Druhá strana (201 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

20:03) Morigan: Nial se tváří poněkud nečitelně.
(20:05) Morigan: Raději se už o tom dál nebavím, pokud k tomu neřeknete něco vy. Raději jdu spát.
(20:08) Margare-tka: Nějak nevím co tady jinho řešit. Jelikož ve všem s vámi plně souhlasím. Takže pak si jdu taky lehnout a vyspat se na další den cesty.
(20:10) Morigan: Nial je od naší debaty zamlklejší a já taky. Počasí není moc přející, i když občas vykoukne sluníčko, je pěkná zima a fouká.
(20:15) Morigan: Putujeme dalších několik dní, celkem už je to pět. Pátou noc spíme zase v krčmě, i když to taky není kdovíjak pohodlné, je to přece jenom lepší, než venku v lese, i když ve stanu.
(20:16) Margare-tka: Taky o tom hodně přemýšlím, tohle vypadá, že zase bude jedna veklá kolektivní válka.... to se mi nelíbí.
(20:19) Morigan: Podle velitele naší družiny jsme už na území, které patři k Harringtonu a lordu Christopherovi. V průběhu dalšího dne pošle dva muže napřed, aby o našem příjezdu spravili lorda Christophera.
(20:21) Margare-tka: Tak to jsem ráda, že už tam budeme jsem zvědavá na tvoou malu.
(20:22) Morigan: Já jsem už nervózní a nejraději bych všem ujela, jelikož se mi zdá, že postupujeme pomalu.
(20:25) Morigan: Neustále se tedy stává, že se nacpu dopředu, což poněkud zneklidňuje velitele naší doprovodné družiny.
(21:02) Margare-tka: Nedivím se ti. Taky být tebou bych se moc těšila

(19:21) Morigan: Cestujeme pomaleji, ale na noc, když nespíme v žádném hostinci, jsou vždy postaveny dva stany. Jeden pro nás (jako mě a moji družinu) a druhý pro ostatní doprovod. Což je vlastně docela pohodlné, protože se uvnitř stanu i dá topit, ale je pravda, že pak putujeme pomaleji.
(19:23) Ketryn: Ty jo, to je docela fakt luxus :-)
(19:24) Morigan: Taky poprvé koukám překvapeně.
(19:27) Morigan: "Myslím, že to bere dost vážně," prohlásí Nial první noc ve stanu (druhou noc na cestě, první jsme spali v hostinci)
(19:29) Ketryn: Podívám se na něj s otazníkem: "Lord Murtagh?"
(19:34) Morigan: "Ano. Má velké plány, že?"
(19:35) Morigan: "No...asi má," řeknu opatrně. "Ale věří jim. Myslím, že skutečně."
(19:38) Ketryn: Já věřím tobě, takže pevně doufám, že to tak je.
(19:39) Morigan: "Ale nezištné to není, že?" pousměje se Nial s lehkou ironií. "Chce se korunovat králem? Králem Svobodné?"
(19:40) Ketryn: Snad by byl dobrým králem, zatím mám pocit, že ano.
(19:43) Morigan: "Já nevím, Niali," přiznám a trochu se zamračím. "Nikdy se mnou o tomhle nemluvil a ani to nikdy nahlas nevyslovil, aspoň pokud jsem u toho byla. Ale zdá se mi, že jeho lidé to tak nějak berou, i když nevím, jestli půjde přímo o krále...vím, že by chtěl obnovit šlechtické tituly, protože zatím jsou všichni jen rytíři, bez bližšího určení."
(19:46) Morigan: "Je to velký krok a ne každému se to bude líbit," varuje mě Nial. "A nemluvím o Borazovi."
(19:51) Margare-tka: "Líbit se to všem nebude to je fakt."
(19:55) Morigan: "Mluvíš o čarodějích," konstatuji.
(19:56) Morigan: "To hlavně," souhlasí.
(19:57) Morigan: Povzdychnu si. "No to nebude lehké. Ale většina čarodějů dokáže být ve spojenectví, když je zle. A teď už možná je zle. Nebo brzy bude."
(19:57) Morigan: "Jo, já vím."
(19:58) Morigan: "Lord Murtagh se nikdy nevyjádřil, že bych chtěl, aby mu čarodějové sloužili. Má k magii respekt."
(19:58) Morigan: "A o tobě to ví?"
(19:58) Morigan: Uhnu pohledem. "Ne, neví. Nikdo to neví. Ani o tobě to neví."

