Druhá strana (200 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(21:04) Morigan: Margaret je na tom podobně, mezi těmi šaty nejsou tak velké rozdíly, ale nejnověji působí ty žlutohnědé. Mají rukávy lehce do zvonu.
(21:09) Morigan: Já mám jedny bílé s velmi širokými rukávy, olemované stříbrnými korálky, jedny jasně (tedy kdysi jasně, teď už trochu vybledlé) zelené z nějakého hedvábí z úzkými rukávy olemované širokou hnědou sametkou a jedny červené s modrou výšivkou a taky širokými rukávy. "Nevím, jaké si vám vzít..." zamračím se.
(21:12) Ketryn: Tak si ty tvoje šaty prohlížím a přemýšlím. "Já bych možná byla pro ty červené."
(21:12) Ketryn: "Anebo můžeš jít ´netradičně´ v bílé," :-)
(21:17) Morigan: "Hm, bílá už mě lehce rozčiluje..." přiznám. "Tak si vezmu ty červené..."
(21:23) Ketryn: "No, máš na ni opravdu štěstí," :-D "Myslím, že ty červené budou asi nejlepší."
(21:35) Morigan: "Vezmu si teda ty červené," rozhodnu. Den předem jsem si upletla malé copánky, jinak nic nedělám. Po obědě si necháme přinést horkou vodu a v mojí koupelně se společně vykoupeme, abychom se cítily dobře. Pořádně roztopím krb, abychom tam měly teplo.
(21:35) Morigan: To dám Anabell Nancy. Nejspíš by se pokusila utopit.
(21:38) Ketryn: "Holky, to jsou tedy chvilky pohody...To by mě vůbec nenapadlo, že v téhle válce zažijeme takovéhle chvíle klidu. Asi bychom si to měly užít, dokud to jde..."
(21:44) Margare-tka: "Asi ty bíle, ty vypadají nejhezčejš A nebo ty červené. "
(21:45) Margare-tka -> Morigan: A ty krémové vypadají hodně opotřebovaně??
(21:47) Margare-tka: "To bychom měly. Myslím, že dlouho to trvat už nebude.:-("
(21:58) Morigan: Radši se snažím na to moc nemyslet. Snažíme se být hotové včas na ples.
(21:59) Morigan: Pomůžu vám s účesem, jak jen to jde.
(22:01) Margare-tka: Tak ti taky samozřejmě pomůžu s vlasy jak to jen jde. Pořádně se umyjeme a upravíme, je tam možnost se nějak namalovat??
(22:03) Ketryn: Myslím, že bychom se navzájem mohly dát docela slušně dohromady :-) kdyby bylo i nějaké malování, tak to by byl opravdu luxus.
(22:03) Morigan: Něco nám přinesla Ester, jelikož na to lord Christopher nepomyslel.
(22:05) Morigan: Takže se v rámci možností i namalujeme. Nial se pak pro nás staví u mě v pokoji a nešetří chválou.
(22:10) Morigan: Rozloučila jsem se předtím s Annabell a nechala jí Nancy, ale malé to bylo celkem jedno, pochopitelně.
(22:10) Ketryn: Mám dobrou náladu :-) Rozhodnu se pro dnešek zapomenout na starosti a jen si dnešní večer s úsměvem užít.
(22:15) Margare-tka: No to já taky, hlavně se rozhodnu chovat zase slušně...
(22:16) Morigan: Jdeme do velké síně/jídelny, kde společně večeříváme. Je vyzdobená kolem oken a svícnů barevnými průsvitnými látkami a všude je spousta světel. U kraje jsou stoly s lavicemi kolem a na nich spousta jídla a pití, taky se tam pohybuje nějaké služebnictvo. V pravém rohu je pět muzikantů, kteří už potichu něco hrají.
(22:16) Ketryn: Jo, to já taky :-) Plně se vžiji do akarijské etikety a hodlám si dávat velkého bacha na pití.
(22:17) Ketryn: Znovu mě překvapí, jak to celé lord Christopher zařídil!
(22:25) Margare-tka: Taky jsem překvapená, podezřívám ho, že nějakou tu knihu etikety má....... Taky jsem naprostá akárijka:-)
(22:28) Morigan: Taky jsem překvapená. Lord Christopher k nám hned přispěchá, jen co vejdeme do dveří. Má světle šedivý sametový kabátec a moc mu to sluší. Jde mu dobře vyčíst z tváře, že si dal s celým večerem práci a je zvědavý, co my na to budeme říkat. "To je nádhera," chytím ho za ruku spontánně. Chtěl něco říct, ale neřekl. Samozřejmě, že se to nedá srovnat s Amberwaldem a spoustou jiných, co jsme viděly, ale po tom všem ve Svobodné je to opravdu krása.
(22:30) Margare-tka: "Krása, opravdu se Vám to povedlo Lorde Christophere."

