Kráter (101 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Lhostejně se dívám jak Trorn s Torou odchází a pak poslouchám Triamosovu řeč. Když vidím, že to opravdu myslí vážně tak pomalu řeknu:
"Půjčit si loďku by se určitě mohlo hodit." Zarazím se a dodám: "Kdyby se něco pokazilo. A nebo kdybychom měli něco vytáhnout něco na břeh."

Tak fajn.Poviem keď vidím Trorna a Toru odchádzať preč a usmejem sa na ostatných.
Kto tu vie trocha plávať a trocha sa ponárať okrem mňa?Nahodím žiarivý úsmev a nevinný pohľad,z ktorého sa dá chápať že to beriem ako dobrú zábavku.
Teraz keď najväčší fanúšikovia hudby a mojej maličkosti odišli vám oznamujem že viem plávať a dokonca sa aj trocha ponárať..Ale myslím že tých rybárov by to nepotešilo nehovoriac o tom že loďka bude potrebná.Kývnem hlavou k rybárom na loďkách.
Ale pretože som zatiaľ pre dobro partie spravil najmenej som ochotný sa obetovať a skúsiť hĺbkový prieskum.Znova nahodím až detský úsmev.A vyzerám že to myslím vážne.

Pokrčím plecami a pomalým krokom nasledujem Trorna, ktorý si to namieril späť do hostinca.

Chvíli znuděně sleduji zda se někdo nepůjde vykoupat, když se k tomu nikdo nemá, tak se obracím na patě a vracím se zpět do hostince.

Po Flaveriových slovech se postupně podívám do tváří ostatním, zda někdo z nich nejeví známky chuti koupat se.

Sleduji v tichosti rybáře, jak usedají do svých vratkých loděk a chystají se na svůj lov.

"To muselo být skutečně zajímavé zařízení pro dýchání pod vodou." podívám se na Pjotra. "A také nebezpečné." dodám při představě být hluboko pod vodní hladinou jen v jakési přilbici s trubicí.

"Očividně se ale zdá, že pokud chceme něco najít, někdo z nás bude muset do vody. Chce to někdo zkusit?" podívám se po ostatních, opřený o svoji hůl.

Úsměv mi z tváře pomalu zmizí, potáhnu se levou rukou za levý vous a prohodím: "Musím přiznat, že na tom s plaváním také nejsem zrovna moc dobře."

"Kdepak, zase tak dobrý plavec nejsem." odpovím vážně na Pjotrovu poznámku.

Sleduji let kamene hozeného Žabikuchem a s mírným úsměvěm na tváři poznamenám: "Ještě si můžeš jít zaplavat."

"Tak to nevypadá moc dobře." říkám trochu zklamaně a házím kámen do vody.

Vrátím se ze své obchůzky a když jsou rybáři o kus dál, otočím se k ostatním. "Okolo rybníka jsem si ničeho zajímavýho nevšiml. Tak uvidíme, jestli nás něco nenapadne zítra."

Arion s Pjotrem zatím obešli rybník a vrací se pomalu k vám.
Rybáři se věnují své práci. Pobírají své sítě, rybář Josef bere také udici a podběrák, a společně odcházejí k loďkám.

"Jak jsem řekl, zítra brzy ráno přijďte. Budeme lovit štiku!" připomíná Otýpka.

Pjotr s Arionem se zatím vydali na obchůzku kolem rybníka.

"Ostrůvek?" zamyslí se Otýpka, ale hned rázně zavrtí zamítavě hlavou. "Co tu žiju, žádný ostrůvek nepamatuji. V nejhlubším místě může mít rybník dobrých pět šest sáhů. Za celou dobu jsme tu nic nekopali."

"Pokud tedy chcete skutečně pomoci, přijďte zítra časně ráno. Vše potřebné vám ukážeme. Buďte nalehko, to kdybyste spadli do vody." Otýpka se usmívá, jako by ani nic jiného neočekával. "Dno je sice blátivé, ale voda je jinak čistá."

