Druhá strana (267 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Nejdřív se na tebe podívám s velkým otazníkem v očích, jak můžeš něco takového vědět, ale hned poznám, že mluvíš pravdu a opravdu úlevně se usměju. V tu chvíli je mi celkem jedno, od koho a jak jsi tu informaci získala, ale později mě to asi bude zajímat.

"To je fakt kretén..."řeknu už víceméně odevzdaně s povzdechem.
Ještě se ujistím, že si nás nikdo opravdu nevšímá a neposlouchá a pak vám každé zvlášť a opravdu potichoučku pošeptám přímo do ucha: "Rober a ostatní jsou v pořádku, zůskali na skalách."
Původně jsem vám to chtěla říct, až bude klid, ale nevydržela jsem to a chtěla jsem vás aspoň trochu potěšit:-)

Walter se chladně usměje. "Řekni Jamesi, která dáma by ještě po takové cestě hýřila vtipem, jako tahle!"
James nic neříká, pouze se důrazněji podívá na Waltera s otazníky v očích.
"Věř mi, že žádná jiná!" odpoví si Walter sám, aniž si toho všimne. "Jenže pozor, bratříčku, to ona zmrzačila Asleymu to koleno a Jerrymu tu čelist."
"PROSÍM???" vydechne James.
"Vysvětlím ti to. Olivere," obrátí se a předá mě Oliverovi. Vraždím Waltera pohledem.
Oliver mě však jenom odvede k vám dvěma a dál si mě příliš nevšímá. Walter se o čemsi radí šeptem s Jamesem, který se neovládne, aby občas nepokukoval směrem k nám.

Všichni postupně slezou z koní (vy jste pochopitelně taky sundány) a koně jsou odváděny do stájí. Ostatní se tak nějak spolu baví, takže máte možnosti si stoupnout k sobě, ostatně ani od sebe nestojíte daleko.
Já bohužel stojím někde mezi Walterem a Jamesem a ohlížím se po vás.
"Bože, Waltere, já se vážně docela bál," řekne James upřímně. "Jsem rád, že jste v pořádku."
"Neboj se, nás jen tak nedostanou, ne?" usměje se na něj Walter také upřímně, což samo o sobě vidíme poprvé. Oba muži se přátelsky obejmou a tuto chvíli považuji za nejvhodnější, abych se nenápadně vzdálila a postavila se vedle vás dvou. Ovšem opět jsem podcenila Walterovu pozornost, protože stále ještě blízko Jamesovi se po mě bleskurychle hmátne, jeho ruka dopadne na mé rameno a nepříjemně se mnou cukne zpátky. Nepříjemně proto, že mi polosvázané nohy velmi ztěžují práci s rovnováhou, tudíž tam chvíli vrávorám.
"Kampak?" ušklíbne se Walter.
"Kam asi!" utrhnu se na něj. "Mám tady snad stát za vašimi zády jako nějaká vaše otrokyně??"
"To tedy máte, madam, dokud vám neřeknu jinak, protože nyní mou otrokyní jste!"
"Leda ve vašem snu a mojí noční můře!!!" zavrčím a jeho ruce stále kladu odpor, i když jen takový pohodlný.

Spásu by to chtělo. Ale nevím v jaké podobě přijde teď:-/. Máme tu teda jako zástupce magie mužu Richieho, ale ten si skotačí někde na svým panství, ostátní jsou fakt daleko:-(. A naši muži nás budou hledat trochu složitěji, ale třeba se jim to povede:-)Už je to přece skoro dva týdny.
Už se mi docela dost stýská. A ty hormony k tomu;-)

"No chtělo by to, aby přišla nějaká spása, aby se něco stalo, čeho bychom mohly aspoň částečně využít. Obávám se, že nás hlídají opravdu ostražitě...Uvidíme večer. No ale kdybychom si mohly nenápadně pomoct magií...Třeba by se nám to podařilo."

Jedu tedy s neznámím mužem a je mi špatně. Aspoň trochu se to snažím rozdýchávat, ale co se dá když tak dělat. Když je mi přece jenom neovladatelně špatně, tak ho poprosím o to by mě sundal dolů.

Taky koukám, ale spíš zvědavě co ti odpoví, jelikož mám v hlavě stejnou otázku, tedy myslím, jako ty. KDE JSOU!?

Podívám se na tebe docela vyplašeně, co se stalo...Otazníky v očích??? Přemýšlím, jestli to má souvislost s tím, že nikde nevidíme Roberta a ostatní...Taky mám o něj starost. Walterovi debilní poznámky pouštím jedním uchem tam a druhým ven, snažím se je víceméně nevnímat, je to pablb.

No, s tím útěkem je to krize...:-/ Budem buď muset utéct na jisto všechny tři, nebo nějak vymyslet plán, aby se podařil útěk alespoň Margaret nebo mně, a mohly jsme informovat Rowana...Nic jinýho mě nenapadá...

