Druhá strana (265 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Procházka je kupodivu příjemná opravdu pro všechny, je opravdu nádherné počasí a Alex si Katryn skoro nevšímá, takže se beztrestně baví s námi. Děti neseme, i když Henry projevuje nenápadný protest, že by chtěl lézt po zemi, což mu samozřejmě nedovolím.

Já chci ven!!Tady se fakt zblázním!
Pošlu vám oběma po Evě dopis: Ahoj holky, myslíte, že by jste našly někdy čas se u mě stavit? Do příštího oběda u Margaret to nevydržím...
Katryn

Jsem taky v šoku a nechám se vést chodbou...hlavou se mi toho honí, že se mi asi rozskočí...a co bude dál by mě teda taky zajímalo...Nemám slov...

"Víte co, Vaše Výsosti? Já vám odpovím na mou pitomou otázku. Já totiž vím, proč jste sem přišla."
Zůstanu na něj zírat. To by mě tedy zajímalo, protože já to nevím.
"Cože?"
"Vy jste totiž úplně stejná, jako já. A taky to nemáte ráda. Ale uvnitř přesně víte, proč některé věci dělám, protože byste je udělala úplně stejně. Protože byste úplně stejně bojovala do samého konce, který ani vlastně neexistuje! Vím, že to tak je a do své smrti - což ostatně nebude dlouhá doba - se nepřestanu divit tomu, že taková královna sedí na trůně Akarie. Ale snad vás můj příklad poučí, madam, protože jinak byste mohla dopadnout stejně hloupě, jako já!"
Jsem v šoku, tedy rozhodně se tak tvářím a dokonce mi dlouho trvá, než vůbec najdu řeč.
"Nepřipadá vám, že se těmi řečmi dopouštíte další zrady!?!?" vydechnu.
"Není to v mém případě jedno?" řekne tiše.
"Vy jste...vy jste...neuvěřitelný, Waltere z Rozetu!!!" zuřím a otočím se, jako bych chtěla odcházet.
"Počkejte!" zavolá najednou docela prosebným hlasem. "Děkuji vám. Přijdete ještě? Do mé popravy nezbývá víc, než tři týdny, já bych..."
"Já...nevím," řeknu po pravdě.
"Prosím."
"Měl byste...jít spát," řeknu první nesmysl, který mi přijde na jazyk.
Natáhne ruku přes mříže rychleji, než bych čekala a chytí mě za zápěstí.
"Co si myslíte, že děláte???" syknu, když mě přitáhne skoro až k mříži. Na hřbet ruky mi ale vtiskne polibek.
"Tak tedy dobrou noc, královno," řekne a ruku mi pustí. Vezmu Katryn z ruky louč a obrátím se k odchodu.

Kmitám pohledem mezi vámi dvěma a jsem nejistá...Pevně doufám, že je jediný, komu je tvůj věk divný...že nikoho jinýho nenapadlo vzpomínat a počítat. A jsem ráda, že to radši už moc neřeší...Z toho, že se zase vyslovilo, že by James mohl být u dvor, mi zas na čele vyskákal pot...A vůbec, celý ten rozhovor...

