Druhá strana (209 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Ve všem s tebou souhlasím, i když bych taky byla mnohem raději, kdyby jsi mohla sedět doma u krbu a v klidu šít oblečení na miminko...
To, že by nám mohli lhát, mě nenapadlo ani ve snu, takže mě to teď hodně překvapí a zaskočí a pátravě se na Rodericka podívám. Takhle by nám přeci nelhali, uklidňuji se v duchu.

Věnuje mi další ironický úsměv. "Nezapomínáš, že se může stát, že tam nebudou?"
"Ovšem, že nezapomínám," odseknu.
"To jsem rád. Nerad bych byl svědkem tvého zklamání."
"Nevím, proč ti to nevěřím."
"Taky nevím."
"Rodericku, vím, jak to je. Šance, že tam skutečně budou, je taková, jaká je. Ale my jinou stopu nemáme, takže pořád je větší, než všechno ostatní. Ovšem pokud jsi mi nelhal..." podívám se na něj pátravě a ostře.

"Nejsem blázen," ujistím ho.
"Ve skutečnosti si myslím, že jsi blázen," prohlásí Roderick. "Neměla bys být někde ve vytopeném domku, hodně jíst a...prostě porodit dítě?"
"Ujišťuju tě, že se ještě nechystám rodit a taky hodlám ten čas využít!" řeknu.
"Kdybych já byl otec toho dítěte, moc by se mi to nelíbilo," ušklíbne se.
"Kdyby tys byl otec toho dítěte...!" začnu vztekle, ale pak se ovládnu. "No, ráda se s ním o tom pohádám, až ho najdu."

(21:14) Ketryn: (No, nacestovali jsme si toho v zimě docela dost, uvědomím si.)
(21:12) Morigan: "O tom vlastně nepochybuju," přizná Roderick docela upřímně.
(20:42) Ketryn: Taky přikývnu a přemýšlím, jestli je třeba se ještě na něco zeptat.
(20:40) Morigan: "Koně máme a zásoby si taky pořídíme," ujistím ho. "I na zimní cestování jsme dobře vybaveny."
(20:28) Morigan: "Do tří dnů, pro jistotu. Nevíme, jaké bude počasí, tak chceme mít rezervu," odpoví Roderick. Přikývnu, to mi vyhovuje.
(20:26) Ketryn: "Kdy máte v plánu vyrazit?" zeptám se a snažím se ignorovat Roderickův výraz.
(19:49) Ketryn: No jo, Roderick, bylo by nejlepší naučit se jeho ironii ignorovat.
(19:48) Morigan: Probodnu ho pohledem, ale nic neřeknu.
(19:48) Morigan: "Pojedeme s vámi," řeknu stručně. Roderick neovládne svůj lehce triumfální úsměv. "To je překvapení..." utrousí.
(19:46) Ketryn: Nechávám mluvení samozřejmě na tobě.
(19:45) Morigan: "Tak jaký je ortel?" zeptá se Roderick, když si objednají něco teplého k pití.
(19:44) Morigan: Posadí se k nám ke stolu a samozřejmě všichni také pozdraví.
(19:36) Ketryn: Tak je pozdravím a pokusím se o úsměvem (směrem k Markusovi a Ewanovi).
(19:34) Morigan: Do krčmy dorazí Roderick s Markusem a Ewanem.
(19:28) Ketryn: A jdu tedy s tebou.
(19:28) Ketryn: "Tak jo," odpovím, jelikož opravdu nemám co na práci a začínám se nudit.
(19:27) Morigan: "Jestli chceš..."
(19:27) Ketryn: "Mám jít s tebou?" zeptám se.
(19:27) Ketryn: Přes den asi moc konkrétního nedělám. Jen mě napadne se jít na chvíli vyvětrat ven.
(19:26) Morigan: Převléknu se do prostých šatů a jdu čekat dolů, když je čas.
(19:24) Ketryn: "Vida, tohle řešení mě opravdu ani nenapadlo..."
(19:22) Morigan: "Tak fajn," řeknu si, když to čtu.
(19:22) Morigan: Přijde mi vzkaz zpátky, že dorazí ve tři odpoledne.
(18:35) Ketryn: To mě překvapí, že jsi to vymyslela takhle. Není to ale špatný nápad. Snad bude ochoten přijít.
(18:33) Morigan: Druhý den ráno seženu někoho, kdo by doručil vzkaz Roderickovi, aby se tady někdy odpoledne stavil.
(17:39) Margare-tka: Pokusím se pak usnout:-)
(17:39) Ketryn: Pomalu se uložím a když zhasneme, tak se snažím usnout.
(17:39) Margare-tka: "Ani bych se nedivila, kdyby ano. Jen fakt netuším kdo by přišel....:-)"
(17:39) Ketryn: "No snad už ne, tedy já už určitě žádnou mít nebudu."
(17:29) Morigan: Taky odpočívám a když jsi jdeme lehnout, řeknu: "Doufám, že dneska nebudeme mít žádné noční návštěvy...tedy pravda, nebylo zas tolik hodin, ale už jsme spali."
(17:11) Ketryn: Po umytí je mi hned líp. Pak asi sedím a odpočívám, už jsem komunikativnější, i když dobrou náladou zrovna nehýřím.

