Druhá strana (220 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

23:20) Margare-tka: Aha, řekla bych, že moc nemluvím jsem z toho celá zatím ještě zkoprnělá. Vzalo to najednou docela rychlý obrat. Ale jsem opravdu ráda, že jsme společně. Vím, že to bude pro všechny složitější, ale i přes to jsem, nelogicky, spokojená.
(23:16) Morigan: Ne, oni s nimi nemluví nahlas.
(23:15) Margare-tka: A vím jak se jmenují ti druzí dva draci?? Oslovovali je?

22:29) Margare-tka: Tak s jeho pomocí slézám. A pořádně si prohlížím draky, ale ne moc okatě.
(22:27) Morigan: Jezdci vás postupně odpoutávají, jelikož samy na to máte ztuhlé ruce a pomáhají vám slézt. Já a Haylen už stojíme na zemi, zatímco Albion si ladně složil obrovská křídla na záda a vypustil z nozder trochu páry. Nejspíš musíme být všude první.
(22:25) Morigan: Přistávání je zdaleka horší, než vzlet. Margaret u toho opravdu málem spadne a dračí dosednutí na zem vám připadá jako velká rána. Ale nakonec jsme všichni na tom kopci.
(22:11) Margare-tka: Připravuji se taky na prudký sklon.

(21:37) Margare-tka: To já taky:-) Už máme asi úplně rozbolavělá ta stehna. Ale zatím si to nepřipouštím:-) Tak dávám pozor na přistání.
(21:33) Ketryn: Dívám se na ten kopec.
(21:33) Ketryn: Myslím, že jsem docela ráda, že budeme přistávat.
(21:30) Morigan: K prvnímu přistání dochází až na sklonku dne, i když tma ještě není. V dáli se objeví vrcholek plochého kopce porostlého zelenou trávou a něčím drobným a barevným. Dle změny pohybů draka tam nejspíš míříme. My letíme první, předběhneme vás a s prudkým sklonem zamíříme na kopec.
(21:05) Margare-tka: To nepůsobí, usnula jsem po něm rychle.:-) Draci si budou muset odpočinout:-D Jsem tedy rychle sražená z mého opojení giwernem. Jsem sama zvědavá jak top přesně na nás bude působit.
(21:01) Ketryn: Přemýšlím, jestli třeba není možná, abychom bez přestávky letěli celých pět dní...zadoufám, že draci snad budou potřebovat nějaký odpočinek. A taky přemýšlím, jestli giwern působí i tak, že se nemusí spát.
(20:57) Morigan: Margaret má díky nápoji, který má silnější až trochu lehkomyslný pocit, nicméně bolest z řemenu na stehnech je vždycky poněkud srazí.
(20:56) Morigan: Protože díky giwernu nemusíme jíst a necítíme hlad, ani přílišnou únavu, není třeba zastavovat a přistávat. Letíme proto i když je slunce už vysoko na obloze, naštěstí je většinou za mraky a díky větru není vedro, spíš trochu chladno.
(20:28) Margare-tka: Tak to ještě potvrdí v tom, že jsem ráda, že letíme:-) Tak se dál snažím soustředit na let.
(20:23) Morigan: Nad džunglí, Margaret, neprostupnou, hustou a barevnou džunglí.
(20:20) Margare-tka: No to taky:-) Ale asi jsem se koukla i na okolí nebo spíš nad čím letíme.
(20:16) Ketryn: Asi nějaké prohlížení sousedů v tuhle chvíli neřeším. Snažím se s letem nějak splynout nebo jak bych to nazvala.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(20:06) Margare-tka: Jsem ráda, že vidím kde jste. Taky se koukám okolo jak vypadá příroda.
(20:05) Morigan: Vidíte na ty druhé draky, ale letíme docela daleko od sebe, asi to blíž nejde, nebo by to bylo zbytečné.
(20:04) Margare-tka: No tak si je všechny prohlédnu pak:-) Snažím se si zvykat.
(19:59) Morigan: Zatím se vám to ale nelíbí. Vyjde slunce a šupinatá kůže draků se rozzáří jeho paprsky. Haylenův drak je ocelově šedý a šupiny se mu lesknou do stříbrna, Górdanův drak je červený s měděnými odlesky a Ewelův drak je ametystově fialový. Margaret se na svého jezdce nemůže podívat, protože se nemůže otočit:-)
(19:10) Margare-tka: Myslím, že se mi to začne líbit, jen jsem si 100% jistá, že letíme do problémů....
(19:07) Ketryn: Tak nějak přežívám ten let a jsem ráda, že mi není špatně.Snažím se zvyknout si na všechny ty pocity a vnímat své okolí. Přeci jen je to něco fascinujícího takhle letět, tak pevně doufám, že si na to zvyknu a začne se mi to třeba i líbit (když tedy opominu cíl naší cesty).

