Druhá strana (202 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(21:43) Morigan: Najíme se, sbalíme tábor, osedláme koně, zahalíme se co nejvíc to jde a jedeme dál.
(21:49) Morigan: Už druhý den je podle určitých znaků poznat, že tudy jel větší počet lidí s koňmi a vozy.
(21:51) Margare-tka: "Hele neměl nějaký podobný znak s hady na hrudi, ten chlápek z otrokářské lodi?? " Vzpomenu si.
(21:52) Ketryn: "No, já mám pocit, že měl..."odpovím Margaret.
(21:52) Morigan: "To je dost pravděpodobné," řeknu.
(21:53) Margare-tka: "Jo ten si pamatuji a taky jsi říkala něco o tom znaku a Rigmoorovi.. bylo to jak jsi se tam z toho málem složila? Zdálo se ti o něm znovu, že jo jak jsi se vzbudila?"
(21:54) Margare-tka: Řeknu pátravě.
(21:56) Ketryn: Zarazím se, když to na mě Margaret takhle vybalí. "Hm...jo...dá se to tak říct."
(21:58) Margare-tka: "No už mě nebaví se dívat na tajemný obličej, co se děje?"
(21:58) Morigan: "O Rigmoorovi s tímhle znakem?" zpozorním.
(21:58) Margare-tka: "Zdálo se ti o něm na lodi a říkal, že olujeme špatnou cestou a pluly jsme... tak co říkal teď?"
(22:00) Ketryn: "Nemám tajemný obličej! A neříkal nic!!" utrhnu se a připadám si zas jako blázen.
(22:01) Ketryn: "Stál jen na nějakých hradbách, byl celý v černém a na prsou měl tenhle znak....To je všechno," řeknu o něco mírněji.
(22:02) Morigan: "Hm," zabručím. "Dobrá asociace tedy."
(22:02) Margare-tka: "Já si nemyslím, že jsi blázen, je by bylo dobrý to říct v poslední době věřím všemu, to snad chápeš."
(22:02) Morigan: "Kdyby byl Rigmoor živý, nejspíš by byl s touhle armádou."
(22:03) Margare-tka: "No na hradbách, tak doufejmě, že ty hradby nejsou na severu."
(22:03) Margare-tka: "Ale ty jsi viděla jak umřel, ne?? To by se muselo něco stát....Mor? napadne mě. Jde z nemrtvího udělat upíra???"
(22:03) Ketryn: "On je živý leda tak v mé hlavě a já jsem blázen..." odfrknu si naštvaně.
(22:04) Morigan: "Co??" nechápu Margaret. "Proč upíra?"
(22:05) Margare-tka: "No tak, kdyby se stalo něco podobného, tak by to možná odpovídalo, Katryniným snůl, vždyť když je to vysoké stádium, tak umí manipulovat se sny a myšlenkami. A to nemluvím o tom, jak je či byl dobrý bojovník. nemohl to být..."
(22:06) Margare-tka: Vyzní to trochu pochybovačne. Ta poslední myšlenka.
(22:07) Ketryn: "Se mnou nikdo nemanipuluje! Jen se mi zdají krávoviny, to je všechno!!"
(22:08) Margare-tka: "Když by udajně nemrtví, tak byl, taky nějké vyšší stádium, takže vyadal úplně normálně....., ne?"
(22:08) Morigan: Snažím se pochopit Margaretinu zmatenou řeč. "Ano, vampýr to umí, ale Rigmoor nebyl vampýr! Byl to nekromant."
(22:09) Morigan: "Nekromantší čarodějové byl možná něco takového uměli, tím si nejsem úplně jistá, ale ne když už je někdo znovu zabil."
(22:09) Margare-tka: "A byl určitě nekromant?? Nevelel jim jen pod tou záštitou?? "
(22:10) Margare-tka: "Vždyť poznat vampýra není zas tak jednoduché."
(22:12) Ketryn: Vypadám, že z tohohle rozhovoru dostanu novou depresi...
(22:12) Morigan: "Jakože by Morgolith zničeno nic jen tak vytvořil vyšší stadium upíra? To nejde Margaret. I kdyby tam měl někde schovaného upíra, který by ho vytvořil, tak by nemohl přeskočit ta nižší stadia."
(22:12) Margare-tka: "Ty sny co se zdály Kat v černé ty skutečné. Kdy si mohla něco odnést....kdy věděla co se stane. Mohla by to být práce vampýra?"
(22:12) Morigan: "A předtím byl jenom člověk, znaly jsme ho."
(22:13) Morigan: "Na to by ti musel odpovědět Geralt. Nebo Damon," pokrčím rameny. Z Margaret se stává detektiv.
(22:14) Margare-tka: "Ne nemyslela jsem, že ho vytvořil, myslela jsem, že s ním spolupracoval už jako vampýr. Sama jsi říkala, že jsi ještě neviděla nikoho takhle bojovat. Viděly jsme ho někdy hodně zraněného??"
(22:14) Margare-tka: Ne jen se snažím vymyslet ty sny. Musí to mít nějaké jednoduché řešení....
(22:15) Ketryn: "Margaret, a není to teď už jedno? Je prostě mrtvý!! A jen já mám v hlavě nějaké jeho choré zbytky..."
(22:16) Morigan: "Jak si to mám pamatovat, už je to dost let."
(22:16) Morigan: "Kdo je Damon?" zajímá Niala.
(22:16) Margare-tka: "Zbytky by byly fajn, jen se mi nezdá, že by zbytky dokázaly takhle uvažovat."
(22:18) Margare-tka: "právě je to dlouho a jestli byl něco podobného, tak klidně mohl dávat velký pozor. Jo a ještě mě napadlo, " otočím se na Niala. otázku damona ignoruji. " Byl by Morgolitovi k něčemu vampýr, když používal magii krve?"