(17:45) Margare-tka: Pokud to jde věnuji se vám a malé. A snažím se nějak se hezky využít tu chvilku hezkého klidu.
(17:52) Morigan: Než nastane taneční večer, trvá to několik dní, takže nezahálíme a pod mým vedením se pokoušíme opakovat tance, které si pamatujeme. Musíme si k tomu počítat a nebo zpívat a učíme to i Niala.
(17:52) Morigan: Mezitím také dorazila ona zmiňovaná Ester, což je starší příjemná žena a měřila nás. Pak také donesla nějaké šaty, které nám bude upravovat.
(17:54) Margare-tka: Tak jsem ráda za tuhle změnu a doecal si opakování tanců užívám. Jen nemůžu tančit vše.:-(
(17:55) Margare-tka: Nechala jsem se změřit a poslouchala co po mě chce.
(17:55) Ketryn: Tak se snažím vydolovat všechny vzpomínky na tance a docela se do toho vžiju :-) Když máme možnost, tak se jdu podívat na ty šaty.
(18:00) Margare-tka: To juá samozřejmě taky, ale nechci nějak zdržovat, aby ji to nevadilo.
(18:01) Morigan: Mám hromádku těch zřejmě nejlepších šatů a pro vás je hromada dohromady, abyste si vybraly. Pak i nějaké oblečení pro Niala. Probíráte se hromadou a Ester vymýšlí, které by se daly upravit.
(18:02) Ketryn: Tak se spolu s ní snažím něco vybrat :-)
(18:02) Margare-tka: Tak se s ní pokusím domluvit jaké by se daly a jaké se mi líbí.
(18:07) Margare-tka: Máš tam malou u toho?
(18:30) Morigan: Margaret dá nakonec Ester k poupravení jedny světle krémové, jedny žlutohnědé a jedny světle žluté (potom je popíšu důkladněji, až si budeme vybírat na ples.)
(18:30) Morigan: Katryn jedny modré a jedny světle zelené a jedny tmavě.
(18:31) Morigan: "Lord Christopher si nebyl jistý, jakou máte ráda barvu, paní," povídá Ester. Je celkově docela upovídaná. "Tak se snažil sehnat od každého nějaké slušné. Ale to víte, chlapi šatům nerozumí..."
(18:33) Ketryn: Koukám překvapeně, že nám vybrala hned troje šaty. Chápu to dobře, že nám upraví všechny?
(18:34) Morigan: Jo.
(18:35) Margare-tka: To jsem taky překvapená... čekala jsem jen ty na ples.
(18:35) Margare-tka: Jsem mile překvapená a klidně si s ní povídám, když je tak upovídaná.
(18:36) Ketryn: tak mi to udělá opět radost :-)
(18:41) Morigan: Zas tak velké úpravy to asi nebudou, sem tam jdou prodřené nebo prasklé ve švu, asi je bude zužovat nebo zkracovat.
(18:47) Morigan: Tak pár dní opakujeme tance a čekáme. Lord Christopher se občas zastaví, ale jinak nás nechává odpočívat. Malou mám někdy sebou v pokoji (trénujeme u mě, abychom se vešli), někdy jí dám Nancy, protože je občas obtížné ji uhlídat.
(18:48) Margare-tka: To musí být sranda, když "tančí" s námi:-)
(18:49) Morigan: No to se nám pěkně plete pod nohy.
(18:54) Ketryn: Myslím, že to občas musí být docela sranda :-)
(19:01) Ketryn: A jak nám ty tance jdou, vzpomněly jsme si na všechno?
(19:03) Morigan: No úplná sláva to asi nebude, ale přece jenom jsme se tomu kdysi věnovaly docela dost a tak to nějak dohromady dáme.
(19:05) Morigan: Asi čtyři dny po tom, co nám to Christopher oznámil, se "ples" má konat. Ráno nám Ester donese šaty a zkouší je na nás. Je opravdu šikovná, vypadá to dobře. Mám taky troje použitelné. Budeme si vybírat, které si oblečeme večer. Šperky žádné nemáme, ale asi se pokusíme nějak učesat. A během dne si dáme koupel.
(19:08) Ketryn: "Ty jo, škoda že nemám aspoň ten linerit..." povzdechnu si, ale ne nijak zvlášť tragicky. Učesat by se ale bylo dobré :-) Vyberu si ty šaty, které se mi líbí nejvíc, asi ty tmavě zelené.
(19:09) Ketryn: Vlasy bych si asi chtěla nějak vyčesat s nějakými volnými prameny.