(22:14) Margare-tka: Tak to jsem ráda....:-D
(22:13) Morigan: Špatně se vám ale v tom proudění vzduchu dýchá. Postupem času začne svítat.
(22:09) Ketryn: Ufff, tak aspoň že tak...
(22:09) Morigan: (Není:-) Snášíte to relativně dobře.
(22:08) Margare-tka: (No to je v prdeli......)
(22:07) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(22:07) Morigan: Tak si hoďte na to, jak to snáší váš žaludek:-)
(22:04) Morigan: Moc sis je nestihla prohlédnout a na určování barvy bude ještě chvilku tma, každopádně jsou opravdu velcí, mají čtyři nohy, velká křídla a delší krky. Jsou všichni tak stejně velcí.
(21:59) Margare-tka: Super:-D
(21:59) Margare-tka: A jak ti draci vůbec vypadají??
(21:58) Morigan: (No, na to si ještě budete házet:-)
(21:58) Margare-tka: Těch pocitů se uleknu. Ale snažím se na zvyknout. Jen doufám, že mi z létání není špatně.
(21:50) Ketryn: Pevně doufám, že si na ten pocit postupně zvyknu a otupím.
(21:50) Ketryn: Mám černé myšlenky, že asi umřeme dřív, než se tam dostaneme, jestli takhle poletíme pět dní...
(21:48) Morigan: Let na drakovi se ani vzdáleně nepodobá čemukoli příjemnému. Ve skutečnosti je to dost hrozné. To jsem vám taky chtěla říct, ale nestihla. Při vzletu máte celou dobu šílený pocit, že padáte dolů a řemeny se vám bolestivě zařezávají do stehen. Jakmile se ocitneme ve výšce, je to o něco málo lepší, ale pokaždé, když draci mávají křídly, máte pocit, že vám upadnou pod tlakem řemenů nohy, pokaždé, když plachtí, máte neodbytný pocit, že padáte.
(21:42) Ketryn: A zhluboka se nadechnu, když vyletíme...Bože, ať tohle přežijeme a dobře to dopadne!
(21:41) Ketryn: Automaticky se chytnu sedla i rukama.
(21:39) Morigan: Jezdec sedí velmi těsně za vámi. Draci roztáhnou křídla a vyletíte.
(21:34) Morigan: Váš Jezdec vám do dračího sedla pomůže. Následuje systém poutání koženým řemenem, tentokrát jen přes stehna. Sedíte před Jezdcem a máte i cosi jako své třmeny na sedle.
(21:26) Ketryn: Chystám se pak tedy asi s pomocí nasednout.
(21:25) Ketryn: Tak to v tu chvíli docela uvítám!
(21:20) Morigan: Po giwernu se začnete po pár minutách cítit jinak. Ospalost je pryč a cítíte lehký nával energie.

//Já se omlouvám, ale jak je ten strašný vítr, tak mi vůbec nešel net a nevím proč, ale vůbec mi nejde telefon, psal, že je obsazená síť. Tak jsem ani nemohla napsat. Ale v sobotu jsem tu snad celý den, ráno upřesním, snad to bude fungovat. //

Jdu tedy k tomu druhému. A poslouchám co mi případně říká, loknu si taky jak nám řekli a čekám na na další pokyny..

(23:21) Ketryn: Tak se podle instrukcí a pak (pravděpodobně s pomocí) nasednu. Snažím se si aspoň vzpomenout, jak jsme nasedala před tím.
(23:20) Morigan: Ještě než nasedneme, dostaneme napít giwernu, který sebou má každý z Jezdců. Dle jejich návodu si máme loknout třikrát, ne víc.
(23:19) Morigan: V tom případě jdeš ke Górdanovi.
(23:16) Ketryn: Říkalo se, která z nás dvou s kým poletí. Pokud ne, tak se k jednomu automaticky vydám. Asi k tomu, který je ke mně blíž. Pokud ode mě oba stejně daleko, tak jdu asi podvědomě ke Górdanovi. Vědomě to ale nijak neřeším.
(23:12) Morigan: A pak už je čas nasednout. Jdu k Haylenovi a jeho drakovi Albionovi. S nasedáním už mám zkušenosti, teď se mi to hodí.
(23:11) Ketryn: Aha, tak to zjistím, až vysvitne. Tak se dívám jen na siluety a hlavou se mi honí všemožné myšlenky.
(23:10) Morigan: Je ještě docela šero na rozeznání barev:-)
(23:07) Ketryn: Opět fascinovaně se na draky dívám. Jak vypadá ten třetí?
(23:05) Morigan: Už ani nemám sílu, tvářit se znechuceně. Stojím vedle Haylena a než přiletí draci, řekne mi Lachlann ještě pár slov. Nikdo ale neslyší, co mi říká. Potom už to netrvá moc dlouho, kdy ohromná křídla tří přilétajících draků zatmí světlající oblohu. Vítr, který to rozvíří je prudký a svištivý a ještě, že je tam velký plac, aby draci mohli pohodlně přistát a nikoho neohrozili. Jezdci jsou draky osedlat.
(22:57) Ketryn: Začínám se modlit, aby vše dobře dopadlo. Rozhodně nic neříkám a v krku mám sucho. Vlasy mám taky spletené, ale to jsem měla už před tím. Dívám se po všech přítomných.
(22:54) Morigan: A vlasy mám zapletené, protože lítat s těmi mými je vražedné...
(22:53) Morigan: Mám svůj meč a to cosi jako korzet, co nosívají Strážkyně. Jinak jsem vlastně všechno podstatné už měla.
(22:49) Ketryn: Jsem napjatá a z toho všeho dost nesvá. Dívám se pozorně kolem sebe a opět zatoužím aby to celé byl jen zlý sen.¨
(22:46) Morigan: Vlastně se uvidíme až skoro za svítání - protože tak dlouho trvá vaše příprava či spíše cesta k místu, odkud budeme odlétat. Já už tam jsem a stejně tak všichni tři jezdci, také Lachlann, jiní šamani a členové Starších.
(22:29) Morigan: Já tam nejsem.
(22:20) Margare-tka: A ty jsi tedy pd nás celou dobu úplně mimo,??
(21:40) Margare-tka: To jsem jsem z toho všechno nervozní jsem ani nepsala
(21:40) Margare-tka: Tak dělám co po mě chtějí a poslouchám co s mi ří,ká. Trichu jsem t toho zaskočená. Pořád ve mě hlodá, jestli jsme mely ještě počkat a nechat tě pokračovat v přemlouvání.