19:18) Morigan:"Armáda jede pomaleji než my, takže snad ano." Dosyta se najíme a pořádně napijeme svařeného vína. Vypijeme ho víc než dost (takže si budeme muset házet na pití :-))
(19:19) Margare-tka -> Morigan: Hm... tak nic, jen mě to tak napadlo.
(19:20) Margare-tka: Já se v poslední době držím.-)
(19:20) Ketryn: aaa sakra...:-D
(19:23) Ketryn: Mám pocit, že se mi střídají naprosto výřečné nálady (všem vyprávím všechno) s depresemi o konci světa. A obávám se, že nadávám na chlapi....Patrick se ztracený a nejde najít! A Richie je ješitný a uražený. No asi toho navykládám docela dost :-D
(19:24) Morigan: Chtěla jsem říct, že se tě snažím mírnit, ale padla mi pětka, takže je mi to jedno, co děláš :-))
(19:24) Margare-tka: Tak ti odpovídám, ale jsem opatrná abych jsi se nerozohnila jako minule.
(19:25) Ketryn: Aha :-D No bezva! :-)
(19:27) Morigan: Já nemám povídavou, jenom piju. Katryn přitahuje pozornost okolí, hlavně, když chce vylézt na stůl, abychom jí prý všichni lépe slyšeli.
(19:28) Ketryn: No tak povídám páté přes deváté a upadám střídavě do deprese. A snažím se mít hlubokomyslné myšlenky.
(19:28) Ketryn: No to mě musíte všichni slyšet, to je přeci hrozně důležité, co povídám!
(19:33) Ketryn: Na stůl si asi vylezu a minimálně si tam sednu. Tedy pokud se mi to podaří.
(19:38) Morigan: To si tam sedneš, protože bys to určitě neustála. Muži u blízkého stolu také popíjejí a baví se Katryniným vylézáním na stůl. Jeden vstane a jde k nám. "Pojď na náš stůl!" směje se.
(19:39) Margare-tka: No a je to.... zase průšvih. řeknu si.
(19:40) Morigan: "Jo, pojdťe k nám!" hulákají ostatní. "Pobavíme se společně, holubičky!"
(19:40) Morigan: "Chcípni," doporučím suše tomu, co přišel až k našemu stolu.
(19:41) Ketryn: Ve své náladě ho sjedu pohrdavým pohledem:"To tak! Další chlapi...? Ani za nic. S vaším druhem jsem skončila!"
(19:45) Morigan: Natáhne ruku, aby Katryn chytil, ale zarazím ho. "Dotkni se jí a tu ruku ti zlomím!" řeknu. "Ale ale," pobavím ho. "Ty jsi nějaká drsná!" vyvlékne se mi. Vzápětí ho nakopnu do holeně a druhým kopem kolenem do břicha. "Morigan!" zvolá ještě Nial, než se strhne rvačka, protože se okamžitě připojí ostatní.
(19:47) Ketryn: "A sakra..." Snažím se slézt ze stolu a aspoň trošku se orientovat.
(19:49) Ketryn: (To jsem to zas vymňoukla! Ta kostička je zákeřná, že mě takhle nechala opít! Chudák Nial, to jsme to zas vyvedly.)
(19:52) Margare-tka: No snažím se ti nepřiplést pod ruce a stejně tak jim. "Kat sedni si tady a buď potichu, podívej co se zase stalo..."
(19:53) Margare-tka: Pokud se na mě někdo řítí, tak se snažím uhnout a nebo nějak bránit. A doufám, že tě Nial nějak uklidní, jelikož bych nerada aby jsi zase skončila ve vězení.
(19:58) Morigan: Rvačka je velmi zmatená a rychlá, zdá se vám, že snad ani nedošlo na nože. Možná. Než se nadějeme, hospodský a jeho synové nás vykopnou ven. "A už se sem nevracejte!!" zahrozí za námi. Nial mě chytí, abych neměla nápad kopnout i hostinského. Zůstaneme venku na mrazu. Prokousla jsem si ret, ale jinak se zdá, že mi nic není.
(20:00) Ketryn: Dívám se rozpačitě z jednoho na druhého...Stihli jsme si vzít aspoň naše věci?
(20:00) Ketryn: Nešťastně se zamýšlím nad tím, co teď budeme venku dělat. asi si budeme muset najít nový hostinec...
(20:01) Morigan: Jo, věci vyhodil s námi, co jsme nepobrali. A pro koně si musíme dojít.
(20:03) Ketryn: Bojím se promluvit, tak se na vás jen rozpačitě dívám s otazníkem dívám.
(20:06) Margare-tka: "Už se dostáváme do normálu:-)" usměju se.
(20:08) Morigan: No já se teda rozhodně nesměju a vyhýbám se Nialovi pohledem. Nial si vzdychne. "Musíme najít jiný hostinec, jinak spíme na ulici," řekne.
(20:11) Ketryn: No já se taky v žádném případě nesměju, nejraději bych se šla někam zahrabat. Po Margaret hodím jen fascinovaný pohled, že se dokáže usmívat. Jen přikývnu a mám sklopenou hlavu a jdu tam, kam Nial řekne.
(20:29) Margare-tka: To je úsměv krize.
(20:29) Margare-tka: Tak rozhlížím, kde by byl další hostinec.
(20:39) Morigan: Bloudíme zimními ulicemi, které jen spoře osvětluje pár lamp. Nial se na mě několikrát podívá, jako by mi chtěl něco říct, ale vždycky si to rozmyslí.
(20:40) Morigan: Nakonec asi po necelé hodině hledání najdeme jiný hostinec, kde dostaneme pokoj. Jdeme rovnou spát, raději. Není to žádný komfort, ale aspoň je tam teplo od kamen z vedlejšího pokoje. Naskládáme se ke spaní do našich kožešin.
(20:43) Margare-tka: Tak to tam pomohu upravit na spaní. Pak se pokusím usnout.
(20:43) Ketryn: Docela se mi fakt uleví, když konečně najdeme nový nocleh! Zabalím se do kožešin a pláště, popřeji vám tiše (provinile) dobrou noc a chystám se usnout.
(20:44) Margare-tka: Nial ještě netuší do čeho jde......... ještě s námi takhle necestoval. Jen když jsme byly tadyx čerstvě a to bylo trochu jiného.
(20:52) Morigan: Ráno snídáme dole. Jídlo je pěkně hnusné, ale nic jiného nám nezbývá. "Příště radši nebudeme moc pít," prohlásí Nial při jídle. "I kdyby byla ještě větší zima. Nebo zase bude Katryn skákat po stole a Morigan vyprovokuje další rvačku." Chci se ohradit, ale nakonec se jenom tvářím nesouhlasně.
(20:55) Margare-tka: No já s tím souhlasím....mofli jsme si zase udělat nějaký rpblém, ale k nám to patří. Takže mlčelivě souhlasím. A doufám, že to při další příležitosti nebudu já.