(13:42) Margare-tka: Vstanu obleču se a zatím poslouchám.
(13:49) Morigan: "Já pevně doufám, že už toho k jednání moc není."
(13:50) Ketryn: "No to ne, ale mám pocit, že s Roderickem člověk nikdy neví..."
(13:56) Margare-tka: "To není, ale myslím, že by to mělo být v pořádku. Teda snad snese to, že jsi si Jamese vzala."
(13:57) Morigan: "Já nemám důvod se mu s tím svěřovat," pokrčím rameny.
(14:01) Margare-tka: "No to ne.:-) Stejně to bude zajímavá cesta."
(14:01) Ketryn: "Taky myslím, že není důvod mu to říkat...."
(14:14) Ketryn: "No, až budeš chtít jít, tak řekni. Možná bych tam zkusila zajít nějak odpoledne nebo večer, abychom věděli, kdy se bude odjíždět a mohli se podle toho zařídit," řeknu ještě a pak už asi mlčím a opět se ztratím ve svých myšlenkách.
(14:16) Margare-tka: "Mohu jít s vámi a nebo chcete být zase rychlejší?"
(14:34) Margare-tka: ...
(14:35) Ketryn: "Já myslím, že nebudeme nějak spěchat..."
(15:11) Margare-tka: ..
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
(15:29) Morigan: Odpoledne jdu nahoru do pokoje a čtu si v jedné z knížek, které mám sebou.
(15:31) Margare-tka: Tak tě nechám. nějak nevím kde jsem asi tak po obědě v pokoji. Čekám tedy kdy se rozhodne jít do toho hostince.
(15:33) Ketryn: Já asi nic moc nedělám, i když bych asi měla, abych se neužírala sama sebou a svými myšlenkami. Nemám ale asi co na práci, tak jen posedávám a koukám z okna.
(15:35) Ketryn: Potřebovala bych se jet projet a provětrat si hlavu, ale vím, že to není bezpečné. Jdu pak ale aspoň do stáje a povídám si tam se svým koněm. Řekla jsem vám, kde jsem, kdybyste mě hledali.
(15:40) Morigan: Marigold se pohybuje v krčmě i v pokoji a pak jde do města.
(15:48) Morigan: Jinak ale komunikativní jsem, když na mě mluvíte, mám docela dobrou náladu, tedy na to, že venku opět střídavě padá déšť se sněhem.
(15:48) Morigan: Navrhuji nechat si přinést večeři nahoru, protože se mi nechce sedět v krčmě dole, když nastane večer a tma.
(15:49) Ketryn: Já jsem s komunikativností trochu na štíru :-) Ale když se vypovídám u svého koně, tak je to se mnou pak o něco lepší.S večeří v pokoji souhlasím.
(15:50) Margare-tka: Tak jo souhlasím, pak bychom se mohly nějak umýt:-) Asi jsme to včera neudělaly.
(15:51) Ketryn: Jo, to není špatný nápad, aspoň trochu opláchnout bychom se mohli.
(15:56) Morigan: Tak si zaplatíme lavor a horkou vodu a vystřídáme se. Horké vody můžeme mít kolik zaplatíme, akorát není žádná větší káď, jen velký lavor.
(15:58) Ketryn: Myslím, že to zvládneme i s tím lavorem, jen to bude trochu dýl trvat, ale jelikož nikam nespěcháme, tak je to jedno.