(20:50) Ketryn: Tak dělám, co je potřeba, beru si "tesák" a vše pozorně vnímám. Je ve mně malá dušička a jsem nervozní...
(20:48) Morigan: Co mi zbývá, jdu za ním. Vás se ujmou jiní. Nikdo s vámi moc nediskutuje, ale dostanete věci potřebné na cestu - Margaret kalhoty a boty - kalhoty jsou jí dlouhé, boty o trochu větší. Obě dostanete cosi jako krátký široký tesák, vypadá to jako mačeta. Ale je to ostré.
(20:46) Morigan: "Je čas," pokyne mi Lachlann. "Pojď za mnou, gráinne."
(20:01) Ketryn: No já jsem čekala, jestli se to nějak nevyřeší, ale nevypadalo to, že by se nechali nějak umluvit...
(20:00) Margare-tka: No říkala jsem si, že ty tvoje snahy asi tímhle pohřbíme....Já se u toho spíš tvářím odevzdaně.
(20:00) Ketryn: Podívám se na tebe omluvně...Stejně byl tenhle "boj" prohraný předem, nevypadal, že by se nechal přesvědčit byť jen trošku...
(19:58) Morigan: Vypadám, že to se mnou sekne. A pak vás asi zabiju. Lachlann mi věnuje mírný, lehce triumfální úsměv.
(19:52) Margare-tka: "To je pravda od věci by to nebylo." souhlasím s tebou.
(19:51) Ketryn: "No, já... jestli tedy nehodláte Moriganiny námitky přijmout a máme se všechny někam vydat, tak jsem se chtěla zeptat, jestli byste nám nemohli dát nějakou zbraň...nějaký meč nebo tesák, nebo nevím, jak tady tomu říkáte...Ne tedy že bychom byly nějaké přebornice v šermu, ale když je nouze, tak se aspoň trošku chvíli bránit umíme..." zkusím se zeptat.
(19:47) Margare-tka: Asi nemáme.....:-//
(19:41) Ketryn: No já myslím, že nemáme na výběr...
(19:41) Margare-tka: No já jen jestli se jim se s námi tahat.... Ach jo já nevím co dělat. Už jsem se totálně probudila, jsem úplně rozpolcená.
(19:40) Morigan: Tváří se vážně, ale jestli souhlasně, těžko říct.
(19:37) Margare-tka: A jak moc souhlsně se tváří ti druzí dva??
(19:37) Morigan: "Ano, to je."
(19:30) Margare-tka: Už mi taky začíná být....
(19:30) Ketryn: Tvářím se všelijak a je mi z toho všeho na nic...
(19:29) Morigan: "To je ale...riziko toho, že to vůbec dělám!"
(19:29) Morigan: "Nikdo ani nikdy neřekl, že ty neumřeš a také jsi o tom nemluvila," řekne Lachlann.
(19:28) Morigan: "Jo!" ušklíbnu se. "Až na to, že letíme na nepřátelské území! A nikdo nikdy neřekl, že při cestě za mým "posláním" tam všichni ostatní neumřou, protože takové oběti jsou při podobných situacích běžné, že?"
(19:27) Morigan: "Možná," nerozhodím ho. "Ale hloupé to rozhodně není. Když tvoje přítelkyně přišly až sem, aniž se o to kdo z nás zapříčinil, půjdou s tebou. Bude s vámi ikram Haylen, Górdan a Ewel, kteří zase budou chránit je."
(19:24) Morigan: "Uvědomuješ si, jak hloupě to zní?" rozhodím ruce.
(19:24) Morigan: "Poletíš s Haylenem, protože ty jsi gráinne a on je ikram - tvůj ochránce. Oba jste byli vybraní. Víš to. Tvoje duše to ví. A až přijdete na Goran-agor, budeš vědět, co máš dělat."
(19:24) Margare-tka: //Padá mi net, tak proto jsem nemohla odpovědět. Dřív.//
(19:23) Margare-tka: Taky souhlasím, ale zase t druhé strany jsem ráda, že s tebou ,můžeme být. A všechny bloky co jsem měla, jaksi odstranili. Teda ne všechny, ale ty dva největší ano. Tak poslouchám co dál za informace nám řeknou.
(19:22) Ketryn: V duchu s tebou souhlasím. A jeho klid mě taky dovádí k šílenství.
(19:20) Morigan: "Někdy!? Momentálně není nic ani trochu tak, jak by se mi to mohlo zdát!"
(19:19) Morigan: "Věci jsou tak, jak mají být, Morigan," řekne klidně Lachlann. "I když se ti to někdy tak nezdá."
(18:54) Ketryn: Koukám střídavě na Lachlana a na Morigan a čekám, jak to dopadne.Přemýšlím o tom, že by neškodilo mít nějakou zbraň, ale zatím mlčím a čekám, až se to nějak vyřeší.

(17:30) Ketryn: "To je dobře!"
(17:29) Morigan: Přikývnu. "Ohnivých umím docela dost..."
(17:02) Ketryn: "Proto myslím, že by sis měla procvičit a vybavit všechna možná ohňová..."
(17:01) Morigan: "No...já a vodní kouzla, to je krize..." uznám. "Ale kouzlit můžu dobře, to jo."
(16:51) Ketryn: "No protože jsi říkala, že to bude mít nějakou souvislost s ohněm. Tak abys s ním když tak byla kamarád...Ještě mě napadla vodní kouzla jako na hašení, ale to by spíš mohl přinést víc škody než užitku. Můžeš tu čarovat úplně normálně, že ano?"
(16:45) Morigan: "Proč zrovna s ohněm?"
(16:37) Ketryn: "Morigan, možná by sis měla procvičit nějaká kouzla s ohněm..." uvažuji.
(13:12) Ketryn: Na jednu stranu už zoufale chci úplněk, ale na druhou mám obavy, co pak bude následovat...ty asi někam zmizíš a my o tobě nebudeme nci vědět
(13:08) Ketryn: Jenom skoro...:-( ten se tedy pěkně courá.
(13:06) Morigan: Je už skoro v půlce.
(12:48) Ketryn: Chodím se každý večer dívat na měsíc a tehdy mi je asi nejsmutněji...Je už za těch deset dní aspoň v půlce?

21:21) Margare-tka: "Hm...Nesnáším to."

