Druhá strana (204 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

//Já si to ještě rozmyslím :-) Podle toho, jestli budu potřebovat doma něco dělat do školy nebo ne.//

(12:40) Margare-tka: Tak třeba jede domů....
(12:41) Margare-tka: "To byl byl doopravdy fór, kdyby s nimi byla ještě Morigan."
(12:42) Ketryn: "Bože, to fakt ne!! Já furt přesvědčeně doufám, že je spolu s Jamesem a Patrickem v Baladě a starají se o miminko!!"
(12:43) Ketryn: "Třeba tohle vůbec není ta část armády, u které jsme byli, může to být nějaká odnož."
(12:48) Margare-tka: "Já taky, ale nikdy nevíš, jak to všechno bylo....a bude."
(12:49) Margare-tka: "Může to být odnož. Jen by mě zajímalo co tedy chtějí."

10:30) Morigan: U lesa se nic viditelného neděje, přesto vojáci pořád přitahují váš pohled. Je škoda, že jsou tak daleko a vlastně nic konkrétního zahlédnout nemůžete. Ale vypadají, že tu určitě budou trávit noc.(10:37) Ketryn: Chodím se na to z okna občas dívat. Tak si přemýšlím, kdyby zaútočili, jestli by byli schopni dobýt věž s čarodějem uvnitř, navíc když je ten čaroděj Derek. Vůbec nemám odhad a nedokážu si to představit. Asi sázím víc na Derek. I když by mi nevadilo vidět ho, jak ho někdo konečně pokoří!! Bohužel bychom v tu chvíli měly my dvě opravdu hodně velký problém...
(10:39) Morigan: Oni zatím nijak nejeví známky toho, že by chtěli útočit.
(10:59) Ketryn: Tak tudy asi jen prochází. Beru je na vědomí a chodím kontrolovat jestli se něco nezměnilo nebo jestli se nepřiblížili a my nevidíme líp praporec. Jinak dělám věci jako obvykle - s Margaret si zacvičíme a pak si čtu a utápím se v myšlenkách a vzpomínkách.
(11:06) Morigan: Když se snese tma, což je v tomhle období dost brzy, rozzáří se kolem lesa ohně a pochodně.
(11:15) Ketryn: Nějakou dobu je pozoruji. Bolestně mi tenhle tábor připomene chvíle, kdy jsme se s Morigan viděly naposledy...vzpomenu si na Smečku a hlavně Eliota. Doufám, že jste všichni v pořádku. Nějakou chvíli tam sedím, koukám a nechávám svoje myšlenky jen tak plynout. Kolem desáté jedenácté se zvednu a jdu si lehnout, abych vzpomínky a starost o všechny umlčela spánkem.
(11:27) Margare-tka: Já jedu podle svého rozvrhu a asi podvědomě hlídám taky vojáky.
(11:35) Morigan: Spíte normálně a ráno taky normálně vstáváte. Nesněží, takže asi bude o něco lepší viditelnost.
(11:36) Ketryn: Hned, jak se vzbudím, jdu zkontrolovat, jestli se venku něco nezměnilo.
(11:43) Margare-tka: "Je to pořád stejné??" zeptám se tě.
(11:48) Ketryn: "No úplně ne, směrem k věži se vytvořil nějaký zástup," odpovím Margaret a zkoumavě pozoruji ten zástup. Je už až u věže nebo k ní míří nebo stojí?
(11:53) Margare-tka: "Cože?" jdu se taky podívat.
(11:54) Ketryn: "To jsem tedy zvědavá, co s toho bude a co chtějí..."
(11:56) Ketryn: Dojdu se obléct a obout a pak jdu na chodbu a zkusím obejít všechna dostupná okna (i v sousedních pokojích) jestli od někud nebude vidět lépe?
(11:57) Margare-tka: "No doufejme, že Dereka nenaštvou... to bycgh jim nepřála..."
(12:15) Ketryn: "Řekla bych, že už naštvaný je, když se opovážili napochodovat až k jeho věži."
(12:18) Margare-tka: "Hm.. třeba jen něco potřebují."
(12:24) Morigan: Mají jeden prapor, je velký, ale dost potrhaný. Je červený a je na něm žlutý (zlatý) lev. Z jiných pokojů je vidět lépe. Je jich tam maximálně deset plus koně.
(12:27) Ketryn: "Ty jo, ona je to fakt snad tamta armáda!!" Připadá mi ten prapor stejný?
(12:29) Ketryn: Tak se dívám z okna, ze kterého je vidět nejlépe...Co se z tohohle vyvrbí?
(12:29) Morigan: Přinejmenším ti připadá dost podobný.
(12:31) Ketryn: To jsou tedy věci...Tenhle lord (nemůžu si vzpomenout na jméno, mám v hlavě jen Margaretiného "Lvíčka") je opravdu hodně rozpínavý, jestli už je tady na severu.
(12:36) Margare-tka: Vždyť říkal, že je odněkud ze severu, ne?? Mor se s ním o tom bavila.

