Druhá strana (208 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"To je právě složitější," odpoví Shanir Margaret. "Každý tvrdil něco jiného a vlastně si nejsem jistý, jestli někdo z nich vůbec něco věděl. Dostali jsme "hlášení", že je to armáda desetitisícová, taky pěti a taky tisícová. Každopádně se všichni shodli, že jich je hodně a armáda je to velká. Takže tak."

Když si uvědomí, že Patrick s Jamesem mohou být opravdu ve městě, na které táhne armáda, tak o ně dostanu opravdu obrovský strach. Poblednu a klidně uvažovat rozhodně nedovedu.

23:37) Morigan: "Jak je to velká armáda, to jste se dozvěděli?" zajímá mě, když se snažím uvažovat chladněji

(20:12) Morigan: "Pokoušeli jsme se z nich dostat, kdo vede tuhle armádu, nebo co to vůbec je za armádu a co tady dělá. Bylo to tedy poněkud obtížné," pokračuje Shanir.
(20:16) Morigan: "No ale důležitější je jiná věc!" přeruší ho Elliot. "Celé to dost pravděpodobně vypadá, že ta armáda, nebo co to je, míří na Avirag."
(20:17) Ketryn: A sakra!
(20:17) Morigan: "No počkej...míří," přestanu jíst. "Jestli to byl zadní voj, tak armáda už v Aviragu je!"
(20:18) Ketryn: :-/
(20:19) Morigan: "To ano," přikývne Roderick.
(20:19) Ketryn: "To není dobrý..."
(20:26) Margare-tka: "Ježiši."
(22:14) Morigan: "Tak teď opravdu nevím, co na to říct..." přiznám. "Proč by do Aviragu mířila nějaká armáda??"
(22:19) Morigan: "Měli bychom možná přehodnotit plán..." zamyslí se Ewan.
(22:24) Morigan: "Jak chceš přehodnotit plán?? Pravděpodobně je James s Patrickem ve městě, na který pochodovala armáda!" rozčílím se.
(22:41) Margare-tka: Nějak nevím co na tohle říct. A nejsem si jistá co by bylo nejlepší udělat.
(22:57) Morigan: "Nevíme, co tam ta armáda měla v plánu dělat," namítne Shanir.
(22:58) Morigan: "Co by tam asi tak šla dělat?" ušklíbnu se. "Když k nějakýmu městu táhne armáda, není to pro to město vůbec nic dobrýho."
(23:00) Margare-tka: "No třeba se rozhodli doplnit zásoby..."
(23:01) Morigan: "Ale máš pravdu, nemusí to znamenat nutně to nejhorší," uznám pak.
(23:04) Margare-tka: "Nebo tam třeba chtějí prodat nějak unesené ženy a spol. A využít přílivu lidí do města."

(18:49) Ketryn: Jsou to nějací otrhaní vesničani?
(18:55) Morigan: Vesničani asi ne, ale určitě byly v lese dlouho, jsou špinaví a otrhaní, i když předtím to oblečení bylo asi kvalitnější. Mají vysoké boty, pokud to jde pod tím blátem poznat.
(18:59) Margare-tka: No....měli jsme štěstí.
(19:00) Margare-tka: Snad se Shanirovi a Eliotovi nic nestalo.
(19:01) Morigan: "To se může dost dobře opakovat," řeknu.
(19:12) Morigan: "Idioti..." poznamená Roderick.
(19:13) Morigan: Necháme je tam a pokračujeme v cestě. Chceme popojet dál od nich, proto stavíme tábor skoro ve tmě. V lese se stmívá opravdu rychle a brzo.
(19:14) Margare-tka: "No idioti to jsou, ale asi zoufalí. Bůh ví co se tu dělo."
(19:15) Ketryn: Moje nálada se ještě zhoršila...Mám o Elliota opravdu starost, což mi ke strachu o Patricka opravdu moc nepřidává....Snažím se ale rychle přiložit ruku k dílu při stavění tábora, dojdu pro dřevo a tak.
(19:24) Morigan: Ráno když se probudíte, je hrozná mlha. Skoro nevidíte ostatní, i ten ranní oheň, který už někdo rozdělal, vypadá jen jako rozmazaná oranžovožlutá mlha.
(19:26) Ketryn: No, čím dál lepší...:-/ Neříkám už vůbec nic, jen si zabalím svoje věci.
(19:32) Margare-tka: "Ty jo to je jako když jsi jela na mlhovce, Mor:-)"
(19:32) Margare-tka: To se bude blbě cestovat
(19:36) Morigan: Ze změti ranních, tišších hlasů poznáte i Shanirův a Elliotův, takže se nejspíš někdy v noci nebo brzo ráno se vrátili.
(19:38) Ketryn: Uleví se mi a spadne mi obrovský kámen ze srdce! Neudržím se a jdu Elliota do té mlhy najít obejmout. Jsem po tom všem opravdu nějaká mírně psychiky nahnutá...
(19:41) Morigan: To se nikdo nediví, kromě Elliota.
(19:44) Ketryn: Chvíli ho objímám a dám mu pusu. Pak zase ustoupím a jdu si po své práci. Jsem opravdu ráda, že je v pořádku zpátky!
(20:01) Morigan: Sesedli jsme se kolem ohně těsně, abychom na sebe vůbec viděli, když jíme.
(20:02) Morigan: "Dohonili jsme zadní voj nějaké armády," povídá Shanir. "Bylo to v podstatě tak, jak říkala Morigan, myslím tím složení toho zadního voje."
(20:07) Ketryn: Nějak automaticky jsem si z radosti, že jsou zpátky, sedla vedle Elliota. A pozorně poslouchám, co zjistili.