Systém: Margare-tka odchází z místnosti.
(18:14) Ketryn: Christianova slova mi náladu tedy opravdu nezvednou...Nečeká nás hezká doba. Doufám, že aspoň Anebellku rychle najdeme, aby byla v bezpečí. Při odjezdu se taky ještě několikrát otočím,pak už se dívám jen před sebe a dávám pozor na cestu. Přes den sama o sobě nemluvím skoro vůbec. Když se mě ale někdo na něco ptá, tak odpovídám. Při táboření se snažím být co nejvíc k užitku.
(18:25) Morigan: "Co vlastně hledáme přesně?" promluví Nial třetí večer u ohně. "Tedy spíš - jaký máš plán?"
(18:25) Morigan: "Armádu."
(18:26) Morigan: "Jakoukoli armádu?"
(18:27) Morigan: "Samozřejmě, že ne!" ohradím se. "Armádu lorda Murtagha. Lvi. Na jinou bych v této chvíli narazila opravdu jen nerada."
(18:28) Ketryn: Poslouchám, ale asi k tomu zatím nic neříkám, Jen opravdu doufám, že narazíme na "Lví" armádu a ne na jinou.
(18:31) Morigan: Niala nejspíš zajímá, co bude dál, až na tu správnou armádu narazíme, ale nakonec se nezeptá a rozhodne se mi plně důvěřovat.
(18:33) Ketryn: To mě taky zajímá, ale myslím, že to nějak vyplyne z děje. "A nebude tedy vadit, když najdeme tu správnou armádu, ale lord Murtagh tam nebude?" zeptám se jen na ujištěnou.
(18:35) Morigan: "Nebude to vadit."
(18:36) Ketryn: Přikývnu a jsem ráda aspoň za to.
(18:53) Morigan: Pátý den naší cesty se rozhodneme zamířit do města, které máme blízko a cestou. Všichni už toužíme po chvilce tepla, po tom cestování v zimě a taky musíme dokoupit nějaké zásoby.
(18:55) Ketryn: Při myšlence na teplé jídlo, vodu a postel se konečně aspoň na chvíli usměji. Už se do nějaké krčmy docela těším.
(18:59) Morigan: V krčmě, když se najíme, se nenápadně vyptávám na armády, pokud se v okolí nějaké objevily.
(19:00) Ketryn: Poslouchám, co ti odpovídají nebo o čem se ostatní baví, kdybych někde něco zaslechla.
(19:04) Morigan: Problém je, že získat informace od prostých lidí je složité. Příliš si nevšímají praporů a tak nerozpoznávají jednu armádu od druhé. I tak to ale vypadá nadějně, protože se zdá, že si někdo přece jenom všímá. "Měli bychom to vzít na severozápadní cestu," řeknu, když se vrátím ke stolu. "Zdá se, že tudy před pár dny armáda šla a pravděpodobně patřila Murtaghovi. Hlavně doufám, že si ten chlap neplete prapory. Hlavně hady a lvy."
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(19:06) Ketryn: "Tak to je dobré, že máme nějakou stopu. No snad si je neplete, to by bylo opravdu velké spletení. Takže se je budeme snažit dohnat?"
(19:08) Margare-tka: "No doufejme." Nemám negativní náladu, jsem ráda, že jsme spolu a cestujeme. I zimu jsem se naučila vnímat docela pozitivně, tedy aspoň se o to snažím.
(19:09) Margare-tka: "Mohli bychom je rychle dohonit, jedou určitě pomaleji."

(17:39) Morigan: "Dobře víš, že tahle válka není jen jedna, není to jen ta, co je nejvíc vidět. Už jsme o tom mluvili. Může se stát, že se budeme muset všichni postavit do jedné řady..."
(17:39) Morigan: pokračuje Christian.
(17:40) Morigan: "A ty si utíkáš na sever."
(17:40) Margare-tka: No nemluví zas tak nereálně......doufám, že to nebude třeba.
(17:41) Morigan: "Nikam neutíkám!"
(17:41) Morigan: "Ale tak to vypadá. Při nejhorším možné scénáři, o kterém víme..."
(17:41) Morigan: "To se nestane!" zarazím ho, než to dořekne.
(17:42) Margare-tka: Já se z něj fakt picnu, on si doopravdy koleduje.
(17:42) Morigan: "Neutíkám. Mám jen něco moc důležitého. A tobě nemusím říkat co. Jsme přece čarodějové - děláme si co chceme a kdy to chceme. Máme své vlastní pohnutky," omlátím mu jemně jeho vlastní slova o hlavu. "Takže tak."
(17:42) Morigan: Neusměje se. "Tak na to nezapomeň," řekne.
(17:43) Morigan: "Na co?"
(17:44) Morigan: "Že jsi čarodějka. Ani na chvíli na to nezapomeň. Nikdy. Mám pocit, že to bude hodně důležité."
(17:46) Morigan: Ošiju se, není mi to příjemné, ale nic na to neříkám. "Zatím nashledanou," kývnu naposledy a nasednu na koně. Ještě mnohokrát se otáčím a mávám jim, nejdéle odpovídá Cedrik.
(17:48) Morigan: Pak už se ponoříme do zimní krajiny. Pojedeme pomalu, aspoň než se dostaneme na nějakou lepší cestu. Tedy pokud máme v plánu jet po cestách. Zatím jedeme většinou za sebou a většinou jen krokem.
(17:49) Margare-tka: Taky jim zamávám a doufám, že se neloučíme na dlouho a nebo nemám doufat. Nějak nevím co si myslet a co cítit. Rozhodně to bude ještě jeden velký para ořech....
(17:53) Morigan: Mrzne, ale není to nejhorší počasí. Nesněží, jen fouká, ale ne nijak silně. V lese nemá vítr takovou sílu.
(17:54) Morigan: Zastavujeme na krátké jídlo a pití, ale bez ohně. Oheň rozděláváme až večer, kdy si postavíme v lese tábořiště, když předtím s Nialem rozehřejeme sníh.
(18:00) Morigan: Sedíme hodně blízko ohně, abychom se ohřáli.
(18:06) Morigan: Moc nemluvím, jsem hodně zamyšlená. Opírám se o Niala, ale nemluvím moc ani s ním. Ne, samozřejmě, že bych někoho ignorovala.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(18:09) Morigan: Spíme kolem ohniště zabalení v kožešinách. Spím pod kožešinami s Nialem a i vy jste nuceny spát spolu, protože jinak byste se asi nevyspaly vůbec. V noci je opravdu třeskutý mráz.
(18:12) Margare-tka: Tak snažím nějak pomoct a doufám, žet o bude i nadále bez problémů:-)

Tak trochu si pomyslím, že má Christian, tak trochu pravdu. Přesně tohle je jaksi přitahuje a nebo ty takovéhle situace přitahuješ. Ale teď je pro tebe prioritní něco jiného.
Z jedné strany se těším až vyrazíme na cestu, z druhé se ji děsím. Uklidňuje mě, že s námi jede Nial i když myslím, že bychom to zvládly i samotné:-)

(16:58) Morigan: Taky se loučím, s Richiem, Larou, Dannym, důvěrněji s Cedrikem a Mikim. Všem moc poděkuji a myslím to upřímně. Christianovi stisknu ruku a také mu poděkuju.
(16:58) Morigan: "Ještě pořád si to můžeš rozmyslet. I později si to můžeš rozmyslet a otočit koně," řekne.
(16:58) Morigan: "To já vím. Ale nechci. Mám svoje důvody."
(16:59) Ketryn: Taky všem moc poděkuji za záchranu.
(16:59) Margare-tka: Se všemi se rozloučím a poděkuji. Ještě že jsem se stihly na tu cestu pořádně připravit.
(17:00) Margare-tka: Tak a jedeme:-) To budou zase situace;-)
(17:07) Morigan: "Vím, hledáš důležitou osobu. Jen pevně doufám, že to není lord Murtagh."
(17:09) Morigan: Ušklíbnu se. "Nevím, proč to pořád omíláš."
(17:10) Morigan: "Protože tě znám. Politika, armády, převraty...ve skrytu duše to miluješ."
(17:12) Morigan: Obdařím ho vražedným pohledem. "O skrytu mé duše víš houby, Christiane."
(17:12) Morigan: Usměje se, protože si to evidentně nemyslí.