(21:35) Morigan: "Já bych řekla, že to je to nejmenší, co se o mě říká..." poznamenám.
(21:35) Margare-tka: Já taky. Povídáme tak nezávazně a věnujeme se malé.
(22:00) Morigan: Den trávíme flákáním a odpočíváním, ani nemám chuť nic dělat. Malou si nechám až do večera, aby měla volno pro změnu Nancy.
(22:04) Ketryn: Odpočívám, jím a snažím se načerpat síly. V rámci možností je mi dobře. A jsem moc ráda, že to teď všechno tak dobře dopadlo, takže mám docela dobrou náladu.
(22:08) Margare-tka: Tak nějak, pokud chce být s malou sn´ma, tak to pochopím, pokud chceš abychom byly s vámi, tak ti budu pomáhat.
(22:41) Margare-tka: "To je asi pravda, no neříkal co všechno se říká, ale docela by mě zajímalo co všechno si už dobarvili pestřeji.-) Za chvilku to tu bude jako u dvora... drbárna;-)"
(22:41) Morigan: "Ještě větší drbárna je armáda, i když se tak navenek netváří," řeknu.
(22:42) Margare-tka: "No chlapy no....co si budem povídat;-) " kouknu po Nialovi:-)
(22:42) Margare-tka: "Vzpomeň si na černou co všechno se tam drbalo..."
(22:45) Morigan: No před Nialem se mi moc vzpomínat na černou nechce, taky po něm kouknu.
(22:46) Margare-tka: No to já taky, ne, jen jsem to řekla jako příklad... "ono to v jiné armádě nebylo jiné, jen jsme to neměly z první ruky:-)"
(22:55) Morigan: "Ale jo," usměju se ve vzpomínkách na spoustu dnů (týdnů, měsíců) v armádách. "No, tohle prakticky není žádný dvůr, ani Murtagh ho nemá. Hlavně tu není moc žen."
(22:55) Margare-tka: Jo je na návsi je kaplička a u rybníka je kostelík, ale nevím jak to tam přesně vypadá. Ale snad to půjde:-)
(22:56) Margare-tka: "No tak to nebylo ani Assiru ani v černé.... Ale asi jich bylo víc, no.."
(22:59) Margare-tka: "Když tedy porovnám armádu...:-)"
(23:05) Margare-tka: "Nevím, ale když si vzpomenu na pánský klub a co nám všechno o něm Richie říkal.... tohle je takový velký pánský klub.:-)"
(23:12) Morigan: Po obědě, když Anabella spí vedle v ložnici (mám totiž apartmá, které má tři místnosti - přijímací, ložnici a malou šatnu s koupelnou a záchodem), jsme tam pořád všichni, když se staví lord Christopher. Přinese nám láhev svého dobrého vína a zajímá se, jestli nám něco nechybí.
(23:21) Margare-tka: Nějak nechci skákat, do vašich hovorů, ale pokud to bylo směrováno i na nás. "Staráte se o nás úžasně, Lorde Christophere."
(23:23) Morigan: Zatvářím se souhlasně. "Tohle je vaše ložnice, že?" zeptám se.
(23:23) Morigan: "Ano..."
(23:23) Morigan: "Není vůbec nutné, abyste kvůli mě nespal ve své posteli...totiž ložnici," řeknu.
(23:25) Morigan: "Je to nejlepší postel na panství...totiž nejlepší ložnice. Proto je nutné, abyste v ní spala vy," odvětí.
