Druhá strana (210 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

0:49) Morigan: "Riskantní to snad není...nemusí to znamenat, že jsem čarodějka taky, když se budu ptát. Prostě budeme vypadat jako lidé, kteří se sem vydali za službami čarodějek...tedy snad."
(10:50) Margare-tka: "No já bych jela do toho hostince jak jsem před chvilkou říkala."
(10:50) Ketryn: "Tak to tedy můžeme zkusit," souhlasím
10:52) Morigan: Zkusíme tedy zajet do nejbližšího většího hostince, kde by mohli něco vědět.
(10:53) Margare-tka: "Ne myslela jsem ten hostinec, kde byl James a Patrick, třeba tam nechali vzkaz a taky je možné, že je tam znají."
(11:02) Ketryn: "Já myslím, že je jedno, do jakého půjdeme hostince, musíme hlavně někde začít."
(11:05) Margare-tka: "Ty nepochopila co myslím, třeba tam Patricka a Jamese znají... nebo tam může být ten jejich kumpán a něco o nich ví. A možná tam něco nechali."
(11:07) Ketryn: "No můžeme to zkusit...ale pochybuji o tom. Zas tak dlouho v tom hostinci nebyli, aby je tam nějak znali. A nevím, jakého kumpána myslíš..."
(11:10) Margare-tka: "No já nevím třeba tu Krysu a nebo kohokoliv jiného svět je malý..."
(11:11) Morigan: "Ale ten hostinský je tenkrát musel znát...jestli je tam tedy pořád stejný hostinský. Nejdřív bych se ale ptala na Estellu, to bude jednodušší. A pak bych tam zašla...jak se to tam jmenovalo?"
(11:12) Ketryn: "Jo, to už si nevzpomínám...Snad bychom si nějak vzpomněli aspoň na cestu."
(11:12) Margare-tka: "Já jsem tam nebyla....:-)" kouknu se na vás dvě.
(11:13) Ketryn: "Tak se poptáme po Estelle a pak se to ta pokusíme najít," rozejdu se směrem do města.
(11:13) Margare-tka: "Hm.. tak jo."
(11:23) Morigan: Před hostincem uvážeme koně a jdeme si dát uvnitř něco k jídlu, protože něco teplého se opravdu hodí.
(11:26) Ketryn: Jo, to jo, alespoň nějaká polévka.
(11:27) Ketryn: Uvnitř se rozhlédnu a hledáme nějaké volné místo.
(11:28) Margare-tka: Taky se rozhlížím."Možná by bylo lepší se dojít zeptat do nějakého stánku bylinkářky a nebo tak..."
(11:29) Morigan: "To taky můžeme zkusit. Až se najíme, zeptám se hostinského. V krčmě se toho ví přece jenom nejvíc," řeknu

Jsem zklamaná, že jsme tu Estellu s Karin nenašli. Doufám, že jsou alespoň v pořádku! Když nenajdeme žádný vzkaz, tak se mi hlavou začnou honit myšlenky, co budeme dělat teď a kam pojedeme...Dolehne na mě taková melancholie, smutek a částečná odevzdanost. Po tom, co se stalo s Richiem, jsem taková psychicky nahnutá, takže mě každý nezdar a nejistota rozhodí víc než normálně.

(22:47) Margare-tka: "Třeba tam nechali vzkaz."

(22:12) Morigan: Při bližším ohledání zjistíme, že jsou zamčené dveře a vůbec nejsou kolem stopy, které by naznačovaly, že tu někdo v nejbližší době byl.
(22:14) Margare-tka: "A sakra.... Aspoň jsme to zkusili. Teď bych se šla zeptat. A nebo ještě zaťukat, třeba se tu skrývají a dělají, že tu nejsou."
(22:15) Margare-tka -> Morigan: Asi se podvědomě kouknu po okenich, jestli tam někde není zase nějaký zastrčený vzkaz. Jako u nás a nebo u vchodových dveří.
(22:15) Morigan: To já určitě ťukám a taky jsem volala, aby věděly, že jsem to já, kdyby tam byly.
(22:31) Morigan -> Margare-tka: Nikde tam nic nevidíš.
(22:32) Morigan: "Otevřít ty dveře určitě dokážu, jde o to, jestli by to bylo k něčemu..." řeknu.
(22:32) Margare-tka: "Možná bychom se měli pořádně podívat, jestli tady není někde nějaký další vzkaz od Jamese a Patricka. Nic teda nevidím, ale třeba u jiného okna možná."
(22:33) Margare-tka: "No pokud nejsou vevnitř, tak je to asi zbytečné, pokud tu bez jejich dovolení nechceme na jednu noc zůstat. Ale taky by tam mohly být ranené, ne?"
(22:34) Margare-tka: A nebo jestli je tam něco jako schránka na poštu.
(22:38) Morigan: Schránka na dopisy tam je, ale je prázdná a kolem celého domu, i když hledáme dlouho a pečlivě, nenajdeme nic.
(22:45) Margare-tka: "Hm... tak tady asi nic nebude. Ale mohli bychom se doopravdy poptat, třeba se ubytovali v tom hostinci jako minule. Tak je znají, ne? A můžeme se tam rovnou vyptat i na sestry."

