Druhá strana (270 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Tak si teda svléknu jen ten rukáv s tou bolavou rukou. "Ignoranti jedni." a vražedně se koukám na ty dva tupce.
Na doktora jsem milá. A komunikuji s ním když se mě na něco zeptá. Asi když tak poprosím Morigan kdybch potřebovala pomoci. "Pomohla bys mi když tak prosím." a smeřuji tu prosbu k Morigan. (Nechce se mi tě oslovovat.)

Taky mě uklidní, když je vidět, že ošetřovat umí...jednak ošetří dobře Margaret tu zlomeninu, a jednak to mám i já snad dobře ošetřený...Všechno mlčky pozoruju.

Rozhodně nikdo odcházet nehodlá a nebude. Dívám se na ně, ale nezasahuji do toho. Nikdo na Margaret slovně vůbec nereaguje.
Bedlivě ale sleduji, jak jí ošetřuje a uklidní mě, když vidím, že to umí dost dobře. Pravděpodobně ošetřoval i Katryn, když byla v bezvědomí. A taky všechny ostatní zraněné.

Nic neříkám a všechno to sleduji. Určitě jsem se napila, protože jsem strašně vyprahlá...S jídlem asi počkáme, až se to tu uklidní.

"Odejděte, aspoň na chvíli." řeknu teď dvěma tupcům.

"Jste idiot nebo co??!!!! Neříkala jsem před chvilkou, že mám zlomenou rulku!!!" Vyjedu na něj. A pokusím se ho druhou rukou odstčit.
Po tom co řekl, se na něj usměji jako andílek.

Pak nám tam zanechají jídlo a odejdou, aby vzápětí stejným způsobem donesli vodu na umytí a dlahu i pruhy obvazu. Přijde s nimi ještě jeden muž, kterého jsme tam předtím ani neviděly. Ten neřekne ani slovo, ale začne Margaret ošetřovat ruku. Nejdřív se musí tedy svléknout a pak nastane otázka, zdali si chce sundat i košili, nebo nechat rozříznout rukáv.
Je tam přítomen ten ošetřující a Rick s Oliverem stále stojí u dveří.
Ošetřovatel se tázavě dívá na Margaret.

Pokusí se sundat prsteny, ale nepovede se mu to, jelikož má Margaret pořád oteklou ruku.
"Do hajzlu!" zanadává si. "Musím je sundat, až jí opadne otok!" oznámí Oliverovi. "Jestli je nenajdu na vaší ruce," sdělí ti temně. "Budete toho sakra litovat!"

"Ošetření zvládneme samy, postačí mi něco jako dlaha a nějaké obvazy. A VODU, PROSÍM!" řeknu ostře.
"Rozkazovat tedy umíte," pronese sir Oliver. "Nicméně vypadáte jako kdokoliv, jen ne jako královna."
"To je výmysl vašich chorých mozků, že jsem královna!" změřím si ho vražedným pohledem.
"Královna je zavřená v paláci. Ta druhá je jen děvka samozvaného panovníka!"
"Dejte si pozor na ústa!" zasyčím.
"Ricku," osloví ho, aniž ze mě spustí oči. "Sundej "vévodkyni" prsteny a pak ať dostanou co chtějí k tomu svému ošetření!"
"Jistě," zahučí Rick a popadne Margaret za pravou ruku.

"No tak slyšíš, Ricku, tady madam něco chce!" ušklíbne se Oliver. "Je snad dokonce vážně zraněná, tak sebou hni."
Rick se zatváří nenadšeně a pohne se k Margaret, aby se podíval, co s ní je. Sám má ovázanou hlavu.

Já si přestanu sundavat ten prstýnek, když slyším hluk a taky zpozorním.
Počkám jestli něco nechtějí a nechystají se nám něco říct..."Mohli byste mi ošetřit tu zlomenou ruku, docela by to potřebovala." A podívám se směrem na ně.

Chtěla jsem říct něco podobného, ale asi jsem to nestihla, tak jen přikývnu, je to logická odpověď. V duchu se raduju, že už konečně nesou jídlo. Podívám se na ně, jak budou reagovat na tvou trochu drzejší odpověď.

