Druhá strana (247 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Se vším ti pomůžu, dokud tam nejsou služebné, pak už to nechám na nich. Na nic se neptám, myslím, že na to bude dost času ráno, až ti bude líp. Taky zalezu do postele a nechám za sebou zatáhnout.

Taky si nechám pomoci svléci z obečení a jdu si lehnout."Dobrou noc."
(00:02) Margare-tka: "Dobře."

(00:01) Morigan: "Nehoda," ozve se zpoza závěsu.
(00:01) Morigan: Pak si hned naverbuje Alys, aby odstrojila jí.
(00:01) Margare-tka: "A co se stalo, prosím tě?"
(00:00) Morigan: "To snad ano. Tak dobrou noc," usměje se Lara a nechá komorné, aby pečlivě zatáhly závěsy.
(00:00) Morigan: "Omlouvám se, jestli jsem vás vyděsila, ale rozhodně jsem to neudělala schválně!" obdařím Margaret ostrým pohledem. "Ale samozřejmě, že ne!" mávne rukou Lara. "Já vím! Nerozčiluj se. Není ti opravdu nic?" "Ne, jsem jen trochu natlučená, ale to se do rána spraví."
(23:56) Margare-tka: "Já jdu taky spát....."
(23:53) Morigan: "Nejspíš se potřebuješ pořádně vyspat, já teda půjdu taky!" prohlásí Lara.
(23:52) Morigan: Nechám se jimi odvést do svojí postele. "Mohu ty šaty vyhodit, paní?" zeptá se Alys. "Asi budeš muset," ušklíbnu se unaveně.
(23:47) Morigan: "Madam, vypijte to," podá mi znovu Alys svařené víno. "Abych nebyla moc opilá, už jsem toho vypila dost," pousměju se, ale poslušně něco z pohárku upiju.
(23:43) Morigan: "Je to jen odřenina," řeknu, ale natáhnu k ní ruce s odřenými lokty, které vyčistí nějakou desinfekcí.
(23:41) Morigan: "Měla byste si jít lehnout, madam, ještě vám ošetřím tu ránu," řekne Tori.
(23:41) Morigan: "Děkuji, děvčata," obrátím se k nim. "Jste moc milé, opravdu. Zmíním se o tom siru Filipovi."
(23:38) Margare-tka: To jsem ráda, ráno by jsi z toho měla pěkné dredy:-)

(23:37) Morigan: Dorazí obě komorné, takže si nechám se vším pomoct od nich. Dokonce i rozčesat vlasy.
(23:34) Margare-tka: "NO a nebude jen horší ráno??"
(23:32) Morigan: "Asi až ráno," pronesu vyčerpaně. "Nemám sílu si rozčesávat vlasy..."
(23:30) Margare-tka: "No budeme muset oužít asi nějaký olejíček..."
(23:27) Morigan: Asi si umeju i vlasy, abych je vůbec někdy rozčesala.
(23:23) Morigan: To piju.
(23:12) Margare-tka: Donesu ti do kádě to svařené víno, aby si se zahřála dřív.
(23:11) Margare-tka: Tak už se na nic neptám a pomáhám ti. Když potřebuješ. "Už jsem zapomněla, že tyhle věci se nás vlastně netíkají v momentě kdy se dějí, ale dopad mají na všechny." zamumlám si pro sebe.
(23:11) Morigan: Pěkně dlouho to trvá, než se mi podaří z těch zničených šatů svléknout a přesto, že si vlezu do kádě, tak taky pěkně dlouho trvá, než se přestanu třást a jsem schopná mluvit.
(23:04) Morigan: Nevnímám tě a jdu k nám do pokoje.
(23:00) Margare-tka: "NO dobře... tak doufám, že jste se jen tam v tomhle příšerným počasí nikde nezapomněli náhodou."
(22:57) Morigan: Kroutím hlavou, jako že nepřepadl a jdu nahoru s vámi.
(22:56) Morigan: Pohladí mě po mokrých a zacuchaných vlasech tak jemně, že to skoro není vidět, ale je to velice intimní gesto. Přestane se mi chtít smát, akorát se klepu zimou a ztichnu. "Pane, pojďte do komnaty, prosím," ozve se hlavní sluha za jeho zády. "Jistě, Branalde," odpoví Robert a obrátí se k odchodu.
(22:54) Margare-tka: "A co se Vám stalo??" zeptám se důrazněji. "Někdo Vás přepadl?"
(22:52) Morigan: "Nech si to, prosím tě ošetřit," ukážu na jeho zakrvácený rukáv. "Ty taky!" řekne. "Mě nic není," mávnu rukou a znovu bojuju se smíchem. Tentokrát úspěšně.

