Druhá strana (248 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(14:30) Ketryn: Nemluvím a spíš se tak ploužím, alezároveň se vše snažím dělat rychle, abychom tam byly co nejdřív.
(14:29) Morigan: Zahladíme ohniště, sbalíme věci a chystáme se pokračovat v cestě na koních.
(14:23) Ketryn: "To jo..." :-/ "Mrholení blbý..." Pak už mi zas není moc do řeči.
(14:22) Morigan: "No to je skvělý!" řeknu nenadšeně.
(14:18) Ketryn: "Podle mě jo, jen si od toho může líp pomoct, ne? Neni ti dobře...? Na mě taky leze nějaký bacil. Nejradši bych zalezla do postele..."
(14:16) Morigan: "Nevím, snad už moc ne," odpovím podobným způsobem a zhluboka se nadechnu. "Tak mě napadá, jestli čarodějka může onemocnět."
(14:06) Ketryn: "Jak je to asi ještě tak daleko? " zeptám se mdle...
(13:40) Ketryn: Já zaujala názor, že to bude z jiného světa...a o to víc si nemůžeme být jisté, co od toho všechno čekat...
(13:37) Morigan: Občas přívěšek zkoumám, jako bych chtěla na něco přijít, i když je pochopitelné, že nepřijdu na nic.
(13:36) Morigan: Vydáváme se tedy podle domluvy na cestu ke Christianovi rovnou, bez zastávky v Silberlinu. Zatím je cestování příjemné, ačkoliv už jsou chladné noci. Jsem sama zvědavá, jak nás Christian přijme, jsem si ale jistá, že nás rozhodně nevyhodí. Ale setkání s ním pro mě bude určitě zajímavé.

Štve mě, že nepřišel na to, z čeho je ten medailon vyrobený...je to záhadnější čím dál víc. Doufám, že bude Christian ochotný se s náma vůbec bavit...kéž by poznal, co by to mohlo být nebo aspoň odkud. Ale přehnané naděje si nedělám. Občas přemýšlím nad dalšími světy, které by mohly existovat.

S tím jsem smířená, že bude protivnej. Jsem taky opravdu ráda, že jsme ho našly hned v prvním městě! Teď aby se s námy chtěl vůbec bavit...Ale to, že nevypadáš jako klasická čarodějka, to by mohlo hodně pomoct.

Při příjezdu do města se informuji na jeho název (Berrin) a hned u brány se pokouším vyptat na alchymistu.
"Alchymista? Jo, ten tu je, lidi k němu dost choděj... nebo aspoň chodili," odpoví jeden ze strážných. "Bydlí na kraji města, skoro u hradeb, nejblíž byste to měly od západní brány...optejte se, lidi budou vědět."
To jsem docela spokojená, minimálně s tím, že tu je. Předpokládám, že se doptáme bez problémů.

Náladu máme dobrou, zima ještě není a já jsem ráda pod širákem víc, než bych řekla. Když se blížíme k městu, pocítím potřebu vás psychicky připravit.
"Alchymisti jsou nesmyslně arogantní a nepříjemní. A navíc nesnáší čaroděje, takže se na to raději trochu připravte. Dost možná nám odmítne pomoc, ačkoliv nevypadám jako typická čarodějka. Ale případně to zkusíme jinde."

Zhruba za dva dny od úplňku (poté, co řádně zpracujeme nasbíraný materiál) se sbalíme na cestu, nakoupíme nějaké zásoby a vyrazíme směrem k Lařině věži. Naštěstí se nemusíme moc zatěžovat cestou, protože tu docela známe.

//Měla jsem ty samé otázky, napsala jsem je hned jak jsem dorazila na chat, ale nikdo se tam neobjevil. Takže nevím jestli jsi na ně odpovídala a jestli jsi je vůbec četla.//

Ptala jsem se na to jestli by mohli ještě existovat... i když o tom nikdo z čarodějů neví.
Jestli mají nějakou starou magii a jak je mocná. A jestli existují nějaké dračí artefakty a je-li možné, že to co jsi našla byla opravdu náhoda a nebo, že si tě ten přívěšek vybral. A co by případně takové artefakty mohly dělat. A jestli by draci třeba nemohly být spíš v Elfský říši nebo Lúúderu.

Docela mě štve, že se nepřišlo na to, co to všechno mělo znamenat a kdo ti to udělal...hlavně z toho důvodu, že se bojím, aby se to neopakovalo. Ale nemluvím o tom.
"No my jsme se snažily něco víčíst z knížek, když jsme nemohly dělat nic jiného. Akorát jsem se chtěla zeptat, když ještě draci žili, jestli byli nějak ve spojení z lidma, myslím jako magicky."