(17:53) Morigan: Když je tak kolem čtvrté hodiny odpoledne a už by byl čas začít hledat tábor, zastaví najednou Roderick naší karavanu gestem ruky. O vteřinu později vyskočí z křoví mužská postava a bohužel (pro něj) přistoupí k Roderickovi, namíří na něj pistoli a řekne: "Slez z toho koně a žádný blbosti, nebo ti ustřelím hlavu!"
(17:55) Ketryn: Zastavím koně a vyděšeně se na tu scénu dívám. Ani se nehnu, ale srdce mám až v krku...Do prdele!
(17:59) Ketryn: Jak ten muž vypadá?
(18:14) Margare-tka: Tohle mě tedy vyděsilo! Bože co budeme dělat. Rozhlédla jsem se Jestli byl jediný.
(18:18) Morigan: Roderick ho zkopne a zároveň pobídne koně, aby podpořil kopnutí, takže muž letí daleko a rozbije si hlavu o strom. Zbraň vystřelí a kulka zamíří kamsi do nebe. V tu chvíli vyskočí další dva zezadu, ale na to už je připravený Ewan a Markus.
(18:19) Ketryn: Snažím se hned tasit tesák od sedla, abych se případně mohla bránit.
(18:23) Ketryn: A sleduji bez dechu situaci.
(18:30) Margare-tka: Tak tohle už jsem nečekala.... Ještě, že jsou tak předvídavý.
(18:30) Morigan: Boj je velmi krátký, stihnu pobídnout koně a přejet k Roderickovi, není mě ale potřeba. Jeden z nich zůstane s prostřelenou nohou, další s rozbitou hlavou a třetí zbaběle prchne.
(18:34) Ketryn: Tak to se mi uleví! Koukám ale na tu celou scénu dost vykuleně. Zároveň si hned vzpomenu na Elliota se Shanirem! Doufám, že je taky někdo nepřepadl. Dívám se na vás na všechny v mírném šoku. Doufám, že nikdo není zraněný.
(18:48) Morigan: "To snad nemysleli vážně, tenhle pokus o přepadení?" pronese Roderick pohrdavě.
(18:48) Morigan: "Byli nejspíš zoufalí," konstatuju, když se podívám, jak jsou oblečení a jak vypadají.
(18:49) Ketryn: Pomalu se vzpamatovávám z leknutí a zase si uklidím svůj tesák.
(18:49) Ketryn: Jsou to nějací otrhaní vesničani?

