Kráter (99 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Pjotr zápolí s vesly a zdá se, že přimět loďku ke správnému pohybu není zcela jednoduché. Nejdříve se chvilku točí dokola a když už se zdá, že konečně nabral správný směr, zřejmě znovu na jedné straně příliš zabral a opět míří jinam.

Rybář Otýpka kroutí hlavou, volá na Pjotra několik rad a naznačuje, jak nejlépe zabírat.

Pjotrovi se tak daří připlout k molu, aby mohl nabrat dalšího pasažéra.

"V jedné loďce by mohl plout pan Triamos s veslařem a v druhé dva další, kteří ho budou jistit provazem." navrhnu a rozhlížím se, kdo se odhodlá na toto vodní dobrodružství.

"Jééé, to může být docela sranda." říkám když vidím, jak Pjotr odhodlaně vlezl do loďky a snaží se veslovat.
Začnu ze sebe sundavat nepotřebné věci a skládám je na břehu na hromádku. Nakonec si sundám i boty a jen v kalhotech a halence se pokouším vlézt do loďky.

Pomalu přejdu k vratké pramici a tlačím jí do vody. Potom skočím do kolébající se loďky a zkusím se usadit. Pak se snažím přiveslovat zpět ke břehu, aby si mohl nastoupit další pasažér, ale je zjevné, že s veslováním příliš zkušeností nemám.

Napriek tomu, že som s Vami prišla k jazeru pozrieť si celé to divadlo, ostávam stáť kúsok opodial a ako zvyčajne, všetko počínanie svojích záchrancov iba mlčky sledujem.

Rybáři zde mají dvě menší pramice, na které se vejde po dvou osobách, a pak oválnou jednomístnou loďku.
Zdá se, že rybáři nejsou proti, pokud byste si chtěli půjčit všechny tři plavidla.

"Budu veslovat," nabídnu se.

No zrejme mi nič iné nezostáva.Zasmejem sa nervózne pri pomyslení na hmatkanie rukami a nohami vo vrstve blata.
Dôležité je sa tam však dostať.napadne mi ešte a už na brehu sa začnem vyzliekať.
Všetci sa do člnu nespraceme tak kto bude veslovať a ťahať lano?Opýtam sa a prejdem pohľadom po našich bojovo vybavených spoločníkoch.

"Rád bych vám pomohl více, milý Triamosi, ale mohu vám být nápomocen pouze dobrou radou." zklamu barda, že ani já nedokáži pomoci se světlem pod vodou.
"Bude dobré, když vás přivážeme k provazu. Pokud by se cokoliv stalo, zataháte a my vás rychle vytáhneme nahoru. Sám se zkuste ponořit co nejhlouběji, pokud nic neuvidíte, což je velmi pravděpodobné, snažte se své okolí prozkoumat rukama či nohama."

"Ne," stručně odpovím.

Takže ja sa skúsim potopiť.Len dúfam že tam niečo uvidím..Nemáte nejaké vhodné kúzlo na svetlo pod vodou?Hm?Otočím sa k prítomným čarodejníkom..Konkrétne k Trornovi a Flaveriovi s otázkou nielen na perách ale aj v očiach.

Přicházíte ke krátkému dřevěnému molu, kde jsou přivázány k zatlučeným sloupkům lodě rybářů, malé veslice.
Všichni tři rybáři se zatím usadili před domkem jednoho z nich a se zájmem sledují, jak si budete počínat.

Hladina rybníka je klidná. Z okolních rákosů se ozývá kuňkání žab, které se předhánějí, která bude hlasitější, a vytváří tak nesouzvučnou kakofonii.

Venku je ještě světlo, ale během hodiny se již začne šeřit. Je tak skutečně na čase vyrazit k rybníku, pokud se budete chtít potápět.

