Druhá strana (203 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Lucie Vajnerová: Nějakou chvíli trvá, než se objevím ve dveřích jídelny, ale není to moc dlouho.
Lucie Vajnerová: Zůstanu v těch dveřích stát, plášť na sobě nemám, jen kožešinovou kápi, kterou si pomalu sundám, protože je tu opravdu vedro. Derek vůbec nic neudělá, jenom se na mě dívá.
Kateřina Pružinová: Já se na tebe taky dívám a je mi zoufalstvím do breku. Udělám pomalu krok k tobě a pak další. Pokud mě Derek nezastaví, tak zrychlím.
Lucie Vajnerová: Tak to tě zastaví. Jenom tě chytí za paži, ale je to docela ocelový stisk. Pochopím, kývnu a ustoupím tak, abych už nestála ve dveřích, ale dál v jídelně. Pak tě pustí. "Jdi," řekne, ale nedívá se na tebe.
Kateřina Pružinová: Tak jdu. Mám možnost jít k tobě nebo musím rovnou ke dveřím? Chtěla bych tě aspoň obejmout...A vůbec se mi tě tu nechce nechávat,i když vím, že já jsem ti prd platná...
Lucie Vajnerová: Nikdo si tě moc nevšímá, ale ke mě bys musela nějak těsně kolem Dereka a to by si tě asi všiml.
Lucie Vajnerová: "Po tak dlouhé době..." poznamená Derek.
Lucie Vajnerová: "Dařilo se ti to dobře, utíkat mi," řekne docela uznale. "Kolik srdcí jsi mezitím zlomila? Kolik dalších dětí máš?" ušklíbne se.
Lucie Vajnerová: "Ještě...ještě to můžeme vyřešit jinak, Dereku..." řeknu potichu s pohledem na něj.
Lucie Vajnerová: "Jak?" zvedne obočí. "Políbíš mě a pak mi vrazíš nůž do břicha?"
Lucie Vajnerová: "Nic takového jsem nikdy neudělala!" ohradím se.
Lucie Vajnerová: "No, zatím ne. Ne mě, to je fakt. Nerad bych ti k tomu dal příležitost."
Kateřina Pružinová: Poodstoupím kus od něj směrem ke dveřím, na půli cesty se ale zastavím a bez dechu se na vás dívám. Opravdu se o tebe bojím...:-/ tohle není dobrý
Lucie Vajnerová: "Nemám nůž," řeknu.
Lucie Vajnerová: "Lžeš," usměje se.
Lucie Vajnerová: "Jo."
] Lucie Vajnerová: "Celou dobu jsem tě chtěl zabít," přizná.
Lucie Vajnerová: "A teď?" zeptám se opatrně.
Kateřina Pružinová: Pevně doufám, že ho to přešlo!! Že tě má pořád rád a konečně si to uvědomil!
Lucie Vajnerová: "Teď už trochu váhám, co s tebou," řekne.
Lucie Vajnerová: Na okamžik se pokusím o oční kontakt s tebou a snažím se ti naznačit, abys šla.
] Kateřina Pružinová: Tak popojdu kus dál, ale ve dveřích se zas zastavím a dívám se na vás. Přála bych si vědět, že ti neublíží...
Lucie Vajnerová: Než ti stihnu naznačit výrazněji, abys vypadla, skočí ke mě, popadne mě za ramena a přirazí ke zdi. "Něco už vymyslíme," zavrčí.
Lucie Vajnerová: "Katryn jdi!!" stačím zaječet.
[Kateřina Pružinová: Vykřiknu a chvíli jsem jak mřimrazená. Chtěla bych ti nějak pomoct!!! Pak se donutím pomalu couvat. Snažím se sama sobě vysvětlit, že já ti nepomohu a naopak ti budu překážet, když se o mě budeš bát. Po několika krocích couvání, kdy se na tebe zoufale dívám, se otočím a rychlou chůzí se vydám směrem ven. Po tvářích mi tečou slzy zoufalství...Co když ti fakt ublíží?!! Pak přejdu do běhu (pokud mám sílu), a doufám, že máte nějaký plán!!!!
Kateřina Pružinová: Vyjdu ze dveří a mířím k postavám, které vidím. Jak tohle mohli dovolit!!?
Kateřina Pružinová: (Když odcházím, slyším ještě nějaké zvuky?)
Lucie Vajnerová: No zvuky rvačky nebo strkání, ale nic zásadního.
Lucie Vajnerová: Ostatní (už jen Lara a Nial) stojí tak dva metry od věže, jen co se objevíš, popadne tě Nial a strká na tebe svůj plášť. "Vidíš tamhle Míkiho s Margaret?" ukazuje na vyšlapanou pěšinu, která vede od věže. Jsou v dálce (ne zas tak daleko) dvě postavy v pláštích). "Jdi za nimi. Pokud můžeš, běž? Jsi v pořádku?"
Kateřina Pružinová: "Jo..."zvládnu jen přikývnout. Bez otázek se podle instrukcí rozběhnu směrem k Mikimu a Margaret.
Kateřina Pružinová: A stále doufám, že je nějaký velký plán...!
Lucie Vajnerová: Sice dvakrát upadneš do sněhu, ale za nějakou dobu je doženeš.
Kateřina Pružinová: To si asi oddechnu. Jdou nebo stojí? Pořádně se zabalím do toho pláště.

(16:25) Ketryn: Jdu, kam nás Miki vede a vůbec nic neříkám. Nechci Mikiho rušit, takže dokud nedostaneme dovolení, tak naprosto mlčím. Tvářím se ale dost zoufale a vynervovaně. Opatrně si prohmatám pusu, abych zjistila, jak jsem po Derekově zásahu dopadla.
(16:27) Ketryn: Pevně věřím, že existuje nějaký plán, když se Miki furt tak soustředí a Nial s Larou tam zůstali.
(16:29) Margare-tka: No tak to já taky dělám(Jak jsem napslala na fórum) Ale až budu moct, tak se tě hned zeptám.
(16:29) Margare-tka: S nějakým plánem počítám, takže ani nedoufám;-)
(16:46) Morigan: Miki se snaží být co nejrychlejší i s vámi.
(16:48) Margare-tka: Tak se snažím nikam nazapadnout a jít rychle, aspoň se tou chůzí zahřejeme.
(16:48) Margare-tka: Jo držím si ten plášť, abych ji na něj nešlápla.¨
(16:48) Morigan: Ono k lesu je to pěšky docela daleko, taky ten terén není nejlepší a navíc je všude sníh.
(16:50) Margare-tka: Tak se opravdu snažím. Hnusněj sníh.
(16:56) Ketryn: Jdu co to jde, držím si plášť a případně pomáhám Margaret, abychom mohly jít rychleji.
(17:06) Margare-tka: A modlím se.
(18:36) Ketryn: Snažím se dívat před sebe a dávat pozor, kam jdeme, abychom neupadly a zbytečně tak Mikiho nevyrušovaly.)

Jdu, kam nás Miki vede a vůbec nic neříkám. Nechci Mikiho rušit, takže dokud nedostaneme dovolení, tak naprosto mlčím. Tvářím se ale dost zoufale a vynervovaně. Opatrně si prohmatám pusu, abych zjistila, jak jsem po Derekově zásahu dopadla.

Začínám mít hrůzu z toho co se tam děje. Jinak jsem samozřejmě ráda, že kat vidím. A že je celá. Doufám, že jsi v pořádku. Několikrát jsem se otočila. jestli u věže něco neuvidím. Ale jdu stále tam kam nás Miki vede. A myslím, že už mi je docela zima v tom spodním prádle.

Zatím nemluvím vůbec a nechám tedy ať se Miki soustředí, ale pak se samozřejmě hned jak to půjde zeptám katryn co se dělo.

Katryn brzy udýchaná doběhne sněhem a vyšlapanou stezkou Mikiho, který vede Margaret. Pokud na něho mluvíte, utne vás.
"Nemluvte na mě, prosím," řekne důrazně, ale tiše. Je na něm vidět, že jeho mysl je někde jinde. Stále pokračuje v cestě, Katryn musí jít za nimi, stezka je úzká.