"Je můj bratr u dvora?" zeptá se najednou.
"Cože???" projevím se nepříliš inteligentně.
"Můj bratr. Myslím Jamese. Je u dvora?"
"U dvora??? Co by, proboha, dělal u dvora???" zděsím se. "Jistě, že není!"
"To jsem rád," řekne Walter s úlevou. "Ale může se stát, že...může se stát...musím vás o něco poprosit."
"Mě?"
"Ano, je mi to líto, ale...potřeboval bych mu vzkázat..."
Sáhnu si rychle za živůtek a vylovím papír. "Napište mu to. Postarám se o to, aby se mu to dostalo do ruky," řeknu pevně. Přistoupí až k mřížím a překvapeně se na mě podívá.
"To myslíte vážně?"
"Ano," vytáhnu ještě brk a inkoust s brašničky u pasu. Je toho jen málo, ale na dopis by to mělo stačit. "Napište to. Někoho sem pro to pak pošlu...nebo to nějak zařídím, aby ten váš dopis dostal. Ale proboha, nesmí ke dvoru, to je jako by se k vám chtěl připojit rovnou!!!"
"Nejsou proti němu důkazy...tedy snad. Nebyl jsem u všech výslechů a je tedy možné, že se o něm někdo zmínil. Ale neměl bych to nikomu za zlé...je to těžké...vydržet," uhne očima a vezme si ode mě věci na psaní. "Nebudu se vás ani ptát, jak to hodláte zařídit. Jste přece královna, že. Proč to děláte?"
"Nepokládejte mi laskavě takové pitomé otázky!!!" odseknu.
"Víte, že jsem hodně myslel na tu dobu před skoro šestnácti lety?" řekne najednou a znovu zvedne oči.
"C...o???" nechápu.
"Tolik to zhruba je. Kdy se princ Rowan tak narychlo oženil s neznámou dívkou. Já si to matně pamatuji. Přišel jsem na to, že si pamatuji i vás, madam. Zvláštní, že?"
"Asi máte dobrou paměť," řeknu pomalu a zkoumavě ho pozoruji, protože nechápu, co tím sleduje.
"Asi. A umím dobře počítat. Zdá se mi to divné, vám ne?"
"Bylo mi šestnáct," řeknu přesvědčivě. "Co je na tom divného??"
"A není to vlastně jedno?" pousměje se.

"A vy jistě také, že?" dodá.
"Možná by to prospělo i vám!" řeknu vztekle.
"Nemyslím si, Vaše Výsosti. Ale i tak mám smůlu, že, a to víme oba."
"Pravý ráj je přece až po smrti, tak co se vám nelíbí???" řeknu už opravdu naštvaně.
"No jistě. To je fakt. Ale nějak si to v téhle situaci ne a ne uvědomit," odpoví tiše.
"Nechcete snad, abych vás litovala???"
"Vy byste to uměla?" podiví se přehnaně. "Ne, opravdu to poslední, co mě zajímá, je lítost!"
Odmlčí se a já mlčím taky. Tiše a zoufale uvažuji, kam si myslím, že tenhle rozhovor může vést???

"Já s vámi rozhodně nehodlám diskutovat o..." začnu zprudka, ale přeruší mě.
"Já vím. Ani já nechci. Je to občanská válka a každý prostě stojí na nějaké straně."
"Je i mnoho horších válek, sire Waltere! Nelíbí se mi žádná z nich, ani tahle, nelíbí se mi žádní mrtví, kteří jakákoliv válka zanechá za sebou, ani žádná bolest, která každou válku provází! A že sakra vím, o čem mluvím!!! Ale Rowan Akarii miluje, udělá všechno pro to, aby to byla šťastná země, i když to nejde hned!"
"Jo, Rowan je takový milující," vzdychne ironicky. "O jeho lásce k vám se už zpívají i balady!"
"To sem absolutně nepatří!!"
"Jistě. To ne. A šťastný malý princ Henry, následník, kterého pro změnu už teď miluje lid. Možná je to správně, možná to tak muselo být, když královna Adelina nedokázala za celou dobu toho dědice lidu dát. Dědic, jiný král, jiná královna, jiná víra, to asi ta zatracená Akarie chtěla, že???"
"Král byl ve vyhnanství a tam poznal věci, které ho naučily na víru nahlížet otevřenýma očima!"

Po jeho výlevu mlčím. Vlastně si ani nedovedu představit, že bych na to mohla cokoliv říct.
"Můžete mě odsuzovat jak chcete," pokračuje tiše. "Ale sám nevím, nakolik mě vede moje přesvědčení a nakolik je to "jen" loajalita. A nakolik si ještě myslím, že by byl Ryan lepší král, než Rowan. Ten pravý a jediný," zní v jeho hlase opět ironie. "Víte, že jsem je kdysi znával oba dva docela dobře? Rowana jako korunního prince a následníka a Ryana jako jeho mladšího bratra? Rowan byl vždycky vychováván jako budoucí král a měl pro to všechny předpoklady. Jenomže pak zradil. Akarii, svého otce, všechno. Byl zrádce a jako takový byl mnoho let brán. A pak...chce zase trůn."

