Druhá strana (268 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Když Morigan spadla, tak jsem jí šla pomoci a jsem u ní. Aspoň teď. (Už mě fakt sere prase jedno nadržený.)
Tvářím se na něj opovržlivě.

Lekla jsem se a trochu jsem vykřikla...Ve výrazu mám naprosté zděšení...Bože!!!Jsem ráda, že jsi na na nohou, ale...bojím se, co bude následovat, tohle je větší a větší krize...Jestli to bude nutné, tak schvaluju, aby jsi ho zabila a Addyho pro jistotu taky...

"Podívejte se na ten obrázek," řekne polohlasem. "Mě se neschováte v mužských šatech."
"Jste na velkém omylu!" pokouším se stále o jistý výhružný tón.
"I to je ještě jistá možnost, ale nejspíš jí budu riskovat. Ostatně čím déle se na vás dívám, madam, tím víc se na toho zneuctění nemůžu dočkat!" vztáhne ruku a omotá si překvapivě něžně moje vlasy kolem své ruky.
Viditelně mě obejde mráz, ale ani se nehnu.
"Vy to snad myslíte vážně!?" zděsím se poprvé naprosto upřímně. "Jste mi naprosto odporný, to je vám jedno???"
"Lžete, madam," odtuší tiše a výrazně. "I když mě z duše nenávidíte a já to vidím ve vašich očích...odporný vám nejsem."
"No, to tedy jste!!!" zaječím skoro.
"Lžete, madam!" vydechne a přistoupí prudce blíž, ani si nevšimne, že upustil královský obrázek a ten prudce dopadne na tvrdou zem. Cukne to však jen s vámi a Addym. Já ustoupím, ale moje nohy narazí zezadu na postel.
Využije situace, že už nemám kam ustoupit a vezme můj obličej pevně do dlaní.
"Lžete, já to cítím, a kdybych vás teď políbil, vy byste...vy byste..."
Ticho přeruší Addy, který na scénu celou dobu kouká dost vykuleně. Jelikož zřejmě postrádá jakýkoliv takt, rozpačitě zakašle a vykoktá něco mezi: "Sire...Waltere...nej...totiž není...nejste tu...tedy tohle by přece...tedy aspoň sir Oliver říkal...no vlastně..."
Pod vražedným pohledem sira Waltera se neuvěřitelně zmenšuje, jako by se snažil být neviditelný. Nevěnuje mu ale pohled nijak dlouhý, okamžitě se obrací ke mě, takže Addy si skrčený u dveří jen tak pro sebe mrmlá slova nedávající smysl.
Mě to pomohlo, podařilo se mi aspoň trochu překonat šok.
"Jestli se mě dotknete, zabiju vás!!" zasyčím opravdu nenávistně.
"Věřím, že to myslíte vážně," kývne lehce. "Ale nebojím se vás."
Jeho ruce sjedou níž, na má ramena a nakloní se ke mě, jako by mě chtěl doopravdy políbit. Mám v plánu ho to nenechat stihnout, už jsem se ovládala opravdu dost dlouho. Rukama mi uvolnil nevědomky obličej, takže se rychle zakloním a hodlám mu zlomit nos znovu, ale...
Uhne svou hlavou do strany jako blesk.
Vůbec jsem takovou věc neočekávala, tudíš svou vlastní energií letím trochu kupředu a on mi ještě pomůže.
Vzápětí ležím na zemi, ani nevím jak.
"Pane!!" vyhrkl Addy zděšeně a vrhl se ke mě. Když už jsem na zemi, překulím se a podkopnu běžícímu Addymu úspěšně nohy, čímž způsobím zmatek a dostanu se do stoje.