Margaret:Tak tedy jdu, ale vůbec se mi nechce, ale zatím se držím plánu.
Katryn: Já čekám...a nějak nevidím dobré řešení :(
Morigan: Margaret: Nějakou dobu trvá, než dorazíš k hlavnímu východu, taky proto, že nevíš přesně kudy, ale nakonec stojíš před hlavním východem.
margare-tka: Tak otevřu, vidím vás?
Morigan: Vidíš, stojíme tak dva metry od věže.
margare-tka: Jdu tedy k vám a koukám se na tebe.
Morigan: Až dojdeš tam, kam nám dovolí magická hranice, tak tě jdu obejmout a dám ti svůj plášť. Teprve si uvědomíš, jaká venku panuje zima, obzvlášť proti vytopené jídelně.
margare-tka: "Morigan" Obejmu tě taky." Tak ráda tě vidím."
Morigan: Zabalím Margaret do pláště a kývnu významně na Niala s Mikim. "Půjdu," řeknu potichu.
Morigan: Nial mě chytne za ruku. "Jsem tady, ano?" "Ano. Já vám věřím. Odveďte ji," ukážu na Margaret.
margare-tka: "Mor buď opatrná, opravdu mu hráblo. A vrať se ano."
margare-tka: A ještě tě obejmu.
Morigan: "Máš volnou cestu," ozve se Derekovým zesíleným hlasem. "Pojď dovnitř."
Morigan: "Já jdu," řeknu.
Morigan: "Bojíš se mě?"
] Morigan: "Ne," řeknu. Těžko říct, jestli lžu.
Katryn: Zato já se o tebe bojím...!!
Morigan: Pustím Nialovu ruku a jdu dovnitř. Skutečně můžu projít.
margare-tka: "Ach jo." koukám se po tobě zoufale a taky se strachem v očím.
Morigan: Miki tě vezme kolem ramen. "Jdeme."
margare-tka: "Kam?? Počkáme tu na ně."
Morigan: "Řekl jsem jdeme. Zkus jít, jak nejrychleji můžeš, vím, že to moc nejde," snaží se jít po stezce, co jsme vyšlapali. Drží se pořád pevně.
margare-tka: "Doufám, že máte nějaký hodně dobrý plán..." jdu tedy s ním, ale nechce se mi. "Vůbec jsem ji při tom spojení neměla říkat kde jsme." postesknu si.
margare-tka: Ještě jsem se dívala po Nialovi a Laře s hodně velkou nadějí. Uklidilo mě to, že jo??
margare-tka: "Když mi řekneš kam, klidně tam dojdu sama. Klidně tu zůstaň. Možná to bude lepší, ne?"