(15:11) Morigan: Já vyčerpaně dosednu na jednu z postelí. A to je teprve začátek!
(15:09) Ketryn: To už opravdu málem propuknu v smích, ale vši vůlí to zadržím a dívám se za Richiem, jak odchází.
(15:06) Morigan: "Tak já vás tu zanechám. Káď i voda tu bude za chvíli, hoši už na tom pracují. Uvidíme se na večeři," usměje se a obrátí se k odchodu. U dveří se ještě otočí. "Barone?" obrátí se tázavě na Richieho, protože ten se tváří, jako by tu hodlal zůstat. "Prosím...? Totiž...jistě, jdu také, ovšem. Uvidíme se u večeře." A následuje Roberta ven na chodbu.
(15:04) Ketryn: "To určitě bude," :-)
(15:04) Morigan: "Je to naprosto úžasné!" prohlásí Lara a viditelně potlačí chuť poplácat Roberta po hrudníku.
(15:03) Morigan: "Není to žádný komfort, ale snad to bude stačit," řekne Robert.
(15:03) Morigan: O tom zatím nepřemýšlím a nechám se vést do pokoje. Nachází se zřejmě v nejvyšším patře obytné části a je to jiný, než jsme měly přetím. Tohle jsou dva pokoje, jeden upraven jako ložnice se čtyřmi postelemi, které mají mohutná nebesa a sametové závěsy na nich, aby udržovaly v posteli teplo. Druhá je zařízena jako přijímací pokoj. Podle některých detailů je poznat, že byly pokoje vytvořené a sestěhované nejspíš jen kvůli nám.
(14:52) Ketryn: Jo, v jednom. A přemýšlím, jestli tam teď s náma bude i Lara.
(14:50) Morigan: (Jak jsme tam spaly minule? V jednom pokoji, že jo?)
(14:49) Morigan: Usměju se na něj.
(14:49) Morigan: Robert se k nám vrátí. "Jste jistě po té cestě unavené, jsou pro vás připraveny pokoje, koupel i jídlo."
(14:48) Morigan: Už nám odvedli koně i odnesly naše věci včetně zbraní.
(14:47) Ketryn: To mně je Roberta taky líto..
(14:47) Morigan: Richie se rozhodně netváří v této chvíli závistivě, spíš jako by litoval jak Roberta, tak i sebe.
(14:46) Morigan: "Vždyť mu nic nedělám. Zatím. A nezáviď mu, Richie," odvětí Lara klidně.
(14:45) Morigan: "Ne, není Laro, ale nech ho napokoji!" vzdychne si Richie.
(14:45) Morigan: Lara si Richieho vůbec nevšímá a opět zálibně pozoruje Roberta, který se baví s vrchním štolbou. "Jestli není ženatý, beru ho klidně hned teď!" řekne si spokojeně.
(14:13) Morigan: Já nemám slov vůbec, jsem ráda, že stojím...no to teda ještě bude něco! Vůbec jsem nepomyslela, jak se někdy chová velmi otevřeně k mužům...
(14:12) Ketryn: Nic moc neříkám, jelikož nemám slov...