Koukám na vás a jsem celá nesvá...Snažím se dávat pozor, abych slyšela, kdyby náhodou někdo šel. A zároveň přemýšlím o tom, jestli je vůbec možné, abychom se od Waltera o Jamesovi něco dověděly...

"Tak jo snad brzo odjede. A co mu teda napíšeš, jestli nám to chceš říkat;-)"

"To je jasný, že bude záležet i na něm, kdy a kde se sejdeme, ale já budu ta, která budu muset navrhnout první variantu. No teď to někdy napíšu a pošlu a budu čekat, až Alex odjede."

"Tak to bude jistější.. jen vymyslet jaký a kdy, ale to asi bude záležet i na měm? Kdy mu pošleš odpověď?"

"No u něj asi radši ne...A stejně nemůžu já navrhovat, abychom šli třeba na oběd k němu...Asi nějaký salonek bude vhodný..."

"To by bylo dobré. Třeba zahrada nebo nějaký zastrčený salonek. A nebo u něj pokud má samostatný pokoj."

"Taky si z toho dopisu myslím, že by s tebou rád setkal... to je vidět. Ale fakt bych počkala až tu Alex nebude. To je na tobě. "

"Taky jsem to tak pochopila, jen jsem to s váma chtěla prodiskutovat, abych neudělala něco nevhodnýho...Tak já mu teď napíšu něco v tom smyslu, že mi jeho dopis udělal radost a opět se mu podařilo, abych se usmála. Že se s ním ráda setkám, ale až bude vhodná chvíle, abych z toho neměla problémy. A pak počkám, aý Alex odjede. Ale asi bych se s ním měla setkat někde jinde, než ve svých komnatách, co? Bernard by mohl žalovat. Souhlasíte?"

(Dobře, berme to, že jsme se setkali asi tak dva dny předtím, než se děje to, co teď hraju s Margaret. Sakra, to je to spletité...snad je to srozumitelné:-))
Já si přečtu dopis. "No, to je jednoznačný náznak, že by si s tebou rád dal schůzku, ale chce, abys to navrhla ty. Sakra, nějak se v těch dvorských věcech začínám vyznávat. Takže to záleží na tobě, pokud se s ním setkat chceš, tak bych ale vydržela, až bude Alex někdy pryč. Jinak by se mu to nelíbilo zcela určitě! Asi bych mu to normálně napsala, že se bojíš, že by se to nelíbilo muži. Nebo to nemusíš psát, asi nějak naznač, že čekáš na vhodnou chvíli, nebo tak něco. Co myslíš, Margaret?"

Když se setkáme všechny tři o samotě, tak vytáhnu složený dopis.
"Patric mi odepsal,"řeknu s úsměvem :-)

Drahá Katryn,

vždy mě potěší, když se mi podaří vyloudit upřímný úsměv na tváři krásné ženy a u Vás to platí dvojnásobně. I když Vy se neusmíváte příliš často, viďte?
Pokud bych mohl kdykoliv dostat příležitost opět učinit Váš den o něco hezčí svou přítomností, jsem Váš oddaný služebník.

Váš Patrick

"Teď přemýšlím nad tím, jak nejvhodněji odepsat. Nejraději bych ho někdy pozvala na odpolední čaj nebo kávu...Ale bojím se, co by se stalo, kdyby se to dověděl Alex...Jenže já zas nemůžu moc vycházet, tak nevím..." :-(

Když jsem odcházela, vzala, poprosila jsem Kat, aby šla se mnou, abych si nějak mohla vzít trochu její krve na lektvar (ještě nevím jak:-). Doprovodily jsme nejdřív Margaret k ní do komnaty.