(12:41) Ketryn: Za tvůj vzdor jsem opravdu ráda! Teď ještě aby to mělo nějaký účinek...což si nejsem tak úplně jistá :-/
(12:45) Morigan: "Ne, navzdory tomu, že si myslíš, že jsem asi idiot, tak něco poznat půjde, tím jsem si jistý. Ještě někdo by měl jet s Elliotem," přemýšlí.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(12:46) Morigan: "Já pojedu, mám hodně rychlého koně," přihlásí se Shanir.
(12:46) Ketryn: No aspoň že ho nechce nechat jet samotného! Ale stejně! Je to nebezpečné i pro dva osamělé jezdce. Probodávám Rodericka pohledem a nezastírám, že se mi tenhle nápad vůbec nelíbí.
(12:47) Ketryn: Mám chuť ještě protestovat, ale zadržím se...když si nic nezmohla ty, tak já už vůbec.
(13:08) Margare-tka: Já nějak nevím z jedné strany mi to přijde rozumné z druhé ne. Ale nehodlám zasahovat do jejich rozhodnutí.
(13:09) Margare-tka: Jsem nervozní.
(13:16) Morigan: Roderick tedy přikývne a Shanir s Elliotem předají některé věci ze sedla ostatním, aby se trochu odlehčili a nechají si jen to nutné. Pak se vydají na cestu vpřed mnohem rychlejším tempem, než se pohybujeme my.
(13:17) Ketryn: Dívám se, jak odjíždějí a nemám z toho vůbec dobrý pocit :-/ Doufám, že se vrátí nějak brzy, jinak asi zešílím.
(13:18) Morigan: Naše zmenšená skupinka tedy postupuje dál.
(13:19) Ketryn: Nic neříkám, jen dávám pozor na cestu a jsem napjatá.
(13:27) Margare-tka: Snad to dobře dopadne....
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(14:45) Morigan: Putujeme tedy dál, až do večera, kdy opět budujeme tábor na doslech od cesty, ale v dostatečné vzdálenosti.
(14:48) Ketryn: Dělám si svou práci tak nějak automaticky...a myšlenkami jsem tak trochu někde jinde.
(14:51) Ketryn: Přemýšlím nad tím, jestli Roderick počítám s tím, že se na noc vrátí anebo jestli je tu možnost, že budou tábořit jinde. Zatím se neptám, ale klidná vůbec nejsem!
(15:04) Morigan: Roderick nevypadá, že by s něčím počítal, všichni se chystají normálně k spánku - tedy po jídle.
(15:05) Ketryn: No, tak se taky chystám. Ale tedy nevím, jak moc se vyspím :-/
(15:43) Ketryn: :-D tak kostička má jiný názor, než jsem si myslela
(16:00) Morigan: Katryn nemůžeme ráno probudit, jak tvrdě spí.
(16:10) Ketryn: :-D asi jsem se rozhodla, že budu už navždy spát bezstarostným a bezstrachovým spánkem :-D
(16:10) Ketryn: Pak ale rychle vstávám, když se konečně vzbudím.
(16:28) Morigan: Zlikvidujeme tábor a chystáme se na cestu. Dnes ráno docela mrzne a všude je námraza, i na všech věcech.
(16:34) Ketryn: Náladu mám taky na bodu mrazu...asi vůbec nemluvím. Jen si rychle složím svoje věci a snažím se zahřát.
(16:43) Morigan: Pokračujeme pak v cestě, známky průchozího vojska - nebo každopádně velkého množství lidí - jsou stále zřejmější.
(16:44) Ketryn: Dívám se kolem sebe dost skepticky a svírá se mi žaludek...
(16:51) Margare-tka: Mám o ně strach, když se zatím nevrátili.
(17:08) Morigan: Jedeme po cestě s přestávkou kolem poledne na jídlo a pak pokračujeme. Večery se v tomhle období blíží vždycky brzy, takže musíme zase včas najít tábořiště.
(17:11) Margare-tka: Tak se vždycky rozhlížím, ale předpokládám, že ho vyberou chlapi. Zase pokud to jde udělám zase jídlo a pití.

