Druhá strana (263 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

:-/ No koukám a hlídám vás....Když odpočíváte.

"No trošku ano, ale to se dalo předpokládat:-) No snad tam bude vstřícná osoba netušíš kdo by tu mohl být?"

Zbytek dne asi odpočíváme, jenom Margaret se odpočívat nechce, protože má energie dost, radši kouká z okna, kde se pořád něco děje.

Ano, to já taky. Je to příjemná změna.:-)

"Ty jo, to by bylo fajn :-)" Vypadá opravdu příjemně. "Jsem ráda, že se po slově čaroděj nezděsila."

"Jo, tehnle hostinec se mi taky líbí..."

Když odejde..." Dobrý nápad...To by bylo učžsné kdyby ta vež doopravdy byla blízko....Je to příjemná žena a ne jako ti morousové co obvykle hostince vlastní. "

"Já vám poradím ráda! I tak musí bejt to cestování namáhavý...máte namířeno někam konkrétně, nebo někoho hledáte?" zajímá se.
"Někoho hledáme," přikývnu. "Pojďte raději dovnitř."
Poslechne a rychle za sebou zavře dveře. Je evidentně napajtá k prasknutí.
"My totiž jedeme tak daleko, protože...protože bychom potřebovaly služby...čaroděje," řeknu a dívám se, jak to na ní zapůsobí.
Chytí se za pusu. "Mohlo mě to napadnout hned!" vydechne, ačkoliv si nejsem jistá, co ji přesně napadlo. "Ale...ve městě jsem čaroděje nebo čarodějku nikdy nepotkala...vlastně jsem nikoho takovýho přímo nepotkala nikdy. Jednou jsem jednu viděla, ale to jsem byla ještě malá. Byla opravdu krásná..." zasní se. "Ale počkejte, ona je tu poblíž věž jednoho z nich...nebo jedné, teď nevím. Znám ale někoho, kdo to vědět bude, zeptám se vám! Samozřejmě nenápadně..."
"Věž? To by bylo skvělý," kývnu a usměju se na ní. Ani nemusím ten úsměv předstírat.
"Hned jak budu něco vědět, přijdu vám to říct!" slíbí tajnůstkářsky a odběhne.

Tak vás se zaujetím poslouchám a ruku si dám do polohy jako, že je zavěšená(A tu druhou dám jakoby před ní aby si v nevšimla, že ji nemám ovázanou)....Taky se na ni usmívám.

*zatváří

Na dveře někdo zaklepe a všichni sebou trhneme.
Dojdu až ke dveřím a opatrně se zeptám: "Kdo je tam?"
"Hostinská," ozve se ženský hlas. "Jestli už nepotřebujete to vědro, vzala bych si ho."
Otevřu dveře a samozřejmě jí podám to vědro.
"Těšíte se na slavnost?" zeptá se vesele.
"No...my asi někam nepůjdeme. Máme za sebou dlouhou cestu a jedna z nás je zraněná...raději zůstaneme tady," řeknu.
"Aha..." zatváří se trochu zklamaně. "A...odkud jedete, zdaleka?" zeptá se zvědavě.
"No...až od jihozápadního pobřeží," řeknu neurčitě.
"A to jedete takhle samy?"
"Ano," pokrčím rameny, protože stejně nemá cenu lhát, když je to evidentní. "Nic jinýho nám nezbývalo."
"To já bych se teda bála!" prohlásí upřímně. "A kam máte vlastně namířeno? Jedete ještě dál?"
Zadívám se na ní a něco mě napadne. "No...možná byste nám mohla trochu poradit," řeknu zatím opatrně. Okamžitě se zatvářím ochotně.

"Možná i něco z té maškarády uvidíme... Ale řekla bych, že spíš už tak zbloudilé masky...."

"No když jsme byli v Assiru, tak jsem se vždy koukala z okna a pila kávu. Byla jsem na ni tak trochu už závislá." pousměji se. "Je to vláštní jen tak koukat a bez zvuku sledovat co se tam děje." Uhnu ti když tak aby se mohla podívat.

"Pohled z okna?" nechápu a dívám se na tebe podezřívavě.

Tak se koukám z okna... a zajímám se o ruch venku. Případně kdo tak chodí.
"Holky já bych si dala kafe.... nějak mi to ten pohled z okna asocioval."

Předně zatopíme v těch kamnech a pak si necháme přinést vědro teplé vody a umyjeme se. Mezitím se místnost zateplí a tak můžeme zůstat jen v košilích. Venku sledujeme, jak tam každou chvíli někdo pobíhá: s pitím, s nějakým jídlem, někdo s hudebními nástroji a tak podobně.

Za přespání na seně jsem taky moc ráda při takovém mizerném počasí. Asi jsem byla promrzlá až na kost a něco teplého do žaludku a stodola, kde aspoň nefouká, je opravdu vhod.

(taky si hodím na spaní.)

00:11) Morigan: Hm, tak usneš docela rychle...
(00:09) Systém -> Margare-tka, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 1
(00:09) Morigan: k6
(00:06) Margare-tka: Snažím se sice odpočívat, ale jsem v pozoru. Hůlavně na to kdyby se koně plašili...I na jiné podezřelé zvuky.
(00:03) Margare-tka: "No tak bychom si už mohly lehnout aspoń si odpočineme."
(00:02) Morigan: Nevím, venku je už tma.
(00:01) Margare-tka: "To je fakt, to by mohlo být relativně bezpečné.Tak se tam jdeme zavrtat. A kolik je hodin?
(23:55) Morigan: K večeru se tedy přesuneme do stájí. Seno je až vzadu v rohu, docela stranou, tak se do něj můžeme zavrtat i s věcmi.

Vejde muž, vypadá poněkud narychlo oblečený a rozcuchaný, v rukou svírá velkou koženou brašnu. S velkou pravděpodobností doktor.
"Dobrý večer," pozdraví s malým otazníkem na konci věty. Prohlédne si ostražitě všechny přítomné.
"Vy jste doktor??" vyskočím z lavice.
"Ano."
"Potřebujeme vaši pomoc."
"Slyšel jsem...už něco. Podívám se, co se dá dělat."
Přistoupí ke stolu a odkry je Margaret. Pokud je třeba, tak se mu snažím asistovat. Prohlédne si její zranění na hlavě i na ruce, ale nic neřekne.
"Počkáme zatím venku," řekne Edmund a všichni tři se hbitě vytratí a zavřou za sebou dveře. Doktor neznatelně vydechne.
"Nevypadá to moc dobře...a má vysokou horečku. Kdy se to stalo?" zeptá se.
"Tak...tak v sedm večer," odpovím.
"To měla ale velké štěstí!" podiví se. "No musím se poopravit, pokud je to tak, jak říkáte, tak to vypadá ještě velmi dobře!"
V duchu poděkuji za schopnost magie...

Všichni K6, prosím.