(14:10) Ketryn: To mě teda baví, jak Lara vyvádí Richieho z klidu :-D Bohužel se ale sama bojím, co s ní ještě všechno zažijeme...A myslím, že Richieho trefí, až se doví, že bychom chtěly ke dvoru...
(14:04) Morigan: "Tak vidíš," prohlásí Lara spokojeně.
(14:04) Morigan: Richiemu ujedou na okamžik oči ke mě. "Ne, není žádná královna," pronese dutě.
(14:04) Morigan: "No prosím tě Richie ovšem, že ne!" zakroutí Lara hlavou. "A proč se toho tak obáváš? Máš strach, že by byl okouzlen mou krásou a já se mohla stát královnou, viď?" zamrká na něj a Richie se zatváří silně nešťastně. "Nebo snad už je nějaká královna?"
(14:02) Morigan: "Svlíkat ho očima a mrkat na něj! Uvědom si, že je to král!"
(14:01) Morigan: "Jak myslíš?" nerozumí Lara.
(14:01) Morigan: "Ne, že se takhle budeš chovat před králem!" pokračuje Richie důrazným polohlasem, zatímco Robbie na nádvoří vydává rozkazy.
(14:00) Morigan: "A na hranicích nejspíš zůstaneme, kam bys jako chtěla jet??" zamračí se Richie a Lara významně mlčí.
(13:58) Morigan: "No co? Říkám jenom pravdu. A to si říkám, že jsme teprve na hranicích..."
(13:57) Morigan: Já zakopnu a Richieho už málem trefí šlak. "Laro, prosím tě!" upozorní ji.
(13:57) Morigan: Když jdeme k bráně a Robert jde kus před námi, pronese Lara: "Tedy, je rozhodně dokonalý ze všech stran!"
(13:39) Ketryn: Ráda jim svoje věci předám.
(13:38) Morigan: Gestem pak přivolá stráže, aby nám pomohli s věcmi. Jako minule se oba strážní (a ani ti další uvnitř tvrze) vůbec ničemu nediví.
(13:35) Morigan: "Jsem sir Filip z Mairu," představí se raději a pustí Lařinu ruku, což se jí úplně nelíbí.
(13:34) Ketryn: To jsem čekala, že se urazí a ještě víc mě to v duchu pobaví :-)
(13:33) Ketryn: Teď ho chudáka uvede do rozpaků :-)
(13:33) Morigan: Roberta uvede do rozpaků, ovšem nepřestane se usmívat, já absolutně nevím, co na to říct a ztratím řeč a Richie se urazí.
(13:31) Morigan: "Je mi ctí, že vás poznávám," pronese Robert a také políbí Laře ruku. Velmi potěšeně si ho prohlédne. "To mě je ctí. U nás ve Svobodné rozhodně nemáme tak pěkné muže!"
(13:29) Ketryn: Tak to asi trochu zmatek je :-) Když tak si všechno položím na zem.
(13:25) Morigan: "To je Lara ze Svobodné říše," představí ji Richie, pomůže jí z koně a sám to málem neustojí. "Ve Svobodné je něco jako...šlechtična."
(13:24) Morigan: Chce nám postupně na uvítanou políbit ruku, z čehož nastane trochu zmatek, jelikož máme plné ruce. Mě to nakonec z těch rukou stejně všechno vypadne.
(13:11) Ketryn: "Dobré odpoledne, sire," popřeju mu s úsměvem :-)
(13:09) Morigan: Dorazí k nám téměř v běhu. "Vítejte na Mairu!" usměje se. Tentokrát nemá bradku, jako minule.
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(11:54) Ketryn: Já se koukám, jak k nám spěchá a nejradši bych všechny vymazala, aby jste se mohli obejmout :-)
(11:46) Ketryn: //No teď to tak nějak vychází, že jsme tu na přeskáčku...//
(11:44) Morigan: //Bezva:-( No tak budeme hrát spolu, no:-)//
(11:38) Ketryn: //Margaret nejde net...a od dvanácti do čtyř je prý na francouzštině...//
(11:35) Ketryn: Chápu tě, jak se cítíš..
(11:33) Morigan: Jak se blížíme a jak se blíží Robert, bojuju s nutkáním odhodit zavazadla a rozběhnout se, ale pochopitelně se ovládám. Stačí, že Robert neustále zrychluje.
(11:22) Ketryn: Tak Lara hned uvidí pořádného šlechitce, pomyslím si :-)
(11:21) Morigan: Tentokrát před první bránou nestojí jen stráž, ale i sir Robert, který se ve vteřině, kdy nás spatří, vydá nám naproti.
(11:14) Ketryn: No, tak to pozornost bude určitě poutat :-)
(11:13) Morigan: Lara má podle našeho vzoru kalhoty, ovšem zářivě zelené, má podšívanou fialovou tuniku a přes sebe ještě modrý plášť. A pochopitelně má aspoň jednu zelenou mašli ve vlasech.
(11:10) Ketryn: Co má Lara na sobě?
(11:01) Ketryn: Právě jsem se na to chtěla zeptat :-D tak tu otázku spolknu.
(11:00) Morigan: Hned jak se před námi otevře prostor, je jasné, že jsme opět na hraniční tvrzi v Mairu. Mě to tedy bylo jasné už předtím.