(10:39) Ketryn: Myslela jsem si, že spánek bude vysvobození, ale po takovémhle snu by bude ještě hůř..:-( Můj mozek je hajzl, vůbec nevím, kde vzal právo na to, připravovat mi takovéhle sny!
(10:56) Morigan: Já vstávám pomalu a když mám hlad, tak se obleču a jdu dolů shánět něco k jídlu.
(11:00) Ketryn: Já energií zrovna taky nekypím, ale nakonec vstanu a obleču se. Přemýšlím, jestli mám vůbec hlad a hlavně na jídlo chuť...Hned asi ne, ale pak postupně snad ano.
(11:46) Morigan: Neptám se tě na nic, pokud nemluvíš sama.
(11:51) Ketryn: O Elliotovi nemluvím vůbec, snažím se si to tiše v hlavě uklidit a vrátit se zpět do nějaké psychické rovnováhy. Asi toho vůbec moc nenamluvím, ale snažím se sebrat a chovat se zas normálně a komunikativně, chvilku to ale asi potrvá.
(11:52) Ketryn: Moje debilní sny a pocity mi ale k pohodě zrovna moc nepomáhají...
(12:20) Ketryn: "Kdy za Smečkou zajdeme?" zeptám se nějak pak.
(12:49) Morigan: "Nevím, dneska, zítra..." pokrčím rameny. "Tu cestu stejně nijak neurychlíme."
(12:50) Morigan: "Můžeme tam ale zajít už dneska, jestli chceš."
(12:53) Ketryn: "Řekla bych, že je to asi opravdu jedno. Jen mě napadlo se tě zeptat, jestli už jsi to nějak neplánovala. Je mi jedno, kdy tam půjdeme, takže to asi nechávám na tobě, až se ti bude chtít, stejně s Roderickem budeš jednat ty."

(20:04) Morigan: Marigold je ale vzhůru a sedí na posteli, pozoruje tě starostlivě, ale ulevilo se mu, že ses vrátila tak brzy a jsi v pořádku.
(20:08) Ketryn: Pokusím se na něho usmát a dát tak nejevo, že jsem v pořádku. Ale nevím, jak moc se mi to povede, veškerou svou energii na výraz a úsměv jsem teď vyčerpala s Elliotem.
(20:23) Morigan: "Jsi v pořádku?" zeptá se Marigold opatrně.
(20:26) Ketryn: "Ano, jsem...neboj," zašeptám a znovu se pokusím o chabý úsměv.
(20:27) Morigan: "Proč s tebou chtěl mluvit uprostřed noci?" nerozumí.
(20:31) Ketryn: "No chtěl mě vidět, měl radost, že jsme na sebe znovu narazili. Jeden čas jsme si byli hodně blízcí, než nás okolnosti rozdělily..." odpovím popravdě. Stále šeptám, abych tě nebudila.
(20:33) Morigan: "A řeklas mu o manželovi?" zajímá ho.
(20:34) Ketryn: "Jo, řekla..." odpovím bezvýrazně.
(20:40) Ketryn: "Byl překvapený a asi zaskočený tím, kdo je můj manžel...Nebyl nadšený a ke svatbě mi zrovna neblahopřál, ale zdaleka nereagoval tak jako Richie, i když to je logické..."řeknu ještě hořce.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(20:41) Margare-tka: //Ahoj, nějak tu teď vudu, ale máme hodně dětí.//
(20:44) Morigan: "Koukám, že po sobě zanecháváš spoustu zlomených srdcí," pronese s lehkou ironií.
(20:46) Ketryn: "Hm, asi jo...asi jsem přeci jen měla vstoupit někam do kláštera a byl by klid."
(20:47) Ketryn: "No ono se to snad nějak srovná.L
(20:55) Ketryn: "Asi bychom měli jít konečně spát..." navrhnu.
(21:07) Morigan: Pokrčí rameny. "Nepřijde ještě náhodou někdo?" zeptá se pro jistotu.
(21:09) Ketryn: "Ne, myslím, že dneska v noci už nás nikdo nenavštíví."
(21:09) Ketryn: Uložím se a snažím s eusnout.¨
(21:28) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(21:42) Morigan: Tak usneš docela dobře...
(21:44) Ketryn: Překvapí mě to, ale jsem za to ráda!
(21:47) Morigan -> Ketryn: Zdá se ti o Elliotovi.
(21:48) Morigan -> Ketryn: Ve snu ti probíhá situace, co by se stalo, kdyby tě tam před dveřmi políbil.
(21:50) Ketryn -> Morigan: Ach bože...Tak to mi psychicky rozhodně nepomůže :-/ To ráno budu pěkně rozhozená.