Pokračování z živého hraní:

"To je váš plán?" vyprsknu znechuceně. "Nic víc???"
"Bože, snad byste nechtěla víc?" ušklíbne se. "Jen si to představte, madam," vrátí se k vážnému, ledovému tónu. "Byl by to plán veskrze geniální, nemyslíte? Jak jste sama řekla, přece nejsem pitomec, který si myslí, že vymění tři šlechtičny - i když v královské přízni - za korunu, i kdyby jedna z nich byla královna! Tak musím udělat to, co samozvanému králi nejvíc uškodí - a to je zneuctění jeho královny. Možná dokonce jeho MILOVANÉ královny, co? Aspoň se to tedy říká - král miluje svou královnu z hloubi srdce."
"Já nejsem královna!" vyhrknu.
"To by ale tedy byla rána," pokračuje, jako bych nic neřekla. "Tedy nejen pro jeho srdce, to je takový příjemný bonus. Ale pro království. Copak nějaké chce nečistou královnu, ať je jakékoliv? Copak nějaké takovou vůbec může přijmout? Copak takovou může přijmout král, i kdyby chtěl? Ten bláznivý lid kolem prince Rowana vás prý zbožňuje - ctnostná, milá, skromná, přímá, i když značně svá."
"Rowan je KRÁL!" odseknu opět. Začínám mít nepříjemné obavy...
"Když to takhle slyším, neumím si v tom popisu představit vás, ale..."
"Protože NEJSEM KRÁLOVNA!!!" vykřiknu už značně zoufale. Zmlkne a obdaří mě výrazným dlouhým pohledem.
Mlčím, ale neuhýbám.

Celou dobu co měl ten jeho uchvacující projev ega, jsem na něj dívala dívala dost opovržlivě a stejně tak když mi dal sebrat ty prsteny. To byl ještě horší pohled, než ten co jsem na něj házela celou dobu.
"Bodni se, kreténe." řeknu, když zabouchne.
"Docela se obávám co bude dělat. Myslím, že má docela nebezpečné myšlenky. Jen aby tě nedonutil nějak použít kouzlo k obraně."

"Tak to teda bylo...:-/...začínám se čím dál tím víc bát, co bude následovat..."tvářím se nešťastně.

Sundá je, podá siru Walterovi, který nám ironicky pokyne.
"Zatím příjemný pobyt, dámy," a vyjde z naší jeskyně.
Samozřejmě za sebou zamknou a já vůbec nemám slov, kterými bych mu odpověděla. Radši mlčím, protože jinak bych se na něj asi vrhla a začala do něj bušit pěstmi.

(Padla mi pětka, takže mu sundat jdou.)

Zasměje se studeným, zlomyslným smíchem.
"Nedivím se mu! S vámi se asi opravdu nenudí!"
Probodnu ho ostrým pohledem.
"Věřte mi nebo ne, dostanu co chci," prohlásí tiše a výhružně. "Najdu tu správnou metodu! A pro začátek jí můžeme vyzkoušet na Robertu z Milfory. Uvidíme, co udělá, až z vás strhám ty mužské hadry a on s tím nebude moci nic udělat! Uvidíme, čeho všeho bude schopen, abych vám neubližoval!"
Vztek se mnou cloumá, ale snažím se ovládat.
"Vždyť se bojíte zůstat se mnou sám!" ušklíbnu se.
"Uvidíme," zúží oči.
"Dotkněte se mě a zlámu vám něco mnohem horšího, vy zkurvysyne!" syknu.
"Přiznávám, že jste mě předtím nepříjemně překvapila a zastihla nepřipraveného. Pro bývalého vojáka je to opravdu ostuda, to také přiznávám. Ale to už se nestane, madam, to vám slibuji."
Pak se otočí k druhému muži. "Sundej tady paní rádoby-vévodkyni její šlechtické prsteny."