(15:08) Ketryn: Jsem pro jistotu už zabalená a vše mám nachystáno, kdyby se náhodou rozhodlo jet nějak náhle. Doufám ale, že odjedeme nějak normálně a beze spěchu.
(15:10) Morigan: "Richie se mě vyptával," řeknu jednou u vás v pokoji.
(15:11) Ketryn: To mě zarazí. "Na co? Kam jedeme?"
(15:11) Morigan: "No to taky...spíš tak jako na všechno možný. Proč jedu zrovna na sever..."
(15:13) Ketryn: "A co jsi mu řekla?"
(15:15) Morigan: "Že tam hledám někoho pro mě důležitého. Tak se ptal, jestli toho lorda Murtagha, co se ho pořád tak zastávám, nebo jestli mám taky manžela."
(15:16) Ketryn: "A pověděla jsi mu o Jamesovi?"
(15:33) Morigan: "Tak napůl. Nikoho jsem nejmenovala."
(15:33) Morigan: "Taky se ptal, za koho ses provdala. Samozřejmě s pohrdavým podtónem."
(15:34) Ketryn: "Hm...jak jinak...Nechápu, proč se nezeptá mě. A co jsi mu řekla na tohle?"
(15:39) Margare-tka: "No přece jenom se zajímá..."
(15:40) Morigan: "Řekla jsem, že se jmenuje Patrick, že je ze Svobodné a není ani čaroděj, ani alchymista, ani nic podobného. Nelhala jsem, ale víc jsem neřekla a konkrétněji už se nevyptával. Ale myslí si, že je kravina, abychom opouštěli bezpečí věží v tuhle zlou dobu."
(15:42) Ketryn: "No ono to logicky kravina je...pro lidi, co neznají důvod. Nemáme ale jinou možnost..."
(15:43) Morigan: "O malé jsem nemluvila, to ví jen Nial."
(15:43) Morigan: "A Richieho to ani nenapadlo. Ale myslí si, že už jsem se opravdu zbláznila."
(15:45) Ketryn: "No v tomhle se mu moc nedivím, pro neinformované to vypadá opravdu bláznovsky," řeknu se smutným úsměvem. "Jsem ale ráda, že jsi to řekla Nialovi."
(15:51) Morigan: "Nejspíš si to myslí všichni ostatní zde přítomní."
(15:52) Ketryn: "No možná jedině Lara chápe, že se jedná o něco opravdu důležitého."
(15:52) Ketryn: "Už jsi se rozhodla, kdy vyrazíme?"¨
(16:23) Margare-tka: "Nikdo jiný to ani pochopit nemůže. Hlavně abychom je našly brzo. To že to bude nebezpečné víme a počítáme s tím."
(16:29) Morigan: "Co nejdřív to půjde. Počítám tak během několika dnů."
(16:35) Morigan: Nakonec k tomu skutečně dojde a my se chystáme k odjezdu. Odjíždíme pochopitelně všichni, ale nikdo z nich nejede stejným směrem, jak my, protože většina jede jižně a nebo na západ.
(16:36) Morigan: Loučíme se všichni vybavení na cestu a před věží. Venku jsou nízké mraky, ale nesněží.
(16:41) Ketryn -> Morigan: Jdu se rozloučit s Richiem. "Dávej na sebe pozor..." řeknu se smutným úsměvem a obejmu ho (doufám, že mě neodstrčí). "Vždycky mi na tobě bude záležet a vždycky tě budu milovat. Nepřestal jsi pro mě být důležitý ani když to mezi námi skončilo kvůli Arianě a nepřestanu tě mít ráda, ani když se na mě zlobíš a nejraději bys mě vyškrtl ze svého života..." řeknu mu potichu a dám mu pusu na tvář. Pak se otočím a jdu k vám a ke svému koni.
(16:44) Ketryn: Se všemi se rozloučím (no s Christianem asi moc ne) a jsem přichystaná k odjezdu...

Taky chodím s Margaret cvičit, abychom dělaly aspoň něco. Jsem ráda, že mi Nial zaléčil zub a mohu konečně pořádně jíst. Komunikuji normálně, ale žádnou veselou náladu ale nemám...z toho všeho, co se stalo a co se děje, mi do zpěvu rozhodně není :-/.
Večer nebo ráno před odjezdem(podle toho, jak se bude vyjíždět) mám v plánu jít se rozloučit s Richiem.

Snažím se aspoň jednou denně pořád cvičit. Abych z toho nevypadla, ale jinak se snažím zapojovat do věžního denní. A jsem připravená na odjezd.

Už jsme u Niala necelé dva týdny, vypadá to, že se čarodějové už dávají dohromady. Už nemám pod očima tmavé modrošedé kruhy a celkově vypadám líp, jako všichni ostatní. Tedy fyzicky.

(22:50) Morigan: Ve městě se samozřejmě snažíme najít ubytování, ale pro tolik lidí je to docela těžké, abychom byli aspoň trochu v pohodlí. Nakonec se musíme rozdělit na dvě skupiny: Já, Nial, Richie a vy dvě jdeme do jedné krčmy a zbytek do druhé.
(22:52) Margare-tka: Tak se snažím pomoc nějak při odsedlání a nesení věcí, aby jste toho neměli moc.
(22:54) Ketryn: Taky pomáhám s věcmi a tak. Asi stále spíš mlčím, jen dělám, co je potřeba a jdu, kam se řekne. Mám sice hromadu otázek, ale tu budou muset počkat...
(22:58) Morigan: Po úvaze (i když toho ani u ní moc nenamluvíme), se rozdělíme do dvou pokojů my tři a kluci spolu. Trochu vypadám, že bych nejraději zůstala s Nialem. Často jsme blízko sebe a máme tragické výrazy, jako bychom si na světě zbyli jen my dva. Do pokojů si ale teď dáme jenom věci a jdeme dolů na jídlo a něco k pití.
(23:00) Morigan: Necháme si toho přinést dost, ale máme problém to sníst. Ale snažíme se.
(23:01) Ketryn: Nijak se do toho rozdělení pokojů nezapojuji, nevadilo by mi ale, kdyby jsi nakonec přeci jen chtěla zůstat s Nialem, chápu, že jste si teď blízcí,
(23:02) Ketryn: Jím pomalu a hodně opatrně a koušu na druhé straně. Snažím se sníst ale aspoň něco.
(23:02) Margare-tka: Docela tě chápu, možná by Richie mohl snést být u nás a ty u Niala. Ale to by musel navrhnout on. Škoda, že mu neumím vnuknout myšlenku.:-(
(23:08) Morigan: Jím málo, ale snažím se sníst co nejvíc.