Čekám na vás v pokoji a vyhlížím při tom z okna. Doufám, že se mi brzo vrátíte. Jsem z toho krapet nervozní.

//Ahoj, jsem tu jen skok, jelikož jsem si od Báry půjčila na chvilku její počítač. Až ráno podle mamčiny kolegyně se dozvím jestli bude notebook, ale spíš bych s tím moc nepočítala. Pokusím se sem zase dostat.//

13:43) Ketryn: Jsem ráda, že jsme na chvíli zašli do civilizace. Dívám se po stáncích, kdyby mě třeba někde něco zaujalo, co by se nám mohlo hodit. Moc toho asi nenamluvím, dávám ale pozor, co se kolem nás děje.
(14:06) Morigan: Už se nám nic zvláštního nstane, ale obezřetní jsme jako obvykle, hlídáme si měšce a tak. Pak se vracíme do krčmy a do pokoje, cítím se docela unavená a navrhuju se před ranní akcí vyspat.
(14:06) Morigan: "Nejsem si jistý, jestli bys měla někoho ve svém stavu přepadávat..." namítne Marigold nesměle, když jsme nahoře.
(14:07) Morigan: "Marigolde, já nejdu někoho přepadat, to vypadá docela jinak! Nebo bys chtěl jít přepadat místo mě?"
(14:07) Morigan: "Před chvílí si říkala, že přepadat nejdeš...ne, nechtěl. Ani ne."
(14:09) Ketryn: S tím vyspáním souhlasím..."No, já si tím taky nejsem zrovna jistá...ale zatím jsme nic jiného nevymysleli a tohle je naše poslední naděje, i když chabá..." :-/ Nejsem z toho zrovna šťastná a nemůžu říct, že bych o tebe neměla strach. Cítím se už ale dost zoufale...a v zoufalých situacích se dělají zoufalé činy.
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
(15:15) Morigan: Připravím se tedy na spaní, ale ještě chci s Kat naplánovat ten výslech. "Počkáme si na něj tak, aby nás neviděl. Dám mu deku a pak mu přitisknu nůž na krk, ty mě budeš jenom jistit. Líp se to hlídá ve dvou," říkám.
(15:22) Ketryn: "Jasně, budu stát kousek od tebe a budu hlídat, kdyby někdo šel a jistit tě, kdyby se něco zkomplikovalo." Souhlasím a taky se chystám na spaní.
(15:24) Morigan: Ráno se budíme, když je ještě tma, abychom tam byly včas. Marigold a Margaret naše vstávání asi také budí.
(15:26) Ketryn: Tak se rychle obleču, vezmu si dýku a tesák a zahalím se do pláště. S sebou si beru jen pár drobných