{color2}(21:18) Ketryn: "Jak už jsem říkala, chtěla bych jít nebo pomoct jakkoli jinak, kdybych byla potřeba a mohla být nějak k užitku...ale pokud bych měla být na obtíž, tak samozřejmě ne..." :-(
(21:14) Morigan: "Já vím, ale když tak o tom uvažuji, jak odtud chceš vůbec slézt dolů? Myslím z Clailinu do džungle? Vždyť to ani nedokážeš..."
(21:12) Margare-tka: "NO a co budeme dělat?? Vždyť tě nemůžeme nechat jít samotnou. U jedné strany chápu, že tě nebo spíš vás budem jen zdržovat. Aled z druhé strany si nedokážu přestavit, že tady budeme jen nečinně čekat.":-( řeknu smutně.
(21:08) Morigan: "Myslím, že ne, vždyť je to blbost."
(21:06) Morigan: V širším okolí domku se už orientujete a kupodivu se vám tady spí dobře.
(21:05) Ketryn: Asi se zajedeme do nějakého stereotypu. Moc toho nenamluvím a jsem spíš taková smutná. Snažím se orientovat v okolí našeho domku, abych se mohla chodit procházet i sama a neztratila se. Trochu nechápu, jak můžeš fungovat a nespat...Já se snažím spát asi hodně, abych aspoň na chvíli zapomněla na realitu.
(21:05) Margare-tka: Ty jo to už je dlouho. Zvykám si tedy na vše. "Mor myslíš, že tedy budeme moct jít s tebou??"
(21:00) Morigan: Už je to tak deset dnů, co jsme se tu objevily. Stále spím tak málo, že není možné, abych byla tak odpočatá, ale jsem. Zvykly jsme si na to vlhké horko a na to, že máme pořád vlhkou košili či šaty a kůže se nám neustále leskne potem.
(19:17) Margare-tka: "Už v tom začíná mít bordel."
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(19:02) Margare-tka: *když se tam pohybujeme...
(19:01) Margare-tka: "No jo. "Uchechtnu se.
(18:50) Morigan: "Strážkyně," opravím Margaret.
(18:48) Margare-tka: "No tak jsem asi poprvé potkala hlídače. Teda hlídačky." A kdy se tam pohybujeme tak jsou tam nějaká obydlí?
(18:13) Ketryn: Asi zas mlčím, teď mě žádná další otázka nenapadá.
(18:05) Morigan: "Myslím, že o stromy a byliny se starají Hlídači."

(18:01) Margare-tka: "No bys měla, jinak tam jít nemůžeš. Předpokládám, že velká část těch kouzel spočívá v bylinkách a nebo nějaký lektvarech. Když mě v džungli zachránily, tak jsem dostala napít a pak jsem byla v totálním poblouznění. A nebo ty bylinky má na starosti ještě někdo jiný??"
(17:59) Ketryn: "Já myslím, že tě/nás tam nemohou nechat jít jen tak...myslím, že bys nějaký doprovod měla mít."
(17:58) Morigan: "To nevím. Vlastně doufám, že ano."
(17:57) Ketryn: "A budeš mít na tu výpravu do džungle nějaký doprovod??"
(17:56) Ketryn: "Aha..."
(17:55) Morigan: "No asi používají, magie tomu neříkají. Vedou to Šamani a starší jsou spíš něco jako rada v Akarii...nevím, jestli také něco ovládají. Náš teleport zařídili šamani a Dračí bohové, prý. Neumím si moc představit jak."
(17:54) Ketryn: "A ti Starší jsou jako čarodějové? Nebo jak to tu mají, používají nějak magii kromě toho, že nás sem teleportovali?"
(17:51) Morigan: "To budou asi Strážkyně. Jsou i Strážci, jako muži."
(17:49) Margare-tka: "Aha a ty co se pohybují v džungli jsou co? Myslím tím ženy."
(17:41) Morigan: "Nejen ženy, ale většina lidí má už v dětství nějaký směr, čím bude. Někteří kluci jsou Jezdci, jiní šamani, někteří Hlídači a co já vím ještě. Mají to tak i ženy, i když ty nemohou být jediné - Jezdci. Ale šamanky ano. A nebo Strážkyně. I Hlídačky. Taky si asi některé zvolí, že nejsou nic a pak se starají o rodinu, ale těch není většina."
(17:41) Margare-tka: "No myslela jsem si to....:-) Tam by totiž kůň moc neuspěl."
(17:39) Morigan: "Chodí pěšky a šplhají a na dracích jezdí jen Jezdci."
(17:39) Margare-tka: "Aha a s dětmi je to tu předpokládám stejné...Hm... A v jakém je tu postavení žena?? Jako ve svobodné a nebo jiném?"
(17:37) Margare-tka: "No to bude hrozný.... stačilo mi tam být chvilku, ale asi bude rozdíl, když člověk bude na to oblečený a dostatečně ozbrojený. No evím, jak tam chceš jet na koni, kat:-)"
(17:37) Morigan: "Pochopila jsem, že nemají bohy jako my, ale uctívají draky. Ve skutečnosti je to vlastně stejné, jenom mají jejich bohové dračí podobu, ale objevují se také bohové slunce, plodnosti, ohně atd. Ti Starší jsou něco jako vláda a volí je jak lid, tak o nich ještě rozhoduje jakýsi Rituál luny, ale o tom moc nevím. Šamanů mají několik, ale jen jeden je vždy Nejvyšší dračí šaman a to je teď Lachlann."
(17:36) Ketryn: "No asi bych se nedivila, kdybys sis to musela zjistit sama...Mají tu koně nebo něco podobného na cestování kromě draků?"
(17:35) Morigan: "Domnívám se, že to bude někde, kde je oheň...nejspíš budu muset přes tu džungli a to jsem upřímně zvědavá, jak dlouho v ní přežiju. Mluví o tom jako o "novém životě", nebo o "plameni", ale nikdo mi přesně nesdělil, co to bude. Doufám, že to oni vědí a není to tak, že to mám zjistit já."
(17:34) Margare-tka: Počkám než Kat odpovíš. "No v jakém postavená jsou tu třeba ti draci a kdo je v radě straších a kolik tu mají bohů, je to tu něco jako pohani u nás? "Mám toho ještě spoustu.
(17:31) Ketryn: "Víš už, kam se pro tu věc budeš muset vydat nebo jak je to daleko?" zeptám se
(17:28) Morigan: Takhle zeširoka asi ne, pokud se zeptáte na něco konkrétního, tak se pokusím odpovědět, když to budu vědět.
(17:14) Margare-tka: Sedíme tedy venku a povídáme. Odpověděla jsi mi a nebo se ti nechce o tom mluvit?