(21:08) Morigan: "Nevaruj mě. Jsme si teď kvit. Nic si navzájem nedlužíme, začínáme od začátku."
(21:08) Morigan: "Ano. Takže dej pozor, jaký ten začátek bude. A bude hodně špatný, když mu teď půjdeš prohledávat jeho věci!"
(21:09) Ketryn: Teprve teď si vzpomenu, co nám vlastně Christian provedl!
(21:10) Morigan: Christian se pobaveně usměje a pozoruje mě. "Jsi neuvěřitelná. Vy oba," kývne směrem k Nialovi. "Vy tři. Pro vás to nikdy neskončí, ať se děje co se děje, že? Možná ani smrtí. To je skoro romantika. Nebo posedlost."
(21:11) Ketryn: Koukám, že Christian je pořád stejný sobec a ignorant...
(21:12) Morigan: "Drž hubu," postaví se Nial vedle mě. Chytím ho za ruku. "Měli bychom sebou hodit. Morigan dojde nahoru pro nějaké oblečení," kývne směrem k vám dvěma. "A já půjdu s ní, pokud...mě to tam pustí. A pak vypadneme. A necháme to tu tak, jak to je!"
(21:14) Ketryn: To musí být Nial opravdu naštvaný, když řekl tohle. Chtěla bych namítat, že si pro oblečení můžeme dojít samy, ale raději se nebudu vměšovat...
(21:14) Margare-tka: Tak se zastavím, nějak mě nenapadlo, že by to mohlo vadit. To by mě zajímalo jestli tě to tam pustí.... když tam bylo to kouzlo.
(21:23) Morigan: Tak se to taky pokusíme udělat. Já a Nial jdeme nahoru, ostatní se pokouší dát dohromady. Lara přijde zvenku a chvíli mluví s Christianem a pak s Mikim, ale potichu. Richie se drží u Katryn a většinu času mlčí. Jako všichni.
(21:25) Ketryn: Já taky mlčím...raději se teď nebudu do ničeho plést. Bolí mě (Richieho) furt ta hlava?
(21:31) Morigan: Ty už nic necítíš.
(21:33) Morigan: Docela nám to trvá, ale nakonec se vrátíme s nějakým oblečením v náručí. "Snad si z toho něco vyberete," řeknu slabě směrem k vám dvěma a položím to na nejbližší vhodné místo.
(21:34) Ketryn: "Děkujeme." Jdu si rychle něco vybrat a obléct se. Už se docela těším, až budeme odtud pryč.
(21:42) Morigan: Je to z mých věcí, které jsem měla nahoře - kalhoty, nějaké teplé tuniky a košile, kápě a pláště.
(21:44) Ketryn: Tak si obleču ještě jednu košili, kalhoty a tuniku, přes hlavu si přetáhnu kápi a do ruky si vezmu plášť. A vrátím Richiemu a Nialovi jejich pláště.
(21:45) Ketryn: (Kdyby tam bylo košil víc, tak si vezmu dvě)
(21:45) Margare-tka: "Děkujem." taky se obleču. budete se dávat nějak ještě do kupy, nějakým jídlem a pitím?
(21:51) Morigan: Nevypadáme, že bysme něco takového dělali.
(21:52) Ketryn: Držím se u Richieho a čekám, až se zavelí k odchodu.
(21:52) Morigan: Když jsme schopni jít (i když některým to stále činí trochu potíže), jdeme hlavní bránou ven z věže a po vyšlapané stezce dolů. Richie vám (Katryn) sdělí, že máme nedaleko uvázané koně a že pevně doufá, že tam ještě jsou.
(21:54) Ketryn: No, to doufám taky...to by nebyl dobrý vtip kdyby tam nebyli.
(21:55) Ketryn: "A...kam se pojede?" zeptám se Richieho.
(21:57) Margare-tka: Snažím se nějak držet tempo.... poslouchám co se říká, ale moc nemluvím, jsem z toho nějak rrozhozená.
(21:59) Morigan: "No pro začátek asi k Nialovi do věže...a pak nevím, jaké máte plány." Zdá se, že po vřelém uvítání už mírně ochladl. Ale jinak se s vámi baví normálně, pokud se nepočítá jeho velké vyčerpání.
(22:04) Ketryn: "No, to by mě taky zajímalo...S Morigan jsme se neviděly hrozně dlouho a kdo ví, co všechno se stalo..." řeknu s nejistotou v hlase. Pak už nic neříkám. Nuceně se začnu snažit udržovat si os Richieho odstup, ale nevím, jak moc mi to jde.
(22:05) Margare-tka: "To ještě nejspíš nevíme jistě."
(22:10) Morigan: Trvá to nekonečnou dobu a je nám pěkná zima, než dojdeme ke koním. Pak je potřeba, abyste s někým jely, protože pro vás koně nejsou, takže Richie si nechá u sebe Katryn a Margaret si vezme Christian, který vypadá, že je na tom asi nejlépe, i když ne o moc.
(22:14) Margare-tka: Jedu tedy s ním. Jsem docela ráda, že už jsme na koních a že někam pojedeme.
(22:14) Margare-tka: Ale stejně jsem pořád nějak mlčenlivá.
(22:15) Ketryn: Tak vysednu na koně k Richiemu. Navrhnu mu, že koně klidně mohu vést já, že mám sil dost a že by si mohl odpočinout. Jestli mě ale odmítne, tak se s ním nepřu a nechám to na něm.
(22:16) Morigan: Jízda není o nic pohodlnější, jen je rychlejší, ačkoliv v tomto terénu a ve sněhu je to taky na houby. Když se pak dostaneme na cestu, je to už lepší. Cesta vede k nejbližšímu městu, ale i tak to trvá do tmy, než se tam dostaneme, skoro nestihneme otevřené městské brány.
(22:18) Ketryn: Myslím, že umíráme hlady...I když si stejně nedovedu představit, jak s tou naraženou pusou a zubem budu jíst...Těším se ale, až konečně někde zastavíme.
(22:21) Morigan: (Samozřejmě měli jsme u sedel víno, takže se každý mohl dostatečně napít, i když teplé už samozřejmě nebylo.)
(22:29) Ketryn: (Tak to jsem se určitě napila)
(22:36) Margare-tka: Je dobře že jsme se mohly posilnit. Je to zase trochu jako kyž jsme cestovaly s čaroději. Ale to už je dlouho. když vjedeme do města, tak si asi začnu

(18:38) Morigan: Dlouho na tebe nereaguje vůbec nikdo, s vyjímkou toho, že Cedrik zvedl oči. Pak se otočí Christian, který byl u krbu. "Nikdo by se odtud neměl zatím hýbat. Půjdu a prověřím to," pohne se ke dveřím.
(18:39) Morigan: "Počkej," zarazím ho poněkud ostře já. "Tohle ne."
(18:40) Morigan: Otočí se ke mě a zastaví se. "Co ne?"
(18:40) Morigan: "Ty víš, co ne."
(18:41) Ketryn: Taky nechápu, co ne...Dívám se střídavě na tebe a na Christiana. A opravdu by mě zajímalo, co se tu stalo a co je s Derekem...
(18:46) Morigan: "Nevím, co ne. Říkám, že půjdu prověřit..." "Nevrátí se, na to nebude mít sílu a ty to víš. Chceš mu jít prohledat věci a to nepůjdeš! Aspoň nějaká pravidla ještě existujou!"
(18:46) Ketryn: Aha...už začínám trochu chápat.
(18:47) Morigan: Christian se obrátí a nakráčí směrem ke mě a Nialovi. "Veškerá pravidla jsme porušili, když jsme se pokusili prolomit Obranu a povedlo se nám to!" řekne tichým, důrazným hlasem. "Takže není potřeba si na nic hrát."
(18:48) Ketryn: Nelíbí se mi, že by ses teď měla dohadovat s Christianem a plýtvat zbytečně zbytkem svých sil.
(18:54) Ketryn: Podívám se, co na to Nial?
(19:26) Ketryn: A Christian nevypadá tak zničeně jako ostatní, že má ještě tolik sil prohledávat Derekovu věž?
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
(19:55) Morigan: Christian vypadá taky zničeně, ale nejspíš má ještě nějakou sílu, když se mu chce.
(19:56) Morigan: "Nechme toho," řekne Nial. "Měli bychom se radši dát nějak dohromady. A odjet."
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(19:58) Ketryn: Plně s Nialem souhlasím.
(19:59) Morigan: Stále ze sebe s Christianem nespouštíme oči.
(19:59) Ketryn: Chystám se, že půjdu sehnat něco k jídlu a to víno. Čekám ale ještě, co bude Christian dělat.
(20:01) Margare-tka: No nerada bych aby christian našel ten další prsten na který má zálusk... takženaprosto souhlasím s Mor. A jídlo bychom najít n´měly, takže jestli Kat vyrazí, pomohu ji. Já Christianovi nemohu zabránit v tom ho jít hledat.....
(20:02) Ketryn: Zatím jsem nevyrazila, jen jsem se pozastavila.
(20:07) Ketryn: No nebylo by dobré, kdyby měl Christian další prsten...to je pravda.
(20:07) Margare-tka: To to vůbec ne.... to by mu určitě pomohlo, moc.
(20:18) Margare-tka: Christian tedy jde a nebo ne?
(20:21) Ketryn: "No...my se jdeme podívat do kuchyně, jestli nenajdeme nějaké víno a něco k jídlu..."řeknu a pomalu se vydám ke dveřím.
(20:22) Margare-tka: "To je pravda, to vám pomůže."

