Druhá strana (211 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(16:04) Ketryn: Doma odvedu koně do stáje a postarám se o něj, a pak se vrátím k vám do jídelny.
(16:22) Morigan: Koukám na tebe pátravě, když se vracíš.
(16:24) Ketryn: "Už jsem ho nezastihla...Hostinský říkal, že se ptal na pokoj, ale pak odjel...Zkoušela jsem pouto, ale nic jsem nezjistila."
(16:27) Ketryn: "Jestli to chce takhle, tak je to jeho volba..." řeknu odevzdaně. "Byla bych pro, kdybychom co nejdřív - třeba hned zítra vyrazili do Tristramu. Jinak se tu z toho všeho asi zblázním."
(16:33) Morigan: "Já si tím problém nemám," řeknu.
(16:37) Ketryn: "Tak fajn...tak já jdu balit," doufám, že s tím nebudou mít žádný problém ani Margaret s Marigoldem. Kolik je tak hodin? Já jestli má cenu jít nakupovat zásoby na cestu ještě dnes nebo to necháme na zítra. Potřebuji nutně něco dělat. Upnu se na to, že bychom se v Tristramu mohli něco dozvědět a na problémy s Richiem se snažím absolutně zapomenout. Vůbec už o něm nemluvím, vlastně všeobecně asi moc nemluvím.
(16:37) Morigan: Bude tak krátce po poledni.
(16:38) Ketryn: Tak dám dohromady seznam a vydám se do města na nákup.
(16:40) Ketryn: Ještě mě napadne se jít do té krčmy zeptat ještě jednou večer, jestli se tam náhodou nevrátil. Ale to si ještě rozmyslím, až bude pozdní odpoledne, tak se rozhodnu.

(12:15) Ketryn: "Myslíš, že bych měla zkusit za Richiem ještě do té krčmy zajít? Asi se stejně se mnou ale nebude bavit, co?" zeptám se po chvíli, kdy se zmítám mezi pocitem vzteku a zoufalství. Na jednu stranu si říkám, že mi je to tedy jedno, ať si dělá co chce a mám sto chutí vyrazit do Tristramu třeba hned. A na druhou přemýšlím, jestli bych s tím nemohla něco dělat a trápí mě, že jsem to zvorala a takhle ho zasáhla...
(12:24) Morigan: "Abych byla upřímná, nevím...je mi jasné, že ho nechceš nechat takhle odjet, ale nejsem si jistá, co bys musela říct nebo udělat, aby to jeho momentální stav změnilo. Teda asi vím, ale to udělat nemůžeš a nechceš. Mě například "sdělil", že to absolutně nemůžu chápat a ať se ani nesnažím, protože já jsem vždycky na té druhé straně."
(12:30) Ketryn: Asi nemám daleko k hysterickému smíchu..."Já opravdu nevím, co mám dělat...Možná tam fakt zkusím ještě zajet, abych měla aspoň pocit, že jsem udělala všechno, co můžu, i když mě nejspíš zas pošle do háje."
(12:32) Ketryn: "Dobře, je ublíženej a mě je to hrozně moc líti, že jsem ho ranila...Ale já ho přeci nezradila a nikdy jsem mu nic neslíbila! Tak proč se chová, jako bych byla ta největší potvora?" povzdechnu si zoufale, vstanu a začnu se oblékat.
(12:36) Ketryn: "Morigan, ve které krčmě jsi ho našla? I když je to nejspíš marné, tak se s ním pokusím naposledy promluvit...Pak ať už si to srovná v hlavě sám."
(14:14) Morigan: Tak ti řeknu, ve které krčmě byl Richie.
(14:17) Ketryn: Doobleču se a jdu si do stáje osedlat koně a pak vyrazím do té krčmy. Chci to naposledy zkusit, abych si pak nevyčítala, že jsem to nezkusila, ale naději v to nevkládám....

(21:43) Morigan: Jsem pryč tak půl hodiny.
(21:46) Ketryn: Přemýšlím, jestli jsi ho mohla dohnat...a pak mu vůbec něco vysvětlit. Obávám se, že asi ne. Pomalu upíjím tu pálenku a snažím se otupět a obrnět své pocity.
(21:47) Margare-tka: "Kat třeba se tady ve městě ubytuje, aby si trochu odpočinul. "
(21:50) Morigan: Pak se vrátím, jela jsem bez sedla a v šatech (pod nimi jsem samozřejmě měla teplé punčochy), takže to vypadalo trochu vtipně. Odvedu koně a vrátím se k vám do jídelny.
(21:51) Ketryn: Podívám se na tebe: "Tak co, nestihla jsi ho, viď?"
(21:55) Morigan: "No...vystopovala jsem ho, byl v krčmě. Ale řeč s ním moc nebyla," posadím se. "Zasáhla si citlivé místo, řekla bych...možná nejcitlivější. Samozřejmě aniž bys za to mohla, ale to se v tuhle chvíli neřeší..."
(21:59) Ketryn: "Já vím...:-( Zvorala jsem to...Já to ale vůbec netušila..."
(22:00) Ketryn: "A...hodlá v té krčmě aspoň přespat?"
(22:01) Morigan: "No to nevím, tvářil se, že se opije a pak odjede, ale co udělá doopravdy nedokážu odhadnout..."
(22:02) Ketryn: "Tušila jsem, že se pohádáme...ale vůbec mě nenapadlo, že můžu takhle zranit jeho city."
(22:04) Morigan: "Muži a láska, to je složitá věc," ozve se Marigold jemně. "Většinou přeceňují ženskou intuici...nic nedávají najevo, ale myslí si, že je to samozřejmost. Že to ty ženy ví. A pak se diví."
(22:04) Margare-tka: "To je jim podobný:-)"
(22:05) Margare-tka: "Kat uvidíš....urovná se to."
(22:06) Ketryn: Smutně se na Marigolda usměji...."Jo, to máš naprostou pravdu...."
(22:09) Ketryn: "Vždyť se sakra známe už tak hrozně dlouho a už hodně dlouho nejsme pár! Co ho to najednou popadlo?! A ještě mi to vyčítá, jako bych ho zradila!!" rozčílím se.
(22:11) Morigan: "Já myslím, že za to může to pouto...a ten strach o tebe. Asi si to nějak srovnal v hlavě. Ale já ho rozhodně nehájím, chápu tebe!" řeknu.
(22:12) Ketryn: "No Morigan, myslím, že ty mě chápeš až moc dobře...":-(
(22:15) Ketryn: "Sakra, vždyť mě na něm taky hrozně moc záleží!!! Má jedinečné místo v mém srdci!Ale to, co by asi chtěl, mu už nemůžu dát. Já ale nejsem ta, kdo tenkrát náš vztah ukončil!!! No jak chce, jestli mě chce vyškrtnout ze svého života, je to jeho volba!" rozčílím se a už ze mě mluví i alkohol.
(22:18) Ketryn: A zatvrdím se.
(22:21) Morigan: "Buď ráda, že tě aspoň nechce zabít..." řeknu ironicky. "Jako mě Derek."
(22:23) Ketryn: "Jo, to je pravda...aspoň něco."
(22:23) Ketryn: "Stejně by si ti dva mohli v něčem podat ruce, i když na Derekovi metody Richie rozhodně nemá."
(22:24) Margare-tka: "Vy jste teda dvojka.."
(22:25) Margare-tka: "Teď už tě snad Derek zabít nebude chtít. "
(22:27) Morigan: "Radši bych na to nesázela..."
(22:28) Ketryn: "Teď už možná nechce...ale kdo ví, co by se v něm probudilo, kdyby Morigan uviděl."
(22:29) Margare-tka: "Já na to nesázím, doufám:-)"