(17:48) Margare-tka: "To ano:-(( " Myslím, že jsem se docela za tu dobu zadaptovala. Teda ne že bych nemyslela na náš svět, ale tak nějak jsem stejně rychle přivykla jako naposledy na Druhé straně. Asi mě drží při tom to, že se budeme moct vrátit. Když jednou přijdeš: "Mor, povíš nám co se dovídáš nového o tomhle světě. Ráda bych něco věděla, když už tu jsme."
(17:20) Ketryn: "Ach jo, tak to leze pomaleji, než u nás..." konstatuji
(17:19) Morigan: O viditelný kus přibyl, ale asi to nebude 14 dní do úplňku.
(17:14) Margare-tka: To taky sleduji_
(17:14) Margare-tka: zvykla. Mám ten pocit. (Nejspíš jako na Druhé straně naposledy.)
(17:13) Ketryn: Moc toho nenamluvím, ale nějak se s tím vším postupně vyrovnávám. Taky se tam snažím aspoň trochu orientovat a přes den se chodím trochu projít, ale ne nijak daleko od našeho domku, abych se neztratila. Jsem ráda, když se chodíme koupat k vodopádům. Večer chodím kontrolovat měsíc, jak moc přirůstá...
(17:13) Margare-tka: Tak to je super, že se orientujeme. Asi jsem zjistila, že se pomalu adaptuji. samozřejmě myslím na náš svět. Ale asi jsem se na mé poměry docela rychle
(17:11) Morigan: Od rozmluvy nad dvěma měsíci čas plyne. Najednou je týden pryč. Já málo spím, většinou jsem ráno pryč, když se probudíte, možná odcházím už někdy v noci. Když se ptáte, řeknu, že prostě nemůžu spát a budím se, ale nevypadám nevyspale, ani unaveně. Górdan se nám věnuje, pokud má čas a vodí nás, kam potřebujeme a netrefíme. Zaznamenala jsem ale úspěch a začínám se docela orientovat, za chvíli ho nebudeme potřebovat. Trefím už i vodopádům a k té velké hromadné jídelně.
(15:08) Margare-tka: Nejspíš tam ještě nějakou dobu sedíme.
(14:24) Ketryn: "No, budeme muset, nic jiného nám nezbývá...." :-(
(14:22) Margare-tka: "Budeme to muset zvládnout, vždycky jsme všechno zvládly, tak tohle taky. určitě."
(13:49) Ketryn: Snažím se ale sebrat a být silná. Tohle musíme nějak zvládnout!
(13:48) Ketryn: Chvíli tě objímám a po tvářích mi tečou slzy...Nějak to všechno na mě najednou dolehlo. Mám pocit, že mi srdce pukne bolestí a strachem o Patricka.
(13:47) Margare-tka: Nějak nevím co vám říct. Jelikož vás v tomhle naprosto chápu a jen tam něco na útěchu nestačí.

(21:54) Margare-tka: Tak to mě uvrhnete do zoufalství.
(21:45) Ketryn: To mě na chvilku překvapí, ale objetí pevně opětuji...tak mě to ale dojme, že už se opravdu neudržím a začnou mi téct slzy, které jsem v sobě poslední dny silou vůle zadržovala.
(21:43) Morigan: Neudržím se a obejmu Katryn (protože taky potřebuju obejmout)...
(21:40) Ketryn: "Jenže kdo ví, co se tam stalo nebo děje..."řeknu se zoufalstvím a bolestí v hlase. Z myšlenek na Patricka se asi za chvíli zblázním...
(21:39) Margare-tka: "Tak tam by se jim snad nic extrémně nebezpečného stát nemělo. Určitě vás budou hledat. ale ani nevíme jak tady jde čas, třeba to bude pro ně jen chvilka."
(21:38) Morigan: "Předpokládám, že zůstali..."
(21:37) Margare-tka: "Mě totiž taky přijde, že tohle se stát prostě muselo, netušila jsem, že to bude přímo teleport do jiné země, ale že s tím medailonem ještě bude nějaká "potíž" ano. James a Patrick zůstali ve svobodné, ne? "
(21:34) Ketryn: "A nemáš ještě nějaké tušení, nějaké pozitivní...?" zeptám se smutně.
(21:30) Morigan: "Tak na to se dá opravdu špatně odpovědět. Mojí mysl až skoro zatemňuje strach o Jamese...těžko říct, co to ostatní. Ale skoro jako bych věděla, že se tohle stane...někde v hloubi. A ten pocit se mi nelíbí."
(21:22) Margare-tka: "No z celého toho co nás teď potkalo."
(21:21) Ketryn: "Ono se to vše ukáže časem...snad...a snad nějak brzy..."
(21:17) Morigan: "Chtěla bych ti odpovědět upřímně, ale je to moc široké..."
(21:12) Morigan: "Z čeho přesně myslíš?" odpovím klidně. Taky zírám na ty měsíce.
(21:10) Margare-tka: "Mor jaký z toho všeho máš pocit?" zeptám se tě.
(19:24) Margare-tka: Jsem z toho okouzlená a zároveň vyděšená. Nebo jak bych to popsala. Takový rozpolcená.
(19:18) Ketryn: Taky se dívám na oblohu a teď asi mlčím...
(19:06) Margare-tka: Koukáme tedy na ty měsíce. Je to doopravdy nádhera.