(23:25) Margare-tka: No je opravdu obětavý.
(23:25) Morigan: "Je to od vás zdvořilé," usměju se.
(23:25) Morigan: "Učím se. Je to tak zvykem i v Akarii?" zajímá ho.
(23:26) Morigan: "U těch slušných ano," přikývnu.
(23:27) Morigan: "Víte, napadlo mě...Harringtonu zatím zoufale chybí ženy a vše, co s tím souvisí, a taky bych vás rád nějak potěšil, napadlo mě pokusit se uspořádat takový malý ples. Nebo spíš taneční večer. Sám netuším, jak to dopadne, ale třeba byste si ráda zatančila..."
(23:28) Morigan: Vykulím překvapeně oči. "No, to asi ano..." začnu.
(23:29) Morigan: "Už od rána se pokouším sehnat ucházející šaty, mohl bych za vámi poslat Ester, aby vám z dovolením vzala...vaše míry...a mohla tak upravit šaty podle vás? Také samozřejmě pro vaše...ehm, dámy," pokyne k vám. "I vašeho přítele, pochopitelně."
(23:30) Morigan: "No, ovšem..." jsem stále zaskočená.
(23:32) Margare-tka: Tak to jse taky úplně zaskočená... koukám, že to s tou Akárii bere hodně vážně, asi všichni to berou hodně vážně. Tvářím se překvapeně mile..
(23:34) Morigan: "Tak to jsem rád," usměje se úlevně.
(23:34) Margare-tka: "To je opravdu velice milé:-)" řeknu. Bože tak těžko mě tady napadá něco akárijského chování... už jsem z krapet vypadla.
(23:34) Morigan: "Christophere, totiž lorde Christophere, není nutné, abyste se pokoušel nás jakkoliv bavit, jsme vděčné za vaši pohostinnost a víc..."
(23:35) Morigan: Zatváří se pobaveně. "Nějak často používáte slovo nutné. Je čas na válku a čas na zábavu. A obojí je potřeba. Jsem rád, že udělám někomu radost."
(23:36) Morigan: "Dobře, děkujeme. Opravdu."
(23:37) Margare-tka: Taky se tvářím moc vděčně.
(23:37) Morigan: "Ještě neděkujte, jsem hrozný tanečník a nejméně jednou vás vyzvu k tanci," upozorní mě. Z ložnice se ozve rána, tudíž se tam rozběhnu, ani se nestačím omluvit.
(23:39) Margare-tka: Tak to si taky stoupnu a zpozorním. "Je všechno v pořádku?" Nechce se mi před ním chodit do jeho/tvé ložnice.
(23:40) Margare-tka: Samozřejmě mě napadne, že to byla malá, kde je?? Předpokládám, že ji nevidím.
(23:40) Margare-tka: Kolem nás.
(23:41) Morigan: Lord Christopher jde opatrně za mnou, ale zastaví se ve dveřích. "Jo, je," zavolám z ložnice. "Annabell se probudila a shodila svícen."
(23:45) Margare-tka: Až nějak teď mi došlo, že bychom si asi všimli, kdyby se probudila a došla sem:-)
(23:50) Morigan: Když Anabell vidí Christophera, nehrozí, že by šla ještě spát. Podezřívám jí, že jí probudil jeho hlas. Vezmu jí do pokoje k nám.
(23:54) Margare-tka: No je to malá závislačka;-) A ty se ji divíš?
(23:54) Margare-tka: Tak ji pozdravím, ale předpokládám, že nějakou tetu vůbec neregistruje, když tam má Christophera.

