Druhá strana (269 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Já jsem taky ráda za tu ošetřenou ruku. Aspoń to. Jinak jsem tam tichá a odpočívám. Asi se netvářím moc přítomně.

To jsem taky ráda. Snažím se odpočívat a nabrat síly. Hlavou se mi furt všechno honí...

Zase nastane chvíle odpočinku, protože ten ještě pořád dost potřebujeme a když je možnost, je třeba ji využít. Jsem ráda, že má Margaret ošetřenou tu ruku, hned jsem klidnější.

"Kdyby k tomu byla možnost, tak bys to možná měla udělat. A nebo aspoň někdo. Aby věděli kde jsme." řeknu. Ale nervy na to obrňovat se nemám, takže mi tam klesá nálada. A Kat totálně ignoruji.
"A když už jsme kde jsme, tak by nebylo od věci zkusit i toho Richieho." řeknu odevzdaně.

"Že by odmítl pomoc na moji žádost...to si asi nemyslím. Ale taky se mi to nějak nelíbí. Je to hodně riskantní."

"No radši bych byla, kdybych nemusela, hodně mě zklamal a jsem na něj naštvaná...Ty myslíš, že je tak uražený, že by ti odmítl pomoct? Bohužel tohle je opravdu krizová situace a ta si žádná zoufalé plány. A já myslím, že by to tak snad mohlo jít. Ano, jsem ochotná na něj spoléhat..."

"To chceš vážně spoléhat na Richieho?"

"No kdyby se podařilo utéct aspoň tobě, tak by jsi se mohla pak pokusit najít toho ignoranta Richieho a třeba už by byl ochotnou poslouchat!On by mě dokázal najít, kdyby chtěl...Týdny...to v paláci asi všichni zešílí...:-/ No já jsem prostě pro variantu, aby jsi se pokusila utéct sama a sehnala pomoc..."

"Jenže co když pak nebudeme schopni vás najít??? Nevíš, čeho všeho jsou tihle lidé schopni...a já to vlastně taky nevím," pronesu. "Ale na druhou stranu máš pravdu, pokud nebude jiná možnost, bude muset utéct aspoň část z nás. Ale pro začátek prostě trvám na tom, že se musíme obrnit trpělivostí. A upřímně říkám možná ne dny, ale týdny."

"To asi jo...ale myslím, že by stejně stálo aspoň za zvážení, aby jsi se pokusila utéct sama...za prvý jsi z nás nejdůležitější a je opravdu krize, že jsi v zajetí, a za druhý by bylo dobrý, kdyby Rowan věděl, co se děje...Ty naše ruce jsou fakt na obtíž..."

"Mám takový pocit, že odtud se nedostaneme jen tak. Hodně bychom riskovali, obzvlášť s vašima rukama. A hlavně taky proto, že si nejsem jistá, jestli se nepozorovaně dostaneme vůbec jen z téhle jeskyně. A když uteču já sama, riskujeme, že vás odtáhnou někam jinam - což by asi udělali."

"Asi budeme muset doopravdy pár dní okoukat jak to tady je a pak teprve něco vymýšlet.
Jediné co je doopravdy dobré je, že máme kontakt s Robertem a ostatními. Ty ruce jsou blbý, stašně nás omezují v plánování:-(. Ale snad to nějak půjde. Doufám v to."

"No vypadá to tak...":-/ "Ach jo...kéž by se nám podařilo vymyslet nějaký plán na útěk..."

"No bezva, začínají to tady mít nějaký zorganizovaný!" prohlásím nenadšeně.

Pak se teprve umyju, jídlo je přednější:-)

Najíst a napít bychom se měly přednostně. Není to bůhvíjaká hostina, jen kaše, chleba a nějaký sýr, ale kaše je teplá. Ne, že bychom se přejedly, ale stačí to na to, abychom byly všechny tři syté. Stejně tak voda na pití.

To asi jo...:-)

Já jsem taky když tak k užitku s jednou svojí rukou. A pak bychom se měly jít najíst, myslím, že pořádně umíráme hlady.

"To jsou kreténi ti dva." řeknu naštvaně.
"Morigan chceš omýt ten obličej, když na sebe nevidíš??"

Ošetřovatel dá Margaretinu ruku do dlahy a pevně ji utáhne. Pak jí s její pomocí vrátí do rukávu košile a zavěsí na improvizovaný, ale funkční závěs.
Pak si vše sbalí, nechají nám tam jen jídlo a vodu na umytí a odejdou všichni tři. Pochopitelně za sebou zamknou.