(15:26) Ketryn: Tak se rychle obleču, vezmu si dýku a tesák a zahalím se do pláště. S sebou si beru jen pár drobných.
(15:24) Morigan: Ráno se budíme, když je ještě tma, abychom tam byly včas. Marigold a Margaret naše vstávání asi také budí.
(15:22) Ketryn: "Jasně, budu stát kousek od tebe a budu hlídat, kdyby někdo šel a jistit tě, kdyby se něco zkomplikovalo." Souhlasím a taky se chystám na spaní.
(15:15) Morigan: Připravím se tedy na spaní, ale ještě chci s Kat naplánovat ten výslech. "Počkáme si na něj tak, aby nás neviděl. Dám mu deku a pak mu přitisknu nůž na krk, ty mě budeš jenom jistit. Líp se to hlídá ve dvou," říkám.
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
(14:09) Ketryn: S tím vyspáním souhlasím..."No, já si tím taky nejsem zrovna jistá...ale zatím jsme nic jiného nevymysleli a tohle je naše poslední naděje, i když chabá..." :-/ Nejsem z toho zrovna šťastná a nemůžu říct, že bych o tebe neměla strach. Cítím se už ale dost zoufale...a v zoufalých situacích se dělají zoufalé činy.
(14:07) Morigan: "Před chvílí si říkala, že přepadat nejdeš...ne, nechtěl. Ani ne."
(14:07) Morigan: "Marigolde, já nejdu někoho přepadat, to vypadá docela jinak! Nebo bys chtěl jít přepadat místo mě?"
(14:06) Morigan: "Nejsem si jistý, jestli bys měla někoho ve svém stavu přepadávat..." namítne Marigold nesměle, když jsme nahoře.
(14:06) Morigan: Už se nám nic zvláštního nestane, ale obezřetní jsme jako obvykle, hlídáme si měšce a tak. Pak se vracíme do krčmy a do pokoje, cítím se docela unavená a navrhuju se před ranní akcí vyspat.
(13:43) Ketryn: Jsem ráda, že jsme na chvíli zašli do civilizace. Dívám se po stáncích, kdyby mě třeba někde něco zaujalo, co by se nám mohlo hodit. Moc toho asi nenamluvím, dávám ale pozor, co se kolem nás děje.

Tak když nic divného nezpozorujeme, tak se zas uklidním, ale stále dávám pozor, kdyby se kolem nás dělo něco podezřelého. Jinak se rozhlížím po městě, stáncích a věcech, co tam mají. V dobré náladě tedy zrovna nejsem. Přemýšlím, jestli z toho hostinského ještě něco užitečného dostaneme...je to asi naše poslední šance. Pak už opravdu nevím, co dál.

(22:20) Margare-tka: Jsem tedy v pozoru, ale hlavně nenápadně.
(22:30) Morigan: I když se všichni snažíme někoho zahlédnout a taky se snažíme být nenápadní, nic podezřelého za celou dobu nespatříme.
(22:34) Morigan: "Asi se ti to zdálo," uvažuji. "Ale je dobře, že si to řekla, opravdu nikdy nevíš."
(22:41) Margare-tka: "No raději všechno hlásit... je to jistější.:-)"
(22:41) Margare-tka: A mám ten pocit pořád?
(22:42) Morigan: No teď už ti to taky moc nepřipadá, když jsi nikoho neviděla.
(22:46) Margare-tka: Tak se tedy nijak extrémně nerozhlížím, ale jsem tak stejně obezřetná jako předtím. Ale snažím se to užívat... Ten jsou vlastně sváteční trhy, ne?
(22:50) Morigan: Jestli myslíš Slunovrat, tak ten už byl před dvěma týdny, to už asi žádné sváteční trhy nejsou...
(22:50) Morigan: Ale asi je pro nás zajímavé být v civilizaci, když jsme pořád v lese, ať jsou sváteční trhy, nebo nejsou.
(22:53) Margare-tka: To to jsem myslela... Něja mi nedošlo, že už je to dva týdny:-D No každopádně si to užívám. Ale už mám stejně divný pocit.
(23:16) Margare-tka: Nějak mi tohle připomnělo tu vědmu z toho jednoho města:-) Bylo by zajímavé ji zase potkat.