(12:31) Ketryn: To jsou tedy věci...Tenhle lord (nemůžu si vzpomenout na jméno, mám v hlavě jen Margaretiného "Lvíčka") je opravdu hodně rozpínavý, jestli už je tady na severu.
(12:29) Morigan: Přinejmenším ti připadá dost podobný.
(12:29) Ketryn: Tak se dívám z okna, ze kterého je vidět nejlépe...Co se z tohohle vyvrbí?
(12:27) Ketryn: "Ty jo, ona je to fakt snad tamta armáda!!" Připadá mi ten prapor stejný?
(12:24) Morigan: Mají jeden prapor, je velký, ale dost potrhaný. Je červený a je na něm žlutý (zlatý) lev. Z jiných pokojů je vidět lépe. Je jich tam maximálně deset plus koně.
(12:18) Margare-tka: "Hm.. třeba jen něco potřebují."
(12:15) Ketryn: "Řekla bych, že už naštvaný je, když se opovážili napochodovat až k jeho věži."
(11:57) Margare-tka: "No doufejme, že Dereka nenaštvou... to bycgh jim nepřála..."
(11:56) Ketryn: Dojdu se obléct a obout a pak jdu na chodbu a zkusím obejít všechna dostupná okna (i v sousedních pokojích) jestli od někud nebude vidět lépe?
(11:54) Ketryn: "To jsem tedy zvědavá, co s toho bude a co chtějí..."
(11:54) Ketryn -> Morigan: Mají nějaký prapor? Jsem stále přilepená k oknu a sleduji to.
(11:53) Margare-tka: "Cože?" jdu se taky podívat.
(11:51) Morigan -> Ketryn: Jdou k věži. Ale asi k hlavnímu vchodu, což není pod vaším oknem.
(11:48) Ketryn: "No úplně ne, směrem k věži se vytvořil nějaký zástup," odpovím Margaret a zkoumavě pozoruji ten zástup. Je už až u věže nebo k ní míří nebo stojí?
(11:44) Morigan -> Ketryn: Nejdřív ti připadá, že ne, ale pak si všimneš, že po stezce, která je od tvého okna hodně vpravo, jde menší zástup směrem k věži
(11:43) Margare-tka: "Je to pořád stejné??" zeptám se tě.
(11:36) Ketryn: Hned, jak se vzbudím, jdu zkontrolovat, jestli se venku něco nezměnilo.
(11:35) Morigan: Spíte normálně a ráno taky normálně vstáváte. Nesněží, takže asi bude o něco lepší viditelnost.
(11:27) Margare-tka: Já jedu podle svého rozvrhu a asi podvědomě hlídám taky vojáky.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(11:15) Ketryn: Nějakou dobu je pozoruji. Bolestně mi tenhle tábor připomene chvíle, kdy jsme se s Morigan viděly naposledy...vzpomenu si na Smečku a hlavně Eliota. Doufám, že jste všichni v pořádku. Nějakou chvíli tam sedím, koukám a nechávám svoje myšlenky jen tak plynout. Kolem desáté jedenácté se zvednu a jdu si lehnout, abych vzpomínky a starost o všechny umlčela spánkem.
(11:06) Morigan: Když se snese tma, což je v tomhle období dost brzy, rozzáří se kolem lesa ohně a pochodně.
(10:59) Ketryn: Tak tudy asi jen prochází. Beru je na vědomí a chodím kontrolovat jestli se něco nezměnilo nebo jestli se nepřiblížili a my nevidíme líp praporec. Jinak dělám věci jako obvykle - s Margaret si zacvičíme a pak si čtu a utápím se v myšlenkách a vzpomínkách.
(10:39) Morigan: Oni zatím nijak nejeví známky toho, že by chtěli útočit.
(10:37) Ketryn: Chodím se na to z okna občas dívat. Tak si přemýšlím, kdyby zaútočili, jestli by byli schopni dobýt věž s čarodějem uvnitř, navíc když je ten čaroděj Derek. Vůbec nemám odhad a nedokážu si to představit. Asi sázím víc na Derek. I když by mi nevadilo vidět ho, jak ho někdo konečně pokoří!! Bohužel bychom v tu chvíli měly my dvě opravdu hodně velký problém...
(10:30) Morigan: U lesa se nic viditelného neděje, přesto vojáci pořád přitahují váš pohled. Je škoda, že jsou tak daleko a vlastně nic konkrétního zahlédnout nemůžete. Ale vypadají, že tu určitě budou trávit noc.