(21:20) Margare-tka: Koukám na dveře, jestli někdo otevře. A modlím se aby ano:-)
(21:22) Morigan: Nikdo neotvírá, tak ještě párkrát zavolám Estellino jméno a pak vám naznačím, že jdu ještě obejít věž.
(21:24) Margare-tka: "Buď opatrná." řeknu ti ještě.
(21:27) Morigan: Obejít věž trvá mnohem déle, než jsem si myslela, protože se musím brodit spoustou suti a kamení. Ale ani moje procházka k ničemu nebyla, je víc než jisté, že ve věži nikdo není.
(21:29) Margare-tka: "Třeba někdo bude vědět, kde jsou. Pamatujete vždyť tu vždycky byly hodně oblíbené. Tak se zkusíme opatrně zeptat.
(21:29) Margare-tka: "
(21:30) Morigan: "Nejdřív bych zkusila zajet do Estellina domu," řeknu, když se vrátím ke koni. "Je to asi logičtější bydlet tam, než v polorozpadlé věži."
(21:31) Margare-tka: "No jo to je pravda, úplně jsem na to zapomněla."
(21:31) Margare-tka: "Tak jedeme."
(22:00) Morigan: Vyrazíme zase v sedlech směrem k Estellině domu, kde jsme i my dřív trávily nějaký čas.
(22:02) Margare-tka: Snad tam budou.
(22:03) Morigan: Dům vypadá z dálky v pořádku.
(22:07) Margare-tka: Aspoň, že to.

(13:07) Morigan: "To zemětřesení tu stejně muselo být, jinak si neumím vysvětlit tu věž...nebo to bylo něco úplně jiného," řeknu a neustále mám oči upřené na vzdálenou věž. Blížíme se k ní pomaleji, přes město to stejně nejde nijak hnát.
(13:14) Ketryn: "To je pravda..." souhlasím. Přemýšlím, jestli Estella s Karinou budou ve své pobořené věži. Mám nepříjemný pocit, že ne, proč by si ji jinak neopravily? Naděje se ale ještě nechci vzdát, takže stále doufám...a taky doufám, že jsou v pořádku!
(15:15) Morigan: Konečně se prokoušeme přes celé město až k věži.
(15:16) Ketryn: Nervózně a s nepříjemným pocitem se na ni koukám a snažím se poznat, jestli je stále obydlená...?
(15:27) Morigan: Kolem věže - a to jsme ještě relativně daleko - je spousta suti, což není divu, když třetina horní části spadla.
(15:28) Ketryn: Dávám pozor a vedu koně tak, aby si něco neudělal.
(15:33) Morigan: Když jsme dostatečně blízko, slezu z koně, někomu dám do ruky uzdu a jdu k bráně. Několikrát na ní zabouchám, ale žádné zázraky neočekávám.
(15:37) Ketryn: Tak se natáhnu, že ti koně podržím. Dívám se, jak bušíš na bránu, ale taky moc naděje necítím...
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.

Prohlížím si to tam a jsem ráda, že život tu jde normálně dál...Bojím se ale, co najdeme u Estelliny věže. Přála bych si, aby to bylo zemětřesení a ne útok a rabování města kvůli tomu, že tu přímo sídlí čarodějky.

//Zítra tady budu večer po práci. Snad se mi to povede i odpoledne, když bude málo dětí.//

"Je to blbý doufat v jednu z katastrof, ale lepší by bylo to zemětřesení. Musíme se dojet podívat k věži, snad tam budou." Rozhlížím se okolo.

"Možná, ale...už jsem to viděla tolikrát z obou stran...tyhle škody nejspíš způsobilo nějaké dobývání," řeknu s neochotou.
"Dobývání?" podiví se Marigold. "Kdo by je dobýval?"
"Nemám tušení," pokrčím rameny. "A navíc jen hádám. Třeba to přece jenom bylo zemětřesení," zadoufám.