Procházíte kolem kovárny k prostým domkům místních rybářů. Z vaší žádosti o zapůjčení loďky jsou překvapeni, ale nezdráhají se ji půjčit za nabídnutý úplatek.
"Jen se s ní nepotopte!" varuje rybář Otýpka. Vousatý Josef dodává: "A když už tam napadáte, tak hlavně neplašte ryby! Ještě aby nám tak uplavaly pryč!" zubí se.
"Loďku pak důkladně přivažte!" připomíná ještě Otýpka.

"Jsem pro." a začínám se pomalu zvedat od stolu.

"Tak bysme mohli vyrazit, ať se vrátíme co nejdřív, říkám, když pokládám na prázdný talíř vidličku s nožem.

Dopíšem, zošit v pevných doskách s brkom i kalamárom vložím do svojej torny a zadívam sa na pohár vína pred sebou.
Kyselé? Vel'bol udtila ol hass'l kyselé?
Zvedavo vezmem pohár do ruky a priložím si ho k perám. Usrknem si a nechám červený nápoj chvílu v ústach, aby sa jeho chuť rozložila po celom jazyku. Dúšok v ústach párkrát prevalím a následne ho prehltnem.
Áááá.. ussvelusscal.. kyselé.. Spokojná sama so sebou, že som pochopila zmysel nového slovíčka, prezriem si ostatných akoby tiež očakávajúc, kto sa nakoniec ujme úlohy "potápača".

Polknu další doušek vína a jemným krouživým pohybem zakroutím mosazným pohárkem, sledujíc jak se v rudé kapalině vytváří malý vír.
I vás ostatní napadne, že jste mě skutečně nikdy neviděli cokoliv jíst. Vždy popíjím pouze víno.

Zadívám se na barbara, který se tváří sice netečně, ale odpověď ho zřejmě zajímá. "Ech...vidíte, máte pravdu, pane Silvidianský." přikyvuji svojí plešatějící prošedivělou hlavou. "Zdá se, že mi po mém pobytu v ledu zůstal žaludek stále zmrzlý. Asi ho musím řádně rozehřát!" v očkách se mi zajiskří a spokojeně si dopřeji dalšího doušku vína. Vzápětí se ovšem kysele zašklebím: "..hmn..ale tento nápoj, který se tváří býti vínem, to zřejmě nedokáže. Je tak kyselé, že mě dříve rozpustí celého."

"Je to zvláštní, ale necítím pocit hladu. Trápí mě jen to úmorné vedro. Připadám si stále jako v ohni. Vám není horko?"
Léto je sice jako obvykle teplé, ale nesnesitelné není. Vzpomínáte ovšem, jak jsem si pochvaloval teplotu v jeskyni skřeta Gorkishe, kde se ostatní, přestože ne chatrné postavy jako kostnatý stařík, třásli zimou.

Staříkova otázka mě vytrhne ze čtení, oči mám však nadále skloněné ke knize. "Jo, půjdu, třeba najdem zlatou sochu a budete jí potřebovat dostat ven," říkám s mírnou ironií v hlase. Je vidět, že i když jsem si pročítal, částečně jsem poslouchal vaše "tlachy" a sny. "Ale pane Pandemonixi, zajímala by mě jedna věc. Pročpak se s náma vůbec nestravujete?" Otázku pokládám s tradiční ledovým klidem a dále nahlížím do knihy, ažkoli na odpověď evidentně čekám.

Chvilku pozoruji temnou elfku, jak si cosi zapisuje do svého sešitu. Přitom povaluji v ústech doušek vína.
S polknutím se otočím na Trorna zahloubaného do své knihy.
"Půjdete s námi, pane Silvidianský, k rybníku? Vaše umění by se nám možná mohlo hodit, až se bude pan Žabikuch či Triamos potápět. A pokud ne vaše umění, tak jistě dobrá rada."

"No, buď to můžeme nechat ležet a pan Žabikuch třeba přijde o svůj vysněný poklad." zamrkám svýma očkama na mladíka. "Nebo zkusíme dno prohledat a snadno zjistíme, jestli to za to stálo nebo ne."