(17:34) Ketryn: Já taky mlčím a dívám se na nebe a přála bych si ten měsíc nějak popohnat. Je to ale takový klidný a romantický pohled, takže mě zas přepadne smutek...
(17:31) Morigan: Na vtip jsem opravdu neměla sílu zareagovat, jelikož mi to přišlo všechno, jen ne vtipné. Dívám se na měsíce a přemýšlím, za jak dlouho ten druhý úplně bude.

(16:16) Margare-tka: Snažím se trochu o vtip:-)
(15:56) Margare-tka: "No jedno pozitivum to má, tady tě Derek nenajde."
(15:47) Margare-tka: "No hlavně aby se to dalo vyřešit aspoň trochu bezpečně."
(15:44) Ketryn: "Doufám, že se k tomu nebude vázat nějak moc velkých problémů a že to půjde nějak vyřešit v rozumném čase..." vzdychnu si.
(15:43) Ketryn: "Tak uvidíme...No aspoň máš užitečné sny..."
(15:41) Morigan: "No se dá těžko říct. Působí to tu na mě dost divně...uvědomuju si, že jsem některé věci viděla ve snech...možná že toho budu vědět časem víc sama od sebe..."
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
(15:30) Margare-tka: *netušíš
(15:09) Margare-tka: "Asi tak." souhlasím s Kat. Ale je zase pravda, že já bych trochu přítěž být mola s tou idiotskou chůzí. "takže zatím ani netuším co to přesně má být za úkol?"
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(14:43) Ketryn: "Třeba to byla náhoda, že nás to teleportovalo s tebou...třeba taky ne a má to nějaký důvod. Kdo ví..."
(14:41) Ketryn: "Za to, co se stalo prostě nemůžeš....A procházka parkem to nebyla skoro nikdy. Jestli nebudu moct nic dělat, tak tu stejně zešílím a budu jak bláznivá Viktorka...takže je to jedno. Pokud bych mohla jakkoli pomoct a nebyla bych naopak přítěž, tak bych rozhodně pomoct chtěla, kdyby to bylo v mých silách. Už jsme tady a čas vrátit nejde..." trvám si na svém s vážným výrazem.
(14:36) Morigan: "Já vím, Katryn," řeknu vážně. "Ale nejsem si jistá, že tě chci ohrozit ještě víc, než už se stalo. Určitě nepůjde o procházku parkem, i když o tom nic nevím."

(14:24) Ketryn: "A já zas doufám, že nás od tebe neoddělí a budeme vědět, že jsi v pořádku...A každopádně kdyby to bylo v mých sil, tak bych ti chtěla pomoct...jakkoli," odpovím.
(14:21) Morigan: "Třeba za čtrnáct dní," nedovolím si určit čas. "Trochu vím, trochu nevím...jsem z toho zmatená. Lachlann jde na mě z nějakého důvodu pomalu a z nějakého důvodu předpokládá, že spoustu věcí nějak vím...uvnitř. Možná ano, já nevím. Jen doufám, že do toho nebudou plést vás a zůstanete v bezpečí."
(14:07) Ketryn: "Takže třeba tak za čtrnáct dní by mohl přijít ten čas? A víš trochu, co to tak bude obnášet nebo to ještě ne?"
(14:05) Morigan: "Jinak rychle, zdá se. Hlavně prý je tam obvykle jen jeden. A prý se každý den o kousek zvětší...možná je to jako náš měsíc. Možná o něco déle, ale aspoň je to nějaké časové určení."
(13:58) Ketryn: "A to bude zhruba kdy? Ale to zas nebude v úplňku ten první, ne? Anebo se každý pohybuje jinak rychle?"
(13:56) Morigan: "Až bude i ten druhý v úplňku, zřejmě bude čas."
(13:56) Ketryn: "Ty jo, dva měsíce..." vydechnu a dívám se na ně. "A ty mají nějaký vliv na tvůj úkol?"
(13:55) Morigan: Místo jednoho měsíce, jak jsme zvyklí, jsou na obloze měsíce dva, i tak mnohem větší, než normálně a zbarvení do nachového odstínu. Jeden je celý jako v úplňku a druhý je jen úzký srpek.
(13:52) Margare-tka: "Já se raději na náš svět ani neodvažuji pomyslet, jelikož bych se tu asi fakt zbláznila." to jsem řekla na to kdy jsme se o tom bavily.
(13:51) Margare-tka: "No doufejme, že jestli někam budeš muset jít, tak budeme moct jít s tebou."
(13:50) Margare-tka: Taky se podívám.
(13:38) Ketryn: Tak zvednu hlavu a podívám se nahoru, jestli něco uvidím.
(13:37) Morigan: Večer vylezeme ven, kde vlastně nikdy není tma. Těžko říct odkud jde to divné studené světlo, snad z některých stromů, ale nejde to poznat. Ukážu na oblohu.
(13:18) Ketryn: "Dobře no..." smířím se s tím, že si budu muset počkat do večera.
(13:17) Morigan: "Ne, to ne," snažím se tě uklidnit. "Nikam se vydávat nebudu. To uvidíš."
(13:15) Ketryn: "Jak ukázat? Ty už se dneska budeš někam vydávat?" trochu nechápu.
(13:13) Morigan: "Něco ano. Třeba to "kdy" vám můžu ukázat, večer."
(13:08) Ketryn: "O myšlenkách na náš svět mi povídej...asi mi z toho za chvíli hrábne!" :-(
(13:07) Ketryn: "A něco bližšího o tom, co bys měla udělat a taky kdy, stále ještě nevíš..."
(13:06) Ketryn: Tak aspoň že máme jídlo...
(13:06) Morigan: "Potkala jsem Lachlanna, takže v podstatě asi dozvěděla, ale nic, co by zatím stálo za řeč. Pořád nevím, co si mám o tom myslet a jde vůbec těžko si o tom něco myslet, když pořád myslím...na náš svět."
(13:05) Morigan: Nějaká žena nám přinese jídlo jak ráno, tak kolem oběda a nakonec i večer.
(12:52) Ketryn: Jo a dostaneme něco najíst?
(12:49) Ketryn: Asi zůstávám venku a buď sedím nebo se procházím, ale dávám opravdu pozor, kam jdu. "Ty jo, chtělo by to nějakou činnost nebo mě moje myšlenky za chvilkou zabijou!" konstatuji nenadšeně.
(12:48) Ketryn: "A nedozvěděla ses někde něco nového?"
(12:45) Margare-tka: "Nápodobně.":-)
(12:43) Ketryn: "Ahoj, tak to jsi dobrá, že jsi se vůbec vrátila...Já raději nikam dál nešla z obav, že už bych se nemusela vrátit nikdy..."
(12:43) Morigan: "Projít se."
(12:42) Margare-tka: "A kde jsi byla?"
(12:41) Morigan: Prostě jsem si lehla na zem a ráno jsem tam nebyla. Vrátím se někdy kolem poledního, aspoň podle vedra to tak působí. "Promiňte, zabloudila jsem," řeknu. "Chtěla jsem se vrátit dřív."