"Vy jste neuvěřitelná!" řekne opět s ledovým úšklebkem.
"Skončil jste??"
"Vlastně ne - chtěl jsem vám říct, že ať jste kdo jste, já na to přijdu a jedním jsem si jist: vy mi budete užitečná, ať chcete nebo ne! A jestli jste skutečně žena toho bastarda, co se nazývá králem, jako že si stále myslím, že je to možné, i když to vypadá neuvěřitelně...Bůh mě má rád, madam. A spravedlnost zvítězí!"
Podívám se do těch jeho ledových šedých očí a násilím spolknu poznámku o Bohu.
"Jestli se domníváte, že získáte zpátky korunu tím, že ji vyměníte za tři šlechtičny - i kdyby jedna z nás byla královna, ale opakuji, že pokud si to myslíte, nevím, co máte v hlavě! - VELICE SE MÝLÍTE, PANE!!! Pravým králem je Rowan Ardick a svou zemi staví nade vše!!!" rozčílím se tentokrát já.
Zkoumavě mě pozoruje. "Skoro bych řekl nádherný oheň, co v sobě máte, madam. Jen hoří na špatném ohništi," pronese pomalu. "Jestli nejste královna, jste milenka Rowana Ardicka, že?"
"Vaše ubohost vážně nezná mezí, že???" nadechnu se zlostně, ale raději se opravdu snažím zklidnit.

"Pane, nevím, proč mi tady sdělujete vaše pocity a dedukce, když to nikoho nezajímá ani trochu!" pronesu důrazně.
(Lžu, zajímá mě to velmi, ani ne ty pocity, jako jeho dedukce)
"Jestli mi vyčítáte, že jsem se bránila, tak to jste na špatné adrese, omlouvat se nebudu," řeknu jak nejumíněněji umím.
"Tomuhle říkáte BRÁNILA???"
"Já ano, vy si tomu říkejte jak chcete!" odseknu.

Z jeho výlevu má největší šok ten druhý muž, co postává u dveří. Tváří se, jako by viděl ducha a ne svého velitele.
Walter se chvíli tváří, jako by se zděsil sám sebe a tak tam tak tiše stojíme a zíráme na sebe. Nevím, co mu na to mám odpovědět, prostě jen vyjmenoval fakta...

"Nesnažte se mě vyprovokovat, to se vám nepovede!! Mám se chovat jako šlechtic k ženské v kalhotách??? K ženské, která během deseti vteřin způsobila jednomu mému muži otřes mozku, druhému zlomila čelist, dalšímu vykloubila koleno a zpřetrhala vazy a mě samotnému zlomila nos tak, že to siru Gurmarovi pěkně trvalo než mi ho napravil a to se mi nestalo ani v boji, madam!!!! Řekl bych, že jste měla nějaké pekelné štěstí, ale to není pravda, tohle vás nějaký šílenec musel naučit a mě by zajímalo, kdo to byl?!?!" zvyšuje postupně hlas, až docela řve. Během jeho řeči jsem si stoupla, abychom byli aspoň přibližně na stejné úrovni, když se ke mě zase pořád přibližuje.

Tak to si vzpomenu na Colina, když jsi mluvila o zaklínačiš a Tristramu..."To se tam musíme jet někdy podívat, ráda bych je viděla.";-)

"To by šlo:-)Ty jo, to bude docela dobrodružná cesta:-) a dlouhá...jestlipak se nám je všechny podaří najít...a co všechno se za tu dobu změní...?"

"Třeba jakou si zvolíme trasu při našem velkém výletu z Akarie do Svobodné říše...já bych to viděla jako Tristram - Irlock - Kaer Morhen, co ty na to?"

"To bude dobrodružné hledání:-). No to šílí určitě...:-/...Já nevím, na co bych měla myslet v takovýhle zoufalý situaci, honí se mi hlavou úplně všechno..."

"Ani nevím, co přesně," zapřemýšlím. "Asi něco o Kaer Morhenu, o kterém vůbec nevím, kde přesně leží. Jestli tam v budoucnu chceme jet, jsem na to tedy zvědavá...
Musím myslet na něco jiného, kdybych myslela na Rowana, tak zešílím, protože vím, že on už asi v tuhle dobu šílí..."

"O Geraltovi??A co se ti zdálo:-)??"
"No ten by se nám tu hodil..."pronesu zamyšleně.

Pravděpodobně jsme zase nějak usnuly nebo aspoň dřímaly. Pak se nějak samovolně probouzíme a teď už opravdu nemáme tušení, kolik může být hodin.
Protáhnu se, hlava už mě naštěstí bolí jen trochu.
"Zdálo se mi o Geraltovi," pronesu zamyšleně.