(Vím, že to byla blbost a nechápu, proč jsem to udělala...opravdu naprosto nesmyslný myšlenkový pochod...taky vím, že to bude těžké vysvětlování, spíš to ani vysvětlit nepůjde, logicky určitě ne...)

Sotva si Margaret sáhne na prstýnky a já s Kat začneme znovu bušit, ozvou se za dveřmi kroky a hlasy. Urychleně ustaneme v bušení a o krok ustoupíme. Stojíme ale u dveří.
V zámku zarachotí klíč a dveře se opatrně otevřou. Dovnitř vstoupí dva muži, jeden z nich je Oliver z Gastonu, ten tmavovlasý šlechtic a druhý je Rick. Ten nese tác s nějakým jídlem. Vstoupí dovnitř a hned za sebou zase zamknou a klíč si schová sir Oliver k sobě. Rick hned položí tác na nejbližší postel.
"Co to tu vyvádíte za hluk??" mračí se sir Oliver. Celou dobu se tváří dost obezřetně a nespouští oči zejména ze mě.
"Bušíme na dveře," odpovím mu klidně.

V bušení jsem se asi nepřipojila, jelikož bychom se tam u těch dveří pomlátily. Ale souhlasím...měl by už někdo dorazit. Docela ráda bych si nechala zafixovat tu ruku. A taky potřebujeme vodu.

//Už jsem tu:-) na chatu:-)//

Když si dáváme chvilkovou pauzu (jelikož je to bušení docela namáhavé), řeknu ještě: "Ono myslím, že si to Katryn vyžere dosyta, až bude vysvětlovat Alexandrovi i Rowanovi, jak se ocitla sama venku mimo palác. Protože," obrátím se ke Katryn. "Nikdo z nás, ani Alex, ani král, ani my, do poslední chvíle nevěřil, že bys vyjela jen tak sama ven, bez závažného důvodu. Myslím, doteď tomu ti dva nevěří, jelikož je to opravdu nesmysl. Takže se pomalu připrav, co vysvětlíš. To je podle mě tak velký trest a potupa, že nic horšího být nemůže, tak bych už o tom prostě nemluvila. Každý někdy jedná ve zkratu, to všechny známe...akorát by člověk řekl, že jsi musela zaslechnou nějaký hrozný rodinný tajemství, třeba že Alex ve skutečnosti zavraždil svoji matku, nebo tak něco, že tě to sebralo tolik, žes vůbec nepřemýšlela. Tak se Margaret zase tolik nediv. I když, taky jsem se jí lekla, když se z ničeho nic tak rozčílila..." pokusím se zatvářit povzbudivě, což vypadá s mým obličejem od zaschlé krve trochu prapodivně a hodlám začít znovu hlasitě bušit na dveře..."

Z vaší hádky jsem vykolejená, ale jelikož mě bolest hlavy brzí, asi nestihnu vůbec reagovat, jenom to sleduji jako na tenise. Chtěla jsem k tomu ještě něco dodat (ale opravdu klidně), ale to jsem přepokládám nestihla.
Když Katryn začne bušit na dveře, pomalu vstanu a jdu k ní, jelikož mě to samé napadlo už před chvilkou a začnu bušit systematicky s ní. Jelikož může používat jen jednu ruku, střídáme to s kopáním do dubového dřeva, až se dveře otřásají.
A můžeme do toho vložit všechnen vztek na sebe i na všechno ostatní...

"Napadlo mě, že když mi slyšíme Roberta, tak bychom mohly slyšet ještě někoho dalšího. Třeba se tak dozvíme co plánují." řeknu.

"Já jsem na tebe neječela. Jen jsem ti to důrazně řekla!...Už se s tebou bavit nebudu."

"Já jsem si nezačala, ty jsi tu z ničeho nic najednou na mě začala křičet. Vím, že je to všechno moje vina, ale bohužel čas vrátit nemůžu!!Tak nechápu, co po mně chceš!!!Jestli ti vemou prsteny, tak s tím bohužel nic udělat nemůžu, stejně jako jsem nemohla s těma svejma...A neječím jak blázen, jen jsem ti oplatila stejným tónem, když jsi na mě nesmyslně spustila."