(20:10) Margare-tka: "Ne Kat měl to slyšet, jen to bude chvilku zpracovávat. Tedy doufám."
(20:23) Ketryn: "Pamatuješ si, jak se mnou dlouho nemluvil kvůli Alexovi? Obměkčilo ho až to, když nám šlo o život v tom procesu...A tohle mi přišlo ještě horší. Ublížila jsem mu a on by mě nejraději vymazal ze svého života...On se nevrátí."
(21:06) Margare-tka: "Když to řekneš takhle.....:-( Ale uvidíme, třeba se to Mor ještě podaří."
(21:29) Morigan: "No tak já to zkusím, bude mu trvat, než se dostane k bráně...snad," vyběhnu, hodím přes sebe první plášť, který potkám (Marigoldův) a vyběhnu pro koně.
(21:31) Ketryn: "Morigan, hlavně na sebe dávej pozor!!" zavolám za tebou.
(21:31) Ketryn: Nemám z toho dobrý pocit.
(21:33) Ketryn: Jdu si pak nalít nějakého toho panáka. Střídají se mi stavy zoufalství a vzteku.
(21:37) Morigan: Alkohol tam určitě máme.
(21:38) Ketryn: Tak si donesu flašku do jídelny, kde ji postavím na stůl a posadím se na židli.
(21:41) Margare-tka: Sedím tam s tebou a dělám ti tichou společnost.
(21:41) Morigan: Marigold je raději zticha, což u něj není úplně obvyklé.

(18:25) Ketryn: "Já tě opravdu nechápu...přeci se mnou nepřestaneš mluvit a neodjedeš tímhle způsobem kvůli tomu, že teď nechci jet do Akarie?!"
(18:26) Ketryn: "Já si toho vážím, že máš o mě starost a chtěl bys mi dát domov v Akarii, ale já tam nemohu jet..."
(18:29) Ketryn: "Prosím, mluv se mnou! Já jsem tak ráda, že jsme se v tomhle bláznivém světě našli...Jestli odjedeš takhle naštvaný, tak spolu zas nebudeme kdo ví jak dlouho mluvit."
(18:33) Ketryn: "No, byla opravdu chyba ti říkat pravdu, jak vidím...Nechtěla jsem ti to tajit, jelikož jsem si říkala, že kdybys na to nějak přišel, tak bys byl naštvaný...ale jak vidím, tak horší by už to asi být nemohlo. Měla jsem mlčet..."
(18:48) Morigan -> Margare-tka: My čekáme zatím v jídlelně i s Marigoldem. "Nezávidím jí to..." řeknu upřímně.
(19:14) Margare-tka -> Morigan: "To já taky ne...Ale snad se brzo uklidní. A to zatím Kat neřekla úplně vše.
(19:16) Margare-tka -> Morigan: "Každopádně jsem čekala, že to vezme snadněji."
(19:19) Morigan -> Margare-tka: Kouknu na tebe udiveně. "Aha...no, jasně."
(19:19) Morigan -> Margare-tka: "Nevíme, co má za sebou," dodám pak po chvíli.
(19:21) Morigan -> Margare-tka: Uslyšíme u branky nějaký křik nebo zvýšený hlas. Nebo asi od branky, když jsme v jídelně, nemáme takový přehled.
(19:26) Ketryn: "Richie odjel..."řeknu vám nepřítomně.
(19:27) Morigan: Podívám se trochu překvapeně. "Co?"
(19:27) Margare-tka -> Morigan: "Čekala jsem, že se bude zlobit, ale o trochu méně."
(19:27) Margare-tka: "Cože?!"
(19:28) Margare-tka: "Třeba potřebuje chvilku času. Dej mu ho do zítra."
(19:28) Ketryn: Vypadám, že se každou chvíli rozbrečím, ale silou vůle se držím.
(19:29) Morigan: "Mám ho...mám ho zastavit? Promluvit s ním?" navrhnu rychle.
(19:31) Ketryn: "To si nemyslím...Takovéhohle jsem ho ještě nezažila. Je to asi horší, než když ztropil scénu kvůli kvůli Alexovi...řekl mi takové věci, které budou bolet ještě dlouho."
(19:31) Ketryn: "Jak? Odjel už tak před deseti patnácti minutama...Přála bych si, aby se s ním pokusila promluvit, ale nevím, jestli by to mělo cenu."
(19:33) Morigan: (Tos tam stála tak dlouho?? Aha...no ale to tam nevím...)
(19:34) Ketryn: (No stále jsem tam docela dlouho no...)
(19:34) Ketryn: "To už ho asi nedoženeš, co?"
(19:37) Ketryn: "Vůbec mě v tom celém šoku nenapadlo, že bys sis s ním mohla promluvit ty..." řeknu nešťastně.
(19:46) Ketryn: Jdu se podívat do kuchyně, jestli máme něco ostřejšího k pití, Myslím, že se potřebuji pořádně opít.
(19:58) Ketryn: Zoufalství a beznaděj nakonec vystřídá vztek, který je ale jen obraným mechanismem. "No a co, ať si klidně jede!! Ať si je klidně naštvaný a ublížený, ať si klidně popře naše pouto a postaví si tu svou zeď!!Když to tak chce, je to jeho volba!! Já jsem mu nikdy neslibovala, že s ním budu žít, že zas budeme pár jako dřív! On ani nikdy neříkal, že by to tak chtěl! Já ho nezradila..."
(20:00) Ketryn: "Měla jsem mlčet!" uvažuji rozčíleně. "Ale o Patrickovi bych mu stejně musela říct a dopadlo by to stejně..."