Kouzlem podpoří oheň, u krbu je opravdu vedro, i v jeho okolí. Musíte si potom ustoupit, je to jako pec a ne krb. Ani to moc nečoudí.
[19:40:32] Kateřina Pružinová: Asi začnu propadat depresi, že se odtud opravdu nemáme šanci nidky dostat...Ustoupím, aby mě to nesežehlo a doufám, že mě zas nesrazí tím krutým kouzlem... Otočím se na něj a čekám, co bude dělat teď..
[19:43:00] Kateřina Pružinová: Modlím se, aby sem Morigan nešla!! Nevím ale, jak tomu mám zabránit :-/
[19:46:20] Lucie Vajnerová: Když je to všechno hotovo, ukáže vám Derek, kde máte stát a pak si znovu zaklínadlem zesílí hlas. "Morigan?"
[19:46:27] Lucie Vajnerová: "Jsem tady!" ozvu se hned.
[19:46:49] Lucie Vajnerová: "Po té dlouhé době rád slyším tuhle větu z tvých úst," ušklíbne se.
[19:46:58] Lucie Vajnerová: "Tvoje pocity mě nezajímají!" odseknu.
[19:47:11] Lucie Vajnerová: "To by ale měly!" opraví mě.
[19:48:31] Lucie Vajnerová: Zvedne ruce a začne pronášet zaklínadlo. Je trochu delší, po jeho odříkání, když oddálí dlaně od sebe, se zavlní zeď před vámi a pomalu se rozplývá, až je v ní dost velká část průsvitná. Vidíte čtyři lidi v pláštích venku a my zas vidíme vás.
[19:49:44] Kateřina Pružinová: Dívám se na vás a přemýšlím, jestli nás můžete i slyšet...Kdo je ten čtvrtý?
[19:50:01] Lucie Vajnerová: Poznáte mě, jsem tam nejmenší :) Jinak vypadáme podobně, jsme zabaleni v pláštích, kápích a kožešinách. Je tam Lara, já, Nial a ten čtvrtý je nejspíš Miki.
[19:50:55] Lucie Vajnerová: Udělám instinktivní pohyb kupředu, ale po jednom kroku se prudce zarazím a vrátím se zpět. Dívám se na vás i po ostatních čarodějích. A taky na Dereka.
[19:53:19] Kateřina Pružinová: Dívám se na tebe a začnu kroutit hlavou a ryt se snažím naznačit: NE!NECHOĎ SEM! Slyšíme od vás nějaké zvuky nebo je to jen obraz?
[19:53:48] Lucie Vajnerová: No my nic neříkáme, takže těžko říct.
[19:55:50] Kateřina Pružinová: Přemýšlím, jestli to mám risknout a zavolat na tebe...
[19:58:52] Kateřina Pružinová: Nakonec se ale odhodlám a zavolám na tebe:"Morigan!Nesmíš sem za žádnou cenu jít!!" a modlím se, abys mě mohla slyšet a zároveň, aby mě Derek nezabil...Musela jsem to ale risknout. Musela jsem udělat aspoň něco.
[20:02:37] Lucie Vajnerová: Okamžitě dostaneš. Čím a jak, to si nepamatuješ, jen, že to bylo do obličeje a že jsi upadla na zem. (Jestli můžeš, tak si hoď k6 na aragornu.)
[20:03:18] Kateřina Pružinová: sakra...
[20:04:54] Kateřina Pružinová: (Doufám, že Richie se zaobírá něčím jiným a moc nevnímá pouto, jelikož dneska mi Derek tedy opravdu dává...:-/ No teď už budu asi rozhodně mlčet...)
[20:05:28] Kateřina Pružinová: (Na Aragornu jsem si hodila)
[20:11:47] Lucie Vajnerová: Já jsem zaječela a vrhla se dopředu, ale nikam jsem se nedostala. Nial mě chytil, ale nic z toho jsi neviděla a asi ani nevnímala.
[20:12:06] Lucie Vajnerová: V puse cítíš chuť krve a máš obavy, jestli nemáš vyražený zub.
[20:14:42] Kateřina Pružinová: Bezva...:-/ Snažím se nějak vzpmatovat a sebrat se. Modlím se, abych o ten zub nepřišla. Mám sílu vstát?
[20:15:30] Kateřina Pružinová: Jazykem se asi opatrně snažím zjistit, jestli mám zuby všechny.
[20:15:55] Lucie Vajnerová: Máš, ale ten jeden se dost kýve (špičák)
[20:16:31] Lucie Vajnerová: Vstát asi pomalu zvládneš, ale točí se ti hlava.
[20:18:34] Kateřina Pružinová: Tak ho nechám a doufám, že když na něj budu opatrná, tak se časem ustálí (už se mi tady jeden ustálil po zásahu našeho psa, ale ten se asi nekýval tolik jako tenhle) Tak pomalu vstanu a pokusím se přidržet stolu nebo židle, pokud tam něco je. Rozhodně už nic neříká...
[20:19:46] Kateřina Pružinová: Snažím se ignorovat bolest i krev v puse a dívám se na vás a čekám (obávám se), co bude následovat.
[20:22:48] Lucie Vajnerová: Už je zeď zase normální zdí.
[20:23:42] Kateřina Pružinová: Aha...
[20:24:39] Kateřina Pružinová: Tak čekám, co bude dělat Derek a doufám, že nedostanu další ránu :-/ A opravdu pevně doufám, že sem nepůjdeš! Nebo že ti to Nial když tak nedovolí.
[20:27:51] Lucie Vajnerová: "Dereku!!" ječím venku zesíleným hlasem. "Slíbil jsi, že jim nic neuděláš!"
[20:28:42] Lucie Vajnerová: "Já jsem to slíbil! A dodržel bych to, kdyby ony dodržely svoje!"
[20:29:05] Lucie Vajnerová: "Dobře," řeknu násilně uklidněně. "Dobře."
[20:30:06] Kateřina Pružinová: Pomyslím si, že my jsme mu žádné slovo nedaly...ale nahlas opravdu nic neříkám, mlčím a vzpamatovávám se.
[20:30:40] Lucie Vajnerová: No ale varoval vás...
[20:31:02] Kateřina Pružinová: To jo no...
[20:31:37] Kateřina Pružinová: Po dnešku jsem varovaná opravdu na dlouhou dobu dopředu ...
[20:33:20] Lucie Vajnerová: "Já chci, abys je pustil a už jim neubližoval," řeknu. "Pověz, co chceš ty," vyzvu ho.
[20:33:48] Kateřina Pružinová: To b mě opravdu zajímalo, co chce!
[20:34:26] Lucie Vajnerová: "Stejně je to naprosto dojemné, víš o tom?" prohlásí. "Věděl jsem to. Stejně tak bych mohl zajmout kohokoli, na kom ti záleží a že je těch lidí víc než dost...to je tvá specialita. Tohle byla ale větší sranda. Taky je to celkem symbolické, nezdá se ti?"
[20:34:55] Lucie Vajnerová: "Zdá," přiznám. "Je to dost symbolické."
[20:36:04] Lucie Vajnerová: "Tak jo, holčičko. Můžou jít pryč, až ty vejdeš dovnitř."
[20:37:31] Kateřina Pružinová: Neee!! To neee!!! Cítím se strašně zoufale!! A za boha nevím, jak tomu zabránit, abys šla dovnitř!!!
[20:42:58] Kateřina Pružinová: Bojím se, co mu odpovíš nebo co rovnou uděláš! Modlím se, aby ti zůstala ještě trocha rozumu (nebo Nialovi) a zůstala jsi venku.
[20:47:14] Lucie Vajnerová: "To není moc fér!" řeknu.
[20:48:30] Kateřina Pružinová: svitne mi trochu naděje, že by jsi sem přeci jen nemusela jít.
[20:49:18] Lucie Vajnerová: "To není," ušklíbne se. "Ale hrajeme tak trochu podle tvých pravidel, ne?"
[20:49:31] Lucie Vajnerová: "Rány pod pás ti vždycky šly!"
[20:49:45] Lucie Vajnerová: "Asi jsem ti byl lepším mistrem, než jsem si myslel."
[20:51:29] Kateřina Pružinová: To je fakt idiot...on si nikdy neuvědomí, že k tomu, co jsi udělala, tě naprosto dohnal on, a že jsi to udělat musela.
[20:51:36] Lucie Vajnerová: "To máš pravdu, učila jsem se od tebe!"
[20:54:23] Lucie Vajnerová: Usměje se takovým zvláštním smíšeným úsměvem. "A teď doufáš, že tě tvá banda čarodějů...zachrání? Ti do toho nepatří. Ukaž, co ses naučila. Ještě nás čeká poslední střetnutí."
[20:55:55] Kateřina Pružinová: Nestačím zírat! Co tím sakra myslí!?! Nesmíš k němu jít...Nesmíš!!! Opravdu se o tebe bojím.
[20:57:02] Lucie Vajnerová: "Pusť je ven a půjdu dovnitř. Přísahám."
[20:58:12] Kateřina Pružinová: Ne!Ne!Ne!Co budeme dělat?! Asi se šprajcnu, že nikam nepůjdu, nebo já nevím...
[21:01:47] Lucie Vajnerová: "Tak my budeme smlouvat..." ušklíbne se. Opře se o zeď a dívá se pokradmu z jednoho okna. Přemýšlí.
[21:02:29] Kateřina Pružinová: Doufám, že se nedohodnete!
[21:03:08] Lucie Vajnerová: "Pustím jednu. Jedna půjde k vám a pak půjdeš dovnitř," řekne nakonec.
[21:03:36] Lucie Vajnerová: "Ale až vejdu dovnitř, pustíš i tu druhou!" připomínám.
[21:03:54] Lucie Vajnerová: "Ano, až budeš tady, ta druhá bude moct odejít. Vyber si sama, která půjde první."
[21:04:20] Kateřina Pružinová: Ne! To nemůžeš!!!
"Tak dobře, pusť Margaret ven první a Katryn potom," ozvu se zvenčí po chvíli. Pousměje se, jako by tuhle volbu čekal.
[21:52:00] Lucie Vajnerová: "No jistě. Máš to mít, holčičko."
[21:52:06] margare-tka: "Neriskujte. A vraťte se obě" špitnu Kat potichounku."
[21:52:12] Lucie Vajnerová: Otočí se k Margaret. "Prosím, můžeš jít."
[21:54:32] Kateřina Pružinová: Dívám se na Margaret a tvářím se dost zoufale...tohle je v pytli
[21:58:33] Lucie Vajnerová: Čekáte, až Margaret půjde a my venku čekáme taky.
[22:06:25] Kateřina Pružinová: (Margaret?)
[22:11:04] Lucie Vajnerová: (Já tam zmrznu...:) )
[22:12:22] Kateřina Pružinová: (No!! To asi jo...A já umřu nervozitou a strachy. Tam i tady.)
[22:16:35] margare-tka: //promiň Bohouš mi musel odinstalovat firewall v tom byl ten problém.//
[22:16:43] margare-tka: //Ale už to jde.//
[22:17:11] margare-tka: Tak tedy jdu, ale vůbec se mi nechce, ale zatím se držím plánu.
[22:18:57] Kateřina Pružinová: Já čekám...a nějak nevidím dobré řešení :(
[22:19:44] Lucie Vajnerová: Margaret: Nějakou dobu trvá, než dorazíš k hlavnímu východu, taky proto, že nevíš přesně kudy, ale nakonec stojíš před hlavním východem.
[22:20:21] margare-tka: Tak otevřu, vidím vás?
[22:21:59] Lucie Vajnerová: Vidíš, stojíme tak dva metry od věže.
[22:23:05] margare-tka: Jdu tedy k vám a koukám se na tebe.
[22:26:53] Lucie Vajnerová: Až dojdeš tam, kam nám dovolí magická hranice, tak tě jdu obejmout a dám ti svůj plášť. Teprve si uvědomíš, jaká venku panuje zima, obzvlášť proti vytopené jídelně.
[22:28:43] margare-tka: "Morigan" Obejmu tě taky." Tak ráda tě vidím."
[22:35:17] Lucie Vajnerová: Zabalím Margaret do pláště a kývnu významně na Niala s Mikim. "Půjdu," řeknu potichu.
[22:36:52] Lucie Vajnerová: Nial mě chytne za ruku. "Jsem tady, ano?" "Ano. Já vám věřím. Odveďte ji," ukážu na Margaret.
[22:37:02] margare-tka: "Mor buď opatrná, opravdu mu hráblo. A vrať se ano."
[22:37:21] margare-tka: A ještě tě obejmu.
[22:37:21] Lucie Vajnerová: "Máš volnou cestu," ozve se Derekovým zesíleným hlasem. "Pojď dovnitř."
[22:37:23] Lucie Vajnerová: "Já jdu," řeknu.
[22:37:42] Lucie Vajnerová: "Bojíš se mě?"
[22:37:50] Lucie Vajnerová: "Ne," řeknu. Těžko říct, jestli lžu.
[22:39:35] Kateřina Pružinová: Zato já se o tebe bojím...!!
[22:40:07] Lucie Vajnerová: Pustím Nialovu ruku a jdu dovnitř. Skutečně můžu projít.
[22:41:21] margare-tka: "Ach jo." koukám se po tobě zoufale a taky se strachem v očím.
[22:42:08] Lucie Vajnerová: Miki tě vezme kolem ramen. "Jdeme."
[22:47:30] margare-tka: "Kam?? Počkáme tu na ně."
[22:48:24] Lucie Vajnerová: "Řekl jsem jdeme. Zkus jít, jak nejrychleji můžeš, vím, že to moc nejde," snaží se jít po stezce, co jsme vyšlapali. Drží se pořád pevně.
[22:53:12] margare-tka: "Doufám, že máte nějaký hodně dobrý plán..." jdu tedy s ním, ale nechce se mi. "Vůbec jsem ji při tom spojení neměla říkat kde jsme." postesknu si.
[22:54:08] margare-tka: Ještě jsem se dívala po Nialovi a Laře s hodně velkou nadějí. Uklidilo mě to, že jo??
[23:03:03] margare-tka: "Když mi řekneš kam, klidně tam dojdu sama. Klidně tu zůstaň. Možná to bude lepší, ne?"