(10:08) Ketryn: Jak dlouho tak na ten Harrington pojedeme? Jsem ráda, že budeme mít ozbrojený doprovod, to se v téhle době opravdu hodí. Doufám, že pak bude možnost pokračovat na to tvoje panství, myslím, že by do budoucna bylo dobré vědět, co vlastně vlastníš a co máš k dispozici.
(10:12) Morigan: Nějak konkrétně jsme se o tom nebavili, ale vyznělo to, že to bude několik dní. Je zima a na severu se cestuje hůř.
(10:40) Morigan: Nevyjíždíme nijak strašně brzy, stejně je ráno tma, ale snídáme v tempu (každý ve svém pokoji) a vyjíždíme se světlem.
(10:48) Ketryn: Snažím se být připravena v čas. Asi se mi do té zimy moc nechce, ale už se moc těším, až dorazíme do Harringtonu.
(10:56) Morigan: Cesta není nic moc. Severní zima je opravdu nepříjemná. Jede s námi tak deset mužů plus my.
(10:57) Ketryn: Soustředím se na cestu a kudy vedu koně a snažím se na nic moc nemyslet.

Snažím se si tam odpočinout a pořádně se najíst. A samozřejmě si dávám pozor, abych se chovala slušně. Ty únosy čarodějů se mi opravdu nelíbí, doufám, že jsou Estella s Karin v pořádku...Jsem moc ráda, že je s námi Nial. Jsem fakt zvědavá, jak se k tomu čarodějové postaví, asi jak kdo. Jsem připravená na cestu na Harrigton a moc se těším, až uvidíme Anabellku :-)

(21:47) Margare-tka: "No snad to bude dobré."
(22:14) Morigan: "Jestli ale Boraz skutečně cíleně unáší čaroděje, měli bychom nějak zakročit," podívám se na Niala.
(22:15) Morigan: "Já vím, holčičko," kývne hlavou. "Já vím."
(22:16) Morigan: "Kdoví, co s nimi dělá," pokračuji v depresivních úvahách. "Karina se vydala Estellu hledat, ale nikdo neví ani o Karině, tedy aspoň nikdo, koho jsem potkala já. Je to má dobrá přítelkyně, mám výčitky, že jí nemůžu pomoct."
(22:17) Morigan: "Nemůžeš hledat každého, Morigan," obejme mě Nial kolem ramen. "Postupně, zlato. Všechno co vím, se pokusím důrazně prosadit, ale bude hodně záležet, kolik nás tam bude a kdo tam bude. Myslím ale, že po tom posledním zážitku nebude nikdo nic podceňovat."
(22:22) Margare-tka: Jsem ráda, že Nial pojede vyřídit ty zprávy a zároveň je nějak řešit. Je na tohle diplomat, tak by mohl uspět.
(22:23) Margare-tka: "Ty únosy jsou příšerný, ale třeba se ji podařilo už najít. Jen jsme nepotkaly ty správné lidi."
(22:31) Morigan: "Hm, to doufám."
(22:32) Morigan: Po snídani spíš odpočíváme a většinou trávíme čas společně. Jen odpoledne si mě vyžádá Murtagh a jsem až do večeře pryč. Večeře je opět společná, jako včera.
(22:33) Margare-tka: Tak se zase nějak upravím a chovám se slušně.
(22:37) Margare-tka: Jinak v dobu, kdy jsme byly spolu se snažím bavit na ne stresující téma....
(23:13) Morigan: Večeře probíhá zase podobně jako včera.
(23:13) Morigan: Stihla jsem vám říct, že jsme se dohodli, že zítra po snídani vyrazíme.
(23:15) Margare-tka: Tak se snažím bavit. a pak si až večer dorazím do pokoje zabalím své věci, abych byla připravená.