(17:16) Margare-tka: "Jo, byla to zkušenost. A zvládly jsme to."
(17:23) Ketryn: "Tak už se můžeš prosím tě uklidnit? Nic se nám tam nestalo a hned jak to bylo možné, tak nám pomohli se vrátit do Svobodné. Pak už se mi s tebou podařilo spojit a vyrazili jsme sem do Silberlinu."
(17:25) Ketryn: Nemluvím nijak naštvaně. Opravdu se teď nechci nijak dohadovat.
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
(17:43) Morigan: Richie se to snaží vstřebat, ale jeho ventilem je vztek. Zní to příliš pohádkově na to, aby to proběhlo tak hladce a on to tuší.
(17:46) Ketryn: "Richie, už se nemrač, stejně s tím už nic nenaděláš," s úsměvem do něho trochu šťouchnu. "Jasně, nebyla to procházka růžovým sadem, opravdu jsme se bály, jak se dostaneme zpátky a pokud ano, tak co tady najdeme. Ale dopadlo to dobře a jsme zpátky, to je hlavní, ne?"
(17:48) Ketryn: "Co se ti to vlastně stalo, kdo tě přepadl a jak ses z toho dostal. Vím jen, že tě někdo napadl a zranil tu ruku a pak už se mi na tebe podařilo napojit až když jsi byl zas na cestě. To jsem zas málem umřela strachy já..."
(17:48) Ketryn: *ti ruku
(17:49) Morigan: "Měla by ses vrátit do Akarie," poznamená poněkud vyčerpaně.
(17:49) Ketryn: Přejdu raději na jiné téma, ale opravdu mě zajímá, co se mu stalo.
(17:51) Ketryn: "Co?? Proč?" zaskočí mě.
(17:52) Margare-tka: To mě taky zaskočí. A dívám se na něj tázavě.
(17:53) Ketryn: "Pokud si nevzpomínáš, tak se nemohu jen tak vrátit do Akarie..."
(17:55) Ketryn: I když hlavní důvod je samozřejmě jiný...To tedy opravdu nevím, jak vstřebá, že hodláme cestovat po Svobodné v tomhle čase a někoho hledat. Děsím se chvíle, kdy mu to budu muset říct.
(17:56) Morigan: "Protože bys tam byla v bezpečí a necestovala si jen tak do jiných světů!" řeknu už, ale zní to o dost mírněji. "Ke dvoru jsem samozřejmě na mysli neměl."
(17:59) Morigan: "Svobodná teď bude jeden velkej chaos..."
(17:59) Ketryn: "Já si necestuji jen tak do jiných světů...byla to smůla a náhoda, mohlo se to stát komukoli a kdekoli, třeba v Akarii. A cos měl na myslí? Že bys mě zavřel u sebe na panství? To je přeci nesmysl..."
(18:00) Ketryn: "Do Akarie se nevrátím, zůstanu normálně s holkama ve Svobodné."
(18:01) Ketryn: "Je tu sice trochu chaos, ale to snad nějak zvládneme."
(18:01) Morigan: "No tak v Akárii se to těžko mohlo stát, děvče," ušklíbne se. "Neřekl jsem, že bych tě tam zavřel, měl jsem na mysli, že bys tam mohla normálně žít. Normálně, důstojně!"
(18:03) Ketryn: "Co tím chceš jako říct? Že žiju nedůstojě?!" mírně mě tím vytočí.
(18:08) Ketryn: "Než přišla ta Konjunkce, tak jsem žila normálně víc než by sis kdy myslel - domov, přátelé a normální běžné problémy a radosti. A zas tak žít budu, až se to všechno urovná a nemusím kvůli tomu jezdit až do Akarie."
(18:09) Ketryn: "A neodpověděl jsi mi, co se ti vlastně stalo, kdo tě přepadl? Jen obyčejní lapkové?"
(18:12) Ketryn: (Ne že bych tedy měla něco proti Akarii, ale trochu mě tím namíchnul...Navíc se jaksi přiblížil choulostivému tématu.)
(18:16) Morigan: "Jestli jsi vůbec nepochopila, co jsem tím chtěl říct," zvýší opět hlas a vstane. "Tak je naprosto zcestné zajímat se o to, kdo mě přepadl!!" odstrčí nohou židli a vztekle odkráčí k vchodovým dvěřím a ven.
(18:17) Ketryn: "Bože!!"
(18:17) Ketryn: Vstanu a jdu za ním.
(18:19) Ketryn: "Richie, prosím, to si nemůžeme normálně promluvit?" řeknu mírně zoufale. "Já chápu, že to se mnou myslíš dobře..."
(18:20) Morigan: Jde ke stájím.
(18:21) Ketryn: Předběhnu ho a postavím se před dveře stájí. "To nemyslíš vážně, že teď chceš odjet, že ne??"řeknu nevěřícně.
(18:23) Margare-tka: Jen tiše přihlížím. A modlím se aby to dobře dopadlo. A to ještě neví o Patrikovi.....
(18:23) Margare-tka: On se umoudří.

(15:38) Morigan: "No nejspíš se jen na nějakou dobu zbláznilo počasí...jinak asi nic, čeho by si normální člověk všiml. Já osobně bych nepoznal, že se stalo něco tak šíleného..."
(15:42) Ketryn: Tak to se mi viditelně uleví, že aspoň v Akarii je to celkem dobré. "No mohlo to dopadnou i hůř...Když jsme zjistily, že proběhla Konjunkce, tak jsme se bály, že už třeba Svobodná a země kolem nemusejí vůbec existovat. Snad se to tady nějak postupem času zas zlepší," snažím se to brát z té pozitivní stránky.
(15:45) Morigan: "Myslím, že by sis všimla, kdyby Svobodná přestala existovat..." poznamená Richie.
(15:46) Morigan: "To bys poznala hned."
(15:50) Margare-tka: "To je dobře, že to zatím takhle dopadlo. A byl jsi u tvé věže? Té se nic nestalo?"
(15:51) Ketryn: "No když ono nás to odkonjugovalo trochu někam jinam...Nebyly jsme ve Svobodné...a i proto jsme se nedokázali navzájem spojit," řeknu popravdě. Rozhodla jsem se, že Richiemu řeknu aspoň částečnou pravdu.
(15:55) Morigan: "A kam???"
(16:00) Ketryn: "No...tak trochu asi do jiného světa. Tamější obyvatelé nám pomohli a nakonec nás dostali zpátky sem." Doufám, že to Morigan neměla v plánu zatajit. Ale nebavily jsme se o tom, že to zapřeme, tak snad to nevadí.
(16:00) Margare-tka: No to jsem zvědavá co mu řekneš.
(16:02) Morigan: Já mlčím a nechám to na Katryn, co mu chce říct.
(16:03) Morigan: Richie vypadá, že to s ním švihne. "TAK TROCHU ASI DO JINÉHO SVĚTA??? To si ze mě děláš srandu??"
(16:07) Margare-tka: To už se začnu usmívat....
(16:08) Ketryn: "Hele nekřič na mě! Rozhodla jsem ti říct pravdu, tak mě nenuť, abych toho musela litovat! Prostě nás ta konjunkce dostala někam jinam, my za to nemůžeme...sám přeci dobře víš, co všechno může Konjunkce způsobit. My jsme asi byly bohužel v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Ale už jsme zpátky a nic se nám nestalo, tak buď prosím v klidu," snažím se mluvit klidně a položím mu svou ruku na jeho.
(16:10) Margare-tka: Chápu, že je z toho konsternovaný. Ještě si neměl možnost zvyknout jako my:-D
(16:15) Ketryn: No já ho chápu, je pravda, že mě takováhle informace v opačném případě taky pěkně rozhodila.
(16:17) Ketryn: (A to chudák neví, že mám pro něho ještě další jobovky :-D)
(16:21) Ketryn: (Tam mi to ale vtipné nepřijde, hlavě se s ním nechci hádat :-( )
(16:25) Margare-tka: No myslím, že jednou zase vyvedeš Richieho z míry ty:-D Už se těším až mu řekneš ten zbytek.
(16:26) Morigan: No mě to nepřijde vtipné ani trochu, čekám na vhodnou chvíli, kdy se do toho vložím...
(16:26) Ketryn: No, to já se tedy netěším...:-(
(16:26) Morigan: "Proč bych neměl křičet, ještě si vybírej, kdy mám křičet a kdy ne!!"
(16:28) Morigan: "Richie, mohla za to ta Konjunkce, i když byla slabá, v některých případech prostě nějaké ty brány přece jen otevřela..." řeknu. "Byly jsme všechny spolu a teleport jsme zvládly dobře. Byl to svět s obyvateli, se kterými se dalo dobře domluvit a dokonce nás dokázali dostat zpátky!" řeknu. V tomto případě totiž sice neříkám pravdu, ale říkám věc tak, jak se klidně mohla stát.
(16:29) Ketryn: "No tak si tedy klidně křič, když tak chceš! Ale tedy nevím, k čemu ti to bude...Nic jsem ale neprovedla!"
(16:30) Ketryn: No, takhle jsem to měla v plánu říct. O dracích a tvém úkolu rozhodně mluvit nehodlám.
(16:31) Morigan: (Protože takhle by se to klidně mohlo i doopravdy stát...)
(16:32) Ketryn: "Richie, prostě se to stalo...ale měly jsme v tom všem velké štěstí, že jsme narazili na lidi, kteří nám pomohli a nakonec nás byli schopni vrátit zpátky. Dobře to dopadlo."
(16:33) Ketryn: (Jo, to ano, je to taková zkrácená pravda.)