Projedeme bránou kolem strážných v tristramských uniformách a zkoumavě se rozhlížíme po městě. Městský život vypadá vcelku nerušeně a obyčejně, jako jindy, jen některé domy a ulice nesou ošklivé stopy poničení a sem tam někdo škody uklízí.
"Myslíš, že za to může taky zemětřesení?" nakloní se ke mě Marigold ze sedla.

(13:51) Morigan: Strávíme další noc v přírodě a ráno, když sbalíme a vyjíždíme dál, začne padat déšť se sněhem.
(13:52) Ketryn: To mě tedy moc netěší :-( přeji si, abychom už byli v Tristramu někde v teple.
(13:52) Margare-tka: Už to začíná:-)
(13:53) Morigan: To mě nepotěší vůbec. "Blbý počasí..." huhlám si, ale pořád se v tom - v kapucách a kožešinách - dá docela dobře jet.
(13:53) Ketryn: Pořádně se zachumlám a soustředím se na cestu-
(13:53) Margare-tka: "Zatím to jde."
(13:55) Morigan: O to rychleji se snažíme jet a neděláme skoro žádné přestávky. Nejedeme nijak zběsile, ale spíš vytrvale, takže v podvečer, ještě v posledním denním světle můžeme vidět Tristram z dálky. Čeká nás ale nepříjemné překvapení - hradby jsou na několika místech zbořené, což je vidět i takhle zdálky, takže to asi nebude nic malého. A navíc Estellina a Karinina věž, která se vždycky tyčila nad městem...je teď jen poloviční. Jako by její horní polovinu někdo urazil.
(13:57) Ketryn: Dívám se na toto nemilé překvapení s pootevřenou pusou..."To vůbec nevypadá dobře..." :-/
(13:59) Morigan: Jsem docela zděšená..."Do háje, to ne..."
(14:01) Margare-tka: "Ježiši co se tu stalo? "

(11:18) Ketryn: Jdu pak tedy spát a ráno jsem připravená k odjezdu. Náladu nemám tedy nic moc a prakticky nemluvím a cítím se taková otupělá.
(11:29) Margare-tka: Taky se připravím na odjezd.
(11:49) Morigan: Marigold se nachystal na odjezd s námi, aniž jsme to sním nějak řešili a nejspíš s námi bude pokračovat do Tristramu.
(11:51) Margare-tka: Je mi docela smutno, že musíme odjíždět, ale chápu to. Tady se nic nezjistí.
(11:56) Ketryn: To já už se těším, až budeme pryč...Jsem ráda, že Marigold bude pokračovat s námi dál.
(11:56) Morigan: To mě vůbec nenapadlo, pro mě to byla jen další zastávka. Ale jsem ráda, že jsme tu našly ty dopisy, i když nám toho moc neporadily.
(11:58) Ketryn: Já jsem za dopisy šťatsná, i když nám moc v hledání nepomohly, tak mi daly novou naději a vím, že když tu byli, tak byli v pořádku. Doufám, že se v Tristramu dozvíme něco dalšího.
(12:01) Morigan: Počasí není nejlepší, je zima, i když ve dne ještě ani nemrzne. V noci ale nejspíš bude trochu mrznout. Čeká nás několikadenní putování, ale jsme na něj připraveni a máme teplé odění.
(12:04) Margare-tka: Aspoň, že není sníh....
(12:16) Margare-tka: Poctivě všechno doma uklidím a zavřu a zase dám klíč do hadru pod drn pod rohožku.
(12:27) Morigan: Asi jsem si sebou vzala jedny ty své honosné šaty, kdybych je náhodou potřebovala. Nejraději bych tam nenechala už vůbec nic, i když to nejdůležitější už tam dávno nemám, ale to by se mi opravdu nikam nevešlo. Tak jsem si asi sbalila ty, co mi kdysi poslal Rowan po Richiem, co nechal ušít podle naší módy.
(12:31) Morigan: Snažíme se jet rychle a nikde se moc nezdržovat, ale žádné bezhlavé řícení na koni a pokus o jejich uštvání to taky není. Prostě vždycky jedeme, dokud to jde a dokud cítíme, že můžeme a že můžou koně a pak si děláme kratší přestávky.
(12:32) Ketryn: Takovýhle styl cestování mi vyhovuje. Moc toho nenamluvím, ale když se mě na něco ptáte, tak odpovídám normálně.
(12:39) Morigan: V noci se opatrně pokouším o zahřívací kouzla, nebo hranici kolem nás, někdy to vyjde, někdy ne.
(12:41) Margare-tka -> Morigan: Já jsem si do tašky vzala ty lektvary proti bolesti a na horečky. Od každého dva nebo tři pokud se vešly.
(12:42) Margare-tka: Já dělám jako vždy čaj a starám se o jídlo. Jinak toho moc neřeším.
(12:45) Morigan -> Margare-tka: Myslíš, že tam ještě nějaké byly?
(12:53) Margare-tka -> Morigan: Jo vždyť nám jich udělala hodně Estella, ne? Teda aspoň v tom jsem žila. Bylo to chvilku před tím než jsme se vydaly za tebou, tak jsme je nemohly stihnout prodat.
(12:53) Morigan: Marigold si vzal sebou naši loutnu, což mi přišlo naprosto logické a ani jsem se nad tím nepozastavila.
(12:54) Morigan -> Margare-tka: Jo, na Estellu jsem zapomněla:-) V tom případě se ti tam vejdou od každého tři, jdou to jen malé lahvičky.
(12:55) Ketryn: Já jsem to brala automaticky, že si ji vezme, takže mě to taky nepřekvapilo.
(13:00) Morigan: Takže nám večer vždycky hraje, i když mu mrznou prsty.
(13:02) Ketryn: To mi vždy aspoň trochu zvedne náladu.
(13:04) Morigan: Jsme na cestě už třetí den a kromě nepříjemného chladu probíhá všechno hladce.
(13:09) Ketryn: Čím jsme Tristramu blíž, tím jsem nedočkavější, abychom už tam byli.
(13:10) Margare-tka: "Už tam budeme, Zítra ne?"
(13:27) Morigan: "Zítra nebo pozítří, podle toho, kolik zítra ujedeme. Ale myslím, že do večera bychom tam možná mohli být."
(13:30) Margare-tka: "To je dobře. Ještě, že je to takhle blízko."