(19:28) Margare-tka: "No tak, jak plánuješ jet za malou?? A co si myslíte o tom co včera s tou magií vznesl za teorii Murtagh."
(19:37) Morigan: "Lord Murtagh nám nabídl doprovod až na Harrington, což jsem neodmítla. Takže nejpozději zítra bychom vyrazili."
9:39) Morigan: "A k tomu dalšímu...no je víc než jisté, že se něco děje. Estella prý není jediná čarodějka, která zmizela. Boraz je může chtít nutit k tomu, aby mu pomáhali a použít proti ostatním magii. Nahrává mu to, že čarodějové jsou nestranní a nepřidávají se na žádnou stranu," řeknu.
(19:40) Margare-tka: "No to je skvělý, takže se do toho stejně budou muset čarodějové zapojit jako třetí strana?"
20:03) Margare-tka: "Bylo by to strašný, ale už to tak trochu začalo....."
(21:21) Margare-tka: "A to chceš jet sám?"
(21:2819:45) Morigan: "Jako třetí strana?" zděsím se. "No to by bylo hrozné..."
(19:46) Morigan: Nial se tváří rozpačitě. "Bude už potřeba se k tomu nějak postavit..."
(19:47) Morigan: "Nalož jak uznáš za vhodné se vším, co víš," položím mu ruku na rameno. "Pokud to půjde a budu vědět něco nového, napíšu ti. Cokoliv."
(19:47) Morigan: "Udělám to i já," slíbí mi.) Morigan: "Nabízíš se?" ušklíbne se Nial.
(21:33) Margare-tka: "No myslím, že já bych ti byla prd platná. Jen si nemyslím, že by to bylo úplně dobré. Třeba kdyby jsi se Mor zmínila Murtaghovi, třeba by v rámci nějakého vzkazu, žádosti s Nialem mohl někoho poslat."
(21:34) Margare-tka: Zkusím.
(21:40) Morigan: "Potřebuje každého člověka a já jedu daleko. Navíc do věže," odmítne Nial.
(21:42) Morigan: "Bohužel nemám své lidi. Nebo mám, ale někde jinde. A nic o nich nevím. Třeba bude mít někdo aspoň kus stejné cesty. Ale ty s námi přece jedeš na Harrington."
(21:42) Morigan: "Ovšem, že jedu."
(21:43) Margare-tka: "Tak uvidíme tam. Situace se dneska mění rychle."
(21:44) Morigan: "Lord Christopher taky nebude mít lidí nazbyt," usoudím nenadšeně. "Navíc lord Murtagh říkal něco o tom, že neměli lehkou cestu. Tak snad je všechno v pořádku."

Taky pozorně poslouchám co se kde děje a jak se situace vyvíjí.
Jsem ráda, že je relativně pozitivní nálada, nějak mě jeho mužský přístup k tobě nepřekvapuje:-) Hlavně aby se nestalo nějaké faux pas:-) Zapojuji se do konverzace a snažím se chovat nějak podle etikety.

U stolu probíhá konverzace. Hodně si povídám s Murtaghem, ne nijak tajně, normálně nahlas, bavíme se o situaci, o přesunech armády a různých akcích a o tom, co se dělo, když jsem od nich zmizela.
Samozřejmě občas něco prohodím i s Nialem, kterého mám po své druhé ruce, ale opravdu mě zajímá, co Murtagh říká.
Ono i Niala to zajímá a pečlivě poslouchá. Aby ne, jsou to důležité věci a on bude jeden z mála čarodějů, který je takhle uslyší. Z části i proto se o to zajímám, aby to slyšel. Ale dost mě to zajímá i samotnou, chvílema se se mnou Murtagh baví, jako bych ani nebyla žena. Zřejmě už máme nějaké společné vojenské zkušenosti, jak je vidět.

//Tak 4. se určitě můžu sejít, pojedu do Prahy a pak taky 13. října, to jdu na rovnátka a pak jedu do Pb :-)//