20:23) Margare-tka: Už je tam ráno??
(20:23) Morigan: Jo, už je tam ráno.
(20:27) Margare-tka: Ráno hned jak se nějak zkulturníme a máme možnost se jít. "Měly bychom si nějak úplně konkrétně domluvit co se bude říkat a co se řeklo. Aby tady pak nevznikly nějak nesrovnalosti."
(20:28) Morigan: Jako všichni?
(20:30) Margare-tka: No myslela jsem jen my tři. nějak jsem nemyslela, že bude potřeba i Nial, ale pokud mu to budeš chtít říct.
(20:31) Ketryn: "No, to bychom asi měli. Snažila jsem se včera o sobě mluvit co nejmíň a co nejvíc neurčitě. Vlastně jsem mu řekla jen že pocházím ze Svobodné a že jsem společně nějaký čas žily v Akarii. Ptal se mě, jestli se s Morigan známe z Akarie, tak jsem mu řekla, že ne, že už ze Svobodné. Pak mi terpv došlo, jestli Morigan neříká, že pochází z Akarie...na to se jí chci zeptat."
(20:32) Margare-tka: "To á taky, ale bohužel jsem jisté věci nemohla ignorovat:-("
(20:32) Ketryn: "Snažila jsem se hlavně vyptávat jeho, aby na mě nepřišla moc řeč a já se do těch polopravd moc nezapletla."
(20:33) Ketryn: "Jo taky se mě Charles ptal na rodinu, tak jsem mu řekla, že moje jediná rodina jste vy dvě a můj ztracený manžel."
(20:33) Margare-tka: "Tak to jsem dokonce řekly stejně... já řekla to samé, že jsem se svobodné a že jsem žily v Akárii a že se všechny známe odtud... "
(20:33) Margare-tka: "Jo a ještě, že jsem v Akárii žily poblíž dvora..."
(20:34) Ketryn: "Tak aspoň že jsme to řekly stejně..."
(20:34) Ketryn: "Jo,tak se dvorem si to budu pamatovat," :-) "ještě něco jsi řekla?"
(20:34) Morigan: No na snídani jsme se asi sešli všichni.
(20:35) Ketryn: Jako všichni jako na večeři? Nebo snídáme někde jen my čtyři?
(20:36) Morigan: Ne, jen my čtyři asi u mě v pokoji, mám největší.
(20:36) Ketryn: "Dobré ráno," pozdravím tebe a Niala.
(20:38) Margare-tka: "no jen chtěl něco slyšet o etiketě a o odívání. jen jsem mu řekla, že etiketa se dá hezky naučit z knih. To je nejspíš všechno."
(20:38) Margare-tka: Samozřejmě jsem Niala, taky pozdravila.:-)
(20:39) Morigan: Taky vás pozdravím. Mám tam i Anabell, která se právě pokouší strhnout kožešinu z gauče a nespadnout u toho (spadla).
(20:40) Ketryn: "Morigan, co všechno tady o tobě vědí?" ptám se, když snídáme.
(20:40) Ketryn: Tak ji s úsměvem pozoruji, případně si s ní chvíli hraji :-)
(20:40) Morigan: K tématu pokrčím rameny. "V podstatě jsem nějak na začátku, ještě když jsme byly v zajetí řekla o té Akarii, ale nikdy jsem nemusela mluvit o detailech nebo jsem se tomu vyhnula. Myslím, že jsem řekla, že jsem nějaký čas žila přímo u dvora," snažím se vzpomenout si. "U toho bych zůstala, bližší pravda by mohla působit fantasmagoricky."
(20:41) Margare-tka: "No asi bychom se měly domluvit, jak blízko dvora a co popřípadě jsme tam dělaly....No to je dk
(20:41) Margare-tka: "No asi bychom se měly domluvit, jak blízko dvora a co popřípadě jsme tam dělaly....No to je dobrý dotaz."
(20:41) Morigan: "Co určitě nevědí je, že jsem čarodějka, to bych zachovala v tajnosti dál. Zatím," řeknu.
(20:42) Ketryn: "Neboj, o tom jsem rozhodně nemluvila :-)"
(20:43) Morigan: "Když jsem o vás mluvila, řekla jsem, že jste mi blízké jako sestry, ale že nejste sestry. Tudíž je jedno, co jste dělaly a jak blízko dvora jste žily, to si klidně vymyslete, to na mě nezávisí. A pak jsou tu ještě moje vojenské zkušenosti, ty jsem zatím nechala trochu zahalené tajemstvím, jen jsem se zmínila o Akarijské občanské válce...můžete říct, že jste dělaly v lazaretu. Třeba."
(20:43) Margare-tka: "No to určitě, já jen až se bude zase někdo ptát, co jsme tam dělaly... Bude stačit, že jsme tam byly pozvané na dobu neurčtou?? A že jsem se zapojovaly do dnního chodu lidí žijícícg u dvora??"
(20:44) Ketryn: "A řekla jsi odkud pocházíš? My jsme totiž obě řekly, že se známe ze Svobodné a pak jsme nějaký čas žily společně v Akarii. Pak mi teprv došlo, jestli jsi třeba netvrdila, že pocházíš z Akarie?"
(20:44) Margare-tka: No já mu řekla, že se známe všechny ze Svobodné."
(20:46) Morigan: "Ze Svobodné."
(20:53) Ketryn: "Tak jsme to řekly stejně."
(20:53) Ketryn: "Držela bych se prostě co nejvíc pravdy,jen bych prostě neříkala všechno."
(20:54) Ketryn: Když se najím, tak si jdu na chvíli hrát s malou.
(20:59) Margare-tka: Dobře, tak snad to nebudu nějak víc rozebírat.
(21:00) Morigan: Už mě k tomu nic nenapadá..."Zas tolik jsem o sobě asi nemluvila...ale je pravda, že si taky všechno asi nepamatuju," přiznám.
(21:30) Morigan: Tak už teda neříkám nic a užívám si krbu, tepla a jídla.
(21:33) Margare-tka: "No ten Fargus se divil, že jsi ze Svobodné, prý se říkalo, že jsi z akárie... Tedy aspoň to tak od něj vyznělo...."