Dopis jsem si pak od Margaret vzala, abych je mohla oba hned ráno odnést k odeslání.

//Jdu si lehnout. Zítra bych tu tak od pěti už mohla být, jdu na seminář, abych sehnala nějak kredity. A ještě musím sehnat oleje a ručníky:-) Ale dopoledne tak do jedenácti bych tu být měla.//

(22:25) Margare-tka: Samozřejmě chápu, že nemůžeme v Silberlinu zůstat i když bych tak ráda udělala:-) Ale taky jsem myslela, že napíšu Viktorovi, že jsme v pořádku, ale že teď nejspíš nepůjde se dostat do Akárie, že je tady ve Svobodné docela zmatek. Že je pozdravuji a mám ráda.
(22:26) Margare-tka: Jo a ať když tak další dopisy posílají Do Godoroku na tvé jméno jak už to bylo naposledy.
(22:27) Margare-tka: Ještě se tě tedy ujistím, jestli tohle stále platí.

(22:10) Ketryn: Jdu si pak lehnout. Hlavu mám plnou vzpomínek, ale snažím se pořádně prospat.
(22:09) Ketryn: To ti plně schvaluji. Určitě má o tebe starost! A kdo ví, kdy se tam Richie ukáže...
(22:07) Morigan: Ještě, než jdeme spát, jdu do pracovny, abych napsala dopis Rowanovi a stihla ho ještě odeslat, aby o mě měl nějaké zprávy.