Morigan: "Dereku, opravdu není fér, abys řešil neshody, co máme mezi sebou na úkor ostatních lidí, kteří s tím nesouvisí!" ozvu se opět já.
Morigan: "Ne?" zasměje se. "Proto jsi sem dorazila s bandou čarodějů? Ještě jich pár čeká někde v lese, nebo ne? Někdo vám přece musí hlídat koně..."
Morigan: "Chci nejdřív aspoň vidět, že jsou v pořádku, pak se můžeme špičkovat klidně celý den, jestli tě to baví!" zuřím.
Morigan: "Tak jo," uslyšíte Dereka.
Katryn: "Bože..." rychle si přehodím plášť přes ramena a zapnu ho.
Morigan: Máte na to asi pět vteřin, než se Derek objeví u vás v pokoji.
Katryn: Otočím se na něho a čekám, co bude dělat. Tak strašně ho nenávidím!!! A bojím se, že ti bude stačit důkaz, že jsme v pořádku a půjdeš dovntiř...
margare-tka: Taky jsem si přehodila plášť. ještě že jsem si nechala celou dobu pbléklé ty cestovní šaty.:)
Morigan: Když vás uvidí navlečené a v pláštích, docela ho to pobaví. "Někam se chystáte?" zeptá se. Mluví normálním hlasem, bez kouzla.
Katryn: Nic na to neřeknu a jen se na něj dívám...
Katryn: "Hlavně že se bavíš..."řeknu nakonec suše.
Morigan: "Budu se bavit ještě víc. Jdeme dolů," pobídne vás urychleně ke dveřím. Jdete pěšky dolů, docela dlouho, ale Derek zase tolik nespěchá, takže jdete Margaretiným tempem.
Morigan: Zdá se to nekonečně dlouhé a já venku asi taky rostu netrpělivostí.
Katryn: Tak jdu a je mi opravdu hodně bídně...
Morigan: Jdete do jídelny.
Katryn: Vůbec si nedokážu představit, jaké má tahle situace dobré řešení...
Katryn: Dělám, co mi řekne, i když bych nejraději začala utíkat...
[margare-tka: Snažím se nezdržovat a doufám, že máte vymyšleno takový plán, že tam Derekovi zůstanou jen skřítkové a pavouci.
margare-tka: Jsem připravená na všechno. Teda aspoň se o to pokouším.
Morigan: V jídelně se posadíte kam vám ukáže, a to je co nejblíž sálajícího krbu.
Katryn: No, je opravdu milej :-/
Katryn: Sundám si ten plášť
Morigan: "Hoď ho rovnou do krbu," řekne ti Derek suše.
Katryn: Ignoruji ho a nechám ho ležet vedle sebe na křesle.
margare-tka: Taky si ho sundám a dám rovnou za sebe na židli....
Morigan: "Řekl jsem do krbu!" řekne už lehce varovně.
margare-tka: Nějak jsem nemyslela, že to myslel vážně.
margare-tka: Kouknu krapet nechápave po něm a pak po Katryn. Taková škoda.
Katryn: On je fakt blázen...Tvářím se taky nechápavě...
Morigan: No asi čeká, až to uděláte.
Katryn: "Akorát by to tu kouřilo..." Vstanu, hodím (nebo spíš položím) ho na zem ke krbu, ale ne do krbu, a zase se posadím. A doufám, že mě nezabije...Toho pláště mi je opravdu hodně líto, takže spoléhám na to, že nás chce ukázat živé.
margare-tka: Tak ho položím na ten Katrynin. A douám v to samé. On je doopravdy cvok...
Morigan: Ještě než vůbec dojdeš zpátky, zasáhne tě vlna neskutečné bolesti, která tě srazí nejen na kolena, ale rovnou na břicho. Máš pocit, jako by ti někdo vytrhával vnitřnosti z těla, i když to trvá jen asi vteřinu. "Dám ti druhý pokus," řekne ještě o něco temněji. "A rovnou u toho krbu zůstaň. Je trochu vedro na takové odění, ne? Nebo vám snad ráno byla zima? Nebo v tom bylo něco, co si mám sám domyslet? Já čas mám, ale těm venku je trochu zima."
margare-tka: To bylo na Kat a nebo až na mě?
Morigan: To bylo na Kat, takže ty jsi asi někde na cestě ke krbu.
Katryn: Pomalu vstanu a lapám po dechu. "Jo, byla nám zima!" vypravím ze sebe a se sebezapřením hodím ten plášť do krbu, tu bolest ale podruhé zažít nechci...
A u krbu tedy zůstanu.
margare-tka: "Dereku nech toho."
margare-tka: Dojdu ke Kat a hodím ho tam tedy taky...
Morigan: Jestli tohle doopravdy řekneš, je tu tebe rychle jako blesk, nedrží tě sice pod krkem, ale za obličej ano a velmi pevně. "Od teď tady bude ticho. Někdo vám možná dal mylně najevo, že jste něčím víc, ale to se mýlíte. Jste nikdo. Asi to nevíte, ale čaroděj ve své věži je sakra silný čaroděj! Já se tady nebudu zaobírat váma dvěma. Nebudu pátrat, proč jste se ráno navlékly jako na cestu. Naházíte do krbu všechno kromě košile a punčoch a to teď hned a jestli ještě někdo z vás řekne slovo, bude mít rozbitá ústa!"
margare-tka: No tak to se leknu. Ale co jiného jsme od něj mohly čekat.
Katryn: Bezva...No tak už raději mlčím, on je opravdu schopný všeho. A začnu se svlékat do punčoch a košile. Všechno ostatní tedy neochotně hodím do krbu...Nechám si ale obuté boty, doufám, že nemyslel i ty. Je mi těch věcí opravdu líto, ale kdyby se naskytla možnost, tak klidně uteču třeba i nahá...
margare-tka: Pokusím se tedy dojít ke Kat. a naházím to tam a tajne doufám, že se tam s námi udusím čoudem.
Katryn: Mám z něj opravdu strach...a bojím se o všechny, co stojí před věží.
margare-tka: Boty si taky nechám.
margare-tka: Jo to si taky teď říkám.....