Tohle mě krapet znejistí, jsem nervozní. Ale uklidňuje mě, že jsme se smečkou. Jak z důvodů bezpečí, tak z důvodů, že je nějak aspoň poslechneš a jsi opatrnější:-)
Jinak jsem na pozoru a modlím se abychom v bezpečí dojeli do "bezpečného" města plného banditů;-)

(21:20) Morigan: "No lepší to sice je, ale stejně z toho nic dobrého nekouká. A my jsme navíc rychlejší, tak abychom je nedohnali," usoudím.
(21:21) Ketryn: "No, to by tedy nebylo zrovna ideální..." :-/
(21:22) Morigan: "Neberu to na lehkou váhu," upozorní mě Roderick. "Možná by někdo z nás měl jet jako předvoj."
(21:46) Morigan: "Já bych jel!" přihlásí se Elliot.
(21:49) Morigan: "Neblázni Rodericku, jestli to je skutečně nějaká část armády, co si myslíš, že je na jejím konci? Co tam asi tak ten předvoj uvidí?" namítnu.
(21:49) Ketryn: Podívám se na něj a mám automaticky chuť protestovat: "Ale..." Na poslední chvíli se ale kousnu do rtu a přinutím se mlčet...do toho nemám co mluvit. Nelíbí se mi to ale.
(21:50) Ketryn: S tou námitkou plně souhlasím!
(21:58) Morigan: "Předvoj uvidí, jak daleko jsme. Taky třeba uvidí, co je to za armádu," utne mě Roderick.
(21:59) Ketryn: Hm :-/

(19:44) Morigan: Večer, když se utáboříme, usoudím, že bych přece jenom měla zkusit udělat aspoň nějaké jednodušší ochranné kouzlo.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(19:46) Ketryn: Nebráním ti v tom (stejně by to nemělo smysl), ale dívám se na tebe a doufám, že na sebe budeš dávat pozor.
(19:51) Morigan: Je to ale samozřejmě poněkud komplikovanější, dvakrát se mi to příliš nepovede, potřetí zapálím nejbližší větev a počtvrté chytne Elliotova nohavice (byl nejblíž).
(19:52) Morigan: "Do háje, proč se to všechno transformuje do ohnivých kouzel??" nechápu a nadávám. Na další pokus se mi zdaří, takže se uklidním.
(19:53) Ketryn: Tak to se opravdu leknu!
(19:53) Ketryn: Případně to pomůžu Elliotovi uhasit, kdyby to hořela nějak víc.
(19:54) Ketryn: "No, k ohni máš viditelně nejblíž," řeknu mírně pobaveně. Jsem ráda, že jsi to tu nevyhodila do povětří :-)
(20:02) Morigan: Elliot mi tu prohořelou díru nemůže zapomenout a druhý den večer, když to zkouším znova, je ode mě demonstrativně deset metrů daleko.
(20:03) Ketryn: :-D
(20:16) Morigan: Jsme na cestě už dvanáctý den.
(20:18) Ketryn: Ty jo, to už tam za chvíli budeme :-)
(20:34) Morigan: Okolí se ale začíná měnit, cesty jsou rozryté a rozbahněné, koním se jede špatně, v okolí jsou polámané větve a spousta různých menších věcí poházených okolo. Jsou to kusy kol a nápravy vozů, pytle s nepotřebným, shnilým jídlem, ulomená ratiště a podobně. "Pánové, tudy prošla armáda, teda aspoň nějaká její část," konstatuju. "A asi to nebude tak dlouho."
(20:36) Ketryn: Nelíbí se mi to už vůbec. Doufám, že se někdo neusídlil někde poblíž Aviragu!
(20:41) Ketryn: Skepticky se rozhlížím kolem sebe a dávám pozor, kudy vedu svého koně.
(20:50) Morigan: "No každopádně jsou kdesi před námi," usoudí Roderick. "Což je lepší, než za námi."

