Kráter (97 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Pjotr není samotný, komu Žabikuch vyrazil dech. Nicméně narozdíl od Pjotra se tohle pokusím přejít ...
,,Beznadějné," pronesu, když Triamos mizí v temné hlubině. Tento způsob průzkumu dna zdá se mi poněkud nešťastný. A hlavně neefektivní. Opravdu, tohle je k ničemu. Tak co tady vůbec dělám? Vesluješ a pomáháš, duní mi v hlavě. Uspokojivá odpověď to není.
,,Třeba, kdybychom sehnali několika metrovou dřevěnou tyč a na ní připevnili nějaký hák, nebo srp, mohli bychom tak rozrýt dno rybníku a alespoň zjistit, kde ta hromada uprostřed bláta leží," poškrábu se na krku.

"Ehm?" Při poslední Žabokuchově větě se na něj tázavě zadívám, zjevně veden touhou dozvědět se něco více o tom jak to myslel.

Když se Triamos znovu ponoří tak se plácnu do čela. "No, že mě to nenapadlo dřív. Měli jsme Triamosovi dát velký kámen do rukou. Ten by ho pak rychleji táhl ke dnu. Takhle jsme pár lidí už schovali na dně jezera."

Triamos se zhluboka nadechl a za notného šplouchání a cákání znovu mizí pod tmavou vodní hladinou.

Bu!Snažím sa svoju snahu obrátziť na vtip ale usmejem sa smerom k brehu:
Keď pod vodou je strašná tma..Tam vodné víly neuvidím kým mi nedajú jedno dve zauchá..Zasmejem sa nahlas a znova sa skúsim rozdýchať..Už mi to musí výjsť..Potom sa rovno ponorím.

Oddechnu si úlevou, když vidím Triamose zase nad vodou. "Kromě půjčení loďky bysme si u rybářů mohli zaplatit i pár lekcí v plavání." Nadhodím ostatním. "Nemůžeme vědět, kdy narazíme na nějakou vodní překážku během našich dalších cest." Pak se ještě na chvíli zachmuřím. "Taky bysme mohli zkusit z lodě šťouchat do dna nějakým dlouhým klackem. Pokud narazíme na něco tvrdého, bude to stát za potopení. Jen jestli takový klacek nepřevrátí celou loď...."

Obdivně přikývnu, když si představím, že by bard mohl pod vodou dýchat jako ryba. "Magie, kouzla a čáry, dokáží divy a zázraky, až rozum zůstává stát. Vždy bychom měli k této síle ale přistupovat s respektem a pokorou!"

Mlčky hledím přes palubu jedné z veslic. Kromě poznámky o hromadě na dně jezera jsem nepromluvil ani slovo. Nemám to zapotřebí, nevím co říci. Sám bych tohle snažení ihned vzdal, ale nechci jim kazit ,,potěšení" ... a sám si nechci nechat ujít pohled na ,,barda", který se tady máchá jak kotě.
Tohle je skutečně jako scéna z cirkusu. Ovšem vzhledem k situaci zde není nic ke smíchu. Ti pošetilci stále věří, že na dně může být nějaký poklad. Je to vlastně celé taková taškařice. Vždyť to může být jenom hromada kamení … hrob nějakého válečníka, jehož druh pohřbil na dne rybníka v blátě v naději, že studené bláto a hluboká voda odradí chtivé ruce místních vesničanů, či nás dobrodruhů.
,,Výcvik u Azmatixe pomalu ani nezačal," protnu ticho, když v ponuré hladině zmizí bardova noha. ,,Jistě se zdržíme v této vesnici ještě minimálně pár týdnů. Proč nepočkat na dobu, kdy nastane výlov a pak s lopatami a krumpáči neprozkoumat bahnité dno píď po pídi ..." větu nedopovím. Z vodní hlubiny se pojednou vynoří bardova hlava se zplihlými vlasy a ze břehu se větrem nese staříkova slova. Pochybuji, že by je Triamos slyšel. Soudě podle jeho dechu, bude mu nyní v uších ledatak bušit jeho srdce jako zvon.

"Jedno kouzlo bych znal - pomocí něj by mohl dýchat pod vodou. Je ale problém že ho neumím." odpovím staříkoj a dál sleduji co náš bard na dně rybníku objevil.