"Pokud budete platným pomocníkem, pane, dostanete část masa!" navrhuje rybář Otýpka.
Pak se obrátí na Trorna:"No, nic zvláštního na tom není. Štiky se usazují všude tam, kde je dostatek kořisti. A pomalu tekoucí voda jim také vyhovuje. Zdejší stavidla jsou postavena pevně, nemůžeme tak s nimi pohybovat a třebas vodu přivřít nebo vypustit. Ryby tak mohou volně proplouvat." ochotně vysvětluje. "Chováme tu kapry, na ty si štika běžně nedovolí, ale menší kusy požere a když bude mít málo, může útočit i na velké. Proto ji chceme dostat pryč."

"Jdu taky," řeknu a připojím se k odcházejícímu Arionovi. Stejně tam dole nic není a vyrábět kvůli tomu kdovíjaký přístroj, který by nakonec jistě nefungoval je přece nesmysl...

Při myšlence, že by se ve vodě mohli nacházat mrtvoly se lehce otřesu. Snad by do rybníka nikdo mrtvolu nehodil. Pak už se vážně zamyslím nad Pjotrovými slovy. "To zní zajímavě, pane Pjotře, to bych chtěl vidět někdy na vlastní oči. Bohužel, spíš Vám vyrobím lektvar, po němž budete moci dýchat jako ryba než abych zhotovil potřebné náčiní, které užíval ten komediant. A znovu bohužel, mé znalosti zatím nestačí ani na takový lektvar." Zachmuřeně uhodím pěstí do druhé dlaně a znovu se zahledím na hladinu rybníka. "Zkusím ho obejít, třeba si něčeho všimnu." S tím se vydám na obchůzku rybníka.

Přistoupím ke břehu rybníka a zahledím se na jeho klidnou hladinu. Poslouchám tiché šplouchání jeho vlnek a pak se shýbnu, abych z vody vytáhl malý oblázek. Ten kdo by mi viděl do tváře by mohl zahlédnout letmý úsměv na rtech a vzpomínku na minulost. Dívám se však do vody a tak si to ostatní mohou jen domýšlet. Přikrčím se, hodím oblázek vodorovně s hladinou a s úsměvem sledují jak se dvakrát odrazí a pak pomalu klesá na dno až někde k údajnému pokladu.

Už mi to nejde jako kdysi. Pomalu se narovnám a mé myšlenky se vrací do současnosti. Jak se tam ten poklad asi dostal? Pokud ho tam skutečně někdo ukryl mohl si například od rybářů půjčit člun a shodit ho dolů. Jako mrtvolu v pytli s kameny. A jistě měl způsob jak si později poklad vyzvedne. Možná stačí jen hledat. Moment, jako mrtvolu s kameny?

Otočím se k vodě zády a zadívám se na družiníky porůznu rozptýlené okolo, nesnažím se oslovit ty, kteří mluví s rybáři, ale mluvím dostatečně jasně, aby mně mohli slyšet, přestože pravděpodobně naslouchají místním:

"Když jsem ještě sloužil ve městě, bylo oblíbeným způsobem zbavování se nepohodlných lidí místního zlodějského cechu zavřít mrtvoly do pytle společně s těžkými kameny a shodit je z mostu. Tenkrát do města přijeli komedianti a ti měli zvláštní zařízení, které jim umožňovalo vydržet pod vodou. Ten komediant si říkal potápěč a měl nasazenou uzavřenou přilbici, ke které vedla dlouhá dutá trubice, která mu umožňovala dýchat. Do ní mu pak pomocník na břehu vháněl vzduch kovářskými měchy. S jeho pomocí jsme pak mrtvoly vytáhli z vody celkem snadno. Připevnil k nim lano a my jsme pak jen táhli -" odmlčím se a chvíli přemýšlím, jako kdybych se tu myšlenku snažil dokončit a pak se otočím na kudůka opodál: "Pane Arione, nebylo by třeba možné něco takové improvizovaně sestrojit?"

,,No a řekněte ještě, je dole v rybníce hodně bahna?" připojím se s otázkou k ostatním. ,,Abych si kdyžtak sundal halenu," snažím se to zaonačit.

Stejně jako Tora potichu pozoruju ostatní, i když ne z důvodu zůstat nenápadný, ale spíše kvůli obavám, které ve mě voda vyvolává. Naslouchám Tizoka v jeho rozhovoru s rybáři a těším se na jeho výkony s udicí.