Kouzlem podpoří oheň, u krbu je opravdu vedro, i v jeho okolí. Musíte si potom ustoupit, je to jako pec a ne krb. Ani to moc nečoudí.
Katryn: Asi začnu propadat depresi, že se odtud opravdu nemáme šanci nidky dostat...Ustoupím, aby mě to nesežehlo a doufám, že mě zas nesrazí tím krutým kouzlem... Otočím se na něj a čekám, co bude dělat teď..
Katryn: Modlím se, aby sem Morigan nešla!! Nevím ale, jak tomu mám zabránit :-/
Morigan: Když je to všechno hotovo, ukáže vám Derek, kde máte stát a pak si znovu zaklínadlem zesílí hlas. "Morigan?"
Morigan: "Jsem tady!" ozvu se hned.
Morigan: "Po té dlouhé době rád slyším tuhle větu z tvých úst," ušklíbne se.
Morigan: "Tvoje pocity mě nezajímají!" odseknu.
Morigan: "To by ale měly!" opraví mě.
] Morigan: Zvedne ruce a začne pronášet zaklínadlo. Je trochu delší, po jeho odříkání, když oddálí dlaně od sebe, se zavlní zeď před vámi a pomalu se rozplývá, až je v ní dost velká část průsvitná. Vidíte čtyři lidi v pláštích venku a my zas vidíme vás.
Katryn: Dívám se na vás a přemýšlím, jestli nás můžete i slyšet...Kdo je ten čtvrtý?
Morigan: Poznáte mě, jsem tam nejmenší :) Jinak vypadáme podobně, jsme zabaleni v pláštích, kápích a kožešinách. Je tam Lara, já, Nial a ten čtvrtý je nejspíš Miki.
Morigan: Udělám instinktivní pohyb kupředu, ale po jednom kroku se prudce zarazím a vrátím se zpět. Dívám se na vás i po ostatních čarodějích. A taky na Dereka.
Katryn: Dívám se na tebe a začnu kroutit hlavou a ryt se snažím naznačit: NE!NECHOĎ SEM! Slyšíme od vás nějaké zvuky nebo je to jen obraz?
] Morigan: No my nic neříkáme, takže těžko říct.
Katryn: Přemýšlím, jestli to mám risknout a zavolat na tebe...
Katryn: Nakonec se ale odhodlám a zavolám na tebe:"Morigan!Nesmíš sem za žádnou cenu jít!!" a modlím se, abys mě mohla slyšet a zároveň, aby mě Derek nezabil...Musela jsem to ale risknout. Musela jsem udělat aspoň něco.
[Morigan: Okamžitě dostaneš. Čím a jak, to si nepamatuješ, jen, že to bylo do obličeje a že jsi upadla na zem. (Jestli můžeš, tak si hoď k6 na aragornu.)
Katryn: sakra...
Katryn: (Doufám, že Richie se zaobírá něčím jiným a moc nevnímá pouto, jelikož dneska mi Derek tedy opravdu dává...:-/ No teď už budu asi rozhodně mlčet...)
Katryn: (Na Aragornu jsem si hodila)
Morigan: Já jsem zaječela a vrhla se dopředu, ale nikam jsem se nedostala. Nial mě chytil, ale nic z toho jsi neviděla a asi ani nevnímala.
Morigan: V puse cítíš chuť krve a máš obavy, jestli nemáš vyražený zub.
Katryn: Bezva...:-/ Snažím se nějak vzpmatovat a sebrat se. Modlím se, abych o ten zub nepřišla. Mám sílu vstát?
Katryn: Jazykem se asi opatrně snažím zjistit, jestli mám zuby všechny.
Morigan: Máš, ale ten jeden se dost kýve (špičák)
Morigan: Vstát asi pomalu zvládneš, ale točí se ti hlava.
] Katryn: Tak ho nechám a doufám, že když na něj budu opatrná, tak se časem ustálí (už se mi tady jeden ustálil po zásahu našeho psa, ale ten se asi nekýval tolik jako tenhle) Tak pomalu vstanu a pokusím se přidržet stolu nebo židle, pokud tam něco je. Rozhodně už nic neříká...
] Katryn: Snažím se ignorovat bolest i krev v puse a dívám se na vás a čekám (obávám se), co bude následovat.
Morigan: Už je zeď zase normální zdí.
Katryn: Aha...
Katryn: Tak čekám, co bude dělat Derek a doufám, že nedostanu další ránu :-/ A opravdu pevně doufám, že sem nepůjdeš! Nebo že ti to Nial když tak nedovolí.
Morigan: "Dereku!!" ječím venku zesíleným hlasem. "Slíbil jsi, že jim nic neuděláš!"
Morigan: "Já jsem to slíbil! A dodržel bych to, kdyby ony dodržely svoje!"
Morigan: "Dobře," řeknu násilně uklidněně. "Dobře."
Katryn: Pomyslím si, že my jsme mu žádné slovo nedaly...ale nahlas opravdu nic neříkám, mlčím a vzpamatovávám se.
Morigan: No ale varoval vás...
Katryn: To jo no...
Katryn: Po dnešku jsem varovaná opravdu na dlouhou dobu dopředu ...
Morigan: "Já chci, abys je pustil a už jim neubližoval," řeknu. "Pověz, co chceš ty," vyzvu ho.
Katryn: To b mě opravdu zajímalo, co chce!
Morigan: "Stejně je to naprosto dojemné, víš o tom?" prohlásí. "Věděl jsem to. Stejně tak bych mohl zajmout kohokoli, na kom ti záleží a že je těch lidí víc než dost...to je tvá specialita. Tohle byla ale větší sranda. Taky je to celkem symbolické, nezdá se ti?"
Morigan: "Zdá," přiznám. "Je to dost symbolické."
Morigan: "Tak jo, holčičko. Můžou jít pryč, až ty vejdeš dovnitř."
Katryn: Neee!! To neee!!! Cítím se strašně zoufale!! A za boha nevím, jak tomu zabránit, abys šla dovnitř!!!
Katryn: Bojím se, co mu odpovíš nebo co rovnou uděláš! Modlím se, aby ti zůstala ještě trocha rozumu (nebo Nialovi) a zůstala jsi venku.
Morigan: "To není moc fér!" řeknu.
Katryn: svitne mi trochu naděje, že by jsi sem přeci jen nemusela jít.
Morigan: "To není," ušklíbne se. "Ale hrajeme tak trochu podle tvých pravidel, ne?"
Morigan: "Rány pod pás ti vždycky šly!"
Morigan: "Asi jsem ti byl lepším mistrem, než jsem si myslel."
Katryn: To je fakt idiot...on si nikdy neuvědomí, že k tomu, co jsi udělala, tě naprosto dohnal on, a že jsi to udělat musela.
Morigan: "To máš pravdu, učila jsem se od tebe!"
Morigan: Usměje se takovým zvláštním smíšeným úsměvem. "A teď doufáš, že tě tvá banda čarodějů...zachrání? Ti do toho nepatří. Ukaž, co ses naučila. Ještě nás čeká poslední střetnutí."
Katryn: Nestačím zírat! Co tím sakra myslí!?! Nesmíš k němu jít...Nesmíš!!! Opravdu se o tebe bojím.
Morigan: "Pusť je ven a půjdu dovnitř. Přísahám."
Katryn: Ne!Ne!Ne!Co budeme dělat?! Asi se šprajcnu, že nikam nepůjdu, nebo já nevím...
Morigan: "Tak my budeme smlouvat..." ušklíbne se. Opře se o zeď a dívá se pokradmu z jednoho okna. Přemýšlí.
Katryn: Doufám, že se nedohodnete!
[Morigan: "Pustím jednu. Jedna půjde k vám a pak půjdeš dovnitř," řekne nakonec.
Morigan: "Ale až vejdu dovnitř, pustíš i tu druhou!" připomínám.
Morigan: "Ano, až budeš tady, ta druhá bude moct odejít. Vyber si sama, která půjde první."
Katryn: Ne! To nemůžeš!!!
Morigan: (Teď mám dilema. Protože mám podezření, že se Margaret chová podle plánu jen proto, že tu vlastně není, tak nevím, jak bych si vybrala :)

margare-tka: ¨Každopádně podepírám Kat. Když ji zasáhl. A pak se ovládám abych něco neekla Kdybych tu totiž byla, tak máme vyraz´žené zuby obě.....
Morigan: No to chci právě vědět, jestli jsi dělala něco zásadního.
margare-tka: Na Dereka mluvit nemá smysl......To bych pak už nemusela mluvit nikdy. Ach jo, hlavně nechoď dovnitř.
Morigan: Takže to znamená, že ne?
] margare-tka: No podle plánu co jsi řekla, že zatím chovat hodlám, ale nevím co mě dožene k změně... Doufám, že nebude nic co by mě k ní dohnalo....A doufám, že máš dobrý plán....
Morigan: "Tak dobře, pusť Margaret ven první a Katryn potom," ozvu se zvenčí po chvíli. Pousměje se, jako by tuhle volbu čekal.
Morigan: "No jistě. Máš to mít, holčičko."
margare-tka: "Neriskujte. A vraťte se obě" špitnu Kat potichounku."
Morigan: Otočí se k Margaret. "Prosím, můžeš jít."
Katryn: Dívám se na Margaret a tvářím se dost zoufale...tohle je v pytli
Morigan: Čekáte, až Margaret půjde a my venku čekáme taky.