Na uvítanou Richieho obejmu. Poberu si všechny svoje saky paky a jdu vedle něj. Tohle žertování mě opravdu baví :-)))

"Laro, já jsem pravý akarijský šlechtic!" zavrčí Richie.
"Ale no jo," mávne rukou Lara. "Já pořád zapomínám..."
"Koukám!"
"Je těžké si na to zvyknout, ještě nedávno jsi byl malý Orgonův učeň..."
"COŽE??? To už je teda pěkně dávno!"
"No dobrá, možná už je to nějaká doba...občas ztrácím pojem o čase," uzná Lara bezstarostně.

Ach jo tak mi tady opravdu chyběla bude s ní sranda. A to ještě neví jak pěkného šlechtice hned napoprve uvidí:-) Minule se šlo k Robertovi;-)
(23:53) Morigan: Jdeme po pěšině dál za Richiem, za námi jde krokem Lařin kůň. "Už se těším, až uvidím nějaké pravého šlechtice!" libuje si Lara.
(23:52) Margare-tka: "A to doopravdy."
(23:52) Margare-tka: "Ještě, že tě máme:-)"
(23:49) Morigan: "To asi nemůže, ale neboj se, já všechno zařídil!"
(23:45) Morigan: "No tak chápu, že si Rowan nemůže dovolit kdykoliv odjet."
(23:43) Margare-tka: "To ano..."
(23:43) Morigan: "Ne, ovšem, že ne! Jsi blázen??" podívá se na mě.
(23:42) Morigan: "Vadí to nějak? Můžeme počkat jak dlouho je třeba..." řeknu.
(23:42) Morigan: "Bylo to trochu nečekané," usměje se.
(23:42) Morigan: "Šikulka," pochválím ho.
(23:41) Morigan: "Samozřejmě že to nemá smysl, když mám zrovna pravdu! Jo," otočí se ke mě. "Jeho Výsost dorazí do dvou, možná tří dnů. Všechno jsem domluvil."
(23:38) Margare-tka: "Jak myslíš...nebudu se s tebou přít nemá to smysl.."
(23:36) Morigan: "Jenže Lúúder mi je naprosto ukradený, tady je Akárie, děvenko!" prohlásí rozšafně a pokouší se některá zavazadla připevnit k sedlu, zbytek pobrat. My si asi většinou táhneme to své, opravdu to není tak daleko.
(23:33) Margare-tka: "Byla zlato... v Lúderu."
(23:32) Morigan: Richie si odfrkne, položí zavazadla a pomůže Laře do sedla. "To jo, leda ve snu. Ani ty jsi nebyla vévodkyně, děvče!"
(23:31) Margare-tka: Ten baron mě fakt pobaví..." Tak si představ, že Lara je vévodkyně;-)"
(23:29) Morigan: "No to mi na koně nepomůže!"
(23:28) Morigan: "Proboha Laro, já jsem baron!!"
(23:28) Margare-tka: Uchychtnu se:)
(23:27) Morigan: "Tak mi snad na toho koně pomůžeš, Richie, ne??" ozve se Lara a hodí Richiemu svoje zavazadla. Richie pochytá sotva polovinu, zbytek popadá kolem něho a stejně je zahlcený.
(23:25) Morigan: "No jasně, že jo!" přisvědčuje Richie.
(23:25) Morigan: Mlčím a dívám se do dálky, směrem, kterým pravděpodobně přišel Richie.
(23:22) Margare-tka: "Pokud je to jako minule tak je to doopravdy kousíček:-)"
(23:17) Morigan: "No ne, ty pojedeš samozřejmě na tom koni," upřesní Richie. "Nějak jsem na to zapomněl...takže my ostatní půjdeme pěšky. Ale je to jenom kousek!" přesvědčuje nás.
(23:16) Morigan: "A to jako půjdeme pěšky?" rozhlédne se Lara.
(23:16) Margare-tka: "To jsem ráda;-)"
(23:12) Morigan: "Skáču radostí," prohlásí a obejme Katryn kolem ramen. "A co teprve Jeho Výsost."
(23:11) Margare-tka: "To jsi rád viď;-)
(23:09) Morigan: No Richie, hodláme oslavit Slunovrat tady!" prohlásí Lara. "Tak se s tím smiř."
(23:05) Margare-tka: To jsem nepochopila, takže koukám jako puk...
(23:05) Morigan: "Tam je taky ještě podzim," odvětím.
(23:04) Morigan: "Copak, ve Svobodné je moc velká zima?" usměje se.
(23:03) Margare-tka: Sbírám se tedy ze země... "Ahoj Richie:-)"
(23:02) Morigan: Tak počkám a pak se s ním jdu uvítat taky. Samozřejmě koně tam nejsou, jen ten jeden Richieho.
(22:56) Morigan: Ocitly jsme se opět v lese, země je mokrá jako po čerstvém podzimním dešti.Takže jsme pěkně od bahna. Stojí tam Richie, se kterým se jde okamžitě uvítat Katryn.

