Kráter (100 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Ja si myslím že či to bolo cenné alebo nie neskrýval to pre seba.A mapu nechalako vodítko tomu kto to nájde.Zdá sa že to nemal byť nikto z nás takže radšej by som tento problém nerozoberal.Usmievam sa ale hovorím potichu a keď dorozprávam obzriem sa po okolí:
Možno špionáž alebo čierne obchody.To je viac menej fuk.To čo je na dne môže priniesť nielen bohatstvo ale rovnako aj problémy.Stojí nám to za to?

"No ale čím větší poklad, ti hůř jej možné s ním hýbat. Když by například na dně rybníka byla socha v životní velikosti celá s ryzího zlata, jak bychom ji z vody, dostali? " Pokračuju dál v rozhovoru, "ta by vážila jistě více než tři vzrostlí muži dohromady. Nehledě na to, že zpeněžit by ji bylo možné jen pokud bychom jí zvládli převézt k někomu, kdo by za ni byl ochotný zaplatit a to by také vůbec nebylo snadné." Koutek úst se mi jemně chvěje, když dál rozvíjím myšlenku, "jistě by si na ní dělali zálusk všelijací lapkové a museli bychom ji bránit se zbraní v ruce..."
Dívám se na Žabikucha a spokojeně si hladím plné břicho: "Když si někdo nakreslí mapu ke skrýši, tak v ní jistě uchovává něco pro něj cenné. Ale máš pravdu, že pokud by to bylo tak cenné, tak by tu mapu začal hledat, kdyby ji ztratil... ale pokud by to pro něj nemělo cenu, tak proč by to skrýval? A proč by potom kreslil mapu? Další otázka je, proč kreslit mapu, když vím, že jsem to hodil doprostřed zdejšího rybníka? Rybník najdu snadno a jeho prostředek taktéž."

Ze zadumání mě vytrhne Pjotrova otázka. Vteřinku na něj koukám a pak odpovím. "No, poklady mě rozhodně zajímají moc. Čím větší je pravděpodobnost, že bude poklad velký tím víc mě zajímá. Ale abych řekl pravdu. Více než někde zakopané nebo jinak schované podklady mě spíš zajímají ty co jsou..." uprostřed věty se zarazím, jako bych řekl víc než jsem chtěl.
"To je jedno. Mám takové divné tušení, že dole pod vodou nebude poklad."

Usměji se, když Pjotr vtipkuje na účet mladého Žabikucha.
"Už jste se rozhodli, kdo z vás se půjde koupat?" přejedu pohledem přes Žabikucha a barda Triamose. "Voda bude zajisté osvěžující!"

Spokojeně dojím a utřu si mastná ústa do rukávu. Zamlaskám, zadívám se na Žabikucha, odfouknu a prohodím: "Mám pocit, že ty jsi se hledačem pokladů skoro narodil, nemám pravdu?"
Pod vousem se mi objeví slabý úsměv.

Znuděně posedávám na židli a dívám se kolem sebe zda se někde neděje něco zajímavého.

Podobne ako Trorn Silvidianský i ja sedím pri stole ticho a nezúčastnene. Nie však preto, že by som čítala nejakú knihu, i keď nad niečim podobným sa skláňam. Tak ako už niekoľkokrát, i dnes ma môžete pozorovať ako brkom zapĺňam prázdne stránky akéhosi hrubého zošita odetého v koži. Píšem pomaly sústreďujúc sa na každé slovo akoby premýšlajúc nad jeho zmyslom a obsahom.

Večer se vracím od Azmatixe dosti unavený a tradičně večeřím plně zamyšlen s knihou v ruce. Kdoví, jestli vůbec ví co jí, říkáte si, když o mě zavadíte pohledem. O rybníku se zatím vůbec nezmiňuji a obyčené konverzace typu: "Jaký bylo dneska počasí" nebo "Je lepší támhleta děvečka nebo támhleta mírně korpuletní dáma" se vůbec neúčastním.