"Zdá se, že by náš pěvec potřeboval lekci plavání nebo kouzlem přičarovat ploutve.." podívám se s úsměvem na Trorna.

"Jak to jde?" zavolám směrem k loďkám uprostřed rybníka. "Už jste byl až u dna, pane Triamosi?"

Bard opět zmizel pod vodou. Chvilku se nic neděje, když tu vyšplouchne voda a na okamžik se objeví Triamosova noha. Hned mizí pod hladinou, když tu zas plácne ruka, aby ji vzápětí vystřídala druhá noha, opět za bouřlivého výstřiku vody.
Na závěr se vynoří Triamosova hlava. Bard se pevně přidržuje provazu a chytá po dechu.

Tak fajn..Ak tam budú vodné víly,vyberám si prvý.Zasmejem sa,zhlboka sa nadýchnem a pustím sa člna.Chvíľu skúšam plávať pomimo kým sa ponorím pod hladinu.A len kruhy na vode ukazujú kde som zmizol v hlbinách.A povraz miznúci pod vodou.

Slnko pomaly zapadá a ja sa začínam cítiť o poznanie príjemnejšie. Počúvam okolité zvuky, sledujem vodnú hladinu. Zo zamyslenia ma vytrhne až po dychu lapajúci Triamos, ktorý sa pripravuje na svoj ďalší pokus.
Vel'bol 'udtila uk talinth? Uk myslieť, že ryba?

Počkám až se loďka opět uklidní a pak s povzdechem řeknu: "Předpokládám, že tam dole jim to budeš vysvětlovat rukama, nohama, co?"
Pak si pohladím ukazováčkem a palcem pravý knír, mrknu na Triamose a vážně řeknu: "Tak to se jich zeptej jak se rozmnožují, když mají tu ploutev, ... to mně dycky zajímalo... ale nějak nepřímo, aby se tě hned nelekli."

Nie..Je pravda že som to trocha podcenil ale to som sa len poriadne nenadýchol.Skrátka mi ver.Ak mi nebudete veriť utopím sa.Viem že by sa vám uľahčilo ale zase by ste mali smutnejšiu partu.Usmejem sa na nich a prikrčím sa na jednom boku člna.Jednou rukou uchobím bok člna a jemne sa odrazím do vody.Stále sa rukou držím čo môže nebezppečne rozkývať loďku.
Ale kým sa nepustím nehrozí riziko že sa utopím.Takto sa môžem držať boku kým nerozhýbem nohy dostatočne na plávanie.
Ak tam nájdem nejaké vodné víly mám im niečo odkázať?Opýtam sa ešte s úsmevom ostatných.

"Jo, klidně si zavesluj." Říkám pomalu a pozoruji jak se Triamos opět rozdýchává. "Chvíli to trvá než na to člověk přijde, ale jinak na tom nic není."
Pak se poněkud znepokojeně obrátím na Triamose a říkám: "Ten první pokus nevypadal vůbec hezky, spíš mi to přišlo, že jsi kašlal vodu než, že by jsi si trochu zaplaval. Nechceš si to raději ještě rozmyslet?"

Z břehu také sleduji obě loďky a čekám, zda se Triamosovi podaří něco objevit. "Jak to může být hluboké? Doufám, že se nikdo z nich neutopí."

Z břehu sleduji počínání našeho potápěče. Když se vynoří a kašle vodu, pouze zamumlám: "Neříkal, že se umí potápět?" a kroutím hlavou když se chce potápět dál. Snad ho tam něco sežere a konečně bude klid, pomyslím si.

"Jestli tedy zatáhneš to pivo tak to je jiná." usmívám se.
"Hezky se vydejchej a šup dolu. Za chvilku bude tma."
"Pjotre, půjčíš mi na zpáteční cestu vesla? Chtěl bych si taky vyzkoušet řídit loďku."

Začíná se stmívat, jak slunce pomalu zapadá za obzor.
Sledujete klidnou tmavou hladinu, zatímco se bard rozcvičuje a snad se skutečně chystá na další pokus o průzkum dna zdejšího rybníka.
Ostatní sledují ze břehu a vyčkávají, co se bude dít.

Skrývá se tam dole něco? Nebo jen ztrácíme čas?