Jestli se ho takhle blbě ptáš. "Odpovím ti, jsme vějička na Morigan, co jiného jako myslíš."

Taky zajedu do stejného stereotypu jako Margaret (jídlo, koupel, knížky...). Psychicky mě to tu opravdu hodně deprimuje! Střídají se mi nálady melancholie, apatie a nepříčetného vzteku, kdy Dereka nahlas proklínám, práskám dveřmi nebo něčím hodím.
Jednou, když ho slyším na chodbě, tak už to nevydržím, vyběhnu a zakřičím na něj: "Co s námi sakra chceš dělat?!? K čemu ti je, že nás tu takhle držíš?!" Ne předpokládám, že by se mi dostalo nějaké odpovědi, ale už mi nějak ruply nervy.

Hm. to mě trochu uklidňuje. I když jsem si jistá, že on má určitě jiný způsob, jak tě kontaktovat. Snažím se to vnímat nějak klidně a zvyknout si..... budeme tu dlouho.
našla jsem nějaké ty legendy o dracích? nějak jsem měla chuť na nějaké takové téma.:-)

Podle počasí venku je opravdu chladný podzim, což není divu. Párkrát jste slyšely kdesi na schodech Derekovy kroky, takže ve věži zcela určitě je, ale vás navštívit nepřišel.

Tak to nejdříve rozdělí a vrátím do knihovny, pokud je tedy v celku. A na večer si vezmu nějaké dračí legendy. jestli něco podobného najdu.
Jinak asi najíždím do denní rutiny, koupání oblékání....úklid a jídlo.
A celou dobu se modlím v to, aby jsi byla rozumná a raději nás tu nechala.

Knih je tam opravdu hodně, ani není třeba truchlit po Derekově knihovně. Jsou (tedy spíš byly) rozdělené podle žánrů, takže tam lze najít spoustu románů a legend psaných obecnou, ale pak jsou tam i knihy magické, psané různými jazyky a cosi jako magické učebnice. To asi také bylo kdysi roztříděné.

Tak nějak jsme s něčím takovým počítala, myslím tím to uzavření chodby. Jinak se dám do toho úklidu a roztřídím ty knihy. Nemluvím. A doufám, že udeří někdo z hůry a navždy nás toho debila zbaví.

Tak to mě naštve, že nemůžeme z našeho patra pryč!! Zrovna jsem měla v plánu, že půjdeme prozkoumávat věž a v nejlepším případě Derekovu knihovnu. No ale logicky se to dalo čekat, že nás tu nenechá jen tak potulovat. Nějakou dobu zkouším různé způsoby dostat se po schodech dolu nebo nahoru. Když to ale nejde, tak mi nakonec nezbude nic jiného, než to vzdát...Ta nečinnost mě začíná opravdu hodně deprimovat!