(23:05) Morigan: Podívá se po Katryn, jako by byla blázen. "Ovšem, že se stalo něco vážnýho, po celý Svobodný a nejspíš i v jiných zemích! Proč myslíš, že jsem vás hledal jako idiot??"
(23:09) Ketryn: "Ale ano, to víme. Víme, jak Svobodná vypadá a že to snad nikde není stejné jako dřív, že je všude strach, zmatek, příšery a tak. Myslela jsem spíš něco ještě vážnějšího...Nebo něco, co bychom měly vědět. Ale tak asi ne, aspoň něco. A jak to vypadá v Akarii?"
(23:11) Margare-tka: To jsem se zrovna chtěla zeptat.

(22:26) Morigan: Obejmu Richieho, což ho trochu rozptýlí.
(22:27) Morigan: "Pojď dovnitř, musím ti toho spoustu říct a taky se na spoustu věcí zeptat! Od té Konjunkce jsem nemluvila s žádný čarodějem!!" vychrlím na něj. Je vidět, že by se nejraději zeptal sám někoho jiného na něco jiného, ale nechá se mnou odvést dovnitř. "Kat, můžeš odvést koně?" obrátím se k tobě.
(22:30) Ketryn: "Jasně." Vezmu koně a odvedu ho do stáje k ostatním, kde ho i odsedlám a tak. Jsem šťastná, že Richie konečně vidím, ale klidná atmosféra tedy moc dlouho nevydržela. Psychicky se připravuji, že mě čeká mírná výměna názorů. No aspoň pro teď jsi Richieho rozptýlila. Pak se za vámi honem vrátím do jídelny.
(22:34) Ketryn: Sednu si (nebo stoupnu) někam k Richiem, jelikož i přes to, jak se teď předvedl morousovatě, mi chyběl a jsem šťastná, že je teď tady. Jen doufám, že se moc nepohádáme. Sleduji, jestli už jste se začali o něčem bavit.
(22:36) Ketryn: Mrzí mě, že na Marigolda hned takhle nastoupil a ten se v oplácení rozhodně nenechal zahanbit...:-( Nemělo by mě to ale asi moc překvapovat, to je prostě Richie.
(22:38) Margare-tka: Taky se s ním uvítám. A pak přinesu do jídelny nějaké svařené víno.
(22:44) Morigan: Začali, zajímaly mě hlavně změny ohledně magie, které cítí on a taky Nialova věž, i když jsem asi tušila, že o ní (a o něm) mi asi nic moc nepoví...
(22:46) Ketryn: A Richie ty změny v magii pociťuje taky tak jako ty, taky se mu čaruje "nestabilně"?
(22:46) Margare-tka: A co říká? Jsem tam a nebo jsi si ho vzala nahoru do tvé pracovny.?
(22:48) Morigan: Ne, jsme všichni dole v jídelně.
(22:50) Morigan: "Zdá se, že to mělo nejvíc vliv na vnímačská kouzla," říká Richie. "Setkal jsem se s Christianem a chtěl jsem, aby se pokusil tě najít," podívá se na mě. "Ale nedokázal to. Až tak to je. Fakt něco. S nikým jiným jsem nemluvil, osobně pociťuju kolísání magické energie...ale spíš jde všechno hůř a nebo stejně, když je šťastná chvilka. Je to pěkně na houby!"
(22:56) Ketryn: "No skoro se mu to podařilo. Věděli jsme, že jsi u Christiana a že se on pokouší s Morigan spojit, ale do zdárného konce to nedospělo. A ty jsi mě tenkrát ještě vůbec nevnímal. To by vysvětlovalo, že naše pouto funguje ještě víc náhodně než předtím."
(22:56) Ketryn: "Říkal Christian ještě něco?"
(22:58) Morigan: S "nefungováním" pouta Richie souhlasí pochmurným kývnutím. "No, co jako myslíš, jestli říkal?ů
(22:59) Ketryn: "No já nevím, třeba jestli se někde něco vážného nestalo?"
(23:00) Ketryn: "A o Nialovu nic nevíš?" :-(
(23:02) Margare-tka: Poslouchám a nechám vás se vyptávat:-)