Taky se s ní vřele uvítám, jsem opravdu ráda, že ji vidím:-) Snažím se držet jejího tempa. Asi to bude lepší probrat až ráno:-)

Přivítáme se s ní a jdeme si ustájit koně. Zasedneme s Larou ke společné večeři, chce vědět, co je nového a sama nezastaví pusu, ačkoliv polovinu z věcí, které říkáme, nechápeme. Ale jsem ráda, že jí vidím.
Dobře a vydatně se najíme, pak se pořádně vykoupeme a jdeme spát, protože jsme po cestě prochladlé a unavené. Rozhodla jsem se, že Akarii s Larou budeme řešit až zítra, i když jsem jí už něco naznačila. Navíc je to vnímačka, že?:-)

K věži přijíždíme navečer a první pozitivní věc na první pohled je, že ve věži svítí okna.
"Vypadá to, že je Lara doma," usměju se. "To jsem teda ráda."
Přijedeme k věži, kde se opakuje to, co vždy: šílený pták oznamující, ať táhneme, že nikdo není doma. Po chvíli se ale otevřou dveře a v nich je Lara v jasně fialových šatech zahalená do růžového pláště.
"Děvčata!" prohlásí nadšeně. "Vás jsem neviděla nějak dlouho."

Cestu k Lařině věži už docela známe, díky chladnějšímu počasí se nám ale protáhne na sedm dní, jelikož upřednostňujeme nocování po hostincích.
Cestou se nic nestane, přestože jsem se ještě obávala alchymisty. Kupodivu se neděje nic, i když stále hlídáme, když jsme venku.

(00:30) Morigan: Vyrazíme tedy asi odpoledne, když máme nakoupeno a sbaleno. Počítáme s tím, že dnešní noc budeme nocovat venku.
(00:10) Morigan: Už mě nic nenapadá. Naplním čutory co máme, vínem.
(00:05) Morigan: Přemýšlím, co ještě vzít.
(23:59) Morigan: "Není, je úplně obyčejný."