(17:03) Ketryn: Velmi se mi uleví, když tě uvidím. Dost se mi zvedne nálada, po tom, co jsi nám řekla. Svléknu si plášť, kápi a rukavice a někam se posadím. "No, zatím to jde opravdu hladce..." A pevně doufám, že v tom ochotném jednání nebude nějaký háček. "Jak tak daleko je odtud Arras?"
(17:12) Morigan: Svlékám se i dál, protože je opravdu teplo.
(17:12) Morigan: "No, to není přátelství," pousměju se.
(17:13) Ketryn: Tak to se taky odsvleču.
(17:19) Ketryn: "Respekt? Co vlastně stojí v tom dokumentu, lady :-)?"
(17:20) Morigan: "To je šlechtický glejt, který nese Murtaghovy pečeti. Je to osvědčení o tom, kdo jsem."
(17:22) Ketryn: "Aaha, tak to je hustý. Umíš si dělat přátele opravdu na vlivných místech :-)"
(17:24) Morigan: "No, jsem v dobré době. Teď se pozemky a šlechtické tituly rozdělují za zásluhy."
(17:25) Ketryn: "Počkat, takže ty máš i nějaké pozemky a panství? A kde?"
(17:50) Morigan: "No dostala jsem Gráinn - což je...no, někde na severu. Abych řekla pravdu, nevím jak je to velké, asi moc ne. A samozřejmě jsem neměla šanci stihnout se tam podívat."
(17:53) Ketryn: "Tak to je opravdu dobrý," :-) po dlouhé době se konečně pořádně usměji.
(17:56) Ketryn: "Na chvíli se nám ztratíš a už je z tebe zase šlechtična. To bude James koukat..." :-)
(17:57) Morigan: "To doufám, že bude."
(17:58) Ketryn: "Bude...až je najdeme, což prostě musíme!" řeknu přesvědčeně, nějak si nehodlám připustit, že bychom je třeba najít nemusely...
(18:00) Ketryn: Udělám si pohodlí a odpočívám. Co je vlastně za denní dobu?
(18:00) Morigan: Bude tak odpoledne.
(18:14) Ketryn: Pohodlně se usadím a nechám myšlenky jen tak plynout. Asi už nic moc neříkám, pokud se něco neřeší.
(18:27) Morigan: Jdu prozkoumat zbytek obydlí.
(18:29) Morigan: Už jsme viděli spoustu mnohem luxusnějších stanů, ale rozhodně není nejhorší a je v něm teplo. Postel je tam ale jen jedna velká, vybavená dekami a kožešinami.
(18:30) Ketryn: Já myslím, že se tam na tu jednu noc v pohodě nějak poskládáme.
(18:31) Morigan: No po tolika nocích ve sněhu rozhodně ano.
(18:39) Ketryn: Myslím, že se klidně vyspím schoulená na křesle.
(18:51) Morigan: Za chvíli nám donesou pořádné jídlo - pečené maso, cibuli, placky a ovesnou kaši.
(18:58) Morigan: S radostí se najím.
(18:59) Ketryn: "Ty jojo..." Taky se jdu s chutí najíst!
(19:06) Morigan: To asi všichni :-)
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.

Velmi se mi uleví, když tě uvidím. Dost se mi zvedne nálada, po tom, co jsi nám řekla. Svléknu si plášť, kápi a rukavice a někam se posadím.
"No, zatím to jde opravdu hladce..." A pevně doufám, že v tom ochotném jednání nebude nějaký háček.
"Jak tak daleko je odtud Arras?"

"Jsou nějak příliš přátelští..." zapochybuje Nial.

Nial se rozhlíží po stanu. "No, asi si udělejte pohodlí, kapitán byl tak laskavý, že nám přenechal svůj stan. Vyjedeme prý zítra ráno, aby to bylo bezpečnější. Nějak se mi ho nepodařilo přesvědčit, abychom vyrazili hned. Moc jsem na něj netlačila, abych ho zbytečně nerozčilovala," vysvětluji.
"Ty pro něj máš opravdu nějakou důležitou zprávu?" ptá se Nial.
"Pro koho?"
"Pro generála Murtagha."
"Ne, to jsem si vymyslela. Doufám, že to generál pochopí."

"Generál tu není, pochodoval směrem na Arras, nejspíš už tam také bude. Ale jeho muži nám poskytnou doprovod až k němu, tak snad to proběhne všechno hladce jak nejvíc je to možné. Tady na severu bychom celkově měli být v bezpečí, sever patří lordu Murtaghovi, aspoň tak, jak to v téhle neklidné době jde," řeknu.

Vedou vás jen kousek do jiného stanu, kde je vytopeno a kde už čekám já. Mám svlečený plášť i čapku, ale jinak mám u sebe všechno jako předtím, včetně meče.
Stan vypadá na velitelský, má dvě místnosti, já čekám v té první. Na zemi jsou koberce a kožešiny, je tam jednoduchá lavice a stůl a zavřená a zamčená truhla. Je tam roztopený železný koš. Tvářím se docela pozitivně, tedy na tu dobu. Dlouho jsem se už normálně neusmála, takže tenhle můj výraz je na to dost pozitivní.

Asi tak za necelých deset minut se vrátí stráž, aby vás kamsi odvedla.