(21:48) Morigan: Richie ti objetí opětuje a zvedne tě do výšky. "U všech bohů, co jsi zase vyváděla??" řekne, ale nezní to ani trochu vyčítavě. Pak tě k sobě přitiskne a věnuje ti něco mezi pusou a polibkem. Pak tě konečně pustí a teprve teď si všimnete, že Marigold vyrazil za Katryn ven a stojí opodál. Richie se na něj zamračí, ale ani Marigold se na něj nedívá přátelsky. Je jen v kalhotech a nezastrčené košili a v ruce má loutnu, kterou vzal, když se nám chystal hrát něco k dělání snídaně. "A co je tohle za šaška?" zeptá se Richie dosti nezdvořile. Marigold mu věnuje opovržlivý pohled. "Já jsem Marigold, bard a básník. A ty doufám nejsi ten Katrynin manžel?"
(21:58) Ketryn: V tu chvíli mě můj úsměv přejde...Honem hledám nějaká slova, jak to zamluvit! Nejraději bych jim oběma nafackovala! Chvíli mi trvá, než zformuluji nějakou rozumnou větu, ale nakonec ze sebe vypravím:"Marigolde, to je Richie, čaroděj a můj blízký přítel." Pak se otočím na Richieh:"Richie, Marigold je taky můj přítel, tak bych uvítala, kdybyste se na sebe netvářili takhle." Modlím se, aby Richie přeslechl poznámku o manželovi...mám v plánu mu to nějak říct, ale tedy na takhle :-/ "A no co se všechno stalo ti povím uvnitř." Vezmu Richieho za ruku a vedu ho do domu.
(22:00) Morigan: Ovšem Richie slyšel hlavně to slovo. "Cože jestli nejsem???" oboří se na Marigolda, ale dívá se na tebe.
(22:04) Ketryn: Zabiju Marigolda pohledem, jelikož to je jediné, co v tu chvíli zvládnu...I když chudák Marigold za to ani tak nemůže, nevarovala jsem ho, že o mém manželovi nemá vůbec mluvit...Koho by ale napadlo, že to řekne v první větě?? "Ale nic. Pojď dovnitř, tady je zima,"snažím se to dál zamluvit, ale asi se mi nedaří mít zrovna klidný hlas.
(22:13) Morigan: "Mě je teď docela horko! Proč bych měl jít její manžel? Nebo to byl vtip, který nebyl vtipný?" obrátí se Richie na Marigolda.
(22:15) Morigan: *být
(22:19) Ketryn: "Richie, pojď dovnitř a všechno ti vysvětlím. A nerozčiluj se takhle nebo ti neřeknu vůbec nic! Já jsem tak šťastná, že tě konečně vidím a ty hned takhle nepříjemně nastoupíš!" přejdu na jinou taktiku a to mírného útoku.
(22:20) Ketryn: A podívám se na Marigolda, jestli to hodlá nějak vysvětlovat nebo bude raději mlčet.
(22:22) Morigan: "Ne, jen jsem zadoufal, že si nevzala někoho, kdo se chová jako nevychovaný blb. Neslyšel jsi, že říkala, abys šel dovnitř?" obrátí se k odchodu sám.
(22:23) Ketryn: Potlačím zaúpění.
(22:24) Morigan: "A ty tu jako bydlíš, nebo jako co??!" dochází už Richiemu trpělivost. Právě vyjdu ze dveří já, těžko říct, jestli jsem něco slyšela nebo to jen tak vyšlo. "Richie!!" řeknu nadšeně a jdu k němu, abych se s ním uvítala.
(22:25) Ketryn: Jsem vděčná za jakékoli rozptýlení. Hodím po tobě zoufalý pohled, z těhle dvou nám asi za chvíli hrábne.

(19:49) Morigan: Ještě děláme různé věci kolem domu, spíš v domě, jak počasí dovolí a to nás taky docela zabaví.
(19:51) Ketryn: Jsem vděčná za jakoukoli činnost. Marigoldova přítomnost mi opravdu zvedá náladu, jsem ráda, že tam je :-)
(19:51) Ketryn: (Kolikrát denně můžu zkoušet pouto? Jednou?Dvakrát? :-) )
(20:03) Morigan: Tak dvakrát:-)
(20:04) Ketryn: :-)))
(20:04) Ketryn: Tak tu zkusím ještě nějak odpoledne kolem čtvrté páté.
(20:05) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 3
(20:08) Morigan -> Ketryn: No, pravděpodobně je na cestě, ale to je tak všechno, co poznáš...
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(20:10) Ketryn -> Morigan: Hm, to jsem si myslela...Snažím se to brát pozitivně, že aspoň vím, že je v pořádku...A začíná mě opravdu rozčilovat, že nevím, kde je a jak daleko je.
(20:12) Margare-tka: Taky pracuji, jsem docela úrací zabavená. připadám si zase doma. I když je to jen na chvilku.
(20:13) Margare-tka: Taky jsem uvařila.
(20:28) Morigan: Když už nemám co podstatného dělat, tak si čtu nebo se snažím odpočívat. Marigoldův zpěv je mi příjemný, proto jsem docela ráda v jeho společnosti. Taky se snažím v duchu vymyslet nějaký plán, pokud je to vůbec možné.
(20:32) Ketryn: Asi se taky snažím něco číst (máme tam nějaké ty romány a povídky) a při tom poslouchám Marigoldův zpět. Snažím se být klidná, ale asi ne vždy mi to zrovna jde. V takových případech jdu buď dělat dřevo nebo se jdu postarat o koně. Jo, když jsme byli ve městě, tak jsme pro ně samozřejmě sehnali taky nějaké krmení.
(20:48) Margare-tka: Já taky, když tak se setrvačnosti kouknu na zahradu ajak vypadá a v jaké je stavu.
(21:16) Morigan: V podobném stavu trávíme následující čtyři dny. Když jdeme ráno dolů do kuchyně na snídani a roztopit kamna, uvidíme u brány koně s jezdcem v šedém plášti.
(21:18) Ketryn: Tak jdu honem ven, zjistit, kdo to je ?!?
(21:22) Ketryn: Srdce mi poskočí, že by to mohl být Richie...!
(21:24) Morigan: Vyběhneš ven a zjistíš, že to je Richie a právě slézá z koně.
(21:26) Ketryn: "Richie!!!" rozběhnu se k němu a když sleze z koně, tak mu šťastně skočím kolem krku. Cítím takovou radost, jako už dlouho ne :-) "Ty jsi přijel! A jsi v pořádku!" plácám blbosti.
(21:43) Ketryn: Nějakou dobu ho nehodlám pustit, jako bych nemohla uvěřit, že jsme se našli. Mám tolik otázek! Ale nakonec rozumně usoudím, že bychom si všechno měli povědět uvnitř v teple.