2:30) Margare-tka: (Tak se budeme střídat:-))
(12:29) Morigan: (Napříč bychom měly ty klacky všichni někde na zádech.)
(12:27) Margare-tka: (No myslela jsem na příč, ale budeme se střídat, nebo to můžeme aspoň zkusit:-)))
(12:26) Morigan: (Sesunout by šly, ale uprostřed by nikdo nemohl spát, pokud by nechtěl spát na dvou klackách.)
(12:21) Margare-tka: Já jsem zase před chatkou.
(12:21) Margare-tka: "Dobře, tak tu na ni počkáme."
(12:19) Ketryn: Taky se jdu protáhnout ven. Trochu se projdu, ale ne nijak daleko, nemám v plánu se ztratit, takže si hlídám, abych měla naše obydlí na dohled.
(12:19) Ketryn: "Morigan šla asi něco řešit..." usoudím.
(12:18) Margare-tka: Tak v tom případě se jdu jen podívat před chatku. "nebo tak určitě nebude:-)"
(12:18) Ketryn: Tak se o deku a spaní na zemi můžeme nějak vystřídat, myslím, že to v tomhle počasí nebude problém.
(12:18) Margare-tka: "Tak sesuneme postele, abychom si mohly lehnout všechny ne???Vždyť se vejdeme."
(12:17) Margare-tka -> Morigan: "Tak sesuneme postele, abychom si mohly lehnout všechny ne???Vždyť se vejdeme."
(12:17) Margare-tka -> Morigan: To mě trochu uklidnilo. Do džungle se mi fakt už nechce. Bez vybavení:-)
(12:04) Morigan: Ráno, když se probudíte, tak tam nejsem.
(12:04) Morigan: Vezmu si jednu deku a ustelu si na zemi. Zima mi rozhodně nebude a jsem na zem zvyklá.(Jedna z vás ale bude muset spát bez deky)
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(11:35) Morigan -> Margare-tka: Džungle je hluboko dole, ale stromy jsou ve všech možných úrovních skalního města.
(11:14) Margare-tka -> Morigan: Myslela jsem jestli od té chatky vidím koruny stromů a nebo jaký je výhled.:-)
(11:13) Margare-tka: Samozřejmě jsem se najedla.
(11:12) Morigan -> Margare-tka: Na úrovni jakých stromů?
(11:02) Margare-tka -> Morigan: Jsme jako na úrovni stromů a nebo ještě výš?
(11:02) Margare-tka: V podvečer si jdu sednout jen před tu chatku, nikam nechodím. A rozhlížím se.
(10:58) Ketryn: Tak se najím a napiju a pak se asi pokusím spát.
(10:56) Morigan: Do večera se nic neděje, pak nám přinesou nějaké jídlo a vodu, ale Górdan se už neukáže.
(10:49) Margare-tka: "Ono bude asi stejně bezpečnější se zdržovat tady, po zkušenostech... raději budu sedět tady."
(10:48) Ketryn: "Ale obávám se, že samy se tu tak akorát ztratíme..." Odpovídám tak nějak monotónně.
(10:47) Ketryn: "Nikdo nám to nezakázal..."
(10:46) Margare-tka: "To bude ještě zajímavý. A můžeme se tady pohybovat samotné?"
(10:42) Ketryn: "Ne...tedy jen to, že Lachlann bude Morigan seznamovat se zdejší kulturou."
(10:39) Margare-tka: "A už víme co se bude dít teď?"
(10:39) Margare-tka: "No jo mě to nějak nedošlo."
(10:36) Ketryn: "Ne, včera jak už jsem říkala, když jsem myslela, že se ptáš, jak dlouho jsme v tomhle městě..." odpovím.
(10:35) Margare-tka: "Je to tu docela hezké." konstatuji.
(10:34) Margare-tka: "A sem jste dorazily až dneska?"
(10:29) Morigan -> Margare-tka: Je to spíš taková chatka než domek, jsou v ní dvě nízká lůžka, stolek a dvě židle bez opěradel. Dveře a jedno menší a jedno větší okno. Celý domek je zadní stěnou přilepen ke velkému kmeni stromu.
(10:13) Margare-tka -> Morigan: Jo samozřejmě jsem si to tam prohlédla.:-)
(10:13) Margare-tka: Rozhodím tam tedy na sušení ty šaty a jsem jen ve spodních šatech. A koukám se z okna.
(09:59) Ketryn: No to ano...
(09:59) Margare-tka: No asi nám nic jiného nezbývá. Než mu věřit.