(13:23) Ketryn: "Jsem stejně překvapená jako ty..."pokrčím rameny.
(13:23) Ketryn: Zůstanu tedy a nervozně se posadím.
(13:22) Morigan: "Lady??" podívá se Nial na vás dvě tázavě. Mluví šeptem, protože venku hned stojí vojáci.
(13:22) Morigan: Netrvá to moc dlouho, když se vrátí. Jsou s nimi už jiní muži. "Lady Morigan z Gráinnu?" podívá se na mě. "Ano," vstanu. "Pojďte, prosím, velitel vás očekává." Podívám se na vás uklidňujícím pohledem, abyste počkali a jdu s ním.

(11:28) Morigan: Poslechla jsem a nechám ho, aby se zeptal. "Odkud jedete a kam?" zeptá se.
(11:30) Ketryn: Ani se nehnu, jen se na něj dívám a modlím se. Má nějaké označení?
(11:34) Morigan: No ne tak docela, jelikož mají pláště a kožešiny a co mají pod nimi není vidět. Prapor samozřejmě nemají.
(11:43) Morigan: "Z daleka, pánové. Hledám generála Murtagha z Arrasu," odpovím.
(11:44) Ketryn: Stále se modlím...aby to byli ti správní a aby nebyli zabednění!
(11:45) Morigan: Podívají se po sobě, někteří se poušklíbnou. "Ale," zvedne velitel obočí. "Proč bys dělala něco takového, děvče?"
(11:48) Ketryn: Doufám, že máš v rukávu něco přesvědčivého...
(11:52) Morigan: Sáhnu do taštice a podám mu smotaný svitek papíru, ze kterého visí pečetě. Vezme si ho, nedůvěřivě ustoupí a rozvine ho.
(11:55) Morigan: Pevně doufám, že umí číst, ale naštěstí se tváří, že ano. Na jeho tváři se mihne lehký údiv a pak znovu nedůvěra a podezření. Zadívá se na mě pozorně. "Slezte z koně," přikáže mi. "Prosím," dodá stále podezřívavě. Nial se napne do naprostého soustředění, kdyby musel jakkoliv zasáhnout, ale mlčí. Přehodím nohu přes koňský hřbet a seskočím.
(11:58) Ketryn: Celé to pozoruji a srdce mi buší jak o závod...
(11:59) Morigan: Prohlíží si mě, jako bych byla trochu exot a znovu nahlíží do toho listu.
(12:00) Ketryn: Říkám si, co tam asi tak může být napsáno...Jsem ale opravdu ráda, že to zabralo.
(12:01) Morigan: "Co chcete generálu Murtaghovi?" zeptá se po dlouhé chvíli.
(12:03) Morigan: "Mám pro něj důležitou zprávu," odseknu. "Můžete mě k němu dovést?"
(12:03) Morigan: "No..." zaváhá.
(12:04) Morigan: "Doveďte mě aspoň ke svému veliteli!" řeknu mu. "Nejlépe co nejdřív."
(12:05) Morigan: Krátce se podívá na jednoho z vojáků a potom přikývne, i když se necítí úplně jistě. Nasednu zpátky na koně a s čtyřmi z nich jedeme k táboru.
(12:06) Ketryn: Jedu za vámi a říkám si, že to zatím jde docela dobře. Snad to tak půjde i dál.
(12:10) Morigan: Ještě se chvíli projedeme, než dorazíme, ale už z dálky je poznat vojenský tábor. Nevypadá nijak obrovský, spíš menší. Jen nějaká korouhev, jak jsem si myslela.
(12:15) Ketryn: Dívám se kolem sebe a dávám pozor, kam jedeme.
(12:15) Morigan: Na několika stanech vlaje červený prapor se zlatým lvem. Zblízka je vidět, že ty prapory mají pravý roh přeťatý zeleným pruhem.
(12:21) Ketryn: Snad nebude lord Murtagh nějak moc daleko...
(12:38) Morigan: Slezeme z koní a necháme je uvázané u ohrady, kde nám je řečeno. Vezmu si od sedla i meč, jinak tam všechno nechám a jdu, kam nás vedou. Je to do jednoho ze stanů, kde máme počkat v předsíni. Je tam trochu vytopeno a ten stan někomu asi patří, můžeme se posadit na lavici a židle.
(12:39) Ketryn: Jdu za vámi a mlčky se rozhlížím. Jsem docela nervozní, i když jde všechno zatím dobře.
(12:46) Ketryn: Asi se zkusím posadit, i když nevím, jestli nervozitou zas nevstanu.
(12:55) Morigan: Já se posadím.