(13:28) Ketryn: Do Aviragu už se opravdu těším, navíc když teď začalo být hnusné vlezlé počasí, tak se nemůžu dočkat, abychom už tam byli...Jsem zároveň i zvědavá, jak takové banditské setkání může vypadat. Se Smečkou se cítím v bezpečí, takže strach o nás, je to poslední, co by mě teď trápilo (když tedy opominu strach o tebe jakožto těhotnou). Zoufale si přeji, abychom tam Jamese s Patrickem našli, i když vím, že ta naděje není příliš velká...modlím se ale k bohům, které znám, aby nám pomohli a my našli aspoň nějakou další stoupu. Mám o Patricka obrovský strach, ale snažím se to zasunout někam do šuplíku, abych se z toho nezbláznila. Zároveň nemám zrovna dobrý pocit, že ty těhotná cestuješ v tomhle počasí.
(16:50) Morigan: Když jsme na cestě jedenáctý den a k večeru budujeme tábor (stmívá se, ale není ještě úplná tma), uslyšíme na cestě neobvyklé zvuky. Cesta není na dohled, ale na doslech ano.
(16:51) Ketryn: Tak zbystřím a zadívám se tím směrem. Při "neobvyklých" zvucích mi vždy zatrne.
(16:57) Ketryn: Mohu ty zvuky někam zařadit?
(16:58) Morigan: Jsou slyšet koně, i vozy - ale nevypadá to na nějakou divokou jízdu a taky lidské hlasy. Všichni se zaposlouchají a po krátké domluvě pohledy se Shanir zvedne, aby se připlížil blíž. Protože jsem vedle něj, automaticky jsem se zvedla taky, ale Markus mě posadil zpátky a šel krýt Shanirovi záda. My ostatní čekáme.
(16:59) Ketryn: Tak čekám a pozorně poslouchám. Jsem ráda, že tě Markus zase posadil.
(17:11) Morigan: Nečekáme moc dlouho, na cestě to utichne a posléze se vrátí i Shanir a Markus.
(17:18) Morigan: "Neuspořádaný dav," pokrčil rameny Markus. Víceméně ženy, mladíci, děti a starci. Bylo jich tak dvacet a měli naspěch," popíše.
(17:18) Morigan: "Měli nějaké koně a vozy," doplní Shanir.
(17:20) Ketryn: Tak se zase uklidním a pohodlně se posadím. Jen si říkám, proč a odkud kam se tihle lidé přesouvali uprostřed zimy?
(17:33) Ketryn: "Ty jo, před čím měli tak na spěch...? Že by zas před nějakou kumpanií..." povzdychnu si, další známky toho, že Svobodná není v pořádku, se mi nelíbí.
(17:55) Morigan: "Hlavně je blbý, že my jedeme tam, odkud ostatní utíkají," poznamenám, ale nemyslím to vážně, spíš jako vtip. Vtipné už to ovšem není druhý den, kdy podobné, i když trochu menší skupinky, potkáme na cestě osobně.
(17:56) Ketryn: No, tak z toho nemám zrovna dobrý pocit. :-( (Nějak mě vůbec nenapadlo uvažovat o jejich směru :-D nějak jsem si automaticky představila, že jdou stejným směrem jako my)
(18:24) Morigan: My v cestě zatím normálně pokračujeme, i když malinko pomaleji/opatrněji, aby nám nějaká podobná skupinka nevlítla pod kopyta.
(18:29) Ketryn: Dávám pozor a jsem obezřetná, kdyby se někde něco dělo.

(20:48) Morigan: Nemusíme si na sebe prakticky zvykat - za pár dní je to jako dřív, zjišťujeme, že jsme na sebe zvyklí. Je to skoro, jako by ta dlouhá pauza skoro vůbec nebyla.
(20:52) Morigan: Samozřejmě až na Elliotovo důvěrné chování ke Katryn, to samozřejmě chybí. Elliot je milý, ale drží se od Katryn dál. A taky, že si občas opravdu všichni myslí, že jsou nastávající otcové. Když nasedáme na koně, musím to udělat nečekaně, jinak se mi stane, že budu do sedla vynesena.
(20:57) Margare-tka: To mě pobaví, jelikož je to přesně to co jsem říkala:-D Je fajn, že jsme si navykli hned.
(20:59) Morigan: Taky se mě pokusil Shanir přesvědčit, že nesmím nosit dřevo, takže jsme se přetahovali o dřevo a pak jsem mu elfsky nadávala. Prakticky máme docela o zábavu postaráno.
(20:59) Ketryn: Přijde mi to milé, že se takhle starají :-) Jsem opravdu ráda, že cestujeme s nimi.
(21:00) Ketryn: Přijde mi to milé, že se takhle starají :-) Jsem opravdu ráda, že cestujeme s nimi.
(21:02) Margare-tka: To je...Jéjéj. Hlavně abys porodila už bez nich, jinak fakt nevím...:-D To s Kat nezvládnu. Už s Robertem byl problém ho uřídit.
(21:29) Morigan: Pár dní moje dítě nazývali Drak junior, než se u večerního ohně strhla debata ohledně jména, kdy každý navrhoval to svoje jako ideální, takže od té doby ho každý schválně oslovoval po svém. Nechávám je, ať se baví...
(21:33) Ketryn: Jsem jejich chováním opravdu mile pobavena :-D Raději neříkám, že by to třeba mohla být holčička :-D i když je pravda, že ty rodíš jen kluky :-)
(21:33) Morigan: Ani se nenadějeme a uteče týden na cestách. V jedné malé osadě jsme se stavěli a nocovali všichni dohromady ve stodole v seníku, což byla taky docela legrace a hlavně tam bylo celkem teplo. Pak jsme pokračovali dál.
(21:39) Margare-tka: Jsem jimi pobavená:-D Asi jsem si dloubla, jako jméno by dali holčičce...
(21:39) Margare-tka: A počasí je neustále bezesněhu?
(22:00) Morigan: Občas trochu padá, ale je mokrý a brzy roztaje.
(22:21) Margare-tka: Tak to je ještě dobrý:-) Dokud nemrzne, tak se bude cestovat relativně dobře.