Jdeme pomalu kupředu, ono to moc rychle s těma polosvázanýma nohama ani nejde. Začínám v duchu ztrácet trpělivost. Nejdřív mi ten idiot rozhodí psychiku, pak ještě ta hrozná výhružka, kvůli které už prostě nemůžu utéct. Dochází mi, že jsem na ten útěk hodně spoléhala a zrovna teď přede mnou neleží žádné jiné řešení!!!
Nesnáším situace, co nemají ani to nejblbější nejriskantnější řešení!!
A navíc mě chytají nervy, protože nikde nevidím Roberta...
Najednou se prudce zastavím, až to muže, který mě vede nepříjemně vyvede z rovnováhy a trochu poleká. Z rovnováhy to vyvede trochu všechny, co jdou těsně za námi po stezce, tedy i vás. Než se stihne kdokoli zeptat, co to má znamenat, pronesu velmi nahlas: "Sire Waltere???"
Jde skoro úplně vpředu a překvapeně se ohlédne po mém hlase. Když vidí, že stojíme, zastaví se taky.
"Přejete si něco, Vaše Veličenstvo?" otáže se ironicky, ale zatím se nehne z místa.
"Nejsem královna!!" odpovím vztekle.
"Waltere, neměl bys takhle nahlas..." namítne sir Oliver.
"Počkej, ať si vyslechneme, co má ta dáma na srdci," přeruší ho Walter gestem a dál se zvědavě dívá na mě. "Tedy pokud nějaké má."

Já samozřëjmě spolupracuji, ale netvářím se nadšeně. V taji duše doufám, že to Alan ovládá. A asi ně přešla i nevolnost. Jelikož to bude s tou zlomenou rukou a svázanýma rukama a nohama zajímavé.
Ještě jsem se koukla na Vás, když se rozdělujeme.

Chytnou vás pevně za zápěstí a vedou každou k jinému místu okraje srázu. Jsme od sebe kousek dál, ale vidíme na sebe.

Čekám, co bude následovat...vůbec se mi nelíbí, že budem muset chtě nechtě spolupracovat...:-/

Tvářím se, jako bych žvýkala citron a vůbec to nezastírám. Oliver si vezme tedy Katryn a Alan Margaret, já neochotně přistoupím k Walterovi.

Tak Waltera ti opravdu nezávidím :-/...Ten je asi celej šťastnej, že na tebe bude moct šahat a ty se chudák nebudeš moct bránit...
Opravdu se na ně nedívám vůbec mile. Ale asi mi nezbyde nic jinýho, než tupě dělat, co se nám řekne...rvačky by v tuhle chvíli neměly smysl...

"Koukám...tohle tady vidím prvně. Myslím tady v tom světě!" odpovím šeptem. Dál je sleduji, když k nám najednou zamíří sir Walter, sir Oliver a muž, kterého si pamatujete jako Alana. Všichni jsou upnuti v propletených lanech, jenom se v duchu podivím, jak podobné je to našim moderním sedákům.
"Tak dámy, je čas vydat se na cestu!" prohlásí Walter. "Vy půjdete s Alanem," ukáže na Margaret, "Sir Oliver vezme vás," kývne na Katryn, "a já se postarám o Její Veličenstvo!"
"Nejsem žádné Veličenstvo!" syknu a nejradši bych ho shodila ze skály, kdyby nebyl okraj tak daleko. A ještě mám cestovat s ním, no to mi hrábne!!

"Blbečkové...jsou fakt vybavení :-/ " pošeptám vám.

Chvíli tam jen tak stojíme a mžouráme do slunce, ostatní si nás moc nevšímají, ale pobíhají neustále kolem nás. Někteří si kolem stehen a boků uvazují lana do smyček a navlékají je do takových kovaných oček, která nejvíc ze všeho připomínají horolezecké karabiny a osmičky.

Ach jo!!!To je pitomý, že jsi Robertovi nestihla nic říct...Tvářím se dost naštvaně a vůbec se to nesnažím skrývat. Když nás jdou svazovat, tak se nebráním, ale nenápadně se snažím držet ruce trochu od sebe, aby byla pouta o něco volnější, až povolím (jestli to teda jde).
Jsem zvědavá, jak si budu tu deku se svázanýma rukama přidržovat na sobě...

Do naší jeskyně vstoupil sir Walter, sir Oliver a Rick s Johnem.
Takové procesí nás trochu překvapí, takže se postavíme a tázavě na ně hledíme. Nemám pocit, že by už uběhly dvě hodiny, ale zřejmě ano...nebo mají nějaké jiné počítání času! Nejvíc mě štve, že jsem nestačila nic Robertovi sdělit!
"Zřejmě připraveny," usoudí Walter s obvyklým ledovým klidem a pokyne Johnovi s Rickem. Až teď si všimnete, že mají v rukách provazy a velmi rychle pochopíte, k čemu asi.