Na večer se scházíte v hostinci a při jídle domýšlíte svůj plán.

Loďku rybáři snad za nějakou tu minci půjčí. Provaz má Žabikuch i Trorn Silvidianský, ale těžko říci, jestli se půjde odtažitý barbar vůbec alespoň podívat, jak se vám bude dařit.
A kdo nakonec do vody skočí?
Vše je třeba řádně promyslet...

Když je většina rozhodnuta, že se pokusíte přeci jenom potápět, rozejdete se prozatím každý po své práci. Výuka pod vedením učence Azmatixe stále pokračuje a každý má tak dost svých povinností.

Návrhy, tak trochu absurdními, se poněkud bavím. Alespoň se to zdá. Dojde skutečně nakonec na vypouštění stavidel?
,,Jak tak koukám, žádný z nás suchomilů se nemá k tomu, aby se potápěl do hloubky rybníka a tam se zadrženým dechem hledal něco, co ani vaším domnělým pokladem nemusí být. Pokud opravdu chcete vyzvědět, jestli na dně pod nánosy bahna vskutku něco leží, a není-li ten křížek na mapě jen přeludem, musíte si pomoci někým jiným než těmi, kdo s vodou přišli do kontaktu jen, kdy si oplachovali tvář ve džbánu s vodou," polknu. ,,Pak teprve, až se dozvíte, co a kde to leží, můžete přemýšlet o tom, jak něco vylovit."

"No a když budou mít plavci kolem pasu lano, tak je snadno vytáhneme z vody, kdyby se něco pokazilo," zapojím se také...

Prene tak!A ak sa potopíme dvaja skôr ju nájdeme!A večer bude voda najteplejšia..A bude sa dobre pozerať ak nerozvírime dno..V tom kostýme čo sa tu spomínal by sme to blato na dne namútili.
Usmievam sa neustále a s iskričkami v očiach sledujem vodnú hladinu.

Když vidím posmutnělého Žabikucha, usměji se na něj: "Nevěšte hlavu, pane Žabikuchu, jak jsem řekl, pokud tam dole je velký poklad, bude asi ve velké truhlici a tu najdete i poslepu!"

"Hmm, tak se mi zdá, že to je dost beznadějné." pokrčím rameny. Mé původní nadšení z hledání pokladu se jaksi začíná vytrácet. Dokonce se i začínám pomalu smiřovat s tím, že žádný poklad není.
Možná bych si měl už konečně uvědomit, že každý křížek na mapě neznamená, že tam musí být ukrytý poklad... pomyslím si.

"Zdejší rybník má blátivější dno, špína se rozvíří a zřejmě tu bude i dost rostlin. V hloubce tak bude zřejmě špatná viditelnost. Pokud tam dole ale něco skutečně je, najdeme to stejně jenom pokud to bude větší."

"Jen aby vůbec něco bylo pod vodou vidět. Do jaké hloubky vůbec dosáhne světlo? Podle toho co rybáři říkali tak ten rybník není zrovna mělký."

"S plaváním a potápěním ti moc nepomůžu..." Na chvíli se zamračím, ale pak už začnu dál přemýšlet nad tím, co možná leží v rybníce. "Rybáři tu určitě nebudou až do tmy. Večer bysme si od nich mohli půjčit loďku. Na vyjížďku, za nějakou tu minci to nebude problém. Teď bysme je asi opravdu neměli rušit."

"No, já trochu plavat a potápět se umím, ale není to žádná sláva. S radostí to nechám na tobě Triamosi."
"Klidně ti i pohlídám loutnu, aby se ti nenamočila." usměji se.

Všichni tři rybáři Otýpka, Josef a Mikeš nasedají do svých loděk a několika tempy krátkých vesel se rozplouvají po rybníku.
Nahazují své udice, které upevňují do malých držáků na krajích loďky, a pak už spokojeně sledují vodní hladinu.