryn: Tak se asi leknu, kde to jsem. Když se vzpamatuji, tak rychle vstanu a začnu to tam nějak rovnat..."Asi bychom měly jít..." řeknu Margaret. "I když bych docela ráda viděla na vlastní oči, že je Morigan v pořádku."
(17:53) Margare-tka: "No asi ano."
(17:54) Margare-tka: Všechny ty věci nějak urob´vnám.
(17:54) Margare-tka: urovnám
(17:55) Ketryn: Tak se asi chystáme k odchodu. Chtěla bych nakouknout do ložnice, ale nakonec se ovládnu a zavrhnu to, myslím, že tady už nemáme co dělat.
(17:56) Ketryn: "Asi bychom měly jít k nám do stanu a pokusit se to tam nějak...uklidit."
(17:57) Margare-tka: "To je fakt. Urovnáme to tu a jdeme. Jo?"
(18:05) Ketryn: Pokud je vedle v ložnici ticho a nikde se nic neděje, tak asi jdeme pomalu k nám do stanu..
(18:05) Morigan: Ticho tam není, někdo tam mluví.
(18:06) Margare-tka: Aha, tak to asi počkáme, ne?
(18:12) Margare-tka: Je slyšet co se říká?
(18:13) Ketryn: "Já si fakt myslím, že už tu nemáme co dělat..." zašeptám. Dávám si na čas se skládáním dek a kožešin.
(18:14) Margare-tka: "Tak jo. Taky složím vše co tam je."
(18:17) Ketryn: Zdržujeme se, ale nakonec asi fakt raději jdeme a doufáme, že tě uvidíme později.
(18:24) Morigan: Mezitím vyjde z ložnice váš neoblíbený doktor a taky lord Murtagh. Skoro ve stejnou chvíli někdo přijde venku a přinese snídani, i když už je asi spíš pozdější ráno.
(18:30) Ketryn: Zmateně položím to, co jsem dorovnávala a přemýšlím, jak se odtud nenápadně vypařit...Zatím asi nejistě stojím u složených dek a dělám neviditelnou.
(18:34) Margare-tka: Tak samozřejmě je neignoruji. Teda ne Murtagha, ale asi bychom měly poděkovat a jít....
(18:35) Ketryn: No to bychom měly, ale trochu jsem se lekla, když se tam objevilo tolik lidí najednou.
(18:37) Ketryn: "Dobré ráno..." pozdravím konečně lorda Murtagha. "Děkujeme, že jsme tu mohly přespat..."
(18:38) Ketryn: A asi se začneme pomalu klidit, pokud to není nějak neslušné.
(18:40) Margare-tka: Stojím vedle Kat a nechám ji teda mluvit, abychom nemluvily přes sebe.
(18:43) Margare-tka: No řekla bych, že to krapet je. řekne něco a nebo ne?
(19:04) Margare-tka: Pokud nic neříká a vyadá, že můžeme jít samozřejmě jdeme.

To mě opět ohromí, že lord Christopher lhal o tom rozkazu. Ale jsem mu docela vděčná, jelikož už jsem si fakt říkala, že bychom měly jít, ale na druhou stranu se mi rozhodně nechtělo vracet do toho stanu...
Ustelu si tedy nějak na tom křesle a snažím se z toho všeho aspoň trochu vyspat.

(01:10) Margare-tka: Pokud se nějak nevrací, tak si lehneme sednem do těch křesel, tedy pokud bude Kat chtít ať si klidně lehne na zem:-)
(01:13) Margare-tka: Ale asi stejně ještě nějakou dobu sedím a přemýšlím.