23:50) Morigan: "No celkově jsme tu tak tři nebo čtyři dny."
(23:25) Margare-tka: "No mě taky, ale včera jsem se vydala na cestu, tedy myslím."
(23:24) Morigan: "Řekla bych, že tak dva dny. A včera nás našli."
(23:24) Margare-tka: Tak si sundám ty mokré šaty a nechám je doschnout." No a to jste se dostaly přímo sem?? Nebo vás sem taky dostali oni?"
(23:23) Margare-tka: "Já asi taky, nevím jak dlouho jsem byla v bezvědomí."
(23:14) Morigan: Taky asi mlčím. Sundám si boty a usadím se taky na postel.
(23:12) Ketryn: Mlčím a snažím se s tím vším nějak srovnat.

(23:03) Ketryn: "Od včera..." odpovím a posadím se na postel.
(22:58) Margare-tka: "Teda, jak dlouho už tu jste?" řeknu když odejde.
(22:55) Morigan: Górdan nás dovede do domku, kde jsme byly s Katryn ubytované. "Musím jít, ale přijdu se na vás zase podívat, jestli něco nepotřebujete," rozloučí se Górdan.
(22:44) Margare-tka: No tak jdu a držím si tu sukni abych si na ni nešlápla. Ani nevím kam jdeme.
(22:42) Ketryn: Snažím se zachytit nějaké orientační body, abych se tu případně orientovala aspoň trošku...Jestli to vůbec jde v tomhle bludišti.
(22:39) Morigan: Pak se vydáme na cestu zpátky - což je tedy opět na dlouho. Bez doprovodu bych se tu nevyznala a k tomu našemu domku bych netrefila už vůbec.
(22:25) Margare-tka: Taky si myslím, že to uschne a ono je tu večer taky dost vedro.
(22:22) Ketryn: Taky jsem si vyprala a pořádně vyždímala, myslím, že ta košile do večera uschne.
(22:21) Ketryn: Když se dostatečně vykoupu a odmočím(rozhodně nikam nespěchám), tak se trochu osuším a zas se obleču a obuju.
(22:21) Morigan: Koupu se, dokud se mi chce a co můžu, to si vyperu. Pak se zase obleču klidně do mokré košile, stejně mi zima těžko bude.
(22:12) Margare-tka: ale ty rozhodně vedeš.
(22:12) Margare-tka: No jo vlastně to mám taky:-) To musíme vypadat dobře:-)
(22:10) Morigan: Já jsem vlastně pěkně ověšená - mám na krku dva linerity, zbylé prsteny na kožené šňůrce i dračí medailon.
(22:10) Margare-tka: To bude zase cesta zpět, budeme celé splavené:-D
(22:03) Ketryn: No do dobré nálady mám daleko...ale když jsem čistá, tak mi je o něco líp, aspoň po těle.
(22:02) Margare-tka: Nápodobně, udělala se mi docela dobrá nálada. A kde máš ten dračí medailon?
(22:01) Ketryn: Myslím, že se po takovéhle koupeli cítím o hodně líp.
(22:01) Ketryn: Když se dostatečně osvěžím a opláchnu, tak si přeperu košili a pořádně ji vyždímu.
(22:00) Margare-tka: No taky mám tu chuť.Myslím, že ty šaty na mě rychle uschnou. tedy doufám v to.
(21:59) Morigan: Košili si pak pod vodopádem sundám a peru jí. Pak si vzpomenu a vrátím se asi pro zbytek, co jde vyprat - kromě kalhot.
(21:59) Ketryn: Já jdu taky jen v kalhotkách, ale přemýšlím, jestli by si ta košile nezasloužila trochu vyprat. Nejdřív se ale umyji já pod vodopádem :-)
(21:58) Margare-tka: "Přemáchneme si věci??" otočím se na vás.
(21:57) Margare-tka: Já mám na sobě šaty,spodní šaty a kalhotky. Mám chuť to celé vymáchat. Ale asi jdu jen v těch kalhotkách, raději.
(21:54) Morigan: Odstrojím si boty, opasek i kalhoty a spodní kalhotky a v košili vlezu do tůně. Je tam vody tak po kolena. Postupuji kousek dál pod vodopád, kde na sebe nechám padat vodu.
(21:53) Morigan: Nic takového zdá se neplánuje, sám se nakloní nad nejbližší padající vodu, aby si namočil hlavu a horní polovinu těla. Sem tam je vidět, že se někdo koupe, je to rozlehlejší plocha. Někdy mají kousek oblečení na sobě, někdy nic. Asi se s tím tady moc nepárají.
(21:40) Margare-tka: Mohl by.
(21:38) Ketryn: Prohlížím si to tam a čekám, jestli nás Górdan nechá o samotě.
(21:35) Margare-tka: "To je." jsem taky v úžasu.
(21:31) Morigan: Opravdu to nádhera je a ve slunci se padající voda lehce třpytí do fialova.
(21:30) Ketryn: "To je nádhera..." vydechnu a už se opravdu těším, až budeme ve vodě
(21:28) Morigan: Dostat se ke zdroji koupání (ať je jakýkoliv) trvá s Margaret skoro dvě hodiny. Jak tak sledujeme okolí a ty stezky a provazy a schody a žebříky...tady se většinou spíš běhá než chodí. Nebo je to něco mezi tím. Ale výsledek rozhodně stojí za to, protože se dostaneme k několika kaskádovitým vodopádům, které se syčením padají dolů a do tůní, ze kterých zase tečou dál.
(20:57) Margare-tka: To mě taky potěší, už dlouho jsem se nemyla:-D Musím vypadat jako černoušek.
(20:55) Ketryn: To mě potěší.
(20:53) Morigan: "Rád ukážu," usměje se.
(20:50) Ketryn: Plně s tebou souhlasím, už jsem přemýšlela, jestli je tu nějaký potok.
(20:49) Morigan: "Hodila by se nějaká voda na mytí."
(20:49) Morigan: "Ano, gráinne."
(20:49) Morigan: "Jsi opravdu náš průvodce, Górdane?" zeptám se po dlouhé době, když sním všechno, co se do mě vejde.