(11:28) Morigan: Poslechla jsem a nechám ho, aby se zeptal. "Odkud jedete a kam?" zeptá se.
(11:30) Ketryn: Ani se nehnu, jen se na něj dívám a modlím se. Má nějaké označení?
(11:34) Morigan: No ne tak docela, jelikož mají pláště a kožešiny a co mají pod nimi není vidět. Prapor samozřejmě nemají.
(11:43) Morigan: "Z daleka, pánové. Hledám generála Murtagha z Arrasu," odpovím.
(11:44) Ketryn: Stále se modlím...aby to byli ti správní a aby nebyli zabednění!
(11:45) Morigan: Podívají se po sobě, někteří se poušklíbnou. "Ale," zvedne velitel obočí. "Proč bys dělala něco takového, děvče?"
(11:48) Ketryn: Doufám, že máš v rukávu něco přesvědčivého...
(11:52) Morigan: Sáhnu do taštice a podám mu smotaný svitek papíru, ze kterého visí pečetě. Vezme si ho, nedůvěřivě ustoupí a rozvine ho.
(11:55) Morigan: Pevně doufám, že umí číst, ale naštěstí se tváří, že ano. Na jeho tváři se mihne lehký údiv a pak znovu nedůvěra a podezření. Zadívá se na mě pozorně. "Slezte z koně," přikáže mi. "Prosím," dodá stále podezřívavě. Nial se napne do naprostého soustředění, kdyby musel jakkoliv zasáhnout, ale mlčí. Přehodím nohu přes koňský hřbet a seskočím.
(11:58) Ketryn: Celé to pozoruji a srdce mi buší jak o závod...
(11:59) Morigan: Prohlíží si mě, jako bych byla trochu exot a znovu nahlíží do toho listu.
(12:00) Ketryn: Říkám si, co tam asi tak může být napsáno...Jsem ale opravdu ráda, že to zabralo.
(12:01) Morigan: "Co chcete generálu Murtaghovi?" zeptá se po dlouhé chvíli.
(12:03) Morigan: "Mám pro něj důležitou zprávu," odseknu. "Můžete mě k němu dovést?"
(12:03) Morigan: "No..." zaváhá.
(12:04) Morigan: "Doveďte mě aspoň ke svému veliteli!" řeknu mu. "Nejlépe co nejdřív."
(12:05) Morigan: Krátce se podívá na jednoho z vojáků a potom přikývne, i když se necítí úplně jistě. Nasednu zpátky na koně a s čtyřmi z nich jedeme k táboru.
(12:06) Ketryn: Jedu za vámi a říkám si, že to zatím jde docela dobře. Snad to tak půjde i dál.
(12:10) Morigan: Ještě se chvíli projedeme, než dorazíme, ale už z dálky je poznat vojenský tábor. Nevypadá nijak obrovský, spíš menší. Jen nějaká korouhev, jak jsem si myslela.
(12:15) Ketryn: Dívám se kolem sebe a dávám pozor, kam jedeme.
(12:15) Morigan: Na několika stanech vlaje červený prapor se zlatým lvem. Zblízka je vidět, že ty prapory mají pravý roh přeťatý zeleným pruhem.
(12:21) Ketryn: Snad nebude lord Murtagh nějak moc daleko...
(12:38) Morigan: Slezeme z koní a necháme je uvázané u ohrady, kde nám je řečeno. Vezmu si od sedla i meč, jinak tam všechno nechám a jdu, kam nás vedou. Je to do jednoho ze stanů, kde máme počkat v předsíni. Je tam trochu vytopeno a ten stan někomu asi patří, můžeme se posadit na lavici a židle.
(12:39) Ketryn: Jdu za vámi a mlčky se rozhlížím. Jsem docela nervozní, i když jde všechno zatím dobře.