(18:11) Ketryn: Topím, dokud se nám to tam hezky nevyhřeje. Jdu si ale asi lehnout relativně brzy. Opíjet se mi nechce, tak doufám aspoň v osvobozující spánek.
(18:13) Morigan: Mě se opíjet chce, ale nemůžu, takže si jdu pak taky lehnout. Ještě jsme nějak přichystali Marigoldovi spaní.
(18:15) Ketryn: Jj, to jsme přichystali. No asi může spát buď v tom vedlejším pokoji nebo dole v jídelně, pokud by chtěl mít tepleji. Když si jdeme lehnout, tak si vzpomenu na tu loutnu a donesu ji Marigoldovi.
(19:20) Morigan -> Ketryn: "Kdybys chtěla, mohla bys spát u mě, abys nebyla tak sama," navrhne ti Marigold docela mile, když to my dvě s Margaret neslyšíme.
(19:22) Ketryn -> Morigan: Překvapeně se na něho podívám a nějak v tu chvíli nevím, co odpovědět.
(19:29) Ketryn -> Morigan: "Děkuji, Marigolde, ale myslím, že dneska budu raději sama..." obejmu ho a dám mu pusu na tvář. "Dobrou noc..."
(19:30) Ketryn -> Morigan: Řeknu po chvilkovém zaváhání a jdu si lehnout k nám do pokoje.
(19:31) Ketryn -> Morigan: "Jsem ale ráda, že si tu s námi..." dodám ještě a pokusím se o úsměv.
(19:37) Morigan -> Ketryn: Marigold si povzdechne, ale nic k tomu nedodá.
(19:39) Morigan: Druhý den se Marigold nabídne dojít do města na nákup a vůbec je celkově aktivní. Po obědě hraje jenom veselé a sprosté písničky, což v nás probouzí i vzpomínky a kupodivu se naše nálada o dost zvedne.
(19:42) Ketryn: Tak za to jsem opravdu ráda :-) A sama se snažím, aby se má nálada lepšila. Myslím, že se mi to postupně daří a i se směji a povídám si s vámi.
(19:43) Ketryn: Na nákup dojdu asi s Marigoldem, aby nešel sám. A i uvítám, že se mohu projít. Tím se mi nálada taky zvedne.
(19:43) Ketryn: Někdy po obědě odejdu stranou a znovu zkusím pouto.
(19:43) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 1
(19:43) Ketryn: Ach nee, kostka jedna protivná :-(
(19:43) Morigan -> Ketryn: Hm...:-((
(19:45) Ketryn: Tak mi nálada zas trochu poklesne, ale spíš do stavu naštvání než smutku...Snažím se to ale nedávat najevo.

(15:38) Ketryn: Upíjím víno a postupně uklidňuji svoje pocity. Když jsem už v rámci možností zas v pohodě, tak se pokusím navázat spojení s Richiem.
(15:39) Ketryn: Sakra :-/ Takhle asi těžko zjistím, jestli už se blíží k Silberlinu :-/ Na náladě mi to rozhodně nepřidá.
(15:43) Morigan: No, nezjistíš:-(
(15:43) Morigan: Marigoldovi ještě chvíli trvá, než se mu to v hlavě spojí, ale už se na nic neptá.
(15:46) Ketryn: "Na Richieho se mi nejde napojit...tak nevím, kdy se mi podaří zjistit, kde je :-( Opravdu doufám, že není už moc daleko...ale kdo ví," řeknu vám a pak zas asi mlčím.
(15:53) Ketryn: Sváří se ve mě dva pocity...Moc se těším na Richieho a chci už ho konečně vidět a to i přes to, že některé věci na vysvětlování nebudou zrovna příjemné. Na druhou stranu bych se ale nejraději hned teď sebrala a vyrazila do Tristramu...Vím ale, jakou má Richie starost a nechci mu to ještě komplikovat, takže tu na něj musím počkat.
(15:59) Morigan: Já nic moc neříkám, asi si rozumíme. "Na druhou stranu nevíme, jestli by nám překotný odjezd do Tristramu k něčemu byl, já myslím, že už to nějaký ten den počká..." snažím se tě utěšit.
(16:04) Ketryn: "Já vím, že pár dní nic nezmění..."vzdychnu. Ale pocit a touhu vyrazit hned tahle logika neutiší.
(16:09) Ketryn: Zvednu se a jdu konečně pořádně zatopit v těch kamnech. Potřebuji něco dělat.
(16:33) Morigan: Tak se zase vrátím nahoru.
(16:42) Ketryn: Zatopím a připravím dřevo na přikládání. Pak přemýšlím, co bych mohla ještě dělat.
(16:43) Ketryn: Pokud mě nenapadne nic, co by bylo potřeba, tak si jen vezmu něco k jídlu a pak se starám o oheň, aby se nám to tu hezky vytopilo.
(16:57) Margare-tka: Když dodělám to jídlo. Tak dojdu ohřát vodu na koupání.

(22:33) Margare-tka: Zvednu se tedy a nechám vás se vzpamatovávat, mezitím něco uvařím. Samozřejmě se na to převleču.
(22:35) Ketryn: Podivam se na Marigolda a nevim,jestli mam silu mu odpoved...Nakonec ze sebe vypravim popravde:"Nic vazneho.Ale nasly jsme tu dopisy od Patricka a Jamese a trochu nas to sebralo."
(22:40) Margare-tka: "Tak tu dělej holkám společnost, já jdu udělat něco k jídlu. "

21:58) Ketryn: "Ne, nepíše..."
(21:59) Margare-tka: "No tak se tady jen den dva odpočineme a jedeme do Tristramu?"
(21:59) Ketryn: Musím se z toho vzpamatovat a sebrat se, takže se jdu vrátit do jídelny, kdy se posadím na židli. Jsem rozhozená, ale postupně se dávám dohromady.
(22:00) Margare-tka: Tak já donesu nějaké víno ze sklepa a naleji vám.
(22:00) Ketryn: Jsem šťastná, že i nich máme nějakou další zprávu.
(22:02) Ketryn: "Vydala bych se do Tristramu co nejdřív, ale musím zjistit, jak je to s Richiem. Měly bychom tu na něj počkat....má o mě opravdu starost."
(22:18) Ketryn: "No vím, že je Richie na cestě a pevně doufám, že sem. Věřím, že mě tenkrát pochopil, že jedeme do Silberlinu. Až se trochu uklidním, tak se pokusím o pouto. Je škoda, že nenapsali, kdy tu byli...to tedy ano." Taky se napiju vína.
(22:22) Morigan: Marigolda tenhle rozruch minul, šel si odskočit, takže jsme tam byly samy. Taky se z toho musím vzpamatovat a vína se hned napiju. "Kdyby tam aspoň napsal kdy tu byli... ale nic mu nezazlívám...na Richieho bychom počkat měly jestli víš, že sem míří." souhlasím.
(22:24) Margare-tka: "Souhlasím, počkáme na něj a pak vyrazíme."