58) Margare-tka: "Tak dobře...Je ten meč něčím zvláštní??"
(23:56) Morigan: "Já si ho dám asi k sedlu za ten svůj. Připevním ho za řemínek u pochvy," usoudím nakonec.
(23:54) Margare-tka: "No hodit by se mohl, Je velký, že bych si ho vzala já... Taky si vezmu své zbraně.
(23:53) Morigan: Samozřejmě si vezmu tesák, elundský meč, oba svoje nože do bot a dýku. Uvažuju, že někam nacpu ještě alchymistův meč.
(23:47) Margare-tka: "Opravdu doufám, že zastihneme Laru."
(23:35) Margare-tka: JJasně, jo Linerit máme nejspíš taky:-)¨"No nikdy nevíš co bude třeba..."
(23:34) Morigan: "To není špatný nápad," souhlasím. Vezmu tedy dva od každého (máme proti horečce, bolesti, k urychlení hojení) a taky je pečlivě uložím do jedné ze sedlových brašen mezi oblečení.
(23:32) Morigan: Všechny prsteny, co normálně nosím mám na rukou (stejně budu mít rukavice), na krku linerit. Dračí medailon schovám pečlivě do taštice k měšci. Peníze rozdělím do několika menších měšců, jako vždy a ty pak různě schovám.
(23:31) Margare-tka: Asi si vezmu prsteny....ale otočím si je do ruky.Jinak všechno necháme zase pod prknem v tvojí pracovně:-)
(23:30) Margare-tka: No myslím, že to máme tak na stejno:-) "Ještě bychom pro jistotu mohly vzít nějaké ty lektvary, kdyby se nám něco stalo a ty jsi třeba byla unaveníá a nebo ty raněná."
(23:28) Morigan: Zabalím si dvě deky, kožešinu, připravím si teplé oblečení (v tom pojedu), náhradní kabátec, co mám ještě z Akarie, náhradní košile a nějaké prádlo.
(23:19) Morigan: Ráno začnu psát dopis Rowanovi, abychom ho mohly ještě ten den poslat. Přiložím k tomu Margaretin dopis pro Viktora a dám poslat. Pak se soustředím na balení, musíme něco nakoupit a sbalit všechno důležité.

(14:59) Morigan: "Jasně. No tak čas ještě máme."
(14:55) Ketryn: Tak se naštvaně vrátím. "Christianova věž poutu asi moc nevědčí! Budu to průběžně zkoušet, až vyjedeme."
(14:52) Ketryn: Jdu na chodbu někam k oknu, kde budu mít klid a začnu se soustředit.
(14:51) Ketryn: "To bych mohla, taky už jsem na to myslela. Ale jestli je v Akarii, tak je to dost daleko...tak já to jdu zkusit a uvidíme."
(14:38) Morigan: "Kat," napadne mě večer po večeři. "Možná by ses mohla zkusit spojit s Richiem."
(14:33) Morigan: Během dne ještě občas nazírám do knížky, pak jdeme na oběd. S Christianem se už o tom nebavíme. Jsme domluveni, že zítra během dne asi odjedeme (na zabalení toho moc nemáme).
(14:23) Ketryn: "To je pravda...Tak to třeba vyrobil nějaký blázen do draků :-) Je to prostě postavený na hlavu!"
(14:19) Morigan: "To mě v první chvíli napadlo, ale Christian se tváří, jak byl ten symbol pro čaroděje zlý - když se to tady snažím číst, asi s ním souhlasím - říkal přece symbol zla a smrti. Kdyby to byl opačný symbol, přece by na něm bylo něco jiného..." vezmu ho do ruky a znovu se na něj dívám. "Něco, co by to zlo vyrušilo, popřelo. Byl by třeba spoutaný, nebo tak něco. Ale právě, že není. Já vím, že jsme se o síle symbolů asi nikdy nebavili, dřív byla pro čaroděje dost důležitá a svým způsobem je pořád."
(14:16) Ketryn: "Třeba to spíš má spojitost s obranou proti draků..."
(14:13) Morigan: "Já se do tý Akarie začínám doopravdy těšit!"
(14:13) Morigan: "To je ale právě přesně to, co nikdo z nás neví. Tohle ale rozhodně žádnej drak na krku nenosil."
(13:51) Ketryn: "Jo to jo, jasně že tam je spojení ale jak moc velký...ale to je jedno, je to prostě celý divný a nejasný...Z toho, co se ti stalo, přeci nikdo nemohl můt užitek...jedině že se třeba něco pokazilo. No myslím, že bude opravdu lepší přezimovat v tý Akarii."
(13:48) Morigan: "To je ale fakt divná otázka. Jestli někdo přejal symbol, musel vědět co znamená a musel ho znát, podle toho, jak je stejný. Takže je to vlastně jasný, že se to s tím nějak spojuje."
(13:38) Ketryn: "Myslíš si tedy, že je to jen převzetí symbolu, nebo že je to s tím, co se tenkrát dělo, nějak víc spojeno?"
(13:35) Morigan: "Z učně na učně jsou vlastně všichni potomci, ale v podstatě to nic neznamená, jak vidíš. Gatemallská univerzita existovala ještě dlouho tady po tomhle," ukážu na knížku.
(13:29) Ketryn: "No jestli není nějaký čaroděj, který by o tom věděl ještě víc, protože se ty informace dědily z mistra na učně a dál až do dneška."
(13:25) Morigan: "Moc nechápu, jak to myslíš...?"
(13:14) Ketryn: "Ještě mě napadlo, jestli někdo z dnešních čarodějů nemůže být potomkem někoho z těch čarodějů z Gatemallu...teda jako učeň učně učně a tak dál."
(13:12) Morigan: "O tom dost pochybuju," usoudím. "Hlavně ani moc nejsem schopná to číst vcelku...ale snažím se. Jsou tam spíš zmínky o té válce a čarodějích z Gatemallu..."
(13:11) Ketryn: "Asi tam nebude zmíňka o tetováních nebo tak něco, co?"
(13:10) Ketryn: Najdeme tam ještě něco?
(13:06) Morigan: Ještě tedy občas listuju opatrně tou půjčenou knihou.
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
(12:11) Ketryn: "To já taky, podruhé už bychom asi neměly takové štěstí..."
(11:37) Morigan: "To teda pevně doufám!"
(11:29) Ketryn: "To byla drsná zkušenost...doufám, že se to stvává jen jednou za život. Ale Richie už si určitě dává pozor..."
(11:27) Morigan: "No, pevně doufám, že to půjde teleportem. Ačkoliv vlastně...nevím, jestli se mi chce po posledním zážitku se teleportovat!"
(11:03) Ketryn: "To jo. To bude hezký, že budete moct být s dětma :-)"
(11:01) Morigan: "To budeme vážně na vánoce v Akarii," uvědomím si.
(10:58) Ketryn: "No právě."
(10:57) Morigan: "No, to budeme muset vymyslet podle situace. Ale každopádně dopis pošlu ze Sirberlinu, tím nic nezkazím. Nemůžeme tam přece jen tak vtrhnout."
(10:53) Ketryn: "Nebo nějak přes Richieho."
(10:50) Morigan: "To bych mohla, protože než tam dojedeme lodí, tak tam ten dopis bude. No a když se teleportujeme, tak budu muset poslat dopis ke dvoru odněkud z Akarie."
(10:33) Ketryn: "A budeš nejdřív Rowanovi psát?"
(10:31) Morigan: "Já bych to nejdřív zkusila přes Laru, ale musíme počítat s tím, že tam třeba nebude nebo tak něco...no tak pak bychom asi musely lodí."
(10:19) Ketryn: "A pojedeme lodí nebo se zkusíme zas spojit s Larou a Richiem?"