(21:58) Margare-tka: Tak jdeme odvést koně nenápadně na zahradu. Snažím se tiše a o nic nenadělat hluk.

"Navrhuju dostat se do Estellina domu. Stejně bychom tu zůstávali na noc, tak zůstaneme tam a ještě se tam porozhlédnu, kdybych třeba něco našla nebo tak...a asi by nás neměl nikdo vidět."
(19:40) Morigan: "Estelle by to nevadilo."
(19:49) Margare-tka: "Tak jo." Taky se kouknu aby tam nikdo nebyl když tam půjdeme.
(19:58) Morigan: Takže se zase všichni přesouváme zpátky k Estellině prázdnému domu. V tomto případě je dobře, že se tak brzo stmívá, protože chci počkat s vniknutím, až bude aspoň pořádné šero, když ne tma.
(20:07) Margare-tka: To je taky lepší:-) Ještě by na nás zavolali stáržné.
(20:16) Morigan: Když je konečně tma, nechám vás stát opodál na nějakém nenápadnějším místě a jdu "odemknout" dveře.
(21:01) Margare-tka: Koukám se tedy taky okolo. "Už abychom tam byli."
(21:03) Morigan: Já tedy žádný optimismus pociťovat nedokážu a už vůbec se neusmívám. Ale snažím se být rychlá a modlím se, aby ty dveře nevybouchly nebo tak něco. To by se nám moc nehodilo.
(21:05) Margare-tka: To ne. Takže tě sleduji jak ti to jde.
(21:05) Morigan: Až ke dveřím už ve tmě nevidíte, ale protože se žádná exploze zatím neozvala, snad se nic neděje.
(21:08) Morigan: Pak pro vás rychle zaběhnu. "Musíme dát na zahradu koně, aby nebyly nijak na očích. Dveře jsou otevřené," řeknu polohlasem. Pravda, čtyři lidi s osedlanými koňmi asi nejsou dvakrát nenápadní, ale snažíme se.
(21:09) Morigan: Škoda, že koně se neumí plížit, myslím si v duchu.

(22:04) Morigan: "Karina se nejspíš vydala za někým s čarodějů," uvažuji nahlas. "Ale neuhádnu za kým. Asi to budu muset teď nechat být, ale zatraceně se mi nechce..." přiznám.
(22:33) Margare-tka: "Je to blbý, ale fakt nic udělat nemůžeme. Jen doufám, že ona ji najde. "

(21:02) Margare-tka: Nechci tě naštvat, ale Geralta, tak trochu chápu, takže si to jen pomyslím.:-) "Bohužel s tím nic neuděláme, jen bychom si o to měli dávat větší pozor. A budeme doufat, že se karině podaří ji najít. jen mě tedy zneklidňuje to, že nějaká armáda unáší čaroděje....to fakt není dobrý, ale přece ji nemohou přinutit spolupracovat, ne? Vždyť kdyžy ji nějak oslabovali Ruleonem, tak by pak nemohla čarovat....ne? Teda pokud to není nějaký záhrobní tah Morgolita. Co dělá tvá spirálka Mor?"

(19:10) Morigan: Několika ne úplně souvislými slovy poděkuji hostinskému za informace a chvíli se snažím to nějak zpracovat.
(19:16) Morigan: Pak se naštvu. "Tak to je úplně skvělej svět! Moji blízcí a milovaní jsou buď nezvěstní, unesení a nebo si svévolně odcházejí uprostřed noci!!!" praštím pěstí do stolu. Pak se trochu uklidním. "Tady člověk vážně neví, co dělat dřív..."
(19:29) Morigan: "Komu mohla patřit ta armáda?" nechápe Marigold a obrací se na mě. "Kumpaniím?"
(19:30) Morigan: Jsem bledá jako stěna. "No, jestli jsou Kumpanie schopné shromáždit a zorganizovat armádu, která obléhá město jako je Tristram - tak to by teda nebylo ani trochu dobré."