(20:32) Margare-tka -> Morigan: Jdu směrem do domu. "Morigan!!!" volám na tebe nahoru.
(20:38) Margare-tka -> Morigan: "Morigan!!!!"
(21:06) Morigan -> Margare-tka: (Tak nevolej šeptem!:-))
(21:13) Margare-tka -> Morigan: (Myslela jsem, že Kat je venku....Tak proto:-)
(21:13) Margare-tka: "Morigan!!!"
(21:14) Ketryn: Leknu se, co se děje??!! A honem se vydám tak, odkud slyším Margaretin křik.
(21:15) Margare-tka: Není křik děsu, ale spíš volání.
(21:17) Ketryn: No já se každopádně lekla! "Co se děje??"
(21:24) Margare-tka: "Dopisy!!!"
(21:24) Margare-tka: "Dva!"
(21:27) Ketryn: "Dopisy??" Jdu se na ně honem podívat a zjistit od koho pro koho jsou. Napadne mě, že to bude asi ještě něco starého z Akarie, co už nás tu nezastihlo.
(21:28) Morigan: Margaret je venku pod oknem v kuchyni, Katryn zatápěla, ale netuším kde. Já jsem byla nahoře, takže letím dolů.
(21:28) Ketryn: Zatápěla jsem v jídelně asi.
(21:29) Margare-tka: Já jsem vešla dovnitř, když jsem volala na tebe.
(21:29) Ketryn: Doběhnu do kuchyně a vykloním se z okna.
(21:29) Ketryn: Aha, tak běžím ke dveřím :-)
(21:30) Margare-tka: Jsou nějak označené pro koho jsou?
(21:32) Morigan: Dopisy jsou dva, mají stejnou pečeť Duncanu a na jednom je napsáno drobně Katryn a na jednom Lily.
(21:32) Morigan: Přiběhnu zeshora, chvíli jsem pátrala odkud to volá. "Co se děje??"
(21:34) Ketryn: "To snad není ani možný...!" vydechnu a vybouchnou ve mně všechny pocity. Honem si od Margaret vezmu ten pro mě a otevřu ho!
(21:34) Margare-tka: "Našla jsem dva dopisy." Rozdám je vám podle toho adresování.
(21:41) Ketryn: Po tom všem vypětí a strachu se už neudržím a začnou mi na dopis kapat slzy...Snažím se ale uklidnit a sebrat se. Utřu si oči, ale jelikož jsem měla ruce od dřeva, tak jsem si to asi spíš všechno rozmazala po tváři. "Morigan, co píše James? Píše, kdy tu byli a kam mířili??" zeptám se chraptivě.
(21:43) Morigan: Mám z toho dopisu trochu šok. "No...zas tolik tam toho nepíše," řeknu a dám vám to přečíst.
(21:43) Morigan: (Můj je na diskuzi)
(21:43) Ketryn: Hned si ho tedy přečtu.
(21:45) Ketryn: Znovu mě dojme tvůj dopis a jsem fakt psychicky nalomená..."Tak snad jeli do Tristramu! Estella je podle mě jediná čarodějka, kterou znají."
(21:55) Margare-tka: "A tobě to tam Kat nepíše, kdy tu byli?"

Moje milovaná Lily,
vím, že jsi naživu, protože bych musel poznat, kdybys nebyla. Nemám tušení, co se stalo, jestli za to může ten vlkodlak, nebo něco úplně jiného, ale přijdu na to, stejně tak, jako najdu tebe, ať jsi, kde jsi. Jeho ani Margaret jsme nenašli a do Balady se za dobu naší přítomnosti nevrátili.
Projdu klidně celý svět, abych našel svou ženu! Čekali jsme v tomhle městě týden a pak jsme se vydali dál, zkusíme získat pomoc nějakého čaroděje za jakoukoli cenu.
Za rok od vašeho zmizení se vrátíme do Balady a potom každý rok, až do konce života, protože tě musím najít. Protože tě potřebuji najít.
S láskou tvůj muž
James

(19:57) Margare-tka: Pak tedy najdu klíč a odemknu.
(20:12) Morigan: Klíč tam v pořádku je a odemknout jde taky bez problémů:-) Uvnitř je nepříjemný vzduch z nevětraného domu a šero, ale jinak se zatím zdá, že se taky nic nezměnilo.
(20:13) Ketryn: "No, budeme asi muset trochu vyvětrat a zatopit, ale jinak je to v pohodě!"
(20:14) Ketryn: Odložím si věci a jdu se do toho pustit.
(20:17) Ketryn: Jdu se podívat, jestli máme nějaké dřevo, což pevně doufám, že ano.
(20:22) Margare-tka: "To bude za chvilku hotové.":-
(20:22) Margare-tka: To by snad mělo být, byla ho hodně velká zásoba. Taky se jdu pustit do větrání a připravím něco k jídlu.
(20:23) Margare-tka: Snad se tam něco z našich zásob ,co jsme měli na cestě a co je doma, uvaří:-)
(20:24) Morigan -> Margare-tka: Když otevíráš okenice dole v kuchyni (jdou otevřít i zevnitř), cosi bílého vypadne na zem ven. Vypadá to jako dva přeložené papíry.
(20:25) Morigan: Já jdu větrat nahoru a Marigold jde pomoct Katryn se dřevem.
(20:26) Margare-tka -> Morigan: Tak to obejdu ven a jdu pro ně.
(20:26) Ketryn: Nanosíme nějaké dřevo a pak zatopím.
(20:27) Morigan -> Margare-tka: Jsou to skutečně přeložené papíry a oba mají pečeť se známým erbem.
(20:28) Margare-tka -> Morigan: Jamieho pečeť a nebo královská?
(20:29) Morigan -> Margare-tka: Královská to není rozhodně, takže to bude spíš Jamesova.
(20:30) Ketryn: Je to asi trochu zvláštní pocit být zase tady. Cítím ale úlevu, že jsem to tu našli, tak jak jsme to tu zanechaly.