Tvůj pokoj mě asi krizově pobaví...říkám si, jestli jsi to takhle zdemolovala ty anebo Derek, když zjistil, že jsi pryč. No asi spíš Derek. Z nudy se asi začnu probírat tvými věcmi a případně si vyberu nějaké náhradní oblečení. Tobě to vadit nebude a Derek mi je ukradený. Mohly bychom tam taky trochu uklidit, když stejně nemáme co dělat. Nakonec si tam sednu a začnu se probírat knížkami a zkusím si vybrat něco na čtení.

Hrozně bych chtěla odtud utéct, ale opravdu netuším jak...Dost se obávám, co má Derek v plánu. Často sedávám u okna a jen tak koukám ven a užírám se svými myšlenkami. Každý den odpoledne/na večer se pokouším o pouto. Soustředím se pokud možno ve stejnou hodinu, třeba tak v šest. Mé pocity jsou opravdu naléhavé a své obavy a zoufalství nemusím vůbec předstírat. Snažím se být neodbytné a moc prosím, aby mě konečně začal vnímat!

Dereka jste od té doby, co jste přijeli do věže, vůbec neviděly.

Je tam naopak neuvěřitelný bordel, což je trochu zvláštní. Byla tam velká knihovna zabírající skoro jednu zeď, ale tu někdo čímsi poničil, některé poličky jsou rozštípané a knížky vysypané na hromadě a zdají se vám i lehce ohořelé.
Obrazy, které visely na zdech byly poshazované a postel, kde nejspíš předtím byly rozházené neustlané přikrývky a polštáře, byla rozštípnutá v půli, dost pravděpodobně kouzlem.
Stůl i židle jsou odkopnuté někam do rohu. K pokoji patří i druhá, menší místnost, která už vypadá normálně. Je tam krb a dvě sametem potažená křesla, velká skříň vestavěná do zdi a dvě truhly. V tom všem je spousta šatů, spodních šatů, košil, několik kalhot, bot, opasků a plášťů. Při bližším prozkoumání dobře poznáte, že to všechno je pravděpodobně moje velikost.

Nastane čas klidu a pohodlí. Vždy se ve vašem pokoji objeví nějaké jídlo, které je ale dobré a je ho dostatek. Stejné je to i s pitím.
Díky krbu je tam teplo, i když venku už je ošklivé podzimní počasí, což vidíte přes okno.
Během následujících dnů, kdy jde jen těžko vydržet pouze v pokoji a vydáte se na výzkum, zjistíte několik věcí: Ta nejpodstatnější asi je, že se díky nějakému Derekovu kouzlu nedokážete dostat pryč z vašeho patra - ani nahoru, ani dolů. Některé místnosti ve vašem patře jsou otevřené a jiné zamčené, ale ve většině jsou nejspíš nepoužívané pokoje pro případné hosty. Pár dveří nejde otevřít. Kromě ostatních uklizených a nepoužívaných pokojů vás zaujme jeden z největších, kde uklizeno rozhodně není.

Předpokládám, že Derek pošle Morigan nějaký vzkaz....Jen doufám, že zachová chladný rozum.
A nepožene se do životu ohrožujícího nebezpečí.

//Ahoj. Tak snad se do toho zase naplno pustíme začínám mít absťák:-D Doufám, že večer.//

Taky jsem se umyla,oblékla, najedla a spala. Nějak nemluvím. Jen přežívám..