[18:25:10] Lucie Vajnerová: "Dereku, opravdu není fér, abys řešil neshody, co máme mezi sebou na úkor ostatních lidí, kteří s tím nesouvisí!" ozvu se opět já.
[18:26:01] Lucie Vajnerová: "Ne?" zasměje se. "Proto jsi sem dorazila s bandou čarodějů? Ještě jich pár čeká někde v lese, nebo ne? Někdo vám přece musí hlídat koně..."
[18:27:29] Lucie Vajnerová: "Chci nejdřív aspoň vidět, že jsou v pořádku, pak se můžeme špičkovat klidně celý den, jestli tě to baví!" zuřím.
[18:27:54] Lucie Vajnerová: "Tak jo," uslyšíte Dereka.
[18:28:37] Kateřina Pružinová: "Bože..." rychle si přehodím plášť přes ramena a zapnu ho.
[18:28:56] Lucie Vajnerová: Máte na to asi pět vteřin, než se Derek objeví u vás v pokoji.
[18:30:06] Kateřina Pružinová: Otočím se na něho a čekám, co bude dělat. Tak strašně ho nenávidím!!! A bojím se, že ti bude stačit důkaz, že jsme v pořádku a půjdeš dovntiř...
[18:30:21] margare-tka: Taky jsem si přehodila plášť. ještě že jsem si nechala celou dobu pbléklé ty cestovní šaty.:)
[18:32:21] Lucie Vajnerová: Když vás uvidí navlečené a v pláštích, docela ho to pobaví. "Někam se chystáte?" zeptá se. Mluví normálním hlasem, bez kouzla.
[18:34:20] Kateřina Pružinová: Nic na to neřeknu a jen se na něj dívám...
[18:35:03] Kateřina Pružinová: "Hlavně že se bavíš..."řeknu nakonec suše.
[18:38:09] Lucie Vajnerová: "Budu se bavit ještě víc. Jdeme dolů," pobídne vás urychleně ke dveřím. Jdete pěšky dolů, docela dlouho, ale Derek zase tolik nespěchá, takže jdete Margaretiným tempem.
[18:39:55] Lucie Vajnerová: Zdá se to nekonečně dlouhé a já venku asi taky rostu netrpělivostí.
[18:40:29] Kateřina Pružinová: Tak jdu a je mi opravdu hodně bídně...
[18:40:42] Lucie Vajnerová: Jdete do jídelny.
[18:40:55] Kateřina Pružinová: Vůbec si nedokážu představit, jaké má tahle situace dobré řešení...
[18:41:32] Kateřina Pružinová: Dělám, co mi řekne, i když bych nejraději začala utíkat...
[18:46:05] margare-tka: Snažím se nezdržovat a doufám, že máte vymyšleno takový plán, že tam Derekovi zůstanou jen skřítkové a pavouci.
[18:46:26] margare-tka: Jsem připravená na všechno. Teda aspoň se o to pokouším.
[18:49:12] Lucie Vajnerová: V jídelně se posadíte kam vám ukáže, a to je co nejblíž sálajícího krbu.
[18:49:47] Kateřina Pružinová: No, je opravdu milej :-/
[18:50:04] Kateřina Pružinová: Sundám si ten plášť
[18:51:01] Lucie Vajnerová: "Hoď ho rovnou do krbu," řekne ti Derek suše.
[18:51:47] Kateřina Pružinová: Ignoruji ho a nechám ho ležet vedle sebe na křesle.
[18:52:39] margare-tka: Taky si ho sundám a dám rovnou za sebe na židli....
[18:53:02] Lucie Vajnerová: "Řekl jsem do krbu!" řekne už lehce varovně.
[18:53:48] margare-tka: Nějak jsem nemyslela, že to myslel vážně.
[18:54:17] margare-tka: Kouknu krapet nechápave po něm a pak po Katryn. Taková škoda.
[18:54:47] Kateřina Pružinová: On je fakt blázen...Tvářím se taky nechápavě...
[18:55:45] Lucie Vajnerová: No asi čeká, až to uděláte.
[18:57:39] Kateřina Pružinová: "Akorát by to tu kouřilo..." Vstanu, hodím (nebo spíš položím) ho na zem ke krbu, ale ne do krbu, a zase se posadím. A doufám, že mě nezabije...Toho pláště mi je opravdu hodně líto, takže spoléhám na to, že nás chce ukázat živé.
[18:59:58] margare-tka: Tak ho položím na ten Katrynin. A douám v to samé. On je doopravdy cvok...
[19:01:15] Lucie Vajnerová: Ještě než vůbec dojdeš zpátky, zasáhne tě vlna neskutečné bolesti, která tě srazí nejen na kolena, ale rovnou na břicho. Máš pocit, jako by ti někdo vytrhával vnitřnosti z těla, i když to trvá jen asi vteřinu. "Dám ti druhý pokus," řekne ještě o něco temněji. "A rovnou u toho krbu zůstaň. Je trochu vedro na takové odění, ne? Nebo vám snad ráno byla zima? Nebo v tom bylo něco, co si mám sám domyslet? Já čas mám, ale těm venku je trochu zima."
[19:02:29] margare-tka: To bylo na Kat a nebo až na mě?
[19:03:23] Lucie Vajnerová: To bylo na Kat, takže ty jsi asi někde na cestě ke krbu.
[19:03:58] Kateřina Pružinová: Pomalu vstanu a lapám po dechu. "Jo, byla nám zima!" vypravím ze sebe a se sebezapřením hodím ten plášť do krbu, tu bolest ale podruhé zažít nechci...
[19:04:42] Kateřina Pružinová: A u krbu tedy zůstanu.
[19:05:00] margare-tka: "Dereku." nech toho.
[19:05:13] margare-tka: "Dereku nech toho."
[19:05:55] margare-tka: Dojdu ke Kat a hodím ho tam tedy taky...
[19:08:38] Lucie Vajnerová: Jestli tohle doopravdy řekneš, je tu tebe rychle jako blesk, nedrží tě sice pod krkem, ale za obličej ano a velmi pevně. "Od teď tady bude ticho. Někdo vám možná dal mylně najevo, že jste něčím víc, ale to se mýlíte. Jste nikdo. Asi to nevíte, ale čaroděj ve své věži je sakra silný čaroděj! Já se tady nebudu zaobírat váma dvěma. Nebudu pátrat, proč jste se ráno navlékly jako na cestu. Naházíte do krbu všechno kromě košile a punčoch a to teď hned a jestli ještě někdo z vás řekne slovo, bude mít rozbitá ústa!"
[19:12:53] margare-tka: No tak to se leknu. Ale co jiného jsme od něj mohly čekat.
[19:13:12] Kateřina Pružinová: Bezva...No tak už raději mlčím, on je opravdu schopný všeho. A začnu se svlékat do punčoch a košile. Všechno ostatní tedy neochotně hodím do krbu...Nechám si ale obuté boty, doufám, že nemyslel i ty. Je mi těch věcí opravdu líto, ale kdyby se naskytla možnost, tak klidně uteču třeba i nahá...
[19:13:36] margare-tka: Pokusím se tedy dojít ke Kat. a naházím to tam a tajne doufám, že se tam s námi udusím čoudem.
[19:14:10] Kateřina Pružinová: Mám z něj opravdu strach...a bojím se o všechny, co stojí před věží.
[19:14:32] margare-tka: Boty si taky nechám.
[19:14:58] margare-tka: Jo to si taky teď říkám......