(14:56) Margare-tka: Snažím se večer udělat teplý čaj, abychom se zahřáli.
(15:02) Morigan: (Říkala jsem nějaký konkrétní počet dnů, kdy budeme v Silberlinu?)
(15:05) Ketryn: (Já žiju v tom, že by to mělo být tak 4-5 dní, ale ruku do ohně bych za to nedala)
(15:09) Morigan: (Jo, tak to máme stejně, tak to tak je.)
(15:24) Margare-tka: (Taky myslím, že to bylo kolem 4:-))
(15:54) Morigan: Marigold samozřejmě musel nechat loutnu tomu, komu patřila, takže je opět bez nástroje, což ho mrzí. První den cesty je také nezvykle zticha, ale už druhý den, když vstáváme, mluví daleko víc, i když dobrou náladu opravdu nemá.
(15:56) Ketryn: Taky nemám zrovna nejveselejší náladu. Marigoldovi slíbím, že mu určitě v Silberlinu dáme tu naši loutnu.
(16:02) Margare-tka: "Už abychom tam byli.:-)"
(16:14) Morigan: Je docela zima. Nesněží, ale sníh je ve vzduchu cítit, obloha je šedivá a fouká vítr. Naštěstí jsme docela dobře oblečení, takže se to snést dá.
(16:17) Ketryn: Jsem zachumlaná v plášti říkám si, že tohle je ještě docela dobré počasí na tuhle dobu a že by mohlo být daleko hůř.
(16:34) Morigan: Snažíme se cestovat spíš rychleji a moc se nezdržovat, v čemž nám ten chlad docela napomáhá, takže pátý den už jedeme známými místy a brzy budeme v Silberlinu.
(16:36) Ketryn: Už se opravdu těším, až tam budeme!
(16:40) Ketryn: A doufám, že nás dům ještě stojí a že je v Silberlinu vše jakž takž v pořádku...
(16:41) Ketryn: Moc bych si přála, abychom se tam něco dozvěděly o Patrickovi a Jamesovi, ale moc na to nespoléhám....Modlím se ale, aby se nám aspoň podařilo se tam sejít s Richiem.
(16:42) Margare-tka: Já taky:-D Taky si vzpomínám, že v loni touhle dobou tu byla tuna sněhu a nedalo se nic dělat.
(16:42) Margare-tka: "Třeba tam nechali nějaký vzkaz.
(19:15) Morigan: Projíždíme známou Silberlinskou branou a míříme k našemu domu. Zdá se, že se tu nic zásadního nepřihodilo, rozhodně nic, co bychom poznali.
(19:18) Morigan: A náš dům stojí taky, zahrada je zanedbaná, plot je trochu nakřivo a jedna část probořená, ale jinak není nic vidět.
(19:19) Ketryn: Viditelně si oddychnu, že to tu vypadá takhle v pořádku!
(19:20) Ketryn: "Uff, vypadá to tu docela dobře," řeknu úlevně a chystám se projít brankou.
(19:20) Ketryn: Co je za denní dobu?
(19:20) Morigan: Slezu z koně a jdu taky.
(19:20) Morigan: Už je dost odpoledne, za chvíli se bude stmívat.
(19:20) Margare-tka: "To ano, já jsem tak ráda, že jsme tady:-) Už se těším dovnitř."
(19:21) Ketryn: (Jo, samozřejmě jsem slezla z koně :-))
(19:22) Ketryn: Vezmu si od vás koně a postupně je odvedu do stájí a dám jim najíst (tedy jestli ještě máme nějaké krmení)
(19:23) Morigan: To ti předpokládám musíme pomoct, protože kdyby ses měla postarat o čtyři koně sama, tak to budeš dělat rozhodně do tmy! :-D Nějaké krmení, aspoň aby se trochu zasytili, nám ještě zbylo.
(19:23) Morigan: Já si svého koně obstarám ráda sama, dovnitř se nehrnu. Jeden klíč máme určitě někde schovaný, ne?
(19:23) Ketryn: Jo, to je pravda :-D
(19:24) Ketryn: Jo, měl by být někde pod rohožkou.
(19:26) Margare-tka: Je tam zabalený v látce a trochu v zemi:-)
(19:27) Margare-tka: Koně si taky samozřejmě odvedu. Pak půjdeme dovnitř.

(16:17) Ketryn: Jsem zachumlaná v plášti říkám si, že tohle je ještě docela dobré počasí na tuhle dobu a že by mohlo být daleko hůř.
(16:14) Morigan: Je docela zima. Nesněží, ale sníh je ve vzduchu cítit, obloha je šedivá a fouká vítr. Naštěstí jsme docela dobře oblečení, takže se to snést dá.
(16:02) Margare-tka: "Už abychom tam byli.:-)"
(15:56) Ketryn: Taky nemám zrovna nejveselejší náladu. Marigoldovi slíbím, že mu určitě v Silberlinu dáme tu naši loutnu.
(15:55) Ketryn -> Morigan: Ježiš :-/ že by přeci jen pocítil něco z našeho nočního dobrodružství ...:-/? Pokusím se mu dát najevo, že jsem v pořádku a kousek od Silberlinu.
(15:54) Morigan: Marigold samozřejmě musel nechat loutnu tomu, komu patřila, takže je opět bez nástroje, což ho mrzí. První den cesty je také nezvykle zticha, ale už druhý den, když vstáváme, mluví daleko víc, i když dobrou náladu opravdu nemá.
(15:53) Morigan -> Ketryn: Má strach o tebe, z toho je ve stresu.
(15:50) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
(15:50) Morigan -> Ketryn: k6
(15:24) Margare-tka: (Taky myslím, že to bylo kolem 4:-))
(15:10) Ketryn -> Morigan: Snažím se poznat, z čeho je ve stresu. Jestli je to stabilně z celé téhle blbé situace, nebo jestli to je ještě z něčeho jiného nového, jestli ho třeba někdo nesleduje nebo tak?
(15:09) Morigan -> Ketryn: Richie se snaží hodně spěchat a je ve stresu.
(15:09) Morigan: (Jo, tak to máme stejně, tak to tak je.)
(15:06) Ketryn -> Morigan: Tak se snažím udržet spojení dokud to jde, kdybych se třeba ještě něco dozvěděla nebo rozpoznala. Až se to samo přeruší, tak to nechám být.
(15:05) Ketryn: (Já žiju v tom, že by to mělo být tak 4-5 dní, ale ruku do ohně bych za to nedala)
(15:02) Morigan -> Ketryn: Silberlin to není a jinak ti to nic moc neříká.
(15:02) Morigan: (Říkala jsem nějaký konkrétní počet dnů, kdy budeme v Silberlinu?)
(14:56) Margare-tka: Snažím se večer udělat teplý čaj, abychom se zahřáli.
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
(14:03) Margare-tka: Taky moc nemluvím. A už se těším o Silberlinu.
(14:02) Margare-tka: ...
(13:48) Ketryn -> Morigan: Snažím se poznat, co by to mohlo být za město. Buď z jeho myšlenek nebo případně jestli mi nepřijde nějak povědomé. Jsem moc ráda, že je v pořádku!
(13:44) Morigan -> Ketryn: Richie zrovna prochází nějakým městem a rozhlíží se. Cítí, že by měl být obezřetný a taky by strašně rád potkal nějakého známého čaroděje. Ale zdá se, že v pořádku je.
(13:43) Ketryn: Ještě stále ve skrytu duše doufám, že by se Geralt mohl umoudřit a někde po cestě se k nám znovu přidat. Ví, kam míříme, takže ještě jistou naději v sobě chovám...
(13:41) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 6
(13:41) Ketryn -> Morigan: Když ale vyrazíme, tak zkusím pouto. Abych zjistila, jestli je Richie v pořádku a jestli už se nějak blíží k Silberlinu.
(13:40) Ketryn: Asi to teď moc nenamluvím.
(13:38) Morigan: Marigold s námi pokračuje dál, aniž jsme o tom nějak mluvili a odtud do Silberlinu by to ani nemělo být tak daleko.
(13:37) Morigan: Na nic si nestěžuju.
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
(12:25) Margare-tka: ""
(12:25) Margare-tka: A cítíš se dobře?
(12:25) Margare-tka: Taky jsem se s nimi rozloučila a jedeme. Jsou opravdu hodní.
(11:28) Ketryn: Chápu, že jsi naštvaná a rozmrzelá...Mně to taky celé mrzí a jsem z toho nesvá. Prostě to byla blbá shoda náhod a pitomá situace :-/ Je mi líto a štve mě, že Geralt odjel, ale zas se nemůžeme moc divit, že to jako zaklínač nemůže pochopit.