(17:52) Ketryn: "No, docela jsi jim to tam zdevastovala!" :-)
(17:57) Morigan: "To jsi ale docela nebezpečná, ne?" usoudí Markus vesele. (Kdyby to viděl, tak veselý by nebyl.)
(17:57) Morigan: "No, jenom když kouzlím, řekla bych," odpovím. "Tím bych si nebyl tak jistý," utrousí Roderick s veselou ironií.
(17:59) Ketryn: Za tuhle veselou náladu jsem moc ráda :-)
(18:05) Margare-tka: To já taky.... asi jsem si vzpomněla jak jsi mi dala lektvar na spaní do toho kafe a pak se báli pít:-)
(19:04) Morigan: Večer se snažíme spát hodně okolo většího ohně, aby nám bylo tepleji. Vždycky ho někdo z kluků v noci udržuje.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(19:19) Margare-tka: Tak když tak připravím něco k pití a nebo jídlu s vaší pomoc:-) Abychom si to nějak rozdělili
(19:21) Ketryn: Taky samozřejmě pomáhám se dřevem, jídlem a tak. Myslím, že se to postupně zajede do určitých kolejí.

(16:03) Ketryn -> Morigan: Ve společnosti Smečky jsem zvyklá na Elliotovu blízkost, lhala bych, kdybych tvrdila, že mi to nechybí, ale sama sobě si logicky říkám, že je to takhle lepší. Moje oči mě ale neposlouchají a rády bloudí jeho směrem...
(17:29) Ketryn: Taky jsem ráda, že počasí zatím jakž takž jde. Nálada se mi už vrátila do starých kolejí a normálně si povídám, jen občas jsem asi trochu zamlklá.
(17:40) Morigan: Cesta nám plyne pěkně a bez větších problémů, až tedy na to počasí, které je nepříjemné. Postupně vysvětluju Smečce, co se zřejmě stalo s mou magií a jakým způsobem je nevyzpytatelná. Jako příklad uvádím hostinec ve městě, kde se odehrál neočekávaný pogrom na trpaslíky.
(17:43) Ketryn: No, na to nevzpomínám vůbec ráda...
(17:45) Ketryn: Jsem moc ráda, že cesta jde zatím takhle dobře.
(17:48) Morigan: V mém podání to zní skoro vtipně. "Chtěla jsem jen udělat obranné kouzlo...no, tedy spíš útočné, ale nic fatálního, jenže ona tomu hostinci ulétla střecha!" vyprávím.
(17:49) Ketryn: No, takhle to zní humorně :-D

(15:56) Ketryn: Jedu zachumlaná do pláště a dávám pozor na cestu. Dost se ale dívám po Elliotovi...pozdravil mě aspoň nebo mě ignoruje?
(15:59) Morigan: Ne, neignoruje tě v žádném případě, ale nijak zvlášť se ti nevěnuje. Jako nějak speciálně.
(16:00) Ketryn: Tak to jsem ráda, že mě neignoruje :-)
(16:02) Margare-tka: Díky bohu, že zatím jen prší. Jsem za to ráda a mám docela dobrou náladu. Snažím se zajet do kolejí jako vždy:-)

Vyrazili jsme na cestu zabalení do kožešinových plášťů. Nepršelo, ale vzduch byl velmi vlhký a studený, takže každou chvíli může začít pršet. Je výhodou, že jsme na jihu, severněji dost možná už sněží.