To vyčerpání mě taky děsí, takže i když přišla obrovská úleva, tak mi stále opravdu není do zpěvu...je mi tak všelijak. Snažím se z toho všeho vzpamatovat, jelikož to byl opravdu dost stresující zážitek.
Chtěla bych Morigan hrozně moc obejmout! Myslím ale, že nemám možnost, když je takhle v Nialově náručí. Tak jsem se spokojila s tím, že jsem se sesunula na zem hned vedle ní.
Rozhlížím se po místnosti a nemám z toho tedy vůbec radost...tohle se přeci vůbec nemuselo stát :-(

(23:52) Ketryn: No cítím se opravdu hodně bídně...Nutně potřebuji vidět tebe, abych každou chvilkou nezešílela úplně!
(23:54) Margare-tka: Tak se koukám okolo sebe v jakém stavu to tam je. A hledám tě.
(23:54) Morigan: Na chodbě to vypadá úplně normálně, kromě toho, že jsou tam sněhové stopy.
(23:55) Ketryn: Spěchám do jídelny.
(23:56) Margare-tka: V rámci možností, se taky snažím spěchat.
(00:05) Morigan: Katryn v závěsu s Richiem tam dorazí samozřejmě první. Jídelna je vzhůru nohama, aspoň co se nábytku a výzdoby týká. U krbu se o zeď opírá Christian a dívá se do ohně, Miki sedí na jedné z židlí (nebo spíš pololeží), i on má obličej od krve, stejně jako Nial a já. Krev nám tekla z nosu možná několikrát. Nial sedí opřený u zdi na strženém závěsu a já se opírám o něj. Objímá mě oběma rukama. Cedrik sedí taky opodál na zemi, i on má krev na obličeji.
(00:08) Ketryn: Zamířím hned k tobě. "Morigan...!" vypravím ze sebe a v tom jednom slově je slyšet naprostá úleva a zároveň i starost a nejistota. Svezu se vyčerpaně na zem někde vedle tebe.
(00:10) Ketryn: Na nic se teď neptám, jsem jen šťastní, že vás vidím živé...Je tam někde Derek?
(00:10) Morigan: Derek tam není.
(00:11) Ketryn: (Docela mě překvapilo, že je tam i Christian...)
(00:11) Ketryn: Snažím se z toho všeho vzpamatovat, uklidnit se a začít nějak fugovat.
(00:13) Ketryn: Pokud je Richie stále u mě, tak ho držím za ruku...potřebuji nějak vědět, že je všechno kolem skutečné.
(00:16) Margare-tka: "Mor." jdu k tobě a taky se mi uleví, že vás vidím všechny v pořádku. Děsí mě jak moc jste vyčerpaní, ale jste na zatím první pohled v pořádku. To mi zatím stačí k velké úlevě

(22:40) Margare-tka: "Ježiši!! No nevypadá."
(22:40) Margare-tka: Sleduji to.
(22:46) Morigan: Už se nic neděje.
(22:47) Ketryn: A zvedají se ti odhození a míří dál k věži?
(22:47) Morigan: Porůznu a pomalu se nejspíš zvedají.
(22:49) Ketryn: "Ach jo, co se tam děje...?!" nervozně začnu loupat kůru stromu.
(22:50) Margare-tka: "no budeme muset počkat, ale nevím jak dlouho to vydržíme."
(22:50) Ketryn: Napjatě to dál celé sleduji a modlím se.
(22:59) Morigan: V dalších chvílích se nic dramatického neděje.
(23:01) Margare-tka: Bože já se tu zblázním...
(23:01) Ketryn: Trošičku se zas uklidním, ale stále jsem jak na jehlách.
(23:01) Ketryn: Jako z tohohle fakt zešedivím a budu mít žaludeční vředy...
(23:10) Morigan: Vypadá to, že většina nejspíš vešla do věže.
(23:13) Ketryn: "Prosím, ať je to všechno v pořádku..." Nějak se mi nechce věřit, že by Derek mohl být poražen, ale pevně doufám a modlím se, aby to tak bylo.
(23:16) Morigan: A pak se dalších deset minut neděje nic.
(23:17) Ketryn: "Asi mi z toho hrábne!!!" začnu přecházet se a tam, ale stále koukám k věži. Jsem asi na pokraji zhroucení.
(23:18) Morigan: Pak se zdá, že dva jsou směrem k vám, ale rozhodně moc rychle nejdou.
(23:19) Margare-tka: "Co se děje..." přešlapuji tam.
(23:20) Ketryn: Čekám, jestli jdou opravdu k nám, pokud ano, tak když jsou blíž, tak jim vyjdu opatrně naproti.
(23:23) Morigan: Jdou a nejspíš je to Danny a Richie.
(23:24) Morigan: Opět.
(23:24) Margare-tka: Snažím se ti nějak stačit. a jdu jim taky naproti.
(23:25) Ketryn: Tak se k nim vydám nejrychleji, co to jde!
(23:27) Morigan: Nakonec se někde na prostředku cesty potkáte.
(23:29) Ketryn: Neudržím se a ještě jednou Richieho obejmu. " Kde je Morigan, není ji nic?!?Co se stalo?? Jste všichni v pořádku??" starostí za chvíli asi umřu.
(23:29) Margare-tka: "Co se stalo?" vyhrknu na ně, když k sobě dorazíme.
(23:31) Morigan: Richie málem Katrynino objetí neustojí. "Asi se stalo to, že jsme vás vysvobodili z vězení," vypraví ze sebe Richie opravdu namáhavě. "Čelem vzad...a jdeme...zpátky..."
(23:34) Ketryn: Tak se vydám směrem k věži a případně Richieho aspoň trochu podpírám. "A je Morigan v pořádku?" naléhám - možní spíš směrem k Dannymu, jestli má víc sil.
(23:34) Morigan: "Rozhodně žije..." přikývne Danny.
(23:37) Margare-tka: Mám takový pocit, že je to slyšet jak mi spadl kámen ze srdce. Vypadám, že se mi hodně ulevilo. "Díky bohu."
(23:37) Ketryn: Uleví se mi, ale nechci si představovat, co to vše může znamenat...Už chci být honem ve věži a vidět vše (hlavně Morigan) na vlastní oči. Asi už na ně s otázkami nenaléhám, když jsou tak vyčerpaní.
(23:40) Morigan: Jdete velmi pomalou chůzí k věži.
(23:41) Margare-tka: Tak se snažím do těch dvou plášťů nezamotat.
(23:44) Morigan: Dannymu se cestou spustí krev z nosu, ale zdá se, že si toho nevšímá nijak zvlášť. Když dojdete k věži, venku je akorát pobledlá Lara, která se na vás slabě usměje, ale víc si vás nevšímá. Projdete pootevřenou hlavní bránou věže a na chodbě je konečně trochu tepleji.
(23:46) Ketryn: Sundám si tedy jeden plášť a držím ho v ruce. Automaticky pokračuji dál do jídelny. Zoufale si přeji vidět Morigan! Taky by mě zajímalo, co se stalo s Derekem, ale teď asi nemá cenu se na nic ptát.
(23:47) Margare-tka: Taky se na ni usměju, ale stále mám starostný výraz v obličeji o tebe. "Dany teče ti krev z nosu." přemýšlím co bych mu podala a jediné co mě napadne je cíp pláště...
(23:47) Morigan: "Počkám tady..." pronese Danny a namáhavě se posadí na chodbě na zem, opřený o zeď.
(23:48) Margare-tka: Tak pokračujeme dál do věže.
(23:49) Margare-tka: Nějak se začínám děsit toho co uvidíme....
(23:50) Morigan: Padne na vás deprese. Jste i unavenější a opravdu se cítíte stísněně.