(22:20) Morigan: "Jeden...alchymista," nemůžu Niala ignorovat a musím se v duchu napomenout, abych se tolik nenechávala vtahovat do podobných debat, protože mi pak něco ujede, jako teď.
(22:21) Morigan: (To se ptáš Niala?)
(22:21) Ketryn: To jsi Damona zamluvila docela dobře :-)....Vypadám, že bych byla nejraději, kdybychom tohle téma opustili,a vydali se na cestu.
(22:21) Margare-tka: (Ano.)
(22:23) Morigan: "No, to nemám tušení, ale rozum mi radí, že by se to spíš vylučovalo," pousměje se pobaveně Nial. "Ty se přátelíš s alchymistou?" podiví se.
(22:24) Morigan: "Neřekla jsem, že se přátelíme. A máš pravdu, neumím si představit vampýra, který zůstane v klidu, když se používá magie krve. Myslím v její přípravné části, nemám tušení, jak můžou pociťovat samotné čarování. Myslím v Magii krve."
(22:25) Margare-tka: "Vylučovalo....:(" zamračím se. Poboural mi mou teorii. "No já myslela, spíš, že by Morgolit sám nějak využíval upíří krev...."
(22:27) Morigan: Nialovi se debata o Magii krve taky moc nelíbí. "O tom jsem nikdy neslyšel. Leda by toho upíra někde držel násilím...A ti nemrtví, které tvořil rozhodně nebyli upíři. Aspoň ne ti, co jsem potkával já."
(22:27) Morigan: Natáhnu se a stisknu mu ruku. "Vyrazíme," rozhodnu a Nial rád svižně vstane.
(22:29) Ketryn: Taky svižně vstanu a jdu rychle ke svému koni. Začínalo mi z téhle debaty už pomalu hrabat.
(22:30) Margare-tka: "Hm..." No uznávám, že je to krapet za vlasy přitažený, ale alespoň mám o čem přemýšlet. takže už moc nemluvím a dělám co se dělává.
(22:30) Morigan: Vydáme se na cestu. Dnes občas mezi mraky vykoukne i sluníčko, což je příjemná změna.
(22:31) Margare-tka: Tak to i trochu zažene moje myšlenky dozadu a do hlavy a užívám si ho.
(22:34) Ketryn: No, já svoje myšlenky moc dozadu odsunout nedovedu...ale za trochu sluníčka jsem ráda.
(22:37) Morigan: Putujeme další den, občas musíme uhýbat z cesty a sledujeme armádu.
(22:37) Morigan: Podle stop to jde dobře.
(22:39) Margare-tka: No začnu se modlit aby to byla naše armáda.
(22:43) Morigan: To se nám zatím nepodařilo zjistit. Další noc zase táboříme kus od cesty, ale raději se kolem sebe pokusíme vyčarovat aspoň hraniční kruh.
(22:45) Margare-tka: Už začínám být nervozní. aby nás zase nezajal, takový ten voj jako minule.
(22:47) Ketryn: Taky se modlím, aby to byla ta naše armáda a abychom se do ničeho nenamočili.
(22:48) Morigan: Noc proběhne v pořádku, ráno opět snídáme a pak jedeme dál, navážeme znovu na cestu.
(22:48) Morigan: Je teď do kopce a koním trochu kloužou kopyta, takže jedeme pomalu.
(22:49) Margare-tka: Vedu kone hodně opatrně a modlím se abychom nenarazili na velké hradby.
(22:53) Ketryn: Dávám pozor, kudy koně vedu a jsem opatrná.
(22:56) Morigan: Jedeme, když náhle spatříte mezi stromy pohyb. Nejdřív na jedné straně, pak i na druhé. Je to celkem pomalý pohyb. Sahám po jílci meče snad automaticky a pomalu zastavuji koně, protože to přesně chtějí. Je jich asi osm, sedí na koních a číhali v lese.
(22:57) Margare-tka: No a mají někde znak lva???¨
(22:58) Ketryn: Taky tedy pomalu zastavím a ruku dám na svůj tesák.
(22:58) Margare-tka: To já ji tam mám taky, ale asi je to jen pro můj lepší pocit, minule mi to bylo úplně k ničemu.....
(23:09) Margare-tka: Sleduji je obezřetně a čekám co budou říkat.
(23:27) Morigan: Jsou taky zabaleni do plášťů jako my. Profesionálníma očima nás hodnotí. "Ani to nezkoušejte!" upozorní nás vysoký muž s bradkou, patrně velitel. Na bandity nevypadají, naštěstí.
(23:28) Morigan: Dívá se převážně na Niala a mě. Pustím jílec, ale dlaň od něj moc nevzdálím. "Patříte k armádě?" zeptám se hned. "Ptát se budu já!" odpoví mi.
(23:29) Margare-tka: A jéje další arogantní velitel, pomyslím si.