//V pondělí bych tu snad tak od tí měla být. Celý večer.//

Rozloučím se s Marigoldem. Je mi líto, že se dělíme, ale nepochybuji o našem brzkém setkání:-) Svět je malý.
Se všemi se ráda vídám. Přece jenom jsme spolu cestovali dlouho.
Snažím se využít odpočinku před cestou. Docela se těším až vyrazíme, nevím možná to je změnou, možná blížícímu se nějakému rozuzlení...

(18:08) Morigan: Ještě krátce plánujeme nějaké praktické věci, ale moc toho není, už jsme toho spolu přece jenom nacestovali. I přes nepříjemný začátek rozhovoru nakonec u svařeného vína vzpomínáme na humorné historky, které jsme společně prožili, třeba i to, jak mě našli v trezoru, nebo i s Elliotem unesli z pranýře i neznámou Katryn a jak se Roderick tenkrát převlékl za kata.
(19:45) Ketryn: Tohle vzpomínání mi rozhodně na tváři vyloudí úsměvem. Tenkrát jsem sice umírala strachy, ale teď už jsou to úsměvné historky. Takže zavzpomínám ráda :-)
(19:49) Ketryn: Vzpomenu si i jak jsme s Elliotem hráli ve vězení fotbal s krysama a to mě taky opravdu pobaví :-) V tu chvíli mě zamrzí, že tu Elliot není.
(19:58) Ketryn: Ale jinak jsem už o hodně komunikativnější a tohle vzpomínání mi zvedne náladu.
(20:16) Morigan: Pak taky samozřejmě vzpomínáme na Doupě a tak. Vzpomínání na Irlock nám všem proběhne hlavou, nicméně tohle není úplně bezpečné místo na takové vzpomínání, tak si to necháme spíš na cestu. Dáme si i večeři, protože se zdrží dlouho a potom až někdy kolem deváté hodiny se zvednou k odchodu. Na ničem úplně konkrétním jsme se nedomluvili, předpokládáme, že se během těch tří dnů, než vyjedeme budeme nějak vídat.
(20:20) Morigan: Jdeme pak nahoru spát. Marigold byl dole v krčmě taky, ale ne s námi, většinu času hrál, ale samozřejmě si je všechny prohlížel, protože byl zvědavý.
(20:21) Ketryn: Tak se s nimi rozloučím a popřeji jim dobrou noc. Jsem moc ráda, že to setkání proběhlo takhle v pohodě.
(20:22) Ketryn: V pokoji se pak uložím ke spánku.
(20:23) Morigan: Já se taky uložím, Marigold pak přijde za námi nahoru.
(20:31) Ketryn: Lehnu si a jestli už nic neřešíme nebo si nepovídáme, tak se asi snažím usnout.
(20:36) Morigan: Následující dny jsou ve znamení odpočinku a chystání se na cestu, máme možnost dokoupit, co nemáme, i když Kněžmost se zrovna nepyšní dostatkem zboží. Taky nás každý den přijde někdo ze Smečky navštívit - jeden den Markus se Shanirem, další den Ewan, a ten třetí den Roderick, ještě předtím, než po obědě vyjedeme z města.
(20:37) Morigan: S Marigoldem jsme se rozloučili, řekl, že ještě pár dní zůstane v městě, než pojede někam dál a že se rozmyslí kam. Rozloučila jsem se s ním srdečně a ani on necítil žádnou zášť nebo křivdu, že jsme se rozhodli rozdělit. Nejspíš si řekl, že jsme stejně blázni a že to prostě nebude řešit a ani se nějak zlobit. Loutnu jsme mu pochopitelně nechali jako dárek za vše, co pro nás udělal, i když to není kdovíjaká loutna.
(20:39) Ketryn: Štve mě, že se neukázal Elliot, ale nic s tím nenadělám...:-( Pořádně se přichystám na cestu a snažím se, abychom nic nezapomněli.
(20:41) Ketryn: S Marigoldem se rozloučím a opravdu srdečně a je mi líto, že se musíme rozdělit. "Moc děkuji za všechno a za to, jaký si," řeknu mu, když ho objímám na rozloučenou..

Dolů jsem šla s vámi, pozdravila se a nějak usadila, teď poslouchám. A opravdu doufám, že je tam najdeme...