(20:21) Morigan: Derek vás zavede po schodech nahoru. Jste tak unavené, že je těžké ty schody vyjít a navíc to jde s Margaret pomalu, ale nakonec se ocitnete na chodbě a do jedněch dveří vás Derek postrčí. Sotva se stihnete rozhlédnout, zabouchne za vámi dveře.
(20:23) Ketryn: Někam se zhrouceně posadím..."To je opravdu v háji..." dívám se nevraživě na dveře a cítím se opravdu dost zoufale.
(20:25) Morigan: Pokoj je nijak nepřipravený a dost chladný. Je ale vcelku prostorný, ačkoliv těžko jste někdy v jakékoliv věži narazili na malý pokojík, pokud to nebyl přístěnek na košťata. Podlaha je z hladkých dřevěných prken, ale většinu pokrývá hustý tmavě zelený koberec a u krbu jsou ještě šedé a bílé kožešiny. Jsou tam dvě velké postele, každá u zdi a na nich polštáře a tkané přehozy. Pak jsou tam ještě truhly, dvě větší a dvě menší, stůl se židlemi a u krbu dvě křesla. Na zdi visí nějaké obrazy, ale je jich jen pár.
(20:28) Ketryn: Je tam nějaká skříň nebo truhla? Nepohrdla bych nějakým čistým oblečením...Taky dojdu zkusit dveře, jestli jsme zamčené.
(20:29) Morigan: Jsou tam ty truhly, ale jsou prázdné. Dveře jsou odemčené a dají se otevírat.
(20:32) Ketryn: Aha...No tak jdu prozkoumat chodbu, jestli není nějaké oblečení tam. A taky se dívám po koupelně. Myslím, že by se nám teď docela šikla. Myslím, že odsud se jen tak nedostaneme, tak se můžeme aspoň umýt a padnout do postele. Jiná činnost mě teď opravdu nenapadá, jelikož útěk je opravdu beznadějný.
(20:33) Morigan: Koupelnu i záchod na patře najdete, není ani daleko.
(20:36) Ketryn: Tak chvíli čekám, jestli nám nepřijde Derek něco sdělit. Pokud nás tu ale zanechal a bude nás ignorovat, tak se asi jdeme vykoupat a pořádně umýt.
(20:37) Ketryn: Jestli máme velký hlad, tak se asi pak půjdeme shánět po nějakém jídle do jídelny, doufám, že si pamatujeme cestu.
(20:38) Morigan: Předpokládám, že čekáte tak maximálně půl hodiny a za tu se nestane vůbec nic. I v koupelně je chladno a zima, ale voda v kádi i její čarodějnický způsob napouštění funguje a je teplá. Jsou tam i různé lahvičky do koupele a všechny ostatní věci, i ručníky.
(20:40) Ketryn: Jo no, víc rozhodně nečekáme. Tak aspoň že koupelna funguje. Pořádně se vydrbeme, hodilo by se čisté oblečení, ale to máme asi smůlu.
(20:42) Morigan: Když se vrátíte do pokoje, je roztopený krb a na stole je nějaké jídlo a pití. Určitě dostatečné porce pro vás dvě.
(20:44) Ketryn: To jsem překvapená. Že by zdejší skřítci přeci jen aspoň trochu fungovali? Tak se jdeme najíst, myslím, že po tomhle cestování sníme úplně všechno.
(20:46) Morigan: Pak si všimnete, že na jedné posteli leží cosi, z čeho se vyklubou dvoje spodní šaty s dlouhým rukávem, jedny mají šněrování vzadu a ty jsou růžové a jedny světle zelené mají šněrování na bocích. Podle délky a velikosti by dost dobře mohly být původně moje. Jsou čisté a vyprané.
(20:47) Ketryn: Ty jo, to jsem překvapená znovu! Po jedněch sáhnu a převleču se.
(20:48) Morigan: Pokoj se postupně vyhřívá teplem z krbu.
(20:50) Ketryn: Lehnu si na postel. Zoufale přemýšlím, co budeme dělat! A padne na mě melancholie...myslím na Patricka a na tebe a tvoje miminko a jestli jste se v Baladě našli. Taky si vzpomenu na Richieho, na kterého mám opravdu velký vztek. Asi toho moc nenamluvím, myšlenky mě nějak přemohly.
(20:51) Morigan: Za chvíli tě přemůže i únava a usneš.
(20:55) Morigan -> Ketryn: Z tvých smíšených myšlenek před spaním se ti zdá o Patrickovi, který je na pláži a hraje si s nějakým malým dítětem, skoro miminkem.
(20:56) Ketryn -> Morigan: Ach :-( to se z toho pak psychicky rozložím ještě víc :-(
(21:09) Morigan: Když se probudíš úplně, zjišťuješ, že jste asi prospali zbytek dne a noc až do rána. V pokoji už je dost teplo, krb má žhavé uhlíky a za oknem je šedivá, mlhavá obloha.
(21:12) Ketryn -> Morigan: Vstanu a přiložím do krbu. Pak se jdu podívat z okna. Náladu mám opravdu na bodu mrazu...Je mi fakt bídně, odsud nemáme šanci se dostat. Kdyby nám aspoň ten hajzl řekl, co s námi sakra chce dělat!!!!
(21:13) Ketryn: Vstanu a přiložím do krbu. Pak se jdu podívat z okna. Náladu mám opravdu na bodu mrazu...Je mi fakt bídně, odsud nemáme šanci se dostat. Kdyby nám aspoň ten hajzl řekl, co s námi sakra chce dělat!!!!
(21:14) Morigan: Na stole si všimneš snídaně - ovesné kaše s medem, pečiva a ředěného ovocného vína.
(21:15) Ketryn: Tak se jdu najíst. když to jídlo vidím, tak si uvědomím, že mám znovu hlad.
(21:27) Morigan: Jídlo ti udělá trochu líp.
(21:27) Morigan: Pak se neděje nic.
(21:29) Ketryn: No my asi nečinně sedíme v pokoji...Nenapadá mě nic, co bychom mohly dělat, kromě toho nějak prudit Dereka nebo dělat bordel :-/ Asi z toho tady zešílím.