Vstanu, jdu se podívat z okna a pak se obléknu a jdu také dolů na "snídani". Pozdravím, když vejdu a pomalu se trochu najím a zapojím se konverzace, poud tam nějaká je a jestli tam vůbec někdo je;-)
((Holky sory včera mi nefungoval net....Dneska až se vrátím z nákupu bych tu nějak měla být, mělo by to být tak kolem deváté...))

Tak já ještě chvíli spím, pak vstanu a obleču se. Vezmu si nějaké červené šaty kombinované s bílou, nebo tak něco. Jestli už Margaret taky vstává, tak můžeme jit spolu na snídani. Ale jestli spí a nechce se, tak půjdu sama.

Až když si vesele kroužím nad věží mi dojde, že jsem se mohla jít nejdřív nasnídat!!! Ach jo...

Já osobně už v pokoji o tom nemluvím, promítám si to v hlavě a pokud se mě na něco neptáte, tak mlčím. Christian mě zavedl na několik stop, ale bohužel nijak závazně, protože přes to všechno, co si můžeme myslet, to nejsou nic jiného, než domněnky.
Nakonec usoudím, že z nočního letu nic nebude, protože jsem přece jenom něco vypila a dělat proměnu by nemuselo být stoprocentně bezpečné. Závážu se, že ráno vstanu dřív a vyrazím.
Pochopitelně se nestane ani to, protože se mi nechce vstávat, takže otevírám okno někdy kolem půl deváté.
Pokud ještě spíte, tak vás nebudím (tedy snažím se o to), pokud ne, tak jen pozdravím a jsem pryč.