Napadá mě, že byste taky chtěli o dracích něco vědět, proto, když jednou máme čas a jsme stranou, navrhnu: "Jestli se chcete na něco takového zeptat, tak se vám pokusím na konkrétní otázky odpovědět, ale většina věcí už spíš zůstala jen dohady, protože se to všechno zapomnělo..."

Symbol draka v tom však nejspíš bude hrát roli, Derek se domnívá, že ten, kdo mi to udělal, bude mít draka nějakým způsobem ve znaku, ať už jakkoliv. Tím ale pátrání zatím končí, protože o nikom takovém nikdo z nás neví. Pokoušíme se tedy zopakovat si všechno dostupné o dracích, aby nás to třeba aspoň k někomu navedlo - k někomu, kdo by si ho mohl dát za symbol. Já se ale domnívám, že je to tímhle způsobem celkem marné...

Přívěšek je záhada - a vlastně není. Jediné, co je na něm zvláštní, je jeho materiál. Není to stříbro, ani slitina stříbra, je to nebývalé tvrdý kov, který má na denním světle lehké zlaté zabarvení. Nepřipomíná ani žádný lúúderský kov, který jsme tam viděli a znali, ani žádný jiný, který znají čarodějové, tedy přesněji řečeno, pojmenovat ho nikdo z nás nedokáže. Možná by to chtělo někoho, kdo je specialista na kovy a práci s nimi.
Jinak na něm ale není nic. Jeho vyzařování (které je ale jen slabé), způsobuje ten kov, nic víc. Kámen v oku draka, je obyčejný safír (pokud se safírů dá říkat obyčejný). Není v něm nic zakletého, žádná magie ani vložená kletba či jenom ochranné kouzlo, prostě nic. A na tom se po dvou týdnech, kdy jsme už ve věži, shodnou všichni přítomní čarodějové včetně mě, ač jim je to všem proti srsti. Ale fakt je prostě fakt.

Pomalu se vzpamatuju ze šoků posledních měsíců a jsem opravdu ráda, že už jsi v pořádku. Občas se ptám, jestli už se na něco přišlo. Jsem buď s vámi nebo s Richiem, se kterým se snažím trávit čas, pokud to jde. Kdo ví, jak dlouho se pak zas neuvidíme. Občas mám náladu na nějaké blbnutí, když už atmosféra není tak hustá (teda když opomenu Dereka).

Tak to s tebou probírám, na co se ohledně medailonu přišlo a co o tom říkají ostatní.
Jinak asi chodíme ven trhat květiny, aby měl derek každé ráno čerstvé....(Zmetek jeden, teď mu to nevadí....)

Život ve věži se po šílených dnech vrací pomalu téměř do normálu. Na mě není vidět žádných změn, ani vnějších, ani vnitřních. Medailon v klidu dávám ostatním čarodějům k prozkoumání, nebo se také jeho zkoumání účastním, ale nevidím důvod, proč bych ho komukoliv z přítomných měla nechávat na pořád, když jsem ho našla já. Na krku ho ale většinou nemám, ani jinde na těle.
Moje dračí znamení mi přijde jako mnohem větší záhada, protože si ho neumím moc vysvětlit. Nic ale nedělá, není citlivé jako spirála, nijak se nemění, ani vizuálně, ani to necítím, prostě nic.
Je několik otázek, zda mi to mohl způsobit ten medailon (což si nikdo z nás neumí představit), nebo zda mi to nějakým způsobem udělal někdo, když jsem o sobě nevěděla. Ale ani jako Eliza jsem si na vznik toho znamení vůbec nevzpomínala. (to ví ostatní, jelikož se mě na to pochopitelně předtím ptali.)