(13:00) Morigan:"Jaká armáda? Jak dlouho po zemětřesení?" zajímá mě. "Bylo to určitě několik týdnů...ale jaká to byla armáda...copak já vím? Mysleli jsme, že je to konec, i když jsme měli na své straně čarodějky, což byla naděje. Ale jak se ukázalo, oni nechtěli ani tak dobýt město. Chtěli čarodějku."
(13:02) Margare-tka: "Ježiši."
(13:08) Ketryn: Dívám se na něj a sevřel se mi žaludek. Tohle není dobré :-/
(13:23) Morigan:"Jak chtěli čarodějku? Na co chtěli čarodějku?" vyhrknu. Podívá se po mně rozhořčeným pohledem. "Já jsem hostinský, jak mám tohle vědět?" "A co se stalo dál?"
(13:25) Margare-tka: Musím se ovládat abych se nezeptala kde jsou a jestli se jim podařilo uniknout.
(13:34) Morigan:"Odvedli si paní Estellu. A pak už město nechali na pokoji. Pani Karina pak vedla řeč před celým městem, byla opravdu krásná. Řekla, že se musí vydat hledat pomoc pro svou sestru a musi opustit město a taky ho opustila. Někteří jí to mají za zlé, ze by tu měla být a chránit nás. Že prý je to typické, že čarodějové jsou sobci a starají se jen samo o sebe. Já jí to ale za zlé nemám. Přišli jste ve špatný čas, protože v tomhle městě teď není čaroděj."
(13:37) Ketryn: Jsem v soku a mam o Estellu opravdu starost!Prestanu se divat na hostinskeho a podivam se na Morigan. Nějak nejsem schopna slov.
(13:41) Margare-tka: "Bože...když se něco sype, tak to má grády." řeknu smutně. Snad se Karině podaří ji najít.

(11:35) Morigan: Když se najíme a hostinský k nám znovu jde, jestli si ještě něco dáme, řeknu: "Ráda bych se na něco zeptala." Zatváří se obezřetně a neochotně.
(11:35) Ketryn: Dívám se na něho a doufám, že nám bude schopný říct něco užitečného.
(11:41) Morigan: "Přijeli jsme do Tristramu za čarodějkou, ale...nenašli jsme ji. Nevíte o nich něco?" zeptám se přímo.
(11:43) Morigan: Jeho neochota trochu zmizí, nepovažuje to za tolik nebezpečnou otázku. "To jsi přijela ve špatný čas," řekne.
(11:44) Morigan: "Proč, co se stalo?"
(11:44) Morigan: Rozhlédne se krátce po krčmě a pak si přisedne na okraj lavice k našemu stolu.
(11:45) Ketryn: Pozorně ho poslouchám. A jsem ráda, že je s námi ochotný mluvit.
(11:52) Margare-tka: Taky ho poslouchám. Snad neřekne úplně špatnou zprávu.
(12:27) Morigan:"Když přišlo to zemětřesení - chápejte nebylo nijak velké, ale lidi to vyděsilo - paní Estella i paní Karina se pokoušely obyvatele uklidnit a pomáhaly likvidovat škody, které to způsobilo přestože samy měly rozbitou věž!" z jeho hlasu je slyšet úcta k oběma čarodějkám.
(12:28) Ketryn: Divam se na nej a tesim me,jakou k nim ma uctu! Jsem ale nervozni z toho,co nam rekne dal. Proc uz tu nejsou?Hloda mi v hlave.
(12:29) Morigan:"Do toho všeho zmatku a strachu přišlo něco horšího - vojáci, co napadli naše město. Objevili se skoro najednou a bylo jich opravdu hodně. To bylo horší než zemětřesení."
(12:30) Ketryn: To se mi vůbec nelibi,z tehle zprav mi neni tedy zrovna dobre:-(Zatajim dech a posloucham dal.
(12:35) Margare-tka: Poslouchám ho a ani nedutám. A doufám, že bude pokračovat dál