Kráter (98 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Bláznite?Idem späť!Len sa trochu vydýcham..Musím si trocha pocvičiť a niet na to nič leúpšie ako si dobre zaplávať.Usmejem sa a opatrne sa postavím:
Chlapi..Zatiahnem potom pivo ak ešte nejakú dobu počkáte..Hm?Usmejem sa na nich a začnem sa rozhýbavať.

Sedím v loďce, poslouchám co říká Triamos s Žabikuchem a vnímám jak mi chladný večerní vánek ochlazuje mokré ruce. Po posledních slovech se zašklebím a řeknu: "A teď sedí určitě na břehu a škodolibě se směje. No ale aspoň si bard trochu zaplaval... "

"Pochybuji, že dole je poklad. Co by to bylo za blázna schovávat ho tak hluboko. Vždyť by ho ani sám nezvládl vytáhnout. Myslím, že si někdo udělal srandu." plácnu otráveně rukou o hladinu vody.

Ani neviem..Tamdole je strašná tma..A tá voda je hlbšie skutočne dosť studená.
Otrasiem sa ležiac na dne člna.
Ale dno je dosť hlboko..Nedostal som sa ani len k vrstve bahna na dotyk.

"Aha. A viděl jsi tam něco? Je ta voda hodně studená? Jak hluboko jsi tak mohl být?" vyhrknu netrpělivě na Triamose.

V prvé momenty ako sa preberiem a obzerám sa aby som videl tie vystrašené alebo prekvapené tváre sa len usmejem:
Je to hlbšie než som čakal.Nevystačil mi vzduch.Prepáčte že robím starosti.Usmievam sa stále ale vstávať si netrúfam.

Hlavami se vám zběsile honí myšlenky, jak dlouho je vlastně bard pod vodou.
Přeci jen chvilku, vždyť tam právě skočil, je to určitě jen chvilka..

Tizok se zapírá nohami a usedá tak, aby se loďka nepřevrhla. Hned začíná přitahovat provaz. Pjotr se naklání ze své pramice a také pomáhá barda dostat nad hladinu.
Konečně vytahujete bezvládného Triamose. Je pobledlý, ruku zaháklou do provazu, jako by se snažil si ji rychle obmotat.
Je to jen okamžik, když se Triamos k vaší úlevě rozkašle, z úst vyprskává pramínek vody, snaží se zhluboka nadechnout. Přitom se zmateně rozhlíží kolem sebe.

"Tahejte!" Zavelím a sám se pokusím chytnout provaz rukama ve vodě a povytáhnout ho vzhůru.

"Sakra, co to je?" podívám se tázavě na ostatní. "To chce povolit? Jak dlouho už tam vůbec je?"

Provaz náhle začíná prudce škubat a pevně se stáhl přes okraj loďky do vody, až se člun lehce naklonil.

"Také mně to napadlo, že bychom měli nejdříve změřit hloubku." Pokrčím rameny a dál to nerozvádím. Na Žabikucha se nedívám, pozoruji hladinu.

"To jsem zvědavý jestli vůbec doplave na dno." říkám abych prolomil ticho na loďce.
Jaká je vůbec voda? a strčím na chvilku ruku až po loket do vody.

Triamos zahučel do vody, hladina se nad ním zavřela.

S napětím sledujete, jestli se vynoří, nebo jestli začne škubat provazem, který Tizok s Žabikuchem pevně drží, připraveni začít barda rychle tahat ven.

Sleduji chvíli rozjíždějící se kruhy které zůstaly po Triamosovi a jeho temný stín někde pod hladinou.
"Měli jsme mu říct, že když za provaz třikrát zatáhne, vytáhneme ho." Prohodím ještě.

Fajn..A ešte mi podaj nôž alebo tak.Aj s pošvou.Usmejem sa a obviažem si povraz okolo pása.Nie moc tuho ale ani nie moc voľne.Tiež by som na to zavesil aj nôž.Ak nie chytím ho aj s púzdrom medzi zuby.
A pustím sa do prekysličovania organizmu..Rýchle nádychy a výdychy.
Pritom sa postavímv člne a do vody skočím.Neponáram len skočím a dúfam že sa udržím na hladine.

Tizok usedá do druhé pramice společně se Žabikuchem. I mladý sokolník s vesly zápolí a tak chvíli trvá, než se jim podaří doplout do prostřed rybníka, kde se na druhé loďce pohupují Pjotr s Triamosem.

"Zkus se dostat až ke dnu. Mělo by tam něco být. Nějaká hrouda či kupa. Možná to bude zanesené blátem a zarostlé řasama a vodním mechem." radí sokolník a čeká, než Žabikuch podá bardovi provaz.

Nechaj..Ešte je tam žabikuch lebo si nezohnal veslára.Zasmejem sa a skúsim rukou aká je voda.
Mal som si asi zobrať nejakú deku alebo čo.

Chvilku mi trvá než loďku rozhýbu správným směrem a když se mi to povede, tak se zarazím a řeknu: "Počkej a co to lano?"
Chvíli váhám a pak začnu opět vířit vesly ve snaze otočit pramici zpět ke břehu.

"Tak jedem," zafuním, počkám až se Triamos usadí, loďka se trochu zklidní a zaberu směrem doprostřed rybníka s hlavou plnou rad od rybářů.

Rýchlo zhodím všetky veci zo seba a len naholo opatrne vkročím k Pjorovi čo privesloval do loďky.Nijak sa nezakrývam a mám na sebe len široký úsmev.A husiu kožu od chladu večera.
A teraz šup aby ma nedoštípaly komáre.Poviem stále s tým úsmevom pričom si opatrne sadnem na dno člna.