(20:15) Morigan: "Myslel jsem, že lady Morigan je z Akarie," zamyslí se. "Asi se to ke mě špatně doneslo. A kde jste v Akárii žily? Blízko dvora, nebo na venkově?" zajímá ho upřímně.
(20:41) Margare-tka: No v hlavě mi proběhne doprdele....."No blízko dvora. A jak dlouho jste ve službách lorda Christofera." odvrátím pozornost, tedy pokusím se o to. Nějak si nemohu vzpomenout, že bychom se domlouvaly na tom co budeme říkat.
(20:43) Margare-tka: Tu jeho doměnku nevyvracím, je možné, je jsi z Akárie. Doufám, že jsi třeba neřekla, že jsi z venkova.
(20:44) Morigan: "Asi druhým rokem. Akarijský dvůr mě velmi zajímá..." přizná. "Říkala jste, že jste tam žily dlouho, povězte mi něco o zvycích u dvora..."
(20:46) Margare-tka: Bože....snažím se netvářít zoufale. "Tak třeba o jakých konktrétně je jich tam dost...." modlím aby večeře byla u konce. V jaké jsme fázi?

(18:18) Margare-tka: Popíjím střídně a snažím se konverzovat. Taky samozřejmě poslouchám jestli se řeší něco něco zajímavého.
(18:20) Morigan: Ono je to těžké, jelikož konverzace je rozdělena tak, že si většinou povídají polohlasem ti, co sedí vedle sebe. Takže ne, že by se nedalo něco zaslechnout, ale musela by ses vždy soustředit na danou dvojici nebo trojici.
(18:23) Margare-tka: Aha, tak v tom případě konverzuji v naší dvojici či trojici:-) Snažím se nějak nezabíhat do choulostivých témat:-)
(19:09) Margare-tka: Jsem tak přemýšlela, jak jsou na tom teď Mored a Rodger.
(19:34) Morigan: To je otázka :-)
(19:34) Margare-tka: Docela ráda bych se zeptala odkud ten muž pochází a tak, ale to by znamenalo ptát se taky mě....:-/
(19:35) Margare-tka: To je snad jsou na správné straně, ale předpokládám, že ano. Když už proti nic bojovali v to Silberlinu.
(19:35) Morigan: To asi ano :-) Představil se ti jako Fergus a je vrchním strážcem a správcem zbrojnice lorda Christophera.
(19:40) Margare-tka: samozřejmě jsem se mu taky představila a pokud se ptá, tak mu tam neurčitě řeknu, že jsem žila nějakou dobu v Akárii, ale jinak pocházím že ze Svobodné.
(19:45) Morigan: "Tam jste poznala lady Morigan?" zajímá ho.
(19:48) Margare-tka: "Ne známe se ní odtud, tam jsem docela dlouho žily a pak vrátili sem." Doufám, že už to nebude moc řešit.

10:51) Ketryn: Každopádně se zas snažím chovat slušně, kultivovaně a tak :-)
(10:56) Morigan: Ano, šli jsme na večeři. Nechali jsme se dovést na správné místo, do Christopherova hodovního sálu. Je to tu všechno menší, než v Arrasu, ale je to docela hezká tvrz, i když je zatím možná obydlená jen krátce, protože je válka. Nejhezčí v hodovní síni je strop vykládaný dřevěnými kazetami, kde je nádherně vyřezán a vybarven asi nějaký příběh, takže to člověka nutí stále dívat se nahoru. Lord Christopher si dal opravdu práci a vytvořil i zasedací pořádek, takže ani nesedíte vedle sebe. Já sedím na čestném místě v čele po Christopherově levé ruce a vy sedíte také na levé straně stolu, ale vedle sebe máte vždy nějakého muže. Je pravda, že jiné ženy kromě nás ani u stolu nejsou.
(10:59) Ketryn: Tak mi to nedá a vše si tam prohlížím, i když se snažím ne nějak moc okatě :-) Opět si vzpomenu na Akarii a snažím se když tak nějak zdvořilostně konverzovat :-)
(11:13) Ketryn: A taky poslouchám, o čem se u stolu mluví? Máš s sebou i Anabellku?
(11:57) Morigan: Annabell tam nemám sebou. Žádná všeobecná debata tam nepanuje, asi právě proto jsme takhle rozdělené. Po tvé pravé ruce sedí sympatický blonďák, který se ti představil jako Charles. Snaží se tě zdvořile vyptávat, odkud pocházíš a kde jsi vyrůstala, nejspíš ho to ale opravdu zajímá.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(12:23) Ketryn: A jejda....musím něco vymyslet. Taky se mu představím.
(12:29) Ketryn: A o svém životě se snažím mluvit ne nějak moc určitě, řeknu mu, že si na své dětství moc nepamatuji, ale pocházím ze Svobodné ze Silberlinu. A že už jsem opravdu dlouhou dobu s lady Morigan, se kterou jsme žili v Akarii, ale pak jsme se vrátili do Svobodné. Hned se ho začnu ptát, odkud pochází on a jestli má někde rodinu a tak.

//Ahoj dřív to nešlo, rodily jsme...Snad to vyjde zítra. Poslouchala jsem tu písničku, je moc hezká a myslím, že se hodí:-)////

//Zaujala mě tahle písnička, možná by se hodila k našim videím? http://www.youtube.com/watch?v=ktpQLAV26-g