(19:33) Ketryn: Postarám se o koně a jdu do domu do jídelny. Hned, jak tě uvidím, tak ti podám ten dopis.
(19:35) Morigan: "Co to je?" nechápu.
(19:35) Ketryn: "To ti posílá Richie," dívám se na tebe, až to otevřeš, zajímá mě, od koho to je?!
(19:35) Morigan: Když vidím, jak vypadáš, radši se na nic neptám, jak to dopadlo.
(19:35) Ketryn: "Vůbec nevím...Byla jsem tak v šoku, že jsem se nezeptala."
(19:37) Ketryn: "Richie hodlá najít nejlepšího vnímače a zrušit naše pouto," řeknu chladne, ale jinak se k dalším popisům nemám a o Richiem už vůbec nemluvím. Zajímám se, co je to za dopis.
(19:39) Morigan: "Cože? Co tím myslí, nejlepšího vnímače?" podivím se a přitom otevírám dopis. "Psal to Richie," přelétnu to očima. "Nejspíš nějaké informace, co mi nestihl říct..."
(19:40) Ketryn: "Co píše? Je tam něco o Nialovi???"
(19:44) Morigan: (Tak já to vytvořím na diskuzi:-)
(19:46) Ketryn: (dobře :-) )
(19:52) Morigan: Tak ti to dám přečíst. (Je to tam:-)
(20:02) Ketryn: Tak si to přečtu a podám ti ho zpátky. "No, to jsme tak nějak tušily o obávaly se toho..."vzdychnu.
(20:03) Ketryn: "Myslíš, že se čarodějové opravdu nějak spojí? Doufám, že je tedy Nial s Derekem."
(20:19) Morigan: "Nevím...naposledy, když se spojily, tak to bylo kvůli Lovcům. Ale to byla docela drsná situace, co si vzpomínám. A trvalo to dýl, než k nějakýmu spojení došlo a zorganizoval to vlastně Christian s Damianem. Ještě před tím jsme nějaký čas spolupracovali ve skupinách a proti Lovcům bojovali."
(20:23) Morigan: *spojili
(20:41) Ketryn: "No, jsem zvědavá, co nás čeká...jestli se čarodějové zas spojí, tak to bude opravdu vážné."
(20:42) Ketryn: Naleju si pořádného panáka a kopnu ho do sebe.
(20:44) Ketryn: "Třeba nám Estella řekne něco dalšího...Jen tedy doufám, že budou u sebe ve věži."
(20:51) Ketryn: Snažím se působit a mluvit klidně a vyrovnaně, ale uvnitř mě zoufalství trhá na malinkaté kousky. Nedokážu přijmout, že chce Richie zničit vše, co mezi námi je. Život bez něho a bez pouta si nějak nedovedu představit...jestli se mu podaří to zrušit, tak to bude jakoby mi někdo vyrval kus srdce i duše...Opakuji si, že musím jít dál! Musím najít Patricka. Musím žít dál svůj život a snažit se být šťastná. A pokud to má být bez Richieho, tak se s tím budu muset vyrovnat. Bude to ale dlouho trvat, bolest snad časem otupí,ale bohužel nezmizí...Zvládla jsem se ale vyrovnat se ztrátou Loreena i dětí, tak zvládnu i tohle.

Morigan,
zapomněl jsem ti říct o tom, že bys neměla své schopnosti dávat moc najevo někde před cizími lidmi, ne, že by situace byla tak zlá, ale spousta prostého lidu dává Konjunkci a nepěkné věci spojené s ní za vinu nám, čarodějům.
Dalo se to čekat, jsme jenom arogantní sebranka drze využívající všech výhod, jak někdo řekl. Když se jim to hodí. Už jsem se setkal s lecčím nepříjemným, tak se toho radši vyvaruj, víš, co může popadnout dav.
Spousta čarodějů není ve svých věžích. Byl jsem u Niala, ale nebyl tam. I když byla jeho věž trochu poškozená (magickým zemětřesením asi), jsem přesvědčen, že jel za Derekem.
Je dost možné, že se čarodějové budou dávat dohromady, jako vždy, když se děje něco, co je nějak ohrožuje. Znáš to, jsme stádo jenom, když se nám to hodí. Takže je možné, že tě někdo z čarodějů kontaktuje.
Snad jsem na nic důležitého nezapomněl, co by ti mohlo usnadnit nový život v téhle zemi. Protože to bude masakr.

Richie

(17:54) Morigan: No tak já jdu asi balit taky, i když mě to asi trvat dlouho nebude, protože toho moc není a moc jsem ani nevybalovala. Ale pečlivě se dívám všude v pokoji a v pracovně, jestli bych nenašla něco, co by se mi ještě mohlo hodit a co jsem při minulém stěhování přehlédla. Už se tě na nic neptám, pokud to sama nechceš probrat znovu, jen tiše soucítím.
(18:03) Ketryn: Zabalím si vše, co by se mohlo hodit, ale taky myslím, že mi to moc dlouho netrvá. Odpoledne, tak kolem páté hodiny vám oznámím, že se jdu ještě zeptat do té krčmy, jestli se tam náhodou nevrátil.
(18:04) Morigan: "Buď ale opatrná..." řeknu.
(18:06) Ketryn: "Ano, budu dávat pozor. Vezmu si koně a za chvíli jsem zpátky." Pro jistotu si ještě dojdu pro tesák, který schovám pod plášť. Ve stáji si osedlám koně a vyrazím. Zařeknu se, že tohle je poslední pokus! Pak myšlenky na Richieho zavřu do šuplíku a zamknu.