//S tím autem je to opravdu dobrý nápad, jsem rozhodně pro :-) //

//Seznam, co mě zatím napadá:

-šaty na ples
-boty na ples
-něco, v čem se můžete případně vyválet v trávě
-nějaký černý vršek, ale případně asi dohromady tři dám

- kostýmy jako minule, případně něco, v čem jste ještě netočily a bylo by to dobré. V tom stylu, jak jsme točily minule, Margaret šlechtu, Katryn prosté.

//Ještě mě napadlo, že kdybyste jely v pátek obě a daly to, co za autobus mě na benzín, tak bych vzala auto, protože to už by se vyplatilo a měly bychom to dost pohodlné :-))//

//Jo ten seznam by se hodil:-) znáš nás.....Ale tentokrát bych mohla vzít z Prahy vodnici.//

(22:49) Ketryn: "Když nás nepustí, tak Morigan dovnitř nepůjde...Doufám!"
(22:50) Margare-tka: "Asi začnu křičet z okna, ať dovnitř nechodí."
(22:50) Margare-tka: "V to doufám... ještě můžou udělat výměnu u dveří, ale to nechci v žádném případě.
(22:58) Margare-tka: "Bože to je zase situace."
(23:01) Ketryn: "NA hovno! Jestli se vymění, tak fakt nevím, jak tomu zabráníme...to prostě nemůže!" :-/ jsem zoufalá.
(23:06) Margare-tka: "No prostě se vyměnit nenecháme...Bůh ví co ji udělá."

(21:38) Margare-tka: No nevím, jak chceš zjistit, že se něco děje, když tu budeme zavřené a dole ke dveřím neviidíme. a jestli se sem Derek teleportuje jako minule, tak to rozhodně nestihneš."
(21:38) Ketryn: //Jéé,to je super! Taky se těším :-)!!//
(21:39) Morigan: Postavy jdou úzkou pěšinou (i tak se musí jít dost blbě, když je celá zasněžená) a dojdou až k věži. Pak je samozřejmě nevidíte.
(21:41) Morigan: //Nevím, kolik jich udělám, ale dvě z toho asi budou...//
(21:41) Ketryn: Tak mi to nedá a na Margaretino naléhání si obleču i k teplý kabátec nebo co máme k dispozici, šálu si hodím jen přes krk a rukavice strčím do kapes. Plášť si vezmu do ruky a posadím se k oknu. Pokud je nám horko, tak máme okno otevřené.
(21:43) Morigan: Nečekaně se ozve Derekův hlas tak hlasitě, jako by měl mikrofon a bednu na maximum. Zní to všude. "Není trochu brzy na návštěvu?" ozve se posměšný hlas. Málem leknutím vypadnete z okna.
(21:45) Ketryn: "Bože...Mám o ně opravdu strach." :-/
(21:46) Ketryn: Jsem opravdu hodně nervozní.
(21:48) Margare-tka: "No tak možná budeme vědět, co se děje." řeknu nejistě a konsternovaně.
(21:53) Morigan: "Dereku," ozve se stejným způsobem hlas, který by mohl patřit Laře. "Tohle není žádná legrace."
(21:55) Morigan: "Já se nebavím. A tebe jsem nezval, zval jsem jen jednu jedinou osobu," odpoví Derek.
(21:57) Ketryn: Jsem ráda, že je tu Lara...Stejně se o vás ale hodně bojím. Derek je opravdu šílenej...
(22:00) Margare-tka: "To jsem ráda, že je tu."
(22:01) Morigan: "Já jsem tady," ozve se můj hlas také hlasitě.
(22:01) Ketryn: Sevře se mi žaludek ještě víc. Přála bych si, abys tu nebyla.
(22:03) Morigan: "To já vím, vidím tě. Ani nevíš, jak rád tě vidím, holčičko," odpoví Derek, ale jeho tón významu slov neodpovídá.
(22:05) Ketryn: "On fakt není normální! Jemu opravdu naprosto hráblo..."řeknu stísněně.
(22:05) Morigan: "Tak je pusť ven a budeme se bavit o čem chceš!" řeknu já.
(22:06) Ketryn: "Bože, snad se za nás fakt nehodlá vyměnit!"
(22:06) Ketryn: "Pevně doufám, že mají nějaký dobrý velký plán."
(22:08) Margare-tka: "No jestli se Morigan hodlá vyměnit, tak ji ušktím."
(22:18) Morigan: "Dobrý pokus. Zkus to jinak," odpoví
(22:25) Margare-tka: "No to by mě zajímalo co se vymyslí...možná bychom se teď mely začít spouštět z toho okna...."
(22:27) Morigan: "Dereku," ozve se znovu Lara. "Vážně si myslíš, že je na tohle vhodný čas? Venku zuří válka a dokonce se unášejí čarodějové a ty si vyřizuješ osobní účty tím, že vězníš bezbranné a nevinné!"
(22:27) Ketryn: "To by mě fakt zajímalo, jak bychom to udělaly,aniž bychom se zabily...ů
(22:27) Morigan: "Bezbranné a zbytečné! Můžu si věznit koho chci, hraješ si na lidumilku? Jsme čarodějové, nějaké věznění si osobně nebereme, že?" odpoví Derek.
(22:28) Morigan: "Dereku, opravdu to nejde vyřešit jinak?" ozve se Nialův hlas.
(22:30) Margare-tka: "Dobře ještě by s nimi mohl být Miki."
(22:31) Margare-tka: "No dole jsou čarodějové..."
(22:32) Morigan: "Nial Svatoušek...to jsem mohl čekat, že ty tu budeš. Jak jinak? Chceš se obětovat? Tvoje oběť by asi měla určitou cenu, to tedy ano..."
(22:36) Ketryn: "On je fakt blázen...."
(22:37) Ketryn: "No jako že bychom začaly padat a doufaly bychom, že si toho někdo všimne a odlevituje nás? Na to bych tedy nesázela..."
(22:40) Morigan: "Tady se nebude nikdo obětovat!" odseknu. "Dereku, pusť je ven k ostatním a já...udělám, co chceš...co vlastně chceš?!"
(22:41) Ketryn: "To nemůže myslet vážně! To jí přeci Nial nemůže dovolit..."
(22:42) Ketryn: Co Derek vlastně chce, by mě taky zajímalo.
(22:46) Morigan: "Pojď dovnitř a dozvíš se to," posmívá se.
(22:46) Morigan: "Nejdřív je pusť obě v pořádku ven sem k ostatním!"
(22:46) Margare-tka: "No to snad nemyslí vážně!! Doufám, že ji to Nial nedovolí. To je fakt co vlastně chce."
(22:46) Morigan: Derek se zasměje. "Hmm...ne."