(23:02) Morigan: No, to i tak vidíme všechny, že je mu podobná. Ale jsem docela ráda, žes to neřekla nahlas. Dám jí pochovat Nialovi a pak i vám. Všichni jsme zapomněli na víno i na to, že jsme právě slezli z koní.
(23:09) Morigan: Malá je celkem vstřícná ke všem, na lidi je evidentně opravdu zvyklá - což je jasné.
(23:10) Margare-tka: Asi ano, miminko do mě vlilo energii.:-)
(23:10) Margare-tka: Tak si ji pochovám a něco na ni mluvím....
(23:20) Margare-tka: Tohle takový příjemný pocit, že se aspoň trochu začalo dařit. Kéž by to ak šlo i nadále.
(23:23) Morigan: To jo...
(23:26) Margare-tka: Půjde, určitě musíme být pozitivní:-)
(23:40) Margare-tka: Opravdu mě tam popadla docela pozitivní nálada.
(23:44) Morigan: Bože, doufám, že ne moc pozitivní...
(23:46) Margare-tka: Jako, že bych si tam prozpěvovala, to možná po tom víně, to nás dostane, jsme unavené a ještě na to víno.... Ale prostě takovou pozitivní přiměřeně.
(23:49) Margare-tka: S tím vínem jsem samozřejmě opatrná, když si tohle uvědomuji....

(22:04) Margare-tka: Snažila jsem jít tak abych vás moc nezdržovala a teď čekám, jak se to bude vyvíjet dál:-) jsem zvědavá na tvou malou. tak doufám, že ji brzo uvidíme.
(22:09) Morigan: "Pro vaši dceru jsem nechal poslat, za chvíli tu bude," dodá lord Christopher a vyslouží si ode mě vděčný úsměv. "Můžete všichni odejít," řekne k ostatním. "Jeremy dohlédněte na přípravu pokojů a na...na všechno."
(22:10) Morigan: "Ano, pane," řekne Jeremy.
(22:14) Margare-tka: To se taky usměju. Jsem ráda, že byl tak pohotový. Čekám tedy co bude:-)
(22:23) Morigan: Jen co odejde Jeremy i těch pár lidí, co tam ještě stáli, rozejdeme se oba k sobě. Napůl to je rychlá chůze, napůl běh, napůl skok, výsledek je, že lordu Christopherovi skoro skočím do náručí. "U všech bohů, měl jsem strach, že jste mrtvá," prohlásí lord Christopher do látky mého pláště. "Ale věřil jsem...nevěřil jsem, že byste se o sebe nedokázala postarat, vy se dostanete ze všeho, věděl jsem to..." "Měla jsem strach, lord Murtagh říkal, že jste měli nějaké problémy při cestě zpět...." "Ano, měli jsme ztráty a nedostatek jídla, ale nebojte se, o Anabell bych se postaral, byla v bezpečí...obstaral jsem jí skvělou chůvu, nedovolil bych, aby se jí něco stalo...." Pustíme se a tváříme se oba lehce rozpačitě. "Anabell je úžasná, počkejte, až jí uvidíte. Miluje to tady, běhá po chodbách, že ji chůva nestíhá...sotva jsme sem přijeli, udělala svoje první kroky, držela se mě za nohu a pak se najednou pustila a šla... musíte být hrozně unavená, měl jsem nechat přinést aspoň víno..."
(22:24) Morigan: "Zapomněl jsem..." uvědomí si omluvně.
(22:29) Margare-tka: No to jsem trochu koukala, takže zas tak jsem mimo nebyla, když jsem řekla, že se do tebe napůl zakoukal;-) Docela se usmívám, když poslouchám, jak o ni vypráví.
(22:30) Margare-tka: Víno je opravdu dobrý nápad.
(22:31) Morigan: Otevřou se dveře a vejde buclatá žena středního věku s dlouhým, oříškově hnědým copem a v náručí má tmavovlasou, asi tak roční holčičku.
(22:34) Margare-tka: Tak si ji samozřejmě prohlížím. Komu je tak podobná. Nechám tě a´t se spolu seznámíte a pak popřípadě budu něco podnikat.
(22:43) Morigan: Anabell se rozhlíží po lidech, evidentně je na spousty lidí zvyklá, takže je jí to jedno, že tam jsme, jen si nás prohlíží, ale reaguje na Christophera. Ten si jí vezme od chůvy a jde s ní ke mě. "Víte, často jsem o vás mluvil...s ní. Já vím, že je ještě malá a nejspíš mi nerozuměla, ale přesto...kdyby náhodou." Anabell se bez okolků pokouší urvat knoflík na jeho kabátci. "Nevím jak poděkovat," přiznám dojatě. "Děkuji," řeknu nejdřív směrem k ženě. "Jak se jmenuješ?" "Jsem Nancy, paní." "Děkuji, Nancy," řeknu upřímně. Pak se znovu obrátím na Christophera, nejraději bych ho znovu objala. Udělal zázrak, když se dokázal v pochodující armádě strádající mrazem a hladem postarat o malé dítě, kterému tak nejspíš nic moc nechybělo. "Děkuji, Kite. Děkuji. Děkuji." Předá mi ji do náruče. Nijak jí to nevadí, je na lidi zvyklá, spíš je zvědavá. Chvíli si ji chovám a mluvím na ní a pak jí jdu ukázat vám, aby viděla svoje "tety" a "strejdu" :-))
(22:49) Morigan: Oči má Jamesovy, čehož si nejde nevšimnout a celkově se zdá, že je mu dost podobná.
(22:49) Margare-tka: "Ahoj, zlatíčko." promluvím na ni a dám prst do ruky. Když ji vidím z blízka do koho se zrcadlí??
(22:54) Margare-tka: Normálně bych řekla, že mu je podobná, ale nechci tě tady nějak uvádět do rozpaků. "Ty máš, ale kukadla..." prohlížím si ji a mluvím na ni. Taky dám samozřejmě prostor Nialovi a Kat, ale myslím, že to děláme, tak nějak podvědomě:-)