(19:07) Morigan: "A to si fakt myslíš, že by z toho v tom případě necícil nikdo z nás vůbec nic???"
(19:05) Ketryn: "No Moriganina duše...v tom medailonu..."řeknu rozpačitě.
(19:03) Morigan: "Jako co?" nechápe Richie.
(18:57) Ketryn: "A co třeba v tom debilním medailonu...?" řeknu, ale vážně to myslím jen na půl...
(18:56) Morigan: "No jasně, vždyť kdyby to bylo podle teorie, tak by jí taky neztratila. Jen by byla někde jinde v jiným těle a tohle by byl někdo jiný."
(18:55) Ketryn: "Ale šlo to přeci kouzlem zas spravit."
(18:53) Ketryn: "No právě...ale to jsem neztratila paměť..." :-(
(18:50) Morigan: "Asi ano. Ale opravdu nechápu, jak by se to mohlo stát jenom pouhým nasazením medailonu na krk!" řekne vážně. "To by bylo sakra velký kouzlo, takový uvěznění duše! Ale netvrdím, že to nejde, sama jsi to přece zažila..."
(18:47) Ketryn: Tvářím se hodně ustaraně a zoufale..."A mohlo by to být i tak, že Moriganina duše je někde jinde a Liza je jiná duše v Moriganiným těle?" zkusím se zeptat.
(18:44) Morigan: "Derek je nejlepší odeklínač z nás. Nejspíš zkusí nějaké protikletby, které se v podobných situacích používají. No, nějaké už zkusil, ale jaksi bez úspěchu."
(18:38) Ketryn: "A je nějaká teorie, co by to všechno mohlo být nebo co s tím dělat?" řeknu zoufale.
(18:36) Morigan: "No, nejspíš je to celý v tom medailonu, i když z něj nikdo skoro nic necítí. Což je hodně divný. Pokud by to byla kletba, která člověka posedne tím, že nějak použije prokletou věc, ta magie by z něj nezmizela. Mohla by zmizet, kdybychom ho sundaly a Morigan byla odekleta, ale to se evidentně nestalo! A to znamení je už teda vážně záhada...ale je to stejný znak, jako na medailonu. Drak."
(18:31) Ketryn: "A jsou někde stopy pa naší Morigan? A co ten medailon a tetování?"
(18:30) Morigan: "Zkoušeli...zkoušeli jsme pár věcí, ale nemělo to žádnou účinnost. Miki jako vnímač tvrdí, že by mohlo být nebezpečné pokoušet se jí nějak radikálně zasahovat do mysli, když ta kletba evidentně mysl ovlivňuje, takže se samozřejmě všichni obávají," začne.
(18:25) Morigan: "No...jak to vysvětlit, aby jste to pochopily..." zamyslí se.
(17:51) Ketryn: Čekám a naléhavě se dívám, jestli nám poví o tom, co od včerejška dělali a na co případně přišli.
(17:49) Ketryn: "No právě!"
(17:49) Morigan: Richie se zatváří otráveně. "Ještě jsem vůbec nic neřekl!"
(17:43) Ketryn: "Richie! Řekni nám, co se děje? Přišlo se na něco? Je nějaká teorie o tom, co by s Mor mohlo být nebo jak to řešit! Máme taky právo to vědět! A nezkoušej na mě, če čarodějným věcem nerozumíme!"
(17:42) Ketryn: (No jestli se nám ho podařilo odchytit a nemusela jsem ho u toho ničím omráčit, aby zas nezdrhl, tak ho opravdu ráda dostrkám nekompromisně za nejblížší dveře)
(17:38) Morigan: (Předpokládám, že jste ho odchytily někde s Margaret) Jestliže jsi na něj přímo naléhala, nemůže už zdrhnout. Takže se s váma posadí do nejbližšího možného pokoje.
(17:32) Ketryn: Při obědě se snažím na Richieho potem naléhat, že bychom chtěly vědět, co se děje, jestli se na něco přišlo a tak!
(17:31) Ketryn: Celý den se asi potulujeme po věži a chodíme si číst do knihovny.
(17:28) Morigan: Není to úplně tak, že by vám všichni zmizeli na celý den, protože u oběda se opět sejdete. Probíhá to podobně jako snídaně, paradoxně jsem já asi nejméně nervózní člověk v místnosti.
(17:23) Ketryn: "Parchant!" ulevím si a nešťastně si sednu. Umíním si, že zítra už budu připravená a pokusím se ho zadržet, aby nám něco řekl. A taky mě napadne, že ho půjdu večer hledat!
(17:20) Morigan: Richie, když nikdo z vás nic neřekne, s úlevou zmizí za dveřmi.
(17:15) Ketryn: No já se bohužel zmůžu jen na to, že ho probodnu pohledem a ovládne mě pocit zoufalství a bezmoci, že nás všichni ignorují a nic se nám neřekne. Ty jsi i naše přítelkyně a záleží nám na tobě stejně jako Derekovi a Nialovi!!!!! Stojím a rozhořčeně se dívám, jak všichni odcházejí a mizí nám na celý den (předpokládám). Na nějaký vzdor se ale bohužel nevzmůžu...
(17:12) Morigan: Skončily jsme u toho, že Richie je na odchodu do jídelny.

Samozřejmě jsem taky ráno pozdravila před snídaní a jsem ráda za klid:-)
"Ani mě nijak zvlášť nepřekvapuje, že nás ignorují....Tak se zbytečně nerozčiluj." řeknu odevzdaně, když odejdou.

Automaticky vstanu a probodnu ho pohledem. Popadne mě vztek, že se zas nic nedovíme!!!

Podívá se po vás krátce a zamumlá: "Tak zatím..."

Když dosnídají, Derek s Nialem se zvednou k odchodu a požádají mě, jestli se k nim připojím. Nenapadne mě nesouhlasit.
Miki se za námi vydá ještě dřív, než zmizíme mezi dveřmi a než tam zmizí zase on, zvedne se Richie.

Taky se na tebe mile usměju, všechny pozdravím a posadím se k snídani. Všechny pozoruju a přemýšlím, co asi vymysleli...a doufám, že mi Richie něco poví!