(18:51) Margare-tka: (/ú Jdu, jde dokrotka na vizitu a pak musím jít abych to stihla do Pb.//
(20:54) Morigan -> Ketryn: Ta nejhorší bolest pomalu přechází.
(20:57) Ketryn -> Morigan: Tak se snažím nějak vzpamatovat. A pokud už nějak můžu, tak se znovu pokusím o pouto, mám o Richieho opravdu strach, tohle nebylo zrovna dobré.
(21:17) Morigan -> Ketryn: Rozkoukáváš se a zjišťuješ, že u klečícího Mikiho někdo stojí a někdo další běží sněhem k věži, už tam skoro je.
(21:18) Morigan: //Katryn tvoje šlechtické máš předpokládám v Pb...//
(21:20) Ketryn -> Morigan: Dívám se na to všechno stále v šoku a snažím se pochopit, co se stalo a co se děje teď a kdo je kdo.
(21:21) Morigan -> Ketryn: Margaret je pořád u tebe.
(21:21) Ketryn -> Morigan: Postavím se a rozhlížím se.
(21:22) Morigan: Z lesa se k vám blíží další dvě osoby. Tedy nejdou úplně k vám, jdou asi taky směrem k věži, jen o hodně pomaleji než ti předchozí.
(21:24) Ketryn: Tak se vzpamatuji, vezmu Margaret a vydáme se směrem k nim, abychom se s nima potkaly.
(21:25) Ketryn: Ale snažíme se držet podél lesa. A vypadá to, jako že je po všem?
(21:26) Morigan: No to těžko můžete poznat...každopádně ta světelná síť tam už prakticky není. Ti dva se snaží zrychlit a míří rovnou k věži. Ten u Mikiho pomáhá Mikimu se postavit, podpírá ho a taky se snaží spěchat k věži.
(21:28) Ketryn: Pokud je nezastihneme ještě někde u lesa, tak se asi zas zastavím a čekáme na okraji lesa a koukáme k věži. Chtěla bych tam běžet a zjistit, co všechno se stalo a že jste všichni v pořádku, ale zdravím rozumem se donutím stát, co když ještě není po všem a jen bychom se do něčeho připletly a způsobily další problém.
(21:29) Ketryn -> Morigan: Cítím něco z pouta? Třeba nějakou emoci nebo tak něco?
(21:31) Morigan -> Ketryn: k6
(21:32) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 3
(21:35) Ketryn -> Morigan: Stačilo by mi aspoň vědět, že je Richie naživu a v rámci možností v pořádku...:-(
(21:44) Morigan: V tu chvíli si vás ale obě osoby všimnou, což je na sněhu dost pravděpodobné. Jedna z nich si strhne kapucu a Richieho hlasem zařve: "Katryn!!!" pokusí se k tobě rozeběhnout, ale zakopne a spadne do sněhu.
(21:48) Ketryn: Spadne mi jeden obrovský kámen ze srdce (ještě jich tam ale několik zbývá)! Zvednu si plášť a rychle se se vydám k němu: "Richie!!!" v mém hlase je slyšet částečná úleva.
(21:49) Ketryn: Chtěla bych běžet, ale asi mi to moc nejde, tak se tak spíš brodím.
(21:50) Morigan: Richiemu dělá problém zvednout se, pomáhá mu ten druhý, ze kterého se vyklube Danny, a pak se opět pokouší k tobě doběhnout. Když se k sobě dostanete, obejme tě a políbí.
(21:52) Ketryn: Šťastně ho obejmu, ale když mě políbí, tak myslím, že dost bolestivě ucuknu...
(21:53) Ketryn: Ta rána od Dereka dává o sobě určitě ještě dost vědět a hlavně ten kývající se zub...:-/
(21:57) Morigan: To si samozřejmě všimne. "Co se ti..." začne, ale Danny ho už tahá za rukáv. "Richie, dělej!"
(21:58) Ketryn: "Co se stalo??? Je už po všem?? Víte co je s Morigan??" vychrlím ze sebe a pokud se někam vydávají, ta čapnu Margaret a jdeme honem s nimi.
(22:00) Morigan: Oba vypadají opravdu strhaně. "Vy zůstaňte tady!" řekne Richie důrazně. "Tady!" ukáže ke stromům. Když si všimne, co máte na sobě, stáhne si plášť a hodí ho po Katryn. Danny udělá to samé se svým a hodí ho po Margaret. Pak se vydají sněhem k věži, při chůzi se občas opírají jeden o druhého rameny.
(22:03) Ketryn: Tak se zarazím a zůstanu stát tam, kam ukázal. Chytím plášť, obleču si ho a pořádně se zabalím. Nervozně se za nimi dívám. "Bože, prosím ať je Morigan v pořádku!" to čekání mě asi zabije

2:51) Margare-tka: Okolo nás se mi nic podezřelého nezdá?
(22:52) Morigan: Ne, okolo vás ne.
(22:55) Margare-tka: Dobře tak sleduji dění ale hlídám i okolí.
(23:10) Morigan -> Margare-tka: Katryn vypadá, jako když je jí špatně.
(23:13) Margare-tka: "Kat co se děje?
(23:14) Margare-tka: Ptám se tě a případně tě podpírám.