//S natáčením nemám problém, ráda budu ještě natáčet. Jsem zvědavá co jsi ještě vymyslela:-) Můžeme se na tom dohodnout zítra.//

Snažila jsem jít tak abych vás moc nezdržovala a teď čekám, jak se to bude vyvíjet dál:-) jsem zvědavá na tvou malou. tak doufám, že ji brzo uvidíme.

"Lorde Christophere, lady Morigan z Graynu," oznámí Jeremy samozřejmě celkem zbytečně. Lord Christopher udělá dva rychlé kroky vpřed, ale pak se zarazí.
"Vítejte na Harringtonu, lady Morigan," řekne s napjatou zdvořilostí. "Byla to obtížná cesta?"
"Děkuji, všechno bylo v pořádku, pane," řeknu podobně. "Ale jsem ráda, že jsem tady."
"Pokusím se postarat o veškeré pohodlí vaše i vaší družiny," pokračuje. "Snad si tady budete moci aspoň trochu odpočinout."

Pokynu vám a Nialovi, abyste šli samozřejmě taky. Jeremy nás vede do hlavních dveří, kde jdeme chvíli po chodbě a pak po schodech nahoru. Margaret se jde samozřejmě špatně a Nial zdvořile čeká na ní a pomáhá jí, tudíž se zdrží vzadu. Jeremy ale u dveří čeká, dokud nedojdou všichni, než otevře dveře.
Ocitneme se v menším sále se sloupy z leštěného kamene a dřevěným obložením. Je v něm teď dost světla i bez svíček, protože má docela velká okna, na některých místech jsou barevná skla složená do různých vzorů.

//Tím jsem myslela, jako že já točit chci, ale pochopím, když vás už to nebaví a nebudu vás do toho nutit :-)//

//Tak jsem památně dokončila konvertování Hry o trůny a vrhám se na Tudorovce. U mě jsem rozhodně našla ještě několik věcí, které bych mohla natočit. U vás je najdu určitě taky, ale nechám to už na vás. Z toho, co mám, určitě něco složím, ale pokud budete ještě chtít točit dál, budeme ještě něco točit:-) Potom mě ještě čeká Pán Prstenů :-))//

Seskočím ze sedla tak rychle a z výšky, že sebou Jeremy lehce trhne. Ani mě totiž nenapadlo se chtít nějak upravovat.
"Myslím, že to takhle bude muset stačit. Přiveďte nás k němu hned," řeknu.
Jeremy zvedne obočí, protože samozřejmě vypadáme tak, jak po takové cestě vypadat musíme. Ale nepřesvědčuje mě. Usměje se.
"Samozřejmě. Pojďte prosím za mnou."

Městu vévodí kamenná tvrz s dřevěnými přístavbami. Není nijak velká. Projedeme bránou v palisádách, které tvrz obklopují a ocitneme se na malém nádvoří, kde už k nám přicházejí muži, aby se postarali o naše koně. Jeden z nich je oblečen v šedivém plášti olemovaném kožešinou a zřejmě bude důležitější, než ti ostatní.
"Vítám vás na Harringtonu, lady Morigan," řekne a lehce se pokloní. "Jsem Jeremy, správce Harringtonu."
Sundám si kapuci a zdvořile se na něj usměju. Správce Harringtonu je ještě celkem mladý muž s tmavými vlasy a pečlivě zastřiženou bradkou.
"Lord Christopher vás očekává, ale samozřejmě rád počká, až si odpočinete a upravíte se," oznámí nám Jeremy.

Zhruba po týdnu pomalého cestování ve sněhu a zimě vjíždíme do bran Harringtonu. Město má masivní kamenné hradby a ohromnou dřevěnou bránu, kterou projíždíme.
Stráže nás uctivě a slušně zdraví, je nejspíš jasné, kdo jsme, když s námi jedou vojáci se znakem lva.