(19:58) Margare-tka: "No právě. Uvidíme až tu budou."
(20:01) Margare-tka: Snažím se tedy nějak zabavit ještě vstřebávat nějaké vědomosti. Vždyť ty víš:-)
(20:25) Ketryn: "Už jsou asi na cestě. Nebo tedy jsou, pokud Richie a jezdci, se kterými jede, jsou ti, co mají jet s Morigan sem..." řeknu Margaret.
(20:34) Morigan: Uplynuly dva dny od doby, co se Margaret zdál ten sen.
(20:35) Margare-tka: "Tak to spojení možná udělala před cestou, ta to by tu do deseti dní měli být.
(20:46) Ketryn: "Margaret vstávej!" zatřesu s ní
(20:47) Ketryn: "Cítím, že Richie je blízko, asi bychom se měly obléct, kdyby se něco dělo."
(20:47) Ketryn: "Neví, jak blízko a nevím nic víc, ale myslím, že pro jistotu bychom měly být nachystané."
(20:50) Ketryn: Jdu se oblékat. Obleču si spodní prádlo, kalhoty, košili a tuniku a přes to si přetáhnu nějaké šaty. Obuji si vysoké boty. A někam si nachystám nějaký co nejteplejší kabátec nebo vestu nebo tak něco, šálu, rukavice a tak a pak plášť. Vezmu si něco k jídlu a jdu se dívat z okna a snažím se soustředit na pouto.
(20:52) Morigan: Soustředění ti narušuje fakt, že je ti vedro.
(20:53) Ketryn: Tak trochu pootevřu okno.
(20:55) Ketryn: Je hodně vidět, že jsem pod šaty ještě oblečená? Pokud ano, tak si je sundám, bylo by to ještě podezřelejší než to, že mám kalhoty.
(20:55) Morigan: To vidět je.
(20:56) Ketryn: hm, tak si je zas sundám...
(20:57) Ketryn: A dál sedím u okna a snažím se soustředit.
(21:04) Margare-tka: Taky se obleču jako Kat. A dám si opět do bot do podšívky své šperky. A jak jsme měly ty jeho peníze předpokládám, že nám je sebral a nebo je mám?
(21:05) Margare-tka: Myslíš, že to bude hodně podezřelé, když tak jsem taky jen v kahotech. Ono to možná na pohyb bude praktičtější.
(21:06) Margare-tka -> Morigan: Když je tedy Kat u okna, tak si sednu do křesla a snažím se nějak uvolnit mysl, kdyby jsi se třeba zase pokoušela napojit.
(21:08) Ketryn: Ty jsi jen v kalhotách? To by asi podezřelé bylo :-D Já mám kalhoty, košili a tuniku a teplé oblečení nachystané na křesle. Doufám, že sem Derek nezavítá.
(21:08) Ketryn: "Margaret, podívej!" na sněhu jsou vidět černé postavy, jdou pěšky. Mluvím polohlasem.
(21:15) Morigan: Jeho peníze určitě nemáte, ale vaše věci vám nesebral.
(21:17) Morigan: :-D
(21:18) Morigan: (Přestavila jsem si, jak se Margaret snaží být nenápadná jen v kalhotách :-D//
(21:20) Margare-tka: Tak se jdu kouknout.
(21:20) Margare-tka: "No myslela jsem si, že si ty kalhoty a věci oblečeme pod šaty, jelikož pak až se sem teleportuje, tak to jaksi nestihneme."
(21:22) Ketryn: (No to jsem si oblékla, ale pak jsem zjistila, že je to vidět a bylo by to ještě podezřelejší, tak jsem ty šaty zas sundala)
(21:27) Margare-tka: Tak počkej, teď to nechápu, máš sundaný šaty?? a kalhoty a spol připravené na křesle???
(21:27) Morigan: Jestli ty postavy počítáte, tak napočítáte čtyři.
(21:29) Ketryn: "Ty jo, to není moc...Doufám, že jich je víc."
(21:30) Ketryn: (Ne, na sobě mám oblčené kalhoty, košili, tuniku a boty. A na křesle mám přichystané teplé oblečení s pláštěm. Šaty nemám vůbec.)
(21:33) Margare-tka: "Aha... takže ty si myslíš, že se do toho teplého oblečení stihneme obléknout?"
(21:33) Margare-tka: "To je docela málo...ach jo."
(21:35) Margare-tka: Já jsem si oblékla to oblečení ve kterém potencionálně chci jet. A asi na křesle mám ty šaty. Popřípadě se je pokusím obléknout. těsně před. jen plášť mám daný taky křesle, to bych se úplně upekla.
(21:35) Ketryn: "Doufám..hned jak se začne něco dít, tak se oblečeme. Naházet to na sebe snad stihneme."

Náladu mám na bodu mrazu. Snažím se s Margaret pravidelně cvičit a občas si čtu. Dost často koukám z okna a hledám létajícího Dereka. Když je mimo věž, tak chodím zkoušet, jestli nějak nepolevilo to kouzlo na schodech - zkouším to uprostřed, ale i těsně u zdí, u země a pokusím se i u stropu -)přinesu si židli nebo nějaký stolek. Taky zkouším ty zavřené dveře, jestli se třeba náhodou nenechají najednou otevřít.

Asi léta na zvědy. To jsem zvědavá co očekává..... Každopádně ho vždycky sleduji, jestli je nějak poznat, že létá do věže. Jinak se věnuji novému učení a cvičení. Musím si v tomhle najít nějakou pozitivitu:-)

Armáda zase odtáhla a nastalo kolem zase bílo. Občas pozorujete, že kolem létá černý dravec, což by mohl být Derek a což by mohlo také znamenat, že není ve věži pořád.

17:39) Ketryn: Dívám se z nejvhodnější okna na vojáky a zjišťuji, jestli se něco nezměnilo. Opravdu by mě zajímalo, co chtějí...? A taky jestli je Derek silnější než celá armáda. Štve mě, že jsme tak vysoko a nemůžeme nic slyšet.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(17:44) Margare-tka: ...
(17:48) Morigan: Nejspíš dorazili ke vchodu a tam teď jsou. Je vidět jen jejich část a není vidět, co se tam děje. Tedy jestli vůbec něco.
(17:50) Morigan: (Máte otevřené okno?)
(17:51) Ketryn: Přemýšlím taky o tom, jestli samotná magická ochrana věže by proti nim stačila.
(17:52) Ketryn: (No zkusila jsem ho otevřít, abych se mohla trochu naklonit a případně slyšela nějaké zvuky, i když to nevím.)
(17:56) Morigan: Otevřít to jde, akorát je zima. Zřejmě se shromáždili u hlavního vchodu do věže. Tu část u dveří nevidíte, ale zbytek vojáků, co stojí opodál i s praporem vidět můžete. Zvuky zatím žádné neslyšíte.
(17:57) Ketryn: Vezmu si plášť, aby mi nebyla zima a dál to sleduji.
(18:03) Margare-tka: Taky poslouchám, snad něco uslyšíme.
(18:15) Morigan: Po chvíli něco slyšíte, ale nejsou to moc rozpoznatelné zvuky. Slyšíte hlasy, ale slova nerozeznáte, i nějakou ránu. Zdá se, že dole zavládl trochu zmatek.
(18:18) Ketryn: Asi je Derek vyslyšet nechce..
(18:18) Ketryn: Sledujeme to dál.
(18:20) Margare-tka: No super. Tak se snažím poslouchat.
(18:21) Margare-tka -> Morigan: Neslyším ženské hlasy??
(18:21) Morigan: Uslyšíte dalších pár ran do něčeho a vojáci se poněkud zmateně rozprchnou, i když jen kousek opodál. Nejspíš i něco volají, tedy někteří z nich.
(18:22) Morigan -> Margare-tka: (Ne.)
(18:24) Ketryn: "Možná zkoušeli vyrazit dveře nebo tak něco...Možná se Derek nebude muset ani snažit, aby svou věž ubránil, a bude mu stačit přirozená magická ochrana věže," uvažuji nahlas.
(18:27) Morigan: Ještě chvíli se ochomýtají kolem věže, ale moc dlouho ne. Pak zamíří zpátky.
(18:28) Ketryn: "No, tak asi moc nepochodili..."
(18:29) Ketryn: Tak asi zavřeme okno a jdeme k nám do pokoje, odkud dál sledujeme situaci.
(18:29) Morigan: Někteří jeli na koních, kteří se jim teď plaší, takže skupinka už vůbec na dálku nevypadá uspořádaně. Míří zpátky ke svému táboru.
(18:30) Margare-tka: "Tak snad z toho nebude nic vážného."
(18:42) Morigan: Jsou tam ještě další noc, zase vidíte jen ohně a pochodně a druhý den to vypadá, že hodlají vyrážet dál.
(18:45) Ketryn: "No, tak to vypadá, že odjíždějí bez konfliktu....asi chytře pochopili, že tady nepochodí."
(18:54) Morigan: Do další noci už je ta malá armáda pryč.
(19:32) Margare-tka: Hm, no říkala jsem si toho nějak využít, ale jak.... přece nebudeme vyvěšovat prapor ve věži.
(19:58) Ketryn: No fakt nevím, jak by toho šlo využít...viditelně je Derek vypakoval dost rychle, takže by nás nevysvobodili, ani kdyby chtěli....navíc, proč by vůbec měli chtít, je to armáda a nějací spasitelé nevinných dívek.