(21:42) Margare-tka: Radši už nic neříkám a sleduji okolí a věž. Přece jenom jsme v přírodě....
(21:45) Morigan: Miki zůstal tam a klečí ve sněhu. Má rozpřažené ruce.
(21:47) Margare-tka: ůkat je v pořádku??" Kouknu po tobě, npotřebuje pomoct?
(21:47) Ketryn: Sleduji ho, co dělá a je ve mně malá dušička.
(21:47) Ketryn: "Já doufám, že ano, že dělá nějaké kouzlo,"odpovím potichu a doufám, že to tak je.
(21:54) Margare-tka: "No a co když je mu špatně..." sleduji ho.
(21:57) Ketryn: "Není mu špatně! Nesmí...A...stejně my dvě nemůžeme nic dělat." Taky ho sleduji.
(22:00) Margare-tka: "No třeba bychom mu v nejhorším mohly pomoct, nevím jestli tedy ještě ta naše energie po tom všem tady funguje, ale v nejhorší to zkusit můžeme."
(22:02) Ketryn: "Nemůžeme tam přeci jít a rušit ho, když nevíme, co se děje..."
(22:08) Margare-tka: "No samozřejmě, že tam teď nepůjdeme, ale podle mě bude poznat, když to nebude zvládat, Mor se většinou skládá...." usoudím.
(22:12) Ketryn: "Pevně doufám,že se skládat nebude..."
(22:13) Margare-tka: "To já taky.... jen to říkám." a dál dávám pozor na Mikiho věž a okolí.
(22:24) Morigan: Vzduch se podivně chvěje, věž z dálky vypadá, jako by se lehce vlnila.
(22:25) Margare-tka: Tak to pozoruji a bojím se toho co bude. doufám, že třeba Mor nezmizí i s věží.
(22:25) Morigan: Po chvilce si všimnete, že je kolem věže taková poloprůsvitná, jedovatě zelená síť. Pak v ní uvidíte i jiné, živě probíhající barvy, jako je rudá nebo zlatá.
(22:27) Ketryn: Asi mi z toho běhá mráz po zádech a není to zimou...Ztuhle se na to celé dívám.
(22:27) Margare-tka: "Pane bože co to je?" Kouknu se po tobě. a pak sleduji dál dění.
(22:29) Ketryn: "Nevím...nějaké velké kouzlo..." vypravím ze sebe a nepřestávám to sledovat.
(22:30) Morigan: Nic víc z toho nevysledujete, občas to zesílí, občas zeslabí, vlákna mění barvu a jsou živá. Ale je to docela na dálku, takže to vidíte jen jak to jde.
(22:32) Margare-tka: "Doufejme, že je to pozitivní pro Mor:"
(22:32) Ketryn: "Já pevně doufám..."

(20:48) Ketryn: Jak tak dlouho už jdeme?
(20:49) Margare-tka: Řekla, bych, že teprve chvilku.
(20:50) Morigan: Asi tak pět minut, Miki s Margaret dýl.
(20:52) Ketryn: A je hodně velká zima nebo to moc nevnímáme?
(20:52) Morigan: Asi to moc nevnímáte, i když je a drkotáte zuby. Ale teď o tom moc nepřemýšlíte.
(20:53) Margare-tka: To určitě ne, teď mám v hlav ějen tebe a příkaz jdi.
(20:54) Ketryn: Asi ne no...Já jsem tak vystresovaná a před očima mám furt obrázek tebe a šíleného Dereka, že z tělesných pocitů nevnímám asi skoro nic.
(20:56) Morigan: No kdybyste neměly boty, asi by to bylo o dost horší, ale takhle to zatím ještě jde.
(20:58) Ketryn: No aspoň že nám nechal ty boty...
(20:59) Margare-tka: To je pravda. díky bohu.
(21:07) Morigan: Pak už jste spíš blíž lesa, než věže, i když nijak výrazně, když vás Miki pustí. "Běžte k lesu a tam někde počkejte," pobídne vás. "Zvládnete to?"
(21:08) Margare-tka: "Ano, zvládneme...." kývnu mu. A jdeme k lesu.
(21:08) Margare-tka: Snažím se myslet jen na jeden úkol, jít k lesu. Jinak bych se zbláznila.¨
(21:08) Ketryn: "Jo, neboj..." pomohu Margaret a snažím se co nejrychleji dostat k lesu.
(21:10) Morigan: Miki zůstane tam, kde zastavil.
(21:12) Ketryn: Jsem už přesvědčená, že máte plán...jen fakt doufám, že vás Derek všechny nezničí :-/ Snažím se ale na to nemyslet a soustředím se jen na to, jak se co nejrychleji dostat k lesu.
(21:13) Margare-tka: Nápodobně. Snažím se tam dostat co nejdříve, abych se mohla Kat zeptat.
(21:14) Morigan: Za nějakou dobu se dovlečete k lesu. Pláště se obalily sněhem, takže ztěžkly a v botách máte sníh, ale jinak vám nic není, jste jen zadýchané, když dosáhnete prvních stromů.
(21:15) Margare-tka: Tak se opřu o strom. "Co se tam dělo, Kde je Mor?"
(21:15) Margare-tka: vhrknu na tebe.
(21:15) Ketryn: Snažím se udupat sníh kolem nás, pak se otřepu, co to jde a unaveně se opřu o strom.
(21:16) Ketryn: "No kde by byla - s Derekem," řeknu a v mém hlase je slyšet opravdovové zoufalství.
(21:18) Ketryn: "Vyměnili si několik vět...Derek je opravdu hodně naštvaný a uražený...Řekl jí, že jí chtěl zabít, ale že teď si rozmyslí, co s ní udělá...Pak jí přirazil ke zdi a ne zrovna jemně...Pak už jsem musela jít...Mám o ní opravdu veliký strach! On je schopen snad všeho...Moc se o ní bojím, i o všechny ostatní..."
(21:19) Ketryn: Dívám se směrem k věži. Je něco vidět nebo slyšet?
(21:20) Margare-tka: "Pane bože!!!Snad se jim ho podaří nějak zpacifikovat, pokud ne, tak si nikdy neodpustím, že jsem ji při tom spojení řekla kde jsme, nějak mě nenapadlo, že to ještě neví:-((" řeknu nešťastně.
(21:22) Ketryn: "No, už se stalo...to už nemá cenu si vyčítat. Stejně by to asi časem zjistila, když už o nás věděl Richie, Cedrik a Danny. Musíme se teď modlit, aby to zvládli! Doufám, že jich je dost."
(21:23) Margare-tka: "V to já taky....." udupu si sníh a svezu se podél stromu. Aspoň na chvilku.
(21:26) Margare-tka: Sleduji co se děje u věže a modlím se.
(21:31) Margare-tka: N"o třeba ji neublíží, když jsme ještě byly ve věži, tak jsem jednou nemohla spát a našla jsem Dereka spát v té místnosti u knihovny v křesle, tak nevím. Mohly bychom doufat, že ještě není úplný magor."
(21:34) Ketryn: "No já pevně doufám, že jí neublíží...ale bojím se. A magor to je, absolutní.