(17:30) Ketryn: Při tomhle cestování celou dobu mlčím a mračím se...rozčiluje mě, do jaké situace jsme se dostaly a ke všemu mě naprosto vytáčí Richie. Fakt by mě zajímalo, jak se z tohohle dostaneme :-/
(17:36) Margare-tka: zatím mě řešení nenapadlo... snad nějaké dorazí časem.
(17:40) Morigan: Putujete dál. Je docela zima a Derek vás drží hodně zkrátka. Buď jste přivázané ke koni, nebo ke stromu.
(17:47) Margare-tka: Tak s tím se počítalo, že nám už jen tak šanci na útěk nedá.....Ach jo to je smůla. Ale beru, že to tak je snažím se živit myšlenkou, že něco vymyslíme.
(17:48) Ketryn: Začíná mě to fakt deprimovat...A asi jsem se smířila s myšlenkou, že jen tak nemáme šanci mu samy utéct
Morigan: Jednou za čas odchází na lov, ale to vás přiváže velice pevně. Jíte skromně a většinou maso, co Derek ulovil. Je už pořádný podzim.
(18:53) Ketryn: Mlčím asi i v těch chvílích, kdy zůstáváme samy...nějak nevím, co bych měla říkat. O útěk se nepokouším, stejně to nemá cenu.
(19:52) Margare-tka: Taky mlčím...A doufám, že se nám něco naskytne.
(19:58) Morigan: Jednoho dne vyjedete z lesa a cesta vede kamenitým kopcem. Mokré kameny kloužou vašim koním pod kopyty. Když dosáhnete vrcholu kopce, spatříte ještě vyšší kopec a na něm věž z tmavého kamene.
(20:00) Ketryn: Z těch mokrých kamenů tedy nemám vůbec dobrý pocit...Počkat, to je Derekova věž, takhle na kopci? Nebo to je jiná??
(20:08) Morigan: Dost dobře by to mohla být Derekova.
(20:13) Ketryn: Mám nepříjemný pocit, že až nás tam zavře, tak se opravdu dlouho nedostaneme ven :-/
(20:18) Morigan: Míříte k věži.
Morigan: Vyjedete i do druhého kopce. Derek mine hlavní bránu věže a jede podél ní, zřejmě do stájí.
(20:50) Ketryn: Začne se mi svírat žaludek.
Morigan: Dveře se s vrznutím otevřou a vy vjedete do tmavých prázdných stájí.
(21:06) Morigan: Derek sleze z koně, ustájí ho a pak rozváže vás od sedla a ustájí a odstrojí i ty vaše. Zatím se tím víc nějak nezabývá a popostrčí vás k jiným dveřím, které vedou dál do věže.
(21:08) Ketryn: Tak nenadšeně jdu, kam nás vede.
(21:09) Margare-tka: Doprdele, tak odtud už se nedostaneme. A já tu radši shniju, než aby jsi sem jela ty....
(21:10) Margare-tka: Jdu tedy dovnitř a jsem z toho všeho fakt nešťastná.
Margare-tka: Kéž bychom se uměly přemístit jinam....kamkoliv